Everybody should have his own world...

20.kapitola-prolomené ledy

28. května 2008 v 21:31 | MaggdiNka |  *Syn jako otec...nebo ne??*
Ehm nová kapča k téhle povídce. Nemám moc náladu, dneska je neděle, když to píšu a kousek od našeho baráku se stala hodně ošklivá nehoda. Motorka narazila do kárky od auta a motorkář i jeho spolujezdkyně. Byla jsem se tam podívat s kámošem. Byl to humus, chlap ležel pod plachtou a já jen viděla tu jeho bílou ruku. Takže tahle kapča bude všelijaká. Omlouvám se kdyžtak za to, ale fakt, ta nálada klesla na bod mrazu, ještě teď to vidím před očima. No nic, vás zajímá kapča. Takže přeju krásný počtení a hlavně o co vás prosím: Pište KOMENTY. Dávám limit aspoň 25 a věřím, že to zvládnete………….Vaše Maggdinka ♥
Prolomené ledy
"Sawyerová dělej, musíme k tý McGonagallový na ten trest. " James řval na Lilly. Ta byla zalezlá u sebe v ložnici. Od té doby, co odešla z Velké síně, tak nevytáhla z pokoje paty. Nechtěla vidět Jamese. Prostě to nemohla být pravda, třeba to byla náhoda. Ale to asi těžko, protože James se s nikým tak jako s ní na škole nehádal. Stejně se tomu nevyhla, věděla, že na ten trest s Potterem prostě bude muset.
Zvedla se z postele, na které až doteď ležela jako uhranutá a šla za Jamesem, aby si odpykali školní trest.
"Tady seš, řvu tady na tebe asi pět minut. " spéroval jí James, okamžitě jak došla do společenky.
"Sorry, já sem tě neslyšela. "
"Dyk sem řval na celý kolo! " vrtěl nechápavě hlavou. Lilly na to radši nic neříkala, nechtěla se s ním hádat.
Celou cestu šli absolutně potichu. Ticho a napětí mezi nimi by se dalo krájet. Nevěděli, co si mají povídat. Teď, když věděli, jaká budoucnost je čeká, tak nebylo lehké prolomit ledy. Věděli, že osud nezmění, ale prolomit bariéru, která se vytvořila poté, co Harry u večeře řekl, nebylo lehké.
"Myslíš, že by se to stalo, kdybychom se nikdy nedostali do budoucnosti? " James to nevydržel a prolomil tíživé ticho.
"Co myslíš? " nechápala Lilly, sice tušila, co tím james myslel, ale nechtěla odpovídat něco, čím si nebyla absolutně jistá, že se na to ptal.
"Jestli myslíš, že by se to stalo, kdybychom nepřicestovali sem. Myslím to, že by jsme spolu měli syna a žili spolu. " Lillyina domněnka se ukázala jako správná.
"Myslím že jo, i kdybychom se sem nedostali, pořád tady ta budoucnost existuje a stát by se to muselo. Jen to teď bude milionkrát těžší, protože to oba víme a budeme to brát jako samozřejmost. " Lilly vyslovila to, co jí vrtalo hlavou dnes už od večeře.
James se nad její odpovědí viditelně zamyslel, ale odpovídat nemusel, protože už došli ke kabinetu McGonagallové. Lilly vlastně ani jeho odpověď nechtěla slyšet. Ne snad proto, že by jí nezajímala, nebo jí nechtěla slyšet, ale hlavně se bála toho, co by řekl.
Proto rychle zabušila na dveře a když je McGonagallová vyzvala, vešli dál.
"Ááá, Braine, Sawyerová, tady jste, úplně jsem na vás zapomněla. " James s Lilly jí nevěřili ani nos mezi očima, jak jí totiž znali, odpočítávala už vteřiny, kdy mají přijít, bedlivě seděla nastražená na židli, aby jí žádné zaklepání neuteklo, a proto na ní koukali jak na magora.
"Pojďte ke mně, vysvětlím vám, v čem spočívá váš školní trest. " pokynula jim profesorka a oni došli k ní a posadili se do dvou křesel, které tu byli.
"Trest je jednoduchý, jste tady na té škole chvíli a tak vám nebudeme dávat nic těžkého. " James se ušklíbl, tyhle její keci znal, pořád ta stará Minerva, ani za těch téměř dvacet let se nezměnila.
"Váš trest bude spočívat v tom, že půjdete do skleníku a natrháte pět košů Olejnice duté, protože je to jedna z hlavních přísad do lektvarů a profesoru Snapeovi už došla. Rozumíme si? " vysvětlila jim to McGonagallka.
"Ano. "přikývla Lilly.
"Bohužel. " zahuhlal James, ale to naštěstí profesorka neslyšela.
"Tak, běžte, nebo tam budete do půlnoci. " vyhnala je McGonagallová ven, James si jen naštvaně odfrkl.
"Tak my si sem přiletíme kvůli nějakýmu taliánskýmu debilovi z minulosti a ještě mě tady nutí, abych sbíral nějaký kytky, protože jinak by si Snape ušpinil ten svůj dlouhej hnusnej frňák. " James vybuchl, až se Lilly lekla. Chvíli na něj koukala, jako by se ho bála, ale pak se rozesmála na celé kolo, že se to rozléhalo po celém poschodí.
"Čemu se tak směješ? " James se snažil o vážný tón i výraz, ale začali mu cukat koutky, protože Lilly se smála tak nakažlivě, že hrozilo, že se taky za chvíli složí v záchvatu smíchu.
"Ty když jsi naštvaný, tak ze sebe sypeš takový hlody, že se to nedá. " vykoktala ze sebe Lilly v dalším záchvatu smíchu. James se musel usmát, konečně došli do Vstupní síně a vydali se ven ke skleníkům. McGonagallová jim prozradila, že ty květiny jsou ve skleníku číslo pět a tak ho také našli a zavřeli se v něm. Venku už se vše chystalo na pořádnou zimu. Oblohu lemovaly sněhobílé mraky, které vždy zaručovali čerstvou sněhovou nadílku.
Zde ve skleníku bylo ale příjemné teplo, také že se tady pěstovali samé teplomilné rostliny.
"Tak jdeme na to, víš která kytka to aspoň je? " James si sundal kabát i mikinu, protože tady se teplota držela nejméně na dvaceti stupních.
"Jasně, tahle řada. " ukázala Lilly na nejbližší řadu květin.
"A co jako máme otrhat? " nechápal James.
"Listy. "
Dali se do toho. Už měli tři koše, když hodiny ve škole odbíjeli deset hodin pryč, tudíž byla večerka. Do té doby pracovali téměř v tichu. Občas sice někdo nadhodil nějaké téma, ale moc dlouho jim to nevydrželo a pracovali více méně mlčky.
"Au! " vyjekla najednou Lilly.
"Co se stalo? "
"Něco mě kouslo, něco je v té hlíně. " Lilly vytáhla prst, měla ho úplně od krve, přes celé bříško palce se táhla řezná rána.
"Počkej, ošetřím ti to. " James si její poraněný palec vzal jemně do ruky, vytáhl hůlku, zamumlal nějaké zaklínadlo a po ráně a po krvi ani stopy.
"Díky. " šeptla Lilly a podívala se na něj. Jamesův obličej byl až nebezpečně blízko, ale jí to ani nevadilo. V těch jeho oříškových očích by se mohla utápět hodiny a hodiny. Něco v nich bylo, něco nádherného, co dřív neviděla, ale nemohla přijít na to, co to je.
Několikrát zamrkala a vzpamatovala se. Teprve teď si uvědomila, že James stále svírá její ruku. Nebo to snad byla ona, kdo svíral jeho ruku? Nevěděla. James už byl opravdu blízko, že cítila každý jeho nádech a výdech.
V poslední vteřince se od něj odvrátila a švihla překvapeného Jimmyho dlouhýma ohnivýma vlasama.
"Ještě nám zbývají nasbírat dva koše, tak musíme pohnout, protože já bych se ráda dostala už do postele, jsem utahaná. " lamentovala Lilly a pustila se opět do trhání listů.
"Ale prosím tě, nevymlouvej se. Přiznej to, ty tady se mnou nechceš být sama co? "
"Ne, mě tvoje společnost nevadí. Jsi jediný, kdo mi tady zbyl. Jediný, koho znám a i když to tak třeba dneska nevypadalo, je to pravda. " špitla Lilly dost smutně a utrhla další list.
"Mě se taky stýská Lilly. " podíval se na ní James vážně.
"Když mě tak strašně chybí Sarah a Jess. Chybí mi všechno. Tady je všechno tak stejné a přece tak jiné. Nevím. Už se chci vrátit. Stýská se mi po Removi a dokonce i po Blackovi, po těch jeho poznámkách a vtípcích. Neměla jsem ho sice nikdy ráda, ale alespoň byla nějaká sranda, to Sirius společně s tebou uměl. Dokázali jste to tam oživit, nebyla tam nikdy nuda. " Lilly to říkala tak divně přiškrceně a když se na ní James podíval, zjistil, že brečí.
"Ale no tak, Lilly, neplač. Mě se taky stýská a ani nevíš jak. Stýská se mi po Siriovi, Removi, i Peterovi. Dokonce i po tom mladém Srabusovi. Nikdy neměl smysl pro humor, ale čím je starší, tím je to horší. " James Lilly objal a setřel jí obratně slzy z tváře. Lilly se při jeho poslední větě musela usmát.
"Vidíš, že to jde i s úsměvem. Když se směješ, tak ti to moc sluší. " James se začal šklebit od ucha k uchu, ale tak přiblblým úsměvem, že se Lilly začala nahlas smát.
"Ty jsi pořád stejný. Ať už jsi v našich Bradavicích, nebo v těhlech budoucích. " vysoukala ze sebe Lilly v salvách smíchu.
"To víš, změnil jsem se možná hodně, ale tohle je jediné, co si udržuju stále. " ušklíbl se James pobaveně a byl rád, že má Lilly zase dobrou náladu.
"To je dobře, tahle změna je totiž příjemná. " řekla Lill, teď už klidně a sotva znatelně na Jimmyho mrkla. James na ní zíral, jako omámený a když si to Lilly uvědomila, začala znovu trhat listí.
"Tak pojď, už nám zbývá jen trocha. " pobídla ho taky, protože už táhlo na jedenáctou hodinu a ona to chtěla mít opravdu z krku.
----------------------------------------------------------------
"Konečně! " zaúpěl James a protáhl si prsty. Slastně a zároveň vražedně se podíval na pět velkých košů, plných až po okraje těch zatracených listů Olejnice duté.
"Necháme to tady, co by jsme mu to nosili až do postele ne? " vyhrkl James potom, protože představa, že bude muset o půl dvanácté klepat na o dvacet let staršího Snapea, navíc, když ještě ví, kdo jsou, se mu moc nezamlouvalo.
"Dobře, hlavně už pojď, jsem šíleně ospalá. " Lilly ho čapla za rukáv kabátu, který si právě nandal a táhla ho pryč ze skleníku.
Jakmile rozrazili dveře, nestačili zírat. Lilly jako by na ospalost zapomněla, zírala před sebe a pak nahoru k nebi. Z nebe se snášelo miliony vloček. Zima se dostavila, nebylo se také čemu divit, vždyť byl začátek listopadu a tady v Bradavicích touhle dobou většinou sněžilo.
Lilly jako by byla ve svém živlu, vyběhla do tvořících se závějí. Na zemi nebylo ještě sice skoro nic, ale dvacet centimetrů to být už mohlo. Sněžilo určitě několik hodin a vzhledem k tomu, jak hustě sněžilo se ani nebylo čemu divit.. Točila se dokola, mávala rukama kolem sebe a dívala se k nebi, takže nechávala studené vločky, aby jí roztávali na obličeji.
James se nedivil, věděl, že má Lilly zimu ráda a že jen tak ráda běhala ve sněhu a válela se v něm.
Pak se najednou zastavila a koukala do prázdna.
"Co se stalo? " nechápal James.
"Ale, doufala jsem, že než začne sněžit, už budeme zpátky u nás. Těšila jsem se na první sníh. Jakmile napadl, běžely jsme se Sarah a Jess na školní pozemky a užívali si to a teď si to nejspíš užívají beze mě. "
"Ale no tak, Lilly, víš co jsem ti říkal. Však uvidíš, Brumbál pořád pátrá po nějakém způsobu, jak nás dostat zpátky a Brumbál je elita v myšlení a na něco přijde, uvidíš, určitě už brzy. " uklidňoval ji Jimmy.
"Doufám, že aspoň na vánoce už tam budeme. To by jsem totiž nepřežila, kdybych neslavila vánoce s nima. " přikývla Lilly.
"Postřeh! " křikl najednou James, skočil po ní a oba spadli do čerstvě napadeného sněhu. Začali se prát. Lilly se smála na celé kolo, i když jí James cpal sníh až někam za tričko.
Znova přišla ta chvíle, kterou Lilly tak nenáviděla a zároveň milovala. Ty jeho oříškové oči opět vyhledali její smaragdy. Nebylo se ani čemu divit, jelikož James na Lilly ležel.
Jamesovi rty, oči, nos a prostě celý obličej byl stále blíž k tomu jejímu, ale nechtěla nic dělat. Nevěděla proč, věděla co se stane, ale nepokoušela se tomu nijak zabránit a ani nechtěla.
Možná v tom bylo vědomí, že se to stejně někdy stát musí, možná proto, že věděla, že tenhle osud jí prostě čeká. Nevěděla, proč neucukla.
Konečně jejich rty splynuli v jedno. Jejich ústa se pohroužili do polibku tak vášnivého a zároveň jemného a láskyplného. Ani jeden se nemohl od toho druhého odtrhnout, nešlo to. Líbali se dál a dál.
Zrovna hradní hodiny odbíjeli dvanáct hodin, čili půlnoc, když se oba promočení dobelhaly do svých ložnic. Oba promočení a zmrzlí až na kůži, ale na tvářích jim oběma pohrával šťastný a trochu přihlouplý úsměv.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

...:KLIKNI:...uděláš mi tím radost :P

Klik

Komentáře

1 romuska romuska | 28. května 2008 v 22:00 | Reagovat

krásne........konečne su spolu:D už sa teším na pokračko:)))

2 Jíťa Jíťa | 28. května 2008 v 22:26 | Reagovat

souhlasím, že je super, že jsou konečně spolu...

3 Anavi Anavi | 29. května 2008 v 1:04 | Reagovat

super :)....rychlo pokračko

4 manik manik | Web | 29. května 2008 v 10:49 | Reagovat

hezký =oD jen mi trošku přijde, že je to trošku usedlý, takový jako... prostě se žádná akce. Z Harryho s Ronem si tak trochu udělala poslušný šprtíky. ale těším se na pokračování

5 peti8 peti8 | E-mail | Web | 29. května 2008 v 13:06 | Reagovat

Konečne ďalšia kapča! Je naozaj krásna.Fakt nemám čo dodať. Nemalo to chybu :)

6 blabla a obvyklí třesky plesky blabla a obvyklí třesky plesky | 29. května 2008 v 13:13 | Reagovat

Bezva to je nádhera! No možná by tam mohla bejt ňjaká ta akcička,ale i takhle je suprovní! A sem strašně ráda,že jsou konečně spolu,i když počítám,že se určo ještě pohádaj,nobo se mýlím? No každopádně je tahle kapitolka vážně bezvadná! NEMÁŠ SE VŮBEC ZA CO OMLOUVAT! KDYBY TO VIDĚLA JÁ, TAK NENAPÍŠU ASI ANI JEDEN ŘÁDEK! A NAVÍC JE TO KRÁSNÁ KAPITOLA....no to už sem ale psala.

7 Danula Danula | E-mail | Web | 29. května 2008 v 14:19 | Reagovat

ááá, mám přiblbý úsměv na tváři....krásný:) konečně k tomu došlo....moc hezký

8 Verisek Verisek | E-mail | 29. května 2008 v 16:12 | Reagovat

to bylo fakt skvělý...krááása

9 veronika veronika | 29. května 2008 v 18:05 | Reagovat

to bolo pekne

10 tonks tonks | Web | 29. května 2008 v 19:30 | Reagovat

nádherná kapča, len by ma zaujímalo, čo to tú Lily vlastne pohrýzlo :DDD

11 Pěťulďas Pěťulďas | 29. května 2008 v 21:07 | Reagovat

krásnéééé, supééééér, honem dalšíííí !!!!!

12 Sharrka Sharrka | 29. května 2008 v 21:50 | Reagovat

Téééda, krásná kapitolka :-D

13 Illandris Illandris | Web | 31. května 2008 v 18:47 | Reagovat

To bylo fakt krásný a moc pěkně napsaný.

Jsem ráda, že se konečně mezi nima něco stalo:)

14 Bella Bella | 31. května 2008 v 21:35 | Reagovat

romantika... jen jsem zvedavá jak to bude pokračovat

15 Emma Emma | E-mail | Web | 1. června 2008 v 13:27 | Reagovat

Hele,chci se zeptat,bude to ještě pokračovat(sem blba,to je jasny že)a PLS další kapču co nejdřív

16 patik patik | 1. června 2008 v 18:28 | Reagovat

PLS napiš co nejdřív další kapitoly

17 jess jess | 2. června 2008 v 14:27 | Reagovat

supr ze uz to vedi jen tak dal a honem pokrackoooooooo

18 eileen eileen | 3. června 2008 v 18:39 | Reagovat

Super!!!

19 marry-anne marry-anne | 3. června 2008 v 19:37 | Reagovat

Honem další kapitolku!!!

20 patik patik | E-mail | 5. června 2008 v 7:15 | Reagovat

prosím pokračuj jsem úplně závislá!!!!!!!!

21 manik manik | Web | 5. června 2008 v 19:07 | Reagovat

když nad tím tak přemýšlím, proč se ta povídka vlastně jmenuje 'Syn jako otec...nebo ne??'?

22 annabell annabell | 6. června 2008 v 15:09 | Reagovat

tahla povidka je suprova  a tahle kapcA Se tI mOc poveDla taKze hOnEm pokrackoooooo sUp sUp

23 susan susan | 6. června 2008 v 15:18 | Reagovat

Honem pokráčko!!!!super povídka!!!

24 Dasan Dasan | 6. června 2008 v 19:32 | Reagovat

pokračovááááááánííííííííííí, prosíííím. jinak píšeš fakt super. moc se mi tvoje povídky líbí

25 Hermi Hermi | 7. června 2008 v 9:58 | Reagovat

25..:D no a teď honem novou kapitolku.. tahle byla super.. :)

26 ame noire ame noire | 8. června 2008 v 9:47 | Reagovat

krasnaaaaaa kapca proste superrrrrrrrrr honem dalsiiiiiiiiiii

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama