Everybody should have his own world...

27.kapitola-útržky minulosti

19. května 2008 v 16:24 | MaggdiNka |  *Volání srdce*
Tak, je tady další kapča k Volání srdce(konečně)…je taková o povídání, o citlivosti atd… protože takhle se cítím já. Teď tady poslouchám ploužáky a přemýšlím nad svým životem a nad tím, co jsem udělala špatně. Ale moje pocity tady asi nikoho nezajímaj, já to jen říkám proto, že se moje nálada odrazí v téhle kapče. No nic, nebudu si tady vylévat svoje srdce, protože to nikoho nezajímá a vy čekáte na kapču, takže tady je.
PS: myslím, že nemusím připomínat že chci co nejvíc KOMENTŮ, aby jste se dočkali pokráčka co nejdřív. Přeju hezký počtení a napište mi do komentů svoje pocity a třeba jaká scéna se vám líbila nejvíc………..Vaše Maggdinka ♥
Útržky minulosti
Lilly už před dvěma týdny propustili z ošetřovny. Až neuvěřitelně se blížil začátek března a studenti už se připravovali na zkoušky OVCE, které pro ně byli strašně důležité a rozhodovali o jejich dalším životě. Učitelé na ně teď kladli přímo náročné, nesplnitelné a hrozné nároky, co se učení, úkolů a testů týkalo. Studenti sedmých ročníků byli tak zavaleni učením, že už neměli ani volný čas. Ani po večerech moc času nebylo, pořád se učili a dělali různá pojednání a úkoly. Zkrátka to nebylo nic lehkého.
James jednoho večera, kdy měli úkolů opravdu požehnaně seděl ve společenské místnosti a spolu s Remusem a Siriem na nich pracovali. S nimi tu byli i Maggie a Lucy a James se nestaral o nic jiného, než o své úkoly, což u něj sice bylo divné, ale poslední dobou ne neobvyklé. Lilly tady nebyla, všechny tyto úkoly už měla napsané a teď byla neznámo kde.
Jamese to tady už pěkně dlouho nebavilo, proto si sbalil věci a odnesl si je nahoru do pokoje. Sedl si na postel, vytáhl pobertův plánek a vyhledal tečku s Lillyiným jménem, Našel ji až na břehu jezera, bylo to divné, jelikož bylo už skoro jedenáct hodin večer a Lilly takhle dlouho nikde nebývala a hlavně taky proto, že byl teprve konec února.
Najednou sebou Jimmy polekaně škubl, ozvalo se totiž zabouchání na dveře a jeho vyrušitel ani nečekal na vyzvání a otevřel dveře pokoje. James hned na prahu uviděl závoj lesklých, černých, dlouhých vlasů.
"Bráško, copak s tebou je? Poslední dobou to není ten James Potter, kterého všichni známe a toho si nevšímám jenom já. " to přišla Maggie, přidřepla si k Jamesovi na postel a chytila ho za ruku.
"Ale, prostě je toho teď na mě moc a nejhorší je, že už to ani nikoho tady nezajímá. " povzdechl si smutně Jimmy, vstal a odešel z místnosti. Zabouchl za sebou dveře a překvapenou Meg tam nechal sedět. Nepozorovaně prošel přeplněnou společenskou a vytratil se venku na chotbě.
V dálce uviděl temnou siluetu. Věděl, že je to ona. Za prvé, její siluetu poznal vždy a za každých okolností a za druhé, když se díval na plánek, nikdo jiný na břehu jezera nebyl. Trochu se ošil, ale pak se odhodlal jít tam.
Lilly polekaně vzhlédla, lekla se, že je to někdo z učitelů, nebo nějaké divoké zvíře, ale jakmile zahlédla Jamese, ulevilo se jí. Ani jí nevadilo, že tady je, nevěděla proč, ale kdyby přišel někdo jiný, asi by ho vyhnala. Jamesova společnost jí nevadila. James si sedl vedle ní na plochý kámen a ona se mu opřela o záda. Seděli mlčky a neviděli na sebe, ale jako by ani mluvit nemuseli.
"Taky tě to poslední dobou štve? " prolomila Lilly potichounku ticho, ale James jí slyšel tak zřetelně, jako by mu zakřičela do ucha.
"Jo, už je to jiný, není to takový, jaký to bejvalo. " přitakal James a trochu si povzdechl.
"Víš, tebe jsem nikdy neměla moc ráda. Nemůžu říct, že bych tě přímo nenáviděla, to ne, ale dělal jsi mi po většinu času ze života peklo. " James Lilly pozorně poslouchal. Tohle co teď říkala se mu ani v nejmenším nelíbilo, ale cítil, že tam někde bude nějaké ale.
"Nikdy bych si nemyslela, že tady teď budu sedět a ty budeš poslední člověk, kterého bych chtěla vyhodit. Kdyby přišel kdokoli jiný, vyhnala bych ho. Tebe dřív taky, ale já cítím, že se něco stalo a vyhnat tě nemůžu a ani nechci. "
Jamese tato slova uhodila hluboko do srdce. Věděl, že jsou Lillyina slova upřímná a že je myslí vážně.
"Jak myslíš, že by ti bylo, kdyby sis nepamatoval nic ze tří měsíců svého života. Nevěděl bys, co se celou dobu dělo, třeba se stalo něco důležitého, něco zlomového a já si to prostě nepamatuju. " Lilly mluvila dál, protože James nebyl schopen slova, ale po téhle větě se mu hrdlo sevřelo ještě víc. Začalo ho píchat u srdce a chtělo se mu strašně brečet. I když v životě brečel jen párkrát, skoro vždycky to bylo kvůli Lilly a teď se to mělo stát zase.
