Everybody should have his own world...

Březen 2008

Různé tapetky

8. března 2008 v 15:45 Vše kolem HP
Rozhodla jsem se,že sem dám nějaké tapetky co jsem našla na internetu a co se mi líbili.Všechny se většinou týkají Harryho Pottera a fénixova řádu,ale některé tam jsou i jiné......Vaše Maggdinka ♥
-tady je jeden z Ohnivého poháru


13.kapitola-tajemství

8. března 2008 v 14:49 *Volání srdce*
No a je tu opět další kapitolka,protože brácha šel do práce.Ha do Cinestaru…no,tahle kapitolka je taková neurčitá.No nevim,mám z rozporuplné pocity,ale tak uvidíme no.Musíte mi pomoct!Musíte psát komentáře,abych věděla,jestli je ta kapitola dobrá,myslíte,že by jste mi mohli pomoct?Já myslím,že určitě.Takže mě nezklamte a na délce komentářů nemusíte šetřit :o)………Vaše Maggdinka ♥
Tajemství
Druhý den dělala Maggie uraženou a se Siriem se nebavila.Siriovi to vadilo,jenže byl stejně tvrdohlavý jako ona a proč by se jí měl omlouvat,když byl o své pravdě přesvědčený.Remus z něj během dne vytáhl,co se vlastně stalo a teď se ho snažil přivést k rozumu.Maggie zase všechno vypověděla holkám.Lilly ani nezajímalo,proč byla Maggie uprostřed noci u Jamese.Tady se něco dělo,ale že by spolu něco měli,to sinemyslela.V tom bylo něco jiného,myslívala si Lilly často.
"Tak Maggie,řekni mu pravdu.Řekni mu proč za ním chodíš."pobízela ji Lucy,třetí den,co se nebavili.
"Já ale nemůžu!Hrozně bych mu to chtěla povědět a vysvětlit,ale nemůžu."zaklela zoufale Maggie a složila obličej do dlaní.
"Proč ne?"divila se Lucy a tázavě se otočila na Lilly.Ta jen bezmocně pokrčila rameny.Meg odmítala prozradit,co za tím vězí.Své tajemství,ať už bylo jakékoli,si pečlivě střežila.
Po dvou týdnech konečně pustili Jamese z nemocnice.K údivu všech vypadal skoro stejně,jako před tím pádem.Akorát ještě trochu kulhal na levou nohu,ruku měl ještě obvázanou a na puse a na obličeji měl stále ještě šrámy,jinak ale léčitelé odvedli dokonalou práci.
Do nemocnice pro něj šli Remus a Sirius a teď ho podepírali,po cestě přes celé školní pozemky od hranic,kam se od Munga přemístili.Lilly ho uviděla z okna společenky a v tu ránu se vyřítila na chodbu.Letěla celým hradem a pak běžela až doprostřed školních pozemků,kde se s nimi střetla.Opatrně,ale přitom vášnivě a prudce ho objala a nemohla se od něj odtrhnou.
"Ach,Jamesi.Já se tak bála!"vyhrkla potom a pustila ho.Vzala si jeho pravou paži,kterou podepíral Remus,podepřela ho sama a se Siriovou pomocí ho vedla do hradu.James se na ní nemohl vynadívat,pořád se na ní otáčel a koukal se na ní.
Po jeho návratu ho Lilly pořád opečovávala,nic nemohl udělat sám.Profesorka McGonnagalová mu dokonce nabídla,že ho omluví z vyučování,ale Jamese štvalo to věčné nicnedělání a do školy šel.
Sirius,k údivu všech,teď chodil skoro denně do knihovny a hledal v desítkách knih.Nikdo nevěděl co tam hledá.Jednou se Sirius přiřítil do pokoje s neuvěřitelně starou,těžkou a velkou knihou.
"Už to mám!Našel jsem to."vyhrkl jakmile vrazil do pokoje.Remus a James,kteří líně leželi na posteli se lekli a podivili se,jak se Sirius takhle vrazil.
"No hurá,konečně se dozvíme,co jsi v knihovně asi tak týden hledal."protáhl líně Remus a posadil se na posteli,aby se na Siria soustředil.
Sirius otevřel knihu asi uprostřed,chvíli hledal příslušný odstavec a začal nahlas klukům předčítat. "Ohnivci jsou lidé kteří manipulují s ohněm.Mohou dosáhnout až pěti ohnivých úrovní.Jsou podobní démonům,ale na rozdíl od nich mohou normálně zemřít.Mezi jejich schopnosti patří například vytváření a vrhání ohnivých koulí,vytváření ohnivého štítu,který do sebe pohlcuje všechna kouzla,přemisťování i tam kde normální přemisťování není možné a mohou komunikovat pomocí mysli s jinými ohnivci.Ohnivců je na světě už velice málo.A mohou fungovat jen tam kde je teplo,a proto je jejich největší slabostí zima a tma."
Sirius dočetl a James s Remem na něj nechápavě zírali.James si myslel,jestli náhodou jeho kamarád odněkud nespadl.
"Hele,nechápu,proč jsi celý týden hledal o Ohnivcích."řekl po chvíli Remus.
"Jo,něco takovýho bych čekal možná tak od sebe,protože já bych na to měl právo.Já jsem spadl asi z 50 stop na hlavu,ale ty…"souhlasil James.
"Ale ne!Tenkrát,jak Maggie přišla od tebe."šlehl po Jamesovi,ne moc pěkným pohledem. "Řekla mi,že se přemisťuje pomocí plamenů,protože je ohnivec.Tak jsem hledal,co to znamená."vysvětlil Sirius svým dvěma kamarádům.
"Ona je ohnivec?"vyjekl Remus překvapeně.
"Jo,řekla mi to ten večer,co jsme se pohádali."přikývl Sirius.
"Ale to je strašná vzácnost!Ohnivci už skoro vymřeli,dříve jich bylo mnohem víc."pokračoval Remus.
"Tak to jsem nemusel hledat v knížkách,ty toho víš víc než knihy!"vydechl Sirius a byl na sebe naštvaný,že ho tohle nenapadlo dřív.
"Tichošlápku,myslel jsem že za těch skoro sedm let co Rema známe ses už poučil,že on ví všechno a že pokud chceš něco vědět,nehledej knížky,ale hledej jeho."zasmál se Jimmy a namáhavě a s bolestivou grimasou se na posteli narovnal.
"Ještě furt tě to bolí?"podíval se na něj Remus,když slyšel jeho bolestné usyknutí.
"Jo,ta noha.Pořád pobolívá,nemůžu se na ní pořádně postavit.Ale co si stěžuju,že jo,taky jsem nemusel chodit vůbec."
"Hele a jakto,že na to nic neříkáš?"podíval se Sirius zaraženě na Jamese.
"Na co?"
"Na to,že je Maggie ohnivec."
"Já to vím."řekl prostě James.
"Ty to víš a nic jsi mi neřekl?Ty mi neřekneš,že moje holka umí vrhat oheň?"vydechl Sirius překvapeně a v jeho hlase se objevil naštvaný podtón. "Víš toho o ní víc,než já a to s ní skoro rok chodím."
"Tady nejde o to,že s ní chodíš,ale když se ke mně uprostřed noci objeví v plamenech tak je těžké to nezjistit,nemyslíš?Ona se mi nesvěřuje o nic víc než tobě.Meg má prostě svoje tajemství."odsekl James.
"Jo,má svoje tajemství,ale je zajímavý,že ty jich víš trochu víc než mi ostatní.Proč za tebou chodila uprostřed noci?"
"Asi proto,že nechtěla,abys jí viděl,protože přesně věděla,že budeš dělat z komára velblouda."vyštěkl James,který už byl pořádně dopálený a zlostně na Siria zahlížel.
"A proč nechtěla,abych jí viděl?"nedal se odbýt Sirius. "Proč za tebou chodila ona a Lilly skoro ne."
"To se neptej mě,to se zeptej jich dvou."namítl James.
"Moc dobře jsem si všiml Jimmy,že se k sobě už pěkně dlouho nechováte jen jako kámoši."Sirius se vzpřímil do celé své výšky.James byl obvykle stejně vysoký jako on,ale kvůli poraněné noze se narovnat nemohl,takže na něj Sirius zhlížel z větší výšky.
"Já bych ti to řekl,jenomže nemůžu!Já s ní nic nemám.Nevím jak ti to mám dokázat."bránil se James.
"Třeba tím,že mi řekneš pravdu."pobídl ho útočně Sirius.
"Já ale nemůžu,slíbil jsem to.Kdyby se to profláklo na veřejnost,byly by z toho problémy a to nejen pro mě a Maggii ,ale i pro moje rodiče,pro Brumbála a pro pár dalších."
"Jak to myslíš,pro Brumbála a pro vaše rodiče?"vykulil Sirius oči.
"To neřeš Tichošlápku.Stejně si myslíš,že spolu něco máme,takže tohle jsou pro tebe jenom bezcenný keci."odsekl James,třísknul sebou na postel a otročil se k Siriovi zády.Sirius na něj jen zaraženě koukal,ale neřekl ani slovo.Remus ho jenom sežehl vyčítavým pohledem a lehl si také.Sirius ještě chvíli stál na místě a zíral na Jamesova záda,pak si sedl na svoji postel a začetl se do knihy,kterou držel v ruce.
Nikdo si za celou tu dobu nevšiml,že jsou pootevřené dveře.Lilly šla ke klukům do pokoje,aby se podívala na Jamese,ale zaslechla tlumený křik,tak pootevřela dveře pouze na pár centimetrů a zaposlouchala se.Vyslechla si docela tvrdou hádku,ale Jamesova poslední věta jí málem vyrazila dech.
Stála tam a zírala do jejich pokoje ještě hodnou chvíli potom,co se tam rozhostilo ticho.To nemohla být pravda!Vždyť to je přece blbost,ale na druhou stranu by to všechno vysvětlovalo.Pokud jsou její spekulace správné,pokud to z toho,co James řekl,dobře pochopila,tak to je tady síla!Že by uhodla konečně tajemství jejich náhlého kamarádství a trochu větší náklonnosti,než je u kamarádů zdrávo?

33.kapitola-závan minulosti

7. března 2008 v 23:48 *Harry Potter-naděje umírá poslední*
Tak a jak jsem slíbila,teď zase pro změnu kapitolka z druhé povídky.Je docela dlouhá,takže máte aspoň co číst.Myslím,že se v ní děje hodně a je zlomová pro další kapitoly,takže je dost důležitá.No a jelikož je důležitá a na tuhle kapitolku hodně spoléhám,jako na "bombu"doufám že mě nezklamete a písnete pod článek komentář.Beru špatný,ale samo že hlavně ty dobrý xD no nic,tak hurá do čtení…….Vaše Maggdinka ♥
Závan minulosti
"Co tady děláš?"vykoktal Harry rozpačitě a zároveň překvapeně.
"No co,je tu ples ne?Tak proč nezajít a nepodívat se na staré spolužáky a svoji školu."
"Aha…tak to jo."přikývl Harry a odešel pryč,Ginny táhl za ruku za sebou.Ginny se na něj trochu pochybovačně a podezíravě koukala.
"Co je?"podivil se Harry,když si všiml jejího pohledu.
"Ale nic,jen se mi zdálo,že v tvém obličeji vidím cosi s dávných let."mávla rukou Ginny.
"Nepůjdeme se projít?"snažil se to Harry zamluvit a k jeho úlevě Ginny souhlasila.Vyšli spolu do Vstupní síně,ve které bylo pár studentů a několik lidí,které Harry většinou ani neznal.Přesto se za ním všichni ohlíželi,na to si on ale za tolik let už zvyknul.Pomalu šli s Ginny přes Vstupní síň a mířili ven.Nezdálo se,že by Ginny pozornost těch lidí vadila.Právě proto ji měl Harry tak rád,za jakékoli situace uměla zachovat chladnou hlavu.Vyšli ven na chladné nádvoří,ale nebýt toho,že věděli kam vždycky vycházejí ze Vstupní síně,vůbec by to tu nepoznali.
Všude kolem byly rozmístěny lavičky a sochy všelijakých zvířat a ptáků.Vedle laviček ze země,pouze pro tento večer,rostly keře s pozlaceným nádechem,takže se tady tvořili malé uličky,kudy chodili lidé.Uprostřed byla veliká fontán ze která stříkala průzračná voda a vzadu byly dokonce čtyři ledové sochy.Každá z nich zobrazovala jednoho zakladatele Bradavic.
Harry s Ginny přešli až k úplnému konci nádvoří,kudy se chodilo dolů na školní pozemky stál krásný,kytkami omotaný altán.Došli až k němu a zjistili,že v něm nikdo není.Vlezli si tedy dovnitř a usadili se na kamennou lavičku u zdi altánu.
Harry si chytil Ginniny ruce do dlaní a jednu jí políbil.
"Ginny,už dlouho jsem ti neřekl,jak moc tě miluju."dodal pak a vášnivě ji políbil.Když se od sebe odtrhli,řekl ještě. "Ještě jsem ti ani neřekl,jak ti to dnes večer sluší."
Pak vytáhl někde z hábitu hůlku,mávl s ní ve vzduchu a vyčaroval krásnou rudou růži.
"Páni."zašeptala Ginny,vzala si ji od něj a políbila ho na krk.
"Pojď,jdeme dovnitř,už ti je určitě zima."vyzval ji po chvíli Harry a oba se společně vydali zpět do hradu a do přeplněné Velké síně.
Když procházeli kolem parketu,zahlédli Maggii se Siriuse.Meg vypadala šťastně,měla položenou hlavu na Siriově rameni a se zavřenýma očima podléhala pomalé melodii.Úplně na konci,uviděli Draca a Rebeku,kteří zase tančili.Hleděli si do očí a jak se zdálo,oba si to moc užívali.
Harry s Ginny si šli sednout ke svému stolu a když tam došli,zjistili,že tam sedí Ron s Hermionou a o něčem se zarytě baví.Přidali se do jejich hovoru na téma Smrtijedi.
Po čtvrt hodině se u stolu objevili i Draco a Rebeka a posadili se.Přinesli s sebou láhev Ohnivé whisky a tak si všichni připili.Harrymu to úplně sežehlo hrdlo a cítil jak se mu po celém tělo rozlilo příjemné teplo.
K jejich stolu se prodírali Dracovi rodiče.
"Ahoj mami,ahoj tati.Hledal jsem vás a vy nikde."vyhrkl Draco,když došli až k nim.
"Jsme tady už od začátku."pravila jeho matka měkce.
"Ano,ale ty máš oči pro něco zcela jiného."a sjel pohledem Rebeku,která seděla vedle něho.
"O co vám jde?"odsekl Draco úsečně na rodiče a pod stolem stiskl Rebece ruku.
"Draco,já je…"začala Narcissa Malfoyovi,ale její manžel jí skočil do řeči. "Prostě s ní nic mít nebudeš.Doufám,že už nemáš."
"A kdyby ano,tak co?"vyhrkl Draco naštvaně.
"Draco,je to dcera mého bratrance,je to tvoje příbuzná."snažila se ho uklidnit matka.
"Jako by tohle vadilo!Po celé generace se ženíte se svými příbuznými a teď to najednou vadí."
"Ale Draco…"snažila se jeho matka.
"Ne mami.Vsadím se,že kdyby to byla dcera Belly,tak je ti to úplně jedno,i kdyby to byla moje sestřenka.Tady jde o to že je to dcera Maggie a Siriuse.Abyste věděli jsou to fajn lidi,od září se ke mně chovali oba hezky,ne jako k bývalému Smrtijedovi."
"Neříkej,že s ní něco máš!Ani ze srandy!"varoval ho jeho otec naštvaně.
"Tati,abys věděl,já Rebeku miluju a jen proto že mi to přikážete vy,se jí nevzdám!"vyhrkl naštvaně Draco,vstal od stolu a utekl ven z Velké síně.Rebeka střelila pohledem nejdřív po Harrym,pak po Malfoyových a pak vyběhla za Dracem.Lucius i Narcissa pak odešli zase pryč.
"Tak to je teda síla!"vydechla Hermiona,když jim zmizely z dohledu i jejich blonďaté vlasy.
"To jo,Draco je docela odvážnej vyznat holce poprvé lásku a ještě k tomu před rodičem."kývl hlavou uznale Harry.
"Tak myslím,že v Bece teď všechno křičí radostí."konstatovala Ginny a lokla si máslového ležáku,který ležel na stole.
Rebeka vyběhla ven na nádvoří,chvíli jí trvalo než se tady zorientovala a než se vzpamatovala z nového vzhledu nádvoří.Pak vyběhla do jedné uličky,vytvořené keři a snažila se najít Draca,který se jí ve Vstupní síni vytratil.
Konečně ho našla,seděl na jedné lavičce za velikým keřem a přisedla si k němu.Draco si držel hlavu v dlaních a teprve když si sedla vedle něj a položila ruku na jeho rameno,teprve potom vzhlédl.
"Já…nechtěl jsem to říkat takhle před rodičema.Neplánoval jsem to takhle."řekl po chvíli mlčení,do kterého byl slyšet pouze hukot vody z nedaleké fontány.
"Draco."hlesla Beka a on se jí zadíval do tváře. "Je jedno,jak to řekneš,kde nebo před kým,ale záleží na tom,jestli to myslíš vážně a jestli to jde od srdce."
"Ano,od srdce to jde."přitakal Draco a pousmál se na ní.Pak se sehnul ke keři a utrhl z něj nějakou květinu a vsadil ji Rebece jemně do vlasů.
"To je na památku.Aby ti mě stále připomínala."dodal na vysvětlenou.Rebeka ho chytila za dlaň kterou stahoval zpátky od jejích vlasů a stiskla ji pevně ve svojí ruce.Draco už to nemohl vydržet,prostě udělal to,po čem toužil už dávno.Ochutnal,jak chutnají její plné rty.Dlouze a jemně jí políbil.Když přestal,čekal co Beka udělá,jestli mu jednu vrazí,nebo uteče,ale ona se na něj jen dychtivě podívala a polibek mu vrátila,teď už vášnivěji.
Ginny se procházela venku,Harry se někam vypařil a nechtěla tam být sama s Ronem a Hermionou.Nevědomky se dostala až na most,který vedl přes jezero k Zapovězenému lesu a Hybridově hájence.Procházela se pomalu a v rukou hladila růži od Harryho.
Harry se procházel v tu samou chvíli po břehu jezera,ale nebyl sám.Vedle něj kráčela ta,na kterou už zapomněl a vůbec nedoufal,že ji ještě někdy uvidí.
"Co vůbec teď po škole děláš?"zeptal se jí právě Harry.
"Učím se na léčitelku."odpověděla Cho Changová.Měla na sobě krásné krátké černé šaty a pomalu vykračovala vedle Harryho.
"Ginny nebyla moc ráda,že mě vidí,jak jste na mě narazili u toho pití."konstatovala potom.
"Proč by neměla být ráda?"divil se Harry.
"Ale já jí chápu."pokračovala Cho,jako by Harry nic neřekl. "Chápu,že si tě hlídá."
Harry se na ní tázavě podíval. "Ví,že tě může ztratit,že ty můžeš mít holku na kterou si ukážeš a proto si tě hlídá,jako oko v hlavě."vysvětlila.Pak přistoupila k němu a prudce a vášnivě ho políbila.
Ginny se zadívala na měsíc a pak na hladinu jezera pod ní.Krásně se třpytila v tom měsíčním světle.Najednou strnula úžasem a zůstala zírat s ústama dokořán.Jako by v ní něco vybouchlo,něco,čemu vždy věřila a co si vždy chránila.Shlížela dolů na líbající se dvojici a po tvářích jí stékaly slzy.Nevědomky rozevřela prsty ve kterých držela růži a ta spadla z mostu přímo na hladinu jezera,po kterém potom plula dál.
Harry otevřel oči a uviděl,že na břehu jezera se něco pohupuje na malých vlnkách.Odtrhl se od Cho a až teď si uvědomil,že to je růže.Rozhlédl se po okolí a na mostě,který byl přímo naproti němu uviděl siluetu.Siluetu,kterou moc dobře poznával.Ginny se ještě jednou na něj opovržlivě podívala a pak se dala na útěk,utíkala přes nádvoří a pak dál do hradu.
Harry,celý zděšený,se rozeběhl podél jezera k mostu za ní.Ještě se otočil na Cho a křikl. "Cho,já ti tohle dát nemohu.Mám rád Ginny."a zmizel jí z dohledu.

12.kapitola-pozor Maggie!

7. března 2008 v 22:36 *Volání srdce*
Už v tom mám guláš a nevím co psát dřív za pokryčko jestli k mojí první nebo druhý kapitolovce.Pro změnu napíšu něco k druhý a jestli to stihnu tak potom i k tý první.V týhle kapitolce půjde hlavně o to,na co mě upozornila Makina.Dlouho mě to leželo v hlavě,ale ona mě na to upozornila dřív,než jsem to napsala.Je hold všímavá.Takže chci komenty ode všech co si to přečtou,takže mě nezklamte,zatím moc velkou návštěvnost nemám.Doufám,že se bude nová kapitolka líbit……..Vaše Maggdinka ♥
Pozor Maggie!
Sirius s Remem se k Lilly okamžitě vrhli,hned jak omdlela.Remus jí začal lehce popleskávat po tváři.Lilly se asi po dvou minutách probrala.Podívala se na kluky a v očích se jí objevily slzy.Pak se ještě jednou podívala na postel,aby zjistila,jestli to nebyl jenom zlý sen.Bohužel nebyl.Najednou se vrhla Removi do náruče a začala plakat.
"No tak Lilly,on se z toho dostane."utěšoval ji Remus a Sirius jí hladil po vlasech.
To co leželo na posteli se Jamesovi nepodobalo ani trochu,byl to otřesný pohled.Kdyby neměl na nose stále brýle,Lilly by ho nepoznala.Obličej měl celý zkrvavený,nateklý a zacákaný od bláta.Vlasy měl slepené krví a nos měl ohnutý na stranu.Ruce,které vyčuhovaly zpod peřiny měl také zraněné.Pravou měl zkroucenou do podivného úhlu a bylo vidět,že ji má několikrát zlomenou.Pravá se nezdála být zlomená,ale taky se zde mísilo bahno s krví.Byl to ohavný pohled.
"Bože!Když…to není ani on!"vzlykala Lilly to Remova ramene.
"Pěše."klidnil ji potichu Sirius. "Oni ho přemístí ke svatému Mungovi a tam ho dají během pár dní do pořádku,uvidíš."
"Jenže,co když nebude jako dřív,co když třeba nebude moct chodit,spadl snad z padesáti stop."
"Já věřím tomu že se mu nic vážného nestane."řekl pevně a rozhodně Remus.
"Tak pojď."řekl nakonec Sirius a oba ji s Remem zvedali na nohy.
"Ne,já ho neopustím!Chci aby tady s ním někdo byl."bránila se Lilly,ale ne dost,protože byla hodně zesláblá.
"Někoho sem pošleme,třeba Maggii,nebo Lucy,nebo sem půjde jeden z nás,ale ty tady nebudeš,byla bys na to ještě hůř."snažil se ji uklidnit Remus a když se mu to povedlo,vyvedli ji se Siriuse ven z ošetřovny a zamířili rovnou do nebelvírské společenky.Když ji tam dovlekli,posadili ji ke stolu k Meg a Lucy.Lilly se tam složila do křesla,schoulila se do klubíčka a hlavu schovala do klína.Společenka byla přeplněná k prasknutí,všichni mluvili o Jamesově nehodě.Všichni se o něj báli.
Lilly se po pěti minutách zvedla a bez jediného slova se propletla mezi studenty do svého pokoje.Nezvládla to,ze všech stran o Jamesovi mluvili a ze všech stran slyšela jeho jméno.
"Jak je na tom?"zeptala se po chvíli Maggie,která Lilly provázela pohledem až nahoru.
"Blbě,jak ho uviděla,omdlela."hlesl Remus smutně.
"Ale něco je mi divný.Lilly ve Vstupní síni,než jsme šli na ošetřovnu,začala strašně nadávat,Pak se někam rozeběhla a vrátila se až po čtvrt hodině úplně naštvaná."řekl Sirius,když si vzpomněl na Lillyino chování.
"Tak to opravdu nevím."pokrčila Maggie bezmocně rameny.
"No nic."řekl poté Remus a začal se zvedat z křesla. "Půjdu za Jimmym na ošetřovnu,sice tam nejsem moc platný,ale Lilly chtěla,aby u něj někdo byl a já to chci vlastně taky."
"Ne Reme seď.Půjdu já."vyhrkla Meg rychle a přirazila Remuse do křesla.
"Opravdu?"zeptal se Remus nejistě.
"Jasně,vy buďte tady."přitakala Meg a zmizela za portrétem.Sirius jí provázel až na chodbu zkoumavým pohledem.Tady něco nehraje.Maggie se o Jamese nějako moczajímala,více než je zdrávo na kamarády.Chová se takhle snad on k Lilly?Ano,asi ano,jen si něco namlouvá.Jak by Meg mohla?...ne to ne…Blacku,jsi idiot.
Lilly v následujících dnech nevycházela z pokoje skoro vůbec,jenom když musela na vyučování.Velké drama se odehrálo v úterý,když se Lilly dozvěděla,že jsou tu léčitelé od Munga a že jdou Jamese přemístit do nemocnice.Vtrhla na ošetřovnu,v těsném závěsu s Maggie a Remusem,kteří za ní celou dobu běželi.Léčitelé jí chtěli vyhodit,mysleli snad že je to nějaká hysterka,nebo snad blázen,ale Brumbál,který tu byl také,se za ni přimluvil a Lilly se šla s Jamesem rozloučit.I když jí to bylo na houby,protože on se stále ještě po čtyřech dnech neprobral.
Byl zrovna pátek,skoro týden po Jamesově nehodě a Sirius nemohl spát.Byly asi čtyři hodiny ráno a on se vydal do společenky,aby tady našel ospalost.Potichu se vyplížil ze dveří,aby nevzbudil Rema a Petera a zrovna když chtěl sejít ze schodů upoutal ho pohyb dole ve společence.
Když si přivykl na okolní tmu,zjistil,že se tam krčí Maggie.To by samo o sobě nebylo tak divné,kdyby ovšem nebyla oblečená.Sirius se chystal vyjít ze stínu schodů,ale najednou se lekl,tak strašně,že málem z těch schodů sletěl.Meg pohltily žhavé plameny,ovšem nestála v krbu a nepohltily jí zelené plameny,ale stála normálně uprostřed místnosti a pohltily ji obyčejné naoranžovělé plameny.
Meg se objevila v prázdném nemocničním pokoji.Tedy na první pohled se zdál prázdný,ale úplně v rohu pokoje stála jediná postel a v ní spal jediný host,nebo spíš pacient téhle nemocnice.
Jakmile se Maggie zjevila,James se s trhnutím probudil,už vypadal mnohem lépe,než doposud,všechny tržné rány a modřiny měl zahojené a zlomeniny se mu léčily.
"Co tady děláš?"vyhrkl šeptem James na její adresu.
"přišla jsem za tebou,bráško.Mám o tebe strach."vysvětlila Maggie a sedla si na okraj jeho postele. "Jak je?"
"Ale jo,docela dobře,když nepočítám třikrát zlomenou pravou ruku,vyvrknutý kotník,rozdrcená žebra a zpřeražený nos,tak se mám skvěle."
"Mohlo být i hůř."připomněla mu sestra.
"Jo,to mi nemusíš připomínat."
"A co Lilly?Proč se ještě za mnou nepřišla podívat?"zajímal se James a na posteli se napřímil tak,že skoro seděl.
"Pořád je taková zamlklá a myslím,že sem nejde,protože si to dává za vinu."
"Prosím tě,proč?"nechápal James a kroutil hlavou.
"Mě se neptej,ale prostě mi tak připadá."
"A co ty,není to Siriusovu podezřelý,že chodíš pořád sem?"změnil James téma.
"Neví,že sem chodím.Vždyť jsem tady vždycky jen v noci."mávla Meg bezstarostně rukou.
"Já jen,aby nebyl naštvanej."pokrčil James rameny.
"Tak patetický snad není.Není jak Lilly,když tě viděla flirtovat s těma holkama.Ví,že já ho miluju."
"Hmm,ale taky ví,že chodíš za mnou a že máš o mě trochu víc strachu než je na nejlepší kámošku mojí holky zdrávo."přitakal Sirius.
"Jo,ale na sestru je to ještě málo."
"Jasný,ale on neví,že jsme sourozenci,takže mu nemůžeš vyčítat,že trochu žárlí."
"Ale prosím tě,vždyť nežárlí.Jedinkrát mi neřekl,nechoď za ním,nebo něco takového."namítla Meg.
"Meg,je to Sirius,ten to na sobě nedá znát."
"Mysli si co chceš,ale on mi věří."řekla Maggie a uzavřela tak jejich debatu.
"no nic,hele já půjdu,aby ses vyspal.Tak ahoj."rozloučila se s ním po chvíli a políbila po na tvář.Pak odkročila od postele a zmizela v plamenech.
Objevila se opět ve společence a když se otočila a chtěla se vydat do své ložnice,ztuhla jako solný sloup.Přímo před ní v křesle seděl Sirius.
"Kde jsi byla?"řekl pomalu a potichu,ale Meg,jako by tenhle ošklivý tón drásal uši.
"U Jamese."řekla prostě a chtěla ho obejít a vyběhnout po schodech.
"A pročpak ve čtyři hodiny ráno?Viděl jsem tě Meg,jak jsi zmizela pryč a byla tam snad půl hodiny."zadržel ji a ona se zastavila.
"Snad si nemyslíš,že spolu něco máme.Za prvý,chodím s tebou,za druhý,on chodí s Lilly a za třetí,je to můj kamarád."odsekla Maggie trochu naštvaně,protože ji naštvala Siriova nedůvěra.
"Myslím,že jsem jeho větší kamarád než ty a nemusím za ním chodit každou noc."
"Já za ním nechodím každou noc."zalhala Maggie.
"Vypadá to dost podezřele víš o tom?"nedal se Sirius odbýt.
"Ať si to vypadá jak chce,ale já miluju tebe."
"A co to bylo za trik,ty plameny?"vyhrkl Sirius najednou.Maggie si odfrkla a obešla jeho křesla,aby mohla na schodiště.Když už byla skoro nahoře,otočila se a křikla za ním. "Jestli mi nevěříš,tak je to jenom tvůj problém,ale já mám ráda jenom tebe."otočila se a zmizela na odpočívadle,kde vedly dveře do ložnice.Pak vykoukla zpátky na Siria,který stále seděl v křesle a polohlasem naštvaně křikla. "Mimochodem,ten tríček jak říkáš,je přemisťování.Jsem totiž ohnivec!"a pak už jen slyšel slabé bouchnutí dveří,jak Maggie rozhořčeně zmizela v ložnici.

32.kapitola-ples

7. března 2008 v 13:59 *Harry Potter-naděje umírá poslední*
Konečně jsem se dokopala napsat další kapitolku k mojí první kapitolovce.Tahle kapitolka není nijak závratná,ale mě se docela líbí.Ale hlavně mě zajímá,jestli se líbí vám,takže pro mě pište komentáře.Je dost krátká,ale příští kapitolka naopak bude dost dlouhá….Vaše Maggdinka ♥
Ples
Zbylé dva týdny utekly jako voda a už tu byla sobota.Všichni studenti právě seděli u oběda,odpolední vyučování odpadalo,kvůli tomu,že učitelé museli připravit velkou síň na ples a studenti se museli připravit.Ve Velké síni to šumělo vzrušeným šeptem,všichni studenti se bavili o dnešním večeru.Všichni,hlavně děvčata,se moc těšili.
Když dojedli,Brumbál vstal a promluvil k nim. "Drazí studenti,očekávám vás zde v osm hodin.V osm hodin bude slavnostní zahájení.Doufám,že jste pozvali co nejvíce přátel a příbuzných,aby to tu pořádně žilo.Tak běžte!Musíte se připravit.Jsem zvědav,kolik roztodivných šatů,dnes večer uvidím."
Jak Brumbál domluvil,všichni se začali zvedat a bleskově se odebírali do svých kolejí.
"Tak ve třičtvtě na osm ve Vstupní síni."křikl ještě Harry na Ginny než zmizela na schodech do ložnice.
"Ty,hele."otočil se Ron na Harryho,když se o půl sedmé převlékali do svých společenských hábitů. "Já jsem tak nervózní."
"Čeho se bojíš?Hermiona bude skvělá a určitě jí to bude slušet,jako posledně."přesvědčoval Harry Rona a jak se zdálo,jeho to trochu uklidnilo.
Harry s Ronem čekali ve Vstupní síni ještě pět minut před dohodnutým čase.Oba byli pořádně napjatí a každou chvíli pokukovali po schodišti,když se na něm někdo objevil.
"Ehm…ahoj."pozdravil je kdosi a když se otočili,uviděli Draca Malfoye.
"Ahoj."pozdravil zvesela Harry.
"Nazdar."zabručel Ron,Draca neměl rád ani teď.Ještě nezapomněl na ty věci co jim dříve provedl,nebo řekl.
"Tak kde jsou?"čertil se Ron,když bylo za deset minut osm.
Najednou Harrymu i Dracovi poklesla čelist a dívali se nahoru na patu schodiště,jako u vytržení.Když neodpovídali,Ron se na ně otočil a zůstal stát,jako solný sloup.Na patě schodiště stály Hermiona a Beka.
Hermiona na sobě měla úžasné stříbřité šaty prošívané různými vzory stříbrnou nití.Délka šatů sahala nad kolena a zbytek,do půlky lýtek,visely stříbrné nitě.Model byl ušitý bez rukávů.Vlasy měla sepnuté pouze ty vrchní,spodní jí spadaly až do půlky zad.Moc jí to slušel.
Dech Harrymu ale vyrazila Rebeka.Nikdy předtím ji takhle neviděl,byla okouzlující.Šaty měly temně fialovou barvu,krásně jí ladily k vlasům i pleti.Neměly ramínka,ale byly uvázány za krkem.Délkou sahaly až po kotníky,ale směrem k vnitřní straně stehen se střih svažoval nahoru.Na koncích obruby šatů byla látky,nepravidelně nastříhaná,podobná hedvábí.Vlasy měla svázané do slušivého drdolu.Draco na ní zíral,jako by poprvé v životě viděl holku.
Děvčata sešla plavým krokem dolů ze schodů,obě měly boty na podpatku.
Beka došla k Dracovi a ten jí věnoval letmý polibek na tvář.Ron udělal s Hermionou to samé.
"Kde máte Ginny?"zajímal se Harry a otočil se na holky.
"Byla v koupelně.Křičeli jsme na ní,že už je nejvyšší čas,ale ona řekla,že přijde za chvíli,ať nečekáme."odpověděla mu Hermiona a pokrčila rameny.Harry se co chvíli díval na hodinky.Bylo už za sedm minut osm.
"Takhle nechytneme žádné místo."zahudroval Ron,když Ginny pořád nešla.
"Ahoj vy!"pozdravil je někdo za jejich zády a všichni se naráz otočili.Před nimi stály někdejší nebelvírské střelkyně Angelina Katie a Alice.Všechny tři na sobě měli krátké večerní šaty.
"Čau holky!"pozdravil je vesele Harry a šel se s nimi přivítat.
"Harry,to je tvoje nová holka?"zeptala se Angelina a ukázala na Rebeku,která stála vedle něj.
"Kdepak,ta má tadyhle Draca.To je moje sestřenka Rebeka."
"Čauky."ozvalo se za děvčaty.V dubové bráně stáli Fred a George.
Pomalu se to vedle nich začalo zaplňovat samými známými tvářemi.Už tu stáli i pan a paní Weasleyovi,Bill a Fleur a zrovna přišli Remus s Tonksovou.
"Jé,ty už máš ale bříško!"rozplývala se Hermiona při pohledu na Nym.
"To jo,připadám si jako vzducholoď,ještě k tomu tyhle šaty."odfrkla si Tonksová a chytila se za záda.
"Vždyť ty máš rodit už za chvíli."řekla udiveně Beka,protože nikdo nepočítal s tím,že Tonksová přijde taky.
"Jo,za dva týdny,ale to mrně si musí počkat do termínu,tohle bych si přece nemohla nechat ujít."
Najednou Fred obdivně písknul.Všichni se otočili a údivem úplně oněměli.Bylo za pět minut osm a k nim scházela po schodech dolů Ginny.Paní Weasleyové se zalily oči slzami a manžel ji objal kolem ramen.
"Páni!"vydechla Tonksová a všichni jí museli dát za pravdu.
Ginny na sobě měla šarlatově rudé šaty,u okrajů se zlatým lemováním.Šaty byly bez ramínek,obyčejně střižené pod rameny.Na co ale všichni koukali byl vysoký rozparek na levé noze,který se táhl od kotníku až nahoru ke konci stehna.Na nohách měla stříbrné řemínkové boty na vysokém podpatku.Rezavé vlasy měla zakroucené do jakéhosi těžkého drdolu,jen pár pramínků jí nepravidelně po ramenech a dál na záda.Ladným a pomalým krokem scházela dolů.Udivené výrazy nebraly konce.
Ginny došla k Harrymu,ten jí vášnivě políbil a vyzdvihl ji do vzduchu.
"Jako princezna."vydechla její matka a objala ji,když ji Harry položil na zem.
"Tak půjdeme ne?"řekla Ginny,jakoby mimochodem a s Harrym za ruku vyrazili jako první do Velké síně.Ve Velké síni už byla většina studentů a pozvaných lidí a teď se všechny zraky upnuly na Ginny a na Harryho.
Kluci zírali na Ginny jako u vytržení a záviděli Harrymu,že je tu s ní.Holky zase záviděly Ginny Harryho a její nádherné šaty a vzhled.Harry s Ginny,v těsném závěsu s ostatními,přešli ke stolu,který byl skoro vzadu.Posedali si k posledním čtyřem stolům,které tu zbyly.
Najednou se po celé síni strhl vzrušený šepot a místy i vřískot a řev.Do dveří totiž vkročila Maggie,v krásných dlouhých černých šatech,za ruku se Siriem.Dělali jako by se nic nedělo a prošli celou velkou síní,která uprostřed byla prázdná a vznikl zde taneční parket,až ke stolu,kde seděli všichni učitelé.
"Táta je teda docela odvážnej a máma taky."konstatovala vedle Harryho potichu Beka.Podivná dvojce se usadila vedle Brumbála.Ten vstal k proslovu. "Nebojte,nepřišel nám sem vrah.Sirius Black je nevinný.Proto se nebojte a užívejte si.Ples je zahájen."
Na malé jeviště u parketu nastoupila kapela Sudičky a spustila krásnou a pomalou písničku.
Harry,jakmile začali hrát,vstal a vyzval Ginny k tanci.Propletli se mezi stoly až k parketu a postavili se doprostřed.Jednou ruku Ginny položila Harrymu do dlaně a druhou na rameno.Harry druhou rukou chytil za bok.Začali pomalu kroužit po parketě a stovky očí se na ně koukali,ale jim to nevadilo.Užívali si téhle krásné chvíle.
Po dvou minutách se k nim přidali Draco s Bekou a Ron s Hermionou.Postupně se na parket nahrnuly desítky párů.
Když písnička končila,Harry Ginny něžně políbil a dál se vrtěli do rytmu.
"Pojď se něčeho napít."vyzvala Ginny Harryho již po desáté protancované písničce.Chytila ho za ruku a táhla ho pryč ke stolu,na kterém stálo občerstvení a pití.Bylo tady všeho dostatek,domácí skřítci se dnes v kuchyni činili.Za minutu se k nim přidali i zadýchaný Ron s Hermionou,těsně za nimi přišli i Draco s Rebekou.Všichni si nalili máslový ležák a přiťukli si.
"Ahoj Harry."ozval se slabý hlásek za jejich zády.Harry se prudce otočil a zůstal stát,jako u vytržení.Zíral na tu osobu před sebou,jako by byla z Marsu.Vůbec ho nenapadlo,že ji tady dnes uvidí.

11.kapitola-pomsta

6. března 2008 v 16:41 *Volání srdce*
Tahle kapitolka mi leží v hlavě už dlouho,skoro od samého začátku,takže konečně na to dojde….jupííí,stavte slavobrány.Takže,myslím,že tahle kapitolka patří k těm povedenějším.Posoudit to ale musíte sami,zase piště do komentů,jaká situace se vám tam líbila nevíc,nebo naopak nejmíň.Takže pište komentáře,moc ráda si všechny přečtu.Takže hurá do čtení a doufám že se to bude líbit……..Vaše Maggdinka ♥
Pomsta
James seděl u sobotní snídaně oblečený ve svém famfrpálovém dresu.Dnes ho čekal další zápas,tentokrát s Mrzimorem.Jeho koště leželo vedle něj a on se nimral ve své slanině a vajíčku,které měl před sebou na talíři.
"Jimmy,musíš jíst,čeká tě zápas."pobízela ho Maggie,ale James sestru neposlouchal.
"Meg má pravdu Jamesi,musíš jíst."přidal se Remus.
"Dneska to nebude valný,hrozně tam lije a zlatonku nechytím."zamumlal James.
"Slyším dobře?Snad poprvé slyším Pottera,jak říká,že něco nedokáže,ještě k tomu navíc,že nechytí zlatonku!"vyvalila Lucy oči.
"Hele,takový keci nechci slyšet,ty seš kápo a nej chytač,takže se seber a ten zápas vyhraješ,jako vždycky."napomenul ho trochu naštvaně Sirius.
Když se všichni společně ubírali na hřiště lilo jako z konve,přesně jak říkal James.Pro hráče famfrpál to nebyla zrovna nejlepší zpráva.Sirius,Lucy a Remus se odpojili od Jamese a Maggie a šli si najít nějaká dobrá místa na tribuně.Meg a James šli do šatny,ještě se před zápasem poradit a připravit.
"Bráško,hlavu vzhůru."snažila se Maggie povzbudit Jamese.
"Meg,to nejde,proč bych měl hrát,proč bych měl chytit zlatonku.Bez Lilly pro mě nemá nic cenu."odpověděl james zasmušile a Maggie už radši nic neříkala,protože ho nechtěla ještě víc rozesmutnit.
Utkání začalo a všichni hráči už po pár minutách byli promočení až na kost.James bezvýsledně létal nad hřištěm a bez většího zájmu se rozhlížel po zlatonce.Nebelvír vedl pouze o 20 bodů a zápas trval už hodinu a půl.Všichni by byli Jamesovi moc vděční kdyby už zlatonku chytil,ale on ji nemohl nikde najít.
Konečně ji uviděl.Nebyla ani moc daleko a tak se pro ní rozlétl.Neletěl ani rychle,ani pomalu,protože mrzimorský chytač byl na druhém konci hřiště a vůbec nezaregistroval,že James letí k vítězství.
Všichni na něj koukali se zatajeným dechem a věděli,že Nebelvír opět vyhraje.Na to James lapnul po zlatonce a maličký zlatý míček se mu zmítal v hrsti.Najednou se na koštěti zakymácel.Celý svět se mu před očima zamotal a před jeho oči se čím dál víc drala temnota.Pak sklouzl z koštěte a po hlavě prudce padal dolů.Všichni na tribunách začali vřískat.Sirius s Remusem už běželi po schodech dolů na trávník.Maggie se ohlédla proč tolik vřískají a právě včas si všimla Jamesova bezvládného těla.Rychle se pro něj rozletěla a snažila se ho chytnout za letu,ale nestihla to.Jamesovo tělo padalo dolů jako pytel.
Lilly,která do té doby pozorovala Jamese jen tak po očku se teď naklonila přes okraj tribuny a s hrůzou v očích i v hlase začala křičet.Pak se začala divoce,jako smyslů zbavená prodírat davem,v těsném závěsu s Lucy.Všichni kolem ní křičeli a Lilly propadala panice.
Jamesovo tělo narazilo šílenou rychlostí na zem a zůstal na ní ležet,jako hadrová panenka s rozhozenýma rukama a nohama.Hned vedle něj přistála k smrti bílá hrůzou Maggie.Sedla si vedle něj do bahna,kapky deště do ní bubnovali,ale ona si toho nevšímala.
"Jamesi,ty nejsi mrtvý,nemůžeš být."mumlala zoufale.To už k ní přiběhli i Sirius s Remem.Oba se při pohledu na Jamese zastavili a zírali na něj jako uhranutí.V dáli viděli,jak k nim běží Lilly.
Z druhé strany se k nim rychlým krokem blížili profesorka McGonnagalová a profesor Brumbál.
"Bože!"vyhrkla profesorka a zakryla si rukou ústa.Brumbál vedle ní na nic nečekal a vyčaroval ve vzduchu nosítka a za pomoci Siriuse a Remuse ho na ně naložili.
"Zadržte Lilly,nesmí ho vidět!"vykřikla Maggie na Remusovu a Siriovu adresu.Pak se spěšně vydala za Brumbálem,který už šel k hradu i s Jamesovým tělem neseným nosítky.
"Nebojte se,slečno."snažil se uklidnit Meg,která teď kráčela vedle něho.
"Žije,pane profesore?"vyhrkla zoufale Meg otázku,kterou nevěděla jestli chce vůbec slyšet.
"Ano,je to zázrak,ale ano.Musíme ho rychle dostat na ošetřovnu a možná si chvíli pobude i u Munga.
"To je jedno,hlavně aby se z toho dostal."oddechla si Meg.
To už se na hřiště seběhla skoro celá škola.Lilly doběhla k Siriovi a Remusovi.Ti jí chytili za pás a drželi ji.
"Ne,pusťte mě!Musím ho vidět."zařvala Maggie,navzdory pištícímu davu ji bylo slyšet dost.
"Ne."napomenul ji Remus a dál jí pevně drželi.
"Je to můj kluk,přece!"bránila se Lilly a snažila se jim vyškubnout.
"Tak on je to zase tvůj kluk?Já myslel,že poslední týden není."podivil se Sirius.Lilly jen protočila oči.
"Co s ním je?Proč mě nenecháte abych ho viděla?"křičela Lilly stále s větším zoufalstvím.
"Teď ne."utnul Remus debatu a Lilly se přestala bránit.
"Pojď jdeme do společenky."pobídl ji potom Sirius,když už se většina studentů přesunula do hradu.Lilly klečela bezmocně v bahně,oblečení měla celé promočené a rudé vlasy jí zplihle visely podél obličeje dolů.
"Vy nepůjdete za ním?"ozvala se ochraptěle Lilly.
"Teď ne,je u něj Maggie.Tak pojď."odpověděl Sirius,zvedl ji na nohy a společně s Remusem ji pomáhaly do hradu.
Když byli s Lilly ve vstupní síni,Lilly se najednou jakoby probudila a na tváři se jí objevil přímo nepříčetný výraz.
"To je hajz!Ubožák!"zařvala do ticha Vstupní síně.
"Kdo?"podivil se Sirius,který leknutím nadskočil.
"To je takovej idiot!Až se mi dostane pod ruku…."nadávala Lilly dál a kluků si vůbec nevšímala,namísto toho se rozeběhla ke sklepení.
"Lilly,kam běžíš?"řval za ní Sirius,ale Lilly běžela dál a nevšímala si jejich poznámek.
Konečně před sebou uviděla toho,koho hledala.Doběhla k němu se zuřivým výrazem.On se jejím rozhořčením očividně bavil.
"Pottřík ti spadl z pěkný vejšky co?"rýpl si do ní pobaveně a zarazil ruce hluboko do kapes.
"Ty!"vyhrkla rozhořčeně Lilly a než se Snape nadál měla vytaženou hůlku a mířila mu jí přímo na krk. "Myslíš,že nevím jak to bylo?Že by James omdlel tak náhodou?"
"Třeba jo,ale já to nebyl."bránil se Srabus.
"Ne?Žes mi vyhrožoval,že něco Jimmymu uděláš!"křičela Lilly nepříčetně.Snape sklopil oči k zemi.Lilly se dala k odchodu,ale ještě se na něj otočila a křikla. "Náhodou jsem si všimla jak na něj letí paprsek rudého světla a zasáhl ho přímo do hrudi a víš co?Byl vyslán ze Zmijozelské tribuny,zrovna náhodou v místech kde jsi seděl ty.Takže si dej bacha,ještě jednou něco a o všem se dozví Brumbál."a odešla ze sklepení pryč.
Vydala se na ošetřovnu,přede dveřmi stáli zrovna Sirius a Remus.Chtěli ji zadržet ale nestihli to,Lilly se jim vycukla a vrazila na ošetřovnu.Přešla k posteli,kde byly zataženy závěsy a odhrnula je.Podívala se na postel a při pohledu,který se ji tím naskytl omdlela a spadla bezvládně na zem.

10.kapitola-nevinný žertík

5. března 2008 v 21:05 *Volání srdce*
No a je tu další kapitolka k volání srdce a to už desátá!Mě to prostě baví a tak píšu.Tahle kapitolka je docela dlouhá a ani nevím,nemám z žádný pocit.Musíte mi je sdělit vy prostřednictvím komentů a tak bych byla ráda,kdyby je napsali všichni,kdo si to přečte.Předem všem moooc děkuji…….Vaše Maggdinka ♥
Nevinný žertík
"Ty ses s ním zase líbala?"vyjekla Maggie,když Lilly přišla z Prasinek a všechno jim vypověděla i do těch nejmenších detailů.
"Jo,líbala."přisvědčila Lilly.
"A jak líbá?"zajímala se Lucy a sedla si vedle Lilly na postel.
"Úžasně!Vůbec nemůžeš skončit,to nejde se od něj odtrhnout."rozplývala se Lilly a nevědomky si přejela lehce rukou přes ústa.
"Á,tady je někdo zabouchnutej až po uši!"popíchla ji Meg.
"Já nejsem zamilovaná!"odsekla nevinně Lilly a mrskla po Maggii polštář.Maggie jí to chtěla vrátit,ale místo Lilly trefila Lucy,která seděla vedle ní.Lilly se v křečích smíchu svalila z postele na zem.
"Chcete válku?Máte ji mít!"vykřikla Lucy a strhla se velká polštářová bitka.Holky po sobě házeli polštáři a poté i peřinami.Lilly se zrovna přetahovala s Maggie o polštář,když najednou křup-polštář rupl a vzduch v pokoji zaplnilo létající peří.Holky se jako na povel začali hrozně chechtat a nemohly přestat.
"Holky,tady ale lítaj péra!"zařvala Maggie se slzami smíchu v očích.
"Aby ti někam nevlétlo Siriovo péro."odpověděla Lilly a rázem se všechny složily v dalším záchvatu smíchu.
"Ha ha ha,to jsme se nasmáli.Nejedla jsi dneska vtipnou kaši,Lill?"pravila Meg ironicky na Lillyinu předchozí poznámku.Všechny tři se na sebe podívali a opět se začali smát.
"Miluju Bradavice!"zařvala Lucy,chytila do rukou hrst peří a hodila ji nad sebe tak,že všem třem popadalo do vlasů.
Po chvíli Lilly vstala ze země na které seděli a utřela si z tváře poslední slzu způsobenou jejich výbuchy smíchu.Jedním mávnutím hůlky shrnula všechno rozlítané peří na jednu hromadu.Druhým mávnutím se všechno peří naskládalo do polštáře a ten se zacelil,takže vypadal jako nový.
V dalších týdnech se Lilly s Jamesem chovali,jako dvě hrdličky.Na celém hradě nebylo snad jediné ucho,které by neslyšelo,že Potter chodí s Evansovou.Koho ta zpráva nepotěšila,byl snad jedině velký zástup holek,které měli spadeno na Jamese a Lilly teď potichu,ale i na hlas proklínali.
Všechno klapalo podle plánu a Sirius,Remus,Maggie a Lucy už se nemuseli snažit vylepšit jejich plán.Ono na něm už nic vylepšit nešlo.
Zamračené a někdy slunečné počasí teď vystřídali lijáky a bouřky,jako listopad nahradil říjen.Listí ze všech stromů už bylo většinou spadané a studenti,kvůli častým dešťům a lezavé zimě,trávili většinu času na hradě.
Nebelvírské famfrpálové družstvo čekal další zápas,tentokrát s Mrzimorem.Proto nemohl James tolik času trávit s Lilly a často se oba s Meg vraceli úplně promočení a zacákaní od bahna.
Týden před zápasem se udělalo trochu lépe a Lilly šla s holkama ven.Omluvila se Jamesovi,ale s holkama už dlouho sama nikde nebyla.Jamesovi to nijak nevadilo a šel ven s Remusem a Siriuse.O Petra se moc nezajímali,pořád se někam ztrácel a že by jim nějak vadilo,že s nimi není,to se říct nedalo.
"Hele,trošku se pobavíme,ne?"nadhodil Sirius,když šli hradem dolů.Zaběhl do nejbližšího výklenku ve zdi a proměnil se v černého a huňatého psa.
"Tichošlápku,ty jsi idiot.Doufám,že nechceš dělat,to co obvykle,když se proměníš ve psa."zavrtěl Jimmy hlavou.Pes zavrtěl souhlasně ocasem a drze vyplázl jazyk.
"Jamesi ne, z toho kouká průser.Víš jaká je Lilly,ta nikdy nejde pro slova a pro skutky daleko."varoval ho Remus,ale rozesmátý James ho neposlouchal a vydal se se psem dolů ze schodů.Remus si povzdech a doběhl k nim.
James kráčel po školních pozemcích,kolem něj vesele pobíhal Sirius v psí podobě.Sedl si pod strom,kde na něj bylo dobře vidět.Remus si s kyselým výrazem přisedl k němu.Příležitost na sebe nenechala dlouho čekat.K místu kde seděli se přibližovaly dvě holky.Sirius se kolem nich začal vyzývavě motat a před jejich nohama si lehl na záda a kňučením se dožadoval drbání na břiše.
"Ale no tak Čmuchale!Nech slečny napokoji."to už tu byl i James.
"To je tvůj pejsek?"rozplývala se blondýna a drbala Siria za uchem.Remus stál vedle Jamese a bezmocně vrtěl hlavou.Pak složil obličej do dlaní a radši se o situaci nezajímal.
Lilly s holkama se procházela na okraji Zapovězeného lesa zrovna něco probíraly.Najednou Maggie vyjekla. "Já ho přetrhnu."
"Co se děje?"rozhlížela se Lilly po celých školních pozemcích.U poutal ji výjev pod nedalekou téměř opadanou lípou.Viděla pod ní Jamese,Remuse a nějakého psa.James si povídal s nějakými děvčaty a náramně se při tom bavil.Lilly moc dobře poznala,že s nimi flirtuje,podle toho,jak se holky culily.Koukala na ten výjev jak uhranutá.
"Já toho pacholka zabiju!Oba je zabiju,slíbili,že už to dělat nebudou."čertila se Maggie.
"Vždyť Remus nic nedělá."namítla Lucy.
"Ne,ale Black ano!"vyštěkla Meg.
"Vždyť Sirius tam není…počkej…chceš snad říct…?"začala Lilly,ale Maggie ji přerušila."Jo,Sirius je ten pes."
"Jak ale?Počkej….on je zvěromág?"vyvalila Lilly oči.
"Jo,všichni jsou zvěromágové,ale v prvé řadě jsou to pořádní idioti."nadávala Maggie a rozešla se k nim.Lilly ji ale předběhla a běžela za Jamesem.
"Lilly,počkej.Určitě to má nějaké vysvětlení."řvala na ni Maggie a obě s Lucy běžely za ní.To už Lilly ke klukům doběhla se zuřivým výrazem.Jakmile jí zahlédly ty holky,rychle se vzdálily.James se zatvářil rozpačitě a nejistě a Remus se tvářil takovým tím pohledem:vidíš,já ti to říkal.Sirius stále proměněný v psa se snažil vzít roha.
"Blacku nikam.K noze!"zařvala Maggie na psa a Sirius poslušně přiběhl.
"Jamesi,co to mělo znamenat?"vyjekla Lilly,postavila si před něj a dala ruce v bok.
"Byla to jen sranda."bránil se James.
"Jo,všechno v tvém životě je sranda?Já jsem taky jen sranda,jako ty dvě holky?Náš vztah je pro tebe sranda?"
"Ty moc dobře víš,že to tak není a že tě miluju."šeptl James.
"Tímhle mi to tedy dobře dokazuješ."prskla Lilly.
"Ale já se díky tobě opravdu změnil."
"Jamesi to povídej holubům.Ne Jamesi,starého psa novým kouskům nenaučíš."odsekla Lilly.Sirius vedle ní ublíženě zakňučel.
"Ty se moc neozývej Siriusi,o tobě to platí dvojnásobně a doslova."zpražila Meg svého kluka.
"Lilly,ale já už opravdu nejsem jako dřív."křičel James zoufale.Lilly už byla tak naštvaná a nemohla to vydržet a otočila se k odchodu.
"Ne Lilly,neodcházej."křikl za ní Remus,ale Lilly ho neposlouchala.
V půli cesty přes pozemky se najednou zastavila.Když se otočila zpátky na skupinku,po tvářích jí stékali slzy.
"Nejvíc mě mrzí Jamesi,že jsem na malou chvíli uvěřila,že ses změnil."pak se otočila a s hlasitými vzlyky utekla do hradu.
"Vysvětlí mi tady někdo,co jste to do háje vyváděli?"vyjekla Meg na Jamese.
"Prostě jsme si jen dělali srandu,nic víc v tom nehledej."bránil se James před sestrou.
"Máš ty vůbec rozum?Jsi ty Potter?"
"Ale Maggie,vždyť se nic tak hrozného nestalo."namítl vedle ní Sirius,který se mezitím proměnil ze své zvířecí podoby zpátky na člověka.
"Siri,právě že stalo,víš!Kdybys to udělal ty,tak mě to je jedno,protože vím,jak se věci mají a že jen blbneš,ale Lillyin a Jamesův vztah je teprve v zárodku.Lilly měla o Jamesovi odjakživa špatné mínění a teď když se zlepšilo,vy dva to takhle poděláte."křičela Meg dál.
"Prostě James se jí omluví a bude to."pokrčil Sirius rameny.
"Ty to vidíš takhle jednoduše,ale Lilly je hrozně tvrdohlavá a hlavně citlivá.Všechno co jsme těch několik týdnů budovali se teď podělalo,kvůli vaší dětinský srandě."
"Budovali?"zeptal se nechápavě James.
"To neřeš!A ty…"otočila se na Remuse a začala křičet i na něj. "Tos jim nemohl něco říct?Vždyť víš,že udělali blbost."
"Myslíš,že mě někdy poslouchali?Říkal jsem,že je to špatně a že z toho bude akorát průšvih,ale oni mě neposlouchali."bránil se ublíženě Náměsíčník.
"Koho to vlastně napadlo?"zapojila se do debaty Lilly.
"Mě."řekl potichu Sirius.Maggie se na něj podívala a v očích jako by jí žhnuly maličké plamínky. "To si děláš srandu?"
"Vždyť jsem se omluvil.Víš co,půjdu za Lilly a všechno jí vysvětlím."řekl nakonec Sirius a všichni se ubrali zpět do hradu.
Lilly v následujícím týdnu Jamese ignorovala,jako by byl vzduch.Sirius za ní byl a vysvětloval,ale s Lilly to ani nehnulo,I Maggie a Lucy jí domlouvali,ale marně.Dokonce i Remus s ní jednou mluvil,když na ní narazil v knihovně,ale neuspěl o moc líp než oni.James se za ní ani nepokoušel chodit,protože by to stejně nemělo smysl a ona by byla naštvaná ještě víc.
"Shrnuto a podtrženo,myslím,že sis to podělal na plný čáře."zhodnotila Maggie v pátek situaci,když ani jednomu z nich se nepodařilo s Lilly hnout.James byl opět jako vyměněný.Neprováděl žádné lumpárny a chodil jako tělo bez duše,jako by ten Lillyin poslední polibek působil jako od Mozkomora.

