Everybody should have his own world...

Květen 2008

Prolog

5. května 2008 v 10:39 | MaggdiNka |  *Mission-impossible*
Ouu lidi, stavte slavobrány. Tohle jste už asi četli a není to nic novýho, protože se to na mém blogu už objevilo, ale aspoň nějaký začátek............Vaše Maggdinka
Název: Mission - impossible
Doba: 7.ročník Pobertů
Postavy: James Potter, Lilly Evansová, Sirius Black, Remus Lupin, autp. Enny Sawyerová atd….
Žánr: Hlavně romantika(však mě znáte xD) / pokus i místy hóódně humoru, ale nemůžu to zaručit.
Délka kapitol: předpokládám, že tahle povídka bude kratší, neboť se bude odehrávat jen v pár měsících, takže předpokládám nejvíc 20.kapitol
Stručný děj: Je začátek listopadu a 7.ročníkům už rychlostí blesku utíká jejich poslední rok a hádky Jamese a Lilly neberou konce. Co když se ale profesoři už dopálí jejich věčným dohadováním a uloží jim společný školní trest na dva měsíce? V Bradavicích se totiž koná v lednu školní ples a jak nejlépe zajistit, aby se ti dva nehádali, než zajistit, aby byli co nejvíce spolu a aby si navzájem věřili? Proto profesorský sbor vymyslí pro Jamese a Lilly trest v podobě nácviku tance, který předvedou na školním plese v lednu před všemi studenty. Bude to pro ně trapas, nebo mají štěstí a vše proběhne hladce. Jak budou oba reagovat, jak se s tím poperou a bude pro ně školní trest vůbec trest? To všechno uvidíte, pokud si přečtete tuhle povídku.

Anketka + info

5. května 2008 v 10:33 | MaggdiNka |  Keci kolem blogu
Takže lidi, moc všem děkuju za komenty. Strašně se omlouvám, že se zatím neobjevila nová kapča k té nové slibované povídce, ale nemám teď čas a hlavně náladumám teď nějaké problémy s "kámošem"...kapču k Volání srdce ani k Syn jako otec...zatím nechystám. Strašně se vám všem omlouvám, kdo na to čekáte, ale chci konečně dopsat první povídku. Na její novou kapču se můžete těšit počítámtam nejdýl ve středu, protože teď jsem ve fázi začínání.
No nic, tady je moje slibovaná anketka. Týká se povídky Volání srdce, takže kdo jí čte a kdo jí má rád, tak hlásněte. Jsem docela zvědavá
Anktetka k povídce "Volání srdce" :

51.kapitola-válka 2/3

4. května 2008 v 12:53 | MaggdiNka |  *Harry Potter-naděje umírá poslední*
No a druhá část kapitolky. Užijte si jí a pište komenty…….Vaše Maggdinka ♥
Válka 2/3
Všichni se začali zmateně rozhlížet kolem sebe, nevěděli co se to děje.
"Rychle, Kingsley vy povedete pár lidí ven na školní pozemky a pomůže vám Remus a Sirius. Vy Arture, spolu s Nymfadorou povedete lidi tady v hradu, protože myslím, že Smrtijedi nakonec prorazí dovnitř. " zavelel Brumbál mocným hlasem.
Harry a spol se chystali vyběhnout za Siriusem, ale Brumbál je zadržel. "Kdepak, vy budete pěkně tady uvnitř, všichni kdo ještě studují tady budou. "
"Ale pane profesore, na co mi to bude, když stejně Voldemort jde po mě a on mě najde. " namítl Harry vztekle.
"Harry, až přijde čas, teď ještě nepřišel. Tak Luciusi pojďte, já jdu taky ven. " Brumbál se Harryho snažil zadržet a zavolal na Malfoye, protože oba šli spolu se Siriusem, Kingsley a Remusem ven.
Harry se najednou zarazil, sedl si na lavici k nějakému stolu a tupě zíral před sebe. První si ho všimla Ginny, přidřepla si k němu a chytila ho za ruce. Zadívala se mu do očí. V jeho očích bylo něco, co tam ještě nikdy neviděla. Nebyl to strach, bylo to jakési překvapení a rozčarování.
"Harry, já vím, že se teď cítíš mizerně. " promluvila na něj jeho milovaná. Harry jí byl vděčný, že tu je. Takhle mu dokázala pomoci jenom ona, nevěděl, co by si bez ní počal.
" Já nejsem ještě připravený. Vím to už dlouho, že tohle budu muset jednou udělat, věděl jsem, že mě to čeká, ale stejně jsem se na to nepřipravil. Já nechci, aby to takhle skončilo. " zamumlal sotva slyšitelně Harry a Ginnin stisk opětoval ještě více.
"Tohle ale neskončí, já vím, že ty Voldemorta porazíš. Vím to už dlouho, ty to v sobě máš odjakživa. Už jak jsem tě poznala, vyzařovalo z tebe něco neobyčejného a proto vím, že ty to dokážeš. " utěšovala ho Ginny, objala ho a políbila. Jako by toto gesto dodalo Harrymu novou energii, zvedl se z lavice a křikl na všechny zbylé, kdo ještě neodešli pryč. "Tak na co čekáme, jdeme na ně! "
"Jasně! " přidala se Rebeka nadšeně. " Natrhneme Voldymu i Smrtijedům zadky! "
Všichni začali souhlasně křičet a v čele s panem Weasley a Tonksovou se vydali do vyšších pater. Maggie se od nich ve Vstupní síni oddělila.
"Mami, kam jdeš? " otočila se na ní Beka zmateně.
"Jdu za nimi ven, tam potřebují větší pomoc. Neboj, nenechám vás tady, až prolomí naši obranu a proniknou do hradu, půjdu za vámi. " křikla na ní Maggie a zastavila se.
"Mami. " vykřikla Rebeka a rozeběhla se k ní. " Mám tě ráda a nechci tě ztratit. " a skočila Meg do náruče.
"Miláčku, já tě taky miluju a hlavně, dávej na sebe pozor. " oplatila ji matka její slova do ucha šeptem. Pak se rozeběhla k bráně až se jí její dlouhý plášť zavlnil.
"Mládeži. " otočila se na ně. "Dejte jim co proto. " pak se otočila na Harryho.
"Harry. " Harry zpozorněl a koukal se na ní. " Lilly a James tě vidí a hlídají tě, já ti věřím. Nakopej Voldymu prdel! " poslední větu vykřikla nadšeně a vyběhla ven na pozemky odkud už se občas ozývaly rány.
"Tak pojďte! " zavelela Tonksová a všichni vyběhli po mramorových schodech do vyšších pater.
"Harry, Rebeko, Rone. Vy jděte do třetího patra k oknům směřujícím na školní pozemky a pokoušejte se nějaká kouzla vrhat dolů, ale pozor na naše. " otočila se Tonksová na ty tři.
"Ginny, Hermiona a Draco, vy půjdete se mnou do sedmého patra. " otočila se mladá bystrozorka i na zbylé kamarády.
Rebeka se vrhla naposledy Dracovi kolem krku a políbila ho. Ginny udělala s Harrym to samé.
"Harry, já ti věřím. My se po skončení týhle bitvy uvidíme! Já to vím. " pošeptala mu do ucha a vroucně ho políbila, jako snad ještě nikdy.
"Sbohem Ginny, miluju tě. " křikl za ní. Hermiona a Draco jí museli chytit za ruce, aby se k Harrymu nerozeběhla.
"Jaký sbohem? My se uvidíme, slyšíš? Uvidíme se! " zařvala na něj naposledy a už zmizela spolu s Dracem, Miou a Tonksovou na schodech. Harry se pomalu otočil na Beku a na Rona, oba se na něj dívali.
"Brácho, Ginny má pravdu. Vy se uvidíte. " promluvil po chvíli Ron.
"Jasně. " přitakal Harry nepřítomně a pak se vrhl k oknu. Odtud začali útočit na Smrtijedy, až teď viděli, že jich je nejméně třicet a že proti nim je řád a učitelé v nevýhodě.
Harry s Rebekou pořád střídali, jednou vyslali nějaké kouzlo, po druhé ohnivou kouli. Docela dobře se i trefovali, ale přišlo jim, že Smrtijedů vůbec neubývá.
PRÁSK!!
Rebeka se strašně lekla, zavřískla a spadla Harrymu do náruče. Celý hrad se otřásl a zvenku se ozývaly každou chvíli strašné rány. Harry vyhlédl z okna a hrůzou mu málem vypadly oči z důlků.
"Oni si přivedli svoje obry! " vydechl Harry, aby jim vysvětlil své náhlé překvapení. Rebeka s Ronem se koukli z okna a opravdu, venku stáli asi čtyři obři, velcí, jak hory, mohli měřit tak 10 metrů.
"Tak, už vím, co tím Hagrid myslel, když říkal, že Dráp je drobeček. " vykoktal ze sebe Ron a nebyl schopen ani zavřít pusu. Když se vzpamatovali, začali opět bojovat a metat kouzla a ohnivé koule z okna. Bylo to dost riskantní, protože nikdy nevěděli, jestli netrefí někoho z jejich stany, protože bojující dav pod nimi se neustále pohyboval.
Najednou se hradem rozlehla přímo ohlušující rána, že si museli zakrýt uši. Zdi i podlaha v jejich patře praskly a Rebeka propadla trhlinou dolů. Harry jí stihl ale včas chytit a za Ronovi pomoci jí vytáhl z praskliny zpátky na pevnou podlahu.
"Co to bylo? " vydechla ustrašená Rebeka a vykašlávala prach z úst.
"Vítej v mém světě. " řekl Harry a pomohl jí na nohy. "Opravdu, jediný konec školního roku tady v Bradavicích nemůže být klidný. " ulevil si potom.
"To víš, kámo, ty problémy přitahuješ. " pokrčil Ron rameny a oprašoval si mikinu.
"Nejdeme to omrknout dolů? " zamrkala na ně Beka šibalsky.
"Máme bejt tady. " namítl Ron, ale Harry na to nereagoval a bez jediného slova seběhl ze schodů, které drželi ještě jakž takž pohromadě. Ron pouze protočil oči a následoval s Bekou Harryho dolů.
Ve Vstupní síni by to ani nepoznali. Všechno zde bylo rozbité a přesýpací zmijozelské hodiny, ve kterých se sčítali body za úspěchy a neúspěchy koleje, byly rozbité taky a všechny zelené smaragdy.
Ve Vstupní síni se zatím nebojovalo, nebyla tady ani noha. Všechen boj se zatím odehrával jenom venku. Ron s Harrym a Bekou běžely rychle ke dveřím a naskytl se jim pohled na ohavnou podívanou.
Všude kolem nich, kam až oko dohlédlo bylo plno Smrtijedů, takže proti jednomu členu řádu, nebo někomu z profesorů bojovali nejméně tři Smrtijedi. Řád se snažil, ale bylo vidět, že už to dlouho nevydrží, že jejich obrana brzo ochabne a oni se dostanou dovnitř.
Kamkoli ale Harry koukal, nikde neviděl ty dva hlavní- Brumbála a Voldemorta.
"To jsem si mohl myslet. Voldemort nechá špinavou práci na poskocích a sám si sedí na zadku někde v bezpečí. " utrousil Harry na Ronovu adresu. Rebeka nezahálela, ta už tu a tam posílala na Smrtijedy ohnivé koule a i nějaká kouzla.
"Musím najít Brumbála. " křikl Harry na Rebeku a na Rona. Ti ho ale také nemohli nikde najít tak přes sebe Harry přehodil neviditelný plášť, který měl schovaný v kapse. Snažil se protlačit tou vřavou zpátky k hradu. Konečně se dostal na nádvoří, ale teď nevěděl kam dál.
"Ale jste si tím jist pane řediteli? " Harry uslyšel nějaké dva hlasy, ale když došel trochu blíž poznal okamžitě kdo to je. Teď už ty dva dokonce i viděl, protože vyšel zpoza rohu a pod neviditelným pláštěm se do jejich rozhovoru zaposlouchal.
"Ano Severusi, je to bohužel pravda. Tohle byla moje teorie už od začátku, ale doufal jsem, že se mýlím. " říkal zrovna Brumbál Snapeovi.
PRÁSK!!!
Hradem se rozlehla další a tentokrát zatím největší rána.
"Ti Smrtijedi to docela už přehánějí, nemyslíte? " nadhodil Brumbál zcela konverzačním tónem.
"Takže vy mi tady tvrdíte. " začal Snape, jako by nebral žádnou ránu na vědomí. " Že vy jste Pottera připravoval na to, aby zničil Viteály a zabil Voldemorta jen proto, aby se pak nechal zabít, protože on sám je další viteál? "
Do Harryho jako by uhodilo a jako by jím projel elektrický proud. Nebyl schopný jediného pohybu, jediného slova a ani nádechu.
"Slyším snad Severusi, ve vašem hlasu lítost? Že by opravdu po té době vám Harry přirostl k srdci? " tyhle Brumbálovi slova Harryho vytrhly z otupělosti.
"Ne, nikdy nezapomenu na to, co mi jeho otec na škole prováděl. " v jeho slovech byla znatelná zatrpklost. "Ale Lilly. "
"Je možné, že jí stále ještě po tolika letech milujete? " to co řekl teď Brumbál, Harrymu vyrazilo dech dvojnásobně. Stál a zíral na svého učitele lektvarů. Toho kterého tolik nenáviděl.
"Nebudeme o tom mluvit. " ve Snapeově hlase se zase objevil ten obvyklý tón.
"Takže opravdu je to tak? Potter musí zemřít, protože on je jeden z viteálů? " pokračoval.
"Bohužel, doufal jsem že ne, ale vše tomu nasvědčuje, i to spojení mezi nimi. " přitakal Brumbál smutně.
Tohle Harrymu stačilo, už nic víc slyšet nechtěl. Bál se, co by se ještě doslechl. To co slyšel teď s ním naprosto otřáslo. Už měl jasno, věděl co musí udělat. Už nemohl dopustit, aby se kvůli němu bojovalo. Mnoho lidí tady kvůli němu riskovalo své životy, ale on tady stál na nádvoří, od toho všeho, mimo nebezpečí. Tímhle si byl jist jako nikdy ničím ještě ve svém životě.

51.kapitola 1/3-válka

2. května 2008 v 10:39 | MaggdiNka |  *Harry Potter-naděje umírá poslední*
Strašně se vám omlouvám, ale teď mám nějaké nemalé problémy, takže snad pochopíte, že na nějaké psaní nemám náladu a inspiraci. Je tady jedna z finálových kapitolek téhle povídky. Bude rozdělená na dvě části a obě se dost podobají knižní předloze od J.K.R., ale nebojte, další kapči pak budou už úplně jiné. Zkrátka se nechte překvapit a já se nechám překvapit s komentama. Doufám, že tuhle kapču zhodnotíte pěkně, protože jsem si na ní dala záležet. Pěkný počtení a pište komentáře………Vaše Maggdinka ♥
Válka 1/3
Studenti sedmých ročníků se vydali jako obvykle na první dvě hodiny do studeného sklepení na lektvary. V tomto ročním období tady pobývali jen velice neradi, protože venku bylo teplo a krásně svítilo sluníčko, kdežto tady byla zima a vlhko. Hned v pondělí měli začít zkoušky OVCE, přeci jen do konce školního roku zbývaly pouze dva týdny.
Hned jak je vyzval dovnitř studený hlas jejich profesora na lektvary, všichni se nahrnuli dovnitř a usadili se na svých obvyklých místech.
"Jediný pozitivum, který vidim, až nebudeme chodit do Bradavic je, že nebudu vídat Snapea. " pošeptal Harrymu trpce Ron, když si sedali na svá místa. Harry i Beka, která ho slyšela taky, se pobaveně zašklebili.
Dvouhodinovka probíhala celkem v pohodě. Harryho lektvar měl dokonce barvu podobnou zelené, jakou opravdu měl mít. Na konci hodiny je Snape vyzval, aby dali svůj vzorek lektvaru do lahvičky, zazátkovali a donesli k němu na katedru. Harry vstal jako poslední a dobelhal se ke stolu kde seděl jejich profesor a čekal už pouze na jeho vzorek. Odložil ho na stůl a otočil se zpátky ke své lavici. Najednou se mu zamotala hlava a on už nevěděl, kde je a kým je.
Najednou stál v temné místnosti nějakého sídla a před jeho očima klečelo několik postav s kápěmi. Ve svých dlouhých štíhlých prstech točil hůlkou a koukal se na ně.
"Můj plán se trochu zvrtnul. Našli skoro všechny mé viteály. Prohlédli mé tajemství a proto musíme rychle jednat. " promluvil na své Smrtijedy vysokým a chladným hlasem.
"Co plánujete můj pane, jestli se můžu zeptat. " promluvil jeden z nich hlubokým mužským hlasem.
"Samozřejmě, že to můžete vědět, protože pro můj plán jste vy všichni nepostradatelní."
V celé místnosti zapanovalo napjaté ticho.
"Zaútočíme na Bradavice, musím se konečně zbavit Pottera a tentokrát na dobro. Musíme samozřejmě počítat s tím, že tam je hodně profesorů a asi tam budou i členové Fénixova řádu, ale po tom všem bude každý z vás odměněn." Vyřkl Pán zla svůj plán a všichni na něm zůstali viset očima.
"Kdy můj pane? " ozval se hlas Bellatrix Lestrangeyové.
"Hned."
Harry se s cuknutím probral a zjistil, že leží na chladné kamenné podlaze uprostřed učebny lektvarů. Jizva ho pálila snad jako nikdy předtím a on si jí křečovitě držel. Připadalo mu, jako by mu snad měl každou chvílí někdo vyrvat mozek z lebky. Vedle něho klečeli Ginny, Rebeka, Hermiona a Ron a zbytek třídy na něj vyjeveně a vyplašeně koukal.
Harry se s námahou zvedl a svoji pozornost zaměřil pouze na jedinou osobu v místnosti. I když neměl Snapea rád, tohle mu musel říct a koneckonců to byl člen řádu.
"Jde sem! Teď. Hned! " vykřikl na jeho adresu. Snape nedal najevo žádné vzrušení, ale bylo vidět, že ho Harryho zpráva zaujala.
"Co jste to řekl Pottere? " pravil chladně a propaloval ho pohledem.
"Jde sem. " zopakoval Harry.
"Neříkal jsem vám s tímhle něco. Nemáte umět nitrobranu? "
"Myslím, že teď nemusíme řešit moji nitrobranu. Tohle je mnohem vážnější. Já vám tady povídám, co jsem právě viděl a vy se staráte jen o mou nitrobranu! " vyjel na Snapea Harry rozhořčen jeho pitomostí a lhostejností.
"Pojďte se mnou za ředitelem, řeknete mu vše, co jste viděl. " přikývl Snape nakonec, když si uvědomil, že situace je vážná. Harry ochotně vstal a ač nerad, následoval Snapea ven z kabinetu.
"Dokud nezazvoní, zůstanete tady. " otočil se Snape ještě k vyděšené třídě.
Když spolu stanuli před kamenným chrličem, zrovna zazvonilo. Snape řekl heslo a vyjeli po kamenných schodech k Brumbálově pracovně. Po jeho vyzvání vstoupili do pracovny. Harry mu, za Snapeovi přítomnosti řekl vše, co viděl. Brumbál, okamžitě, jak to Harry řekl vstal a začal úkolovat Snapea.
"Severusi, oběhněte všechny profesory a vyřiďte, ať se všichni dostaví i se studenty svých kolejí do Velké síně. Musí tam být všichni. Já jdu zabezpečovat školu. " pak se otočil na Harryho. "A ty Harry, běž k Maggii, ať dá vědět celému řádu, aby se sem dostavili co nejdříve, také do Velké síně. Tohle bude válka."