"Proč nic neříkáš? " Lilly se na něj otočila. Pohled na něj jí ale překvapil a ona byla maximálně zaražená. Ještě nikdy takhle Jamese neviděla, jako by to nebyl on. Seděl, koukal před sebe na louku, jako ve snách. Jak se ale Lilly lekla a zhrozila, když si uvědomila, že to lesklé pod jeho pravým okem je slza. Opravdu, byla to slza. James Potter brečel. Ten James Potter, nejlepší chytač za celé století, vždy měl plno argumentů a vtipných hlášek v zásobě. Vždy byl tak sebevědomý a absolutně nic ho nemohlo rozhodit, tak ten James Potter, kterého Lilly znala, tady teď seděl v jedenáct večer na kameni, opíral se o její záda a kanuly mu v dlouhých intervalech z jeho oříškových očí slzy.
"Jamesi. " Jimmy vzhlédl, takhle mu neřekla snad od té doby, co ztratila paměť a jeho to zahřálo na srdci. Jak osvobozující a krásné bylo zase slyšet jeho křestní jméno z jejích úst.
Lilly obešla kámen a dřepla si před něj a zadívala se mu do očí. James na ní koukal taky a snažil se pláč zadržet a už se mu to docela dařilo. Na jeho ústech už dokonce pohrával lehký úsměv a to bylo dobré znamení.
"Co se děje? Řekla jsem snad něco špatně?" Lilly chudák byla naprosto zmatená a nevěděla co má dělat.
"Ne, právě že jsi řekla všechno dobře." vydechl James, protože mu činilo potíže vůbec ze sebe vypravit nějaké kloudné slovo.
"To nechápu." Zarazila se Lilly a trochu ze zamračila.
"Já bych ti tak rád všechno řekl, jenže nemůžu, Brumbál říkal, že kdybychom na tebe hned všechno vyvalili, že bys to nemusela snést. A mimo to, ani bys tomu neuvěřila a i kdyby jo, nemohla by sis zase k tomu poručit, aby vše bylo, jako předtím."
"Zkus to, třeba to pochopím." řekla Lilly chápavě a tázavě na něj pohlédla.
"Ne, nemůžu. Nesnesl bych, kdyby ses třeba naštvala, nebo něco." zavrtěl James výmluvně hlavou až mu jeho střapaté vlasy spadly do čela.
Lilly nevěděla co má dělat, věděla, že Jamese nepřesvědčí, jenže nejhorší bylo, že on už zase posmutněl a tak si dodala odvahy a udělala to, co v téhle situaci bylo nejvhodnější. Objala ho. Chvíli tam jen tak seděli, mlčeli a objímali se. James obtočil ruce kolem jejího pasu a tuhle výjimečnou chvíli si patřičně vychutnával.
Lilly také zjistila, že jí to nevadí a naopak, že je jí to docela příjemné. Přitiskla se teda k Jimmymu ještě blíže, ale najednou jako by jí projel elektrický šok.
Viděla sama sebe jak se s někým objímá ve vlnách klidného moře. Když trochu zaostřila, zjistila, že je to James. Teď se k sobě sklonili a políbili se.
Lilly zatřepala hlavou a od Jamese poplašeně odskočila. Už zase byla na školních pozemcích, po šumění vln z moře nebylo ani památky, pouze jemný šum vlnek z jezera tady byl slyšet.
James na ní nechápavě zíral, nevěděl, co se jí stalo, že se od něj tak náhle odtrhla, vždyť jim až doteď spolu bylo krásně.
Lilly se polekaně zvedla a odeběhla zpátky do hradu. Jamese tam nechala sedět samotného a zaskočeného.
-----------------------------------------------------
Lilly se v následujících dnech hodně Jamesovi vyhýbala. Ne že by se bála, jen byla zmatená tím,c o viděla tenkrát večer, když se k němu přitiskla. Bylo to něco jako budoucnost? Nebo se jí snad vracela ta ztracená paměť? Ale ne, to přece ne, nikdy by se nelíbala s Potterem, to je blbost.
I když, když nad tím tak přemýšlela. Třeba se v jejím postoji k Jamesovi přeci jen tenkrát něco změnilo. Jak jinak by se dalo vysvětlit, že se tenkrát ten večer kdy seděli u jezera rozbrečel? Lilly tohle nechápala a popravdě řečeno jí to štvalo. Teď to možná vyzní sobecky, ale ona věděla skoro vždy všechno a tahle nevědomost jí naprosto ubíjela.
James se před ní také moc neukazoval, nevěděl, co se tenkrát na břehu toho jezera stalo tak hrozného, že utekla pryč.
Prostě a jednoduše kolem sebe chodili, jako by ten druhý neexistoval.
"Tak děcka." ozvala se jednoho dne večer ve společence Maggie. Byla tu jen ona, Sirius, Remus a Lucy. James s Lilly už šli spát a ostatní studenti taky. Ono se nebylo čemu divit, když byli skoro dvě hodiny ráno.
"Chtělo by to zase začít s akcí J + L." ušklíbla se Maggie ďábelsky a zmizela na schodech do ložnic, po kterých za ní vyběhla i překvapená Lucy. Sirius s Remem také chvíli nechápali, ale pak jim došel význam Maggiiných slov a odebrali se ke spánku taky.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alien Alien | E-mail | 19. května 2008 v 16:43 | Reagovat

Sopeeer....tak další kapču...juj, jsem první..poprvý :) :) :)

2 romuska romuska | 19. května 2008 v 17:15 | Reagovat

super krása ..........už aby tu bola ďalšia kapča:))))))))))))))

3 veronika veronika | 19. května 2008 v 17:21 | Reagovat

a ja som druháááá:) už chcem dalšiu kapitolu bolo to super

4 Lili Lili | Web | 19. května 2008 v 19:11 | Reagovat

uzasne ................nadherne ja uz neviem ako definovat tuto kapcu preste excelent:)

rychlo pridaj pokracko plssssssssss

5 Anavi Anavi | 19. května 2008 v 19:43 | Reagovat

jéj bolo to super...už sa teším na ďalšiu, dúfam, že bude skoro

6 peti8 peti8 | E-mail | 19. května 2008 v 19:52 | Reagovat

Jéééj super kapča. Úžasná....nemám k nej čo dodať. Len to,že sa teším na ďalšiu :D

7 Bella Bella | 20. května 2008 v 17:29 | Reagovat

super jsem ráda že jsi sem zase neco pridala :-)

8 Jíťa Jíťa | 20. května 2008 v 20:06 | Reagovat

Krásná kapitolka, líbilo se mi jak Lilly řekla Jamesovi, že jeho by nevynala, ale taky mu mohla říct, proč od něj utekla nebo tak, ale jinak to byla prostě krásná kapitolka, takže ať je co nejdřív k téhle nebo k nějaké jiné povídce další, díky moc :-D

9 Daher Daher | E-mail | Web | 20. května 2008 v 20:43 | Reagovat

supeeer!uz se tesim az bude dokonceni akce:D

10 Danula Danula | E-mail | Web | 21. května 2008 v 13:43 | Reagovat

to byla tak hezoučká kapitola:) mělo to nádech konečného opětovného shledání...těším se na další

11 Terka Terka | Web | 21. května 2008 v 16:38 | Reagovat

krásná!

12 Pěťulďas Pěťulďas | 21. května 2008 v 16:51 | Reagovat

super kapča jen tak dál!

13 blabla a obvyklí třesky plesky blabla a obvyklí třesky plesky | 21. května 2008 v 19:08 | Reagovat

Bezvadná kapča si super spisovatelka! Bezva a teť další kapču plosííííííííím,plosíííím, pěkně koukám.

14 jaja-jayne jaja-jayne | Web | 25. května 2008 v 17:20 | Reagovat

krasna kapca..rychle dalsiu :)

15 Emma Emma | E-mail | Web | 5. června 2008 v 19:12 | Reagovat

RYCHLE DALŠÍ KAPČU!!!JINAK TO ASI NEPŘEŽIJU JO A CHTĚLO BY TO I DALŠÍ KAPČU I K SYN JAKO OTEC...NEBO NE???!!!!!!!!

dÍKY

16 Gigi Gigi | Web | 11. července 2008 v 21:27 | Reagovat

very nice:-)

17 martnka martnka | Web | 21. července 2008 v 8:34 | Reagovat

jj souhlasím s magii chtělo by to akci j+l:) teda tuhle povidku fakticky žeru, sem zvědavá jak to bude dál

18 keys keys | 1. října 2008 v 17:47 | Reagovat

je to super ale jen sis to asi trochu popletla pač tam pišeš že me jmenem řekla asi poprve od toho co ztratila pamět a ona mu tak řekla už když měl ten dopis o jeho rodičich. ale jinak fakt super

19 Kubayz Kubayz | E-mail | Web | 13. října 2011 v 1:39 | Reagovat

hej tak to je libovýýýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama