Everybody should have his own world...

Květen 2008

53.kapitola-konec úplně všeho 1/2

29. května 2008 v 22:23 | MaggdiNka |  *Harry Potter-naděje umírá poslední*
No a je tady opět po docela dlouhé době kapča k "HP-naděje…. " Bude rozdělená na dvě části a tahle kapča je víceméně smutná, hlavně ten konec první části. No, prozradila bych tady moc, takže se nebudu vykecávat a stačí snad jen dodat, aby jste si to užili a hlavně, aby jste psali KOMENTY. To je jediné o co vás prosím a vzhledem k obsahu téhle kapči, by jste alespoň krátký komentář zanechat mohli…………Vaše Maggdinka ♥
PS:jen prozradím, že tohle stále není poslední kapča :P
Konec úplně všeho 1/2
Pod svým tělem ucítil hebkou, trochu chladnou a tvrdou zem. Ležel na břiše, takže obličej měl skrytý a svým nosem čichal krásnou vůni trávy. Brýle měl posazené na nose nakřivo, ale toho si teď nevšímal, nemohl se pohnout.
Kolem něj to vzrušeně bzučelo a ve vzduchu bylo znát napětí. Když se Harry Potter nezvedal, všichni Smrtijedi propukli v jásot.
"Vidíte to? Konečně! Harry Potter zemřel, mojí rukou. " řval Voldemort přes všeobecné veselí. Nikdo se ani v tom zmatku a v té euforii nesnažil zkontrolovat, jestli je Harry opravdu mrtvý, i když jemu to takhle vyhovovalo.
"Milí kouzelníci a čarodějky. " Voldemort promluvil opět kouzlem zesíleným hlasem tak, že se to rozléhalo po celých školních pozemcích, hradě a v celém blízkém okolí včetně Prasinek.
"Váš Vyvolený je mrtvý. Byl zabit mou rukou, když se pokoušel o útěk a chtěl vás nechat tady. Teď všichni vyjděte před hrad, já přinesu tělo Harryho Pottera a ukážu vám toho Chlapce, který přežil. " při posledním sousloví z jeho hlasu přímo čišela ironie. "Přijdu tam a vy se mi všichni pokloníte, protože já jsem vyhrál a každý, kdo se mi bude chtít vzepřít, potrestám. Harry Potter je mrtvý, věštba byla naplněna a mě už nikdo nemůže porazit. " Voldemort domluvil, ale Harry nic neslyšel, nějaký křik, nebo něco podobného. Jak by také mohl, byl uprostřed Temného lesa.
"Bello, postarej se o Pottera, abychom ho dopravili až před hrad a chovej se tak, abys mu moc neublížila. " křikl Voldemort na Bellatrix, která radostně vypískla a ihned vytasila hůlku a zamířila s ní na Harryho. Harry neznatelně pootočil hlavu a malinko pootevřel oči a koukal se na rozcuchané a husté vlasy Bellatrix Lestrangeyové.
Křikla nějaké kouzlo a jeho tělo se vzneslo do vzduchu, měl co dělat, aby nedržel nějakou ustálenou polohu, musel být naprosto uvolněný. Hlava a ruce mu klimbaly nahoru dolů, doprava, doleva. Oči měl pevně semknuté u sebe. Bál se, že když je teď jeho obličej vidět, že poznají, že je naživu Jenže nikdo si v tu chvíli takových zbytečností nevšímal a proto mohl být trochu klidnější.
Když procházeli lesem po tvářích a po rukou ho švihaly malé i velké větve, Bellatrix se k němu moc ohleduplně nechovala.
Už byli na okraji lesa, vchod sem střežili desítky mozkomorů, ale jakmile kolem nich prošel Voldemort, který šel v čele, rozestoupili se a stáhli se do ústraní. Bella, která nesla Harryho pomocí kouzla šla hned za svým pánem.
Odvážil se znovu trochu pootevřít oči, ale jen tak málo, aby viděl přes řasy, chtěl vědět, co se děje. Hlava mu spadla trochu nalevo a to se mu zrovna hodilo. V dáli uviděl zřetelně veliký hrad a před ním viděl siluety desítek lidí. Už k němu dokonce doléhal i křik, protože se neustále rychle přibližovali.
Fénixův řád i ostatní lidé už byli nastoupení a teď viděli vyjít Smrtijedy v čele s jejich pánem, zpoza Zapovězeného lesa.
Teď už rozeznávali i někoho, kdo kouzlem nadnášel nehybné tělo.
"Né Harry! " Ginny se neudržela a chtěla za ním vyběhnout, ale někdo jí pevně chytil kolem pasu. Byl to Remus a Maggie. Ginny byla na pokraji zhroucení, svíjela se v jejich pevném sevření a slzy jí stékali proudem z očí. Vzlykala nahlas a ani se to nesnažila zadržet.
"Pusťte mě! " křičela hystericky na Maggii a Remuse a neovladatelně a zuřivě se snažila vykroutit z jejich rukou.
"Ginny, už pro něj nemůžeš nic udělat. Je mrtvý, nepomůžeš mu. " Maggii se také z očí řinuly slzy, ale musela být silná. Před Ginny, před Rebekou, před Ronem a Hermionou, ale hlavně kvůli Harrymu, věděla, že Harry by nechtěl, aby brečela.
Harry se musel hodně přemáhat, aby něco neudělal, aby nevyskočil a nerozeběhl se za Ginny. Vypadala tak zbědovaně, zoufale a smutně, tahle ji ještě nikdy v životě nezažil.
"Ty zrůdo! " zavřískla Beka na Voldemortovu adresu, Harry si ji všiml až teď, do té doby stála u Hermiony, objímala ji a obě plakaly. Dokonce i Ronovi z očí kapaly slzy. Bylo tady hodně lidí, kteří plakali.
"Opět naše statečná slečna Potterová-Greyová-Blacková. Copak spadl ti hřebínek? Bratránek je mrtvý viď. " Voldemort se chechtal na celé kolo a vysmíval se Bece přímo do očí. Rebeka se naštvala a mrskla po něm jednu ohnivou kouli, které se však Voldemort uhnul.
"Oh, pořád stejná. Jsi celá rodiče. " odfrkl si Voldemort.
"Já jsem na to pyšná. " Beka vypjala hrdě hruď.
"Myslím, že teď už je Potterovi dobře. Je se svým krvezrádským tatíčkem a mudlovskou maminkou. " Voldemort provokoval dál, Harry měl co dělat, aby na něj neskočil. To ale udělal někdo za něj.
Bella ho konečně položila na zem, takže on měl odtud poměrně dobrý výhled, nikdo si ho nevšímal, jediný kdo z něj nespustil oči, byla Ginny. Seděla schoulená na zemi do klubíčka, oči měla celé vyplakané, ale slz neubývalo, právě naopak, brečela čím dál víc. Seděla, pohupovala se sem a tam a zírala na něj, jako uhranutá, skoro ani nemrkla.
Po Voldemortových slovech se nenaštval nikdo jiný, než Sirius. Vylétl z davu, nikdo ani nevěděl odkud. Naštěstí ho stihli zachytit Brumbál a Snape, kteří stáli před ním. Drželi ho za paže a Sirius sebou škubal. Byl úplně rudý vzteky a těžce oddechoval.
"Prosím Siriusi. " šeptl Brumbál. Z řady vylétla Maggie a šla za Siriem, aby ho uklidnila. Něco mu šeptem řekla a vypadalo to, že to zabralo. Sirius se přestal vzpírat a byl viditelně klidnější.
"Teď se mi pokloníte, pokloníte se tomu, kdo zabil Chlapce, který přežil. Vidíte, mysleli jste, že je to váš spasitel a že je nesmrtelný. Mysleli jste, kdovíjaký to není hrdina, přitom to není pravda. Zabil jsem ho, když se snažil opustit školní pozemky a vás tady nechat. " Voldemort začal mluvit.
"Ty lžeš. Harry by nikdy neodešel ze zbabělosti. Nechal se zabít dobrovolně, kvůli nám! " to se z davu ozvala ubrečená Hermiona. Hlas měla sice trochu přiškrcený, ale pevný.
"Teď. " přerušil ji Voldemort a dělal, jako by nic neslyšel. "Se mi pokloníte všichni do jednoho. Na znamení toho, že jsem vás pokořil a že jsem pokořil slavného Harryho Pottera. "
"Ty jsi ho neporazil. Harry možná zemřel, ale vítěz je on, ne ty. " vykřikl někdo z davu a když se Harry opatrně podíval zjistil, že to byla Tonksová.
"Řekl jsem, že se mi pokloníte! " zařval Voldemort zuřivě. Nikdo se k tomu neměl a tak rozpřáhl ruce a všichni začali křičet bolestí. Shýbali hřbety proti své vůli, Voldemort na ně použil nějaké kouzlo.
"Nevyhrál jsi, nikdy nevyhraješ! " kouzlo přestalo působit. Z davu vyšel Neville Longbottom. Od něj by zrovna tohle Harry nečekal.
"Ale ale, není tohle mladý pan Longbottom? Copak chceš jít za rodiči? " uchechtl se Voldemort a Belle se při pohledu na Nevilla chtivě zalesklo v očích.
"Nechci, ale chci je pomstít. " křikl Neville a začal se k Pánovi zla přibližovat. V davu nikdo ani nedýchal, všichni sledovali Nevilla, jak si jde pro jistou smrt.
Před Voldemorta se se syčením připlazil veliký a hnusný had, jeho had Nagini. Neville na nic nečekal, uchopil pevně Nebelvírův meč do ruky, celou dobu ho držel za zády, napřáhl se a ťal.
Voldemort zuřivě zařval. Had tam zůstal na zemi pod jeho nohama nehybně ležet, byl bez hlavy. Harry by byl nejraději vyskočil a Nevilla objal.
Maggii se blesklo v očích a vyběhla za Nevillem. Udělala dobře, věděla přesně, co Voldemort teď udělá. Pán zla na něj vyslal smrtící paprsek, ale to už byla Maggie před Nevillem a utvořila kolem nich ohnivý štít.
Kolem všude se strhla strašná vřava. Všichni se pustili do Smrtijedů a začalo se opět bojovat. Harry využil jejich nevědomosti, přehodil přes sebe neviditelný plášť a vstal. Voldemort se mu mezitím někam ztratil ale věděl, kde ho má hledat, vydal se k hradu.
"Kde je Harry? " vyjekla polekaně Rebeka, když se podívala na místo kde Harry ještě před chvílí ležel.
"Harry! " zařvala Ginny na celé pozemky, ale ne zoufale, ale spíše nadšeně. "Já to věděla! Věděla jsem, že ty bys mě neopustil. " vyjekla potom a začala se točit dokola.

20.kapitola-prolomené ledy

28. května 2008 v 21:31 | MaggdiNka |  *Syn jako otec...nebo ne??*
Ehm nová kapča k téhle povídce. Nemám moc náladu, dneska je neděle, když to píšu a kousek od našeho baráku se stala hodně ošklivá nehoda. Motorka narazila do kárky od auta a motorkář i jeho spolujezdkyně. Byla jsem se tam podívat s kámošem. Byl to humus, chlap ležel pod plachtou a já jen viděla tu jeho bílou ruku. Takže tahle kapča bude všelijaká. Omlouvám se kdyžtak za to, ale fakt, ta nálada klesla na bod mrazu, ještě teď to vidím před očima. No nic, vás zajímá kapča. Takže přeju krásný počtení a hlavně o co vás prosím: Pište KOMENTY. Dávám limit aspoň 25 a věřím, že to zvládnete………….Vaše Maggdinka ♥
Prolomené ledy
"Sawyerová dělej, musíme k tý McGonagallový na ten trest. " James řval na Lilly. Ta byla zalezlá u sebe v ložnici. Od té doby, co odešla z Velké síně, tak nevytáhla z pokoje paty. Nechtěla vidět Jamese. Prostě to nemohla být pravda, třeba to byla náhoda. Ale to asi těžko, protože James se s nikým tak jako s ní na škole nehádal. Stejně se tomu nevyhla, věděla, že na ten trest s Potterem prostě bude muset.
Zvedla se z postele, na které až doteď ležela jako uhranutá a šla za Jamesem, aby si odpykali školní trest.
"Tady seš, řvu tady na tebe asi pět minut. " spéroval jí James, okamžitě jak došla do společenky.
"Sorry, já sem tě neslyšela. "
"Dyk sem řval na celý kolo! " vrtěl nechápavě hlavou. Lilly na to radši nic neříkala, nechtěla se s ním hádat.
Celou cestu šli absolutně potichu. Ticho a napětí mezi nimi by se dalo krájet. Nevěděli, co si mají povídat. Teď, když věděli, jaká budoucnost je čeká, tak nebylo lehké prolomit ledy. Věděli, že osud nezmění, ale prolomit bariéru, která se vytvořila poté, co Harry u večeře řekl, nebylo lehké.
"Myslíš, že by se to stalo, kdybychom se nikdy nedostali do budoucnosti? " James to nevydržel a prolomil tíživé ticho.
"Co myslíš? " nechápala Lilly, sice tušila, co tím james myslel, ale nechtěla odpovídat něco, čím si nebyla absolutně jistá, že se na to ptal.
"Jestli myslíš, že by se to stalo, kdybychom nepřicestovali sem. Myslím to, že by jsme spolu měli syna a žili spolu. " Lillyina domněnka se ukázala jako správná.
"Myslím že jo, i kdybychom se sem nedostali, pořád tady ta budoucnost existuje a stát by se to muselo. Jen to teď bude milionkrát těžší, protože to oba víme a budeme to brát jako samozřejmost. " Lilly vyslovila to, co jí vrtalo hlavou dnes už od večeře.
James se nad její odpovědí viditelně zamyslel, ale odpovídat nemusel, protože už došli ke kabinetu McGonagallové. Lilly vlastně ani jeho odpověď nechtěla slyšet. Ne snad proto, že by jí nezajímala, nebo jí nechtěla slyšet, ale hlavně se bála toho, co by řekl.
Proto rychle zabušila na dveře a když je McGonagallová vyzvala, vešli dál.
"Ááá, Braine, Sawyerová, tady jste, úplně jsem na vás zapomněla. " James s Lilly jí nevěřili ani nos mezi očima, jak jí totiž znali, odpočítávala už vteřiny, kdy mají přijít, bedlivě seděla nastražená na židli, aby jí žádné zaklepání neuteklo, a proto na ní koukali jak na magora.
"Pojďte ke mně, vysvětlím vám, v čem spočívá váš školní trest. " pokynula jim profesorka a oni došli k ní a posadili se do dvou křesel, které tu byli.
"Trest je jednoduchý, jste tady na té škole chvíli a tak vám nebudeme dávat nic těžkého. " James se ušklíbl, tyhle její keci znal, pořád ta stará Minerva, ani za těch téměř dvacet let se nezměnila.
"Váš trest bude spočívat v tom, že půjdete do skleníku a natrháte pět košů Olejnice duté, protože je to jedna z hlavních přísad do lektvarů a profesoru Snapeovi už došla. Rozumíme si? " vysvětlila jim to McGonagallka.
"Ano. "přikývla Lilly.
"Bohužel. " zahuhlal James, ale to naštěstí profesorka neslyšela.
"Tak, běžte, nebo tam budete do půlnoci. " vyhnala je McGonagallová ven, James si jen naštvaně odfrkl.
"Tak my si sem přiletíme kvůli nějakýmu taliánskýmu debilovi z minulosti a ještě mě tady nutí, abych sbíral nějaký kytky, protože jinak by si Snape ušpinil ten svůj dlouhej hnusnej frňák. " James vybuchl, až se Lilly lekla. Chvíli na něj koukala, jako by se ho bála, ale pak se rozesmála na celé kolo, že se to rozléhalo po celém poschodí.
"Čemu se tak směješ? " James se snažil o vážný tón i výraz, ale začali mu cukat koutky, protože Lilly se smála tak nakažlivě, že hrozilo, že se taky za chvíli složí v záchvatu smíchu.
"Ty když jsi naštvaný, tak ze sebe sypeš takový hlody, že se to nedá. " vykoktala ze sebe Lilly v dalším záchvatu smíchu. James se musel usmát, konečně došli do Vstupní síně a vydali se ven ke skleníkům. McGonagallová jim prozradila, že ty květiny jsou ve skleníku číslo pět a tak ho také našli a zavřeli se v něm. Venku už se vše chystalo na pořádnou zimu. Oblohu lemovaly sněhobílé mraky, které vždy zaručovali čerstvou sněhovou nadílku.
Zde ve skleníku bylo ale příjemné teplo, také že se tady pěstovali samé teplomilné rostliny.
"Tak jdeme na to, víš která kytka to aspoň je? " James si sundal kabát i mikinu, protože tady se teplota držela nejméně na dvaceti stupních.
"Jasně, tahle řada. " ukázala Lilly na nejbližší řadu květin.
"A co jako máme otrhat? " nechápal James.
"Listy. "
Dali se do toho. Už měli tři koše, když hodiny ve škole odbíjeli deset hodin pryč, tudíž byla večerka. Do té doby pracovali téměř v tichu. Občas sice někdo nadhodil nějaké téma, ale moc dlouho jim to nevydrželo a pracovali více méně mlčky.
"Au! " vyjekla najednou Lilly.
"Co se stalo? "
"Něco mě kouslo, něco je v té hlíně. " Lilly vytáhla prst, měla ho úplně od krve, přes celé bříško palce se táhla řezná rána.
"Počkej, ošetřím ti to. " James si její poraněný palec vzal jemně do ruky, vytáhl hůlku, zamumlal nějaké zaklínadlo a po ráně a po krvi ani stopy.
"Díky. " šeptla Lilly a podívala se na něj. Jamesův obličej byl až nebezpečně blízko, ale jí to ani nevadilo. V těch jeho oříškových očích by se mohla utápět hodiny a hodiny. Něco v nich bylo, něco nádherného, co dřív neviděla, ale nemohla přijít na to, co to je.
Několikrát zamrkala a vzpamatovala se. Teprve teď si uvědomila, že James stále svírá její ruku. Nebo to snad byla ona, kdo svíral jeho ruku? Nevěděla. James už byl opravdu blízko, že cítila každý jeho nádech a výdech.
V poslední vteřince se od něj odvrátila a švihla překvapeného Jimmyho dlouhýma ohnivýma vlasama.
"Ještě nám zbývají nasbírat dva koše, tak musíme pohnout, protože já bych se ráda dostala už do postele, jsem utahaná. " lamentovala Lilly a pustila se opět do trhání listů.
"Ale prosím tě, nevymlouvej se. Přiznej to, ty tady se mnou nechceš být sama co? "
"Ne, mě tvoje společnost nevadí. Jsi jediný, kdo mi tady zbyl. Jediný, koho znám a i když to tak třeba dneska nevypadalo, je to pravda. " špitla Lilly dost smutně a utrhla další list.
"Mě se taky stýská Lilly. " podíval se na ní James vážně.
"Když mě tak strašně chybí Sarah a Jess. Chybí mi všechno. Tady je všechno tak stejné a přece tak jiné. Nevím. Už se chci vrátit. Stýská se mi po Removi a dokonce i po Blackovi, po těch jeho poznámkách a vtípcích. Neměla jsem ho sice nikdy ráda, ale alespoň byla nějaká sranda, to Sirius společně s tebou uměl. Dokázali jste to tam oživit, nebyla tam nikdy nuda. " Lilly to říkala tak divně přiškrceně a když se na ní James podíval, zjistil, že brečí.
"Ale no tak, Lilly, neplač. Mě se taky stýská a ani nevíš jak. Stýská se mi po Siriovi, Removi, i Peterovi. Dokonce i po tom mladém Srabusovi. Nikdy neměl smysl pro humor, ale čím je starší, tím je to horší. " James Lilly objal a setřel jí obratně slzy z tváře. Lilly se při jeho poslední větě musela usmát.
"Vidíš, že to jde i s úsměvem. Když se směješ, tak ti to moc sluší. " James se začal šklebit od ucha k uchu, ale tak přiblblým úsměvem, že se Lilly začala nahlas smát.
"Ty jsi pořád stejný. Ať už jsi v našich Bradavicích, nebo v těhlech budoucích. " vysoukala ze sebe Lilly v salvách smíchu.
"To víš, změnil jsem se možná hodně, ale tohle je jediné, co si udržuju stále. " ušklíbl se James pobaveně a byl rád, že má Lilly zase dobrou náladu.
"To je dobře, tahle změna je totiž příjemná. " řekla Lill, teď už klidně a sotva znatelně na Jimmyho mrkla. James na ní zíral, jako omámený a když si to Lilly uvědomila, začala znovu trhat listí.
"Tak pojď, už nám zbývá jen trocha. " pobídla ho taky, protože už táhlo na jedenáctou hodinu a ona to chtěla mít opravdu z krku.
----------------------------------------------------------------
"Konečně! " zaúpěl James a protáhl si prsty. Slastně a zároveň vražedně se podíval na pět velkých košů, plných až po okraje těch zatracených listů Olejnice duté.
"Necháme to tady, co by jsme mu to nosili až do postele ne? " vyhrkl James potom, protože představa, že bude muset o půl dvanácté klepat na o dvacet let staršího Snapea, navíc, když ještě ví, kdo jsou, se mu moc nezamlouvalo.
"Dobře, hlavně už pojď, jsem šíleně ospalá. " Lilly ho čapla za rukáv kabátu, který si právě nandal a táhla ho pryč ze skleníku.
Jakmile rozrazili dveře, nestačili zírat. Lilly jako by na ospalost zapomněla, zírala před sebe a pak nahoru k nebi. Z nebe se snášelo miliony vloček. Zima se dostavila, nebylo se také čemu divit, vždyť byl začátek listopadu a tady v Bradavicích touhle dobou většinou sněžilo.
Lilly jako by byla ve svém živlu, vyběhla do tvořících se závějí. Na zemi nebylo ještě sice skoro nic, ale dvacet centimetrů to být už mohlo. Sněžilo určitě několik hodin a vzhledem k tomu, jak hustě sněžilo se ani nebylo čemu divit.. Točila se dokola, mávala rukama kolem sebe a dívala se k nebi, takže nechávala studené vločky, aby jí roztávali na obličeji.
James se nedivil, věděl, že má Lilly zimu ráda a že jen tak ráda běhala ve sněhu a válela se v něm.
Pak se najednou zastavila a koukala do prázdna.
"Co se stalo? " nechápal James.
"Ale, doufala jsem, že než začne sněžit, už budeme zpátky u nás. Těšila jsem se na první sníh. Jakmile napadl, běžely jsme se Sarah a Jess na školní pozemky a užívali si to a teď si to nejspíš užívají beze mě. "
"Ale no tak, Lilly, víš co jsem ti říkal. Však uvidíš, Brumbál pořád pátrá po nějakém způsobu, jak nás dostat zpátky a Brumbál je elita v myšlení a na něco přijde, uvidíš, určitě už brzy. " uklidňoval ji Jimmy.
"Doufám, že aspoň na vánoce už tam budeme. To by jsem totiž nepřežila, kdybych neslavila vánoce s nima. " přikývla Lilly.
"Postřeh! " křikl najednou James, skočil po ní a oba spadli do čerstvě napadeného sněhu. Začali se prát. Lilly se smála na celé kolo, i když jí James cpal sníh až někam za tričko.
Znova přišla ta chvíle, kterou Lilly tak nenáviděla a zároveň milovala. Ty jeho oříškové oči opět vyhledali její smaragdy. Nebylo se ani čemu divit, jelikož James na Lilly ležel.
Jamesovi rty, oči, nos a prostě celý obličej byl stále blíž k tomu jejímu, ale nechtěla nic dělat. Nevěděla proč, věděla co se stane, ale nepokoušela se tomu nijak zabránit a ani nechtěla.
Možná v tom bylo vědomí, že se to stejně někdy stát musí, možná proto, že věděla, že tenhle osud jí prostě čeká. Nevěděla, proč neucukla.
Konečně jejich rty splynuli v jedno. Jejich ústa se pohroužili do polibku tak vášnivého a zároveň jemného a láskyplného. Ani jeden se nemohl od toho druhého odtrhnout, nešlo to. Líbali se dál a dál.
Zrovna hradní hodiny odbíjeli dvanáct hodin, čili půlnoc, když se oba promočení dobelhaly do svých ložnic. Oba promočení a zmrzlí až na kůži, ale na tvářích jim oběma pohrával šťastný a trochu přihlouplý úsměv.

Další anketka...hlásněte

28. května 2008 v 9:26 Keci kolem blogu
Tak, aby jste se tady tak nenudili a aby se neřeklo, že na můj blog nepřibývají žádné články, přináším vám aspoň anketku. Založila jsem jí, protože mě to strašně zajímá. Koho máte vy z dob Pobertů nejraději? Já osobně nemůžu říct jedno jméno. Úplně nejraději mám duo James a SiriusNevím proč, asi proto, že jsou to takový střeva. Na druhou stranu mám ale ráda i trojici James, Sirius a Remus- Petera k nim moc nemusímNo a na závěr mám ráda i pár Lilly/ James. Takže já bych v téhle anketce hlasovat nemohlaVy se ale snad rozhodnete pro jednu možnost a hlásnete, pokud se nebudete moct rozhodnout, napište dolů do komentů třeba vícew lidí, které máte rádi a odůvodněte proč. I vy co hlásnete, můžete napsat pro koho jste hlasovali a hlavně mě zajímá- PROČ?..............Vaše Maggdinka
Takže tady je anketka a neváhejte a pište komenty:

Omluva...

28. května 2008 v 9:15 Keci kolem blogu
Moc se omlouvám všem, kteří marně čekají už od pátka na kapitolku. V neděli jsem byla svědkem ohavné bouračky, kousek od mého baráku tady u nás v Pardubicích. Možná jste to viděli ve zprávách, nebo v novinách. Každopádně, už mám skoro napsanou kapču k "Syn jako otec...", kterou sem dodám snad během zítřka, pokud teda odchytnu Baruš na icq, protože ona mi sem pořád ty články dává.
Potom se můžete dočkat kapči k "HP-naděje umírá poslední " , protože tuhle povídku už chci mít z krku. Myslím, že je už dost dlouhá a tak jí co nevidět useknu, zbývá asi 5 kapitol. No nic, nebudu se tady vykecávat. Hrozně se vám znova omlouvám a těšit se na new kapču můžete snad zítra.
PS: Prosím moc, všimněte si té anketky pod tímhle článkem. Děkuju...........Vaše Maggdinka

2.kapitola-začátek všeho...

22. května 2008 v 21:50 | MaggdiNka |  *Mission-impossible*
No a druhá kapča je na světě…já vím, sice jsem řekla, že tuhle povídku začnu psát až skončím s tou mojí první, ale to by jste si počkali docela dlouho xD….ale počítám, že vám to nevadí. V téhle kapče to všecičko začíná. Je dost dlouhá, nebo alespoň na mé poměry dlouhá, tak si ji užijte.
PS: za mojí snahu a dobrotu, by jste mohli všichni zplodit nějaký ten KOMENT, nemyslíte? Jsem na vás hrozně hodná, tak i vy buďte na mě. I dlouhý koment vám zabere nanejvýš minutku z vašeho čásku. Hezký počteníčko……Vaše Maggdinka ♥
Začátek všeho…
"Zase máme Mcgonagallku. Co jsme komu udělali? V pondělí a ještě k tomu hned první hodinu. " Sirius se plácl bezmocně přes čelo až málem upustil učebnice, které držel v ruce, na zem.
"Klídek Tichošlápku, hoď se do klidu. Vem si příklad třeba ze mě. " uklidňoval ho James a celý se při tom smál.
"Ty nejsi zrovna typ, který by se měl k čemukoli uvádět za příklad. " ušklíbl se poťouchle Sirius.
"Leda, kdyby se někdo ptal, jak se pořádně dělají průsery, to by jste vy dva byli více než lepším příkladem. Myslím, že lepší příklad by nikde nenašli. " vložil se do jejich debaty Remus.
"Hele Reme, tyhle rozumy si nech pro babičku pod stromeček. " odbyl ho naoko naštvaně Sirius.
"Ještě říkej, že to není pravda. " utahoval si z něj Remus dál.
"Neříkám, ale ty zase neříkej, že jsi se na našich lumpárnách nikdy nepodílel. " setřel ho Tichošlápek s ledovým klidem a bláznivě na něj mrkl. Remus radši nic nenamítal, ani neměl proč. Sirius měl totiž pravdu. Na většině větších lumpáren se podílel i on.
Konečně došli k učebně přeměňování a jakmile se vynořili zpoza rohu a viděli na osazenstvo před učebnou, Jamesovi zaplály v očích jiskřičky.
"A hele, pobavíme se. " řekl na adresu svých kamarádů. Remus, Sirius i Peter, který doteď mlčel se podívali, co je zdrojem Jamesova slibovaného rozptýlení a ihned jim to došlo.
"Nazdárek Srabíku. " pozdravil James až moc afektovaně vesele. Severus Snape se bleskově otočil již s vytasenou hůlkou. Neotočil se jenom on, otočila se většina studentů, protože kdykoli James Snapea oslovil, koukalo z toho nějaké pozdvižení nebo malér.
"Ale ale Srabusi, copak hned tu hůlku? Ty bys zaútočil na bezbranného? " uchechtl se James a pozdvihl obě ruce na znamení, že v nich nemá hůlku. "To jsem netušil, že jsi taková sketa, že si dovolíš zaútočit na někoho, kdo se nebrání. To dělaj jen srabi. "
"Ty tady nemáš co mluvit o tom, kdo je srab a kdo ne. " zasyčel potichu Snape.
--------------------------------------------------
"Enny, tak pohni zadkem, nebo přijdeme k McGonagallová pozdě. " peskovala Lilly svoji kamarádku. Byli sice skoro už u učebny přeměňování, ale co se týkalo přesného chození na hodinu, na to byla Lilly dost háklivá. I když co se týkalo věcí se školou, na ty byla Lilly háklivá vždycky.
"No jo, vždyť už jdu. Aby ses nepodělala. " odsekla Enny a vyplázla na svojí rezavou kamarádku jazyk.
"Cože jsi to řekla? Ty svině jedna blonďatá. " Lilly zrudla, ale pak se rozesmála. S Enny se takhle hádaly pořád, samozřejmě jenom ze srandy.
"Nic prosim tě, jdeme. " Enny ji popadla za ruku a obě se rozešly rychleji, aby to tam vůbec stihli.
"Ty mě nebudeš říkat, že jsem srab! "
"Slyšela jsi to? " otočila se vyjeveně Enny na Lilly.
"Potter. " hlesla Lilly, aniž by dala najevo, že slyšela její poznámku a zrychlila krok. "Vsadím se, že vím, co tam teďka provádí. " dodala za pochodu.
A opravdu, její domněnka se potvrdila. Před učebnou stál kruh čumilů a v jeho středu byla známá dvojce- Severus Snape a James Potter. Lilly se divila, že ještě Snape nevisí ve vzduchu za nohu.
"Co to tam děláte? " vyhrkla a prodrala se davem, až stanula po Jamesově boku.
"Nevidíš Evansová? Hrajeme si. " odfrkl si James.
"Tak tohle je pěkně stupidní hra. Tak víš co Pottere? Já si taky trochu pohraju. " ušklíbla se Lilly škodolibě.
"Ubírám Nebelvíru dvacet bodů za vyprovokování a Zmijozelu taky dvacet za to, že jsi tady vytáhl na spolužáka hůlku. " Lilly se triumfálně lesklo v očích, když sjížděla pohledem Jamese i Severuse. Všichni na Lilly koukali s otevřenými ústy, věděli, že co se týče školního řádu, byla nekompromisní, ale tohle se stalo poprvé. I těm otrlejším poklesla brada.
"Tak pojďte vy bando. " otevřeli se dveře od učebny a dovnitř je vehnal hlas profesorky McGonagallové. Všichni sebou polekaně trhli a radši na nic nečekali a nahrnuli se dovnitř. To jste totiž ještě nezažili nasranou McGonagallovou, když ona se nasere tak to vypadá, jako když žralok vidí maso. Snad si to umíte představit, prostě a jednoduše to je hustý a nepřeju vám to ani nikomu zažít. James se Siriusem byli jedni z mála, kteří měli to štěstí ( nebo spíš smůlu) takovouhle McGonagallovou poznat.
To bylo asi před rokem, když se snažili načerno po hradě prodávat Slizničí prášek. ( Pro vysvětlení- Slizničí prášek je něco jako koks, akorát je to kouzelné, tudíž ještě silnější xD)…takže si dovedete představit, jak musela zuřit naše drahá Minnie, když jí ti dva blázni přímo před nosem prodávali drogy xD….ale to jsme se dostali jinam.
Všichni Poberti se posadili do posledních lavic, ostatně jako vždycky. Naproti tomu Lilly s Enny, si jako obvykle sedly do lavic prvních.
Hodina začala a naše milá a neposedná banda se začala pomalu, ale jistě nudit. Peter chrápal na lavici a James se Siriusem hráli piškvorky. Jediný Remus si dělal poznámky toho, co říkala profesorka, aby to pak po své úmorné snaze, mohl dát svým kamarádům, kteří byli poněkud menšími studijními typy než on.
Jenže aby Poberta vydržel u jedné činnosti více než deset minut, to by musel být vyhlášen státní svátek a tak se James se Siriusem začali shánět po jiném rozptýlení.
James ho našel téměř okamžitě a jaké překvapení pro vás teď bude, když si přečtete, že uviděl ten hnusný a hákovitý rypák Sevíka.
"Dvanácteráku, myslíš na to samý co já?" ušklíbl se Sirius, když si všiml, že James kouká stejným směrem jako on.
"Ano Tichošlápku, myslím, že naše myšlení se už vyvinulo natolik, že uvažujeme úplně stejně." přitakal James vážně.
Remus se vedle nich pobaveně zašklebil, poslední Jamesova poznámka ho více než pobavila. Spolkl jízlivou odpověď, která se mu užuž drala na jazyk a radši svou pozornost věnoval opět profesorce a jejímu výkladu.
"Hej, Srabusi, ještě ses nenaučil to kouzlo na úpravu nosu? Už by ses ho měl naučit, protože se na tebe nedá koukat. " James začal Severuse opět otravovat. Snape mu nevěnoval pozornost a dělal si poznámky toho, co jim říkala profesorka. James se ale jen tak nevzdal. Otravoval a popichoval ho dál a Snape, jako vždy to prostě nevydržel.
"Pottere, neotravuj mě. Nezajímáš mě. " odsekl ostře.
"Ty mě taky nezajímáš Srabusi a proto ti radím- vykopej si někde daleko jámu a zahrab se tam, jo? Díky. " ušklíbl se James, jako vždy nad věcí. Několik lidí, kteří to slyšeli se začalo pobaveně uchechtávat.
"Bacha, McGonagallová už sem brejlí, co se tady děje. " dloubl do Jimmyho Sirius. James na to ale nebral ohledy a Snapea provokoval dál.
To už si James pozornost vykoledoval i od Lilly Evansové. Lilly ho sledovala a byla celá rudá v obličeji. Tohle jí na Potterovi štvalo nejvíc, nikdy si nemohl dát pokoj. Proto to vždy byl, je a bude její arogantní a namachrovaný spolužák.
"Pottere! " sykla na něj Lilly. Bylo to sice trochu obtížné, když seděla v první lavici a on v poslední, ale James jí slyšel a okamžitě se otočil.
"Nech ho být. " sykla znovu, James jen zavrtěl hlavou. Lilly zrudla ještě víc.
"Dělej Pottere, nebo to jsi takovej arogantní sráč, že mu nedáš pokoj? " všichni ztuhli a vyjeveně zírali na Lilly. Nejen, že to řekla dost nahlas, nebo alespoň tak, aby to slyšel i Hagrid dole u Zapovězeného lesa, ale hlavně proto, že takhle naštvanou Lilly snad nikdo neviděl. Co bylo ale nejvíc překvapivé, že řekla Jamesovi sráč. Všichni věděli, že ho nesnáší, ale že až takhle moc? A ještě k tomu to bylo poprvé co tohle Lilly Evansové z pusy vyklouzlo. Tedy, úplně poprvé to sice nebylo, Enny na tohle byla zvyklá a moc dobře věděla, že Lilly není tak slušná, jak se navenek dělá, ale před tolika lidmi tohle nikdy nevyslovila.
"Sklapni Evansová! " ohradil se dotčeně James.
"Už toho mám tak právě dost! " to se ozvala profesorka McGonagallová, všichni dočista zapomněli že je tu ještě také ona.
"Evansová, Pottere, pojďte sem. " přivolala ty dva ke své katedře. Lilly se zvedla a šla, jako by šla na popravu, James ten si to nasupeně vykračoval ke katedře za nimi.
"Evansová, kdybys tady tak neřvala, tak si toho nikdo ani nevšimne. " pokáral jí James a vůbec nebral na vědomí, že je tady vedle nich i jejich přísná profesorka.
"Jo ale kdybys ty nechal Snapea být, tak jsem ti nemusela nic říkat. "
"Říkat? Nechtěla jsi říct, řvát ? "
"Jsi opravdu jen ubohý a rozmazlený hovado! " vypískla Lilly.
"Počkej, to si vypiješ! "
"Tak ale už toho mám dost. " vykřikla McGonnagalová. Lidi, tak teď se začíná přibližovat tý naštvaný Minnie, kterou jsem vám popisovala. Už celá zrudla, za chvíli bude mít tiky v oku a nakonec začne pelichat xD.
"Ukládám vám oběma školní trest. " Lilly otevřel ústa a chtěla něco namítnout, ale Minerva jen natáhla ruku na znamení, aby mlčela a pokračovala. " A počítejte s tím, že nebude jen na jeden večer! Protože to co vy předvádíte a nejen dnes, to už opravdu není možné. Zítra přijďte večer v osm ke mně do kabinetu a já vám přesně sdělím, co po vás budu chtít. " ukončila to ostře, pokynula jim, aby si sedli zpátky na svá místa a sama sebou praštila na svou židli a chytila se za srdce. Tohle už bylo dost i na naši otrhanou a otrlou Minnie.
"Super Pottere, kvůli tobě budeme mít trest. " sykla ještě Lilly, když se posadila a James kolem ní šel. James na ní jen vyplázl jazyk a sedl si zpátky na své místo.
-----------------------------------------------------------
"Super, takže já budu mít bůhví jak dlouho trest s tím kebílkem Potterem. " ulevila si naštvaně Lilly, když konečně s Enny dorazili do pokoje. Byl div, že to vydržela až takhle dlouho a nevybuchla dříve, protože McGonagallku měli první hodinu a teď už byli tři hodiny odpoledne.
"Klid. Minnie trochu vychladne. Neříkám, že vám nedá trest, ale myslím, že na dlouho to nebude. A uvidíš, s Jamesem to přežiješ a taky se s ním pobavíš a poznáš ho. "
"S Potterem se nepobavím nikdy. Enny, to nikdy nebude s Potterem dobrý. Vždyť je to Potter! " dušovala se Lilly a sekla sebou na svou postel.
"Ale Lilly, ty ho vidíš takového, jen proto, že ho nechceš vidět v tom lepším světle. Ano, James mě v tomhle taky štve, ale bez toho je to super kluk s velkým srdcem a super smyslem pro humor. Za svoje kamarády by strčil ruku do ohně. " Enny se jí snažila trochu domluvit, protože jí trápilo, že Lilly takhle mluví o Jamesovi, protože právě jeho měla z Pobertů nejraději. Byl jako její bratr, nejlepší přítel, se kterým se vždycky zasmála, ale kdykoli si s ním mohla promluvit i vážně.
"Jo za své přátelé by strčil ruku do ohně a nepřátelé by tam nejraději hodil. To známe. Enn, já na něj názor nezměním. To by mě musel hodně radikálně přesvědčit, že není takový, za koho ho mám. " co se týkalo James, byla Lilly neoblomná, jako skála a to dokazovala i teď.
"No jak myslíš, ale upozorňuji tě, že jestli po těch trestech poznáš, jaký je, nikdy už se s ním bavit nepřestaneš. " pokrčila Enny rameny.
---------------------------------------------
"Super, nic lepšího jsem si ani přát nemohl! " rozplýval se James, když za sebou zapráskl dveře do jejich pokoje. Všichni jeho kamarádi se na něj překvapeně otočili.
"Ty se rozplýváš nad tím, že budeš mít, možná i několik měsíců školní trest? Tak to jsi dopadl už hodně blbě. " ušklíbl se pobaveně Sirius.
"Myslím, že Jimmy nemyslel zrovna tohle. " zazubil se Remus při pohledu na Jamesův zasněný pohled.
"Aha. Takže v tom je to, že bude ty tresty odpykávat s Evansovou. No jo, Jimmy se nezměnil. " docvaklo Siriovi, když se také podíval na Jamese. James se při vyslovení Lillyina jména sladce usmál.
Sirius se při pohledu na jeho skoro až úchylný obličej s ještě úchylnějším úsměvem rozesmál na celé kolo. :Tak docela začínám Evansovou litovat. "

Zpáteční autobus

21. května 2008 v 14:29 *Harry Potter-naděje umírá poslední*
No a další kapča k téhle povídce. Je rozdělená na dvě části a můžete počítat plus mínus asi s pěti kapitolkami. Pak už bude opravdu konec. Je to zvláštní pocit, když víte, že za chvíli bude vaše úplně první kapitolovku dopsaná. Tahle kapča je, já nevím, taková divná, prostě se zase dost podobá knižní předloze sedmého dílu od J.K.R. no ale snad se i tak bude líbit. Strašně vás všecky mocinky prosíím o mrtě KOMENTŮ. Udělejte to pro mě, když už jste tuhle povídku moc nekomentovali, aspoň tyhle poslední kapči, by jste mohli. Přeju hezký počtení, počítám, že další kapča, by mohla přibýt do týdne……Vaše Maggdinka ♥
Zpáteční autobus
Harry ležel na něčem měkkém, celé tělo ho bolelo, jako by ho někdo hodiny a hodiny mučil. Pokusil se pohnout prsty na ruce a vida, povedlo se. Že by nezemřel? Ale jak to? Vždyť na něj přeci Voldemort vyslal smrtící paprsek, nebo snad ne?
Zkusil otevřít jedno oko, teď i druhé. Oslňující záře ho uhodila do očí. Jako by mu někdo dal před oči rozžhavené slunce, oči ho pálily a vhrkly mu do nich dokonce slzy. Pokusil se posadit a povedlo se.
Rozhlédl se kolem. Všude bylo plno záře a jemu chvíli trvalo, než tomu svícení přivykl. Bylo tu úplně prázdno, nikde nic, ani živáčka.
Najednou si Harry uvědomil, že je celý nahý. Za normálních okolností mu to hrozně vadilo, ale vzhledem k tomu, že on byl asi jediný, kdo tady byl, nijak mu to nevadilo.
Takhle že vypadá nebe? Jsem už tedy mrtvý? Tyto a dalších milion otázek se mu honilo hlavou.
Kéž bych nebyl aspoň nahý, pomyslel si a najednou se mu po pravé ruce objevilo čisté oblečení. Vstal a oblékl se. Kam se podíval, všude byla mlha a ta zlatavá nepříjemná záře, která neměla konec ani začátek.
Vtom se Harry strašně polekal. Z levé strany se vynořili dvě siluety nějakých lidí. Nevěděl, kdo to je, ale ani se nebál, neměl ani čeho.
"Mami! " vyběhl naproti první siluetě, teď už jí poznával, když vyšla z té mlhy. Proti němu šla vysoká, štíhlá žena s ohnivými vlasy a širokým úsměvem. Její smaragdové oči, zářili, jako dva diamanty a bylo to hlavně štěstím. Na sobě měla jakousi bílou tógu, jakou nosili ve starém Egyptě. Vběhl jí do náruče a vroucně jí objal. Lilly si svého syna přitiskla blízko k sobě a vtiskla mu polibek na čelo.
"Tati. " vykřikl Harry znova a tentokrát se hnal ke druhé osobě, která se k nim blížila. K nim se blížil vysoký muž, s rozčepýřenými vlasy, kulatými brýlemi, oříškovýma očima a zubil se od ucha k uchu. Zkrátka a dobře, naprosto přesná Harryho kopie. Harry mu skočil do náruče a objal ho také.
Jak moc byl rád, že je tady potkal. Toto bylo opravdu jediné na co se sem těšil a díky čemu se tolik nebál. Vědomí, že se shledá s rodiči a bude s nimi moci zůstat.
"Neposadíme se? " zeptal se jeho táta, když se od něj Harry konečně donutil odlepit a ukázal napravo na pohodlná kožená křesla, která tady ještě před chvílí určitě nestála.
Harry na to nic neřekl a beze slova si kecnul na jedno z pohodlných křesel. Jeho rodiče se posadili naproti němu.
Harry se na ně jenom koukal, nebyl schopen slova. To, co teď cítil se ani slovy popsat nedalo. Byl strašně rád, že je vidí a že jsou tu s ním, ani si neuvědomoval, že tam někde dole na zemi jsou lidé, kteří kvůli němu bojují a trpí, kteří pro něj pláčou, kteří pro něj truchlí. Teď tu byl pouze on a jeho rodiče.
"Jsme na tebe strašně pyšní. " prolomil ticho konečně James a nepřestával se usmívat.
"Ano, tímhle jsi prokázal velikánskou statečnost. " přidala se k němu, taktéž s úsměvem Lilly.
"Jsem pravý syn svých rodičů. " mrkl na ně Harry šťastně. James a Lilly se zazubili ještě víc.
"Kde to vůbec jsme? " pokračoval Harry a rozhlédl se kolem. "V nebi? "
"Zajímavá otázka. " zamyslel se James. "Ne, tohle nebe není. "
"Tak co to je? "
"Prázdnota. " odpověděla prostě Lilly.
"Prázdnota? Co to je, co to znamená? "
"To je taková, řekněme zastávka. " dala se matka ochotně do vysvětlování. "Něco jako přestupní stanice, mezi životem a smrtí.
"Jako, že si můžeš vybrat, do jakého autobusu nasedneš, jestli do toho, který tě odveze zpátky, nebo budeš ve své cestě pokračovat. " pomáhal jí manžel s vysvětlováním.
"To nechápu. Vy jste si taky mohli vybrat? " vykulil Harry oči.
"Ne, to si nemůže vybrat každý. " povzdechla si Lilly a trochu posmutněla. "Myslíš, že kdybychom si mohli vybrat, že by jsme tě na tom světě nechali samotného? "
"Tak proč já si můžu vybrat? " Harry už nechápal absolutně nic.
"Víš, tím, že ses nechal zabít dobrovolně, jsi zabil pouze tu část duše Voldemorta, která v tobě přebývala. Tvoje duše zůstala neporušená a když zůstala neporušená duše, není porušené ani tělo. " vysvětlil mu to otec ochotně. Harry jen otevřel ústa, ale nemohl z nich vydat ani hlásku, tak mu jeho slova vyrazila dech.
"Takže ty mi chceš říct. " začal konečně asi po minutě, když se mu vrátil zpátky hlas. " že já nejsem mrtvý? "
"Ne, pouze ti tady říkáme, že si můžeš sám vybrat cestu, kterou se vydáš. Jestli nasedneš na autobus a budeš pokračovat v téhle začaté cestě dál, nebo jestli se vrátíš zpátky. " vysvětlila mu to Lilly.
"Co by jste udělali vy? " otočil se na ně Harry.
"Tady nezáleží na tom, co bychom udělali my. Kdybychom tehdy měli možnost se vrátit, udělali by jsme to, jedině a pouze kvůli tobě. Ty se ale moc dobře rozmysli, třeba to rozhodnutí, které se ti teď rodí v hlavě není tak úplně správné, jak se ti teď zdá. " upozornila ho moudře, ale dost tajemně matka.
"Myslím na dvě věci, jedna mě přitahuje k tomu, abych pokračoval dál a ta druhá, abych se vrátil, nevím která je silnější. " odpověděl Harry pomalu a s rozmyslem. Jeho rodiče mlčeli, čekali, až jim poví, co je to za důvody.
"Ten, který mě nutí tady zůstat je, abych byl s vámi, už na pořád a nemusel nic vnímat, žádnou bolest, nic. Ale ta druhá, co mě nutí se vrátit je, že je nemůžu nechat napospas Voldemortovi a nemůžu je tam nechat, potýkat se s tím samotné. Ale hlavně, co mě táhne zpátky, je Ginny. " tohle byli Harryho důvody. Jak teď vyslovil Ginnino jméno, zabodlo ho u srdce. Vždyť on jí tam nechal, úplně samotnou, opuštěnou.
"Tak, jak se rozhodneš lásko? " zeptala se ho opatrně Lilly, když viděla, že je zamyšlený. "Ať se rozhodneš jakkoli, budeme tvoje rozhodnutí podporovat a pochopíme to. "
"Vrátím se zpátky. " řekl Harry pevně a rozhodně. "Musím se vrátit, bylo by zbabělé utéci od toho. Jednou mi bylo osudem napsáno, že musím zabít Voldemorta a teď, když je k tomu tak blízko, to udělat musím. A navíc, mám tam lidi, které mám rád. Myslíte, že je to dobře? "
"Myslím, že jsi se rozhodl správně. Je tam plno lidí, kteří tě potřebují a kteří se bez tebe neobejdou. " přikývl James.
"Na druhou stranu vás ale nechci opouštět. Už jsem bez vás byl hodně dlouho. " namítl Harry smutně.
"Čas, kdy se máme shledat ještě nenastal miláčku a ty to víš. Bez nás jsi to vydržel už dlouho, ale bez svých přátel ne. Jednou se shledáme, nevím za jak dlouho to bude, ale jednou ano. " snažila se ho Lilly přesvědčit.
"A mimo to, máš dobrý důvod se tam vrátit, nemám pravdu? Přece bys tam svou slečnu nenechal. " mrkl na něj lišácky otec. Harry se na něj pousmál.
"Ano a máš další důvod se tam vrátit. O něm ještě sice nevíš, ale je to velký důvod a kdyby ses nevrátil Ginny by to nikdy nezvládla. " řekla matka tajemně.
"Cože? O čem to mluvíš? " nechápal Harry a vykulil oči.
"To ti nemůžu říct. Víš, my tady víme věci, které mají přijít, které se ještě nestaly, ale říct ti to ještě nemůžeme. " vysvětlil mu to James.
"A stojí to aspoň za to vrácení se? "
"Určitě! " usmála se šťastně Lilly.
"Co mám udělat, abych se vrátil? " zeptal se Harry pak.
"Uspíme tě a až se probudíš, budeš zase žít. " vysvětlil mu to James.
"Harry. " oslovila ho ještě Lilly, když si vytahovala hůlku. "Máme tě moc rádi a víme, že ty Voldemorta zabiješ, ty to dokážeš. " a objala svého syna na rozloučení.
"Vybral sis správně. " přitakal James a objal Harryho také.
"Mám vás rád. " řekl Harry naposledy, podíval se na ně, chtěl si jejich tváře zapamatovat.
Lilly i James napřáhli hůlky, z nich vyletěl zlatavý paprsek a jakmile se Harryho dotkl, zatemnilo se mu opět před očima.

27.kapitola-útržky minulosti

19. května 2008 v 16:24 | MaggdiNka |  *Volání srdce*
Tak, je tady další kapča k Volání srdce(konečně)…je taková o povídání, o citlivosti atd… protože takhle se cítím já. Teď tady poslouchám ploužáky a přemýšlím nad svým životem a nad tím, co jsem udělala špatně. Ale moje pocity tady asi nikoho nezajímaj, já to jen říkám proto, že se moje nálada odrazí v téhle kapče. No nic, nebudu si tady vylévat svoje srdce, protože to nikoho nezajímá a vy čekáte na kapču, takže tady je.
PS: myslím, že nemusím připomínat že chci co nejvíc KOMENTŮ, aby jste se dočkali pokráčka co nejdřív. Přeju hezký počtení a napište mi do komentů svoje pocity a třeba jaká scéna se vám líbila nejvíc………..Vaše Maggdinka ♥
Útržky minulosti
Lilly už před dvěma týdny propustili z ošetřovny. Až neuvěřitelně se blížil začátek března a studenti už se připravovali na zkoušky OVCE, které pro ně byli strašně důležité a rozhodovali o jejich dalším životě. Učitelé na ně teď kladli přímo náročné, nesplnitelné a hrozné nároky, co se učení, úkolů a testů týkalo. Studenti sedmých ročníků byli tak zavaleni učením, že už neměli ani volný čas. Ani po večerech moc času nebylo, pořád se učili a dělali různá pojednání a úkoly. Zkrátka to nebylo nic lehkého.
James jednoho večera, kdy měli úkolů opravdu požehnaně seděl ve společenské místnosti a spolu s Remusem a Siriem na nich pracovali. S nimi tu byli i Maggie a Lucy a James se nestaral o nic jiného, než o své úkoly, což u něj sice bylo divné, ale poslední dobou ne neobvyklé. Lilly tady nebyla, všechny tyto úkoly už měla napsané a teď byla neznámo kde.
Jamese to tady už pěkně dlouho nebavilo, proto si sbalil věci a odnesl si je nahoru do pokoje. Sedl si na postel, vytáhl pobertův plánek a vyhledal tečku s Lillyiným jménem, Našel ji až na břehu jezera, bylo to divné, jelikož bylo už skoro jedenáct hodin večer a Lilly takhle dlouho nikde nebývala a hlavně taky proto, že byl teprve konec února.
Najednou sebou Jimmy polekaně škubl, ozvalo se totiž zabouchání na dveře a jeho vyrušitel ani nečekal na vyzvání a otevřel dveře pokoje. James hned na prahu uviděl závoj lesklých, černých, dlouhých vlasů.
"Bráško, copak s tebou je? Poslední dobou to není ten James Potter, kterého všichni známe a toho si nevšímám jenom já. " to přišla Maggie, přidřepla si k Jamesovi na postel a chytila ho za ruku.
"Ale, prostě je toho teď na mě moc a nejhorší je, že už to ani nikoho tady nezajímá. " povzdechl si smutně Jimmy, vstal a odešel z místnosti. Zabouchl za sebou dveře a překvapenou Meg tam nechal sedět. Nepozorovaně prošel přeplněnou společenskou a vytratil se venku na chotbě.
V dálce uviděl temnou siluetu. Věděl, že je to ona. Za prvé, její siluetu poznal vždy a za každých okolností a za druhé, když se díval na plánek, nikdo jiný na břehu jezera nebyl. Trochu se ošil, ale pak se odhodlal jít tam.
Lilly polekaně vzhlédla, lekla se, že je to někdo z učitelů, nebo nějaké divoké zvíře, ale jakmile zahlédla Jamese, ulevilo se jí. Ani jí nevadilo, že tady je, nevěděla proč, ale kdyby přišel někdo jiný, asi by ho vyhnala. Jamesova společnost jí nevadila. James si sedl vedle ní na plochý kámen a ona se mu opřela o záda. Seděli mlčky a neviděli na sebe, ale jako by ani mluvit nemuseli.
"Taky tě to poslední dobou štve? " prolomila Lilly potichounku ticho, ale James jí slyšel tak zřetelně, jako by mu zakřičela do ucha.
"Jo, už je to jiný, není to takový, jaký to bejvalo. " přitakal James a trochu si povzdechl.
"Víš, tebe jsem nikdy neměla moc ráda. Nemůžu říct, že bych tě přímo nenáviděla, to ne, ale dělal jsi mi po většinu času ze života peklo. " James Lilly pozorně poslouchal. Tohle co teď říkala se mu ani v nejmenším nelíbilo, ale cítil, že tam někde bude nějaké ale.
"Nikdy bych si nemyslela, že tady teď budu sedět a ty budeš poslední člověk, kterého bych chtěla vyhodit. Kdyby přišel kdokoli jiný, vyhnala bych ho. Tebe dřív taky, ale já cítím, že se něco stalo a vyhnat tě nemůžu a ani nechci. "
Jamese tato slova uhodila hluboko do srdce. Věděl, že jsou Lillyina slova upřímná a že je myslí vážně.
"Jak myslíš, že by ti bylo, kdyby sis nepamatoval nic ze tří měsíců svého života. Nevěděl bys, co se celou dobu dělo, třeba se stalo něco důležitého, něco zlomového a já si to prostě nepamatuju. " Lilly mluvila dál, protože James nebyl schopen slova, ale po téhle větě se mu hrdlo sevřelo ještě víc. Začalo ho píchat u srdce a chtělo se mu strašně brečet. I když v životě brečel jen párkrát, skoro vždycky to bylo kvůli Lilly a teď se to mělo stát zase.
"Proč nic neříkáš? " Lilly se na něj otočila. Pohled na něj jí ale překvapil a ona byla maximálně zaražená. Ještě nikdy takhle Jamese neviděla, jako by to nebyl on. Seděl, koukal před sebe na louku, jako ve snách. Jak se ale Lilly lekla a zhrozila, když si uvědomila, že to lesklé pod jeho pravým okem je slza. Opravdu, byla to slza. James Potter brečel. Ten James Potter, nejlepší chytač za celé století, vždy měl plno argumentů a vtipných hlášek v zásobě. Vždy byl tak sebevědomý a absolutně nic ho nemohlo rozhodit, tak ten James Potter, kterého Lilly znala, tady teď seděl v jedenáct večer na kameni, opíral se o její záda a kanuly mu v dlouhých intervalech z jeho oříškových očí slzy.
"Jamesi. " Jimmy vzhlédl, takhle mu neřekla snad od té doby, co ztratila paměť a jeho to zahřálo na srdci. Jak osvobozující a krásné bylo zase slyšet jeho křestní jméno z jejích úst.
Lilly obešla kámen a dřepla si před něj a zadívala se mu do očí. James na ní koukal taky a snažil se pláč zadržet a už se mu to docela dařilo. Na jeho ústech už dokonce pohrával lehký úsměv a to bylo dobré znamení.
"Co se děje? Řekla jsem snad něco špatně?" Lilly chudák byla naprosto zmatená a nevěděla co má dělat.
"Ne, právě že jsi řekla všechno dobře." vydechl James, protože mu činilo potíže vůbec ze sebe vypravit nějaké kloudné slovo.
"To nechápu." Zarazila se Lilly a trochu ze zamračila.
"Já bych ti tak rád všechno řekl, jenže nemůžu, Brumbál říkal, že kdybychom na tebe hned všechno vyvalili, že bys to nemusela snést. A mimo to, ani bys tomu neuvěřila a i kdyby jo, nemohla by sis zase k tomu poručit, aby vše bylo, jako předtím."
"Zkus to, třeba to pochopím." řekla Lilly chápavě a tázavě na něj pohlédla.
"Ne, nemůžu. Nesnesl bych, kdyby ses třeba naštvala, nebo něco." zavrtěl James výmluvně hlavou až mu jeho střapaté vlasy spadly do čela.
Lilly nevěděla co má dělat, věděla, že Jamese nepřesvědčí, jenže nejhorší bylo, že on už zase posmutněl a tak si dodala odvahy a udělala to, co v téhle situaci bylo nejvhodnější. Objala ho. Chvíli tam jen tak seděli, mlčeli a objímali se. James obtočil ruce kolem jejího pasu a tuhle výjimečnou chvíli si patřičně vychutnával.
Lilly také zjistila, že jí to nevadí a naopak, že je jí to docela příjemné. Přitiskla se teda k Jimmymu ještě blíže, ale najednou jako by jí projel elektrický šok.
Viděla sama sebe jak se s někým objímá ve vlnách klidného moře. Když trochu zaostřila, zjistila, že je to James. Teď se k sobě sklonili a políbili se.
Lilly zatřepala hlavou a od Jamese poplašeně odskočila. Už zase byla na školních pozemcích, po šumění vln z moře nebylo ani památky, pouze jemný šum vlnek z jezera tady byl slyšet.
James na ní nechápavě zíral, nevěděl, co se jí stalo, že se od něj tak náhle odtrhla, vždyť jim až doteď spolu bylo krásně.
Lilly se polekaně zvedla a odeběhla zpátky do hradu. Jamese tam nechala sedět samotného a zaskočeného.
-----------------------------------------------------
Lilly se v následujících dnech hodně Jamesovi vyhýbala. Ne že by se bála, jen byla zmatená tím,c o viděla tenkrát večer, když se k němu přitiskla. Bylo to něco jako budoucnost? Nebo se jí snad vracela ta ztracená paměť? Ale ne, to přece ne, nikdy by se nelíbala s Potterem, to je blbost.
I když, když nad tím tak přemýšlela. Třeba se v jejím postoji k Jamesovi přeci jen tenkrát něco změnilo. Jak jinak by se dalo vysvětlit, že se tenkrát ten večer kdy seděli u jezera rozbrečel? Lilly tohle nechápala a popravdě řečeno jí to štvalo. Teď to možná vyzní sobecky, ale ona věděla skoro vždy všechno a tahle nevědomost jí naprosto ubíjela.
James se před ní také moc neukazoval, nevěděl, co se tenkrát na břehu toho jezera stalo tak hrozného, že utekla pryč.
Prostě a jednoduše kolem sebe chodili, jako by ten druhý neexistoval.
"Tak děcka." ozvala se jednoho dne večer ve společence Maggie. Byla tu jen ona, Sirius, Remus a Lucy. James s Lilly už šli spát a ostatní studenti taky. Ono se nebylo čemu divit, když byli skoro dvě hodiny ráno.
"Chtělo by to zase začít s akcí J + L." ušklíbla se Maggie ďábelsky a zmizela na schodech do ložnic, po kterých za ní vyběhla i překvapená Lucy. Sirius s Remem také chvíli nechápali, ale pak jim došel význam Maggiiných slov a odebrali se ke spánku taky.

1.kapitola-pozor....a ZAČÍNÁME !

14. května 2008 v 21:48 | MaggdiNka |  *Mission-impossible*
Noo lidi, teďka chci slyšet potlesk, protože je tu historicky první kapča k mé nové a již čtvrté( :-O )povídce. Je sice taková rozjezdová, ale to pro začátek snad stačí. Nepočítejte ale s tím, že budou kapči přibývat často, protože chci dopsat svoji první povídku u které mi chybí už do konce jen pár kapitolek. Takže tahle je spíš jen pro ukázku a další čekejte nejdřív za týden, ale ani to asi ne, asi dýl. No tak doufám, že se vám tahle první kapča bude líbit a užijete si jí. Strašně vás u ní prosím o komenty, strašně, strašně moc. Je jen taková úvodní a informační, takže s chutí do čtení.
PS:komenty jsou pro všechny, kdo si to přečte povinné……….Vaše Maggdinka ♥
Pozor….a ZAČÍNÁME !
"Evansová, pojď se mnou na rande. " Lilly protočila oči. Po kolikáté, že to už v tomhle týdnu bylo? Po kolikáté, že slyšela už tuhle větu? Po třetí? Ne, po čtvrté a to byla teprve středa.
"To je asi tak možný, jako když bude ve Vatikánu vyprodaný automat na kondomy Pottere. " odfrkla si Lilly, aniž by se na něj podívala a ladným krokem se vypařila z chodby pryč. Všichni kdo tam byli, propukli v hlasitý smích, protože když tohle slyšíte z úst Lilly Evansové, tak je to vážně bomba. A že tam těch lidí bylo dost.
Jakmile Lilly došla za roh, strašně se obě, i s její nejlepší kamarádkou Enny Sawyerovou rozchechtaly.
"Tak Lill, to se ti teda povedlo! Koukal jak zadek na pomlázku! " řehtala se Enny a plácla sebou o kamennou a studenou podlahu. Moc se nedivte, Enny s Lilly totiž občas, čas od času zblbnou a smějí se jak pominuté a chovají se úplně jinak, než jak by se od primusky a její nejlepší kamarádky čekalo. A že ten čas, kdy trochu blbli nebyl zas tak vzácný. Ony se vlastně takhle chovaly skoro pořád, když byly spolu sami. Lilly se chovala s ní úplně jinak. U Enny to nebylo nic zvláštního, protože o té bylo všeobecně známo, že není úplný andílek. Když se totiž kamarádíte s Poberty, tak to tak úplně dobře nejde, být hodná a nevinná.
Enny měla Poberty ráda, bavila se se všemi a nechápala, proč je Lilly neměla nikdy ráda, vždyť byli docela fajn. Co docela, pořádně, byla s nima sranda. Totiž když se bavíte se Siriusem a k němu se přidá Jimmy a někdy Remus, tak se ani nudit nemůžete.
"Ale bylo to na něj docela hnusný. Ještě před tolika lidma. " zastala se Jamese Enny, když se konečně pracně posbírala z podlahy.
"A to jako není hnusný, když on mě zve na rande před půlkou školy už několik let? " odsekla Lilly a okamžitě se přestala smát.
"On tě má rád. "
"Ále Enny, nech toho, tohle téma jsme snad už probrali. Kdyby mě měl rád, choval by se ke mně úplně jinak. " odbyla ji Lilly.
Enny si dlouze povzdechla, už nevěděla co s Lilly, v tomhle byla strašně tvrdohlavá.
"Ale jako ten útěr byl dobrej, to se ti musí nechat. " dodala rychle Enny, aby odvedla téma jinam.
"Díky. " Lilly se přímo ďábelsky ušklíbla. Tenhle její úšklebek měla Enny strašně ráda, možná proto, že ho nepoužívala tak často a jenom před ní.
"Na to, že jsi Evansová to bylo slušný. " dodala Enny, protože jí chtěla dráždit.
"Týýý!! " vykřikla Lilly útočně a rozeběhla se za prchající Enny, která radši na nic nečekala.
-------------------------------------------
"Jimmy, tak ta ti to teda dala, to se musí nechat. Za takovouhle poznámku bych se nemusel stydět ani já. " přitakal Sirius s uznáním. Upřímně, když vám Sirius Black- ten Sirius Black, nejhezčí a nejžádanější kluk na škole a ještě k tomu hlava všech Pobertů- pochválí nějakou hlášku, tak mezi námi, to už něco znamená. Jimmy po něm hodil jeden z jeho vražedných pohledů přes obroučky svých kulatých brýlí a vyrazil po chodbě ještě rychleji.
"Sorry Jimmy, já to tak nemyslel. " Tichošlápek ho dohonil a rychle se mu omlouval, protože co se týkalo urážek a odmítání od Lilly Evansové, na to byl James dost háklivý a když myslím dost, tak to znamená, že byl zakřiknutý ještě několik hodin a neprováděl ani žádné lumpárny.
"Hele, proslýchá se, že prý nám Brumbál chce na dnešní večeři něco oznámit. Nevíš co by to mohlo být? Tvoji rodiče většinou vědí o všem, co se tady plánuje a píšou ti to. " navázal Sirius raději jiné téma a James mu za to byl vděčný.
"Ne, tentokrát nic nepsali. Jsem zvědavej, co nám Brumla chce. Doufám, že to nebude nějaká blbost. " pokrčil James rameny a dál pochodovali chodbou.
"Jdeme na ošetřovnu za Remusem? " otočil se po chvíli Dvanácterák na svého kamaráda. Aby jste totiž rozuměli, před dvěma dny byl úplněk a Remus na tom chudák nebyl zrovna nejlíp a skončil na ošetřovně. Co se týče Petera, ten s nimi teď nebyl proto, že měl doučování u Křiklana z lektvarů.
"Jo, jasně, jdeme za Náměsíčníkem, snad mu už bude líp. " souhlasil Sirius a oba se vydali do nemocničního křídla hradu za svým kamarádem.
------------------------------------------------------
"Tak už běžte, aby jste stihli večeři. " pobídl Remus své dva kamarády. Jamesova a Siriova návštěva se trochu protáhla a za chvíli už byla večeře.
"Kdy tě vůbec Pomfreyová propustí? " zajímal se James, když už se zvedal k odchodu.
"Říkala že si mě tady ještě dvě noci nechá. "
"Tak my jdeme, abychom se dozvěděli, co se nám Brumbál chystá říct. Kolem půlnoci za tebou přijdeme a řekneme ti, o co gou, oki? " rozloučil se Sirius s Remusem a mrkl na něj. Jimmy mu na znamení pozdravu zamával a oba se vydali do Velké síně a tolik očekávanou večeři.
Ve Velké síni už bylo hodně lidí, ale jak se zdálo, Brumbál ještě nemluvil. Sirius s Jamesem se posadili k Červíčkovi, který už měl tváře narvané k prasknutí pečeným kuřetem s brambory.
Po výborné večeři, ostatně jako vždycky, se zvedl Brumbál a zacinkal na skleničku na znamení, aby se všichni utišili. To ani nemusel dělat, protože jakmile se zvedl, všichni naráz zmlkli a pozorovali svého starého, výstředního a oblíbeného ředitele, jakou novinku si pro ně přichystal.
"Tak ať už se Brumla vymáčkne, jsem napjatej, jak Hagridovi trenky. " zašeptal Sirius. Péťa se začal dusit, protože ještě dojídal zbytky dýňových pastiček a James se lišácky ušklíbl.
"Jak asi jistě všichni víte, mám pro vás dnešní večer nějakou informaci. Mnohé s tím potěším a někteří si naopak řeknou: tomu starýmu bláznovi už opravdu dočista hráblo. " začal Brumbál svůj proslov a z řad studentů se při poslední větě ozval tlumený smích, jen od kousku Nebelvírského stolu se ozval smích hlasitý. Jestli hádáte, že to je ta část stolu kde seděla většina Pobertů, tak máte úplnou pravdu. Překvapivě, že?
"V Bradavické historii je to novinka. Na ostatních kouzelnických Evropských školách je tato tradice již běžná a my jsme se rozhodli, že něco podobného zkusíme i tady. " Brumbál to strašně napínal a všichni studenti koukali, div si nekoupali oči v talířích.
"Abych to už neprotahoval, řeknu vám to. " všichni ve Velké síni zatajili dech. Bylo zde takové ticho, že by se nikdo nedivil, kdyby slyšel Petera myslet :D.
"V lednu, pár dní po Novém roce se uskuteční historicky první školní ples. " mezi všemi to zašumělo. Ve Velké síni to bzučelo tak, že to znělo, jako když dře Voldemort hlavou o skálu. Z řad Zmijozelských to bylo spíš nesouhlasné a otrávené bručení, ale od ostatních stolů to znělo nadšeně a vzrušeně.
James se podíval na Lilly, ta se vášnivě bavila s Enny, ale na něj se nepodívala.
"Takže, to je jen pro začátek, aby jste věděli, co se chystá a už si můžete začít pořizovat nějaké společenské oblečení. Průběhem času vám dám přesnější informace. Děkuji vám za pozornost a můžete jít. " ukončil Brumbál svůj proslov či co a většina studentů se začala zvedat k odchodu.
------------------------------------------------
James se Siriem se jako obvykle vyvalovali ve společence. Peter už chrápal nahoře v pokoji, protože se už blížila půlnoc a Červíčkův spací režim se trochu lišil od normálních lidí. Teda pokud berete jako normální lidi Jamese se Siriem tak se jejich režim s tím Červíčkovým liší HODNĚ. U nich dvou totiž není žádnou výjimkou, když jdou spát ve dvě hodiny ráno.
"Pozvu Evansovou. " řekl najednou James po chvíli ticha. Sirius, který skoro už usínal v tom měkkém a pohodlném křesle, sebou najednou škubl.
"Cože? " vyhrkl dezorientovaně.
"Že pozvu Evansovou na ten ples. "
"To bude zase řevu! " zakňučel, jako poraněný pes a zakryl si rukama oči.
"Když ona je tak skvělá a úžasná, prostě to musím zkusit. " James se zasnil a hleděl kamsi do dálek, Siriovi neznámých.
"Hele, ty básníku, radši jdeme za tim Remusem, když jsme mu to slíbili. " zavrtěl Sirius pobaveně hlavou a táhl Jimmyho k obrazu buclaté dámy. James sáhl do kapsy, přehodil přes oba stříbřitou látku, neviditelný plášť a oba naráz zmizeli. Pak už jen bylo vidět, jak se portrét otevřel a zase zavřel a opuštěnou společenskou místností se rozlehlo mrtvolné ticho.

19.kapitola-tak to je haluz

12. května 2008 v 20:56 | MaggdiNka |  *Syn jako otec...nebo ne??*
Grr, svýma komentama jste mě dohnali k tomu, abych konečně zpatlala novou kapču. Takže poděkujte hlavně sobě. Nezaručuju ale že bude nějaká suprovská, protože na psaní poslední dobou není moc nálada, ale to zná z vás asi každej, co má blog s povídkami. Kapitolka je sice taková kratší, ale já jsem ráda i za tohle málo, protože ta nálada není a vy jste jistě taky rádi, že aspoň něco přibylo. Těma komentama jste mě potěšili, vidíte jak vám to jde, když škemráte o kapitolku a proto prosím KOMENTUJTE dál o sto šest……Vaše Maggdinka ♥
PS: Tuhle kapču chci věnovat Alien za její super a dlouhej koment.
Tak to je haluz!
Čas v Bradavicích utíkal dost rychle a Lilly s Jamesem už si tady docela zvykly. Dost si oblíbili i Harryho a jeho přátele. Říjen se přehoupl v Listopad a oni tady byli už dva týdny. Ať se James snažil jakkoli, pořád se ještě od nikoho nedozvěděl kdo že je jeho budoucí manželka a Harryho matka.
Lilly všechny oslňovala svým nadáním pro učení a James zase všechny svým nadáním na problémy a dělání blbostí. Jakmile se totiž v Bradavicích něco přihodilo, James v tom měl zaručeně prsty. Velice rychle si je všichni oblíbili a James tu měl už i svůj fanklub. Lilly si nejvíce rozuměla s Hermionou, protože obě sdíleli slabost a vášeň pro knihy a pro učení. Sedávali spolu dlouhé hodiny v knihovně, nebo si jen tak po večerech povídali ve společence, nebo v pokoji.
Naproti tomu James teď byl pečený vařený s Harrym a Ronem. Učil je všechny možné triky a lumpárny a oni je velice rádi praktikovali. Problém byl jen ten, že si James udělal za tak krátkou dobu pověst jakéhosi Poberty( Jakéhosi?? Hmm…) a mezi všemi bylo všeobecně známo, že se baví s Harrym a Ronem, takže kdykoli se něco šustlo, nejen že to schytal James, ale spolu s ním i Harry a Ron. Ne že by to nebylo po právu.
Jednou zase seděli večer ve společence. Skoro nikdo tu už nebyl, jen pár sedmáků, protože bylo už něco kolem půlnoci.
"Vy si prostě nedáte pokoj, to jste museli ten Malfoyův kotlík nechat vybouchnout a ještě k tomu před Snapem? " kárala je právě Hermiona, když vyčerpali rozhovor na téma Smrtijedi.
"Já za to nemůžu, ten Snape mě prostě nemá rád. " snažil se James o ublížený pohled a tón.
"Jo jasně a ty zase prostě nemáš rád Malfoye. " zpražila ho Lilly dřív, než Hermiona stačila něco říct.
"Jeho nejde mít rád. Sám si o to říká, tím kdo je, tím jak se chová. " bránil se Jimmy.
"A jaký jsi ty? " vypálila Lilly rozhořčeně, protože Jamesovo chování v posledních dnech se jí ani trochu nelíbilo. Celou dobu, co byli v Itálii byl James jako jiný člověk, byl milý a pozorný, ale teď? Zase už se z něj stával ten arogantní debílek, s Blackem, nebo bez Blacka, to je jedno, on takový prostě byl, je a bude.
"Co tím chceš říct? " bránil se Jimmy ublíženě.
"Co tím chci říct? To jak jsi se choval, to jak se chováš teď! Myslela jsem, že ses v té Itálii změnil, ale jak vidím, nezměnil ses ani trochu. " zpražila ho Lilly nasupeně.
"Hádáte se, jako staří manželé. " odfrkl si po chvíli ticha Ron. Hermiona se v tu chvíli rozkašlala, zaskočila jí jedna z Bertíkových lentilek tisíckrát jinak. Lilly jí rychle začala bušit do zad. Hermiona byla celá rudá a po chvíli se její kašlání konečně zklidnilo.
-------------------------------------------------------------
Nebelvírské šesté ročníky se právě odebírali po hodině bylinkářství na hodinu přeměňování. Měli ho společně se Zmijozelem, takže všem bylo jasné, že se zase něco semele. Napětí viselo ve vzduchu nade všemi, jako by se mělo každým okamžikem na všechny zřítit.
Těsně před zvoněním je do učebny nahnala profesorka McGonagallová. Všichni se usadili na svá obvyklá místa. James s Harrym a Ronem úplně do poslední lavice a Hermiona s Lilly hned před ně. K jejich velkému znechucení se Malfoy a jeho dva kumpáni Crabe a Goyle posadili hned vedle nich. James ihned protočil oči v sloup a předvedl, pro pobavení Harryho a Rona, že zvrací do své brašny, ze které právě vyndával školní pomůcky. Harry a Ron se museli chytit za ústa, aby nevyprskli v přímo hurónský smích. Hermiona se na ně otočila a hodila po nich jeden z káravých pohledů.
Hodina ubíhala strašně pomalu a strašně nudně. James už hledal něco, čím by se trochu v téhle nudě rozptýlil a našel to hned, jakmile trochu pootočil hlavu napravo. Při pohledu na ty ulízlé blonďaté vlasy se ušklíbl a naklonil se k Malfoyovi blíž.
"Hej Malfoy! " křikl na něj šeptem tak, aby to slyšel jenom on. Jenomže Malfoy nebyl jediný, zpozorněly také Ron s Harrym a dokonce i Lilly a Hermiona přestaly věnovat pozornost profesorce a sledovali, co z Jamese zase vyleze.
"Kolik zesvětlovacího lektvaru jsi musel vypatlat, aby sis nabarvil tu svoji hřívu? " šeptl jízlivě na Draca. Malfoy zrudl vzteky. Ron s Harrym vedle něj vyprskly smíchy a Harry to dobře zamaskoval náhlým rozkašláním.
"Drž hubu Braine, nebo.." zasyčel Malfoy výhružně.
"Nebo co? Pošleš na mě kámoše Smrtijedy? " uchechtl se James.
"Hele Po-..! " vykřikla Lilly naštvaně na Jamesovu adresu, ale pak se naštěstí zadrhla, když jí Hermiona pod lavicí kopla. "Musíš pořád někoho buzerovat? Tady by se někdo docela rád učil! "
"Jo a kdo? Já teda ne. A jestli se ty chceš učit, tak prosím, nikdo ti v tom nebrání. "
"Právě že jo. Ty! " Lilly byla čím dál naštvanější.
"Braine, Sergeiová! To nemyslíte snad vážně! " to už si jejich ne zcela tiché hádky všimla McGonagallová. "Ještě jednou otevřete pusy, udělím vám oběma školní trest. Takže se kroťte a dávejte v mých hodinách pozor. "
Lilly se otočila, ale ještě než to udělala stihla na Jamese nenávistně syknout, tak že to slyšel jenom on. "Jsi idiot Pottere, nic víc. "
"Cože jsi to říkala? Zopakuj to! " sykl na ní James naštvaně.
"Jsi idiot. " otočila se na něj Lilly s hlasem plným ledového klidu.
"Tohle si o mě myslíš? " Jamesův hlas viditelně posmutněl.
"Jo! " odsekla Lilly naštvaně, vyplázla na něj jazyk a otočila se. Jakmile se otočila, strašně se lekla, pár čísel od svého obličeje spatřila profesorku McGonagallovou.
"Sergeiová, Braine, něco jsem vám říkala a vy jste neuposlechli, když to nejde po dobrém, půjde to po zlém. Ukládám vám na dnešní večer školní trest, dostavte se v osm ke mně do kabinetu." to už byla profesorka dost rozhořčená a rozkřičela se na ně. Pak se otočila na podpatku a šla zpátky ke katedře.
"Super!" otočila se Lilly znova na Jamese. "Kvůli tobě mám školní trest a ještě ke všemu s tebou."
"Jako já za to můžu? To tys tady na mě začala řvát, že jsem idiot!" bránil se James dotčeně.
"Jo, ale kdybys nezačal otravovat Malfoye, tak bych neřekla ani slovo." odsekla a otočila se zpět. "A mimochodem." otočila se zpátky na Jamese a tvářila se dotčeně a naštvaně. "Jsem neřvala."
Konečně se ozval ten osvobozující zvuk. Zvonek, který ohlašoval konec jejich dnešní poslední hodiny. Studenti si uklidili věci a vydali se na večeři.
James s Lilly se celou cestu do Velké síně hádali. Harry si je zamyšleně prohlížel a Ron s Hermionou to raději ignorovali. Hermiona se pro sebe pousmála. Tak takhle vypadali James s Lilly, když se hádali, pomyslela si, protože z Harryho a hlavně Remusova a Siriova vyprávění toho hodně slyšela a teď měla dokonce názornou ukázku.
"Jsi prostě největší idiot, kterého jsem kdy poznala, myslela jsem v Itálii, že ses trochu změnil, ale ne, zmýlila jsem se." zařvala na Jamese zrovna Lilly, když zaujali místo u Nebelvírského stolu a začali si nakládat jídlo na talíř.
"Počkat, v jaké Itálii?" nechápal Ron.
"Ale…to neřeš." vyhrkla rychle Lilly s Jamesem zároveň, protože si uvědomila, co právě plácla za hloupost.
"Takže dneska trest u McGonagallky. " navázal James zase téma a podíval se na Lilly.
"Ty na mě ani nemluv. " sykla na něj naštvaně Lilly a založila si ruce na prsou.
Harry se zarazil a začal se ňoumat v bramboře.
"Na co myslíš? " podivila se Hermiona, když si ho všimla.
"Já jen, že se hádáte jako moji rodiče. Podle toho co mi říkal Sirius, jak se ve škole hádali, tak vy vypadáte stejně. " řekl zamyšleně Harry. Lilly s Jamesem otevřeli ústa. Hermiona se chytila bezmocně na čelo. Pak se najednou Lilly s Jamesem podívali po sobě a otevřeli pusy ještě víc.
Chvíli mezi nimi panovalo ticho. Jamesovi i Lilly bylo jasné, že tohle je odpověď na Jimmyho dlouhodobou otázku.
"Co je?" nechápal Harry a zakousl se do kuřete.
"Tak to je haluz!" vyhrkla Lilly po chvíli, vstala od stolu a odešla pryč. U dveří z Velké síně si málem dala o futra do čela.

51.kapitola-válka 3/3

10. května 2008 v 20:58 | MaggdiNka |  *Harry Potter-naděje umírá poslední*
No a třetí a poslední část 51. kapitolky. Prozradím pouze, že není poslední :P……Vaše Maggdinka ♥ Pište prosíím komenty.
Válka 3/3
Harry, který měl přes sebe stále přehozený neviditelný plášť, se rychle vzdaloval od místa, kde byli Brumbál a Snape. Už nechtěl nic víc slyšet, poslední věty mu úplně otupily smysly.
Věděl co musí udělat, ale nevěděl, kam má jít a hlavně, jak to udělat.
Najedou se Harry strašně lekl. Hlas byl tak hlasitý, že myslel, že jeho původce stojí přímo vedle něj, ale pak zjistil, že se line přes celé školní pozemky a přes celý hrad.
"Nechte bojování. " hlas lorda Voldemorta byl zesílen kouzlem a díky tomu působil strašidelně a hrůzostrašně.
"Smrtijedi stáhněte se. Bojovali jste všichni statečně, ale proti mně a mým služebníkům nemáte šanci. Pokud budete klást odpor, zabiju všechny, děti, ženy, muže. Pokud ale nebudete vyvádět hlouposti, tak vás ušetřím a až nastolím vládu čisté krve. " z těchto slov Harrymu běhal mráz po zádech. Nikdy se Voldemorta tolik nebál, ale tady věděl, že to má nějaký háček, nebo nějaké ale.
"Teď speciálně pro tebe, Harry Pottere. " Voldemortův hlas Harryho zaujal a plně poslouchal. Stál teď ve Vstupní síni, kousek od hlavní vstupní brány a poslouchal.
"Dopustil jsi, aby tvý přátelé bojovali za tebe, aby pro tebe umírali. Teď stahuji Smrtijedy a nechávám ti čas do osmé hodiny večerní. Do osmi budu čekat uprostřed Zapovězeného lesa a jestli do té doby nepřijdeš, už nebudu tak shovívavý k tvým přátelům. " po těchto slovech jeho hlas umlkl a Harry neslyšel nic než naprosté ticho. Vykoukl ven z brány a naskytl se mu pohled na téměř holou a hlavně klidnou louku. Kam až oko dohlédlo, neviděl Harry jedinou bojující dvojici. Všude akorát bylo plno lidí z řádu, profesorů, někteří studenti a taky pár lidí, které Harry neznal. Všichni stáli nebo seděli, ale hlavně- všichni odpočívali. Zahlédl Remuse, jak hladí Tonksovou po vlasech, Maggii, jak ošetřuje Siriovi tržnou ránu na ruce a při tom drží Rebeku za ruku. Viděl i Rona, jak sedí s Hermionou a Ginny na trávě. Ginny kolem sebe zoufale koukala, Harry věděl, že hledá jeho. Nejraději by se za ní rozeběhl, strhl ze sebe plášť a vlepil by jí políbení, ale věděl, že nemůže.
"Neviděli jste někdo Pottera? " to se ozval za Harrym hluboký hlas, který okamžitě poznal- Kingsley.
"Ne, ztratil jsem ho z dohledu, když jsme přišli sem na louku. " odpověděl Ron znepokojeně a polkl.
"Myslíte…že poslechl Voldemorta? " ozvala se Ginny nezvykle tichým a přiškrceným hláskem.
"Doufám, že ne. " otočila se na ní znepokojeně Maggie.
"Samozřejmě že ne, Harry není tak hloupý, aby nevěděl, že tohle je jen léčka, jen záminka, jak ho zabít. " to se do jejich hovoru zapojil sedící Remus.
"Reme, jestli je Harry, jako James, tak bych si tím nebyl tak jistý. Po tom, co teď řekl Voldemort bych se nedivil, kdyby byl Harry v půlce Zapovězeného lesa, James by nechtěl, aby jeho přátelé nasazovali život. " zaprotestoval Sirius.
"No, i když je Harry víc James, tohle zdědil naštěstí po Lilly. Ta se nejdřív rozmýšlela, než něco udělala nebo řekla a doufejme, že Harry udělá to samé. " zarazila Meg Siria.
Jak to tak Harry poslouchal, byl všem strašně vděčný. Uvědomil si, že má přátelé kteří ho milují a že má vlastně hrozné štěstí. I když nikdy rodiče nepoznal a vyrůstal bez nich, nikdy si nemohl stěžovat. Na svou situaci byl vlastně strašně šťastný člověk. Teď ho jen utvrdili v tom, že tam musí jít. Věděl, že by to rodiče udělali. Oni to také udělali, pro něj, aby nezemřel a on teď musí udělat to samé. Ať byl jaký chtěl, tohle zdědil prostě po nich a byl na t strašně vděčný ať už mu o rodičích třeba Snape navykládal cokoliv.
Najednou vedle sebe uslyšel vzlyk. Podíval se, byla to Ginny. Obličej měla schovaný v dlaních a plakala. Harry jí chtěl utěšit a říci, že nikam nešel a ani nejde, že tady s ní zůstane, ale nemohl. Věděl, že tam musí jít a kdyby se Ginny ukázal a loučil se s ní, že už by tam jít nedokázal. Nemohl se rozloučit ani s jedním z těch lidí, co tu stáli.
"Ale Ginny. " to si ke Ginny přisedla Tonksová."Já věřím tomu, že Harry takovéhle ukvapené závěry nedělá. I když všichni tady moc dobře víme jaký je. "
"No právě. " vzlykla Ginny skrz dlaně.
"I kdyby tam šel, já věřím, že on to přežije, že on vyhraje. Jestli má někdo porazit Voldemorta, bude to právě Harry. Jestli to nedokáže on, tak už nikdo. "
Harryho Nymfina slova dojala. Jak rád by jí poděkoval za důvěru a za tahle slova, ale nemohl.
"Jasně Ginny, Harry vyhraje. " připojila se Hermiona a hladila Ginny po ohnivě rudých vlasech. Harry tohle už dál vydržet nemohl. Rozešel se k zapovězenému lesu, už nic slyšet nechtěl. Nebo by si to ještě rozmyslel a to nemohl. Teď byl pevně rozhodnutý. Najednou věděl, že to musí udělat, věděl vlastně celý život, k čemu jeho životní cesta směřuje a nyní se to mělo naplnit.
Najednou ucítil lezavý a nepříjemný chlad a za pár vteřin už viděl i jeho původce. Na okraji lesa se ve vzduchu vznášelo nejméně dvacet mozkomory. Harry se bál vyslat patrona, nechtěl, aby o něm někdo věděl, nebo aby ho zahlédli lidé ze řádu, ale už byl za zatáčkou, takže by sem z louky ani nedohlédli.
Vytáhl hůlku, vybavil si šťastné chvíle s Ginny a vykřikl "expecto patronum." Ze špičky hůlky vystřelil stříbřitý jelen, zářil, jako snad ještě nikdy v jeho životě. Vyrazil proti mozkomorům a ti se všichni rozutekli pryč.
Harry kráčel vedle patrona-jelena pod neviditelným pláštěm. S každým jeho krokem byly jeho nohy těžší a z každým nádechem se mu špatně šlo, ale hrdě a statečně kráčel dál. Nechtěl, aby tohle byl konec, ale věděl, že to tak musí být.
Jediné, co ho povzbuzovalo bylo to, že uvidí své rodiče a konečně bude s nimi.
Pomalu se prodíral hlubokým a temným lesem. Zde slunce neosvitlo a vypadalo to tady, jako by byla půlnoc. Nevěděl sice kam má jít, ale věděl, že za chvíli určitě narazí na něco, co mu prozradí, kde Voldemort a Smrtijedi jsou.
A skutečně, po dalších pěti minutách cesty uslyšel vzdálené zvuky. Po několika dalších krocích se mu ukázali. Smrtijedi seděli tam, kde dřív měl svoje doupě obrovský pavouk Aragog se svými potomky. Uprostřed byl veliký vyřezávaný trůn, na kterém seděl Pán Zla. Kolem něj sedělo asi 30 Smrtijedů a tento nevábně vyhlížející spolek uzavírali čtyři obři, kteří seděli na zemi a hlavy měli skoro až u vrcholků vysokých borovic.
Harry se pomalu plížil skryt pod pláštěm k nim, jeho patron už dávno zmizel. Teď mu bušilo srdce jako o závod a on se divil, že ten tlukot nikdo neslyší. Pomalu do sebe nasával okolní vzduch a dopřával tak svému srdci a plícím, aby si užili ty poslední okamžiky toho zázraku-dýchání.
"Můj pane, Potter nepřišel. " ozval se někdo za Harryho zády. Harry se strašně lekl, protože si ho nevšiml. Z lesa za ním vyšel nějaký Smrtijed, kterého určitě Voldemort poslal, aby Harryho vyhlížel. Když kolem něj procházel, Harry se musel přitisknout ke kůře stromu, aby o něj nezavadil.
"Myslel jsem, že Potter přijde, myslel jsem, že ho dobře znám. Zmýlil jsem se. " zašeptal tiše Voldemort, ale Harry to slyšel dost zřetelně.
"Dostal strach můj pane. " Harry tento hlas moc dobře poznával. "Bál se a zbaběle utekl. "
"Ne Bellatrix, uvidíme co si Potter vybere. Jestli nechá své přátelé umírat, nebo jestli přijde sám. Dávám mu ještě 5 minut a jestli nepřijde, můžete jít a zabíjet každého, koho potkáte. " reagoval Voldemort na Bellatrixinu poznámku.
Harryho tahle věta vyburcovala. Vyšel zpoza stromů, postavil se přímo před ně a rychle a dramaticky si strhl neviditelný plášť z těla, jeho jedinou dosavadní ochranu. Hůlku si nechal schovanou za opaskem.
Několik Smrtijedů sebou poplašeně škublo a všichni na něj zírali. Harry si toho nevšímal, jediné oči, které ho teď zajímali a do kterých hleděl, byly ty rudé. Koukal se Voldemortovi přímo do očí a nevěděl proč, ale nebál se.
"Harry Potter. " zasyčel Voldemort. Kolem Harryho to z řad Smrtijedů začalo šupět. Harry věděl, že to bylo hadím jazykem a že je tady asi jediný, kdo Voldemortovi rozumí.
"Přišel sis pro smrt? " pokračoval dál na Harryho adresu. Všichni je zmateně pozorovali.
"Ty už nikoho nezabiješ! " odsekl Harry,po jeho vzoru také hadím jazykem.
"Mýlíš se. "
Harry už zahlédl jen jak Voldemort něco svírá v ruce, zamířil tím na něj, ale on nic neudělal, nesměl ucuknout.
Z Voldemortovi hůlky vytryskl paprsek jedovatě zeleného světla. Harrymu se zablýsklo v očích a každá vteřina, jako by byla desetkrát delší. Stál a zíral. Paprsek už byl tak blízko. Teď se rozprskl o jeho hruď, Harry se rozhlédl ještě kolem sebe a pak…..tma.