Everybody should have his own world...

26.kapitola-nedopatření

27. dubna 2008 v 21:41 | MaggdiNka |  *Volání srdce*
Strašně moc se omlouvám, že to sem dávám s opožděním, ale Baruš se mi neobjevila na icq, takže se strašně omlouvám. Je tady očekávaná kapča k "Volání srdce."…dozvíte se v ní, jak to teda James bude mít. S komentama jste mě tentokrát u téhle povídky dost potěšili a já věřím, že vy to dokážete ještě víc, takže zkuste každý, kdo si tohle přečtete, napsat alespoň kraťoučký koment, nezabere vám to víc než jednu minutku z vašeho času. Doufám, že se vám tahle kapča bude líbit, protože jsem si na ní dala záležet a snažila jsem se jí propracovat. Takže vám přeju krásný počtení a pište KOMENTY……Vaše Maggdinka ♥
Nedopatření
James stál jako opařený na místě ještě hodnou chvíli. Když se konečně vzpamatoval, vydal se do ložnice. Ve společence ještě byli jeho přátelé, ale on se k nim nepřidal, nechtěl s nimi mluvit a nic vysvětlovat. Proto na nic nečekal a odešel do ložnice. Tam si lehl oblečený na postel, zatáhl za sebou závěsy, ležel a přemýšlel. Asi o půl hodiny později slyšel, že do ložnice přišli i jeho přátelé, ale ti mysleli že už spí a tak ho nerušili. James usnul až dlouho poté, co uslyšel oddechování svých přátel.
Ráno se probudil a bez jediného slova se vydal se Siriusem a Remem na snídani, jako obvykle se k nim ve společence připojily i Maggie a Lucy, ale Lilly s nimi tentokrát nebyla. Jamese napadlo, že bude asi na ošetřovně. Bylo mu ale divné, že se nikdo z jejích přátel nezajímal kde je.
Mlčky seděl u snídaně. Maggie si ho zkoumavě už delší dobu prohlížela, protože se jen tak nepřítomně ňoumal ve slanině s vajíčkem.
Po chvíli k Jamesovi přišla profesorka Mcgonagallová. Všichni na Jamese vyjeveně zírali. Že by zase něco provedl?
"Potter, pojďte se mnou. " řekl profesorka stroze. James se bez jediného slova, nebo protestu zvedl a následoval ředitelku jejich koleje, která vyšla z Velké síně.
"Kam jdeme?" zajímal se James.
"K řediteli Pottere. Říkala jsem mu o tom včerejšku, ale on chce vysvětlení po vás." Vysvětlila mu to a zbytek cesty šli mlčky, až se zastavili před kamenným chrličem, který střežil vstup do Brumbálovi pracovny.
"Lékořicová tyčinka." řekla Mcgonagallová heslo a James, tentokrát už bez ní vyjel po točitých schodech až ke dveřím ředitelny. Třikrát zaklepal a vešel.
Za stolem tam seděl jeho starý ředitel a když Jimmy vešel, vzhlédl od rozdělané práce.
"Dobré ráno Jamesi, posaď se prosím." pozdravil ho Brumbál s úsměvem a pokynul, aby se posadil na protější židli. Oba chvíli mlčky seděli a Brumbál se Jamesovi koukal do očí. James měl nepříjemný pocit, jako by byl pod rentgenem.
"Jamesi, tak pověz jak to bylo. Profesorka Mcgonagallová mi řekla svoji teorii, ale já jí moc nevěřím." začal Brumbál po chvíli. "Ale neříkej jí, že jsem řekl, že se zmýlila." dodal a mrkl na Jamese.
"Ležel jsem venku na nádvoří a přemýšlel." začal James od úplného začátku.
"Po večerce?" Brumbál se trochu pousmál.
"No totiž….ztratil jsem pojem o čase."
"Ach, chápu. To co se stalo slečně Evansové před dvěma měsíci."
"No, prostě jsem ztratil pojem o čase a ležel jsem na nádvoří, když kolem mě najednou někdo rychle proběhl a slyšel jsem jenom vzlyky. Když jsem se ohlédl, viděl jsem jenom vlasy. Poznal jsem je hnedka, takovéhle vlasy nemá žádná jiná." při poslední větě se James doslova zasnil.
"No a tak jsem za ní šel, běžela až dozadu na most. Když jsem tam došel, stála na opačné straně zábradlí, koukala pod sebe na jezero a ruce měla povolené tak, že to vypadalo, že každou chvíli skočí do vody pod sebou. Bylo mi jasné, že při tom pádu by se zabila a myslím, že jí to bylo jasné taky a to že právě měla v plánu." na chvíli se odmlčel a zkoumal si prsty svých rukou, které měl pevně semknuté.
"Pokračuj Jamesi, poslouchám." vyzval ho Brumbál, když chvíli nic neříkal.
"No, já jsem jí začal opatrně přemlouvat, aby to nedělala. Myslím, že jí něco strašně trápilo, protože strašně brečela. Konečně se mi to podařilo a ona chtěla přelézt zpátky za mnou. Jenže ji podklouzly nohy a ona spadla dolů. Kdybych jí nedržel za ruku, asi by už byla mrtvá. Po druhé se jí smekla noha zase a ona málem uklouzla, pak začala křičet o pomoc a já ji vytáhl, když přiběhla paní profesorka, ležel jsem na ní, ale to proto, že jsem jí vytáhl a zachránil a ona si to vyložila jinak." James dovyprávěl to, co se stalo.
Brumbál hodnou chvíli neřekl ani slovo a vypadal, že o tom usilovně přemýšlí. James také mlčel a čekal, jak to profesor ukončí.
"No. " začal Brumbál po chvíli, James se napřímil a poslouchal. "Myslím, že tvoje teorii je správnější, než ta profesorky Mcgonagallové. Teď jde ale o to, co slečnu Evansovou trápí. Nerad bych, aby se tohle ještě někdy opakovalo. Vlastně bych ti měl poděkovat, že jsi byl po večerce venku na tom nádvoří."
"Myslím, že za to může ta ztráta paměti. Kdyby jste ztratil paměť a nic si nepamatoval z několika měsíců svého života, taky by vám nebylo do zpěvu. " James to řekl trochu neomaleně. "Promiňte pane profesore, ale myslím, že je to kvůli tomu. Ještě k tomu jí nic nemůžeme říct. "
"Ano a pro tebe je to přirozeně těžké. Pokud se nemýlím, se slečnou Evansovou jsi chodil, že? "
"Ano. Je to hrozný, že ji nemůžu říct, co mezi námi bylo. Mám jí opravdu rád a ani si neumíte představit, jak mi bylo, když se probrala a první co udělala bylo, že mě seřvala ať jdu od ní pryč."
"Ovšemže, to nevím. Jenže nic nemůžeme udělat, nesmíme na to jít násilně, kdybys na ní hned vybalili,že jste spolu chodili,přitom jste na sebe celých šest let křičeli." přitakal Brumbál a zkoumavě si Jimmyho prohlížel.
"Já vím, že nesmím nic říct, ale ono je to strašně těžké." posteskl si James a složil obličej do dlaní.
"Jamesi, však uvidíš, že si Lilly za čas vzpomene. Musíš na ní jít stejně, jako předtím."
"Ono, ale nic nejde tak, jako předtím." povzdechl si James a zvedl se k odchodu.
"Můžu jí vidět?" zeptal se ředitele potom.
"Ale jistě. Je na ošetřovně. Jen za ní běž, omluvím tě ze školy a profesorce Mcgonagallové to všechno vysvětlím." přikývl Brumbál a Jimmy se vydal na ošetřovnu. Před dvoukřídlými dveřmi, které vedli na ošetřovnu se na chvíli zastavil a nadechl se. Potom, co si dodal odvahy, vstoupil dovnitř. Měl štěstí, že tady nebyla madame Pomfreyová, jinak by ho určitě vyhnala.
Rozhlédl se a Lilly zahlédl až na poslední posteli úplně vzadu. Ležela tam a klidně oddychovala.Dokonce vypadala i spokojeně.
James k ní pomalu došel a nemohl se vynadívat na tu její, po takové době, klidnou a spokojenou tvář.
Jakmile si přisunul židli k ní, trochu zamrkala a vzbudila se. James se chtěl zvednout a odejít, ale Lilly ho chytila za ruku a zadržela.
"Nechtěl jsem tě vzbudit." řekl James potichu, když se na ní otočil a znovu se posadil na židli.
"Ucítila jsem tvoji vůni." šeptla Lilly. Na chvíli mezi nimi zavládlo rozpačité ticho, které prolomila až Lilly.
"Děkuji ti za ten včerejšek. Nevím co mě to napadlo, ale prostě toho všeho mám plný zuby." Lilly se oči zalili slzami a jedna zbloudilá slza už po jí tváři stekla dolů. James na nic nečekal, poslechl svůj vnitřní hlas a přitiskl si jí k sobě.
"To neříkej, byla by škoda, kdyby sis něco udělala." snažil se jí utěšit.
"Prosím tě, kdo by si toho všimnul?" namítla Lilly a přitiskla si Jamese k sobě ještě blíž. James se na ní nevěřícně podíval. "Kdo? Třeba já, nedovedl bych si představit, kdyby ses zabila, co bych dělal. Prostě už k mýmu životu tak nějak patříš."
"Jenže je toho už na mě za celou tu dobu moc. Maggie a Sirius a teď ještě Lucy a Remus a já si připadám, že tady na tom světě už nikoho nezajímám." Lilly dál kanuly slzy na Jamesovo rameno.
"To není pravda, já jsem na tom úplně stejně, jako ty. Mě už si taky nikdo pořádně nevšimne. Ale já tady jsem pro tebe, takže pamatuj si, že kdykoli budeš osamocená, nebo ti bude smutno, můžeš za mnou přijít, i kdyby to bylo uprostřed noci." Lilly se na Jamese vděčně usmála a setřela si poslední slzy. James se na ní povzbudivě usmál a pak se zvedl ze židle a odešel z ošetřovny.
Lilly se ještě chvíli dívala na místo, kde za sebou James zabouchl dveře. I po té její včerejší perné noci v ní něco hrklo a ona se musela šťastně usmívat. James jí najednou přišel strašně blízký. Za posledních několik týdnů bližší, než kdokoli jiný na celém světě.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jíťa Jíťa | 27. dubna 2008 v 21:54 | Reagovat

Konečně další moc krásná kapitolka, jen tak dál :D

2 romuska romuska | 27. dubna 2008 v 22:04 | Reagovat

nádherná kapitola........a Lily ho už začína mať rada:)))) som rada,že ich už prestávaš trápiť:D ...........teším sa na pokračovanie

3 Terka Terka | Web | 28. dubna 2008 v 13:21 | Reagovat

Moooc se ti to povedlo,ostatně jako vždycky,dík že jsi ji sem dala!!! Byla suprová!!!

4 peti8 peti8 | E-mail | 28. dubna 2008 v 14:04 | Reagovat

Jáááj aká krásna kapitola. Už sa teším na ďalšiu.Dúfam,že pribudne skoro.

5 Luca Luca | 28. dubna 2008 v 15:56 | Reagovat

moc pěkný ,další kapitolu

6 Lili Lili | Web | 28. dubna 2008 v 16:08 | Reagovat

super rychlo pkracko plsssssssss:)

7 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | 28. dubna 2008 v 16:13 | Reagovat

Hádám, že nikomu ta "nehoda" tak rozkošně pateticky nepřipomíná Rose a Jacka s Titaniku...:)

8 Jaja Jaja | 28. dubna 2008 v 17:11 | Reagovat

Nadherna kapitolka..prekrasna..som strasne rada ze lily si pomaly uvedomuje co k jamesovi citi :) neviem sa dockat pokracka

9 ivuska ivuska | 28. dubna 2008 v 19:13 | Reagovat

nadherna kapca tesim na dalsi :D

10 Julča Julča | 28. dubna 2008 v 19:58 | Reagovat

Jen tak dál. Ať jsou brzo další super kapitolky xD

11 veronika veronika | 29. dubna 2008 v 16:22 | Reagovat

super len tak dalej

12 Bella Bella | 29. dubna 2008 v 20:06 | Reagovat

bezva, honem pokračuj, hrozne Jamese lituju

13 Veverka Veverka | 29. dubna 2008 v 20:38 | Reagovat

Nádhera!

14 Danula Danula | E-mail | Web | 30. dubna 2008 v 17:56 | Reagovat

super! skvělá kapča, lepší než ta před tím a ten konec:)

15 Szurmina Szurmina | 13. června 2008 v 18:00 | Reagovat

Nadherna povidka a stejne tak tato kapitola. A naprosto souhlasim s Bellatrix Black Lastrange

16 Gigi Gigi | Web | 11. července 2008 v 21:19 | Reagovat

opět krásná kapča:-) už fakt nvm,co jinýho psát,takže doufám,že to takhle stačí:-)

17 martnka martnka | Web | 21. července 2008 v 8:21 | Reagovat

no konečně je to s nima kapku lepší:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama