Everybody should have his own world...

Červen 2008

Ode mě pro vás

10. června 2008 v 8:16 | MaggdiNka |  Keci kolem blogu
Tak lidi, mám v tom už trošku guláš, nevím kdo mě už žádal o spřátelení. Takže napište do komentů, ale přijímám i nové návrhy. Takže, kdo stojíte se mnou o spřátelení, napište to do komentů.
Za druhé vám chci oznámit, že v úterý 17.června jedu na týden do Itálie, takže do 23.6. nečekejte žádnou novou kapču k ničemu. Ještě tenhle týden se budu snažit co nejvíce přidávat a zkusím dopsat než odjedu už konečně Harry Potter- naděje umírá poslední, protože mi zbývají asi 3 kapči. Rozepsanou mám i povídku Mission-impossible a Syn jako otec...takže kapči dodám dneska, nebo zítra. No to je ode mě asi tak všechno, takže pište komentíky, kdo stojí o spřátelení. Mějte se hezky............Vaše Maggdinka ♥

54.kapitola- štěstí a neštěstí

8. června 2008 v 13:16 | MaggdiNka |  *Harry Potter-naděje umírá poslední*
Tak a tady máte pokráčko, sice jste nekomentovali tak moc, podle mých představ, protože jich zase bylo málo, ale máte štěstí že už jsme ve finále. Po téhle kapče budou pak asi už jen tři, takže si ji pořádně užijte. No a nezbývá mi než dodat, aby jste si pěkně početly a hlavně pište KOMENTY………..Vaše Maggdinka ♥
Štěstí a neštěstí
"Né, Ginny!" Harry si jí vyzvedl do náručí, takže to vypadalo, jako by na něm seděla a objímal jí. Tiskl si jí k sobě a houpal se, jako když uspáváte malé děcko.
Najednou se na jeho tváři objevil přímo nepříčetný výraz. Pomalu odložil Ginnino tělo do výklenku, kde bylo v bezpečí a vyběhl ven z Velké síně. Při běhu si tasil svou hůlku. Toho, koho hledal našel ve Vstupní síni.
Slyšel za sebou kroky, které k němu běžely, ale neotočil se, nezajímalo ho, kdo to je. Teď měl ve své mysli a ve svých očích pouze jedinou tvář- Bellatrix. Koukal se na ní se stálými slzami v očích, ale v jeho pohledu rozhodně smutek nebyl. Pro ten tam v tenhle moment nebylo místo, v jeho očích lítali hromy a blesky, byl rozčílen k nepříčetnosti.
Bylo mu jedno, že to co chce teď udělat je špatné, prostě to udělat chtěl.
Napřáhl hůlku a vyslal na ní první kouzlo, které mu přišlo na mysl. Bella se mu ale hbitě vyhla a začala se smát jejím hýkavým a hrozivým smíchem.
"O co se to pokoušíš Pottere? " hýkla na Harryho a vytasila hůlku také.
"Pokouším se tě zabít. " procedil Harry skrz zaťaté zuby.
"Myslíš, že mě porazíš? " Bellatrix se rozesmála ještě víc a ještě bláznivěji.
"Pokud sis nevšimla, porazil jsem i tvýho páníčka, tak nevím, proč by to s takovým čoklem, jako jsi ty mělo být těžší. " ušklíbl se nevesele Harry na svoji sokyni.
"Ty! " zavřeštěla Bella naštvaně a vyslala na Harryho nějaké kouzlo z černé magie. Před Harrym se ale objevil ohnivý štít a kouzlo se do něj bez problémů vpilo. Harry se jí začal vysmívat do očí.
"Tak co, líp to neumíš? To tě za ty roky Voldy nic nenaučil.? "
"Nevyslovuj jméno mého pána a neznesvěcuj tak jeho památku! " zavřískla Bella znova a vyslala na Harryho jeden cruciatus, ten ho ale minul o pár čísel.
Harry věděl, že tohle není správné ale stupeň jeho trpělivosti už dosáhl konce. Nikdy by nevěřil, že tohle někdy udělá, zvláště, když to sám tak nenáviděl, ale tady nebylo jiné cesty. Udělat to musel a vlastně i chtěl.
"Crucio! " zařval Harry a z jeho hůlky vyletěl paprsek tak silný, že ji musel chytnout oběma rukama, aby ji udržel. Paprsek narazil do hrudi vyděšené Bellatrix a ta se začala zmítat v bolestivých křečích. Všichni na to koukali s vyvalenýma očima a nebyli schopní říct ani slovo. Bella začala bolestivě vřískat, ale Harry nemohl a nechtěl přestat.
Jak jeho bolelo srdce, to se nedalo vůbec s touhle fyzickou bolestí srovnat. Už věděl jak to Bellatrix tenkrát před dvěma roky na ministerstvu myslela, když říkala, že to opravdu musí chtít a kouzlo se povede. Už věděl jak to myslela a vlastně to nebylo ani těžké. Po další minutě mučení kouzlo přerušil a Bellatrix zůstala zbědovaně ležet na podlaze stočená do klubíčka.
"Vstávej! " poručil jí Harry. Bellatrix byla tak vystrašená, že ho raději uposlechla. To bylo poprvé, co Harry viděl ve tváři Bellatrix Lestrangeyové strach a musel se pro sebe ušklíbnout.
"Bojuj! " křikl na ní podruhé, Bella jen vystrašeně z podlahy zvedla svoji hůlku a roztřesenou rukou jí namířila na Harryho. Harry se ani trochu nebál, neměl čeho. Smrti se už teď nebál. Věděl, že nebolí a alespoň měl pro co zemřít.
Ale teď zemřít nemohl, musel pomstít Ginninu památku a hodlal ji uctívat klidně až do konce života.
Mezi Harrym a Bellatrix začala lítat kouzla sem a tam. Bella se už trochu vzpamatovala a bojovala jako dračice. Harrymu se to líbilo, měl rád, když měl soupeře, který se nebojí a bojuje jak o život. I když v tomhle případě to nebylo jen jak o život, tady o život skutečně šlo.
Na Harryho konečně dolehla skutečnost, že Ginny zemřela, že zemřela díky Bellatrix. Ani nestačil pořádně zauvažovat, prostě mu to vyplulo na mysl a nedokázal to zastavit, ani nechtěl.
"Avada kedavra! " nikdy by nevěřil, že tyhle dvě slova, která bytostně nenáviděl vypustí ze svých úst. Na druhou stranu toho ale ani nelitoval. Bellatrix nenáviděl k smrti a teď, když mu zabila i jeho životní lásku se jeho nenávist prohloubila tak, že to víc už ani nešlo. Zelený paprsek narazil do hrudi Bellatrix a ta se odporoučela k zemi. Bellatrix Lestrangeyové, žena která znepříjemnila a možná zničila život desítkám lidí, ležela tady v Bradavickém hradě na mrtvá na podlaze.
Všichni byli potichu a trochu se strachem sledovali Harryho, nikdy dřív ho neviděli takhle rozlíceného. Nikdy neměl moc klidnou povahu a vytočit se dokázal pořádně, ale tohle byl extrém.
První k němu šla Maggie, chtěla mu pomoci, bylo jí jasné, že ho něco vytočilo. Nikdo totiž o tom, že Ginny zemřela nevěděl.
"Harry, co se stalo? Proč jsi jí prostě nenechal jít? " promluvila na Harryho Meg opatrně.
"Proč? " Harry se na Meg smutně podíval, pak jí čapnul za ruku a vedl ji zpátky do Velké síně. Maggie nechápala, ale šla za ním. Za nimi šla i Hermiona, Rebeka, Draco a Ron. Harry konečně dotáhl Meg až tam, kam chtěl a nasměroval ji na nenápadný výklenek ve zdi.
"Bože! " vykřikla Meg a podívala se na Harryho, jestli je to opravdu pravda. Harry jen smutně kývnul. Na to místo se podíval i zbytek, co šel s nimi. Rebeka vykřikla a vrhla se Dracovi do náruče, Draco se na Ginnino tělo koukal jako uhranutý. Hermiona omdlela a kdyby ji Ron nezachytil, spadla by na zem, když přišla k sobě, přitiskla se k Ronovi a hlasitě štkala a plakala, Ron,který si jí tiskl k sobě na svou mladší sestřičku zíral a z očí se mu němě řítila jedna slza za druhou. Harry se složil na lavici, které se tady zase nějakým záhadným způsobem objevili a složil obličej do dlaní. Nijak se to ani nesnažil zadržet, ani nechtěl. Slzy se mu z očí řinuly proudem, ale bolest, kterou teď cítil tu nemohly obyčejné slzy vyplavit.
"Ginny! " zavřeštěl někdo, Harry ani nemusel zvedat hlavu, aby věděl, kdo to je. Ke své dceři běžela paní Weasleyová. Stála nad dcerou a hlasitě vzlykala, to už k ní přišel i manžel a snažil se jí utišit. Zanedlouho byla u Ginnina těla celá její Weasleyovic rodina, i většina členů řádu včetně Brumbála. Všichni nad ní stáli potichu a koukali na ní.
Harry se najednou zvedl, všichni na něj koukali a skoro se až lekly. Oči měl celé vybrečené, měl kruhy pod očima a vlasy měl rozcuchané, špinavé a mokré od vlastních slz. Na mikině měl ještě Ginninu krev. Pomalu vstal a šel směrem, kde stáli všichni, směrem k Ginny.
Najednou padl před Molly na kolena a mezi vzlyky mluvil.
"Promiňte mi to, je to moje vina! " štkal do lemu jejího hábitu. Molly se sehnula k němu.
"Ale Harry, zlatíčko, za to nemůžeš.A vstaň z té země, nekleč tady. " šeptala paní Weasleyová, protože nemohla pomalu ani mluvit a snažila se Harryho zvednout ze země.
"Můžu za to, kdybych s ní nikdy nezačal chodit… " začal Harry, ale z podlahy nevstal.
"Tak bys jí ublížil víc. " dořekla za něj Hermiona. "Ona tě milovala už od prvního okamžiku a kdyby si s ní nezačal chodit, akorát bys tím ublížil jí i sobě. "
"Harry vstaň, tímhle jí nepomůžeš. " to ho na nohy vytáhly Siriusovi silné paže. Harry se posadil ke stolu na lavici a docela se už uklidnil. Kolem něj sedělo plno lidí, ale nikdo se na něj skoro ani nepodíval. Bylo mu hrozně, kdyby tady byla Ginny, seděla by teď vedle něj, povídala si s ním, držela ho za ruku, objímala, ale nebyla tady, byla navždy pryč.
"Zemřel ještě někdo od nás? " zeptal se Harry, když si dodal odvahu vyslovit tuhle strašnou otázku, které se děsil od samého začátku. Odpovědi se ujal Remus, který seděl kousek od něj a o rameno mu ležela opřená manželka.
"Ano. " Harrymu se sevřelo hrdlo, nevěděl, jestli to chce slyšet, ale věděl, že dříve nebo později by se to stejně dozvěděl. Remus pokračoval.
"Alastor Moody, mladá Cho Changová, Severus a Lucius Malfoy. "
Harrymu se sevřelo srdce. Alastor umřel? Pro Harryho byl vždy statečný a nesmrtelný. Cho, druhá a s Ginny jediná láska, obě jeho jediné lásky zemřely. Snape, i když ho vždycky nenáviděl, i tak ho tahle zpráva dost zaskočila. A při myšlence na Luciuse se podíval na Draca.
Ten měl opřenou hlavu o Rebečino rameno a ta ho hladila po plavých vlasech. V obličeji měl nepřítomný výraz a koukal někam do neznáma. Harrymu ho bylo líto, i když Luciuse ani Draca nikdy neměl rád, byla pravda, že Draca si docela v poslední době oblíbil, hlavně asi proto, že chodil s Rebekou a ani Malfoy starší mu nevadil.
--------------------------------------------------------------
Po několika dalších hodinách se pomalu Velká síň vyprázdnila. Harry ani nevěděl kolik je hodin, ale mohlo být chvíli před svítáním. Většina lidí odešla do svých domovů, nebo se ubytovali v kolejích tady na hradě. Zranění byli na ošetřovně, nebo u Munga a mrtví byli odneseni neznámo kam. Harry věděl jen to, že Ginnino tělo je u Brumbála v pracovně, sám ho o to poprosil, nechtěl, aby se někde ztratila, nebo něco, chtěl jí důstojně pohřbít.
Harry tady seděl pořád, skoro všichni někam už odešli, ale on se nemohl přinutit vstát a jít do ložnice, teď už se nemohl přinutit vůbec k ničemu. Seděl ve Vstupní síni na nějakém stupínku, kde dříve stálo nějaké brnění, které momentálně bylo někde v nedohlednu.
"Tady jsi! " vykřikl někdo kousek od něj a když se trochu vzpamatoval a rozkoukal zjistil, že vedle něj sedí Meg. Nic neříkala, mlčela, jen ho objala a přitiskla ho k sobě. Tohle Harry teď potřeboval, objetí. Ginny už ho obejmout nemohla a tak byl Harry šťastný i za Maggii. Bylo zvláštní, jak obyčejné objetí dokáže pomoci.
"Harry, nesmíš se tím trápit. Já vím, bude trvat dlouho, než to přebolí, ale věř že to bude lepší. " prolomila Maggie konečně ticho.
"Tys taky za těch skoro sedmnáct let nezapomněla na mámu a tátu, protože jsi je měla ráda. " stočil Harry pohled na svoji tetu. Teď víc než kdy jindy viděl, jak moc si byli s jeho otcem podobní.
"To je pravda, nezapomněla jsem na ně. Neuběhne jediná minuta, kdy bych na ně nemyslela, nebo je alespoň podvědomě neměla na mysli, ale šestnáct let uplynulo a přežila jsem. I když je pravda, že bych dala nevím co za to, abych je viděla, aby tady byli. " přitakala Meg na Harryho předchozí poznámku.
"Víš co mě ale trápí ze všeho nejvíc, která její skoro poslední slova mám pořád v mozku? " složil harry znovu obličej do dlaní. Meg nic neříkala, pouze poslouchala, co jí Harry řekne.
"Řekla mi to skoro předtím, než zemřela. " Harry polkl, bylo pro něj těžké, vyslovit její smrt takhle nahlas. "Byla těhotná. Chápeš to? Léčitel říkal, že by to bylo hodně velké štěstí. Měla štěstí a hned na to neštěstí. " řekl Harry a poté složil zase obličej do dlaní. Meg nebyla schopná slova, nevěděla co má Harrymu říct, aby se cítil lépe. Jí se nic takového nestala, neví co by cítila, jak by se chovala. Nejlepším řešením, které se v téhle situaci nabízelo bylo, být tu s ním a třeba ho i obejmout.

28.kapitola- první akce

7. června 2008 v 15:20 | MaggdiNka |  *Volání srdce*
Strašně, ale úplně hrozně se vám omlouvám, že tuhle kapču dodávám až po tak dlouhé době. Já vím, jsem strašná, ale přidávala jsem hlavně k jiným povídkám. Hlavně jsem neměla k téhle žádné nápady a tak jsem psala jiné. No, snad mě neukamenujete a doufám, že si kapču užijete. Musím vás ale na oplátku seřvat. Posledně jste se s komentama teda vůbec nepředvedli! Snad i proto, je pro vás tohle trest za to, že jich bylo málo. Takže se koukejte polepšit, nebo kapča zase dlouho nebude. Mrzí mě to, ale jinak to nejde, dávám limit 20 KOMENTŮ. Tak se snažte, ať máte co číst………Vaše Maggdinka ♥
První akce
"Jimmy, chodíš pořád jako tělo bez duše, snaž se trochu. " Sirius si přisedl k Jamesovi na postel, protože James byl zase jakýsi skleslý.
"Ale jak, když jí nemůžu nic říct? " nechápal James.
"Prostě si jí zase získej, když jsi to dokázal předtím, dokážeš to i teď. " přidal se k Siriovi Náměsíčník.
"Ale předtím to bylo něco jiného, bylo to jednodušší. "
"Bylo to úplně to samý. " plácl se Sirius bezmocně přes čelo. "Ztratila paměť a pamatuje si jen vše do konce prázdnin a pak sis jí získal, takže je to úplně to samý, chápeš jak to myslím? "
"Sirius má pravdu Dvanácteráku. " přikývl moudře Remus.
"Ale, já tomu už moc nevěřím. Za pár měsíců stejně škola končí a já Lilly už nikdy neuvidím. Zapomenu na ní a všechno bude super. " mávl rukou James a zvedl se k odchodu, protože jim za chvíli měla začít hodina.
"No, ale třeba taky ne, co když jí už neuvidíš a celý život budeš litovat, že jsi nás dva teď neposlechl. " křikl za ním Sirius. Na Jamese to nějaký efekt mělo, protože se zastavil a pomalu otočil.
"Moje láska k ní není věčná, říká se- sejde z očí, sejde z mysli. " řekl James zamyšleně, nečekal už na žádnou odpověď a z pokoje se vypařil. Remus se Siriem si vyměnili jen ztrápené pohledy, pokrčili rameny a vyšli za svým kamarádem, aby vůbec stihli hodinu.
----------------------------------------------------------------
"Hej ale Jimmy, je pořád takovej skleslej. " ozvala se Maggie jeden večer ve společence. Blížil se konec března a venku většinou panovalo deštivé počasí, takže všichni žáci se zdržovali v hradě.
Pomalu táhlo na půlnoc a tady ve společence seděli pouze už jen Maggie, Sirius, Lucy a Remus. James si šel brzy lehnout, protože neměl náladu, ostatně jako poslední dobou pořád a Lilly byla unavená.
"Tak jsme se tady zase po dlouhý době sešli zas jen my čtyři. Tohle bývalo snad naposledy v říjnu, nebo kdy. " ozval se Sirius na kterém seděla Maggie a hladila ho po stehnu. Remus seděl v křesle a Lucy mu seděla opřená o nohy před krbem, ve kterém plál oheň.
"To je pravda, protože až doteď to nebylo potřeba. " přikývla Lucy, které se už klížily víčka, na Remových kolenech už málem usínala.
"Máte nějaký nápad, jak jim pomoci? " začal Remus téma, kvůli kterému tu seděli.
"Hrozně jsem nad tím přemýšlela, ale vůbec mě nic nenapadlo. " pokrčila Maggie bezradně rameny.
"To sme na tom stejně, já nad tim přemýšlím celý dny, ale pořád nic. " povzdychl si Sirius. Moc ho trápilo, že se James trápí, přeci jen to byl jeho nejlepší kamarád a nerad viděl, když se trápí. Takového Jamese neznal a upřímně řečeno se mu to ani trochu nelíbilo. Nemálo se trápil pro Lilly, ale to co se v něm dělo tenhle rok, to bylo přímo k nevydržení a Sirius, jakožto jeho nejlepší kamarád tím velice trpěl.
"Musíme rychle na něco přijít, protože jinak se z toho asi Jimmy zblázní a Lilly taky. Ona ví, že mezi nimi něco bylo, tuší to, ale nemůže si jen tak poručit. " to promluvil Remus.
"Prostě se tady sejdeme zase v sobotu a snad do tý doby alespoň někdo z nás na něco přijde. " ukončila dnešní schůzi Lucy, protože už byla opravdu hodně ospalá a stejně by na nic nepřišli. Nebyla jediná, kdo už se těšil do postele, do svých ložnic se vděčně rozešli všichni.
--------------------------------------------------------------
V sobotu večer se ve společenské místnosti Nebelvíru sešli, jak se domluvili. Byla už jedna hodina ráno, protože museli čekat, než se společenka vyprázdní. O sobotách tu totiž bývalo hodně lidí a to se k řešení jejich problému nehodilo. Ve společence už seděli jen oni čtyři a asi dva prváci, čtyři páťáci a asi pět šesťáků.
"Reme, chtělo by to tady nějak uklidnit, je tady na řešení tak důležitý věci moc lidí. " pobídl Tichošlápek svého kamaráda. Maggie a Lucy se přidali souhlasně k jeho návrhu.
"Tak lidi, už se odeberte do ložnic, je moc pozdě. " rozkřikl se Remus po společence. Byl to sice primus, ale nikdo ho nikdy nebral moc vážně a tak se nikdo ani nehnul.
"Snad jsem něco řekl ne? Já jsem primus, takže jestli jste mi nerozuměli, tak by to chtělo nějak napravit. Buď se teďka přesunete do ložnic, nebo vám všem strhnu za Nebelvír pět bodů a každému z vás domluvím trest u Filche. " rozkřikl se trochu rozčileně Remus, když ho nikdo neposlechl. Ustrašení prváci vylétly se svých křesel a v tu ránu byly ve svých ložnicích. Ostatní se nezvedli.
"Tak hele, Remus vám odebere dohromady 45 bodů a to se mě ani Jamesovi líbit nebude, že kvůli vám ztratí kolej body. " Sirius se napřímil v křesle a výhružně na žáky zahlížel. Nemusel je pobízet dvakrát, všichni vylétli rychlostí blesku ze společenky takže za chvíli byla prázdná. Ze Siriuse a Jamese tu totiž všichni měli respekt. Nejen že byli starší a ramenatí a silní, ale hlavně věděli, co dokáží provést, když si hrají se Srabusem.
"To se mi líbí, když mají všichni z mého kluka respekt. Je to takovej příjemnej pocit. " uchechtla se Maggie, když se Sirius posadil zpátky na křeslo k ní. Remus se jen mírně ironicky zašklebil, ale toho si Siri naštěstí nevšiml.
"Ale Remus se taky rozjel, takhle řvát jsem tě ještě na nikoho neviděl. " pokračoval Sirius.
"To víš, protože jde o vážnou věc, jde o naše dva kamarády a když jde o to, tak se dokážu pěkně rozčílit. " pokrčil Náměsíčník nevinně rameny.
"No a tím se dostáváme k jádru problému, laskavě tady neřešte vaši tvrdost, protože stejně jste oba asi tak stejně tvrdý jako banán na sluníčku, ale pojďte řešit něco užitečného. " to se ozvala Lucy. Ne že by jí vytáčelo, že tady jen tak kafrají o blbostech, ale James a Lilly bylo vážné téma.
Všichni tři na ní zírali s otevřenými ústy, protože přes tohle zklidňování a přes tyhle řeči tady nebyla ani Lucy ani Lilly, ale Maggie.
"Ehm, no jasně. " vyhrkla rychle Meg, když se jako první vzpamatovala.
"Máte někdo nějaký nápad? " rozhlédl se Sirius po všech. Chvíli v místnosti vládlo ticho, ale pak se ozval Remus.
"No, přemýšlel jsem nad tím a něco mě napadlo. "
"Super, tak sem s tím, jsme jedno velké ucho. " vyhrkla nadšeně Meg a pak dala Removi najevo, že ho všichni poslouchají.
"Takže, já bych to udělal takhle. " začal Remus a všichni ho bedlivě pozorovali, aby jim neuteklo jediné slovíčko.
Po pár minutách, když jim Remus všechno dopodrobna řekl na něj ještě chvíli koukali a pak Maggie vykřikla.
"No ty jsi génius! " a skočila Removi do náručí. "Už vím, proč tě Brumbál udělal primusem a jen tak pro nic za nic nejsi nejlepší v ročníku."
"Hej ty, slez z mýho kluka! " zavřískla vesele Lucy a skočila po Magii a Rema si před ní bedlivě chránila.
"Hej tak Siri, pojď si uklidnit svojí holku! " smála se Lucy až se to rozléhalo přes celou místnost.
"Lucy, ztiš se trochu ať nevzbudíš celý hrad. " okřikl Remus svoji dívku, která se po něm válela.
"A kdy ten tvůj plán uskutečníme? " mrkl Sirius na Rema.
"To ještě nevím, ale určitě co nejdřív. " přitakal Remus, po jeho slovech se spolu rozloučili a konečně se odebrali do svých ložnic, taky že byli už skoro dvě hodiny ráno.

Prosbička for you

6. června 2008 v 10:32 Keci kolem blogu
Strašně jsem vás všechny chtěla poprosit, jestli pro mě hlásnete na téhle adresce. Jsem ve finále, sice to sem dávám dost opožděně, ale tak co. Jsem tam napsaná dole v anketce samozřejmě jako Maggdinka. Nezabere vám to ani minutuku času, tak mě tím můžete vyjádřit malý vděk za to, že pro vás píšu.Předem všem děkuju za hlasy
Dále vás chci ujistit, že kapča k Volání srdce je už skoro dopsaná, takže se na ní můžete dost brzo těšit, počítám, že dneska, nebo nejdýl zítra tady bude. Po ní bude asi následovat HP-naděje...abych jí konečně dopsala a k Syn jako otec...se zatím nechystám, protože jste ještě nesplnili můj komentářový limit. No, to je asi tak všechno co po vás dneska chci a co vám chci oznámit. Tak se mějte pěkně...........Vaše Maggdinka

53.kapitola-konec úplně všeho 2/2

3. června 2008 v 15:17 *Harry Potter-naděje umírá poslední*
No a druhá část kapči. Připomínám jen, aby jste psali KOMENTY…..Vaše Maggdinka ♥
Konec úplně všeho 2/2
"Co se stalo? Kde je Harry? " k Ginny a Bece se připletla Maggie.
"Je pryč, zmizel. " Rebeka vyšilovala, bylo vidět, že nechápe, co se tady děje.
"Copak to není jasné? Harry! " Ginny začala vyřvávat jeho jméno, byla si téměř stoprocentně jistá, že Harry žije.
"Ale Ginny, on je mrtvý, sama jsi to viděla. " začala opatrně Maggie, aby Ginny třeba nenaštvala.
"Jo jasně a někdo ho jenom tak odnesl, když tady všichni bojují. Ještě před chvílí tady bylo jeho tělo a když jsem se na něj koukla o chvíli déle, už tam nebylo. Ty nechápeš co to znamená? Harry žije, vím to. " Ginny byla o své domněnce přesvědčená a nikdo jí to nedokázal rozmluvit.
"Jdu ho hledat. " vyhrkla potom a vydala se k hradu.
"Ne Ginn, tam nesmíš. Uvnitř se teď bojuje, tam je Voldemort. " Maggie se jí snažila zadržet, ale moc platné jí to nebylo.
"No výborně, aspoň si to s Voldym vyřídím osobně. " zašklebila se Ginny ďábelsky a ve své cestě k hradu pokračovala ještě rychleji.
Maggie si povzdechla a doprovázena Rebekou se vydala za ní. To zpozorovali Sirius, Remus a Tonksová a když viděli, za kým Meg s Bekou kráčí, rozeběhli se za nimi, protože věděli, že Ginny je teď naštvaná.
Ginny tam ale nešla z pomsty, to možná jen trochu, ale šla tam hlavně proto, že věděla, že ho tam uvidí.
Harry došel do Vstupní síně. Bylo to tady k nepoznání, ještě horší a zbořenější, než když tady šel naposledy. Veliké rány se ozývaly z Velké síně, věděl, že tam je. Byl stále skryt pod neviditelným pláštěm, a tak vkročil do Velké síně.
Bylo to tady k nepoznání, všechny kolejní stoly zmizeli, i ten učitelský a všude, kam se Harry rozhlédl se bojovalo. Na vyvýšeném stupínku, na kterém obvykle stával profesorský stůl teď bojoval Voldemort a proti němu Kingsley, pan Weasley a Brumbál. Harry to sledoval, bylo to přímo fascinující, jak bojovali. Kouzla létala všude kolem a oni vysílali taková kouzla, jaké Harry ani neznal.
S velkými obtížemi se snažil vecpat až úplně dopředu, kde byl Voldemort. Mohl by ho sice zabít i takhle, skryt pod pláštěm, ale on nebyl takový zbabělec, musel být odkrytý, musel Voldemorta vidět a navíc, těšil se až uvidí ten jeho výraz až zjistí, že není mrtvý.
Harry došel až za Voldemort, stál za ním asi jen 3 metry a měl co dělat, aby se stihl ubíhat těm kouzlům, která lítala proti němu.
Do Velké síně už vběhla i Ginny a těsně za ní Maggie s Rebekou a asi po minutě i Sirius, Remus a Nymfadora. Když Harry uviděl Ginny, srdce mu poskočilo, ale chtěl se ukázat až v tu pravou chvíli.
"Tohle je za Harryho. " vykřikl zrovna pan Weasley a vyslal kouzlo s takovou silou, že si Harry musel držet plášť u těla, aby mu neodlétl. Voldemort se mu však hravě vyhnul, ne nadarmo byl také považován s Brumbálem za nejlepšího čaroděje všech dob.
"Za Harryho? Potter je ale mrtvý, probuďte se, už tady není. Vyhrál jsem, tak nechápu proč se pořád snažíte bojovat a něco si tím snad dokázat? " uchechtl se Pán zla ledově.
"Bojujeme za Harryho, on proti tobě bojoval celý život a je jedno jestli tady je, nebo není. " křikl pan Weasley, takhle naštvaného ho Harry ještě nikdy neviděl.
"Jo, zničil jsi Harrymu život. Otravoval jsi ho a co hůř, zabil jsi jeho rodiče, proto budeme bojovat! " do hádky se připletl i Sirius, který už se protlačil bojujícím davem. Teď už jejich hádku pozorovali skoro všichni ve Velké síni.
Harry poznal, že právě teď nastala ta chvíle.
"Není třeba Siriusi, budu bojovat sám. " křikl Harry a přitom si strhl z těla neviditelný plášť. V síni, jako by se zastavil život, všichni koukali na Harryho, jako by k nim přišel z Marsu a nikdo nebyl schopen jediného slova. Nejvíce ze všech ovšem koukal Voldemort.
"Vždyť ty máš být mrtvý, přeci nejsi nesmrtelný, to není možné! " zařval Voldemort, protože se jako první vzpamatoval.
"Už to tak bude. " Harry odpovídal s klidem, věděl, že má Voldemorta v hrsti a že je jeho "znovuzrozením" zaskočen. Jenže Voldemort nebyl jediný, kdo se divil. Všichni ve Velké síni mlčeli a sledovali ho, jako nějakého posla božího.
"Ty nemůžeš být nesmrtelný, pouze já jsem pán nad Smrtí. " řval Voldemort dál, asi si myslel, že když bude křičet, zamaskuje tím své překvapení, ale moc se mu to nedařilo.
"Ty? Už nemáš ani jeden Viteál, jsi smrtelný stejně jako všichni lidi tady v té místnosti. " Harry se začal ironicky smát. Voldemort byl po téhle jeho větě už opravdu v koncích.
"Neville ti zabil Naginiho a tím, že jsi zabil ty mě, jsi zabil pouze část své duše, která žila ve mně, kterou jsi přenesl na mě ten večer, kdy jsi mi zabil rodiče, kdy mi byl jeden rok a kdy se ti nepodařilo mě zabít. " Harry si s ním pohrával dál. Tohle se mu moc líbilo, vždy si hrál Pán zla s ním, ale dnes, dnes se karta obrátila. Zatímco na něj mluvil, pomalu si vytáhl z vnitřní kapsy mikinu svoji hůlku a pohrával si s ní mezi prsty. Ničeho se nebál, byl naprosto nad věcí.
Cítil na sobě Ginnin pohled. Ta stála u zdi vedle Rebeky a Maggie a zírala na něj. Voldemortovi už došla trpělivost a v rychlosti vyslal na Harryho smrtící paprsek. Harry to ale čekal a pohotově kolem sebe vytvořil ohnivý štít, do kterého se kouzlo vpilo. Pak se štít zase zrušil.
"Dobrý, ale trochu ubohý pokus, nemyslíš? Pojď, dáme si souboj. Před třemi lety tam na hřbitově jsi mě k němu nutil. " Harry se šklebil od ucha k uchu. Nevěděl, kde vzal ten povznášející optimismus, ale byl tady a nechtěl ho opustit.
Voldemort přistoupil na jeho hru, také se ironicky ušklíbl a poodešel od Harryho pět metrů, Harry udělal to samé, takže od sebe stáli dobrých deset metrů.
Napřáhly své hůlky a jak se to v kouzelnických soubojích dělá, uklonili se. Harry se uklonil hluboko, ale ani na vteřinu z Voldemorta nespustil oči, protože věděl, že Voldemort není zrovna čestný soupeř.
Zaujali bojový postoj a zamířili na sebe hůlkami. První kouzlo překvapivě nevyslal Voldemort, ale Harry.
Použil nějaké, které nikdo ani neznal. Harry si totiž docela často pročítal ve své knížce o bílé magii, kterou zdědil k sedmnáctinám po tátovi a hodně kouzel si i často cvičil a šli mu. Voldemort ale jeho kouzlo odrazil hravě a tentokrát zaútočil on, vyslal proti Harrymu červený paprsek jakéhosi kouzla, ale minul ho. Takhle bojovali ještě dlouho, pořád nepřítelova kouzla odvraceli a vyhýbali se jim
"Copak, nic lepšího neumíš? Neříkej, že nevyřídíš jednoho sedmnáctiletého kluka, ty nejlepší černokněžník všech dob. " popichoval ho Harry, protože ho to bavilo a pobaveně se při tom šklebil. Nebál se ani trochu, asi to přenesl na ostatní, protože o něj se báli snad úplně všichni, kdo v místnosti byli, samozřejmě s výjimkou Smrtijedů.
"Jak se opovažuješ? " zavřeštěl Voldemort a vyslal na Harryho zelený paprsek se kterým se Harry už dnes setkal.
Když už byl paprsek od něj pár čísel, utvořil se opět kolem Harryho ohnivý štít a kouzlo se do něj jako obvykle vpilo. Harry byl úplně v klidu a dál se šklebil.
"Jen kouzla Pottere, tohle se nepočítá! " zavřeštěl Voldemort.
"To je taky kouzlo a když ty na mě můžeš používat černou magii tak já můžu používat ohnivcovsky umění. " odsekl Harry.
Jejich souboj začal nanovo. Všichni na to zírali se zatajeným dechem, protože to co předváděl Harry bylo naprosto fascinující. Takováhle složitá kouzla a ještě k tomu v sedmnácti letech, to se jen tak nevidí.
"Avada kedavra! " zahřměl Voldemort. Všechno se jakoby zastavilo a odehrávalo se jako ve zpomaleném filmu. Zelený paprsek pomalu letěl na Harryho hruď a Harry na to koukal, jako by ani nic nechtěl dělat. V poslední vteřině se před ním objevil veliký štít, který vyčaroval pomocí hůlky neverbálně a smrtící kouzlo se od něj odrazilo a pomalu zase putovalo ke svému vytvořiteli. Voldemort už ale nestačil zareagovat, protože paprsek byl příliš blízko. Zelená salva narazila do jeho hrudi a pán zla se pomalu odporoučel k zemi. Jeho tělo leželo na zemi nehnutě, s rozhozenýma nohama a rukama od těla.
"Jooooo! " první se vzpamatovala kupodivu Rebeka a začala radostně křičet. Všichni se vrhli k udýchanému a strhanému Harrymu,objímali ho, plácali po zádech.
Harry byl šťastný, jako snad nikdy v životě, on to dokázal! Ale přesto netoužil po společnosti, nebo alespoň po společnosti mnoha lidí, naopak, toužil po společnosti jediného člověka na světě a toho teď hledal po celé Velké síni.
Konečně jí jeho oči našli. Ginny stála u pořád u zdi, kde stála i předtím. Z očí jí tekly slzy štěstí a blaženě se na Harryho usmívala.
Smrtijedi z celé Velké síně se začali stahovat pryč. Bellatrix utíkala ze všech nejdřív a když proběhla kolem Ginny, Harry viděl jak se na ní zašklebila. Pak když spatřil Ginninu tvář, polekal se. Byl v ní nepřítomný a omámený výraz a viděl, jak se pomalu sesouvá po zdi na podlahu.
Rychle vyběhl, nezajímalo ho, koho při tom poráží, teď byl pouze on a jeho láska. Konečně k ní doběhl a těsně před dopadem na zem ji zachytil do náručí.
Jeho oči se roztáhli zděšením a hrůzou. Ginny krvácela. Rychle jí vzal a položil do jednoho výklenu. Ginny se držela křečovitě za břicho a těžce oddechovala. Krev se z ní valila velkým proudem.
"Ginny, ne, to mi nesmíš dělat. " vyhrkl Harry zoufale, když viděl že Ginny přimhuřuje oči, klepal se mu hlas.
"Ha- Harry, musím ti ně-co říct. " Ginny nemohla už ani mluvit. Harry ji objímal a snažil se krvácení zastavit.
"Pomozte mi někdo! " zařval Harry. K němu se okamžitě přihnala Lenka Láskorádová.
"Lenko, sežeň někde madame Pomfreyovou." Harry byl opravdu zoufalý. Lenka se naštěstí nedala dvakrát pobízet, protože viděla, že je Ginny dost ošklivě zraněná.
"Ginny, ty mě nesmíš opustit, hlavně ne teď, když je konečně vše jak má být. Voldemort je mrtvý,už bude klid." Harry byl tak zoufalý, vůbec nevěděl co jí má říkat.
"Harry, poslouchej mě. Umřu, vím to, cítím to, ale ještě ti chci něco říct, než tě opustím." Harry všechna její slova hltal a nedokázal neplakat, zvláště, když se Ginny z očí také řinuly proudem slzy.
"Jsem těhotná." Vydechla ztěžka a vedle Harryho vyplivla krev, která se jí hromadila v ústech. Harry nebyl schopen slova, naprosto byl jejími slovy zasažen.
Ginny začala víčka pomalu ale jistě těžknout úplně a Harry vůbec nevěděl co má dělat.
"Pomoc!"zakřičel ještě naposledy zoufale a bezradně se ohlížel po lidech, ale nikdo jemu, ani jeho lásce nevěnoval pozornost a Lenka s madame Pomfreyovou také nikde.
"Miluju tě." to byla Ginnina poslední slova a poté zavřela víčka nadobro a dech z jejích úst se vypařil, jako pára nad hrncem.
"Né, Ginny!" Harry si jí vyzvedl do náručí, takže to vypadalo, jako by na něm seděla a objímal jí. Tiskl si jí k sobě a houpal se, jako když uspáváte malé děcko. Dnes se mu zbořil celý svět, ze světa se vytratili všechny barvy a zůstala praobyčejná šeď. Šeď, která zvěstovala smutek, stesk a hlavně prázdnotu.