Everybody should have his own world...

25.kapitola-pro dobrotu na žebrotu

16. dubna 2008 v 21:54 | MaggdiNka |  *Volání srdce*
Hmm, zase mě napadlo napsat kapču k "Volání srdce."….o víkendu jsem se koukala na Titanic a nedalo mi to. Je to tak krásnej film, sice jsem ho viděla snad milionkrát, ale mě se hrozně líbí a tak se nedivte tomu, čeho se tady dočtete. Určitě se vám hnedka vybaví scéna z Titanicu. Nezbývá mi nic jiného než připomenout, aby jste komentovali, protože jestli nebudu spokojená, tak nepřidám nic a nakonec tohohle kecání přeju aby se vám new kapča líbila a aby jste si pěkně početli……….Vaše Maggdinka ♥
Pro dobrotu na žebrotu
Leden se přehnal rychlostí blesku a už tu byl začátek února. Klidné sněžení a slunečno vystřídaly mrazy, prudké a štiplavé vichřice a sněhové bouře. To, že Remus Lupin chodí s Lucy Thomsonovou se po škole rozkřiklo během pár dnů poté co začala v novém roce škola, ale jim to ani v nejmenším nevadilo. Byli jako dvě hrdličky a moc jim to spolu slušelo. Všichni jim to moc přáli, hlavně Removi.
Co se týče Lillyiny paměti, vůbec nic se ani v nejmenším nezměnilo. Pořád, jako by měla vygumováno a na nic si nepamatovala. Jí to strašně deptalo, koho taky ne, když ztratí tři měsíce svého života. Další, koho ztráta její paměti poznamenala byl samozřejmě James, což bylo naprosto pochopitelné. Všechno dával za vinu Snapeovi, tomu teď nemohl přijít ani na jméno, ještě víc než dříve. Nenáviděl ho za to, co udělal Lilly.
Jak tady již bylo zmíněno, leden se přehoupl v únor a sedmým ročníkům se pekelně rychle začali blížit zkoušky OVCE a tím pádem na ně učitelé kladli i větší nároky než předtím.
Zrovna všichni sedmáci z Nebelvíru seděli ve společence a dodělávali sáhodlouhé pojednání, které jim zadala McGonagallová. Lilly svůj úkol už udělala a sbalila si věci do tašky. Na chvíli zmizela v dívčí ložnici, ale pak se zase vrátila zpátky, ovšem nezamířila ke stolu, ale k východu z koleje.
"Kam jdeš? " podivila se Maggie, jakmile jí zbystřila.
"Ale…jen tak se někam projít. " mávla Lilly rukou, vyšla ven a ignorovala ustarané pohledy jejích přátel.
"Jasně, jako James. " povzdychla si Meg neadresně a potichu, ale všichni kdo seděli u stolu ji slyšeli. Tedy, moc jich tady ani nebylo. Byla tu jen ona a Sirius a Lucy a Remus. James se šel projít, jak už Maggie řekla.
"Pořád kolem sebe chodí. Oba jsou jako vyměnění. " přidal se k ní starostlivě Remus.
"Jo, chodí kolem sebe, ale aby zavadili o sebe, to ne. Přitom já vím, že Lilly k Jamesovi něco cítí, ale bojí se. Bojí se toho, co bylo a ona si to nepamatuje. " přitakala smutně Lucy.
"Je mi jich líto, obou. " zakončila Maggie debatu na téma Lilly a James a pak už se věnovala pouze Siriusovi a Lucy Removi.
Čím byla Lilly dál od Nebelvírské věže, tím byla smutnější a tím se její emoce prohlubovali a chodby po kterých šla, jako by jí dávali svobodu přemýšlení a vyplavení těch emocí ven. Mířila si to na kamenné nádvoří. Po chvíli jí začali téci slzy, po jejích opálených lících a ona to nemohla zastavit. Všechno z těch dvou měsíců na ní najednou dolehlo a ona už nemohla jít dál, jako by se zasekla a nemohla najít cestu, jak pokračovat. Teď se dala do běhu, bylo chvíli před večerkou a ona cestou potkávala několik studentů, kteří se odebírali do svých kolejí. Všichni na ní divně koukali. Kdo by taky nekoukal, když kolem vás běží primuska ze sedmého ročníku a zoufale vzlyká. Lilly to ale bylo jedno, bylo jí už jedno všechno.
James ležel na lavičce uprostřed nádvoří. Ležel tady a přemýšlel, přemýšlel o sobě a o Lilly a o tom, proč se to všechno muselo takhle v nejlepším pokazit. Vtom kolem něj někdo rychle proběhl a on slyšel jenom tlumené vzlyky. Podíval se, kdo to tak spěchá a na poslední chvíli spatřil závoj rudých vlasů, než zmizela Lilly na mostě, který vedl od hradu nad jezerem na školní pozemky.
Lilly stále brečela, doběhla až na okraj mostu a zastavila se o dřevěné zábradlí. Najednou věděla, že to musí udělat, už jí štvalo, že neví nic o tom, co se stalo v prvních třech měsících jejího sedmého ročníku. Už jí štvalo, že jí nikdo nic nechtěl říci a navíc jí připadalo, jako by propásla kus svého života a jako by si jí všichni přestali všímat, protože věděli co se stalo a ona ne. Nikdo se s ní nebavil tak, jako dřív. Maggie měla Siriuse, Lucy chodila s Remusem a ona byla sama.
Pomalu vystoupala na zábradlí a přelezla ho. Rukama se zavěsila tak, aby visela směrem dolů. Pod sebou neviděla nic, než černou jezerní hladinu, hladkou a klidnou, jako zrcadlo. Za pár vteřin jí měla rozčeřit a ona už nebude tak klidná, jako je teď.
Naklonila se teď ještě víc, zavřela oči a chtěla povolit stisk na zábradlí, když vtom za sebou uslyšela odkašlání. Podívala se s trhnutím za sebe a spatřila tam ty oříškové oči.
"Jdi pryč." křikla na Jamese a těžce oddechovala.
"Nemůžu."
"Udělej jediný krok a já se pustím." Pohrozila mu a hlas se jí klepal, jak zimou, tak strachem a napětím.
"Tak jo, hlavně klid. " James na ní šel opatrně. Zasekl se na místě a koukal na ní. Měl chuť pro ní skočit, ale věděl, že nesmí udělat žádnou blbost.
James se najednou sehnul k zemi a začal si rozvazovat tkaničky u bot a poté si je i sundal. Lilly se na něj otočila zrovna ve chvíli, kdy si začal rozepínat i mikinu.
"Co to děláš? " neudržela se.
"Moc se mi tam nechce. " začal James.
"Cože? " nechápala Lilly.
"No moc se netěším, až tam za tebou budu muset skočit."
"Proč bys tam měl skákat? "
"Jestli tam skočíš ty, tak já musím taky. " vysvětlil jí to James.
"Ty jsi blázen. "
"Při vší úctě k tobě. Já nejsem ten, kdo visí z mostu. "
Lilly se při těchto Jakešových slovech trochu uchechtla, ale nebyl to úsměv veselý, byla ještě pořád v šoku a vyklepaná.
"Takže se moc netěším, až tam za tebou skočím. " pokračoval James a sundal si mikinu. Lilly se na něj otočila a upřeně na něj zírala.
"Teď asi doufám, že to zábradlí zase přelezeš a já budu mít klid. " řekl potom pomalu a opatrně, aby něco neuspěchal. Teď přišel až za její záda, Lilly se zahleděla dolů na vodní hladinu a přemýšlela.
"No tak, podej mi ruku. " řekl James po chvíli ticha a natáhl svou ruku před Lilly. Lilly se rozmýšlela a pak mu vložila svoji dlaň do nastavené ruky a otočila se k němu opatrně čelem. James si viditelně oddechl.
"Já věděl, že dostaneš rozum. Bylo by o jednu chytrou krásnou a výjimečnou holku míň. " neodpustil si James poznámku, ale Lilly to nevadilo, nebrala to jako nějakou narážku. Naopak se na něj krásně usmála.
"Tak pojď, stačí už jen přelízt. " vybídl jí. Lilly ho uposlechla a dala pravou nohu na první stupínek zábradlí. Pomalu došlápla v měkkých teniskách, jenže měla dlouhé nohavice u džínů a noha jí podklouzla.
Strašně zavřeštěla a začala padat dolů. James ale nezahálel a jelikož jí ještě držel za ruku, chytil jí pevněji a nedovolil aby spadla.
"Držím tě, musíš vyšplhat nahoru. " zakřičel na ní. Lilly se snažila trochu vzepřít a trochu se přitáhla, James jí chytil za obě ruce a s vynaložením sil jí tahal nahoru, jenže jemu i Lilly se strašně potili ruce a opět mu uklouzla, takže k hladině jezera visela jen za jednu ruku. Začala křičet, podívala se pod sebe na lesknoucí se hladinu klidného jezera. Nechtěla tam spadnout.
"Mám tě a nepustím tě. " snažil se ji James utišit a teď se opravdu zapřel celou svoji silou a pomalu a těžko vytáhl Lilly k sobě. Popadl jí do náruče, ale oni se spolu převážili a James se na Lilly svalil.
Najednou uslyšeli kroky, které dupaly k nim po dřevěné lávce. To sem běžela profesorka McGonagallová a napřaženou hůlkou mířila na Jamese. Určitě ji sem vylákal Lillyin vřískot o pomoc.
"Panebože pane Pottere, tak tohle bych od vás nečekala. " vykřikla zděšeně profesorka, když přelétla pohledem od Jamese ležícím na Lilly po jeho mikinu a boty. Pak zavolala několik dalších lidí z hradu a ve vzduchu vykouzlila deku, kterou přehodila přes Lilly, protože ta byla úplně promrzlá.
"Paní profesorko, to nebylo tak, jak se zdá. " začala Lilly.
"Mlčte slečno. " zarazila jí ředitelka jejich koleje. "Teď jste mě hluboce zklamal pane Pottere. To, že je něčeho takového schopný někdo ze Zmijozelu mě ani nepřekvapuje, ale že i vy a ještě k tomu, když jste tomu posledně tak bravurně zabránil. "
"Ale paní…" začala opět Lilly, ale profesorka jí jedním gestem umlčela.
"Pište si pane Pottere, že se o tom hned zítra dozví pan ředitel a že nezůstanete bez postihu o to se postarám. " otočila se Mcgonagallová na Jamese.
"Ale…" James se chtěl bránit, ale už nebyl čas.
"Slečno, dovedu vás do vašeho pokoje. " otočila se profesorka na Lilly a popadla jí za paži a už jí táhla pryč.
James tam zůstal stát a poslouchal jen Lillyiny hlasité protesty, které na profesorku křičela, ale ta jí očividně absolutně nevnímala a nic nedbala na to, co tam na ní Lilly křičela a že to chtěla vysvětlit. James tam zůstal stát jako přikovaný a koukal se, jak dvě ženské postavy mizí v hradě.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ivuska ivuska | 16. dubna 2008 v 22:52 | Reagovat

jjj na titanik taky rada koukam ..... a dobra scena (chudak James)

2 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 17. dubna 2008 v 6:21 | Reagovat

no... ten konec byl fakticky drsnej. doufám, že se to vysvětlí. jinak hezká kapitolka :D

3 Pěťulďas Pěťulďas | 17. dubna 2008 v 13:47 | Reagovat

jak psala ivuska, fakt jak titanik. Kapitolka se ti povedla

4 Alata Corns Alata Corns | 17. dubna 2008 v 15:49 | Reagovat

Skvělá kapča...už se těšim až to bude vysvětlovat Brumbálovi.

5 MarryT MarryT | Web | 17. dubna 2008 v 16:40 | Reagovat

No super, uplně si to umím představit ;-)

6 Jíťa Jíťa | 17. dubna 2008 v 22:45 | Reagovat

Super kapitolka snad bude co nejdřív další.

7 Danula Danula | E-mail | Web | 18. dubna 2008 v 8:07 | Reagovat

Tak to bylo pěkně hnusný....ta McGonagallová mě pěkně štve! Proč si to megera jedna nenechá vysvětlit? ááááá jinak super kapča:)

8 Sabik Sabik | 18. dubna 2008 v 9:19 | Reagovat

Četla sem tu povídku až do teď a je nádherná doufám,žě bude pokračování

9 romuska romuska | 18. dubna 2008 v 16:05 | Reagovat

chudacik Jimmy on ju zachrani a McGonalka mu este vynada:((.........no ale cakala som to kedze nieco take bolo aj v Titaniku ale tam si to aspon nechali troch vysvetlit........ale Dumbledore to pochopi:))))) uz sa tesim na pokracko:-DDD

10 Alien Alien | E-mail | 18. dubna 2008 v 17:32 | Reagovat

super, ať už je tu další kapča

11 wisty wisty | E-mail | Web | 19. dubna 2008 v 19:25 | Reagovat

no tééééda, já zírám:) úžasný:)

12 Alien Alien | E-mail | 20. dubna 2008 v 13:05 | Reagovat

tak co je s tou kapčou?? A ani volání srdce nepřibylo...

13 Julča Julča | 20. dubna 2008 v 14:59 | Reagovat

pěknýýý, už aby byla další

14 Makina Makina | Web | 20. dubna 2008 v 18:53 | Reagovat

Nádhera, pěkná kapitolka

15 jess jess | 21. dubna 2008 v 10:50 | Reagovat

nadheraaaaaa suprova kapitolka honemmmmmmm dalsiiiiiiiii

16 Terka Terka | Web | 22. dubna 2008 v 11:07 | Reagovat

Jupíí!!! píšeš skvěle! Rychle další kapčuuu!!!

17 Káťa Káťa | 23. dubna 2008 v 20:15 | Reagovat

úžasný... seš prostě fakt nadaná na psaní

18 Cajushka Cajushka | Web | 24. dubna 2008 v 16:32 | Reagovat

Mno jo,thaak toto je titanic,hehe.ale pjeknaa kapitolka

19 Káťa Káťa | 24. dubna 2008 v 20:19 | Reagovat

Super kapitolka, stejně jako všechny ostatní :-))) Už by mohla být zas nějaká nová...

20 Alice Alice | 27. dubna 2008 v 13:20 | Reagovat

ahoj docela průměrná povídka,vytkla bych ti pár věcí,třeba ta scéna s Titanikem se tam vůbec nehodí,potom jak píšeš o Petrovi,že je dost často se zmijozelákama,to je taky nesmysl,přece s knížek víš,že byl pořád s Pobertama,dále ze Snapa si udělala úplnýho zvrhlíka,on totiž Lily miloval,takže by na ni nikdy nevztáhl ruku,natož aby ji znásilnil,já vím že si vymýšlíš svůj příběh,ale měla by ses trochu držet toho co už napsala Rowlingová,ale je to jen můj názor,pokud se to někomu líbí budiž,jo ještě sem zapomněla dodat k tomu názvu mělo by se to jmenovat spíš Trápení,protože nejdřív se trápí James a pak zas Lily,ta povídka není o ničem jiném,když už jsou jednou spolu,tak to tak nech a nenič jim ten vztah,tak ahoj a jsem zvědavá jak tu povídku dopíšeš,když si teď z Jamese udělala zvrhlíka

21 Gigi Gigi | Web | 11. července 2008 v 21:12 | Reagovat

to Alice: hodně obsáhlej názor, ale pokud sis toho ještě nevšimla, tak ve světě fanfiction se fantazii meze nekladou a každý si může psát co chce bez ohledu na to, jak někdo napsal nějakou knížku, protože každý autor FF vytváří svou vlastní povídku, sám podle sebe...to jen tak btw...

jinak, Magdi, mě se tahle kapča opět moc líbila:-) jako ta scéna z Titanicu neměla chybu:-D upe mi to ten film připomnělo, ptž už jsem ho strašně dlouho neviděla...fakt mooc hezký až teda na ten konec...nevím po kolikáté už to píšu, ale: chudák James...

22 martnka martnka | Web | 20. července 2008 v 22:43 | Reagovat

jj to bylo zkopčení z titanicu, bylo to až moc do očí! taky se tě chci zeptat, kam se poděl červíček? povídka i kapitolka jsou dobré

23 myllei myllei | Web | 4. srpna 2009 v 10:09 | Reagovat

to alice: ty povidky asi nepises co tak si nekdy zkuz napsat alespon jednorázovku a pak tady neco vykladej i kdys jak si rekla je to jen a jen tvuj nazor a vetsine ostatnich se to libi takze asi jedine priste drz zobák

jinak nadhernoucka kapitolka a stejne jak uz rekla gigi: chudák James

24 Alesandro Alesandro | E-mail | Web | 13. října 2011 v 7:47 | Reagovat

Třídní původ? Moji předkové byli neandrtálci, takže díky za info:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama