Everybody should have his own world...

Červen 2008

56.kapitola-kus života

24. června 2008 v 23:06 | MaggdiNka |  *Harry Potter-naděje umírá poslední*
No a je tady další kapča k "HP-naděje…" snad se bude líbit. Zbývají mi pouze dvě. Omlouvám se že jsem nic nepřidávala, ale včera kolem půlnoci jsem přifrčela z Itálie. Takže si kapču užijte a hlavně pište hodně komentů a garantuju vám, že tentokrát je co komentovat :P………..Vaše Maggdinka ♥
Kus života
Ginny se opět rozsvítilo před očima. Pokusila se je otevřít a hle, povedlo se. Rozhlédla se kolem sebe, ale ať se rozhlédla kamkoli, nikdy předtím tady nebyla. Všude jemná hebká tráva, plno vonících květin, kvetoucích stromů a plno zvířat. Vypadalo to tu jako v ráji. Počkat? Není opravdu v ráji?
"Je tu někdo? " vykřikla do prostoru zdánlivě prázdného. Najednou se hrozně lekla, zpoza stromu vyšla krásná, mladá žena v rouše bílém, jaké nosívali řečtí bohové. Ginny přišla odněkud povědomá, ale nemohla si vzpomenout kdy jí viděla.
Pak si ale všimla dlouhých hebkých rudých vlasů ve kterých měla zapletený věnec z drobných květin. Nejvíce jí ale prozradili její oči. Ty dva zelené zářící smaragdy by poznala vždy a všude.
"Lilly. " vydechla s úlevou, ale trochu se strachem, protože věděla, že tohle znamená jediné - její smrt.
"Ano Ginny, jsem to já. " přikývla Lilly vlídně a široce se usmívala.
"Kde to jsem? V ráji? " neotálela Ginny s otázkou, která jí pálila na jazyku, jako rozžhavené uhlí.
"Dá se to tak říct. " tentokrát jí neodpověděla Lilly. Odpověděl jí mužský hlas a tak se po něm otočila. V první chvíli myslela, že před ní stojí Harry, ale tento muž byl trochu starší a neměl Harryho oči. James vyšel stejně jako jeho manžela zpoza nějakého stromu a kráčel k oběma ženám. Kolem pasu měl uvázanou jakousi tógu a jeho bílé zuby zářili jako perly, až tak moc se na Ginny usmíval.
"Jsi statečná. " ozval se James Potter znovu. "Jen málokdo by dokázal zemřít tak statečně jako ty. "
"Jeden člověk to dokázal statečněji než já. " špitla Ginny, když si vzpomněla na Harryho. Lilly pochopila koho tím myslela a soucitně se na ní usmála.
"Myslíš že tohle je konec? " ozval se James znovu, to už stál po boku své ženy.
"A není snad? Jsem v ráji, tak to snad konec je. " pokrčila Ginny rameny.
"A ty chceš, aby to takhle skončilo? " optala se jí Lilly opatrně.
"To co chci já je momentálně asi jedno. Kdyby si každý mohl vybrat co chce a co ne, tak by lidé neumírali. " odvětila Ginny moudře a s rozvahou.
"Možná máš pravdu, ale někdy je smrt vysvobozením. " přikývl James.
"To možná ano, ale vy by jste také nechtěli zemřít, nebo snad ano? " opáčila Ginny.
"Samozřejmě že ne, ale někdy jsou situace, kdy to prostě jde. Bohužel tenkrát, kdy jsme zemřeli my, to prostě nešlo. " odvětila smutně Lilly.
"Tak proč by měla být tahle situace jiná, než tenkrát, když jste umírali vy dva? " nechápala Ginny a trochu zvýšila hlas.
"Přemýšlej. Nosíš v sobě něco, co nedovolí abys umřela. Kus Harryho, kus jeho srdce, duše, života. " odpověděla Lilly klidně a široce se usmívala na Ginny, která vůbec nic nechápala.
Najednou jako by se jí v hlavě rozsvítilo, vykouzlil se jí na tváři výraz pochopení a i ona se řídila Lillyiným příkladem a zářivě se usmívala. James vedle své manželky měl na ústech svůj tolik typický úsměv, který ukazoval spousty zářivě bílých zubů.
---------------------------------------------------------
Harry seděl u Zapovězeného lesa u jabloně, která byla kousek od Hagridovi zahrady. Všichni hosté co na pohřbu byli teď byli ve Velké síni, ale Harry nestál o ničí přítomnost a už vůbec ne tolika lidí, kteří by ho akorát utěšovali. On teď žádnou lítost nepotřeboval.
Už neplakal, neměl na to ani sílu, všechny slzy co v něm byly už byly vyplaveny ven. Neměl co by plakal. Vlastně už ani nemohl, nemohl už nic, dokonce ani tak samozřejmou věc, jako je pláč, když někdo zemře. Najednou mu bylo všechno jedno, celý svět mu přišel lhostejný. Žádné vzpomínky, žádná minulost a už vůbec žádná budoucnost. Najednou necítil nic. Ani smutek, ani stesk, ani lásku, cítil jenom prázdnotu, která ho pohlcovala čím dál víc.
Už si ani neuvědomoval, že tam vevnitř v hradě jsou lidé, kteří ho milují, které i on dříve miloval. Pouze se rozhlížel po tolik známé, ale přesto tak jiné krajině, po které se procházel sedm let. V horku i v dešti, ve vichřici i ve sněhu, přesto si nebyl schopen vybavit ani útržek nějaké minulosti, nějaké vzpomínky.
Najednou si vedle něj někdo přisedl až se Harry lekl. Otočil se po své pravici spatřil Lenku Láskorádovou.
"Všude jsem tě hledala. " prolomila Lenka ticho a když se na ní Harry podíval, musel se pousmát. Oči měla také trochu zarudlé od pláče, měla hůlku za uchem a na uších se jí houpali její typické ředkvové náušnice. Alespoň něco zůstalo při starém, alespoň něco se nezměnilo, pomyslel si Harry.
"Pamatuju si, jak si ze mě dělali spolužáci na hodině bylinkářství srandu, stála jsem tam sama u nějakého truhlíku a oni se mi posmívali. Najednou ke mně přistoupila Ginny a začala se mě zastávat. Začala na všechny křičet, aby mě nechali. To jsem poprvé Ginny poznala, poprvé jsem poznala jaká je a nikdy na tuhle chvíli nezapomenu. " pokračovala Lenka, když Harry nic neříkal. Harry zjistil, že mu ani nevadí, když Lenka o Ginny mluví takhle.
"Byla to ta nejlepší osoba kterou jsem kdy poznala. Byla milá, veselá, dokázala rozesmát, ale dokázala člověka i podržet a být s ním, když nikdo jiný nebyl. Taková ona byla a já děkuju za to, že jsem jí poznala takovou jaká je. " Lenka pokračovala pořád a nepřítomně koukala někam před sebe.
Harry se začal pomalu usmívat. Vůbec mu nevadilo, že Lenka o Ginny takhle mluví, naopak se mu to líbilo. Tohle přesně potřeboval. Nemyslet na to co by bylo kdyby nezemřela, ale na to, jaká byla a co komu kdy přinesla.
Každou chvíli koukal na mramor na kterém ležela. Stále ještě neležela pod ním, Brumbál jí chtěl ještě chvíli nechat odkrytou. I když byla od něj daleko, viděl snad každičkou pihu na jejím obličeji.
"Jo, toho jsem si na ní vážil nejvíc. " řekl Harry pomalu a sotva slyšitelně, protože hlas měl celý ochraptělý z toho, jak nemluvil.
Ginny ucítila vůni trávy, nikdy dřív jí ta vůně nepřipadala tak krásná a intenzivní, že by jí takhle uhodila do nosu. Pomalu se jí zachvěly víčka a v tu chvíli myslela, že asi oslepne z těch zářivých slunečních paprsků. Zjistila, že má na sobě šaty z lehké a splývavé látky a že leží na nějaké tvrdé podložce.
Pomalu pootočila hlavu vpravo a na tváři se jí rozlil široký úsměv. Úplně vzadu u lesa spatřila dvě postavy sedící pod stromem. Poznala je okamžitě, hlavně jeho, jeho by poznala vždycky.
Harry si smutně povzdychl a opět pootočil hlavu směrem, kde ležela mrtvá Ginny. Najednou se mu rozšířili zorničky a on vyskočil na nohy, jako kdyby ho štípla vosa. I když byl od hladiny jezera dost daleko, věděl, že v tomhle se nemýlí. Vyběhl k mramorovému katafalku, kde ležela Ginny.
"Ginny! " vykřikl Harry a běžel. Lenka se jen zmateně zvedla a křičela na Harryho.
"Harry vždyť Ginny je mrtvá. " očividně si myslela, že mu už asi hráblo, ale Harry byl o své pravdě přesvědčen.
Najedou Ginny pomalu zvedla hlavu a dívala se přímo na Harryho, přímo do těch smaragdových očí, ve kterých se leskly slzy, ale tentokrát radosti.
"Lásko! " vykřikl Harry znova, doběhl k ní a vyzvedl si jí do náruče. Zadíval se jí do pomněnkových očí a pak jí dlouze a vášnivě políbil. Jejich polibek nebral konce, byl snad nekonečný. Ani jeden polibek nedokázal přerušit.
"Ginny. " zašeptal Harry, který nebyl schopen slov. "Už jsem ani nedoufal. " špitl šťastně a přitiskl si jí k sobě. Byl tak rád že jí opět může obejmou. Jeho pocity se ani nedali nazvat, nešlo to popsat slovy.
Pak si jí vyzvedl do náruče lépe a rozešel se s ní k hradu tak, že její bílé roucho splývalo až na zem a pomalu třelo o hebkou trávu Bradavických pozemků. U brány se k nim přihnala Lenka a Ginny šťastně objala.
Pak se Ginny i Harry zhluboka nadechli a Harry s Ginny v náručí vkročil do Vstupní síně jejich milovaného a dobře známého hradu.

