Everybody should have his own world...

Duben 2008

47.kapitola-1.máj

4. dubna 2008 v 18:37 *Harry Potter-naděje umírá poslední*
Třetí a zatím poslední náhrada je v podobě kapitolky k "HP- Naděje umírá poslední. " Snad se vám tahle kapča bude líbit, já osobně jsem s ní docela spokojená. Ale tady je hlavní názor mých čtenářů a ne můj, takže komentujte. Dávám hranici aspoň těch 7 komentářů, protože vím, že vy to zvládnete, když budete chtít. Na závěr vám přeji krásné čtení a nezapomeňte mě hodnotit, klidně i záporně………Vaše Maggdinka ♥
1. máj
Maggie ležela už tři dny na Bradavické ošetřovně. Popáleniny měla po celém těle, ale vzhledem k tomu, že byla Ohnivec, oheň na jejím těle nenapáchal moc škod. Přesto ale na žádost Brumbála a na doporučení madame Pomfreyové si tady musela pár dní poležet.
Teď tady u ní na návštěvě byli Rebeka, Draco, Ginny, Hermiona a Ron. Maggie se znuděně vyvalovala a právě otočila další stranu Denního věštce.
"O Harry pořád nic? " zeptala se s nadějí v hlase směrem k mládeži.
"Ne. Na druhou stranu je to ale dobře, protože kdybychom se o něm něco doslechli, asi by ho Smrtijedi chytili. " odpověděla Hermiona iniciativně.
"Máš pravdu. " povzdychla si Maggie, složila noviny a položila je na noční stolek vedle postele.
"Mimochodem Beky, ještě jsem ti neřekla, jak jsem na tebe pyšná, že jsi to udělala, žes Gryopé zastavila. " otočila se poté na svoji dceru, která seděla hned vedle ní a až doteď zarytě mlčela.
"Udělala jsem to přeci pro tebe. " usmála se Beka a objala svojí matku. Jenže Meg si všimla, že úsměv její dcery nebyl tak bezstarostný a upřímný, jako jindy.
-----------------------------------------------------------------
"Kam jdeš? " ptala se Ginny Beky, když viděla, že se chystá k odchodu z jejich společné ložnice. Hradní hodiny právě odbíjeli půl osmé večer.
"Za Dracem, jdeme se projít. " odpověděla Rebeka.
"Už zase? Takže vám to klape, jak vidím. " chytila se toho Hermiona, která zaregistrovala jejich téma.
"Jo, on je úžasný. " přitakala Beka šťastně.
"Zítra je první máj. " mrkla na ní Hermiona.
"Já vím, taky že jsme domluvení i na zítra. " přikývla Rebeka a chystala se už z pokoje odejít, aby nepřišla pozdě. Zarazil jí ale vzlykavý zvuk za jejími zády a když se otočila, uviděla Ginny, které po tvářích tekly slzy jako hrachy.
"Ginn, zlato. " promluvila na ní Rebeka a přešla k ní. Přidřepla si k jejím nohám a chytila jí za ruce.
"Já vím, že ti chybí. " pokračovala po ní Hermiona a objala Ginny.
"Když já už to nevydržím. Už je to měsíc co odešel a my o něm nemáme jedinou zprávu. Myslela jsem že jsem silná…ale nejsem. " postěžovala si Ginny uplakaně.
"Naopak, ty jsi strašně silná. Měsíc je strašně dlouhá doba a já bych to být tebou tak dlouho nevydržela. Skoro jsem na tobě nepoznala, že jsi smutná. " zarazila jí Beka.
"Díky, Bek. " škytla Ginny a utřela si oči. "Už se nezdržuj, máš rande s Dracem, abys nepřišla pozdě. "
"To je jedno, on se nezblázní. Přece tě tady nenechám. " mávla Beky rukou.
"Jen běž, já tady budu. " uklidnila jí Hermiona a tak se Rebeka váhavě zvedla a konečně vyšla na rande s asi desetiminutovým zpožděním.
"No kde jsi? " zahudroval Draco, když vyfasoval dole ve Vstupní síni od Rebeky polibek a oba se vydali ruku v ruce na školní pozemky.
"Promiň. " dodal potom, když uviděl Bečin zaražený výraz. "Já jsem to tak nemyslel."
"Ne to není kvůli tobě. " mávla Bek zamyšleně rukou a ani si neuvědomovala, kam jí vede.
"A kvůli čemu teda? " nedal se jen tak lehce odbýt.
"Dělá mi starosti Harry, ale hlavně Ginny. Moc jí to trápí. A mě popravdě řečeno taky. " odpověděla smutně Beka na jeho otázku.
"No, mě už to taky znepokojuje, ale Harry to zvládne a Ginny taky. " snažil se jí Draco uklidnit.
"Myslíš, že to Harry zvládne? " Beka chtěla slyšet ještě jednou ujištění.
"Jasněže, Harryho znám dlouho, dýl než ty a on se vždycky ze všeho vykroutil, i kdyby to bylo jen o vlásek, tak uvidíš, že se co nevidět objeví. " přitiskl si jí k sobě a věnoval jí letmý polibek do vlasů. Bek to trochu uklidnilo.
"Ale stejně jsi poslední dobou nějaká smutná a zakřiklá. " staral se Draco dál o svoji dívku.
"Trápí mě to. To je poprvé co jsem někoho zabila. " zasmušila se Bek a sedla si na placatý kámen na břehu jezera. Draco nejdřív nechápal o čem to mluví, ale pak pochopil.
"Ale zlato, udělala jsi to přece proto, abys zachránila mamku a za druhé, nikoho jsi nezabila, pouze si Gryopé poslala zpátky do podsvětí, tam kam patří. Ty vrah nejsi a i kdybys jí zabila vrah je pouze ten, kdo zabije, protože chce a ne proto, že musí. Ty vrah nejsi, kdybys byla vrah, tak by jsi nebyla tak skvělá, jaká jsi. " Draco se jí snažil uklidnit. Tahle slova na Beku zapůsobila dokonale a téměř za chvíli už byla v pohodě a oplatila Dracovi její utěšení polibkem.
---------------------------------------------------------------
Druhý den byli všichni na večeři. Ginny ani nedojedla a už se chystala k odchodu.
"Kam jdeš?" nechápala Hermiona.
"Jdu za Brumbálem, zeptat se ho, jestli nemají o Harrym nějakou zprávu." vysvětlila Ginny a vyšla z Velké síně. Brumbál na večeři nebyl,a tak doufala, že je ve škole.
Došla až ke kamennému chrliči a řekla heslo šumivá bzučivka, protože tu byla nedávno. Vyjela po točitých schodech až nahoru a zaklepala na dveře ředitelny. Zevnitř jí vyzval dobře známý hlas, aby vstoupila.
"Ach, dobrý večer Ginny. Čemu vděčím za tvou milou návštěvu?" pozdravil jí zdvořile starý ředitel, jakmile zahlédl závoj rudých vlasů.
Ginny za sebou zavřela dveře a Brumbál jí pokynul, aby se posadila. Usadila se tedy na židli naproti Brumbálovi a řekla co měla na srdci. "Pane profesore, nevíte něco o Harrym?"
"Bohužel ne, Ginny. Řád má vždycky mnoho informací i těch přísně tajných, ale o Harrym zatím nikdo nic neslyšel." Odpověděl ředitel smutně.
"A netušíte, kde by mohl být?" nedala se Ginny jen tak snadno odbýt.
"Na tohle ses mě ptala už mockrát a moc dobře víš, že nemám ani tušení."
Ginny zklamaně svěsila hlavu a byla opět bezradná, jako byla před chvílí, než otevřela tyhle dveře. Brumbál také neřekl ani slovo, pouze jí mlčky pozoroval a zdálo se že přemýšlí.
Najednou sebou oba trhli, protože je následný zvuk v tom tichu strašně vyděsil. Přímo za Ginniným zády vyšlehly obrovské plameny. Ginny a Brumbál se tam jako na povel otočili. Po chvíli se z plamenů vynořila Harryho postava a okamžitě se zřítila k zemi.
"Harry!" zavřískla Ginny a vrhla se k němu na zem. Harryho tělo vypadalo bídně. Všude měl otoky a škrábance a někde dokonce popáleniny a hluboké šrámy.
"Jsem tady?" zeptal se slabě Harry, rozhlédl se po pracovně a vzápětí omdlel a jeho bezvládná hlava žuchla Ginny do klína.

14.kapitola-trochu jiná realita

4. dubna 2008 v 18:34 *Syn jako otec...nebo ne??*
Tadá a je tady další kapča k "Syn, jako otec….". Dneska vám to vynahradím, že jsem už dlouho nic nedala a tak je tady hned druhá kapča a to k téhle povídce. Doufám, že mě nezklamete a budete komentovat stejně, jako tu předchozí kapču a ještě lepší by bylo, kdyby jste jí komentovali ještě víc, než tu předešlou. To by jste mi udělali strašnou radost. Nejdu na míň, než na 15 komentů- takže komentujte, jinak nepřibude žádná new kapča. Já totiž vím, že vy to dokážete. Jo ale neberu, když jeden člověk napíše víc jak jeden koment, protože vím, že vy na to máte a esi chcete pokráčko, tak se hold musíte snažit. To víte, v dnešním světě není nic zadarmo :D. Snad se vám kapitolka bude líbit a přeju pěkný čtení……….Vaše Maggdinka ♥
Trochu jiná realita
James s Lilly se rozhlédli po dobře známém místě a krajině.
"No, to jsme si moc v té Itálii nepobyli. " nadhodil James rozverně.
"Pottere, radši sundej ty svoje pracky ze mě pryč. Tohle není vůbec vtipné. " čertila se Lilly a shodila Jamesovi ruce ze svých boků dolů.
"Co se tak čertíš, Lilly? " nechápal James trochu ublíženě.
"Je to tvoje vina, že tady trčíme o dva týdny dříve. " odsekla Lilly a vstala z trávy. Změna klimatu, pomyslel si James, podle toho, jak se k němu Lilly chovala tady a jak tam.
"Jak to myslíš, moje vina? " bránil se James trochu dotčeně. Upřímně řečeno to nebylo trochu, ale hodně.
"Kdybys mě nezačal líbat, Mateo by nás sem neposlal. "
"Jo, jenže, kdybys ty neměla s ním románek a kdyby on nebyl tak žárlivý, tak by se to taky nestalo."
"Spíš jsem neměla mít románek s tebou. " zaječela Lilly a rozešla se směrem k hradu.
"Se mnou? " odsekl james a dohonil ji. "Chceš říct, že toho lituješ? " tentokrát to řekl smutně a zklamaně.
"Ano, lituji, kdybychom byli tady v Bradavicích nic takového by se nestalo."
"Vidíš, už jsme zase tady, tak jsi snad spokojená, ne? " vyprskl James, protože byl její odpovědí naštvaný. Celou cestu do hradu se hádali a když konečně došli do Vstupní síně, oba se zastavili.
"Nechme toho. " rozhodla konečně Lilly a oba s hádkou přestali. "Teď už nemá smysl se zabývat tím, kdo za to může, prostě jsme tady. "
"Tak jdeme do společenky, chci vidět kluky. " vyhrkl James, jako smyslů zbavený a chystal se na schodiště k Nebelvírské věži.
"Počkej. " chytila ho Lilly za ruku. "Nejdříve by jsme měli jít za Brumbálem, aby věděl, že jsme zpátky. "
James, ač nerad, Lilly uposlechl a vydali se do Brumbálovi pracovny. Na chodbě potkali pár lidí, které vůbec nikdy v životě v Bradavicích neviděli. Všimli si také, že po cestě k Brumbálovi jsou občas jiné obrazy a bylo jim to dost divné. Konečně stanuli před kamenným chrličem, který střežil vchod do Brumbálovi pracovny. James věděl, že Brumbál si za hesla dával oblíbené sladkosti a asi pět minut zkoušeli nejrůznější pochoutky, až konečně chrlič uskočil při slově čokoládové žabky. Rychle nastoupili na pohyblivé točité kamenné schodiště, které je vyneslo až nahoru ke dveřím do Brumbálovi pracovny. James vzal za mosazné klepadlo a třikrát na těžké dubové dveře zabušil.
"Dále. " ozval se zevnitř známý, příjemný a už dva týdny neslyšený hlas.
James otevřel dveře a vešel. Brumbál seděl za svým pracovním stolem a jakmile vešli, Brumbál vzhlédl.
"Dobré odpoledne, Harry. " řekl Brumbál, jakmile uviděl rozčepýřené vlasy. "Pane bože, Jamesi! " vyjekl vzápětí, když opravdu zbystřil, kdo to je.
" A Lilly. " dodal, když zahlédl závoj rudých vlasů.
"Pane profesore, vrátili jsme se trochu dřív. Jeden Ital nás omylem poslal zpátky. Je to dlouhá historie. " začal James a podíval se při tom na Lilly, ta jen sklopila oči na protkávaný koberec.
"Vy máte nový koberec, pane řediteli? " podivila se Lilly a vzhlédla. Brumbál na ně stále zíral a zkoumavě si je prohlížel.
"Co se děje? " nechápala Lilly při pohledu na jejich profesora. Jamesovi tady ale něco nehrálo. Až teď si všiml, že jejich ředitel je nějaký moc šedivý a o pěkných několik let starší, než si ho pamatoval. Možná to bylo jen zdání, protože ho neviděl celé dva týdny, ale i tak mu přišel daleko starší a jinačí.
" Jamesi, Lilly, já…" zakoktal se Brumbál a očividně nevěděl, co má říct.
"Co se tady děje, pane řediteli? " i Lilly už si uvědomila, že tady něco nehraje.
"Já nevím, jak bych vám to řekl. Kolik vám je? " začal Brumbál vysvětlovat.
"Co je to za otázku, přeci 16. " nechápal Jimmy.
"Bože. " ulevil si Brumbál a postavil se. "Jde o to, že jsem jaksi o 20 let starší a všechno tady v téhle zemi také. Přicestovali jste do budoucnosti. "
James a Lilly nebyli schopni slova. Oba na profesora zírali a doufali, že každým okamžikem vykřikne apríl, ale on stále mlčel a vážně na ně koukal.
"To chcete jako říct, že v téhle době nám má být 36? " řekla po chvíli nechápavě a potichu Lilly.
"Ano, mělo by. " přikývl Brumbál.
"Jak to myslíte, to mělo by? " zadržel ho James.
"To je jedno. " mávl Brumbál rukou.
"Prostě teď budete chodit sem, řeknu, že jste přestoupili z jiné školy a budete tady, dokud nepřijdeme na to, jak vás dostat zpátky do vaší reality. " pokračoval Brumbál a začal plánovat, jak to udělají.
"Ale my máme všechny svoje věci v našich Bradavicích, nebo v Itálii. " skočila mu Lilly do řeči.
"To se nějak zařídí, máte s sebou nějaké peníze? "
"Ano, já mám tady váček v kapse, ale moc toho není. " přitakal James.
"No já mám tady opravdu málo. " dodala Lilly.
"Nevadí, škola vám půjčí školní peníze. Hábity dostanete a někdy si pojedete do Londýna koupit nějaké obyčejné oblečení na chození ven a v osobním volnu. " mávl rukou Brumbál a přešel ke skrytému trezoru, zamumlal nějaké zaklínadlo a vyndal z něj váček plný zlata. Podal ho Jamesovi a ten si ho zastrčil do kapsy kalhot.
"Jamesi, ty budeš mít pokoj s dnešními šesťáky a Lilly, ty taktéž, ale s děvčaty. " dodal potom a pokynul jim, aby už šli.
"Ještě něco. " křikl na ně, když už James otevíral dveře. "Možná bylo lepší, aby jste si trochu změnili vzhled a dali jiná jména. "
"Proč, mě se můj vzhled i jméno líbí. " nechápal James.
"Myslím, že by vyvolalo poprask, kdyby se rozneslo, že dva lidé, kteří jsou…kterým je 36, chodí do Bradavic a je jim šestnáct. " vysvětlil ředitel.
Přešel k Lilly a udělal několik pohybů hůlkou. Lilly měla v tu ránu blonďaté vlasy, ale i tak jí to slušelo. Pak se otočil na Jamese a ten měl v tu ránu vlasy uhlově černé.
"Myslím, že takhle to bude lepší. " zhodnotil Brumbál svůj výtvor.
"Co mám s očima? " vykřikl James.
"Zkus si sundat brýle. " mrkl na něj Brumbál. "Myslím, že dva stejní a brýlatí kluci na téhle škole, by vyvolali rozruch. James ho tedy uposlechl a sundal si brýle, v tu ránu už viděl dokonale.
"A ještě jména. " zamyslel se Brumbál. "Už to mám. Lilly ty budeš Lizzie Sergeiová a Jamesi, ty budeš Bill Brain. Ano, to by šlo. "
James s Lilly ve své nové podobě a s novými jmény chtěli vyjít ven, ale Brumbál je opět zarazil.
"Heslo do Nebelvírské věže je Famfrpál.Jo a moc se na sebe, myslím, jako na Lilly a Jamese nevyptávejte. Pro nikoho není dobré, když bude znát svoji budoucnost. " a trochu smutně se na ně pousmál.
Teď už James s Lilly opravdu opustili jeho pracovnu a vydali se vstříc chodbám a osudům ve své tolik známé, přesto nové a jiné milované škole.

23.kapitola-vánoční svátky

3. dubna 2008 v 21:39 *Volání srdce*
Tak a dneska, při tom učení na přímačky mě napadla další kapča, tentokrát k "Volání srdce." (Tady z toho hrozně vidíte, jak mě to učení moc baví a na co myslím xD) Ale co, je to hold učení. Tahle kapča není zlomová, je spíš doplňující, aby se tam něco dělo. Myslím, že té akce a tak všeho bylo dost. Takže, jako vždy, chci komenty a nespokojím se s míň, než s 10 komenty. Takže, pokud chcete novou kapču k "Syn, jako otec…." Měli by jste se vyznamenat. No a mě nezbývá nic jiného, než popřát pěkné počtení……Vaše Maggdinka ♥
Vánoční svátky
24. prosince se konala, jako každý rok slavnostní večeře ve Velké síni. Nebyly tu však, jako obvykle, kolejní stoly, ale byl tu jen jeden, protože ze všech kolejí ve hradě zůstalo na svátky asi jen 15 studentů. Převážně to byly sedmé ročníky. Z Nebelvíru tu zůstalo jen našich šest kamarádů, takže měli na celé prázdniny celou Nebelvírskou věž jenom pro sebe, což jim přišlo vhod.
Velká síň byla, jako na každé Vánoce, vyzdobena obvyklými 12 vánočními stromy, které sem vlastnoručně a bez ničí pomoci nosil Bradavický šafář a hajný Hagrid. Kolem oken byly rozvěšené cesmíny a girlandy a chodby na hradě měly taktéž vánoční atmosféru. Každou chvíli někde ze stropu viselo jmelí a hlavně kluci se mu obloukem vyhýbali.
Na večeři se dostavilo již zmíněných 15 žáků a s nimi tu jedl i celý učitelský sbor v čele s Brumbálem. Večeře probíhala v pohodě a ve skvělé atmosféře, akorát Snape si spletl olej s vínem a napil se oleje, což bylo skvělé rozptýlení zejména pro Poberty, ale i pro samotného Brumbála, který smích nezadržoval a smál se z plna hrdla.
Po večeři si ještě dlouho povídali ve společence. Bylo to příjemné, nikdo tu nebyl, niko tu neštěbetal a oni se nasmáli, jako nikdy. Dokonce i Lilly se smála, když James se Siriusem plácli nějakou hloupost. Nechápala to, dříve by jí to přišlo trapné, ale teď se prostě musela smát. Jak by se v ní něco, za tu dobu co byla v Bradavicích a co si nepamatovala, zlomilo.
-----------------------------------------------------------
"Klucííí! Vstávat, máte tady dárky! " to se nesl Maggiin hlas ráno 25. prosince ke chlapeckým ložnicím a vzbudil úplně všechny, kdo ještě spali. Hoši vylétli z postelí, nezdržovali se nějakým převlékáním a už se hnali dolů do společenky, kde na ně čekal vánoční stromeček a pod ním kupa dárků.
Vánoce byli štědré hlavně pro Jamese. Ten dostal od rodičů zbrusu nové koště. Za těch sedm let, co chodil do Bradavic to bylo už třetí. Měl strašnou radost a hned ho musel vyzkoušet a létal po společence. Za letu shodil jeden obraz nějakého starého kouzelníka, vázu, která stála na krbové římse a málem své nové koště spálil, protože prolétl kousek od plamen, které plápolali v krbu.
Lilly si sedla do křesla, aby si rozbalila svůj poslední balíček. Byl dost malý a ona z něj strhala balicí papír. Z papíru vyndala řetízek, na které se houpalo stříbrné srdce, ve kterém bylo vyryto I Love You. Koukala na ten podivný dárek, jako u vytržení.
"Od koho to je? " podivila se Maggie, když řetízek zbystřila.
"Nevím, není tam nikde jméno. " pokrčila Lilly rameny a dál řetízek zkoumala, jako by se bála, že s ním něco je.
Maggie se nenápadně podívala na Jamese, protože poznala odkud vítr fouká. James na Lilly upřeně zíral a koukal, jestli si řetízek vezme, nebo ne.
"Ale co, je pěkný, tak si ho nechám. To není můj problém, že tam není jméno. Ale je nádherný! " rozhodla se pak, ještě se na řetízek naposledy podívala a pak si ho zapnula kolem krku a nechala srdíčko, aby jí spadlo za výstřih její noční košilky, kterou měla na sobě.
Zbytek volna utekl, jako voda. Snad každý den chodili ven, kde byly snad tuny sněhu a koulovali se. Za těch pár dní to vypadalo tak, že už neměl ani jeden z nich nic suchého na sebe a museli si sušit věci u krbu, nebo teplým vzduchem z hůlky.
Bezkonkurenčně nejlepší byl ale Silvestr. Kouzelníci sice Silvestr neslaví, ale oni si přeci nemohli nechat ujít možnost se aspoň oprávněně opít. Jelikož měli celou Nebelvírskou věž pro sebe, seděli normálně ve společence. James se Siriem se odpoledne vypařili jejich tajnou chodbou do Medového ráje, kde nabrali přímo hromadu těch nejlepších sladkostí a odtud pak i ke Třem košťatům, kde štípli asi tři lahve medoviny, deset lahví s Máslovým ležákem a tři lahve Ohnivé whisky.
Večer v osm hodin byl sraz ve společence. Holky se na tuhle oslavu ustrojili nádherně a když se v osm sešli ve společence, kluci na nich mohli oči nechat. Sirius odněkud přitáhl nějaké staré rádio a naladil ho na správnou nejoblíbenější kouzelnickou stanici mladých teenagerů.
Do pití se samozřejmě jako první pustil Sirius, k němu se s radostí přidala Meg a po ní i James. Remus a Lucy pili jenom střídmě. Lilly se dlouho zdráhala, ale když jí holky dlouho přemlouvaly, dala si taky. K jejich údivu se docela rozjela, vůbec niko netušil, že tohle v Lilly je. Pila jednu sklenici medoviny za druhou a jednu Ohnivou whisky jakbysmet. Před půlnocí, když už měli všichni pořádně připito, začali odpočítávat příchod Nového roku. Když konečně byla přesně půlnoc, Sirius tam snad olíbal všechny, co měl po ruce. Remus i James vyfasovali asi tři pusy. Maggii naproti tomu málem vysál duši z těla, jak se po ní pořád sápal a dožadoval se polibku. Najednou v rádiu začali hrát pomalou písničku od Sudiček. Sirius se okamžitě vrhl k Meg a začal s ní tančit, poněkud opileckého ploužáka. Lilly se rozhlížela po Lucy, protože se chtěla s někým bavit, ale ona i Remus se někam vypařili. Jediný kdo tu seděl, byl James. Lilly se chvíli dívala do plamenů, které pomalu ztráceli na intenzivitě, když se před ní postavila něčí postava a výhled do krbů jí zrušila.
Lilly zamžourala a před sebou viděla Jamese.
"Nejdeš si zatančit? " zeptal se jí trochu zdráhavě a natáhl k ní ruku.
"Proč ne? " prohodila Lilly rozverně a položila svoji dlaň do té jeho. Jako by Jamesova ruka do Lilly posílala nějakou energii, takovou, jakou ona neznala. James vypadal překvapeně, ale dovedl si jí doprostřed místnosti a začal s ní kroužit pomalu sem a tam. Lilly podlehla vůni jeho vlasů a doteku jeho rukou, které se posouvali různě po jejích zádech a něžně jí hladily. Maggie se Siriusem zbystřili, jakmile se vrátili do reálu a všimli si Jamese s Lilly. Maggie se na Siria šťastně usmála. Ať to bylo jakékoli, Lilly pomalu k Jamesovi začala zase nalézat cestu.
Jejich Silvestrovský večírek skončil až kolem páté hodiny ranní. Když asi v jednu hodinu dotančili, ještě si všichni čtyři povídali a dál popíjeli. Z jejich rozhovorů se za chvíli stali nesnesitelné vytleny způsobené tím, jak jim ten alkohol lezl na mozek.
Lilly dokonce v jednu chvíli zhučela z křesla dolů, když jim zrovna James se Siriem vyprávěli, co jednou provedli Malfoyovi.
Někdy kolem čtvrté se otevřel portrét a dovnitř vlezli Remus a Lucy, ty jediní byli snad střízliví.
"Bože. " vyhrkl Sirius.
"Kde? " začal se James zmateně rozhlížet kolem sebe a očividně vyhlížel samotného boha a Lilly se vedle něj složila v dalším záchvatu smíchu.
"Já myslel, že je to McGonnagalová! " ulevil si Sirius, když zaostřil a uvědomil si, že je to Lucy s Remem.
"Máš černý svědomí! " zasmál se Remus a smál se hlavně tomu, jak všichni čtyři vypadali. Kolem páté hodiny to konečně zabalili a všichni se přesunuli do svých ložnic. Ovšem neobešlo se to bez komplikací. Sirius chtěl jít za Meg do ložnice a jakmile vstoupil na schodiště vedoucímu k dívčím ložnicím, po celé místnosti se rozječel strašný alarm a všichni se divili, že to neprobudilo celý hrad. Pak se schody slily ve skluzavku a Sirius, leknutím i tím, že neudržel rovnováhu, zahučel po hlavě dolů a přistál u nohou vysmátému Remusovi, Jamesovi a Lilly.
Na schodech, tentokrát do správných ložnic, se Siriovi začali motat nohy a vyjít do ložnice mu dělalo značné potíže. Silvestrovská párty, i celé Vánoce se opravdu vydařili.