Everybody should have his own world...

Duben 2008

26.kapitola-nedopatření

27. dubna 2008 v 21:41 | MaggdiNka |  *Volání srdce*
Strašně moc se omlouvám, že to sem dávám s opožděním, ale Baruš se mi neobjevila na icq, takže se strašně omlouvám. Je tady očekávaná kapča k "Volání srdce."…dozvíte se v ní, jak to teda James bude mít. S komentama jste mě tentokrát u téhle povídky dost potěšili a já věřím, že vy to dokážete ještě víc, takže zkuste každý, kdo si tohle přečtete, napsat alespoň kraťoučký koment, nezabere vám to víc než jednu minutku z vašeho času. Doufám, že se vám tahle kapča bude líbit, protože jsem si na ní dala záležet a snažila jsem se jí propracovat. Takže vám přeju krásný počtení a pište KOMENTY……Vaše Maggdinka ♥
Nedopatření
James stál jako opařený na místě ještě hodnou chvíli. Když se konečně vzpamatoval, vydal se do ložnice. Ve společence ještě byli jeho přátelé, ale on se k nim nepřidal, nechtěl s nimi mluvit a nic vysvětlovat. Proto na nic nečekal a odešel do ložnice. Tam si lehl oblečený na postel, zatáhl za sebou závěsy, ležel a přemýšlel. Asi o půl hodiny později slyšel, že do ložnice přišli i jeho přátelé, ale ti mysleli že už spí a tak ho nerušili. James usnul až dlouho poté, co uslyšel oddechování svých přátel.
Ráno se probudil a bez jediného slova se vydal se Siriusem a Remem na snídani, jako obvykle se k nim ve společence připojily i Maggie a Lucy, ale Lilly s nimi tentokrát nebyla. Jamese napadlo, že bude asi na ošetřovně. Bylo mu ale divné, že se nikdo z jejích přátel nezajímal kde je.
Mlčky seděl u snídaně. Maggie si ho zkoumavě už delší dobu prohlížela, protože se jen tak nepřítomně ňoumal ve slanině s vajíčkem.
Po chvíli k Jamesovi přišla profesorka Mcgonagallová. Všichni na Jamese vyjeveně zírali. Že by zase něco provedl?
"Potter, pojďte se mnou. " řekl profesorka stroze. James se bez jediného slova, nebo protestu zvedl a následoval ředitelku jejich koleje, která vyšla z Velké síně.
"Kam jdeme?" zajímal se James.
"K řediteli Pottere. Říkala jsem mu o tom včerejšku, ale on chce vysvětlení po vás." Vysvětlila mu to a zbytek cesty šli mlčky, až se zastavili před kamenným chrličem, který střežil vstup do Brumbálovi pracovny.
"Lékořicová tyčinka." řekla Mcgonagallová heslo a James, tentokrát už bez ní vyjel po točitých schodech až ke dveřím ředitelny. Třikrát zaklepal a vešel.
Za stolem tam seděl jeho starý ředitel a když Jimmy vešel, vzhlédl od rozdělané práce.
"Dobré ráno Jamesi, posaď se prosím." pozdravil ho Brumbál s úsměvem a pokynul, aby se posadil na protější židli. Oba chvíli mlčky seděli a Brumbál se Jamesovi koukal do očí. James měl nepříjemný pocit, jako by byl pod rentgenem.
"Jamesi, tak pověz jak to bylo. Profesorka Mcgonagallová mi řekla svoji teorii, ale já jí moc nevěřím." začal Brumbál po chvíli. "Ale neříkej jí, že jsem řekl, že se zmýlila." dodal a mrkl na Jamese.
"Ležel jsem venku na nádvoří a přemýšlel." začal James od úplného začátku.
"Po večerce?" Brumbál se trochu pousmál.
"No totiž….ztratil jsem pojem o čase."
"Ach, chápu. To co se stalo slečně Evansové před dvěma měsíci."
"No, prostě jsem ztratil pojem o čase a ležel jsem na nádvoří, když kolem mě najednou někdo rychle proběhl a slyšel jsem jenom vzlyky. Když jsem se ohlédl, viděl jsem jenom vlasy. Poznal jsem je hnedka, takovéhle vlasy nemá žádná jiná." při poslední větě se James doslova zasnil.
"No a tak jsem za ní šel, běžela až dozadu na most. Když jsem tam došel, stála na opačné straně zábradlí, koukala pod sebe na jezero a ruce měla povolené tak, že to vypadalo, že každou chvíli skočí do vody pod sebou. Bylo mi jasné, že při tom pádu by se zabila a myslím, že jí to bylo jasné taky a to že právě měla v plánu." na chvíli se odmlčel a zkoumal si prsty svých rukou, které měl pevně semknuté.
"Pokračuj Jamesi, poslouchám." vyzval ho Brumbál, když chvíli nic neříkal.
"No, já jsem jí začal opatrně přemlouvat, aby to nedělala. Myslím, že jí něco strašně trápilo, protože strašně brečela. Konečně se mi to podařilo a ona chtěla přelézt zpátky za mnou. Jenže ji podklouzly nohy a ona spadla dolů. Kdybych jí nedržel za ruku, asi by už byla mrtvá. Po druhé se jí smekla noha zase a ona málem uklouzla, pak začala křičet o pomoc a já ji vytáhl, když přiběhla paní profesorka, ležel jsem na ní, ale to proto, že jsem jí vytáhl a zachránil a ona si to vyložila jinak." James dovyprávěl to, co se stalo.
Brumbál hodnou chvíli neřekl ani slovo a vypadal, že o tom usilovně přemýšlí. James také mlčel a čekal, jak to profesor ukončí.
"No. " začal Brumbál po chvíli, James se napřímil a poslouchal. "Myslím, že tvoje teorii je správnější, než ta profesorky Mcgonagallové. Teď jde ale o to, co slečnu Evansovou trápí. Nerad bych, aby se tohle ještě někdy opakovalo. Vlastně bych ti měl poděkovat, že jsi byl po večerce venku na tom nádvoří."
"Myslím, že za to může ta ztráta paměti. Kdyby jste ztratil paměť a nic si nepamatoval z několika měsíců svého života, taky by vám nebylo do zpěvu. " James to řekl trochu neomaleně. "Promiňte pane profesore, ale myslím, že je to kvůli tomu. Ještě k tomu jí nic nemůžeme říct. "
"Ano a pro tebe je to přirozeně těžké. Pokud se nemýlím, se slečnou Evansovou jsi chodil, že? "
"Ano. Je to hrozný, že ji nemůžu říct, co mezi námi bylo. Mám jí opravdu rád a ani si neumíte představit, jak mi bylo, když se probrala a první co udělala bylo, že mě seřvala ať jdu od ní pryč."
"Ovšemže, to nevím. Jenže nic nemůžeme udělat, nesmíme na to jít násilně, kdybys na ní hned vybalili,že jste spolu chodili,přitom jste na sebe celých šest let křičeli." přitakal Brumbál a zkoumavě si Jimmyho prohlížel.
"Já vím, že nesmím nic říct, ale ono je to strašně těžké." posteskl si James a složil obličej do dlaní.
"Jamesi, však uvidíš, že si Lilly za čas vzpomene. Musíš na ní jít stejně, jako předtím."
"Ono, ale nic nejde tak, jako předtím." povzdechl si James a zvedl se k odchodu.
"Můžu jí vidět?" zeptal se ředitele potom.
"Ale jistě. Je na ošetřovně. Jen za ní běž, omluvím tě ze školy a profesorce Mcgonagallové to všechno vysvětlím." přikývl Brumbál a Jimmy se vydal na ošetřovnu. Před dvoukřídlými dveřmi, které vedli na ošetřovnu se na chvíli zastavil a nadechl se. Potom, co si dodal odvahy, vstoupil dovnitř. Měl štěstí, že tady nebyla madame Pomfreyová, jinak by ho určitě vyhnala.
Rozhlédl se a Lilly zahlédl až na poslední posteli úplně vzadu. Ležela tam a klidně oddychovala.Dokonce vypadala i spokojeně.
James k ní pomalu došel a nemohl se vynadívat na tu její, po takové době, klidnou a spokojenou tvář.
Jakmile si přisunul židli k ní, trochu zamrkala a vzbudila se. James se chtěl zvednout a odejít, ale Lilly ho chytila za ruku a zadržela.
"Nechtěl jsem tě vzbudit." řekl James potichu, když se na ní otočil a znovu se posadil na židli.
"Ucítila jsem tvoji vůni." šeptla Lilly. Na chvíli mezi nimi zavládlo rozpačité ticho, které prolomila až Lilly.
"Děkuji ti za ten včerejšek. Nevím co mě to napadlo, ale prostě toho všeho mám plný zuby." Lilly se oči zalili slzami a jedna zbloudilá slza už po jí tváři stekla dolů. James na nic nečekal, poslechl svůj vnitřní hlas a přitiskl si jí k sobě.
"To neříkej, byla by škoda, kdyby sis něco udělala." snažil se jí utěšit.
"Prosím tě, kdo by si toho všimnul?" namítla Lilly a přitiskla si Jamese k sobě ještě blíž. James se na ní nevěřícně podíval. "Kdo? Třeba já, nedovedl bych si představit, kdyby ses zabila, co bych dělal. Prostě už k mýmu životu tak nějak patříš."
"Jenže je toho už na mě za celou tu dobu moc. Maggie a Sirius a teď ještě Lucy a Remus a já si připadám, že tady na tom světě už nikoho nezajímám." Lilly dál kanuly slzy na Jamesovo rameno.
"To není pravda, já jsem na tom úplně stejně, jako ty. Mě už si taky nikdo pořádně nevšimne. Ale já tady jsem pro tebe, takže pamatuj si, že kdykoli budeš osamocená, nebo ti bude smutno, můžeš za mnou přijít, i kdyby to bylo uprostřed noci." Lilly se na Jamese vděčně usmála a setřela si poslední slzy. James se na ní povzbudivě usmál a pak se zvedl ze židle a odešel z ošetřovny.
Lilly se ještě chvíli dívala na místo, kde za sebou James zabouchl dveře. I po té její včerejší perné noci v ní něco hrklo a ona se musela šťastně usmívat. James jí najednou přišel strašně blízký. Za posledních několik týdnů bližší, než kdokoli jiný na celém světě.

rozhodnutí

27. dubna 2008 v 21:39 | MaggdiNka |  Keci kolem blogu
Rozhodnutí
Tak, svými hlasy jste rozhodli, že chcete první povídku, kterou jsem navrhla a na tu mám taky lepší nápady, takže se tady objeví nejdýl do konce května, ani to ne. Teďka budu přidávat kapči hlavně k HP-naděje umírá poslední, abych jí měla z krku a neměla toho tolik rozepsáno a až dopíšu Volání srdce, tak se tady objeví povídka číslo dvě. To by mohlo být nejdýl v červnu. Rozhodli jste vy sami, ale i trochu já, tamtu druhou musím ještě vymyslet. Všem co hlasovali do anketky mocinky děkuju, strašně jste mi pomohli. Takže doufám že jsem potěšila ty, kteří pro první povídku s názvem Mission-impossible hlasovali, ale snad potěším i ostatní, kteří chtěli tu druhou. Myslím, že na chuť si přijdou všichni. V první povídce bude sranda ale hlavně móóc romantiky, taky co jiného by jste chtěli z toho popisu povídky. xD
Ještě jednou moc děkuju a doufám, že vás nezklamu……Vaše Maggdinka ♥

Info

25. dubna 2008 v 9:16 Keci kolem blogu
Nová kapča bude už brzo!!!
Lidi můžete se těšit na novou kapču k Volání srdce. Musím jenom počkat, až se mi na icq objeví Baruška, aby mi mohla kapču zveřejnit, protože ten idiot bratr pořád blog.cz neodblokl. Ale počítejte s tím, že dneska, nebo nejpozději zítra se kapča objeví. Pak můžete očekávat kapču k mé první povídce atj. Harry Potter-naděje umírá poslední. S touhle povídkou se blížím už do finále. Po nějké chvíli tady přibyde i ta nová slibovaná povídka, ale záleží na vás, jak to v anketce odhlasujete, baych věděla kterou mám napsat. Více hlasů má teď ta druhá a já mám víc promyšelnou tu prvníTo ale neva, protože já se rozhodnu podle vás. Takže pokud možno, ještě hlasujte v anketce, abych věděla..........zatim pá Vaše Maggdinka

18.kapitola-zažehnaná katastrofa

23. dubna 2008 v 14:32 | MaggdiNka |  *Syn jako otec...nebo ne??*
Je tady kapča k "Syn, jako otec…". Je taková chaotická, ale až se začtete, poznáte význam a co se týče prolínání budoucnosti s jejich časem, tak je docela už důležitá. Někdo možná přijde na to, že oni nejsou ti, za které se vydávají. Tak čtěte, ať víte, jak jsem to sesmolila. Nedivte se, píšu to v mírný euforii ze zítřejších přímaček. Přeju hezký počtení a jako doufám, že bude mrtě komentů, protože jestli ne, tak nepřidám kapču a vy budete mít smůlu……..Vaše Maggdinka ♥
Zažehnaná katastrofa
Lilly - tedy Lizzie - vlítla do jejího nynějšího pokoje a v obličeji byla rudá rozhořčením.
"Ten Potter, je takovej debil! " zařvala, naštvaně kopla do postele, ale vzápětí se chytila za nohu a mnula si nakopnutý palec. "Proč já? " lamentovala dál a protočila oči ke stropu.
"Co se děje? " zajímala se Hermiona a přisedla si k ní na postel. Moc jí zajímalo, co jí Harry provedl, že je tak naštvaná.
"Co si myslí, že se se mnou může jen tak líbat? " Lilly na její otázku nebrala ohledy, ale Hermiona z toho dostatečně pochopila, proč je tak rozhořčená. "To je idiot! "
"Počkej, Harry tě líbal? To nadáváš jemu? "
"Cože? " Lilly se na Hermionu vyjeveně podívala, jako by si teprve teď všimla, že je tady. "Ale ne, Harry je super kluk. Na rozdíl od někoho. " odfrkla si.
"Počkej, počkej…" vykulila na ní Hermiona oči. "Ty nemluvíš o Harrym, ale řekla jsi jeho jméno? "
"Eh.." Lilly se zasekla. Uvědomila si, co to teď plácla za blbost.
"Ty seš tak blbá. " Lilly kárala sama sebe, vzala do ruky polštář a uštědřila si jím jednu ránu do obličeje. Hermiona na ní chvíli koukala, pak se na ní Lilly podívala. Mia jí chvíli koukala do očí a pak se jí oči rozzářili.
"Lilly. " vydechla a nebyla schopna dalšího slova, ani nádechu. Lilly si pouze složila bezmocně obličej do dlaní.
"Evansová, ty jsi taková kráva. Hmm a pak, že blondýny jsou blbý, spíš zrzky. Jsem zrzka a ještě k tomu kráva. Rezavá kráva :D " napomínala se Lilly v duchu.
Pak ale k Hermioně vzhlédla. "Jak, víš, jak se jmenuju a jak jsi mě poznala? "
Teď byla v koncích Mia a zamaskovala to další otázkou.
"Jak…jak jste se sem dostali? " vykoktala se sebe.
"No, řekněme, že se zvrtlo jedno kouzlo a my jsme sem přicestovali z minulosti. " pokrčila Lilly rameny. "Prosím, ale nikomu neříkej kdo jsme, ať už nás znáš jakkoli, že znáš Jamese, to chápu, když je to Harryho táta, ale mě…no každopádně hlavně se to nesmí dozvědět Brumbál, jinak by byl průšvih. " dořekla pak.
"Jasně, nikomu to neřeknu. " přikývla Hermiona, když se trochu z toho šoku vzpamatovala.
"Díky, máš to u mě. " děkovala jí Lilly.
"Nepůjdeme do společenky, udělat to pojednání pro Snapea? " řekla po chvíli Mia a pak se zarazila.
"Počkat, tak to znamená, že znáš i Snapea. " řekla pak.
"Jo, byl to zvláštní pocit, vidět ho o dvacet let staršího. " přitakala Lilly.
"No nic, tak jdeme. " ukončila Hermiona debatu, obě popadli své brašny s učením a sešli dolů do společenky. Když tam došli, Harry, James a Ron už tam seděli. Lilly si moc dobře všimla, že Harry pokukuje po rudovlasé dívce, o které věděla, že je Ronova sestra a že je o rok mladší než on. Když to vzala takhle, všimla si, že je velice pěkná.
"Tak nahoďte nějaké téma. Vždycky, když dělám úkol na lektvary se o něčem musím bavit, abych to tolik nevnímal. " nadhodil rozverně James, když si vyndal pomůcky na zpracování úkolu.
"Aha, tak proto z lektvarů skoro propadáš. " zasmála se Lilly a tím Jamese dost setřela.
"Co kecáš, náhodou NKÚ z lektvarů jsem měl přijatelné. " ospravedlňoval se Jimmy ublíženě.
"Vy taky děláte v Americe NKÚ? " podivil se Harry a vyvalil oči.
"Eeh. " zakoktala se Lilly.
"No jasně. NKÚ se dělá všude, ve všech zemích. " vyhrkla rychle Hermiona a Lilly po ní hodila vděčným pohledem, protože je právě zachránila.
"No a jak to máte s rodiči, myslím, jako jakého jste původu, jestli byli oba kouzelníci a tak. " Lilly po Jamesovi hodila výhružným pohledem, moc dobře věděla, kam tím míří.
"No, moji rodiče jsou oba kouzelníci. " začal Ron.
"No jasně, Weasleyovi, vy jste jedni z nejstarších rodů. " přikývl James.
"Jak tohle víš? " vykulil Ron oči.
"Ehm, totiž…rodiče mi dost vyprávěli. " pokrčil James rameny a tím dobře zamaskoval to, že nevěděl, jak má odpovědět.
"Moji rodiče jsou oba mudlové. " přidala se Hermiona.
"Moji taky. " přitakala Lilly nadšeně. Hermionu si dost oblíbila a to tu byli teprve týden. Hermiona byla chytrá a skvělá holka a Lilly ji začínala mít docela ráda, ale moc se jí stýskalo po Jessice a Sarah.
"No, naši byli oba kouzelníci. Mamka byla z mudlovské rodiny a taťka ze starobylého kouzelnického rodu. " přidal se Harry, na toho jediného James čekal, ostatní ho,upřímně řečeno, nezajímali. Aha, takže jeho budoucí manželka je čarodějka z mudlovské rodiny.
"Jasně, jméno Potter je dost známé, patří k nejstarším kouzelníkům. Byl to James viď? " chytil se toho Jimmy.
"Jak to víš? " vyvalil Harry oči.
"Tak to je jasný kámo. " začal to Harrymu vysvětlovat Ron, dřív, než James něco řekl. "Vždyť ty jsi známý po celém světě díky tomu incidentu s Ty-víš-kým a tvoji rodiče taky. "
James jenom valil oči, takže on bude slavný a jeho syna znají po celém světě, to se dozvídá pikantností, ještě by mu mohli říct jméno jeho drahé nastávající. xD
"Tomu ty říkáš incident, tomu, že moji rodiče jsou…"začal Harry, ale Hermiona, která vykulila oči, že si je málem musela zandat do důlků zpátky, ho přerušila.
"No jasně, vždyť ten tvůj příběh zná každý, nemusíš to tady opakovat. " vyznělo to sice trochu neomaleně vůči Harrymu, vypadalo to, jako by jí už štvalo, že o tom pořád mluví, ale Hermiona právě zabránila katastrofě.
"Jak se jmenuje tvoje mamka? Moje se jmenuje Monica a táta Jack." Vypadalo to, že James chtěl opravdu stůj co stůj vědět, kdo je ona žena, se kterou bude mít v budoucnosti syna.
"No, táta je James, to už víš a ty neznáš mamku, když znáš tátu? "
James se na chvíli zadrhl a neodpovídal, ale Harry pokračoval. "No mamka se jmenuje-…"
"Harry! " vyjekla rychle Hermiona a převrhla na svůj pergamen s úkolem inkoust. Samozřejmě schválně, ale toho si všimla jenom Lilly.
"Pomoz mi to prosím uklidit. " poprosila ho zoufale. James na ní jen nasupeně koukal, ale Lilly vděčně. Ne že by jí nezajímalo, s kým bude mít James syna, ale nechtěla se vrtat do budoucnosti. Hermiona tak, dnes již podruhé, zabránila katastrofě v podobě úniku informací. Nedovedla si totiž představit, jak by James, ale hlavně Lilly reagovali na to, kdyby zjistili, že se vezmou a že spolu budou mít syna.
Harry tedy Hermioně ochotně pomohl a pak si jí odtáhl stranou.
"Proč jsi mě přerušila? " nechápal.
"Harry, není dobré tohle někomu vykládat, jsou tu noví, nic o nich nevíme. " snažila se z toho Mia nějak vykroutit.
"Vždyť co je na tom, když znají jméno mých rodičů? Zná ho každý. "
"Ach Harry. " povzdechla si Hermiona. "Je to trochu komplikovanější. Potom ti to vysvětlím. Nebo možná sám za chvíli pochopíš. "
Hermiona sice říkala, že Harry za chvíli pochopí, ale pravda byla, že teď nechápal nic. Nakonec si oba znovu sedli ke skupince.
"Kde jsme to skončili? " zeptal se Jimmy jakoby mimochodem.
"Ale u ničeho, už by jsme měli jít na večeři. " vyhrkla rychle Lilly, mrkla na Miu a všichni si šli odložit učení do ložnic a vydali se do Velké síně na večeři.

Anketka

23. dubna 2008 v 9:31 | MaggdiNka |  Keci kolem blogu
Takže lidi, sice jsem sem dala už článek, jakou chcete povídku a svýma komentama jste mě potěšili, ale prosím hlásněte. Strašně se mi totiž plete, kolik lidí chce kterou...připomínám, žemusíte vybrat jen jednu z nich, abych měla jasno. Samozřejmě, že o tu druhou nepřijdete, ale objeví se trochu později. Takže hlásněte v anketce a kdyby jste měli nějaké připomínky, písněte koment. Mocinky všem děkuju, strašně mi tím pomůžete............Vaše Maggdinka

I will be student next year

23. dubna 2008 v 9:23 | MaggdiNka |  Keci kolem blogu
Lidi, tak tohle se netýká blogu, ale já to sem musím dát. V pondělí proběhly přímačky a já je neudělalaHned jak jsem osušila slzy, jela jsem druhý den vybírat new školu a sem happy, protože příští rok, v září, nastupuju na Ekonomické lyceum, tady v Pardubicích. Rodiče se sice trochu plácnou přes kapsu, protože roční školné je 15 000 Kč, ale co by neudělali pro svoji milovanou dceruAsi vás to nezajímá, ale já sem to sem musela prostě dát a pro vás to znamená jediné: budu přidávat víc článků, než v poslední době-stavte slavobrány...
No nic, prostě jsem to musela sem dát, protože jsem š'tastná. Všem co mi držely palce mocinky děkuju............Vaše Maggdinka
PS: Ještě dneska, nebo nejpozději zítra, by se měla objevit kapča k "Syn jako otec...."

50.kapitola-ztracená diadém

20. dubna 2008 v 21:06 | MaggdiNka |  *Harry Potter-naděje umírá poslední*
Hmm a je tady další kapča. Tentokrát je to k mojí první kapitolovce. Snad se vám bude líbit, v ní Harry najde opět viteál. Nebude v tom žádné drama ani žádná překážka, ale já si šetřím s depresí a s dramatem až na další kapitolky, protože ty poslední by měli být opravdu dramatické a mám je vlastně napsané v hlavě od samého začátku, co mě tahle povídka napadla. I tak ale doufám, že se vám kapitolka bude líbit a prosím o komentáře, ostatně jako vždycky. Tak dejte se do čtení……..Vaše Maggdinka ♥
Ztracený diadém
Harry v následujících dnech stále přemýšlel, kde by ztracený diadém mohl být. Věděl jen, že je určitě někde tady na hradě, že ho už někdy viděl. Kamarádi mu s tím pomoci nemohli, protože si byl jist, že o něm ví jenom on. Sice se jim s tím svěřil, ale nikdo nevěděl, kde by se mohl diadém nacházet. Všichni na něj chrlili různé možnosti a různá místa na hradě, ale ať řekli cokoli, Harry věděl, že to není ono.
Čas tady na hradě ubíhal dál a už tady byl slunný a teplý červen, pro studenty sedmých ročníků to ovšem znamenalo jediné - zkoušky OVCE. Učitelé jim teď dávali ještě více úkolů a snažili se je na tyto důležité zkoušky připravit. Hermiona často do Harryho hučela, aby se vykašlal na diadém a radši se věnoval studiu, protože zkoušky OVCE jsou nejdůležitější v životě.
"Ale Hermiono. " namítl Harry opět jednoho slunečného dne, když seděli pod velikým dubem a dělali si úkoly. "Zničení Voldemorta je mnohem důležitější než zkoušky OVCE. Protože jestli se Voldemort dostane k moci, tak ti budou nějaké OVCE k prdu. A mimo to, mě už asi ani žádná budoucnost nečeká, takže mě jsou OVCE ukradené. " tu poslední větu dořekl jaksi smutně.
"Ale Harry, tohle neříkej. Ty Voldemorta porazíš, vím to. " pokoušela se ho Hermiona utěšit. Na tohle Harry myslel v poslední době často, byl si totiž vědom, že až najde další viteál a zabije Naginiho, takže bude Voldemort smrtelný a bude se s ním muset utkat.
"Ale Hermiono, prosím tě. Jakou já mám proti němu šanci? Mě je 17 a on zná všechna možná kouzla té nejčernější magie. Co jsem proti němu já? " Harry vyslovil věc, která ho trápila už několik dní.
"Hodněkrát jsi přece vyvázl smrti jen o vlásek. " přidal se do rozhovoru Ron.
"Jo, ale to jsem měl jen štěstí. Tohle bude něco jiného. Tohle bude bitva, chápeš to a nejspíš i válka. " odsekl Harry. Nechápal, proč jsou jeho kamarádi tak natvrdlí.
Ginny s Bekou jenom jejich debatě přihlížely. Rebeka spíš proto, že pořádně nevěděla o čem se baví a nic o Harryho dřívějších zážitcích s Voldemortem nevěděla a Ginny nemluvila poslední dobou vůbec. Možná jí děsilo, že Harry našel už skoro všechny viteály a ona se o něj bála.
"Nechme toho. " ukončila Hermiona rázně jejich ostrou debatu. "Nemá cenu se kvůli tomu hádat, musíme stát v téhle době při sobě. "
----------------------------------------------------------------------
"Ach jo, v těch lektvarech na OVCE z minulého roku se úplně ztrácím. " zaskuhral Ron, když večer nahlédl do seznamu co by u OVCE mělo být, který donesla Hermiona.
"To nejsi sám. " zabručel Harry a Rebeka jen ztrápeně přikývla, na znamení, že je na tom stejně jako oni.
"Harry ta učebnice Prince z minulého roku je ještě pořád v komnatě nejvyšší potřeby? " Ronovi se náhle rozzářili oči. Harry se napřímil v křesle a také se mu rozzářili oči, ale ne kvůli učebnici Prince. Pak najednou vyskočil na nohy a obdivně zíral na Rona.
"Co je? " Ron se nervózně ošil.
"Ty jsi génius a ani o tom nevíš. " vydechl Harry a než se kdokoli stačil vzpamatovat, běžel do chlapeckých ložnic. Za minutu byl zpátky i s neviditelným pláštěm a pobertovým plánkem, protože bylo něco před 10 hodinou večerní, tudíž za chvíli začínala večerka.
"Kam letíš? " vyhrkla ještě Beka.
"Za chvíli jsem zpátky. " křikl Harry přes rameno těsně před tím, než vykročil ven z portrétu. Jakmile se vyvalil na chodbu, přehodil přes sebe plášť, vytáhl hůlku kterou namířil na pobertův plánek a zamumlal. "Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti." Na plánku se okamžitě objevil podrobný plán školy i jejích pozemků.
Okamžitě na plánku vyhledal tečku se jménem Argus Filch a paní Norissová, aby se ujistil, že jeho cesta proběhne bez problému a ke svému štěstí byl Bradavický školník i se svou odpornou kočkou u sebe v pracovně.
Harry na nic nečekal a rozešel se do sedmého patra. Zastavil se až před gobelínem, kde Barnabáš Blouznivý učí trolly balet a prošel třikrát kolem protější zdi.
"Chci se dostat tam, kde je všechno schované. " říkal si pro sebe v duchu a myslel na to. Jakmile otevřel oči, tam, kde ještě před chvílí byla kamenná zeď, teď byly dveře.
Harry za ně vzal a před ním se objevila místnost velká, jako katedrála. Harry vešel dovnitř a zabouchl za sebou dveře, ty zvenku zmizeli, aby ho nikdo nemohl najít. Bylo tady neskutečně moc nakupených předmětů, které tady za celá století poschovávali studenti a pokud se Harry nemýlil, Voldemort, jelikož to byl chytrý žák, o komnatě nejvyšší potřeby věděl taky. Jen ho zarazilo, jak si mohl Voldemort myslet, že o téhle komnatě nikdo neví a že diadém nikdo nenajde? Když tady už dlouho před ním studenti dávali různé předměty.
Ale teď před Harrym ležela zajímavá otázka: Kam jenom tu učebnici dal? Věděl totiž, že ten diadém dal na starou bustu nějakého ošklivého kouzelníka s parukou.
Začal tedy hledat. Chodbiček, které tvořili tisíce předmětů, tady bylo snad sto. Ať hledal, kde hledal, velikou kredenc ve které učebnici schoval nemohl najít.
Když byl asi uprostřed toho bordelového bludiště, před očima se mu něco zalesklo, když přišel blíž, zjistil, že je to pohár. Vzal ho do ruky a otřel malý štítek, na kterém byl nános prachu, aby si ho mohl přečíst. Na štítku bylo napsáno toto:
James Potter
Nejlepší chytač 20.století
Harry na tu zlatou věcičku čuměl asi minutu. Tenhle pohár získal kdysi jeho otec. Ale co dělal tady, proč není v Pamětní síni? Rozhodl se tím nelámat hlavu, ale místo aby pohár opět položil na starý rozvrzaný stolek kde předtím byl, nechal si ho a dal se opět do hledání.
Asi po půl hodině se mu šťastně rozzářili oči. Konečně uviděl tu starou kredenc a na ní to, co hledal. Došel až ke kredenci a natáhl se po čelence. Pak ale ruku stáhl zpět a přehrnul si přes ní kus rukávu, protože už měl své zkušenosti s tím, když sáhl na nějakou věc, týkající se černé magie. Uchopil diamantovou čelenku do ruky. Nic se naštěstí nestalo. Když se konečně vymotal z toho bordelu, který tady byl a našel dveře, vyšel ven a chtěl se hnát rovnou k Brumbálovi do pracovny. Jakmile ale vystřelil na chodbu skončil ihned na zemi, ale rozhodně nebyl sám. Ten s kým se srazil, dopadl úplně stejně jako on.
"Harry. " zaskuhral Ron, když vstal a držel si naražený nos. "Máš tu knihu? "
Pak ale jeho pohled, i všech ostatních zajel k Harryho ruce, ve které svíral stříbrnou čelenku s diamanty a v druhé zlatý pohár.
"Harry! " zapištěla Hermiona šťastně. "Ty ho máš! "
"Jo, na ten nápad mě přivedl Ron, jak se zmínil o komnatě a ještě k tomu o té učebnici, protože tam, kam jsem minulý rok Princovu učebnici schoval, tam byl i ten diadém. Viděl jsem ho tam a teď jsem si nemohl vzpomenout, kde jsem ho viděl. "
"Tak půjdeme za Brumbálem ne? " vyhrkla pak zničehonic Ginny, nečekala na souhlas a rozešla se směrem k Brumbálově pracovně v těsném závěsu s ostatními.
"Dále. " vyzval je klidný Brumbálův hlas přes dveře, jakmile Rebeka zaklepala mosazným klepadlem v podobě gryfa na těžké dubové dveře. Všichni se nahrnuli dovnitř. Harry ještě rychle strčil Ronovi do ruky taťkův pohár a sám šel s diadémem za ředitelem.
"Pane profesore, mám ho. " a nadšeně mu mával čelenkou před křivým nosem. "Mám další viteál. "
"Né. " vyhrkl nadšeně Brumbál a vstal z křesla. Vzal si od Harryho čelenku a zkoumavě si jí prohlížel.
"Povídej, jak a kde jsi jí našel. Myslel jsem, že je ztracená. " pobídnul pak Harryho a ten se dal do vyprávění. Nejdřív řekl to, jak byl za profesorem Kratiknotem. Kupodivu se Brumbál nezlobil, když mu řekl i o tom, že byl po večerce v úplně cizí společenské místnosti a zkoumal tam čelenku. Pak mu pověděl, jak přemýšlel tolik dní nad tím, kde čelenka je a jak ho na ten nápad konečně přivedl Ron. Zakončil to tím, jak hledal v nepřeberném množství čelenku a cestou našel pohár svého otce, který si Brumbál s nadšením prohlédl.
"Tak, myslím, že je načase. " pokynul Harrymu. Ten na nic nečekal a ze skleněné skříně na zdi vyjmul meč Godrik Nebelvíra, tedy vlastně skoro rok už jeho meč a bez okolků propíchnul tu tenkou čelenku skrz naskrz. Zevnitř se ozval syčivý zvuk a poté se toho zbytku, dříve krásné čelenky vyvalil chomáč páry.
"Tak a další kousek duše lorda Voldemorta je zničen. Už zbývá jen Nagini a pak…Voldemort. Bude nesmrtelný. " ukončil to Brumbál, při pohledu na tu malou a zkroucenou čelenku.

Help me

20. dubna 2008 v 21:05 | MaggdiNka |  Keci kolem blogu
Lidišky, mám na vás takovou jedu prosbu. Jak už jsem tady uvedla v asketce, zamýšlím napsat další povídku na téma Poberti, ale hlavně James/Lilly. Musíte mi pomoct, napadly mě dva náměty na novou povídku a nemůžu rozsoudit, který použít, protože se mi líbí oba. Pokusím se vám trochu přiblížit stručné děje, možná budoucích povídek a vy mi na oplátku do komentíků napište, který námět se vám líbí víc a podle vás tu povídku napíšu. Takže záleží jen na vás a kdo stojí o novou povídku, tak ať zanechá koment s rozhodnutím, jakou by jste radši.
1.povídka
Název: Mission - impossible
Doba: 7.ročník Pobertů
Postavy: James Potter, Lilly Evansová, Sirius Black, Remus Lupin, autp. Enny Sawyerová atd….
Žánr: Hlavně romantika(však mě znáte xD) / pokus i místy hóódně humoru, ale nemůžu to zaručit.
Délka kapitol: předpokládám, že tahle povídka bude kratší, neboť se bude odehrávat jen v pár měsících, takže předpokládám nejvíc 20.kapitol
Stručný děj: Je začátek listopadu a 7.ročníkům už rychlostí blesku utíká jejich poslední rok a hádky Jamese a Lilly neberou konce. Co když se ale profesoři už dopálí jejich věčným dohadováním a uloží jim společný školní trest na dva měsíce? V Bradavicích se totiž koná v lednu školní ples a jak nejlépe zajistit, aby se ti dva nehádali, než zajistit, aby byli co nejvíce spolu a aby si navzájem věřili? Proto profesorský sbor vymyslí pro Jamese a Lilly trest v podobě nácviku tance, který předvedou na školním plese v lednu před všemi studenty. Bude to pro ně trapas, nebo mají štěstí a vše proběhne hladce. Jak budou oba reagovat, jak se s tím poperou a bude pro ně školní trest vůbec trest? To všechno uvidíte, pokud si přečtete tuhle povídku.
2.povídka
Název: ??? - teprve vymyslím
Doba: První prázdniny po skončení školy, Poberti
Postavy: James Potter, Lilly Evansová, Sirius Black, Leslie Wilsonová, Remus Lupin
Žánr: Romantika/ humor /napětí/ akce
Délka kapitol: Vůbec nemám ponětí, ale snad se vejdu do třicítky. Ale znáte mě xD
Stručný děj: Lilly s Jamesem jsou spolu už pár měsíců a jsou šťastní. Jenže se blíží den jejich odjezdu z Bradavic a Lilly má pocit, že jejich vztah nemůže mimo Bradavické zdi fungovat. Proto se s Jamesem rozejde a po příjezdu na prázdniny jede domů a James se Siriusem si pronajmou byt na Příčné ulici. Jak se Lilly a James vypořádávají s tím, že nemají vedle sebe jeden druhého a jak to dopadne, když si konečně naplno 1. září uvědomí, že nejednou do Bradavic? Svede je k sobě opět nějaká náhoda, nebo spíš dobře naplánovaný plán? Skončí spolu nakonec, protože zjistí, že bez sebe nemůžou žít a ponese to nějaká úskalí? Voldemort sílí a nic nezůstane bez následků. Víc se rozepisovat nebudu, snad to pro představu stačí.
Takže lidi, která povídka se vám zamlouvá víc? Všichni kdo čtete moje povídky a chcete novou tak mi napište do komentů kterou chcete. Uděláte pro mě skvělou službičku a minutku svýho drahocenýho času snad pro mě obětujete ne? :D…..Vaše Maggdinka ♥

25.kapitola-pro dobrotu na žebrotu

16. dubna 2008 v 21:54 | MaggdiNka |  *Volání srdce*
Hmm, zase mě napadlo napsat kapču k "Volání srdce."….o víkendu jsem se koukala na Titanic a nedalo mi to. Je to tak krásnej film, sice jsem ho viděla snad milionkrát, ale mě se hrozně líbí a tak se nedivte tomu, čeho se tady dočtete. Určitě se vám hnedka vybaví scéna z Titanicu. Nezbývá mi nic jiného než připomenout, aby jste komentovali, protože jestli nebudu spokojená, tak nepřidám nic a nakonec tohohle kecání přeju aby se vám new kapča líbila a aby jste si pěkně početli……….Vaše Maggdinka ♥
Pro dobrotu na žebrotu
Leden se přehnal rychlostí blesku a už tu byl začátek února. Klidné sněžení a slunečno vystřídaly mrazy, prudké a štiplavé vichřice a sněhové bouře. To, že Remus Lupin chodí s Lucy Thomsonovou se po škole rozkřiklo během pár dnů poté co začala v novém roce škola, ale jim to ani v nejmenším nevadilo. Byli jako dvě hrdličky a moc jim to spolu slušelo. Všichni jim to moc přáli, hlavně Removi.
Co se týče Lillyiny paměti, vůbec nic se ani v nejmenším nezměnilo. Pořád, jako by měla vygumováno a na nic si nepamatovala. Jí to strašně deptalo, koho taky ne, když ztratí tři měsíce svého života. Další, koho ztráta její paměti poznamenala byl samozřejmě James, což bylo naprosto pochopitelné. Všechno dával za vinu Snapeovi, tomu teď nemohl přijít ani na jméno, ještě víc než dříve. Nenáviděl ho za to, co udělal Lilly.
Jak tady již bylo zmíněno, leden se přehoupl v únor a sedmým ročníkům se pekelně rychle začali blížit zkoušky OVCE a tím pádem na ně učitelé kladli i větší nároky než předtím.
Zrovna všichni sedmáci z Nebelvíru seděli ve společence a dodělávali sáhodlouhé pojednání, které jim zadala McGonagallová. Lilly svůj úkol už udělala a sbalila si věci do tašky. Na chvíli zmizela v dívčí ložnici, ale pak se zase vrátila zpátky, ovšem nezamířila ke stolu, ale k východu z koleje.
"Kam jdeš? " podivila se Maggie, jakmile jí zbystřila.
"Ale…jen tak se někam projít. " mávla Lilly rukou, vyšla ven a ignorovala ustarané pohledy jejích přátel.
"Jasně, jako James. " povzdychla si Meg neadresně a potichu, ale všichni kdo seděli u stolu ji slyšeli. Tedy, moc jich tady ani nebylo. Byla tu jen ona a Sirius a Lucy a Remus. James se šel projít, jak už Maggie řekla.
"Pořád kolem sebe chodí. Oba jsou jako vyměnění. " přidal se k ní starostlivě Remus.
"Jo, chodí kolem sebe, ale aby zavadili o sebe, to ne. Přitom já vím, že Lilly k Jamesovi něco cítí, ale bojí se. Bojí se toho, co bylo a ona si to nepamatuje. " přitakala smutně Lucy.
"Je mi jich líto, obou. " zakončila Maggie debatu na téma Lilly a James a pak už se věnovala pouze Siriusovi a Lucy Removi.
Čím byla Lilly dál od Nebelvírské věže, tím byla smutnější a tím se její emoce prohlubovali a chodby po kterých šla, jako by jí dávali svobodu přemýšlení a vyplavení těch emocí ven. Mířila si to na kamenné nádvoří. Po chvíli jí začali téci slzy, po jejích opálených lících a ona to nemohla zastavit. Všechno z těch dvou měsíců na ní najednou dolehlo a ona už nemohla jít dál, jako by se zasekla a nemohla najít cestu, jak pokračovat. Teď se dala do běhu, bylo chvíli před večerkou a ona cestou potkávala několik studentů, kteří se odebírali do svých kolejí. Všichni na ní divně koukali. Kdo by taky nekoukal, když kolem vás běží primuska ze sedmého ročníku a zoufale vzlyká. Lilly to ale bylo jedno, bylo jí už jedno všechno.
James ležel na lavičce uprostřed nádvoří. Ležel tady a přemýšlel, přemýšlel o sobě a o Lilly a o tom, proč se to všechno muselo takhle v nejlepším pokazit. Vtom kolem něj někdo rychle proběhl a on slyšel jenom tlumené vzlyky. Podíval se, kdo to tak spěchá a na poslední chvíli spatřil závoj rudých vlasů, než zmizela Lilly na mostě, který vedl od hradu nad jezerem na školní pozemky.
Lilly stále brečela, doběhla až na okraj mostu a zastavila se o dřevěné zábradlí. Najednou věděla, že to musí udělat, už jí štvalo, že neví nic o tom, co se stalo v prvních třech měsících jejího sedmého ročníku. Už jí štvalo, že jí nikdo nic nechtěl říci a navíc jí připadalo, jako by propásla kus svého života a jako by si jí všichni přestali všímat, protože věděli co se stalo a ona ne. Nikdo se s ní nebavil tak, jako dřív. Maggie měla Siriuse, Lucy chodila s Remusem a ona byla sama.
Pomalu vystoupala na zábradlí a přelezla ho. Rukama se zavěsila tak, aby visela směrem dolů. Pod sebou neviděla nic, než černou jezerní hladinu, hladkou a klidnou, jako zrcadlo. Za pár vteřin jí měla rozčeřit a ona už nebude tak klidná, jako je teď.
Naklonila se teď ještě víc, zavřela oči a chtěla povolit stisk na zábradlí, když vtom za sebou uslyšela odkašlání. Podívala se s trhnutím za sebe a spatřila tam ty oříškové oči.
"Jdi pryč." křikla na Jamese a těžce oddechovala.
"Nemůžu."
"Udělej jediný krok a já se pustím." Pohrozila mu a hlas se jí klepal, jak zimou, tak strachem a napětím.
"Tak jo, hlavně klid. " James na ní šel opatrně. Zasekl se na místě a koukal na ní. Měl chuť pro ní skočit, ale věděl, že nesmí udělat žádnou blbost.
James se najednou sehnul k zemi a začal si rozvazovat tkaničky u bot a poté si je i sundal. Lilly se na něj otočila zrovna ve chvíli, kdy si začal rozepínat i mikinu.
"Co to děláš? " neudržela se.
"Moc se mi tam nechce. " začal James.
"Cože? " nechápala Lilly.
"No moc se netěším, až tam za tebou budu muset skočit."
"Proč bys tam měl skákat? "
"Jestli tam skočíš ty, tak já musím taky. " vysvětlil jí to James.
"Ty jsi blázen. "
"Při vší úctě k tobě. Já nejsem ten, kdo visí z mostu. "
Lilly se při těchto Jakešových slovech trochu uchechtla, ale nebyl to úsměv veselý, byla ještě pořád v šoku a vyklepaná.
"Takže se moc netěším, až tam za tebou skočím. " pokračoval James a sundal si mikinu. Lilly se na něj otočila a upřeně na něj zírala.
"Teď asi doufám, že to zábradlí zase přelezeš a já budu mít klid. " řekl potom pomalu a opatrně, aby něco neuspěchal. Teď přišel až za její záda, Lilly se zahleděla dolů na vodní hladinu a přemýšlela.
"No tak, podej mi ruku. " řekl James po chvíli ticha a natáhl svou ruku před Lilly. Lilly se rozmýšlela a pak mu vložila svoji dlaň do nastavené ruky a otočila se k němu opatrně čelem. James si viditelně oddechl.
"Já věděl, že dostaneš rozum. Bylo by o jednu chytrou krásnou a výjimečnou holku míň. " neodpustil si James poznámku, ale Lilly to nevadilo, nebrala to jako nějakou narážku. Naopak se na něj krásně usmála.
"Tak pojď, stačí už jen přelízt. " vybídl jí. Lilly ho uposlechla a dala pravou nohu na první stupínek zábradlí. Pomalu došlápla v měkkých teniskách, jenže měla dlouhé nohavice u džínů a noha jí podklouzla.
Strašně zavřeštěla a začala padat dolů. James ale nezahálel a jelikož jí ještě držel za ruku, chytil jí pevněji a nedovolil aby spadla.
"Držím tě, musíš vyšplhat nahoru. " zakřičel na ní. Lilly se snažila trochu vzepřít a trochu se přitáhla, James jí chytil za obě ruce a s vynaložením sil jí tahal nahoru, jenže jemu i Lilly se strašně potili ruce a opět mu uklouzla, takže k hladině jezera visela jen za jednu ruku. Začala křičet, podívala se pod sebe na lesknoucí se hladinu klidného jezera. Nechtěla tam spadnout.
"Mám tě a nepustím tě. " snažil se ji James utišit a teď se opravdu zapřel celou svoji silou a pomalu a těžko vytáhl Lilly k sobě. Popadl jí do náruče, ale oni se spolu převážili a James se na Lilly svalil.
Najednou uslyšeli kroky, které dupaly k nim po dřevěné lávce. To sem běžela profesorka McGonagallová a napřaženou hůlkou mířila na Jamese. Určitě ji sem vylákal Lillyin vřískot o pomoc.
"Panebože pane Pottere, tak tohle bych od vás nečekala. " vykřikla zděšeně profesorka, když přelétla pohledem od Jamese ležícím na Lilly po jeho mikinu a boty. Pak zavolala několik dalších lidí z hradu a ve vzduchu vykouzlila deku, kterou přehodila přes Lilly, protože ta byla úplně promrzlá.
"Paní profesorko, to nebylo tak, jak se zdá. " začala Lilly.
"Mlčte slečno. " zarazila jí ředitelka jejich koleje. "Teď jste mě hluboce zklamal pane Pottere. To, že je něčeho takového schopný někdo ze Zmijozelu mě ani nepřekvapuje, ale že i vy a ještě k tomu, když jste tomu posledně tak bravurně zabránil. "
"Ale paní…" začala opět Lilly, ale profesorka jí jedním gestem umlčela.
"Pište si pane Pottere, že se o tom hned zítra dozví pan ředitel a že nezůstanete bez postihu o to se postarám. " otočila se Mcgonagallová na Jamese.
"Ale…" James se chtěl bránit, ale už nebyl čas.
"Slečno, dovedu vás do vašeho pokoje. " otočila se profesorka na Lilly a popadla jí za paži a už jí táhla pryč.
James tam zůstal stát a poslouchal jen Lillyiny hlasité protesty, které na profesorku křičela, ale ta jí očividně absolutně nevnímala a nic nedbala na to, co tam na ní Lilly křičela a že to chtěla vysvětlit. James tam zůstal stát jako přikovaný a koukal se, jak dvě ženské postavy mizí v hradě.

12.spřátelený blog

15. dubna 2008 v 21:04 | MaggdiNka |  Spřátelené blogy
Tohle spřátelko je s Terkou. Zatím jsem od ní nic nečetla, jelikož teď moc nestíhám a protože mi tohle spřátelko nabídla ona. Jinak doporučuji se na to určitě podívat. Terce za spřátelení moc děkuju……..Vaše Maggdinka ♥
PS: Tohle je její blogís.