Harry na svého ředitele vyjeveně koukal a až když vyšel Snape, také mu došlo co se právě děje. Brumbál má pravdu, tohle je válka. On na to ale nebyl připravený. Nevěděl, že to přijde tak brzy. Nebyl na Voldemorta připravený a ani nevěděl, co má dělat.
Pak se rozeběhl k Maggii.
"Meg. " zařval a zabušil na dveře jejího kabinetu. Jeho teta otevřela a když viděla Harryho výraz zatvářila se ještě hůř než on.
"Meg, on jde sem. " vydechl Harry a držel se za srdce. Maggie ani nečekala na vysvětlení, věděla, co tím Harry myslí a rychle doběhla ke stolu. Začala psát do jakéhosi deníku, který byl prostředkem dorozumívání všech lidí z řádu.
"Kam máme jít? Do Velké síně? " Harry němě přikývl. Maggie naškrábala poslední větu a vstala.
"Pojď. " vyzvala ho a oba se vydali do Velké síně. Šli rychle a celou cestu nepromluvili. Už z dálky slyšeli zoufalý lomoz stovek hlasů, který se linul až do Vstupní síně. Když spolu vešli dovnitř, už tam byli snad všichni studenti a taky všichni učitelé. Brumbál tu ještě nebyl a všichni čekali, co se bude dít, protože nikdo očividně nevěděl, co způsobilo tak náhlý poplach.
Konečně do síně přišel Brumbál a za ním snad přes dvacet členů řádu. Za nimi se objevilo ještě několik dalších známých tváří, jako například Fred s Georgem, Oliver Wood a plno dalších bývalých studentů. Harry sice nevěděl, jak se tohle dozvěděli, ale byl jim strašně vděční, že jdou bránit školu a studenty, kteří v ní jsou.
"Milý shromáždění. Lord Voldemort jde sem. " začal Brumbál mluvit, když se postavil do čela síně. Mezi všemi to začalo poplašeně bzučet a některá děvčata začala hystericky křičet.
"Musíme dostat studenty ven z hradu. " otočil se potom na profesory.
"Ale jak? Venkem nemůžeme, Albusi. " namítla Mcgonagallová.
"Z hradu vedou tajné chodby, to by dostal někdo na starosti. "
"Frede, Georgei? " otočil se Harry na dvojčata.
"Jasně, chodba u jednooký čarodějnice vede do Medového ráje a odtud už se všichni nějak přemístí pryč. To je úkol přesně pro nás. " chytil se toho Fred.
"Děkuji chlapci. " přikývl Brumbál. "První půjde Zmijozel. " od zmijozelského stolu to nesouhlasně zabručelo.
"Přeci nemůžu riskovat, že na školu někdo zaútočí tady zevnitř. " usmál se na ně Brumbál a zmijozelští se nesouhlasně zvedli od stolu a následovali Freda a George z Velké síně ven. Jediný kdo zůstal u stolu nehnutě sedět, byl Draco. Seděl se založenýma rukama a nikam se jít nechystal.
"Pane Malfoyi, jděte za svými spolužáky. " sjela ho zostra profesorka Mcgonagallová.
"Nejdu. Chci proti nim bojovat a navíc, jsem už plnoletý. " ohradil se Draco drze, zvedl se a přisedl si vedle Rebeky a pevně jí chytil za třesoucí se ruku.
"Minervo. Myslím, že mladý pan Malfoy už projevil dost loajality, aby nám mohl pomoci a je pravda, že je plnoletý. Uděláme to tedy tak, že všichni plnoletí, kteří budou chtít, zůstanou a budou bojovat. Ti kteří nedovršili sedmnácti let musejí opustit školu. " naplánoval Brumbál a někteří, kterým ještě nebylo sedmnáct let nesouhlasně zamručeli. Postupně se celá Velká síň vyprázdnila a zbylo zde i několik plnoletých studentů. Nejvíc samozřejmě zůstalo z Nebelvíru, zůstali zde všichni ze sedmého ročníku. I z Mrzimoru a Havraspáru zůstalo dost žáků.
Najednou se zvenku ozvala hromová rána a celý hrad se až od základů otřásl.