Everybody should have his own world...

Červenec 2008

Nemravné choutky v Bradavicích

20. července 2008 v 16:54 | "bláznivá Maggdinka" |  Drabbles
No a abych vyškrtla ze seznamu drabble, které mám ještě zplodit, rozhodla jsem se napsat další. Tohle téma mi naopak zadala Dromeda a mě na něj konečně napadlo nějaké téma.
Slova:lízátko, schody, bič
Postavy: Lilly, James
Žánr: romantika
Takže doufám, že alespoň trochu splním nějaké očekávání, protože Drabble nejsou moje nejsilnější stránka.Jo a snad historicky poprvé má mají moje drabble přesně 100 slov……Vaše Maggdinka ♥
Nemravné choutky v Bradavicích
James koukal na Lilly, která k němu právě scházela po schodech a v ústech žmoulala lízátko z Medového ráje. Jakmile ho uviděla, šibalky se zaculila.
"Beruško, nech toho s tím lízátkem, víš, jak mě to rajcuje. " mírnil jí James, protože pohled na Lilly, jak si v ústech pohrává s lízátkem, byl uchvacující.
"Ale Jamesi Pottere, vy máte zase nemravné choutky. Jak by se ti líbilo, zalézt si někam, kde nebudeme rušeni s malým bičem? " dráždila ho jeho dívka a provokativně na něj mrkla a našpulila rty.
"To by bylo super. " přitakal James, přitáhnul si jí k sobě a vášnivě políbil.

Pánská jízda

20. července 2008 v 16:53 | "bláznivá Maggdinka" |  Jednorázovky
Dneska mám takovou ztřeštěnou náladu, že mě prostě napadla tahle naprosto ulítlá jednorázovka. Nevím, do jaké míry až bude vtipná a tak, já na tyhle typy povídek moc nadaná nejsem- to víte, já spíš romantiku, akci a tragédie, nicméně humor mám v povídkách HP ráda, obzvlášť, když v něm hrají hlavní roli moji oblíbenci- Pobertové :D..no dost vykecávání, snad se vám jednorázovka bude líbit a prosíím, pište komenty, aby jste si to u mě vyžehlili vroubek z povídky Syn jako otec….protože je tam málo komentů a pokud tady jich nebude dost, tak k téhle povídce kapča nebude a to myslím smrtelně vážně……Vaše Maggdinka ♥
Upozornění- povídka je trochu přisprostlá, i když co pro mě znamená trochu? Prostě vy, co jste proti sprostým slovům to ani nečtěte, protože se tam vyskytují poměrně často.
Pánská jízda
"Tak pa zlato. " loučila se právě Lilly se svým manželem a James od jí vyfasoval dlouhý polibek. Sirius jí galantně otevřel dveře.
"Miláčku tak pa a hlídej mi je tady, aby nic neprovedli jo? " přistoupila Lilly k Remusovi, který držel malého Harryho v náručí. Samozřejmě, že mluvila na syna :D.
"No tak už běž, ať na tebe Kelly dlouho nečeká. " pobídl jí už netrpělivě James a nenápadně jí rval ze dveří ven na namrzlé schody.
"A nic tady neprovádějte, o Harryho se ani tak nebojím, jako o vás. " zasmála se Lilly.
"Neboj, jenom až přijdeš budou vyhozený pojistky, zapálená kuchyně, přizabitej Harry, ale jinak se vůbec ničeho neboj. " ušklíbl se Sirius ironicky na Lilly a se vší slušností jí už konečně vystrkal ze dveří a rychle za ní zabouchl.
"Konečně. " James si promnul slastně ruce, ne že by přítomnost manželky nechtěl, ale konečně po dlouhé době chtěl strávit večer se svými dvěma přáteli.
"Co to tady tak smrdí? " řekl najednou pomalu Sirius a s čichem psa pořádně zavětřil.
"Ale ne! " zabědoval Jimmy. "Harry se posral. "
"Do hajzlu a zrovna u mě. " nadával Remus a smrdícího Harryho nacpal do náruče otci. James se vytratil na pár minut do obýváku a za chvíli už se zase objevil v předsíni s přebaleným Harrym v náručí a s nějakým podezřelým balíčkem, který smrděl, jako kdyby s ním vytřel v kravíně.
"Fuj, kdo to půjde vyhodit? " zapitvořil se znechucený Sirius. Remus i James stočili pohled na něj.
"Doprdele, proč jsem si jen nesundal ten blbej svetr? " zakňučel jak postřelená ovce při pohledu na jeho dva kamarády, oba v krátkých tričkách. Znechuceně si tedy plíny od Dvanácteráka vzal a obětavě vyšel ven do toho krutého mrazu, aby mohl ten hnus vyhodit do popelnice.
Venku byli snad tuny sněhu, vždyť také bylo 27.prosince a všude panovala sváteční atmosféra a klid. Sirius se pracně vyhrabal až dozadu k popelnici, i když mu to činilo značné potíže, protože cesta od domu byla tak namrzlá, že by se na ní natáhla i ruská krasobruslařka.
Konečně se zbavil plínek a vrátil se zpátky do domu, jenže silný vítr mu zabouchl dveře, nebo že by to byli jeho věrní kamarádi?
"Kurva otevřete! " řval snad na celou vesnici. Připadalo mu, že to slyšeli snad všichni z okolí, jen James s Remusem ne. Řval a bušil tam na ně snad pět minut, ale když neotevírali, vzdal to a opřel se o futra.
Konečně se dveře po dalších pěti minutách otevřeli a v nich stál James s Remusem. Oba se začali smát, jakmile ho spatřili. Měl úplně modrý nos a z vlasů mu trčely rampouchy, které by mu záviděl i Yetti.
"Vy dementi, jestli kvůli vám už tam dole nebudu použitelnej, tak přísahám, že si vás najdu, zmlátím a pak šoupnu s McGonagallovou na samotku. " zahuhlal Sirius, celý přimrzlý. James s Remem se zatvářili přímo zděšeně a poťouchle zároveň, pohled na zmrzlého Siria byl lepší, než pohled na pářící se kozy :D.
Sirius užuž chtěl vlézt do bytu, když mu podsmekla noha a on sletěl na zem, James se smál jak blbeček, ale noha mu podklouzla a on spadl na Tichošlápka. Remus to celé sledoval a bylo mu líto, jak se tam oba plácají a nemohou vstát a sehnul se na pomoct, ale ani on se nevyhnul pádu na držku. Harry, který seděl v obýváku na gauči a celé to viděl se začal pisklavě smát na celé kolo.
"Tak on se parchant bude ještě smát? " zahlaholil polovážně a polopobaveně Sirius, když konečně sebral své tělo a všechny končetiny ze země.
"Tak co podnikneme? " vyptával se do nastalého ticha Sirius, když všichni konečně seděli v teple domova, na úplně promočené pohovce v obýváku. Voda z nich kapala, jako z akvabely, když vyleze z bazénu.
"No to mě poser, to zas bude řevu, až přijde Lilly domů. " zahudroval James, ale Remus mokrou podlahu, koberec a pohovku usušil jediným jednoduchým kouzlem.
"Hej, ale mám hlad. " postěžoval si Sirius. "Tak Jelene, ty jsi pán domu, ty nás obsluž. " křikl na Jimmyho, který se pobaveně culil.
"No jo, ale tady nic není. " křikl na něj James z kuchyně, když nakoukl do ledničky. "Pokud nestojíš o mateřský mlíko pro Harryho, jednu shnilou mrkev a starýho kapra, kterej tady straší snad od minulejch vánoc. "
"A hele, cukrovíčko. " křikl vítězoslavně, když nakoukl do špajzu a už byli slyšet jeho kroky. Pak se objevil v obýváku obtěžkaný třemi tácy s cukrovím.
"No a pak že tady nic nemáte. " rozzářil se Sirius, jako vánoční stromeček, který stál vedle něj.
"Jo, ale Lilly mě zabije. "
"Sím tě, znám Lilly ne. Jeden pohled a všechno je OK. " mávl rukou Sirius, James se na něj nedůvěřivě podíval s pozdvihnutým obočím.
"No a když nepomůže můj pohled, tak jedna žhavá noc s naším paroháčem to snad napraví ne? Vybalíš na ní to svoje kouzlo a bude to. " mrkl na něj Sirius. Všichni se zasmáli, ale James už neváhal hodil tácy na stůl a pustili se do nich.
"Ty jo, vy se cpete, jako kdyby jste byli na stáži v Africe. " čuměl na ně s otevřenou pusou Remus. Sám si vzal Harryho na klín a snažil se mu stůj co stůj do pusy jedno cukroví narvat. Harry měl ale ústa pevně semknutá a nevzal si ani sousto.
"Prosim tě, taková dobrota a on to nechce. Ho nějak rozmazlujete. " zakroutil hlavou Tichošlap.
"Reme necpi mu to, ještě se pobleje a kdo to má pak uklízet. On to nežere od tý doby, co přijela Lillyina tetička, ta hnusná stará můra a nacpala Harrymu ty její vlastnoručně upečený sračky. Chudák Harry, ten blil ještě tři dny jak alík a od tý doby nic takovýho nejí. " vysvětlil james Harryho nechutenství.
"Jé ty myslíš tu babinu ne? Tu Fionu, tu starou rašpli co smrdí, jak kdyby přijela ze Somálska? " vykulil oči Sirius.
"Jo přesně tu, ale ona před měsícem chcípla, baba jedna. Lilly na pohřbu brečela jak zjednaná a já jsem taky musel dělat, že jsem smutnej, ale jakmile jsme přijeli domů, tak byla najednou v pohodě a večer jsme si dokonce dali jedno čísílko. " mrkl na ně šibalsky James se smíchem.
"Dvanácteráku, jseš nechutnej. " zakabonil se Remus nechutně a málem vyplivl cukroví, které pomalu přežvykoval. Za čtvrt hodiny bylo cukroví v tahu a James šel nějak zamaskovat stopy.
"Hele zapálíme si adventní věnec ne? " napadlo Remuse, odložil Harryho na gauč a chopil se hůlky.
"Ne Reme počkej, my jsme chtěli jít s Harrym bobovat. " zarazil ho James. Po čtvrt hodině už všichni stáli před domem nabalení a se sáňkami. Naložili Harryho na sáňky, James se Siriem je tlačili do nejbližšího kopce hned za domem a Remus Harryho přidržoval, aby nesletěl.
Pod kopcem Harryho sundali, vrazili ho Remusovi do náruče a se sáňkami se vydali do pokoření kopce. Funěly a hekaly a po asi čtvrt hodinové námaze, se konečně na kopec vyškrábali.
"Kdo bude řídit?" zajímal se Sirius, i když znal předem odpověď.
"Jasně že já. Jsou to moje sáňky. " vyhrkl rychle se smíchem James a už seděl na sáňkách. Sirius si přisedl za něj a povzdechl si.
"Dvanácteráku, ale víš jak, jeď pomalu. "
"Jasně Tichošlape, dyť mě znáš. " zachechtal se nevinně James. Sirius chtěl ještě něco rychle namítnout, ale nestihl to.
"Harry miláčku, koukej, táta už jede. " zařval James až dolů pod kopec na stojícího Remuse v náručí s Harrym. Jakmile to dořekl, už se nohama odrazil od země, Sirius mu zavřeštěl do ucha a už se řítili z prudkého svahu dolů.
"Jelene, jestli to přežijeme, tak tě dole vlastnoručně zabiju! " řval Sirius a James se tomu jen smál.
"Jimmy kurva, bacha pařez! " zařval najednou Sirius.
"Vidim! " přitakal s šíleným řevem James a snažil se se sáněmi nějak zatočit.
"Au! "
"Auu! " tyhle dvě zavřeštění prořízly panensky tiché okolí. Remus se asi deset metrů pod nimi doslova prohýbal smíchy a měl co dělat, aby se udržel na nohou. Pohled na ty dva byl úplně boží.
James byl vysypaný pod sáňkami na sněhu, byl tam prohnutej v hodně nepřirozeném úhlu, ale dopadl ještě docela dobře. Nebo alespoň v porovnání s Tichošlápkem. Ten zůstal sedět na sáňkách, ale do pařezu narazil tam…ehm…řekněme tam, kam to kluky nejvíc bolí a prozradím, že do hlavy to nebylo :D.
"Ty vole, ty nejseš paroháč, ty nejseš vůl, ty nejseš žádné zvíře na tomhle světě, protože nic z toho nechci urážet, protože to není tak blbý jako ty! " nadával Sirius a pracně se zvedal i s rozdrcenými…ehm…ze sáněk.
"Ach jo, mám kvůli tobě rozdrcený koule a jestli ty chudinky tam uvnitř už nebudou pohyblivý, tak tě asi rozřežu, zabiju, rozkuchám, zakopu. " Sirius řval a řval, všechny možné nadávky a všechna sprostá slova, která znal už spotřeboval. James s Remusem se oba svíjeli v absolutním záchvatu smíchu, James se už dokonce válel smíchy po zemi pokryté sněhem.
K němu najednou dolezl Harry, Remus ho totiž položil na sáňky a on slezl za tátou. V malé kombinéze, rukavičkách, čepici a botách lezl po všech čtyřech k té smějící se hroudě čehosi, v čem poznával své otce.
"Jé Harry, tys přišel za tátou. " rozplýval se James nad tím, jak je jeho syn neskutečně šikovný a inteligentní po něm :D.
Po tomhle velkém zážitku se všichni vrátili opět do domu a jak to tak bývá, když nemají Pobertové co dělat, dolehla na ně nuda.
"Jdu zapálit aspoň ten adventní věnec. " řekl po chvíli Remus, aby se alespoň nějak zaměstnal. Všechny čtyři svíčky pokojně hořeli a Pobertové si v klidu povídali.
"Mimochodem, tady je lepící páska. Harry rozerval Lilly všechny fotografie její rodiny a ona zuří. " řekl po chvíli James a podal Removi i Siriovi lepící pásku.
"Ty nebudeš lepit ty hovado líný? " křičí Sirius na Jimmyho.
"Neřvi Tichošlape, jdu nakrmit Harryho, má večeřet. " křikl na něj James z kuchyně, kde bojoval s Harrym a rval mu většinou neúspěšně kaši do pusy.
"Jimmy, došla izolepa. " ozval se z obýváku po asi deseti minutách Sirius.
"Vždyť byla plná. " hudruje James, zanechal Harryho v sedačce a šel se podívat do obýváku. Vešel a nestačil zírat. Remus kroutí bezmocně hlavou a Sirius se na něj šklebí od ucha k uchu a na vlasech má něco jako dredy. Když James přišel o něco blíž, zjistil, že to jsou opravdu dredy, které si udělal z oné došlé lepící pásky. James se začal smát a pak bezmocně zakroutil hlavou a dal jim novou izolepu.
Pak šel zpátky do kuchyně, aby Harryho dokrmil, když vtom se shodili pojistky.
"Kurva já se na to vyseru! " zařval James s málem vypíchnutým okem od Harryho lžičky. Harry se pustil do řevu, brečel jako Ufňukaná Uršula. Jimmy ho vzal do náruče a donesl do obýváku, přičemž asi pětkrát narazil do futer. V obýváku se vzápětí ozvalo třikrát lumos a Remus, protože je nejchytřejší, šel nahodit pojistky. Po další čtvrt hodině jsou pojistky konečně nahozeny.
Všichni si opět v klidu sednuli na gauč a začali si opět povídat. Zrovna jsou u tématu, proč asi Peter nepřišel také, když vtom načal hořet adventní věnec, který je na stole před nimi. Harry opět brečí, James nadává, Sirius se chechtá, jako pominutý a Remus se chopí iniciativy a hodil hořící věnec do koše. Hups- koš začíná hořet taky.
"Doprdele! Aguamenti! " zařval naštvaně Remus, namířil hůlkou na hořící koš a oheň uhasil. Úplně nepoužitelný věnec šel raději vyhodit ven před dům do sněhu, aby nechytilo ještě něco jiného.
V deset hodin večer se otevřely domovní dveře a dovnitř se nahrnula promrzlá a celá natěšená Lilly. Odstrojila se a zvědavě nakoukla do obýváku, protože se k ní donesly ze starého gramofonu tóny vánočních koled.
Pomalu nakoukla hlavou do obýváku, aby se podívala co se děje, protože slyšela rámus a smích. Když uviděla co se děje, málem jí trefila mrtvice, ale ustála to statečně, protože si už na život s Pobertou zvykla.
James a Sirius si totiž ukradli z vánočního stromečku řetězy, obtočili je kolem sebe jako sukně a zapíchly si ozdoby ze stromku do uší, v Jamesově případě se mu jich pár houpalo i na brýlích. To by se samo o sobě dalo ještě překousnout, kdyby ovšem na již zmiňované koledy netančili břišní tance.
Remus s Harrym seděli na gauči a oba se smáli jak zjednaní. Remus totiž hlídal Harryho, aby nesežral nějakou ozdobu.
Najednou Jamesovi úsměv na rtech zamrzl. Setřásl ze sebe řetězovou sukni a úlisně přicupital k Lilly, která na něj koukala trochu přísně, ale i dost pobaveně a koutky úst jí cukaly v potlačovaném úšklebku.
"Ahoj beruško. " vítal jí James a vtiskl jí jedno políbení.
"Co se stalo? " podívala se na něj Lilly podezřele. Protože vždy, když jí takhle uvítal, koukal z toho nějaký průser.
"Ale nic, co by se mělo stát? Všechno je v nejlepším pořádku. " dělal James nevinného a tvářil se jak anděl sám.
"No dobře, když to říkáš. " pokrčila Lilly rameny a vzala si od Remuse Harryho, aby ho šla uložit.
"To bylo o fous. " vydechl Sirius a všem Pobertům se náramně ulevilo.

5.kapitola-Hulej přece všichni! 2/2

18. července 2008 v 15:41 | "palbuchta Magdinka a Baruš xD" |  *Mission-impossible*
Tak a tady je část druhá :P a podle mě ta lepší :D….Vaše Maggdinka ♥
PS: V komentech nepolevujte.
Hulej přece všichni! 2/2
Hradní hodiny odbíjeli právě jednu hodinu ranní. Ve společenské místnosti byl strašlivý bordel, jako kdyby sem vběhla smečka Arabů a udělali si tady dýchánek.
Jaký tu byl bordel takový tady byl i klid. Skoro všichni účastníci oslavy už šli spát. Postupně se to tady vyprazdňovalo, až tady zůstalo jen asi deset lidí.
Na gauči ležel rozvalený Sirius s láhví ohnivé whisky v ruce, vedle něj na zemi seděl James s brýlemi nakřivo a zmuchlaným tričkem. V křesle pak tu seděl Remus, někde pod stolem hlasitě chrápal Peter a Lilly s Enny seděli naproti nim a každou chvíli si nalévali novou a novou sklenici. Na zemi sedělo ještě dalších deset lidí, vesměs to byl famfrpálové tým. Seděla tu Emily Stepfordová, Siriusova bývala dívka, Lenny Empasová, spolubydlící Enny a Lilly, Dean McDonnald a Eric Centon- všichni kamarádi našich drahých Pobertů.
"Chtělo by to tady nějako oživit! " vykřikla do dlouhodobého ticha Lilly a vylétla z křesla. Jejím křikem všichni najednou ožili. Lilly se nezdála, ale hodně se opila. Nikdo by to do ní neřekl, ale Enny dost dobře věděla, že se Lilly dokáže rozjet a mimo jiné i ožrat jako hovado :D.
"Tak když nám vymyslíš nějaký zpestření Evansová, tak proč ne. " pokrčil Sirius se zájmem rameny a díval se na motající se Lilly.
"Zahrajem si kouzelnickou flašku. " navrhla a přitom se přihlouple hihňala. Aby jste rozuměli, kouzelnická flaška je skoro to samé, jako mudlovská, ale s tím rozdílem, že úkol musíte splnit, protože jinak by se vám přihodilo ještě něco moc zlého.
"Tak jo! " souhlasili všichni, s výjimkou Remuse, který se vymluvil na to, že si chce jít lehnout, ale Lilly s Enny ho nakonec ukecaly, od čeho taky baby jsou.
"Já točíííím. " zapištěla Lilly, chopila se jedné prázdné lahve a otočila s ní v kolečku, které mezitím všichni utvořili. Láhev se zastavila na Jamesovi a podruhé na Siriusovi. Lilly se začala přiblble culit, z toho všichni usoudili, že tenhle úkol bude nějaká blbost.
"Jamesi, musíš políbit Sirému bradavku! " vybouchla v záchvat smíchu, jen co to dořekla. Po ní se začali smát i ostatní, jediný kdo se nesmál byl James a Sirius.
"Tak pojď sem, ty hafánku můj malej! " vykřikl po chvíli James, vyhrnul Siriovi tričko a políbil ho. Tímto úkolem se flaška rozjela.
Hráli už asi čtvrt hodiny, když se flaška, po roztočení Emily zastavila na Jamesovi a Lilly.
"Tak Lilly, sundej si tričko, vylij si na prsa a na břicho whisky a ty Jamesi, jí to musíš slízat. " zasmála se Emily šibalsky. Nebýt toho, že byla Lilly až moc opilá, nikdy by na tohle nepřistoupila.
Lilly vstala, sundala si svoje sněhobílé tričko a tím odhalila krásnou rudou krajkovanou podprsenku v níž uchovávala plná a opálená ňadra. Od Erica si vzala nabízenou láhev whisky a začala jí na sebe lít. Whisky jí stékala od prsou až dolů ke kalhotám a Lilly jak byla opilá, se v tom patřičně vyžívala.
"Tak si lehni, ať je to snazší. " vyzval jí James, když k ní došel. Lilly ho uposlechla a lehla si na zem na krásný rudý koberec. James se nad ní sklonil a pustil se do plnění úkolu. Nejdříve začal u krku a pak sjížděl pomalu jazykem dolů, když byl až dolu u pupíku, Lilly uniklo tiché slastné zamručení a James pokračoval až ke kalhotám.
"No, to stačí, nebo se tady Evansová ještě udělá! " vyprskl Sirius ve štěkavý smích a James ač nerad se od Lilly odtrhl.
"Myslím, že tuhle flašku už ukončíme, protože ty úkoly začínají být trochu nevhodné. " ukončil to rázně Remus.
"Ale Reme počkej, právě teď se mi ta flaška začala líbit a ještě se to nezatočilo na mě a na Sawyerovou. " zakňučel ublíženě Sirius a hodil chtivý výraz na Enny.
"To je jedno Siri, hele ukážeme jim naše zásoby? Naši záchranu? Naši koncovku? " k Siriovi se přichomítl James.
"Kámo, jde vidět, že máme za těch sto let co se známe stejný myšlenky. " zazubil se ďábelsky Sirius a zašátral v kapse. Vyndal z ní malou tabatěrku a když jí otevřel vyndal z ní dva ubalené špeky.
"To je tráva? " vykulila Lilly oči a zaujatě na marihuanu zahlížela.
"Ne Evansová, to je čaj. " uchechtl se Sirius.
"Čaj? A kafe tam nemáš? " začala Lilly hýkat až se za břicho popadala. Joint začal kolovat do kolečka. První ho samozřejmě rozpálil Sirius a zanedlouho celou společenskou místnost zahalil štiplavý dým a zápach.
Potter s Blackem hulej? Divila se sama pro sebe v duchu Lilly a sledovala Jamese, jak si labužnicky vychutnává svého jointa. Je to přece Potter, Potter musí hulit, napomenula se a v duchu se své myšlence musela zasmát. Najednou jí Lenny podala jednoho špeka, který došel až k ní.
Lilly se na něj nedůvěřivě podívala a sledovala, jak z něj de malý obláček dýmu, který vydával onen štiplavý zápach ze kterého až slzely oči.
"No tak, Evansová dej si. Podívej, i Sawyerová hulí. " pobídl jí Sirius a opravdu, když se Lilly podívala na svojí nejlepší kamarádku vtahovala do sebe jointa.
"No tak Lilly. Hulej přece všichni! I Evansová musí hulit. " rýpl si do ní James, Lilly se nedala pobízet dvakrát a od Lenny si špeka vzala a pořádně si několikrát potáhla.
"Ty vado, Evansová to čumim, máš trávu poprvý a ani ses nezakašlala, smekám před tebou. " vydechl Sirius překvapeně, když Lilly s klidem poslala jointa Deanovi.
Po chvíli, když všichni dohulili s nimi tráva udělala své. Lilly už věděla, jak to lidi mysleli, když se říká, že po trávě se lítá.
Ve čtyři hodiny ráno už se jen váleli po zemi, už ani nemluvili a pořád se jen smáli.
"Jacku já lítám! " řvala Lilly na celou společenky a stála nahoře na opěrce křesla. Ruce měla roztažené a koukala před sebe do krbu. Najednou se jí hlava zatočila a ona opravdu letěla. Letěla, ale z křesla. Ještě že James měl pohotovou reakci chytače i v tomhle jinak nepoužitelném stavu a Lilly chytil do náruče.
"Díky. " vyprskla Lilly ve smích a vůbec si neuvědomila, že před chvílí si mohla ošklivě ublížit.
"Lidi, hele řekněte si slovo pumpička, nepřijde vám to srandovní? " řekl najednou do nastalého ticha Sirius.
"Pumpička. " řekl James do ticha a začal se strašně hýkavě chlámat. Po něm se začali smát i ostatní a nešlo to zastavit.
"Hele lidi, bacha na zelený houbičky. " vyhrkl po chvíli ticha James a Sirius se začal nezkrotně tlumit, protože věděl, co tím James myslí.
"Proč? " nechápala Enny.
"Protože když na ní šlápnete tak se vám zjeví bůh a řekne, teď si musíte vzít za ženu tu nejhnusnější v nebi a on vám přivede McGonagallku! " vyprskl James smíchy a všichni po něm se začali tak smát, že se to nedalo. Prostě to nebylo k zadržení a smáli se a smáli.
"Hele být vámi bych se tak nesmál, protože jinak opravdu McGonagallka přijde. " varoval je Sirius, jediný snad střízlivý.
"Jo a přivede ji bůh? " vyhrkl James s radostí a očekáváním, že se co nevidět otevře portrét a v něm bude Mcgonagallová stát se samotným bohem.
Po půl šesté ráno už jejich kecy a zábava začala opadat a všichni se postupně chytali Peterova příkladu a začali všichni usínat. Jako poslední usnuli samozřejmě James a Sirius a když James jako poslední usínal, hradní hodiny právě odbíjeli šest hodin ráno.

5.kapitola- Hulej přece všichni 1/2

18. července 2008 v 15:40 | "palbuchta Magdinka a Baruš xD" |  *Mission-impossible*
No a další kapča k Mission-impossible je na světě. Sice jsem se dušovala, že jí začnu psát až dopíšu svojí první povídku HP-naděje umírá poslední a je tu už 5.kapitolka, ale tak co, vám to určitě nevadí :D Tahle kapča je hodně uvolněná a snažila jsem se, aby jste se u ní taky pobavili, jako jsem se pobavila já při jejím psaní. Je to tak trochu směsice všeho co jsme my s kamarádama zažili a vypustili z pusy. Doufám, že si o mě nebudete po téhle kapče myslet nic nepěkného :D Prosím pište pro mě komenty, píšete je i pro sebe, protože když jsem s nimi spokojená, tak přidávám kapči………Vaše Maggdinka ♥
PS: tahle kapča je dost dlouhá, takže jsem jí musela rozdělit na dvě části, druhou část máte hned nad touhle částí :D
Hulej přece všichni! 1/2
Lilly se v následujících dnech s Jamesem už nebavila, neměla náladu a ani potřebu vyhledávat jeho společnost, i když Jimmymu to bylo trochu líto. Svůj poslední rozhovor nezakončili posledně zrovna moc šťastně.
"Tak co vy dva, povíte nám konečně co vám uložili za trest? " dorážel na ně Sirius, když jednoho obzvlášť mrazivého večera seděli ve společence nad úkoly.
"Ne nepovíme. " promluvil za oba James, ještě než Lilly stačila otevřít pusu. "Jen vám prozradim, že ten trest vymyslel sám Brumla. "
"Jé, tak to nebude nic tak hroznýho. " mávl rukou Tichošlápek a zatvářil se i trochu zklamaně, protože si myslel bůhvíco hrozného musejí dělat.
"Jo tak to si jen myslíš hochu. To jsem si přesně říkal taky, že to nebude nic hroznýho. " odfrkl si Jimmy.
"No tak povídej. Jimmy nedělej drahoty, vždyť mám v pátek narozeniny. " Sirius se snažil z Jamese to vypáčit takhle, ale neuspěl stejně jako předtím.
"Když už jsme u toho. " přeskočil Sirius na jiné téma, když viděl, že z těch dvou nic nevypáčí. "V pátek tady ve společence pořádám oslavu, takže jste přirozeně všichni zvaný. Vlastně jsou zvaný všichni, protože je to tady ve společence, ale vy jste všichni VIP. " dohovořil, po všech se ohlédl a mrkl na ně.
Dokonce ani Lilly neměla žádné námitky a ani se netvářila nijak otráveně. Možná že právě to potřebuje, trochu se pobavit a rozptýlit. Předtím, než podstoupí to mnohatýdenní peklo s Potterem.
---------------------------------------------------
Už podle příprav v průběhu týdne bylo jasné, že oslava Siriuse Blacka bude veliká. Už se to dokonce rozkřiklo po celém Nebelvíru a věděli o tom všichni, dokonce i ti, kteří se se Siriusem nekamarádili, i když těch bylo opravdu málo, protože Sirius byl neobyčejně oblíbený, komunikativní a přátelský člověk.
Když šla dokonce Lilly jednou na záchod, slyšela, jak se několik dívek z Nebelvíru baví o tom, že až se Sirius opije, tak ho někam zatáhnou. Nu což, o tom, že se Sirius opije jako prase nebylo pochyb, však ho všichni známe :D.
Konečně byl pátek a všichni nemluvili o ničem jiném. Sirius musel pracně zařídit, aby McGonagallka byla toho večera zaneprázdněná, protože by mohla nepříjemně slídit kolem Nebelvírské věže a to by se jim moc nehodilo. Zařídil proto lstí, že svalil nějakou lumpárnu na někoho ze Zmijozelu a ten si celý páteční večer prosedí s McGonagallovou školní trest. Jak jsem řekla, Sirius byl hodně mazaný a vychytralý, to se mu musí nechat.
Dokonce si všichni šuškali, že na dnešní večer někde Pobertové vyhrabali tři bedny ohnivé whisky, dvě bedny medoviny a asi šest beden s Máslovým ležákem.
Jestli to je pravda nebo není to nikdo nevěděl a ani nikdo nevěděl, kdo tuhle zprávu vypustil do oběhu, pravda ovšem byla, že během jediného dne už to věděli všichni z Nebelvíru.
Dokonce se i šeptalo, že někde sehnali skupinu Sudičky, což byl ale naprostý blábol, protože by se do už tak přeplněné společenky nevešli a riskovali by tím, že se oslava odhalí, protože by nadělali hrozně moc rámusu.
V osm večer mělo všechno vypuknout. Taky že Pobertové vyhnali úplně všechny po večeři na půl hodiny ze společenky, aby mohli všechno, jak se patří připravit. Předtím se vypařili na chvíli do kuchyně a když přišli měli s sebou hromadu jídla a zákusků.
V osm hodin byli všichni vypuštěni do společenky. Nic moc se tam nezměnilo, jen byly ztlumena světla a nasvícena do červena a do zelena a po všech stolech byly rozprostřeny všechny ty zákusky, ale již zmiňované pití jaksi chybělo. Hodně lidí to dost vyvedlo z míry. Že by na oslavě osmnáctých narozenin Siriuse Blacka chyběl alkohol? I Lilly se dost divila, že by opravdu nic nepřinesli?
Pak ale James se Siriusem odněkud vytáhli bednu ohnivé whisky, bednu medoviny a bednu máslových ležáků, takže o pití bylo postaráno. Remus pustil starý gramofon, který dlouhá léta stál netknutý na jednom z krbů a který opravil, takže teď hrál jako nový. Muzika začala pěkně zostra, do uší všech zaduněla nějaká rocková písnička a párty se asi po čtvrt hodině alespoň trochu rozjela.
Siriusovi všichni přáli a od svých kamarádů a od Enny dostal dokonce dárky. Lilly mu přišla také popřát i když bez dárku, přišlo jí to jako slušnost.
"Blacku…ehm-Siriusi. Já ti přeju taky hodně štěstí, zdraví a lásky a hlavně se moc neožer ty dobytku jeden. " zasmála se Lilly potřásla mu rukou, jak bylo při gratulacích zvykem.
"Neboj, vždyť mě znáš. " hodil na ní jeden ze svých nejzářivějších úsměvů, až se na zdi za Lilly objevila malá světelná prasátka.
"No právě. " přitakala napůl vážně a napůl se smíchem Lilly.
"Ježiš já to nevydržim, pojď ke mně Evansová. " vyhrkl najednou Sirius, přitáhl si jí k sobě a pořádně jí objal a dokonce vyfasovala i polibek na tvář.
"Po tobě se mi taky bude šíleně Stejskal víš to? Až v Bradavicích skončíme. Bude mi chybět to tvoje věčný: Pottere, Blacku! " a napodobil vysoký ječivý tón. Lilly to trochu dojalo, nikdy by nečekala, že tohle jí řekne právě on, Bradavický cassanova Black.
James celé jejich debatě trochu mrzutě a zamračeně přihlížel. Nejvíc se zakabonil, když si Sirius Lilly přitáhl k sobě a dal pusu na tvář, přistihl sám sebe, jak žárlí a že by nejraději byl na Siriusově místě.
"Pojďte, jdeme si všichni připít. " zavelel hřmotně Sirius, všichni si nalili nějakého pití a stoupli si do kolečka.
Najednou se otevřel portrét a dovnitř na ně vkoukla bílá hlava profesora Brumbála. Všichni se vyděsili a začali schovávat skleničky a lahve, někteří se dokonce pokoušeli schovat.
"Tady je nějaká oslava? Zdálo se mi totiž, že tady slyším hudbu a mnoho veselých hlasů. " začal Brumbál, ale neříkal to nijak káravě, právě naopak spíš nadšeně. Všichni se úzkostlivě dívali na Remuse a pohledem ho prosili, aby situaci nějak zachránil. Removi to totiž i v prekérních situacích neobyčejně rychle a dobře pálilo.
"No totiž, víte pane profesore, dneska má totiž Sirius narozeniny, osmnáctiny, chápete a my jsme to chtěli nějak oslavit. " vysypal se sebe Remus, protože mu došlo, že tady bude lepší, když vyjde s pravdou ven.
"Ach tak, ovšem. Tak to se musí pořádně oslavit pane Blacku. " usmál se Brumbál chápavě a na Siria mrkl. Pak se otočil na podpatku a chystal se odejít.
"Počkejte pane řediteli. " zarazil ho Sirius v polovině cesty přes portrét, Brumbál se se zájmem otočil.
"Nechcete si připít s námi? Udělalo by mi to radost, kdyby jste si na mě připil. " vyzval ho Sirius. Bylo to od něj velice troufalé a v prvním okamžiku si myslel, že Brumbál odmítne a dokonce jim i oslavu zruší, pak se ale usmál.
"No ovšem, proč ne. Na vás si připiji rád, pane Blacku. " řekl a vešel dovnitř až se za ní portrét Buclaté dámy hlasitě zabouchl.
"Tak co si dáte k pití pane řediteli. Dýňový džus, máslový ležák, nebo něco ostřejšího? " vyptával se hned ochotně James.
"Máte tady medovinu? Na tu já jsem jak ujetej. " prozradil Brumbál a na Jimmyho šibalsky mrkl.
"No jasně, že máme. Jaká by to byla oslava bez medoviny, no ne? " zasmál se hlasitě James a vytáhl z bedny jednu láhev medoviny, rozdělal jí a bohatě nalil do jedné ze sklenic.
"No jo, to mi mohlo být jasné hned. Když oslavu připravují James Potter a Sirius Black, tak nesmí chybět žádné kvalitní pití, nemám pravdu? " zasmál se Brumbál a propaloval svýma rentgenovýma očima ty Jamesovi.
"No. " zaváhal James. "To je pravda. " přisvědčil nakonec a zasmál se.
"Ale to je přeci v pořádku. " mávl rukou Brumla, protože James se tvářil jako by byl při něčem přistižen. "Koneckonců, jste přeci plnoletí no ne? I když myslím, že věk ve vašem případě nehraje a nikdy nehrál roli. " zasmál se Brumbál zvesela, takže si Jimmy oddychl.
Všichni se opět postavili do kroužku a pozdvihli sklenice. Úvodního slova a gratulace za všechny se ujal samozřejmě James.
"Takže Siri, my všichni v Nebelvíru ti přejeme to nejlepší k narozeninám, už rok jsi plnoletý a svoji plnoletost si jaksepatří užíváš, takže já ti přeju, aby sis jí užíval stejně tak, jako doteď. Známe se už sedm let a jsem rád, že jsem si k tobě toho prvního září přisedl ve vlaku do kupéčka, protože nazývat se tvým nejlepším kamarádem pro mě byla vždycky velká čest, tvého kamarádství si moc vážím a mám tě rád. " Jamesovi se jeho řeč opravdu výjimečně povedla. Lilly to přišlo i dost dojemné a to, že tahle nádherná slova vypustil z úst právě James, pro ní znamenalo hodně.
"Na Siriuse. " křikl James na konec a pozdvihl svou sklenici.
"Na Siriuse. " zopakovali po něm všichni sborem a napili se ze svých sklenic. Brumbál vedle Siriuse svojí sklenici vypil na ex a položil jí na stůl.
"Jamesi, ta řeč byla výtečná. Děkuji za sklenku dobré medoviny, ale nebudu vás rušit a půjdu. " řekl a přitom mluvil na Siria a na Jamese.
"Nemusíte ještě chodit pane řediteli, nevadíte nám tady, klidně zůstaňte. " snažil se ho zdržet Sirius.
"Ne děkuji Siriusi, ale mám ještě nějakou neodkladnou práci. " poděkoval Brumbál a dal se k odchodu.
"A kroťte se tady a nepřehánějte to, aby na vás nepřišla profesorka Mcgonagallová, však jí znáte. " křikl ještě Brumbál na všechny a lišácky mrkl. Ze všech stran se začalo ozývat rozloučení a pak se za Brumbálem zabouchl portrét.
"Tak lidi, jen se bavte, oslava začíná! " vykřikl Sirius rozjařeně a nad jeho hlavou vybouchl sáček a z něj se na všechny sesypaly konfety a barevné stužky. Remus opět pustil gramofon a oslava začala.

30.kapitola-ty jsi můj život

16. července 2008 v 10:09 | MaggdiNka |  *Volání srdce*
Je tady další kapča k Volání srdce a to jubilejní třicátá…komenty jsou dcl dobrý, chápu, že jsou prázdniny a že tady třeba hodně lidí není a nemá čas číst mé povídky, ale mohlo by to být lepší, ale to je teď vedlejší. Takže si kapču užijte, teďka už budou kapči spíš uvolněné a pro romantické dušičky mám dobrou správu- romantiky v ní bude až až. Hádám, že v téhle povídce se dočkáte nanejvýš čtyřiceti kapitol a pak jí ukončím, takže si jí užívejte, dokud můžete.No nic, přeju hezký počtení a zkuste pro mě napsat aspoň 20 komentů……Vaše Maggdinka ♥
Ty jsi můj život
Lilly měla v následujících dnech viditelně dobrou náladu. Všimli si toho všichni, protože jí přenášela na celé své okolí.
James samozřejmě ještě ten večer, co se vrátil z jejich vyhlídkové jízdy všechno pověděl Siriovi a Removi a ti to zase řekli holkám. I James byl o poznání šťastnější a potvrdilo se to tím, že když šli ráno společně s klukama na snídani, obarvil Malfoyovi jednoduchým kouzlem vlasy na černo. Prostě a jednoduše, starý James i stará Lilly se opět vraceli zpátky.
Zrovna seděli na hodině dějin čar a kouzel a všichni se nudili. Sirius v poslední lavici hlasitě chrápal a vůbec nebral ohledy na výklad jejich profesora- ducha pana Binnse. James ležel na lavici a koukal nepřítomně někam ven z okna na školní pozemky zalité slunečním světlem.
Maggie v lavici před nimi si něco nepřítomně čmárala na papír a Lucy zírala s otevřenou pusou na profesora, ale ani za mák neposlouchala o čem mluví. Jediný kdo si dělal poznámky a nepodlehl ještě otupělosti byl Remus.
Dokonce i Lilly už hodnou chvíli nedávala pozor, což bylo v jejím případě přímo děsivé. Seděla v lavici a čmárala něco rychle svým rukopisem na malý kousíček pergamenu, který složila a položila ho na lavici.
James právě změnil polohu svého sezení. Podepřel si bradu rukou a tupě zíral před sebe a o něčem zarytě přemýšlel. Najednou se před ním zatřepetala moucha. James jí chtěl rukou odehnal,ale pak si všiml, že to není moucha, ale psaníčko. Mělo udělané křídýlka se kterými třepetalo, takhle si totiž v Bradavicích předávali studenti o hodinách vzkazy.
James se rozhlédl kolem, kdo mu mohl asi psaníčko poslat, ale nikdo na něj nekoukal a tak si zvědavě psaníčko rozbalil a četl.
Ten náš vyhlídkový večer si někdy musíme zopakovat. Chybí mi to.
L.
James se sám pro sebe usmál. Věděl od koho vzkaz je, i když to bylo zcela zřejmé, protože dole ve vzkazu bylo napsáno L. James vzal do ruky také brk a rychle na něj naškrábal vzkaz pro Lilly.
Sirius vedle něj sebou cuknul. Škrábání brku od Jamese na hodině čar a kouzel na něj totiž působilo, jako kdyby někdo vedle něj vystřelil z kanónu. Zpozorněl, ale když si všiml, že to je vzkaz a ještě k tomu právě míří k Lilly, usmál se pro sebe a znovu si lehnul na lavici, aby mohl dále pokračovat ve své dosavadní činnosti.
Lilly hbitě papírek od Jamese chytila a až příliš nedočkavě si vzkaz přečetla.
Jasně že jo, tak dneska v jedenáct opět tam co minule. Už se těším.
J.P.
Lilly se šťastně zazubila a srdce jí radostí poskočilo. Najednou jí i ta látka co vykládal profesor Binns přišla zábavnější a zajímavější. Ovšem nemohla se dočkat večera, až si zase sedne s Jamesem na koště a proletí se nad neporušenou a klidnou hladinou jezera.
Díky tomu, jak se těšila bylo až neuvěřitelné, jak se najednou čas vlekl. Ať jí ten den přišel sebedelší, pořád byli teprve tři hodiny odpoledne a Lilly myslela že se zblázní. Jak měla školu odjakživa ráda, tak jí teď lezla neuvěřitelně na nervy.
Jaké pro ní bylo vysvobození, když se konečně ozval drnčivý zvuk zvonku, který ohlašoval konec hodiny a ona se vyřítila z učebny obrany proti černé magii. Byla to totiž jejich poslední hodina dne.
Rychle se navečeřela a už běžela do společenky, kde se ihned pustila do domácích úkolů, aby je měla hotové. James naproti tomu seděl celý zbytek dne ve společence sice také, ale ani si nedošel nahoru pro učení, natož, aby dělal nějaké úkoly. Bylo to hlavně proto, že se na dnešek těšil, ale ani obvykle by jste ho zřídkakdy viděli sedět nad úkoly.
Po dodělání úkolů už Lilly neměla co dělat. Seděla proto i s ostatními ve společence u krbu v těch nejlepších křeslech. Maggie do ní zrovna něco hučela, ale Lilly jí poslouchala jen na půl ucha. Přes stůl se dívala na Jamese a on se díval na ní. Po chvíli se trochu začervenala a na rtech se jí začal tvořit úsměv.
"Lilly, posloucháš mě? " ozvala se vedle ní Meg, ale Lilly nevnímala. Maggie se podívala co je středem Lillyina zájmu a když viděla její a Jamesův výraz významně se usmála na zbytek osazenstva, který to zpozoroval také.
Lilly opět odešla dřív, pod výmluvou, že jde na obvyklou obchůzku, kterou jakožto primuska musela dělat po bradavických chodbách. Všichni ale věděli, že je to proto, že se nemůže už dočkat a aby si trochu provětrala hlavu, šla se projít sama liduprázdnými chodbami. Když se vypařila bylo něco před desátou hodinou. James ze společenky nenápadně odešel asi ve čtvrt na jedenáct.
"Tak Reme, musím říct, že tvůj plán byl sice naprosto jednoduchý, ale také naprosto účinný. " usmála se Meg, jakmile se za Jimmym zabouchl portrét buclaté dámy. Všem totiž bylo jasné, že šli někam spolu.
"Tak lidi, myslím, že jejich dnešní schůzku můžeme zase po dlouhé době nazývat randem. " řekl po chvíli mlčení triumfálně Sirius a ostatní mu kýváním a přitakáváním dali za pravdu.
Lilly už od čtvrt na jedenáct stepovala pod schody, vedoucími na astronomickou věž. Nemohla se dočkat a ze všech stran Jamese vyhlížela, jenže on pořád nešel. Každou minutu koukala na hodinky, ale jí přišlo, že čas běží snad dvakrát pomaleji než obvykle.
Konečně k ní ze stínu chodby zazněly zvuky přicházejících kroků a Lilly se udělalo náhle sucho v hrdle.
"Tak jsem tady, omlouvám se jestli jdu pozdě. " hlásil zvesela James, když jí konečně v té tmě uviděl.
"Ne nejdeš, jdeš dokonce o pět minut dřív. "
"Však jsem se taky nemohl dočkat. "
"Tak jdeme. " ukončil jejich krátkou debatu Jimmy a pokynul jí gentlemansky, aby šla po schodech na věž jako první. Lilly vyšla opět ven a ani se neptala co teď přijde. James pozvedl hůlku a křikl. "Accio moje koště. "
Čekali ani ne minutu a po chvíli prořízl vzduch hvízdavý zvuk, jak si koště vzduchem razilo cestu ke svému majiteli.
"Tak nasedej princezno. " usmál se James laškovně na Lilly. Ta se nenechala pobízet dvakrát a na koště si sedla. Pak ucítila na svém krku Jamesův teplý dech a ucítila závan jeho příjemné vůně.
James se opatrně odrazil od země a oni vzlétli. Letěli vzduchem a Lilly s vykroucenou hlavou zírala nad sebe na noční oblohu posetou hvězdami, nikde nebyl ani mráček. Tenhle let si náramně užívala. Jimmy na tom byl úplně stejně. Před ním seděla dívka, jediná dívka, která ho dokázala dokonale a úplně okouzlit a zblbnout.
Párkrát zakroužili nad jezerem, přičemž Lilly sledovala svůj i jeho odraz v hladině dokonale hladkého jezera.
"My neletíme zase k vrbě mlátičce? " podivila se Lilly, když přeletěli starý, nyní klidný strom a letěli nad jezerem až do dáli. Jezero se táhlo totiž až dozadu k horám a oni se každým okamžikem vzdalovali od Bradavic a jejich pozemků.
"Ne neletíme. Mám pro tebe překvapení. " zašeptal jí James do ucha. Lilly zavřela oči, když jí James takhle šeptal do ucha, příjemně jí mrazilo v zátylku, což nemělo nic společného s okolním chladem, který na okolí padal.
Po asi dvou minutách začali ztrácet výšku, James pobídl koště a oni klesali stále níž. Lilly se v prvním okamžiku zděsila, že spadnou do vody, protože pod nimi nebylo nic než lesknoucí se temné zrcadlo.
Najednou ucítila pod nohama pevnou zem a otevřela oči, které v posledním okamžiku hrůzou a strachem zavřela.
"Jsme tady, můžeš vystoupit. " informoval jí James a sám z koštěte sesedl.
Lilly ho uposlechla a jakmile se rozhlédla kolem, nebyla schopna slova. Zaletěli k okraji břehu u níž se tyčila veliká hora, jejíž vrcholek byl ještě pokryt čepičkou sněhu.
Ze samého vrcholku hory se klikatila drobná řeka, která se asi dvacet metrů nad zemí měnila ve vodopád. Kolem vodopádu byli nejrůznější druhy květin, které překrásně a mysticky voněly. Lilly nasávala hlubokými nádechy jejich vůni do plic.
"Líbí? " zeptal se James opatrně, jako by se bál, že se na něj Lilly rozkřičí.
"Jestli líbí? " vydechla Lilly a otevřela oči. "Je to nádhera. "
"Tohle místo jsem objevil minulý rok, je tady krásně, mám to tady moc rád. " prozradil James a pak pokračoval. "Jednou jsem se šel proletět a narazil jsem na tohle. Je tady ticho a klid, výborně se tady přemýšlí. "
"A o čem jsi sem létal přemýšlet? " zajímala se zvědavě Lilly.
"O nás dvou. O tom, co dřív bylo. " připustil šeptem James, ale na ní se nepodíval. Věděl, že nesmí z jejich dřívějšího vztahu nic prozradit. Lilly na to nic neřekla, věděla, že nemá cenu se vyptávat co tím myslel, protože by jí stejně nic neprozradil.
James se mezitím posadil na mech, který vypadal, jako by to byl koberec. Lilly si sedla vedle něj, dívala se na jezero a naslouchala hučení padajícího vodopádu.
"Jamesi? "
"Hmm? "
"Víš že jsem strašně ráda, že tady s tebou sem? " vyslovila Lilly větu, kterou mu chtěla říct už dávno. James se na ní pomalu otočil a když uviděl jiskřičky v jejích očích a jemný úsměv na jejích jahodových rtech, věděl, že mluví pravdu. Pro tyhle oči a tenhle úsměv by udělal všechno na světě.
"Jamesi. " ozvala se znovu po pěti minutách ticha Lilly.
"Vím, že se mezi námi dřív něco stalo a vím, že to bylo něco velkého. " začala Lilly a James byl přinucen se na ní podívat, protože tón jejího hlasu zněl zvláštně.
"Nepoznala jsem to nejen z tvého výrazu, ani podle řečí ostatních, ale nějakým způsobem to prostě vím. Něco uvnitř mě mi říká, že ty jsi tady pro mě byl. "
James nevěděl, jestli se má smát, nebo brečet. To co Lilly právě řekla, ho tak dojalo, na druhou stranu jeho srdce začalo radostí skákat.
"Já bych pro tebe tady chtěl být napořád a ty to víš. " řekl James přiškrceně a trochu ochraptěle, z toho, jak nemluvil.
"Vím, že jsi ve velkém kusu mého srdce a myslím, že tam budeš už napořád. " hlesla Lilly po chvíli, protože po tom, co jí James řekl, jako by na chvíli ztratila řeč.
"Někdy si říkám, jestli má život cenu. " řekla do nastalého ticha zničehonic. James to trochu nechápal, nejdřív říká, že zanechal stopu v jejím srdci a najednou život nemá cenu? Co to má být?
"Pro mě má život cenu. Ty jsi můj život. " uvedl to na pravou míru. Tentokrát už se Lilly v očích opravdu slzy dojetí zaleskly.
"Jamesi, to bylo to nejkrásnější, co mi kdo kdy řekl. " škytla uslzeně. "Ale stále to není ono. Chci říct, že si pořád nejsem jistá. Jestli je to správně, jestli je to celé správně. "
James nasadil nechápavý výraz, žádal po ní vysvětlení.
"Totiž, půlka mě křičí, že mám Jamese Pottera ráda a ta druhá zase křičí, že je to pořád ten idiot, jakého znám už od prvního ročníku a že se nikdy nezmění, že by to nikdy nemohlo vyjít. "
"Lilly, ale já se kvůli tobě změním a rád. " v jeho hlase byla slyšet prosba. Ještě nikdy o nic takového neprosil, dožadoval se její lásky.
"To ani nemusíš. Ty už ses změnil a to dost. Vidím to pokaždé, když se na tebe podívám. " vyhrkla rychle Lilly, protože jeho prosebný tón se já nelíbil.
"Lilly, co mám udělat, abych si tě získal? Co? Řekni cokoli a já to udělám. " zašeptal Jimmy, že ho málem přes hučení vodopádu nebylo slyšet.
"Teď nedělej nic. " šeptla Lilly taktéž potichu. Naklonila se k němu a něžně ho políbila tak, jak ještě nikdy nelíbala. V jejím polibku bylo plno něhy a ukrývané lásky, která se teď drala konečně na povrch.

57.kapitola-neporušitelný slib

12. července 2008 v 22:39 | "střelená Magdinka" |  *Harry Potter-naděje umírá poslední*
No a je tady dlouho očekávaná kapča k téhle povídce. Je předposlední, když nepočítám závěrečný epilog a tak prosím o mrtě komentů, to víte, s touhle povídkou se za chvíli budeme loučit, takže by jste mi mohli udělat radost, alespoň 20 KOMENTAMA. Věřím že je zvládnete, no doufám, že se vám kapča bude líbit. Tahle kapitolka je mimořádně dlouhá, tak si jí užijte…….Vaše Maggdinka ♥
Neporušitelný slib
Lenka cupitala před nimi. Ve Velké síni byla většina pozůstalých a známých, kteří na svatbě byli. Zrovna probíhal oběd a ze síně se ozývalo cinkání desítek příborů.
Lenka ochotně předběhla před ně, zazubila se na Harryho i na Ginny, která trůnila v jeho náručí. Byla totiž hrozně slabá a nohy ji neunesly.
Lenka strčila do těžkých kovaných dveří a ty se téměř samy otevřely dokořán. Harry vkročil na práh s Ginny v náručí a rozhlížel se po všech, kdo ve Velké síni byli.
PRÁSK
Síní se roznesla ozvěna toho tříštivého zvuku. To paní Weasleyová upustila pohár s vínem, které právě pila.
"Ginny! " vykřikla a běžela k Harrymu a k její dceři.
"Mami! " vykřikla také Ginny, která se přímo tetelila štěstím a radostí. Matka dceru objala a to se vzpamatovala už většina Velké síně, takže teď se všichni řítili, aby mohli Ginny obejmout a pozdravit.
Hermiona se jí vrhla kolem krku se slzami v očích, Rebeka na tom byla úplně stejně. Objetí se dočkala i od Meg, Siriuse, Remuse, Tonksové a ode všech svých bratrů včetně otce. Dokonce i Draco jí jaksepatří uvítal a objal.
Ginny chtěla z Harryho náruče seskočit, ale jakmile se ničeho nepodepírala a její nohy se dotkly podlahy, okamžitě se jí podlomili. Harry jí naštěstí, se svým chytačským postřehem, včas chytil a podepíral jí.
"Pojď se posadit, jsi slabá. " pobídla ji Maggie, která jí přidržovala s Harrym. Ginny přikývla, a s jejich pomocí se dobelhala až k lavici, na kterou si sedla.
"Povídej, co se stalo? Jakto, že jsi obživla? " vyzvídala Hermiona, která byla celá napjatá zvědavostí. Všichni si posedali kolem Ginny, aby si vyslechli, jak to všechno bylo. Harry seděl vedle ní, nechtěl od ní pryč ani na vteřinu, držel jí za ruku a visel na ní očima. Jak krásné bylo, když viděl, jak se její hruď zvedá v pravidelných intervalech dýchání, že její oči mají zase jiskřičky života a že se její ústa stahují do spokojeného a blaženého úsměvu.
"Tak povídej Ginny, jsme všichni napjatí. " pobídl jí znovu Fred.
"Viděla jsem tam Jamese a Lilly. " začala, podívala se nejdřív na Harryho a pak letmo pohledem sjela na Maggii, přes Siriuse a pak na Remuse.
"Nemohla jsem zemřít, protože v sobě mám něco z Harryho. " pokračovala, otočila se na Harryho, provrtala ho zvláštním pohledem a nenápadně na něj mrkla tak, že si toho všimnul pouze on. Věděl o čem mluví, i beze slov jí rozuměl.
"Jak to myslíš? " podivila se Maggie a vyslovila otázku, která vrtala hlavou všem co Ginny poslouchali.
Ginny se ještě jednou na Harryho s úsměvem podívala a ten přikývl, pak se zhluboka nadechla, podívala se po celé své rodině, po členech Fénixova řádu a po spolužácích a prozradila jim to.
"Jsem totiž těhotná! " vykřikla nadšeně a vtom se na ní vrhlo nejméně deset lidí, aby jí objaly.
"Bože Ginny, to je skvělá zpráva! " vzlykala její matka a nechtěla se jí pustit. "Tak přeci jen budeš první, kdo nám dá vnouče. Už jsem ani nedoufala. "
"Já taky ne mamko. " přitakala Ginny šťastně.
"Víš co je zvláštní, že jsi otěhotněla přesně, když jsi to potřebovala, protože nebýt toho, byla bys opravdu mrtvá. " řekla pomalu Maggie svojí úvahu.
"Lilly a James. " hlesla Beka, když nikdo jiný nic neříkal. "Určitě to věděli předem. Víš, jak loni v létě přišel Harryho varovat James pomocí patrona, věděl dopředu, že mu hrozí nebezpečí. Ginninu smrt museli vědět dopředu také a nemohli dopustit, aby se jejich Harry do smrti trápil a tak jim dali dítě, které už nikdy neměli mít. "
Bylo vidět, že se všichni nad její teorií zamysleli a první se ozval Sirius.
"Myslím, že máš pravdu Bek. " přikývl. "Lilly a Jimmy nás chránili odjakživa, hodně, jen jsme si to nikdy neuvědomovali. "
Harry se nad tímto, co teď Sirius řekl musel zamyslet. Čím víc nad tím přemýšlel, docházelo mu, že má jeho kmotr pravdu. Kolik věcí se stalo úplnou náhodou, teď už věděl, že to nebyly pouhé náhody, ale že nade všemi drželi ochranou ruku jeho zesnulí rodiče, po kterých se mu teď stýskalo, jako ještě nikdy v životě.
"Ginny, nechceš se jít vyspat? Musíš být jistě unavená. " pobídla jí její matka.
"Unavená? Mamko, teď jsem spala několik dní. " zasmála se Ginny, ale nakonec souhlasila. George jí užuž chtěl vzít do náruče, aby jí vynesl až do Nebelvírské věže, ale Harry ho zarazil a vzal si jí sám.
"Chtěl jsem ti jen pomoct kámo, protože ty seš taky určitě vyčerpanej. " pokrčil George ublíženě rameny, když si Harry vzal Ginny k sobě do náruče.
"Tohle ještě zvládnu. "
Vydal se s ní do schodů, kolem nich šlo nejméně deset lidí, aby ho hlídali, kdyby nemohl třeba už jít, nebo na něj byla Ginny moc těžká. Ale Harry šel v pohodě dál a donesl Ginny až do její ložnice v Nebelvírské věži.
Ještě dlouho seděl u její postele a držel jí za ruku. Seděl tam mlčky, koukal se na její klidnou a usínající tvář a odešel až dlouho poté, co usnula.
-------------------------------------------------
Harry druhý den Ginny připomenul, co jí slíbil tenkrát, když byli spolu uvěznění u Voldemorta v temné kobce. Pro zapomnětlivé, že si jí do měsíce po Voldemortově smrti vezme a to také hodlal dodržet.
Proto také v následujících dvou týdnech probíhali přípravy k velkolepé svatbě. Všichni dosud bydleli v Bradavicích, protože i celá ta sláva se tady měla konat, protože pro tolik hostů by se asi těžko našlo jiné místo. Koneckonců si oddávání na Bradavických pozemcích vybrali Harry s Ginny sami, protože tohle byl jejich společný domov a tady se poznali.
Na všechny, kdo byli v okolí hradu a v okolí ženicha a nevěsty doléhala dobrá a sentimentální nálada. Jediný, kdo se nezdál být úplně tak šťastný byl sám ženich. Sice byl šťastný, že si bere Ginny, že tohle všechno skončilo, že Voldemort zemřel, ale stejně se zdál být ne zcela šťastný.
Ginny si toho už moc dobře všimla a docela jí to trápilo, protože za necelý týden se konala svatba. Jeho trápení si všimla i Meg a té už to nedalo a šla za ní, promluvit si.
"Tak vyklop to, co tě trápí. " vybalila na něj bez okolků a sedla si k němu na břeh jezera, do kterého házel kamínky, takže se na vodní hladině tvořila kolečka.
"Co by mě mělo trápit? " nechápal Harry.
"Harry, jestli si Ginny brát nechceš, tak si jí neber. Rozhodni se hned, protože pak už by mohlo být pozdě. Sice čeká dítě, ale možná lepší jí opustit, než být zbytek života nešťastný. " začala do něj soukat rozumy. Harry na ní nevěřícně zíral. Jak mohla pochybovat, že jeho láska ke Ginny není dost silná na to, aby si jí vzal a aby s ní vychovával dítě?
"O tohle vůbec nejde. Že si beru Ginny, jsem šťastný, ale v tomhle je něco jiného. " opravil jí Harry a odmlčel se. Maggie nic neříkala, protože věděla, že nedomluvil.
"Prostě na mě dolehlo to, že jsou mamka s taťkou mrtví. Však víš, že tu nemůžou být se mnou a radovat se z toho, že si beru Ginny. Vím, že by jí měli rádi. "
Maggie pochopila a povzdechla si. "Harry, já vím, jak ti je. Vím, že bys chtěl, aby byli tady, ale oni tě vidí, vědí že se ženíš a jsou na tebe moc pyšní. "
"Já vím, ale stejně. " přitakal Harry, zvedl se, odešel do hradu a svojí tetu nechal sedět na břehu jezera samotnou. K ní se zanedlouho připojila Ginny a když se zajímala, co Harrymu vrtá hlavou, Maggie jí to prozradila.
Ginny byla v následujících dnech pořád zalezlá někde v knihovně a vůbec nevylézala. Chodila ven, jen když jí matka zavolala, aby si zkusila svatební šaty, protože jí je šili na míru a to ještě k tomu musela až do Doupěte, protože tady na hradě by to bylo nevhodné. Dva dny před svatbou šla za Maggií.
"Tak povíš mi konečně co jsi tam celé ty dny prováděla? " zajímala se Meg, když si k ní Ginny mlčky přisedla. Vytáhla z kapsy dvě lahvičky stejně rudého lektvaru a ukázala je Meg.
"Tohle je lektvar, který tě dostane do minulosti. Dlouho jsem ho všude hledala, až jsem ho našla, bylo těžké ho smíchat, ale řekněme, že všechny přísady měl u sebe ve svém kabinetu Snape. " vysvětlila Ginny.
"Tím mi chceš říct co? " nechápala Maggie to co jí Ginny říkala.
"Prostě to, že se přesunu do doby, kdy ještě žili James s Lilly, ale už byla narozený Harry a přiměju je, aby složili neporušitelný slib, že půjdou synovi na svatbu a to i v tom případě, že budou mrtví. Chápeš? "
"Jo chápu, ale myslíš, že to vyjde? " pochybovala Maggie.
"No doufám že jo, nechci totiž, aby byl Harry na naší svatbě nešťastný. " pokrčila Ginny rameny a vyklopila do sebe jednu lahvičku s lektvarem.
Všechno se s ní zatočilo, kolem sebe měla jen nepřehlednou změť barev a Ginny se z toho už zvedal žaludek, konečně se vše uklidnilo, když už si Ginny myslela, že se snad pozvrací.
Otevřela oči a zjistila, že stojí před krásným, velikým, sněhobílým domem s převelikou zahradou a s ještě větší terasou, na které byla nějaká žena s mužem, seděli u stolu a popíjeli kávu.
Byl krásný letní den, slunce svítilo, až z toho boleli oči a celá vesnička se válela ve zlatavém světle, takže nabývala velice příjemného dojmu.
Ginny chvíli zaváhala, ale pak otevřela malou kovovou branku, která lehce zavrzala a vydala se po udržovaném chodníčku sázeném kamínky k terase, na které seděl ten mladý manželský pár.
Brýlatý mladý muž vzhlédl k příchozí. Byl velice mladý, jak si Ginny všimla, mohlo mu být kolem dvaceti let. V očích mu plály přátelské plamínky a celé sršely dobrotou srdce.
"Dobré odpoledne, přejete si? " usmál se James Potter. Ginny se nemohla nevšimnout, že je celý Harry. Až na ty oříškově hnědé oči to byl celý on. Aby ne, také je od sebe dělilo jen pár let.
"Můžu na slovíčko, mám pro vás něco důležitého. " oplatila mu Ginny zářivý úsměv. Lilly Potterová celou situaci sledovala a usmívala se. Její krásné zářivě rezaté vlasy svítili v silném slunci ještě více než obvykle a na Ginny shlíželi její dobrácké oči, které tak důvěrně znala z pohledů jejich syna. Stejně jako u Harryho, i Lilly měla v očích jakousi láskyplnost a dobrotu.
"Ale jistě, jestli je to důležité. Posaďte se. " přikývl vstřícně James.
"Kávu? " otázala se mladičká maminka. Ginny mlčky přikývla, hospodyňka jen mávla hůlkou a před Ginny se objevil šálek lahodně vonící černočerné kávy.
"Já vlastně nevím ani, jak bych začala. Je to zvláštní, možná mi to ani nebudete věřit. " začala nervózně Ginny a trochu si usrkla horké kávy.
"Jen do toho děvče, budeme se snažit pochopit. " uchechtl se James a mrkl na ní. Ve všem co james řekl, nebo udělal v něm Ginny viděla Harryho, byla to jeho přesná kopie.
"Totiž, jde o to. Já jsem z budoucnosti. " začala Ginny a když se James ani Lilly nedivili pokračovala. V kouzelnickém světě totiž bylo všechno možné a tak se ani čemu divit nebylo.
"Váš syn, Harry má za dva dny svatbu. "
"Ano? Bože to je skvělé! Koho si bere, známe jí? Mimochodem, kolik mu je? " vyhrkla Lilly nadšeně a oči se jí šťastně rozsvítili.
"No, bere si mě, a asi znáte moje rodiče. Jsem totiž Ginny Weasleyová a Harrymu je momentálně sedmnáct let, za týden mu bude osmnáct. " vysvětlila Ginny a byla ráda, že na to reagují takhle.
"Opravdu? Ty jsi dcera Molly a Artura? Páni to je skvělé. " rozplývala se Lilly.
"Jo, musím říct, že si Harry dokázal vybrat dobře. " mrkl na ní svůdně James.
"Jakto že se berete ale takhle brzo, vždyť jste tak mladí. Jestli se nepletu, tak jste teď vychodili Bradavice ne? " nechápala Lilly.
"No, Harry mi totiž v jedné dost blbé situaci slíbil, že si mě do měsíce po pádu Voldemorta vezme. " vysvětlovala Ginny.
"Voldemort padne až takhle pozdě? " Lilly se trochu zděsila.
"No, je to trochu složitější. " připustila Ginny, nechtělo se jí s nimi mluvit o jejich smrti. "Ale je tu ještě jedna věc, kvůli které se bereme, ne snad z povinnosti, ale proto že chceme. Čekáme spolu totiž dítě. " prozradila Ginny.
"Páni, to jste si docela pospíšili. " vyhrkla nevěřícně Lilly.
"To jo, to se teda můj kluk činil. " rozesmál se James.
"Ale proč tu jsem. " pokračovala Ginny, aby neodbočila od tématu, proč sem přišla. "Prostě jsem za vámi přišla, aby jste složili neporušitelný slib, že přijdete na jeho svatbu ať se děje, co se děje. Ať jste kde jste, klidně i na konci světa, i v ráji i kdekoli. "
"Jistěže, pro svého broučka cokoli. " vyhrkla Lilly bez přemýšlení. Ginny se oddychlo, bála se, že se budou vyptávat proč, ale na to nedošlo. Složili proto neporušitelný slib, který nelze porušit ani po smrti.
"Než odejdu, mohla bych vidět Harryho? " zeptala se Ginny s nadějí v hlase.
"Jasně, ale zrovna spí, takže se jen na něj kouknout. " přitakala Lilly, Ginny přikývla a vešla za ní do domu. Vyšli až do dětského pokoje nahoře v prvním patře, kde v postýlce spal malý roztomilý skoro roční klučina. Ginny se na něj nemohla vynadívat.
"Půjdeme radši dolů. " šeptla Lilly a tím vytrhla Ginny z jakéhosi transu.
Když se chystala k odchodu, ještě se zastavil a zašátrala v kapse u kalhot.
"Tady něco mám, je to moje fotka s Harrym. Protože až zmizím, nebudete si pamatovat že jsem tady byla ani nic z našeho rozhovoru. " řekla ještě a podala Jamesovi do natažené ruky fotku. Na ní byla ona s Harrym. Foceno to bylo na letošním plese. Ginny měla na sobě krásné rudé šaty a Harry společenský hábit. Fotografie se pohybovala, oba se šťastně zubili a mávali na fotografa.
Pak se s nimi naposledy krátkým sbohem rozloučila, vytáhla lahvičku s rudou tekutinou, na ex jí vypila a propadla se do další změti barev.

22.kapitola-hrátky se zmijí

11. července 2008 v 11:38 | "střelená Magdinka" |  *Syn jako otec...nebo ne??*
No a opět po dlouhé době je tady kapča k "Syn jako otec…" Nějako poslední dobou nestíhám přidávat kapitolky, takže se omlouvám a hlavně jsem se v poslední době zaměřovala spíš na Harry Potter-naděje…k tomu taky bude další kapča. Takže doufám, že si tuhle kapču užijete. Je v ní docela akce, takže zase po dlouhé době nějaká změna. Pište zase komenty, nebudu dávat limit, protože se mi líbí, jak u téhle povídky komentujete, ale to neznamená, že polevíte……..Vaše Maggdinka ♥
Hrátky se zmijí
"Jamesi, počkej. " křičela za ním Lilly, protože James se hnal z kopce od Chroptící chýše dolů a ona nestíhala. Oba si už za běhu vytáhly hůlky, protože ve vesnici se nedělo nic dobrého. James zpomalil a počkal na Lilly, dolů šli teď bok po boku.
"Co myslíš, že se tam děje? " zeptala se Lilly po chvíli trochu ustrašeně.
"Doufám, že se mýlím, ale vypadá to na Voldemorta a Smrtijedy. Podle toho co jsem slyšel od Rona a Harryho a co jsem pochopil, jde Voldemort po Harrym. No jo, můj syn, aby neměl nějaký problémy. "
Lilly si vyděšeně přikryla ústa.
"Jo, ale to není jako ty vaše lumpárny a ty vaše problémy s učiteli. Když ti jde po krku Voldemort s dvaceti magorama v kápích, tak to není žádná sranda. " opáčila Lilly.
"Těma magorama myslíš Malfoye? " uchechtl se James.
"Jo i Malfoye. Ale nesměj se, tohle není sranda, tady končí všechno! " Lilly se zdála být rozhořčená, tak už James radši nic neříkal a hnali se spolu mlčky do Prasinek, aby se koukli, jestli je jejich domněnka správná.
Hned jak vběhli do vesnice, kousek od nich vybouchl nějaký dům. Lilly se strašně lekla, chytila Jamese za rameno a přikrčila se za něj.
"Klid, to je v pořádku. Pojď jdeme tam. " snažil se jí Dvanácterák utěšit a zašátral v kapse své bundy a vytáhl z ní stříbřitou látku-neviditelný plášť. Lilly se v tu chvíli nestačila ani divit, tak moc byla vyděšená.
"Pojď. " vybídl jí a přehodil přes oba tu jemnou stříbřitou látku a oba naráz zmizeli. Pomalu si to šinuli uličkami a šli za největším hlukem, tam určitě bylo hlavní dějiště boje.
Hned jak vyšli zpoza rohu na hlavní ulici před Třemi košťaty, naskytl se jim pohled na asi dvacet lidí v černých kápích, kteří bojovali vesměs proti studentům, ale bylo tu i pár kouzelníků a čarodějek z okolních domů a obchodů.
Kouzla létala vzduchem, že byly vidět jen rozmazané šmouhy a James se divil, že ještě nikdo nikoho nezasáhl. V samém středu dění stáli, jak jinak, Harry, Ron a Hermiona. Kousek od nich bojovala i Ronova sestra Ginny a vedle ní stála výstřední blondýna, o které se už stihli dozvědět, že se jmenuje Lenka Láskorádová a že chodí do pátého ročníku do Havraspáru.
Lilly se rozšířili zorničky hrůzou, dívala se všude kolem sebe, ale Voldemorta nezahlédla. Ani se nedalo čekat, že by tady byl. Tuhle špinavou práci zanechal svým služebníkům a sám si sedí na zadku někde v teplém domě.
Najednou popadl Harryho za kabát nějaký maskovaný Smrtijed a táhl ho z všeobecné vřavy a z bojiště.
"Né! " vykřikl James, vyskočil zpod pláště, hnal se k nim a vyslal na Smrtijeda omračující kouzlo. Smrtijed se skácel v bezvědomí k zemi a Harryho pustil. Harry se koukl na svého zachránce a na okamžik se jeho a Jamesův pohled střetli.
"Díky. Už jsem si říkal, kde jste, jestli se vám něco nestalo. " vyhrkl Harry, poděkoval a hnal se zpátky do boje, tentokrát mířil k Ginny, protože bojovala proti dvěma Smrtijedům najednou.
James se mezitím vrátil k vyděšené Lilly, která už se odkryla a bylo jí vidět. Každou chvíli se otáčel a zkoumal, jak Harry bojuje, musel uznat, že v obraně proti černé magii je opravdu dobrý, pravděpodobně je nejlepší z ročníku.
"Koukám, že ten se nebojí. " podotkl James na Lillyinu adresu a pohledem pořád visel na Harrym, který právě odzbrojil jednoho Smrtijeda a hned si vzal na paškál dalšího.
"To ne no, do boje se žene jako divý. Ty jsi ho zachránil, on poděkoval a hned šel bojovat. Já bych byla vyplašená ještě půl hodiny. " připustila Lilly a Harryho zkoumala také.
"Vypadá to, že on se asi se Smrtijedy nevidí poprvé. Už s nimi někdy bojoval. Vypadá to, že Harry nemá zas tak skvělý a bezstarostný život. " připojil se znovu Jimmy.
"Jen je mi divné, že jsme se sem už nepřemístili, přece by jsme svému synovi dávno na pomoc šli. " zamyslela se Lilly.
"Možná že to je dobře, radši se ani nechci vidět, jak budu vypadat za dvacet let. To bude bída. " vyhrkl rychle James a ušklíbl se.
"To ne, myslím, že horší než teď už to být ani nemůže. " rýpla si do něj Lilly a začala se smát na celé kolo.
"Pojď, jdeme jim radši pomoci Nebo ne, ty se tady schovej a já jdu tam. " ukončil James její výtlem a už se chystal odeběhnou do boje.
"Tak to teda ne, myslíš, že se tady budu jen tak koukat? Náhodou já jsem taky v obraně dobrá, takže jim jdu natrhnout zadky. " vypískla Lilly bojovně a předběhla Jamese a smetla cestou jednoho nic netušícího Smrtijeda, který se chystal právě zaútočit.
James jen překvapeně vykulil oči, ale radši nic neříkal a řídil se jejím příkladem. Jakmile tam tihle dva vběhli, pár Smrtijedů díky nim vypadlo ze hry.
"Jé, díky za pomoc. Tak jste se taky zapojili? " to vítal Jamese Harry. James obdivoval, jak mohl James při bitvě ještě normálně komunikovat a že nebyl ani nijak udýchaný a rozhozený.
"To víš, tohle si přece nenechám ujít ne. " ušklíbl se James a skolil dalšího Smrtijeda. Už jich tu moc nezbývalo, snad jen osm, protože většinu jich už omráčili, nebo zranili a tak se přemisťovali pryč. Jenže pořád se sem přemisťovali noví a noví a jako by jich ani neubývalo.
"Tohle je naučí. " vykřikl James, aby upoutal Harryho pozornost. Pak složitě opsal hůlkou nějaký tvar a vykřikl zaklínadlo, které si Harry ale nezapamatoval. Po této kouzelné formuli se všichni Smrtijedi pověsili do vzduchu za kotník, takže všem sklouzla kápě z hlavy.
"No jasný. Malfoy, Crabe, Goyle, Nott a plno dalších. " odfrkl si James, když se podíval na několik Smrtijedů. Drze pod nimi chodil, jako by to byli malí kluci, něco provedli a on je teď káral.
"Zmijozel, Zmijozel a zase Zmijozel. " odříkával, když se díval na všechny známé tváře.
"Nepochopím to. Proč? No jo, kluci zatoužili po slávě a moci a tak se museli přidat k Voldíkovi. " James si docela koledoval, i když vzhledem k tomu, že všichni viseli ve vzduchu hlavami dolů, tak se neměl ani čeho bát.
"Ale ale, kohopak to tu máme. Naše milovaná Bella. " zatrylkoval James afektovaně šťastným a překvapeným hlasem. Ze shora na něj zlostně svýma přimhouřenýma očima zahlížela Bellatrix Lestrangeiová.
"Co si to dovoluješ, ty drzej fracku a odkud mě znáš? " vyjekla Bella rozhořčeně.
"Kdo by neznal naší slavnou, blbou a ošklivou Bellinku. " odfrkl si James.
"Za to zaplatíš! " vykřikla Bellatrix a najednou Jamesovo kouzlo pominulo a všichni Smrtijedi visící ve vzduchu se plynule snesli k zemi. Bellatrix začala okamžitě po Jamesovi metat nejrůznější kletby.
James se statečně bránil, ale na poslední chvíli se nestihl uhnout jednomu kouzlu, které ho zasáhlo přímo do hrudi. Jimmy se svalil v křečích na zem, na hrudníku se mu otevřela veliká řezná rána ze které proudem tekla krev.
"Bože! " vykřikla Lilly, která celé dění sledovala a vrhla se na kolena vedle Jamese. Vyndala si z kabátu kapesník a začala jím proudící krev vysoušet. Krve bylo ale tak moc, že kapesník byl za chvíli úplně rudý a mokrý. Použila teda odsávací kouzlo.
"Aby sis pamatoval, že se služebnicí pána zla si nemáš zahrávat. " zasyčela jedovatě Bellatrix a vedle Jamese si nenávistně odplivla.
James nebyl povahou žádný beránek. V těhlech situacích ho dokázali vytočit úplné maličkosti. I přes svoje zranění hrdě z běloskvoucího sněhu zmáčeného krví vstal a přímo s vražedným pohledem namířil hůlku na Bellu.
"Ale, chlapeček si chce hrát. " zajíkala se Bella a nasadila svůj arogantní dětský šišlavý tón.
"Myslím, že hůlka není ještě nic pro tebe. Vrať se na zem, tohle je krutý svět. Běž si hrát radši s autíčkama. " pokračovala posměšně Bellatrix.
"Já ti dám autíčka. " šeptl James rozzuřeně, spíš pro sebe. Slyšela ho ovšem Lilly, která ho chytila varovně za paži.
James byl ale tak rozčilený, takže ho Lilly nedokázala nijak zastavit. Mávl hůlkou, křikl nějakou formuli a vyslal na Bellu kouzlo. To jí zasáhlo přímo do obličeje, protože to nečekala a nestihla se bránit. Kouzlo působilo, jako neviditelná ruka a Bellatrix se pod nárazem pěsti skrčila a když se narovnala, odkapávala jí ze zkřiveného nosu krev.
"Abys věděla, že si nemáš nic začínat s těmi, kdo proti Voldemortovi bojují. " oplatil jí James její předchozí slova.
Bellatrix vstala a vražedně se na něj podívala, Lilly z jejího výrazu věděla, že je zle.
"Tohle si vypiješ, ty fracku. " zašeptala zlověstně. Nikdo v tu chvíli nestačil zareagovat, všechno se seběhlo, jako ve zpomaleném filmu. Bellatrix vystartovala a běžela přímo k Jamesovi. V první chvíli to vypadalo, jako by ho chtěla vlastnoručně uškrtit, ale pak ho čapla za ruku a s hlasitým prásknutím se přemístila pryč. Po Jamesovi ani po ní nebylo ani vidu ani slechu. Po ní se začali přemisťovat pryč i ostatní Smrtijedi, až tu zůstali vyjeveně stát jen Bradavičtí studenti a obyvatelé Prasinek.
Vtom ledové a mrazivé ticho prolomila Lilly. Vrhla se k tváří k zemi a srdceryvně zařvala.
"Néé! " až se to rozlehlo přes celé sněhem pokryté Prasinky.
"Lizz, vstávej. " někdo chytil Lilly za obě paže a táhnul jí zpět na nohy ze studeného a mokrého sněhu. Klečela v něm nejméně pět minut. Džíny měla celé promočené, klepala se zimou, ale to jí momentálně bylo úplně jedno.
"Lizzie. " promluvil na ní znovu Harry a tahal jí na nohy. Lilly se vzpamatovala, došlo jí, že Harry mluví na ní. V tu chvíli si totiž neuvědomila změnu svého jména.
"Pojď, tady nejsi nic platná. Musíme jít za Brumbálem a všechno mu říct. Řád už Billa najde, to se neboj. " promluvil na ní znovu Harry soucitně a ze zad jí oprašoval sníh, který jí mezitím popadal na kabát. Lilly už to nevydržela, do očí jí vhrkly slzy. Dala se do neovladatelného pláče a schoulila se Harrymu do náruče.
Bylo zvláštní, že jí utěšuje vlastní syn, že brečí v náruči vlastního syna. Vždyť by to mělo být naopak, matka by měla utěšovat syna, ne on ji. Stála tam, nebyla schopna ničeho a objímala se s ním, se synem, který už možná neměl otce…

4.kapitola-prostě Potter

8. července 2008 v 14:34 | MaggdiNka |  *Mission-impossible*
Uf a je tady další kapča k Mission-impossible. Je taková opět odlehčená, ale to už asi víte, že od téhle povídky nemůžete čekat žádný drama a smutek. Prostě romantika a hodně vtipu. S komentama jste mě ani trochu nepotěšili, takže se koukejte zlepšit, aby jste měli další kapču. Dávám vám limit aspoň 10 komentů.
PS:zítra jedu na týden nebo dva pryč, takže nečekejte nové kapitolky. Musíte si prostě počkat, ale až přijedu snad budu mít bohatý nápady a přibudou kapči ke všem povídkám. No nic taky si užijte prázky………Vaše Maggdinka ♥
Prostě Potter
"Tak co vy dva, jak jste dopadli? " zajímal se Sirius okamžitě, jak ti dva vešli do Nebelvírské společenky. Tohle byla Siriova velká, ale někdy dost nepříjemná vlastnost, na všechno se pořád vyptával.
"Nech se překvapit, uvidíš sám. " odbyl ho James jednoduše a posadil se vedle Enny na pohodlné křeslo a začal se vyhřívat u krbu. Lilly se posadila vedle Remuse a zarytě o něčem přemýšlela.
"Je ten trest hodně špatnej? " Lilly sebou trhla. Otázku jí položil Remus a řekl ji tak potichu, aby to slyšela jen ona, protože by se jinak do toho zapojil i dychtivý Tichošlápek.
"Ani nevíš Reme, jak moc se toho bojím. " povzdychla si smutně zrzka a zadívala se na svého budoucího tanečního partnera. Tolik se nebála, když si vzpomněla na to, jak jí Potter řekl, že chodil do tanečních kurzů, ale stejně to nebylo moc platné, protože i kdyby on uměl tančit sebelíp, ona neumí ani jeden taneční krok.
"Až tak? " zakroutil Remus hlavou. "To bude něco těžkého, protože ty ses nikdy ničeho nebála. "
"To není pravda, bojím se každou chvíli. " namítla Lilly.
"Víš jak to myslím. V plnění úkolů a tak, chápeš? Nikdy ses nebála že se něco nepovede, riskovala jsi. I když nevím, co je to za trest, řeknu ti jedno. Buď taková dál, nesmíš se bát a hlavně i trochu riskuj, jen tak dosáhneš úspěchu, protože v tom je tvoje síla. " vysvětlil jí Remus. Lilly se na něj vděčně usmála a chvíli koukala nepřítomně do prázdna. Pak se na jejím obličeji začal tvořit široký úsměv.
"Reme ty máš pravdu. Nikdy jsem se ničeho takového nebála, nebudu se bát ani teď. Děkuju ti, přesně tohle jsem potřebovala slyšet. " vyhrkla potom, vylétla z křesla a zmizela nahoře v dívčích ložnicích.
"Jimmy tak řekni, co je to za úkol. " vyzvídal Sirius zoufale, ale to už ho James nevnímal, protože přemýšlel, jak jejich tréninky budou probíhat.
----------------------------------------------------------------
"Lilly, musíme se domluvit jak a kdy budeme trénovat. " to James odchytil Lilly druhý den na chodbě, když zrovna kráčela a starodávné runy a on měl hodinu krásného volna.
"No jasně. " přikývla Lilly, když jí došlo, co po ní James chce. Když ho viděla jít k ní, už se jí na jazyku začínala rýsovat nějaká jedovatá poznámka, jak Jamese odbýt. No jo, hold síla zvyku, musí si zvyknout, že James se od včerejška její parťák a že s ním bude muset trávit spoustu času.
"Jdeme třeba sem. " ukázal James na první dveře, které viděl, strčil Lilly do místnosti a poté si tam vlezl za ní.
"Takže jak by ti to vyhovovalo? " začal James a založil ruce na prsou. Lilly, která stála proti němu se začala strašně chechtat.
"Hlavně buď něžný. " sypala ze sebe se smíchem a v obličeji čím dál víc rudla. James si až po téhle větě uvědomil, jak jeho otázka vyzněla a při pohledu na smíchem skoro udušenou Lilly se musel začít smát taky.
"No dobrý, to by stačilo. Myslel jsem samozřejmě, jak by ti vyhovovali taneční tréninky a tak. " upřesnil James, když se přestal smát. Lilly v tu chvíli zvážněla taky a dívala se na Jamese, jaký návrh tréninků dá.
"Jak ti to vyhovuje, je to na tobě. " pokrčil James rameny.
"To spíš by jsme měli zařídit podle tebe protože ty máš tréninky na famfrpál, já nemám nic. Já se podřídím. "
"No tak dobře. Vyhovovalo by ti to v úterý a ve čtvrtek od osmi do desíti hodin? "
"No já myslím, že to je super. " přikývla Lilly a usmála se na svého tanečního partnera.
"Teď je ale otázka, kde budeme tančit. " ozval se James vedle ní.
"To je teď docela jedno, uvidí se, až v úterý, prostě vlezem někam, kde bude volno a nikdo nebude. " pokrčila Lilly rameny
"Tak jo, takže v úterý v osm ve společence? " ujistil se ještě James, protože viděl, že si Lilly už bere na rameno brašnu a vydává se na hodinu.
"Jasně, tak zatím ahoj. " pozdravila ho Lilly na závěr a mírně se na něj usmála.
Co to děláš Evansová, napomenula se v duchu. Odkdy se usmíváš na Pottera, tohle si nezvykej, je to debil Potter. Po tomto napomenutí její úsměv na rtech zmrzl a ona se vydala na hodinu kouzelných formulí, aby nepřišla pozdě. Jamese tam nechala stát, ten se ale po chvíli vzpamatoval.
"Hej, Evansová, počkej! " vykřikl a vyběhl za ní na chodbu.
"Pottere, když už spolu máme tančit, tak se prosím alespoň nauč, říkat mi jménem a ne na mě řvát Evansová. " Lilly se zastavila a otočila se na něj.
"Když ty se odnaučíš říkat mi Pottere, tak se to odnaučím i já. " setřel jí James jedinou větou.
"Ah, jedna nula pro tebe. " protočila Lilly oči a pokrčila rameny. Pak k němu natáhla ruku.
"Co takhle začít znova. Jamesi. " řekla a stiskla Jamesovu ruku, kterou jí vyšel on vstříc. Jimmy se na ní zazubil, až jeho chrup házel po zdech okolo blyštivá prasátka a přikývl na znamení souhlasu.
"Dobře Lily. " přikývl a stiskl její ruku pevněji.
"Tak pojď, půjdeme na hodinu. " pobídla ho rychle Lilly a svoji ruku vytrhla z jeho sevření, jako by se právě spálila o něco žhavého.
"Nechceš pomoct? " zeptal se James zdvořile a natáhl ruku na znamení, že Lily pomůže s knížkami, které nesla v ruce, protože se jí už do tak narvané brašny nevešly.
"Jasně moc ráda. " přikývla Lily, tentokrát se na Jamese usmála ona a učebnice mu podala. Cestou do učebny se dobře bavili a Lilly musela uznat, že James není zas až tak hrozný, za jakého ho měla. Buď se prostě a jednoduše změnil, nebo takový byl odjakživa, to jenom Lilly byla tak slepá a neviděla to, nebo spíš nechtěla vidět. Jak se tak dobře bavili, šli docela pomalu a když došli k učebně kouzelných formulí, dveře už byly zavřené. To bylo špatné znamení, protože třída se zavírala až když v ní byl profesor.
"A do háje, Kratiknot už je tam. " zaklela Lilly, když si zavřených dveří všimla.
"Klid, to se nějak ukecá. " mávl James bezstarostně rukou.
"Klid? Pamatuješ? Před chvílí jsme už jeden trest chytli a ne nějak lehký, tak si nechci ještě přitížit. " Lilly začala trochu panikařit.
"Hele, nech to na mě. Mlč, nic neříkej a nic nedělej, omluvíme se už ve dveřích, však on to starouš pochopí. " pokrčil James rameny a na vystrašenou Lilly mrkl.
Vztáhl ruku a zaklepal na dveře učebny, dovnitř je vyzval pisklavý hlásek jejich profesora. James vzal tedy hrdinsky za kliku a vešel do třídy. Lilly ho obdivovala, nechápala, jak se mohl cítit takhle v klidu a nad věcí.
"Á Pottere, Evansová, jakto, že jdete pozdě? To vám váš nynější trest nestačí a chcete ho ještě zhoršit? " začal Kratiknot, jakmile je dva uviděl ve dveřích.
"To ne pane profesore, to vůbec nechceme. Potkal jsem totiž při cestě Lilly a bylo jí nějak nevolno víte, tak jsem s ní šel pomalu sem, aby se jí nepřitížilo, proto jsme to také sem nestihli se zvoněním. " Lilly zírala, div ne s otevřenými ústy. Nechápala, jak to mohl James říct takhle klidně, bez výčitek svědomí.
"Oh, ale opravdu, slečno, jste nějaká bledá. Je vám už dobře? " zkoumal jí starostlivě Kratiknot. Lilly na desetinu sekundy pohlédla na Jamese a všimla si, že sotva znatelně zavrtěl hlavou.
"Totiž, ještě ani ne. " řekla, i když se jí hlas klepal.
"No dobrá, pane Pottere, běžte se slečnou někam na vzduch a jestli se to nezlepší, tak jí doveďte na ošetřovnu, ano? Z dnešní hodiny jste omluvení. " řekl nakonec Kratiknot. James popadl zmatenou a překvapenou Lilly kolem ramen, jako že jí je špatně a vyvedl jí ven na chodbu. Jakmile odešli, dveře se za nimi zabouchly.
"Bože, to je poprvé, co jsem si takhle něco vymyslela před profesorem. " vydechla Lilly, když kráčeli chodbami k zasněženému nádvoří.
"Všechno je jednou poprvé. " pokrčil James rameny.
"Hmm a vidím, že v tomhle případě tohle poprvé rozhodně není. " uchechtla se Lilly.
"Poprvé jsem si takhle něco vymyslel už v druhém ročníku a vidíš, ty jsi už v sedmém. " prozradil James a sjel Lilly, jako by byla hanba, že ještě nikdy nezalhala profesorům do očí.
"Každopádně máme štěstí, že starouš Kratiknot je na tohle v pohodě a trochu sentimentální. Kdyby to byla McGonagallka, myslím, že by to takhle dobře nedopadlo. " ulevil si James a posadil se na lavičku na zasněženém nádvoří.
"To teda ano. Stejně z toho mám špatný pocit, že se na to přijde, že mi nebylo špatně. " Lilly se celá tahle situace pořád nezdála.
"Prosím tě, Kratiknot říkal, že nás omluví na tuhle hodinu, vyřešeno, tečka. Chápeš to? Úplně jednoduchý a navíc, tobě věří, protože ví, že ty by sis nevymýšlela. " snažil se jí James uklidnit a při poslední větě se ironicky ušklíbl.
"Jo, ví že bych si nevymýšlela. Aha! "
"Ale, prostě to neřeš. Žádnej průser nemáme, tak není co řešit ne? Prostě teď máme volno. " ukončil to Jimmy s úsměvem a rozvalil se na lavičce ještě víc. Vzhledem k tomu, že na lavičce bylo asi deset centimetrů sněhu to bylo trochu zvláštní. Lilly nad ním stála a kroutila nad jeho chováním hlavou, zatímco on se tady všemožně vrtěl a zadek měl čím dál mokřejší.
"Kdy začneme s nějakým tréninkem? " ozvala se po chvíli Lilly.
"Nevím, jak chceš ty. "
"No vzhledem k tomu, že umím jenom základy a nejsem nějaká dobrá tanečnice, tak bych začala co nejdřív. Musíme se domluvit na dnech a na čase, kdy nám to bude vyhovovat oběma. " pokrčila Lilly rameny.
"No, já bych to dal už tenhle pátek od osmi večer, to stačí ne? Od osmi do deseti. Potom by jsem to dal, každý týden ve středu a v pátek? Pak můžeme klidně dny přidávat. A vždycky od osmi do deseti. Co ty na to? " napřímil se James a dával nabídky.
"Jo, jo to by šlo. " Lilly se jeho nápad líbil a souhlasila s ním. To bylo snad poprvé co s něčím souhlasila s Potterem.
Pak si James lehl na zem a díval se do nebe, ze kterého se snášely na zem vločky. Lilly si lehla po chvíli vedle něj a dělala to samé co on. Leželi, mlčeli a koukali se na oblohu, ze které se jako jemné chmýří snášely sněhové vločky.
"Víš co nechápu? " prolomila Lilly ničím nerušené ticho. James se na ní zvědavě otočil a čekal co z ní vypadne.
"Proč tady na zemi ležím s Potterem ve sněhu. Proč se s ním ulejvám ze školy a proč se s ním vůbec bavím. "
"Tak tady na zemi zkus ležet s Jamesem. Ulejvat se s Jamesem a bavit se s ním. " řekl James s nadějí v hlase a zavrtal se do Lilly pohledem.
"Přece jen, musíme spolu vycházet, když spolu budeme tančit. Tančit spolu můžou jen lidi, kteří si věří a vycházejí spolu dobře. Co když tě budu zvedat a ty mi nebudeš věřit? Nikdy to nezvládneme. " pokračoval James.
"Já vím, ale vím jaký jsi. Pokud ti mám věřit, musíš mě nějak radikálně přesvědčit o opaku a to, myslím nebude lehké. " naposledy se na něj podívala, pak vstala ze země, oprášila si záda od sněhu a vydala se k odchodu.
"Lilly, počkej! " křikl na ní ještě James, ale ona se ani neohlédla, ani nezpomalila a tak se ani nesnažil jí dohonit. Zůstal ležet na zemi a čekal, až zazvoní na přestávku. Na další předměty se ulil, přece jen je to ten Potter, kterého Lilly nenáviděla, tak co…