55.kapitola-když zhasne slunce

17. června 2008 v 8:09 | MaggdiNka |  *Harry Potter-naděje umírá poslední*
Tak a konečně kapča k HP-neděje…a zároveň je to v tomhle týdnu poslední, jak už jsem tady informovala, tak dneska odjíždím do Itálie a vracím se až příští úterý za týden, takže první kapču čekejte nejdříve v úterý, nebo spíš ve středu, ale nic nezaručuju, hned jak přijedu mám taky nabitý programNo nic, takže zatím poslední kapču si užijte a po téhle budou následovat k téhle povídce jen dvě kapči. Takže komentujte o sto šest, abych, až se vrátím z Itálie, byla překvapená a nadšená ……..Vaše Maggdinka ♥
Když zhasne slunce
V následujících dnech na všechny dolehl nevídaný smutek, nikdo nechtěl uvěřit, kdo všechno je navždy opustil, ale zdaleka nejhůře na tom byl Harry. Dával si smrt všech těch lidí za vinu, protože vlastně bojovali kvůli němu, i když nemuseli, byl to přeci jeho úkol, jeho osud.
"Ale Harry, nikomu tím, že budeš truchlit život nevrátíš, život plyne prostě dál a tak to je. Nesmíš se tím sžírat. " to si k Harrymu přisedl Remus. Všichni členové řádu byli stále na hradě, protože Weasleyovi i ostatní si přáli, aby byla Ginny pochovaná tady na Bradavických pozemcích. Jejich poslední rozloučení s ní mělo být už zítra.
"Víš co je nejhorší? Co mi maka s taťkou řekli, když jsem zemřel? Že si můžu vybrat, jestli se vrátím, nebo půjdu dál. Vybral jsem si vrátit se, kvůli Ginny. Kdybych to byl tušil, tak jdu dál. " podíval se Harry na Rema uslzenýma očima, protože až teď řekl nahlas to, co ho už několik dní tížilo.
"Ale Harry, takhle nesmíš mluvit, to jsi nemohl vědět.Nebýt toho, že ses vrátil, by Voldemorta nikdo neporazil a v těchto dnech by jsme všichni byli mrtví, nebo by jsme sami museli zabíjet. "
"Ty ale vůbec nevíš, jak se teď asi cítím. Nevíš, jaké to je, když ti zemře někdo, pro koho bys sám zemřel. " opáčil Harry smutně.
"Že nevím? " Remus se smutně pousmál. "Kdysi byla jedna dívka, kterou jsem miloval víc než svůj život a byl jsem s ní opravdu šťastný. Byla to nejlepší kamarádka Lilly a Maggie. Smrtijedi mi jí vzali dva měsíce po svatbě tvých rodičů. Myslel jsem, že už nikdy k nikomu nebudu cítit to co k ní, že už nikdy nepoznám lásku. Dlouho tomu tak bylo, než jsem poznal Doru. A vidíš, jsem šťastný jako nikdy, mám krásného syna, kterého miluji. Život jde prostě dál, nezáleží, kdy nalezneš novou chuť do života, ale že ji vůbec nalezneš. O dva roky později jsem ztratil i Jamese s Lilly, je dva jsem také miloval, nezbylo mi na světě nic. "
"Promiň Remusi, říkal mi o Lucy jednou Hagrid. Zapomněl jsem, promiň mi to. " sklopil Harry zahanbeně oči k zemi.
"Také bych rád zapomněl. " povzdychl si Remus. "Nezmizí to ze mě asi nikdy a Dora to ví, svěřil jsem se jí, ale jí miluju a Tedyho taky. Život jde dál a nemá cenu se za tím pořád ohlížet. "
Poté se Remus zvedl a odešel. Harrymu bylo najednou o trochu lépe, když si promluvil s někým, kdo kdysi sdílel jeho nynější pocity, bylo to, jako by mu snad někdo poprvé v životě rozuměl.
Po chvíli si k němu přisedla Meg. Chvíli se na něj dívala a pak navázala konverzaci.
"Jak jsi na tom? Zvládneš to zítra? " podívala se na něj teta starostlivě.
"Vůbec nevím, jak se budu cítit, až jí tam zítra uvidím. " odpověděl Harry a celý se otřásl, tato myšlenka ho děsila ze všeho nejvíc.
"Molly tě chtěla požádat, jestli by sis nevzal zítra proslov. Něco o ní řekl, přeci jen jsi jí znal asi ze všech nejlépe. "
"Já to ale nezvládnu. " posteskl si Harry a složil obličej bezmocně do dlaní.
"Nedokážu o ní jen tak mluvit. Na druhou stranu vím, že by to chtěla a že by jí to udělalo radost. Ano, kvůli ní to udělám. " přikývl nakonec a zatvářil se rozhodnutě a pevně.
"Takhle se mi líbíš. Takhle mluví pravý Potter s kouskem Evansové krve. " mrkla na něj Meg a objala ho.
----------------------------------------------------
Druhý den, přesně v pravé poledne se všichni z hradu přesunuli na školní pozemky k jezeru. Ginny měla být pohřbena na místě, které měla z celých Bradavic nejraději. Po rozložitým dubem, pod kterým často všichni společně sedali.
Harry šel mezi Siriusem a Maggii a vypadalo to, jako by měl každou chvíli omdlít. Všichni se oblékli do společenských hábitů. Ron podpíral Hermionu, která plakala do kapesníku a Draco držel Beku kolem ramen, protože jí němě kanuly slzy z tváří dolů.
Sirius usadil Harryho do první řady a oba si i s Meg sedli po jeho boku. Poslední kdo si sedali byli pan a paní Weasleyovi. Oba plakali a paní Weasleyová dokonce hlasitě štkala do kapesníku.
Lidí tu bylo docela hodně, většina spolužáků, profesorů a členů řádu se přišli rozloučit. Bylo tu i veškeré Weasleyovic příbuzenstvo.
Všude se rozprostíralo ticho a Harry věděl, že teď přišla jeho chvíle. Nevědomky vyhledal modré oči, které na něj koukali zpoza půlměsícových brýlí a trochu mu dodali odvahu.
Předstoupil tedy před všechny lidi a z hábitu vytáhl nějakou kartičku s proslovem. Chvíli se koukal někam dozadu a vzápětí se ozvala hudba.
Po chvíli už všichni viděli, jak jdou uličkou Charlie, Bill, Fred a George a nesou na jakémsi lůžku svojí zesnulou sestru. Harrymu se sevřelo srdce. Vypadala jako by spala. Na sobě měla bílé splývavé šaty, jako nevěsta a byla krásná jako obvykle. Harry doufal že se co chvíli zvedne a rozeběhne se k němu.
Sourozenci donesli sestru až na krásnou bílou mramorovou desku a položili jí tam, Harry jí měl od sebe dva metry.
Ať se přemlouval jakkoli, nemohl prostě začít číst. Najednou kartičku s proslovem zahodil pryč a nadechl se.
"Proč si něco připravovat? Proč něco číst? Řeknu to tak, jak to cítím. " začal, hlas měl trochu ochraptělý.
"Všichni, kdo jsme Ginny znali víme, že to byla neobyčejná dívka. Věčně usměvavá, věčně svá, ovšem s prořízlou pusou a když jí o něco šlo, bila se jako dračice. Měla v sobě tolik rozdílných a přece krásných vlastností a povah. Je těžké takhle o ní mluvit. " na chvíli se odmlčel, protože se mu v ústech začal tvořit knedlík, kvůli kterému skoro nemohl mluvit. V očích ho začali pálit slzy.
Pomalu přešel k ní a postavil se jí k hlavě. Stáhl ruku a dotkl se jejích rudých jemných vlasů. Chvíli si s nimi hrál mezi prsty, než začal zase mluvit.
"Mrzí mě, že jsem až tak pozdě ocenil, jaká opravdu je. Že jsem jí vždycky bral jenom jako Ronovu mladší sestru. Dokázala mi dát, to co žádná jiná. Neumím to popsat, ale je to ve mně a už navždy bude. Nevím, jak se vyrovnám se skutečností, že mě už nikdy nepovzbudí její hlas, nebo odejmutí. " hlas se mu zlomil a slzy se mu z očí začali řítit. Většina hostů už plakala, Harry se ale nedal a mluvil dál.
"Když si to ale uvědomím, miloval jsem jí vlastně vždycky a také vždycky budu, i když tu není. Vím, že už nikdy nedokážu žít tak, jak jsem žil s ní. Ona si s sebou odnesla i kus mě a to docela podstatný kus. Kus mého srdce, kus mé duše. " byla to krása, všichni na Harryho uhranutě koukali, proslov byl opravdu krásný. Nechápali ze všech těch slov, co právě říkal.
"Ginny miluji tě, žádná taková další jako ty už nikdy nebude. Ne že bych nechtěl, ale prostě je to tak, vím to. Sbohem Ginny, byla jsi slunce v našich temných dnech a určitě nemluvím jenom za sebe. Máme tě rádi, odpočívej v pokoji. " Harry domluvil. Stál nad jejím tělem a němě na ní zíral, nebyl už schopen slova, ani nádechu a výdechu. Stál a zíral, to bylo jediné, co teď dokázal.
Svět se s ním začal točit. Nevěděl už o ničem co se děje a bylo mu to jedno.
Hosté na něj koukali a nechápali co se to děje. Vtom se Harry začal trochu motat a zavřel oči. Sirius si toho jako první všiml a vylétl ze své židle. Maggie, když viděla co se děje, vyskočila za ním a oba přiskočili k Harrymu a chytili ho každý za jednu paži.
"Harry! " křičela Meg, ale Harry jí absolutně nevnímal. Nevěděl už o sobě, natož o někom jiném.
V jejich sevření se složil. K nim se přihnala i Rebeka s Hermionou a Ronem. Po nich i Remus a Tonksová a nakonec přiskočil Brumbál.
"Harry, slyšíš mě? " Brumbál se ho snažil probrat a trochu ho proplesknout.
"No vidíte, tady máte ten nápad, ať Harry přednese závěrečné rozloučení. Říkal jsem, že to nezvládne, to by v jeho situaci nezvládl nikdo. V poslední době toho na něj bylo moc. Ta smrt, boj, smrt Ginny, Bellatrix a pak to čekání na pohřeb a vy mu ještě uložíte takhle těžkou věc. " rozčiloval se Sirius a zlostně sjížděl všechny, kdo kolem stáli. Z jeho pohledu šel až strach.Najednou Harry zamrkal.
"Harry, zlato, ty jsi nás vylekal. " vydechla Meg úlevou a podepírání nechala na Remusovi, protože sama byla se sílami v koncích.
"Ginny. Ach Ginny. " vydechl Harry, když se na něco zmohl.
"Bože Harry. " přitakal soucitně jeho kmotr . Harry se mu najednou svalil do náruče a začal přímo hystericky plakat.
"Chlapče, já vím, že chlapi nepláčou, ale ty máš na to právo. " šeptl mu Sirius do ucha a nechal Harryho, aby si alespoň trochu ulehčil pomocí slz.

17.spřátelený blog

16. června 2008 v 12:11 | MaggdiNka |  Spřátelené blogy
Tohle spřátelko je s Dromedkou a Gigi. Taky jsem ještě nic od nich nečetla, což u mě není nic nového však mě znáte. Času je málo a i můj vlastní blog, natož na čtení dalších. Nicméně mají krásný vzhled a povídek tam taky nemají zrovna málo. Rozhodně doporučuju. Adresa je tady.

16.spřátelený blog

16. června 2008 v 12:09 | MaggdiNka |  Spřátelené blogy
Následující spřátelko je s Mařenkou Střelenkou. Její blog není jenom s tématikou Harryho Pottera, ale najdete tam plno dalších věcí. Na druhou stranu ale tam má o Potterovi hodně věcí a zajímavých článků. Určitě její web stojí za skouknutí.
PS: přikládám adresku

15.spřátelený blog

16. června 2008 v 12:07 | MaggdiNka |  Spřátelené blogy
15.spřátelko je s Ivi, její blog jsem taky ještě neprošmejdila, ale má tam dost povídek a určitě ne špatných :-) Prostě má zajímavé stránečky a povídek je tam opravdu požehnaně, takže tam se jen tak nudit nebudete. tohle je její blog.

14.spřátelený blog

16. června 2008 v 12:05 | MaggdiNka |  Spřátelené blogy
Další spřátelko je s tonks.Je to taky moje věrná čtenářka a když jsem koukla na její web, zjistila jsem, že nezahálí a o Harry Potterovi toho tam má opravdu hodně. Povídku jsem zatím žádnou nečetla, protože nemám pomalu čas ani na vlastní blog, ale vy se tam koukněte určitě. Adresa jejího blogu je tady

13.spřátelený blog

16. června 2008 v 12:04 | MaggdiNka |  Spřátelené blogy
13.spřátelený blog
No, jedno z mnoha dnešních spřátelení je s Peti8, která má pěkný web a mnoho zajímavých rubrik. Strašně za spřátelko děkuju a tady je její adresa.

21.kapitola-když srdce zavelí

16. června 2008 v 12:02 | MaggdiNka |  *Syn jako otec...nebo ne??*
No a konečně další kapča k "Syn, jako otec…" je tady docela po dlouhé době, ale to víte, mám rozepsané čtyři kapitolovky a venku je většinou tak krásně :-P. No a taky jsem čekala až splníte limit, abych vás trošinku potrápila. No ale nebudu se vykecávat, další kapča je tady a vy si jí užijte. Připomínám, aby jste psali komenty a když s jejich počtem nebudu spokojená, nedočkáte se kapitolky…………Vaše Maggdinka ♥
Když srdce zavelí
Od jejich polibku uběhlo už deset dní, ale nic se mezi nimi nezměnilo. Lilly nijak nedávala najevo, že se něco mezi nimi stalo a James nevěděl, jestli spolu teda chodí, nebo jestli to budou brát jen jako úlet. Každopádně spolu od té doby ani pořádně nemluvili. Lilly byla pořád s Hermionou a tak on byl s Harrym a s Ronem.
O týden déle se na všech nástěnkách v hradě objevilo nové oznámení.
"Co to je? " přihnal se James k ostatním, kteří už oznámení ve společence koumali.
"Příští víkend se jde do Prasinek. " odpověděla mu Hermiona. James se zaradoval, konečně něco stejného, Prasinky se určitě vůbec nezměnili za tu dobu.
----------------------------------------------------------
"Lilly doufám, že tam půjdeš se mnou. " odchytil James v pátek Lilly po hodině bylinkářství.
"Ale tak jo, proč ne. " pokrčila Lilly rameny, mile se na Jimmyho usmála a odkráčela na další hodinu. James v duchu zajásal, bylo to snazší než doufal.
"No tak zítra v devět ve Vstupní síni. " křikl ještě za Lilly, která právě zatáčela za roh.
"Tak se snad v Prasinkách potkáme. " poplácal ho Harry po zádech a vyšel ze Vstupní síně.
"Zlom vaz kámo. " mrkl na Jamese ještě Ron a vyšel za Harrym.
Bylo devět hodin sobota dopoledne a James tady čekal na Lilly, jak se domluvili. Pořád nervózně přešlapoval a koukal na schodiště jestli už nejde. Měli být sami poprvé od jejich školního trestu.
Konečně se na schodišti objevila Lilly. Měla na sobě vysoké kozačky, kabát a kolem krku omotanou dlouhou barevnou šálu. Venku totiž už bylo docela dost sněhu a na přebrození do Prasinek se chtělo opravdu hodně teple obléci.
"Ahojky, tak jdeme ne? " nadhodila vesele Lilly, když k němu přišla. James na to nic neřekl a vyšel za Lilly do venkovní zimy.
Cesta do Prasinek jim uběhla docela v pohodě, po cestě si pořád o něčem povídali a dobře se spolu bavili. Lilly musela uznat, že takhle se už dlouho nenasmála. Jamesova společnost byla zárukou, že se prostě nemohla nudit.
"Kam teď? " zeptala se Lilly, když došli na hlavní křižovatku v Prasinkách. Oba se rozhlíželi po vesničce. Vůbec se za tu dobu nezměnila, byla pořád stejná. Jedna z mála věcí, která se za těch mnoho let nezměnila.
"Tak ke Třem košťatům ne? Jdeme se zahřát. " nadhodil šťastně a rozverně James a rozeběhl se z kopečka až na hlavní uličku, kde byli snad všechny obchody. Málem při běhu spadl, protože cesta byla pěkně namrzlá a klouzala se. Šíleně kolem sebe mával rukama a dělal pitvorné obličeje, Lilly se musela strašně smát.
Konečně zapadli ke Třem košťatům, bylo tu poměrně nabito a většinu zákazníků tvořili žáci z Bradavic. Skoro všechny stoly byly zabrané, až na jeden, který byl úplně vzadu v rohu.
"Běž si tam sednout, za chvíli jsem tam, přinesu nám pití. " ukázal James na volný stůl a odešel k baru pro pití. Lilly se prodírala hosty až dozadu a zabrala pro sebe a pro Jamese stůl.
"Jsem tady. " ozvalo se po pár minutách před Lilly, James se sem konečně protlačil k ní i s dvěma lahvemi Máslového ležáku.
"Bys nevěřila, že tady pořád čepuje madame Rosmerta. " vydechl, když se posadil na židli naproti ní.
"Ne! " vydechla Lilly. "Ale možné to je, kdysi byla ještě hodně mladá, když tady za nás čepovala. "
"Tak jak jsi to řekla, tak si připadám jako nějakej dědek. " James se začal strašně smát.
"Hej nesměj se, za dvacet let nám do toho moc zbývat nebude. " řehnila se Lilly s ním, protože ten jeho smích byl opravdu nakažlivý.
"Ale jako musím říct, že Harry se nám povedl. " zamrkal Jimmy svůdně na Lilly. Lilly se rozesmála, ale vzápětí zvážněla a zrozpačitěla.
"Ehm, no tak jdeme někam ne? " vyhrkla rychle, když oba mlčky dopili své máslové ležáky. James přikývl, oba vstali a vyšli do zimy na hlavní ulici. Venku foukal studený vítr a rozfoukával tak napadlý sníh.
"Jdeme se podívat ke Chroptící chýši ne? Chtěl bych si připomenout naše starý Bradavice. " podíval se James prosebně na Lilly. Jí byla sice veliká zima, ale za tenhle pohled by pro něj udělala snad všechno. Tedy, skoro všechno.
"Dobrá. " přikývla a začali se brodit sněhem až k tomu nejstrašidelnějšímu domu v Británii.
"Stýská se ti po nich hodně co? " Lilly chytila Jamese za rameno. Jimmy koukal na tu rozbořenou barabiznu, jako by to byl palác. Strašně se mu stýskalo po kamarádech i po těch úplňcích, sice to nebyla žádná sranda, ale bylo to něco, co s nimi dělal společně, co je spojovalo.
"Jo, hodně. " přitakal James šeptem. V zimě to tady měl rád, bylo tady krásně. Všude hrobové ticho, vrcholky zasněžených hor a bílá nevinnost.
"Lilly, jak to bude mezi námi dál? " otočil se najednou James na Lilly a chytil jí za dlaně na kterých měla rukavice.
"Jak to myslíš? " Lilly dělala že nechápe, ale moc dobře věděla, co tím myslí.
"No přece to, co se mezi námi stalo při tom školním trestu u těch skleníků. To nebylo jen tak náhodou, to nebyl jen úlet, osud to tak chce, vím to. "
"Je jasné, že to osud chce, když asi víme, že spolu budeme mít syna. " uchechtla se Lilly.
Najednou si sedla na plochý zasněžený kámen a složila obličej bezmocně do dlaní.
"Promiň Jamesi, je toho na mě strašně moc, to že jsme tady a neměli by jsme tady být. Najednou se dozvím, že s tebou budu mít syna a vím že to nejde zvrátit. Já, já vím že se to musí stát, vím to, ale takhle když vím co mě čeká je to těžké. Nechci to brát jako povinnost, chci to brát tak, že s tebou budu chodit z lásky, že si tě vezmu z lásky, že s tebou budu mít Harryho z lásky. Chápeš? " vyklopila ze sebe najednou hromadu věcí, které jí už od onoho školního trestu tížili a nemohla to nikomu říct.
"Ale já bych tohle všechno z lásky dělal. Myslím, že ti to dokazuji už hodně dlouho. Mám tě rád, hodně a navíc, dlouho a vím, že to nikdy nepřejde. " James jí chytil znovu za ruce a hluboko se jí zadíval do očí.
"Víš, v té Itálii jsem si myslela, že jsem se do tebe zamilovala, protože jsme se spolu líbali opravdu z ničeho nic a tady poté co se dozvíme, že máme syna. Přijde mi to, jako by jsme to dělali, protože musíme, protože nemáme na vybranou. " pokračovala dál a snažila se vyhnout rentgenu jeho očí.
"Máš pravdu, já nemám na vybranou. " přikývl James vážně, Lilly trochu překvapeně a trochu pohoršeně zvedla hlavu.
"Nemám na vybranou, protože tě mám rád a nedokážu bez tebe žít. Kdybych toho nedosáhl, tak to nepřežiju, já si život bez tebe nedokážu představit a to neříkám jen proto, že vím, že spolu skončíme. Tohle v sobě mám už hodně dlouho. " pokračoval v tom, co začal mluvit. Lilly do očí vhrkly slzy. Opravdu, pravé slzy. Nic tak krásného jí ještě nikdo nikdy neřekl a nikdy by nevěřila, že jí tohle dojme právě z úst Jamese Pottera, právě toho Pottera, kterého tolik dřív nenáviděla.
"Oh Jamesi, nic tak krásného mi ještě nikdo neřekl. " vydechla Lilly šokovaně. "Problém je v tom, že já nevím. Chápej, je toho na mě v poslední době moc a já už nic nevím, v ničem se nevyznám, ani sama v sobě. A když už s tebou mám v budoucnosti být, nechci nic uspěchat a chci, aby to bylo opravdu proto, že víme že je to správně a že to chceme oba. " vysvětlovala pomalu a ze smaragdového oka jí ukápla jedna slza.
"Já tě chápu a respektuju to, vydržel jsem to už několik let, vydržím to klidně dál. " palcem jí utřel slzu ze sametové tváře a pohladil po ohnivě rudých vlasech, ve kterých teď byly občas sněhové vločky.
"Děkuju ti, strašně. Ani nevíš, co to pro mě znamená. " podívala se na něj Lilly vděčně.
PRÁSK
Z vesnice sem dolehla hromová rána a vzápětí jeden dům začali olizovat plameny.
"Co se to děje? " vyhrkla Lilly a vyskočila na nohy. Rázem zapomněla na debatu, kterou ještě před chvílí vedly.
"Jdeme se tam podívat, ale doufám, že se mýlím, protože tuším, co to je. " odtušil James, vytáhl si hůlku z kabátu, popadl Lilly za ruku a oba běželi do jejich milované vesnice.

Chvíle strachu

14. června 2008 v 12:44 | MaggdiNka |  Drabbles
Takže, mám za úkol napsat hromadu drabblí, tak jsem se rozhodla, že s tím začnu. Mám nápad zatím na jedny a to zrovna ty poslední, takže vy co čekáte už dlouho: moc se omlouvám, ale prostě nejsou nápady a není inspirace.
Tyhle drabble mi zadala Anet a chtěla to na téma- Jaké by to bylo kdyby všichni přežili.
Postavy jsou podle tématu docela jasné. Jen chci upozornit že tentokrát jsem to neomezila počtem slov,pojala jsem to spíš jako jednorázovku, protože tohle téma mě zaujalo a líbí se mi. No snad jsem splnila očekávání a snad se to bude líbit………….Vaše Maggdinka ♥
Chvíle strachu
"Harry, co jsem ti říkala, zůstanete všichni tady jasný? " křikla na syna ještě za běhu Lilly. Na Grimmauldově náměstí panoval rozruch a chaos. Voldemort zase zapálil nějakou čtvrť na jihu Anglie, takže řád musel zasáhnout.
"No jo pořád. " zavrčel Harry naštvaně. To snad není možné, za pár dní mu je sedmnáct let, ale aby s nimi mohl do nějaké akce, to ne.
"Dávej na sebe pozor a nikam nechoďte. " to se k němu přihnal jeho otec se kterým si byl k nerozeznání podobný.
"Neboj, vždyť mě znáš. " zazubil se Harry nevinně.
"No, právě že tě znám. " poplácal ho James po zádech, hodil po něm zářivým úsměvem a ztratil se někde dole v kuchyni.
"To je hrozný co, jak se všichni pořád staraj. " posteskl si Ron, který celou dobu stál i s Hermionou vedle Harryho.
"Zabezpečíme vás tady. " křikl na všechny, co zůstali Sirius. Poté se vyhrnul i s ostatními členy řádu ven, jako poslední za sebou zabouchl dveře Frank Longbottom.
"Hmm super, chovaj se k nám pořád jako k malým dětem, co říkáte. " zabručel nevrle Neville, který tu byl s rodiči taky. V celém domě zůstali jen Harry, Ron, Hermiona, Neville a Ginny. Ta byla ale celou dobu zavřená ve svém pokoji nahoře.
"Jdu za Ginny. " řekl po chvíli Harry. Ron se na něj nerudně podíval a chtěl už něco říct, ale Hermiona ho varovně chytila za rameno a zabránila tak hádce.
"Dále. " ozvalo se z pokoje poté, co Harry zaklepal. Vstoupil a přešel k posteli na které ležela jeho láska.
"Copak se děje, poslední dobou jsi pořád zavřená tady. " zeptal se jí starostlivě.
"Ale, já ani sama nevím. " pokrčila Ginny rameny a nasadila výraz nech-to-plavat.
PRÁSK…
"Co to bylo? " Harry vyskočil na nohy a Ginny taky.
"Nevím, bylo to zezdola. " šeptla Ginny ustrašeně. Harry se nerozmýšlel, vytáhl hůlku a pomalu vyšel z pokoje, dole se ozývali rány, jako kdyby tam někdo bojoval.
"Expelliarmus. " vykřikl Harry a zamířil na vetřelce, se kterým právě bojoval Neville s Hermionou. Ron bojoval s druhým. Ten si ale Harryho všiml a dával si pozor, aby Harry neodzbrojil a neomráčil i jeho.
Harry došel až dolů a vysílal na něj kouzla. Harry věděl, že t je Smrtijed, protože měl na sobě dlouhý plášť s kápí a masku.
Najednou Harry ani nevěděl co se děje, kolem se udělala tma, Smrtijed musel použít nějaké kouzlo. Pak cítil jen, jak ho někdo čapnul za paži a táhl ho pryč. Do nosu ho po chvíli udeřil čerstvý vzduch a za chvíli se mu sevřeli všechny vnitřnosti, jak se s ním Smrtijed přemístil.
"Kde je Harry? " zakřičela Hermiona když tma opadla a konečně se mohly normálně dívat.
"Musel ho unést ten Smrtijed. " řekl pomalu Neville, jako by se bál, že když to řekne rychle, že to bude pravda.
"Co budeme dělat? " Ginny začala zmatkovat.
"Musíme počkat, až se vrátí řád, nic jiného dělat nemůžeme. " povzdechla si Hermiona.
Asi po půl hodině se otevřeli dveře od kuchyně, ve které mládež seděla.
"Jamesi, Lilly. " vykřikla Ginny, když viděla kdo přišel. "Harryho unesli. "
"Cože? " vykřikla vyděšeně Harryho matka. Hermiona s Ronem jim vše začali popisovat, jak a co se stalo.
"Musíme něco podniknout, jdeme pro něj….on… " Lilly začala vyšilovat.
"Klid Lilly, Harry je určitě v pořádku. Hlavně se uklidni. " Remus ji chytil za ramena a snažil se jí uklidnit.
--------------------------------------------
V kuchyni panovalo ticho, nikdo nepromluvil. James objímal svoji ženu, která mu plakala na rameno, protože se o syna strašně bála.
"Lilly, neboj se, Harry to zvládne, musíme něco vymyslet a pak pro něj půjdeme. " ozvala se žena s kulatým obličejem a krátkými vlasy. Alice Longbottomová, bystrozorka. James se na Alici jenom vděčně podíval, ale ani on ani Lilly neřekli ani slovo.
Vtom se dveře do kuchyně rozrazili a v nich stál Harry. Všichni na něj vyjeveně zírali a jako první se vzpamatovala Ginny.
"Harry! " vykřikla a skočila mu do náruče. Poté mu vlepila dlouhý polibek. To už se vzpamatovali všichni a ke svému synovi běžela i Lilly s Jamesem.
"Miláčku. " šeptla Lilly a dala mu polibek na tvář. "Tohle byla ta nejhorší půlhodina v mém životě. " a objala ho.
"Pottere, jak jste se osvobodil? " vypálil na něj Moody otázku, že se skoro až lekl.
"Myslím, že byl pod kletbou imperio, ale ten kdo ji na něj vyslal, ji neumí používat, protože mu nenařídil, aby mi vzal hůlku. Měl takové divné oči, tak jsem ho prostě odzbrojil a omráčil. " pokrčil Harry rameny, jako by tohle bylo samozřejmé.
"Štěstí, že jsi tady, nebo by se Lilly asi zbláznila. " uchechtl se Sirius. Lilly po něm hodila vražedný pohled, ale to už se rozesmáli všichni Poberti co v místnosti byli.

3.kapitola-trest, aneb koza na plech nechčije

12. června 2008 v 21:18 | MaggdiNka |  *Mission-impossible*
Tak a třetí kapča pokračování téhle povídky. Je hodně dlouhá, takže si ji užijte a doufám, že za odměnu budu mít komenty. Doufám, že se vám bude líbit a že se aspoň trochu zasmějete. Nezbývá mi než dodat, aby jste psali KOMENTÁŘE, jsem zvědavá jak se vám takhle kapča a tahle povídka líbí. Jo a omlouvám se vám za ten debilní název, ale na lepší sem nepřišla :D……………….Vaše Maggdinka ♥
Trest, aneb koza na plech nechčije
Lilly šla ráno s Enny jako obvykle na snídani. Moc se jí tam nechtěla, ale při pomyšlení, že dneska nemají přeměňování jí k tomu dodávalo energii, protože ještě snad dnes se nedozví hrozný verdikt, jaký trest si bude s Potterem odpykávat.
"Copak, myslíš na ten trest? " ušklíbla se Enny, když viděla, že Lilly nad něčím přemýšlí.
"Jo." přikývla stroze Lilly a dál se věnovala svým úvahám.
"Copak, to se bojíš?" popíchla ji kamarádka.
"Je mi jedno co budeme dělat, jen abych byla co nejdříve pryč od Pottera." přiznala Lilly a úzkostlivě se podívala na Enny. Ta jen bezradně pokrčila rameny a vešla společně s Lilly do Velké síně.
Lilly pohled spadl zhruba doprostřed stolu na skupinku, kde to bylo nejhlasitější a každou chvíli se odtamtud ozýval hlasitý smích. Lilly ale nespadl pohled na celou skupinku, ale jen na jednoho z členů. Zírala na tu čupřinu rozcuchaných hnědých vlasů. Na první okamžik, kdy ho poznala si pamatovala moc dobře.
Šla tenkrát v prvním ročníku přeplněným vlakem s velikým kufrem a zrovna šla kolem jednoho kupéčka ze kterého se ozýval hlasitý hovor. Najednou ji z pootevřeného kufru vypadla hůlka. Za ní se ozvaly spěšné kroky a ten někdo se hbitě sehnul a spadlou hůlku ji podal. Lilly se narovnala, aby mohla neznámému poděkovat a když zvedla hlavu trochu jí škublo u srdce.
Před sebou spatřila drobného kluka, s naprosto roztomile rozcuchanými vlasy, s kulatými brýlemi a širokým úsměvem. Líbil se jí a přišel jí sympatický. On sám na ní koukal jako uhranutý, jako kdyby byla anděl.
"Děkuju." špitla Lilly a vydala se na další cestu. Kluk se na ní znovu zazubil a vešel do kupéčka u kterého stáli. Po pár dnech se ale její domněnka o něm zcela změnila. Hned na první hodině zjistila, že je idiot.
"Lilly, tak co, budeš jíst, nebo budeš jen tak sedět?" ze vzpomínek ji vytrhla až Enny.
"Já to s ním prostě nepřežiju." posteskla si Lilly a zakousla se do topinky s marmeládou.
-----------------------------------------------------------
"Můžeme zahájit schůzi?" otočil se profesor Brumbál po všech přítomných, kteří u stolu seděli. Když viděl, že jsou všichni, začal opět mluvit.
"Kvůli čemu je vlastně porada svolaná, to nám poví profesorka McGonagallová."
Všichni přítomní se otočili na profesorku, která seděla po Brumbálově pravici.
"Jsme tady kvůli Evansové a Potterovi." začala McGonagallová a všichni jí bedlivě pozorovali.
"Moc dobře víme a jistě mi většina z vás dá za pravdu, že se pořád ti dva hádají, ale v posledním měsíci se to stupňuje a mě z jich už přešla trpělivost."
"To je pravda, na mých hodinách jsou na sebe také nepříjemní a často se i hádají, když je dám na praktické procvičování spolu, tak slečna Evansová hlasitě protestuje a máte pravdu, v poslední době je to k nevydržení." ozvala se profesorka Reynoldová, která je měla na obranu proti černé magii. Většina profesorů jen přikyvovala.
"Takže jsem se rozhodla, že těm dvěma udělím školní trest na nějakou dobu, aby si na sebe zvykli a bylo by vhodné, aby spolu museli trávit hodně času. Pokud vás někoho něco napadá, tak říkejte nápady, protože já nemůžu na nic přijít." pokračovala profesorka. Chvíli bylo ticho a všichni přemýšlely, Sborovnou, kde seděli se neslo mrtvolné ticho, které přerušil až profesor Brumbál.
"Teď mě něco napadlo, řekněte, jestli je můj nápad dobrý." začal a všichni čekali co vymyslí, ale nebylo pochyb, že něco dobrého, protože co se týkalo jeho nápadů, ty byly vždy geniální.
"Všichni víme, že naše škola poprvé po několika stovkách let koná dříve tradiční školní ples. Napadlo mě, že by James s Lilly museli společně do ledna secvičit nějaký tanec a na školním plese ho předvést. Trávili by spolu spoustu času a museli by se sblížit a trochu si navzájem věřit."
"Vskutku je to dobrý nápad, ale co když ani jeden z nich neumí tancovat a nemůžeme přeci po nich chtít, aby se ztrapnili před celou školou." namítl profesor Křiklan.
"To samozřejmě ne, ale to oni nemusí vědět. Chápete? Když nebudou chtít vystoupit, tak nevystoupí, o tom vědět ale nebudou, jinak by nenacvičovali. Když si ale budou myslet že musí vystoupit, tak cvičit budou." Vysvětlil Brumbál a nenápadně při tom mrkl.
"Dobře Brumbále, vy jste tady šéf. Každopádně se mi to zdá, jako dobrý nápad." Pokrčil Křiklan rameny a rozvalil se na židli i s tím velikánským břichem.
"Dobrá, souhlasíte s tím všichni?" zeptal se Brumbál a rozhlédl se po všech přítomných. "Dobrá, profesorko, zítra jim to řekněte." A otočil se na McGonagallovou.
"Tímto je schůze ukončena a děkuji za pozornost a že jste přišli." rozloučil se s nimi Brumbál a všichni se odebrali do svých ložnic nebo kabinetů.
------------------------------------------------------------------
Téhož večera byla v Nebelvíru plná společenka a hlavně, bylo teprve devět hodin večer, takže se nikdo moc nechystal odejít spát. Všichni ze sedmého ročníku složitě dodělávali nějakou esej z astronomie.
Tedy všichni, to se říct nedalo. James se Siriem tady jen tak nečinně seděli a koukali. Sice si nedělali úkoly, ale bylo obdivuhodné, že se jako obvykle nepokoušejí zapálit Buclatou dámu, přivolat pomocí kouzla McGonagallovou, nebo jen tak zkoušet, jak dlouho letí střepy z rozbitého okna až dolů na školní pozemky.
I Lilly se dost divila, Black s Potterem jí mile překvapili, což u nich nebývalo zas tak časté. Zas tak? Vůbec, ještě nikdy ji snad mile nepřekvapili. James jen jednou, tenkrát v prvním ročníku v tom vlaku.
"Tichošlápku podívej. " promluvil po chvíli mlčení vážně James. Další věc, která Lilly dost překvapila- Potter promluvil vážně. Lilly od své eseje vzhlédla a viděla, jak James ukazuje Siriovi něco v Denním věštci, pravděpodobně nějaký článek. Samozřejmě, že mu ukazoval článek, co jiného by mu také mohl v novinách ukazovat. I když v případě Jamese a Siria by se nebylo čemu divit, kdyby koukali na nějakou seznamku, nebo jak zase načerno sehnat a prodávat nebezpečné a zakázané věci. To by jim opravdu šlo. Všichni víme, jak byla McGonagallka minulý rok naštvaná xD.
"Tak to je hustý. Začíná to bejt docela maso, co říkáš? " vydechl i Sirius a až moc vážně se podíval zpátky na Jamese. Jejich debata zaujala i Remuse.
"Copak se tam píše? "
"Voldemort sílí, na jeho stranu přešli další tři zaměstnanci ministerstva kouzel a na jihu Anglie byla zavražděna mudlovská rodina a nad jejich domem viselo znamení, kterému říkají znamení zla. " shrnul Sirius článek do pár vět a podal Remusovi noviny, aby si mohl celý článek přečíst a hlavně, aby se koukl na fotografii, která byla hned vedle článku. Byl tam obrázek znamení zla, které se zlověstně kroutilo nad malým cihlovým baráčkem.
"Je to hrozný, kdybych věděl jak, zarazil bych to! " bouchl James zničehonic pěstí do stolu, až všichni nadskočili.
"Štve mě tohle všechno. Voldemort zabíjí desítky nevinných lidí, ať už jsou to kouzelníci, nebo mudlové. Nemá právo ani zabíjet mudly, to je ještě zbabělejší, než když si troufne na kouzelníky. " vztekal se James dál, jako by úplně ztratil nervy.
Lilly na něj koukala, jako kdyby dostala bombou hnojůvkou do hlavy. To co tady teď James povídal jí naprosto vyrazilo dech. Mluvil jako nějaký hrdina a to, jak se zastával mudlů, bylo naprosto super.
"Ty si myslíš, že bys dokázal Voldemorta zarazit? " vypálila na něj pomalu Lilly. Sama sobě se divila, nikdy jeho jméno nahlas nevyslovila, ne že by se ho bála, ale nikdy se o něm s nikým nebavila.
"To asi ne, ale chtěl bych to alespoň zkusit, chtěl bych proti němu bojovat. Možná že bych pár lidských životů zachránil. " pokrčil James rameny a byl ještě překvapen, že první, kdo zareagoval, byla zrovna Lilly.
Lilly najednou Jamese viděla, jako statečného muže, který bojuje proti mužům v maskách. Vždycky to pro ní byl ten, který akorát ostatní šikanoval, ale teď to byl ten, který chtěl šikanování zabránit.
"Ano, máš pravdu Jimmy, je to hnus. " přikývl Sirius.
"Hele vy dva, nechcete si dodělat tu esej na astronomii? Máme jí odevzdat už zítra a vy nemáte ani řádek. " napomenul je Remus a tím jejich debata skončila.
-------------------------------------------------------
Crrrr. Celým hradem se rozdrnčel zvonek, oznamující konec hodiny. Pro žáky to bylo vysvobození alespoň na pár minut, než se zvonek ozve znovu a nažene je zpátky do tříd.
"Pottere, Evansová, stavte se v osm u mě v kabinetě, řeknu vám, jaký vám uložím školní trest. " křikla ještě McGonagallová, kterou zrovna měli, na Jamese a Lilly. Oba přikývli a radši se z učebny rychle vypařili.
"Pottere vzpomínáš? V osm máme být u McGonagallky a jestli kvůli tobě přijdeme pozdě, ještě nám ten trest zhorší. " křikla Lilly přes celou společenku na Jamese, který seděl u stolu s ostatními Poberty. Bylo asi třičtvtě na osm, ale jak už jsem říkala, Lilly si potrpěla na přesné příchody a co se týče Minnie, ta byla na to ještě důkladnější než Evansová.
"No vždyť už jdu. " zabručel James, který se vyvaloval v křesle a jen těžko se mu z toho vyhřátého místečka lezlo. Nakonec ale vstal a připojil se k nervózní Lilly, která netrpělivě poklepávala nohou u portrétu buclaté dámy a čekala na něj.
"To je strašný, jsem zvědavá co si zase vymyslí. " hudrovala Lilly hned jak vyšli. James nic neříkal, pouze se na ní díval.
"Si myslí, že když se umí přeměňovat v kočku a že každého buzeruje, že je king? " nadávala Lilly dál. Jamesovi začali cukat koutky.
"Našla bych jí nějakého pořádně nadrženýho kocoura, snad by pak dala pokoj. Škoda že je Norissová kočka. "
James to už nevydržel a začal se smát na celé kolo. Když byla Lilly naštvaná, tak docela perlila, James věděl, že dokáže být vtipná, ale moc často to nedokazovala, ale když už něco řekla, tak to stálo zato.
"Co je? " Lilly na něj koukala, jestli se náhodou nezbláznil. Jamesův smích ale nebral konce, to z tím kocourem se Lilly povedlo.
"Ty se směješ, jako když chčije koza na plech. " plácla Lilly první hloupost která jí napadla, ale to neměla říkat. James se rozesmál ještě víc. Po chvíli se začal trochu uklidňovat a bylo vidět, že chce něco říct, ale kdykoli otevřel ústa, začal se smát znovu.
"Ale koza na plech nechčije! " vysypal ze sebe konečně s obtížemi. Lilly se musela usmát, pohled na úplně smíchem zrudlého Jamese Pottera byl zvláštní, ale jí přišel i docela příjemný.
"Jak to můžeš vědět, ty jsi někdy zkoumal kozy? " opáčila se smíchem Lilly.
"Jak se to vezme. " protáhl Jimmy a zadíval se Lilly na bohatě vyvinutý hrudník.
"Ty seš fakt prase! " začala se řehtat Evansová a vlepila Jamesovi malou přátelskou facku. "Radši jdeme je za pět osm. "
Konečně došli ke kabinetu a James třikrát zaklepal. Po vyzvání otevřel dveře, pustil první Lilly a pak vešel taky.
McGonagallová seděla za svým stolem a oba si je měřila přísným pohledem. Beze slova ukázala na dvě židle, které před stolem stáli a ti dva se raději bez jakýchkoli protestů posadili. No jo, Minnie je fakt někdy nebezpečná.
"Tak, jak už jsem vám řekla, dnes se dozvíte školní trest. Vymyslel ho pro vás sám profesor Brumbál. " začala McGonagallka mluvit. James si oddechl, když to vymýšlel Brumbál, tak to přeci nebude nic hrozného, ten nebyl na tresty nikdy přísný, na rozdíl od jeho kočičí zástupkyně :D
"Teď pozorně poslouchejte. " začala McGonagallová. Lilly se posunula na židli, takže seděla úplně na kraji, že se James divil, že ještě nespadla. Naproti tomu on seděl na židli rozvalený, jako kdyby tady čekal na hospodského. Hmm představa Minnie jako hospodské?....Ne…xD
"V lednu se koná školní ples. Dříve to byla tradice, ale byla zrušena, nyní se profesor Brumbál rozhodl obnovit jí. " začala jim vyprávět v čem jejich trest bude spočívat.
"Budeme tam roznášet whisky? " vyhrkl James nadšeně, Lilly se musela hodně ovládat, aby se nerozesmála. S jakou radostí to křikl, to Lilly dostalo.
"Ne Pottere a nepřerušujte mě. " nafoukla se McGonagallová a James se radši stáhl do židle, protože on nejlépe věděl, jaké to je, když se Minnie naštve.
"Takže Brumbál vám vymyslel, že spolu musíte secvičit a na plese předvést tanec, jakýkoli. Máte na to ještě dva měsíce, což je dost času. Na plese to bude jako úvodní tanec a předvedete ho přede všemi studenty. " dopověděla jim konečně trest. Lilly i James na ní koukali, jak bába na fotbal a nebyli schopni slova. Teda james byl, ale kdyby něco řekl, zase by se profesorka naštvala.
"No tak to je vše, můžete jít. " pobídla je McGonagallová a vyhnala je z kabinetu ven.
"To si dělá prdel! " ulevila si Lilly na chodbě, když za nimi profesorka zabouchla dveře. "Ne, spíš Brumbál si dělá prdel. " pokračovala.
"Já bych to neviděl tak bledě. " pokrčil rameny James a snažil se jí uklidnit.
"Ty seš pořád takovej pohodář, jak to děláš? Nauč mě to taky! Vždyť to bude takovej trapas! " posteskla si Lilly, svezla se na kamennou dlažbu uprostřed chodby a složila obličej do dlaní.
"Řeknu ti tajemství. Nikomu jsem to nechtěl říkat, protože jsem se za to styděl, ale nakonec se mi to výborně hodí. " Jimmy si k ní přisedl. Lilly vzhlédla a s nadějí v očích na něj koukala.
"O prázdninách mě mamka přihlásila do tanečních kurzů. Byl jsem na ní strašně naštvanej, ale nakonec to bylo docela dobrý. Naučil jsem se alespoň základy a myslím, že to docela umím. " mrkl na ní.
"Děláš si srandu? " zeptala se ho Lilly nevěřícně, ale ne nijak opovržlivě, ale naopak vděčně.
"Nedělám. Vstávej a neboj, nějak to zvládneme. " uklidnil jí, chytil jí za ruce, vytáhl na nohy a oni se společně vydali do společenky.