29.kapitola-Jasná noc

7. července 2008 v 13:39 | MaggdiNka |  *Volání srdce*
Strašně moc, ale uplně mrtě se vám všem strašně omlouvám. Přes týden jsem byla pryč, ale to mě samozřejmě neomlouvá, proč jsem už měsíc nenapsala kapču k Volání srdce. Nebyl prostě čas a hlavně - což je důležitější - nebyly nápady. Teď už konečně nápad mám, není to sice nic ohromě originálního, prostě taková normálka, ale snad s tím spokojení budete. Moc všechny prosím o komenty, limit ale tentokrát dávat nebudu…….Vaše Maggdinka ♥
Jasná noc
"Lilly, pojď sem. " to jí k sobě dole ve společence volala Maggie. Uběhly asi dva dny od jejich brzké ranní debaty na téma James a Lilly a v kalendáři se pomalu ale jistě přehoupl březen v duben, který už zvěstoval trochu více tepla a sluníčka.
"Co chceš? " vyhrkla Lilly netrpělivě, ale i trochu zvědavě. Tenhle Maggiin pohled znala, používala ho vždy, když jí chtěla něco tajného, nebo důležitého říct, nebo ukázat.
"Chtěla jsem ti něco ukázat. " začala Meg tajemně a Lilly zvědavě stražila uši, aby jí neuniklo jediné slovíčko.
"Přijď v sobotu o půlnoci do astronomické věže a něco uvidíš. " dořekla Maggie a šibalsky na ní mrkla.
"Ne ne ne Meg, jestli mě tam chceš přilákat, abych se podívala na ty tvoje a Blackovi sado maso praktiky, tak s tím ani omylem nepočítej. " bránila se Lilly vystrašeně a napřáhla před sebe dlaně, jako by se bála, že jí Maggie uhodí. Ta se ale začala smát a když se uklidnila mohla opět mluvit.
"Jak tě jako napadlo, že ti chci ukázat nějaký sado maso se Siriem? " vysypala ze sebe se smíchem. "A proč si myslíš, že chodíme se Siriusem zrovna do astronomické věže? "
Lilly se na ní podívala s povytaženým obočím a koutky úst jí trochu cukaly zadržovaným smíchem.
"Počkej, ty jsi nás tam viděla? " vysoukala ze sebe Meg pomalu a trochu nevěřícně, zahanbeně a ustrašeně se na Lilly podívala.
"Jo, když jsem dělala po večerce jedou obchůzku hradu, tak jsem tam na vás narazila. Nebyl to zrovna slušný pohled. " zašklebila se Lilly a pobaveně sledovala jak její kamarádka rudne a velice se na tom bavila.
"No nebudeme to rozmazávat, prostě tam v sobotu ve dvanáct přijď jasný? Ujišťuju tě, že žádný sexuální praktiky se Siriem ti ukazovat nebudu. " přerušila téma sado maso v astronomické věži Maggie.
"Jo dobře, přijdu tam. Nevím sice proč bych tam měla chodit, ale jsem zvědavá. " přikývla Lilly a vyběhla po schodech nahoru do pokoje. To Maggie věděla. Lilly se dala utáhnout na velice málo věcí, ale její zvědavost, ta byla zaručená.
Meg si spokojeně promnula ruce a vyběhla schody ke chlapeckým ložnicím, aby tuhle skvělou zprávu sdělila Siriusovi a Removi.
------------------------------------------
Lilly se celý následující týden neptala Maggie na nic jiného, než na to, co jí chce ukázat, co je to její překvapení. Její zvědavost došla až tak daleko, že chodila i za Lucy a Remusem. Dokonce byla jednou i za Siriusem, ale ti všichni jí odbyly stejně jako Meg.
Konečně byla sobota a ona se nemohla dočkat půlnoci.
"A proč spolu nemůžeme jít vlastně k věži už odsud? " zeptala se Meg, protože jí to najednou napadlo. Bylo asi deset hodin večer a ona seděla společně se všemi ve společence.
"No protože by to bylo víc nápadný. Chápej, ty jako půjdeš na obchůzku hradem, jelikož jsi primuska a když tě někdo chytí, tak se na tohle můžeš vymluvit a já se tam už nějako proplížím. Když by jsme šli spolu, určitě by jsme upoutali víc pozornosti a navíc, nechci aby tam za námi někdo šel, aby viděl, proč tam jdeme. " vysvětlila jí Maggie lišácky.
"No nic, jdu se ještě projít. " vyhrkla Lilly, když bylo něco po jedenácté hodině večer " Musím si jít ještě provětrat hlavu. "
Vůbec si nechtěla provětrávat hlavu, prostě jen byla tak nedočkavá a napjatá, že nedokázala sedět na jednom místě a ještě hodinu čekat. Chápete to, hodinu! To je hrozně moc, už čekala týden a tu poslední hodinu už to prostě nevydrží.
Rozloučila se s nimi, nepatrně na Meg ještě mrkla a vyšla na chladnou chodbu pomocí skrytého vchodu za obrazem Buclaté dámy.
"Já se na ní tak plavím, jak je úplně natěšená na to překvápko. Jen chci vidět, jak se bude tvářit, až uvidí co to je. " ušklíbl se Sirius, jakmile se za Lilly portrét zabouchl.
"To jo no, prostě uvidíme. Je to ve hvězdách. " přikývla mudrlantsky Lucy.
"To je pravda. Reme, tvůj nápad byl geniální, sice jednoduchý a až příliš primitivní, ale v tom je právě ta síla. " přitakala Maggie a pochválila Náměsíčníka, který doposud seděl mlčky a sledoval jejich rozhovor.
Lilly se toulala liduprázdnými chodbami. Všechny pochodně na zdích hradu už byly zhasnuté, protože po večerce se zhasínalo. Lilly ale ke své procházce nepotřebovala ani rozsvícenou hůlku, nebylo to totiž poprvé, co se takhle toulala po ztemnělém hradě. Chodby znala zpaměti a proto se nikde neztratila a ani na vteřinku se ničeho nezalekla.
Každou minutu sledovala své stříbrné hodinky na ruce, ale čas, jako by utíkal schválně pomalu.
Když už bylo asi deset minut před půlnocí, vydala se nahoru na cestu k astronomické věži, kde se s Meg měla sejít. Zvědavost jí hnala poměrně rychle a tak tam byla za pouhých pár minut.
Došla až ke schodišti které vedlo až na věž, ale tam nikdo nebyl. Proto se rozhodla zdolat schody, protože její kamarádka na ní mohla čekat tam.
S napětím otevřela těžké dveře, ale když nakoukla dovnitř kulaté věže zjistila, že její kamarádka tam ještě není.
Z té rychlé cesty a z těch mnoha schodů byla udýchaná, a tak se rozhodla odpočinout si, než se zase vydá dolů pod schody, aby na Meg počkala. Sedla si na kamennou podlahu a koukala se z neproskleného okna na hvězdami posetou oblohu.
Dnešní noc byla krásná a jasná, Lilly mohla spatřit a poznat desítky souhvězdí. Astronomie jí vždycky šla a hvězdy jí přitahovali, proto uměla snad všechna souhvězdí, co odtud byla viditelná. Bylo tak jasno, že zahlédla dokonce i mléčnou dráhu. Díky hvězdám na chvíli zapomněla na svojí zvědavost a i na to, že se tady má sejít s Meg.
Po chvíli, jako by se jí znovu rozsvítilo vyskočila z podlahy a seběhla schody opět dolů na chodbu, aby zde na nedochvilnou kamarádku počkala.
Každých pár vteřin její oči bloudili k levé ruce na které měla hodinky. Začínala být už dost netrpělivá a hlavně nakrknutá, protože Meg měla už dvě minuty zpoždění. To není sice moc, ale pro přísnou a dochvilnou Lilly to je až příliš.
Konečně zaslechla spěšné kroky, které se ozývali na konci chodby a pořád se k ní rychle přibližovali. Lilly se už těšila, jak Meg seřve, za její nedochvilnost, protože tady musela čekat dlouho sama, ale jaké bylo její překvapení, když zaostřila a zjistila, že silueta přicházejícího se vůbec nepodobala siluetě její nejlepší kámošky.
Za pár dalších okamžiků už poznala rozcuchané krátké vlasy, které trčely na všechny strany. Takové měla v celých Bradavicích pouze jediná osoba a tu by si Lilly nikdy splést nemohla. James Potter šel k ní a když byl od ní pouhý metr, zastavil se a s přimhouřenýma očima si jí prohlížel. Lilly ho poznala okamžitě, protože byla přivyklá na tmu, ale James šel pravděpodobně za svitu své hůlky, a tak teď nemohl poznat, kdo před ním stojí.
"Lilly, co tady děláš? " vyhrkl potom překvapeně, když mu došlo kdo před ním stojí a když se rozkoukal.
"Zrovna jsem se tě chtěla zeptat na to samý. " řekla Lilly zmateně.
"No já tady čekám na Siriuse, měli jsme se tady sejít. " vysvětlil James.
"Já tady zase čekám na Meg, měla mi něco ukázat. "
"Počkat…oni se domluvili! " řekla po chvíli Lilly, protože jí došlo oč tady kráčí.
"Asi už to tak bude. " přikývl James, protože měl stejnou domněnku jako Lilly.
"Já jí zabiju. "
"Ne, já zabiju Siriuse. "
"Zabijeme je oba. " shrnula to Lilly a posadila se na nejnižší schod, který vedl k astronomické věži. James si beze slova přisedl k ní a chvíli tam seděli jen tak mlčky.
"Dneska je krásná noc, všimla sis, žádné mraky. " prolomil Jimmy po chvíli ticho.
"Jo všimla, když jsem tady na Meg čekala, byla jsem se podívat nahoře na věži a nebe je samá hvězda. " přikývla Lilly a trochu se v duchu divila, že se James zajímá o to, jaká je v noci obloha.
"No a nepůjdeme se kouknout? " nadhodil James po chvíli a vstal. Lilly na něj překvapeně zamrkla, ale bez jakýchkoli námitek se zvedla také a následovala Jamese po schodech až nahoru, na nejvyšší věž v Bradavicích.
James se ale nahoře nezastavil, otevřel těžké dubové dveře a vyšel ven na cimbuří, odkud byl krásný výhled na hvězdy a ve dne i na celé širé okolí kolem hradu.
Lilly zůstala údivem brada skleslá dole a koukala se nad sebe na tu nádheru, kterou jí poskytovala dnešní noc. Beze slov si sedla na zem a pozorovala hvězdy.
"Víš jaký je nejlepší způsob jak pozorovat hvězdy a krajinu? " zeptal se jí James po chvíli. Lilly se na něj podívala a beze slova zakroutila hlavou. James zašátral v kapse a vytáhl svoji hůlku.
"Accio koště Jamese Pottera. " vykřikl do okolního ticha a po necelé minutě se k nim přiřítilo Jamesovo nové koště, které dostal od rodičů k sedmnáctinám.
"Nasedni si. " pobídl překvapenou Lilly. Ta sice nevěděla, oč mu jde, ale uposlechla ho. Sedla si na koště a po chvíli ucítila, že si James přisedl za ní a chytil jí kolem pasu. Lilly se jemně zachvěla, ale nebylo to okolní zimou.
James se odrazil kopnutím od země a oni vzlétli do vzduchu. Lilly se k němu přitiskla blíže a James jí chytil o něco pevněji, protože věděl, že Lilly nemá létání zrovna v lásce a že se toho trochu bojí.
James řídil koště a letěl pomalu, aby se Lilly nebála a opravdu, z Lilly po pár minutách všechny obavy spadly.
"V pohodě? Jestli ne, tak to otočíme. " zajímal se James, když se Lilly před ním trochu zavrtěla.
"Ne, neotáčej. Nebojím se, sedím tady přece s jedním z nejlepších chytačů všech dob. " otočila se na něj a usmála se.
Po chvíli doletěli nad černé jezero. Jeho hladina byla hladká, jako velké tmavé zrcadlo a Lilly z toho výjevu byla naprosto ohromená. Letěli nad vodní hladinou pouhých pár stop, ale byla to nádhera.
Teď Jimmy nasměroval koště jinam a oni dolétli až k větvím vrby Mlátičky, její větve a tlusté pahýly zůstaly však nehybné a klidně se vlnili v jemném větru.
Oba si tuhle chvíli náramně užívali a Lilly se dívala na noční oblohu posetou hvězdami, jako uhranutá. James ani nedokázal popsat, jak moc se cítil po dlouhé době zase šťastný a v duchu děkoval Siriovi i Meg.
"Hele, támhle padá hvězda. " řekla po asi deseti minutách mlčení Lilly a natáhla ruku před sebe a prstem ukazovala na oblohu. James se tam podíval a opravdu, přímo před ním se k zemi řítila jedna hvězda.
"A přála sis něco? " zašeptal své společnici do vlasů jemně a šeptem. Lilly se na něj neotočila a zářivě se pro sebe usmála, to James, ale nemohl vidět.
"Přála. " přisvědčila. "Aby tahle noc nikdy neskončila. "

James a Lily xD

6. července 2008 v 22:34 | MaggdiNka |  Blbosti :-P
Na tohle jsem narazila někde když jsem brouzdala na netu a je to docela někdy sranda, něco jsem se pokoušela i vymyslet sama :P Tak doufám, že se pobavíte i vy a kdyžtak písněte nějaký koment, jak se vám to líbilo a můžete napsat i nějaký váš nápad, abych se na oplátku zasmála i já…….Vaše Maggdinka ♥
James: "Hej Evansová, půjdeš se mnou příští víkend do prasinek?"
Lily: "Promiň, zeptal ses špatné Evansové."
James: "Počkat, co? ... hej, neodcházej!"
***
James: "Hej Evansová, chtěla bys se mnou jít ven?"
Lily: "Raději bych strávila den se svou sestrou."
James: "Dámská jízda? Můžu přijít?
Lily: "Naznačuješ, že jsi holka, Pottere?"
James: "Co??? Ne."
Lily: …
***
James: "Hej Evansová, co bys řekla na máslový ležák u Tří košťat?"
Lily: "Raději bych žila v Zakázaném lese."
James: "Super! Přijdu a ochráním tě.!"
Lily: "Potřebuju ochránit před tebou."
***
James: "Evansová, má krásná zrzavá přítelkyně, vyhrála jsi cenu - rande se mnou!"
Lily: "Pottere, můj ošklivý, otravný, arogantní mazlíčku, byl jsi odmítnut."
***
James: "Evansová, co kdybychom šli nahoru do Astronomické věže, kde-"
Lily: "... kde tě shodím?"
***
James: "Evansová, miluji tě od chvíle, kdy na tobě spočinul můj zrak."
Lily: "Já také."
James: "Opravdu?!"
Lily: "Ne."
***
James: "Evansová, co tahle rande?"
Lily: "Raději bych si vrazila do očí sponky."
James: "A nebolelo by to?
Lily: …
***
James: "Evansová, chceš pusu?"
Lily: "Raději políbím mozkomora."
James: "Ale to bys neměla duši!"
Lily: "Aspoň bych tě nemusela vidět!"
James: "Ale... a-a-ale...
Lily: "Žertovala jsem, Pottere."
James: "Takže mě políbíš?"
Lily: "Ne."
***
James: "Má drahá, dnes vypadáš absolutně úžasně."
Lily: "Siriovy metody na mě neplatí, Pottere."
James: "Zatraceně."
***
James: "Kdy ses narodila?"
Lily: "Přece to víš."
James: "Jenom mi řekni, kdy."
Lily: "Proč?"
James: "Chci vědět, kdy Bůh nejvíc pracoval."
Lily: …
James: "Evansová?"
Lily: "A kdy ses narodil ty, Pottere?"
James: "Co? Proč?"
Lily: "Chci vědět, kdy se Bůh flákal.".
***
James: "Byla jsi už zatčená?"
Lily: "Ne."
James: "Předpokládám, že se mě zeptáš, proč jsem se tě na to ptal... Hej! Vrať se!"
***
James: "Nestyď se, Evansová, pozvi mě ven."
Lily: "OK, jdi ven!!!"
***
James: "Hej Evansová, jaký je tvůj rozkaz?"
Lily: "Nerušit."
***
James: "Evansová, chceš se jít se mnou líbat do přístěnku na košťata?"
Lily: "Ne. Víš, Pottere, nedotkla bych se tě ani násadou dlouhou deset stop."
***
James: "Evansová, chceš se mnou jít do Prasinek?"
Lily: "Kdybych dostala galeon pokaždé, když mě pozveš ven, měla bych víc peněz, než mají v bance Potterovi a Malfoyovi dohromady."
James: "Naznačuješ, že bych se měl dát dohromady s Malfoyem? To je hnus."
Lily: …
***
James: "Evansová pojď si hrát."
Lily: "Ano. Běž se schovat do Zapovězeného lesa, dokud…."
James: "Dokud mě nenajdeš? "
Lily: "Ne, dokud tě něco nesežere."
***
James: "Evansová, tvoje krása mě jednou zabije. "
Lily: "Ty toho naslibuješ. "
***
James: "Evansová! "
Lily: "Co chceš, zlato? "
James: "Já jsem tvoje zlato? "
Lily: "Jasně, taky bych tě pořád kopala a kopala…"
***
Lily:"Pottere,kéž bys byl jako slunce."
James:"Opravdu?"
Lily:"Jasně,taky bys mohl někam zapadnout,ale narozdíl od slunce,bys už nemusel vycházet."
***
James:"Evansová,chtěla bys vidět jak létám na koštěti?"
Lily:"Jasně a ještě radši bych viděla,jak bys z toho koštěte spadl"
***
Lily:"Pottere,dneska je tak krásně."
James:"Ano,také na to myslím,čas jako stvořený pro rande."
Lily:"Ne,ale ty pořád říkáš,že jednoho krásného dne půjdeš do prdele."
***
Lily: "Prázdniny,čas jako stvořený pro randění."
James: "Počkej Evansová,ale o prázdninách přece nejsme spolu."
Lily: "No právě."
***
James: "Právě se na mě usmálo štěstí. " Lilly se totiž na Jamese usmála.
Lily: "Hm, Pottere, a právě se na mě podíval debil."
***
James: "Evansová, už v prvním ročníku jsem k tobě zahořel láskou. "
Lily: "Pottere, buď tak laskavý a shoř. "
James: Ale Evansová, tvoje láska mi spaluje celé nitro. "
Lily: " Aha, tak už vím, co se ti stalo s mozkem. "
***
James: "Evansová, za tebe bych strčil ruku do ohně."
Lily: "A nechceš tam skočit celý, Pottere."
***
James: "Evansová, jsi pro mě jako slunce."
Lily: "Máš pravdu, když si na mě šáhneš, pořádně se spálíš."
***
James: "Evansová, pošli mě kamkoli,třeba až na konec světa, pro cokoliv a já to pro tebe udělám."
Lily: "Dobře Pottere."
James: "Poslouchám, má lásko!"
Lily: "Nemusíš mi ani nic nosit a nemusíš chodit ani tak daleko."
James: "Mluv, poslouchám."
Lily: "Jdi do prdele a už se nevracej."
***
James: "Evansová, mám nějakou šanci, že se mnou půjdeš na rande? "
Lily: Ano Pottere máš, ale hluboko pod nulou. "
***
James: "Evansová, můžu tě pozvat na rande? "
Lily: "Můžeš. "
James: "Vážně? "
Lily: "Pozvat mě můžeš, ale neřekla jsem, že budu souhlasit. "
***
James: "Evansová, ty jsi taková moje růžička. "
Lily: " Pottere, jestli mě ihned nenecháš na pokoji, stane se ze mě vrba mlátička. "
***
James: "Evansová, kdo má u tebe největší šanci?"
Lily: "Ty Pottere. "
James: "Vážně? "
Lily: "No když uspořádám soutěž idiotů a já budu v porotě, tak ty budeš můj favorit. "
***
James: "Evansová, to se ti nelíbím? "
Lily: "Ale jasně Potter, jsi kořen."
James: "Vážně?"
Lily: "Jasně, ale mohl by jsi konečně zalézt pod zem, kam opravdu patříš."
***
James: ,,Hej, Evansová!"
Lilly: ,,Ano Pottere?"
James: ,,Půjdeš se mnou na rande?"
Lily: ,,A když řeknu ano?"
James: ,,To bys řekla?"
Lily: ,,Ne....."
***
James: "Evansová, co bys dělala, kdybych spadl z koštěte? "
Lily: "Popovídala by jsem si s Blackem. "
James: "A o čem? "
Lily: " Poprosila bych ho, aby mi pomohl. "
James: "A proč právě Siriuse? "
Lily: "Ty nevíš, že on připravuje nejlepší oslavy? "
***