Kouzelné věci

4. března 2008 v 16:30 Kouzelnický svět
Tohle jsem našla někde na internetu a přišlo mi to docela zajímavé,tak jsem se rozhodla to sem dát.Zdroj si ale bohužel nepamatuju……..Vaše Maggdinka ♥
Kouzelné věci:
Neviditelný plášť: Tohle je velice užitečný a vzácný čarovný předmět. Harry ho dostal od Brumbála, když byl v prvním ročníku v Bradavicích. Zdědil ho po otci a dobře ho hlídá.
Funkce: Udělá vás neviditelným. Jediná nevýhoda je, že si musíte dávat pozor,aby jste někomu nešlápli na nohu…:-P
pobertův plánek: Kompletní mapa Bradavic, kterou Harry dostal od Freda a George. Tuto mapu vyrobili Harryho otec James, jeho nejlepší kamarád Sirius Black, Remus Lupin a Peter Pettigrew, když ještě studovali v Bradavicích.
Funkce: Neaktivovaná mapa je vlastně jen čistý pergamen. Když jí chcete zobrazit, řeknete: 'Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti.. Pro smazání stačí říct: 'Neplecha ukončena.'
Kámen mudrců: Kámen mudrců je starodávná věc, o jejíchž výrobu se pokoušeli alchymisti už v dávné minulosti. Jediný současný majitel Kamene mudrců je Nicholas Flamel, Brumbálův přítel a společník.
Funkce: Kámen mudrců dokáže přeměnit každý kov na zlato. Jeho další schopností je také elixír nesmrtelnosti, který svému majitelovi zaručí nekonečný život.
Ohnivý pohár: Jinak nazývaný i "nestranný soudce' při výběru šampionů při Turnaji tří kouzelníků. Je to nahrubo otesaný dřevený pohár (číše), kterou po okrajích zdobí bílé až bělostné plamínky. Po skončení turnaje Ohnivý pohár sám od sebe zhasne a možno ho použít až na začátku dalšího turnaje, kdy se opět rozhoří.
Funkce: Jediná funkce ohnivého poháru je vybrat šampiony…
Zrcadlo z Erisedu: Toto zrcadlo Harry objevil v prvním ročníku, když náhodou vtrhl do místnosti, kde se nacházelo. Doslova ho fascinovalo, protože se v něm viděl spolu se svými mrtvými rodiči. Na Zrcadle z Erisedu je napsané: 'Um uzo rene cdr soh esavin ar peti divu desire zeldacd rzv', co vlastně odzadu znamená: V zrcadle z Erisedu uvidíte přání svého srdce, né rozumu.
Funkce: V tomto zrcadle můžete vidět svoje nejskrytější a nejtajnější přání a tužby.
Pamatováček: Malá skleněná koule s bílým až průsvitným plynem uvnitř, který se automaticky zbarví do červena když jeho majitel na něco zapomněl. Svou děravou pamětí je známý především Neville Longbottom, který tento pamatováček dostal od babičky v prvním ročníku.
Funkce: Pamatováček pomůže svému majitelovi k tomu, aby nezapomněl na něco důležitého.
Myslánka: Myslánka je kamenná mísa se starověkými magickými runami vytesanými na okraji, ze které vychází zářivé stříbřité světlo. Obsah mísy tvoří něco podobného tekutině nebo plynu, co přesně to se neví. Podle Harryho slov to vypadalo jako: Tekuté světlo.' Jedinou známou myslánku má Albus Brumbál.
Funkce: člověk prostě vhodí nadbytečné myšlenky anebo vzpomínky, do myslánky a ve volném čase je zkoumá.
Kouzelnické karty: Tyto karty pocházejí z čokoládových kouzelnických žabek. Každá karta nese jméno a popis nějakého velice slavného kouzelníka nebo čarodějky, které se něčím významným zapsali do historie. Harryho první karta byl Albus Brumbál a Ron je rád sbírá.
Funkce: Karty nemají žádnou závratnou funkci, kromě poskytování informací o slavných kouzelnících.
Hulák: Hulák je rudě zbarvený dopis, který dokáže sám předčítat text, který je v něm napsán. Problém je v tom, že ho majiteli předčítá poněkud vyšším hlasem (= křičí na celou místnost a absolutně ho nezajímá, jestli je text osobní nebo ne).
Funkce: Hulák má pokárat dotyčného nebo mu připomenout přísahu, atd. Ron Weasley dostal huláka v druhém díle za to, že ukradl létající auto a teta Petunie ho obdržela v pátém díle, kdy jí ho zaslal profesor Brumbál.
Převraceč času: Velice užitečná věcička - řetízek, který má v sobě malinké přesýpací hodiny, se kterými můžete otáčet podle libosti, dostal do nesnází již několik jeho majitelů. Převraceče má na starosti ministerstvo kouzel, protože kdyby se dostali do nepravých rukou, bylo by zle.
Funkce: Pomocí převracečů se můžete vrátit do minulosti a pozměnit jisté události. I zde však platí pravidla, a proto pamatujte: Nikdo vás nesmí vidět. Ve třetím díle dostala převraceč Hermiona Grangerová, aby se mohla zapsat na několik předmětů najednou. Později pomohl jí i Harrymu osvobodit jeho kmotra Siria.
Přenášedlo: Přenášedlem se může stát téměř jakákoli věc: od staré boty až po rezavou konvici. Důležité však je, aby věc zůstala nenápadná, protože kdyby se jí čirou náhodou dotkl nějaký mudla, mělo by ministerstvo co dělat s vymazáváním paměti. Proto se obvykle vybírají předměty, na které obyčejní lidé nesahají a které vypadají jako odložený odpad.
Funkce: Přenášedlo vás dostane na místo, které se určí předem. Obvykle pocítíte jako by vám někdo zarazil neviditelný hák do břišní oblasti a s prudkým škubnutím se přenesete. Přenášedlem byla např. stará holinka, která dopravovala na mistrovství světa ve famfrpálu nebo také pohár tří kouzelníků, jenž byl ukryt uprostřed velkého bludiště.
Weasleyovic hodiny: jsou umístěni v kuchyni, kde je na ně nejlépe vidět. Každý z rodiny Weasleyů představuje jednu ručičku, která ukazuje na různá místa, jako např.: ve škole, u zubaře, na zahradě ale také i místa jako je: vězení, ve smrtelném nebezpečí.
Funkce: Hodiny mají upozornit členy Weasleyovic rodiny, kde se každý z nich nachází. Díky těmto hodinám má Molly Weasleyová přehled o svých dětech a manželovi neustále při ruce, a proto může zasáhnout, kdyby se někdo z nich ocitl v nesnázích.
Kouzelnické šachy: jsou velice podobné naší společenské až na jeden rozdíl: figurkám dáváte příkazy vy a oni je plní. Také je to mnohem víc sadistická hra, protože pokud se náhodou ocitne vaše figurka ve špatnou chvíli na špatném poli, máte smůlu, bude nemilosrdně smetena z hrací plochy.
Funkce: Funkce kouzelnických šachů je zahrát si tak, aby vaše figurky neobdržely moc ran. Harry, Ron a Hermiona hráli proti těmto šachům "naživo", takže bylo jediné štěstí, že je Ron v šachových partiích velice zdatným hráčem.
Moudrý klobouk: je nedílnou součástí bradavického rozdělování studentů do jednotlivých kolejí. Svojí moudrost do něj vložili čtyři zakladatelé: Salazar Zmijozel, Rowena z Havraspáru, Godric Nebelvír a Helga z Mrzimoru. Když se zrovna nezařazuje, klobouk je umístěn v Brumbálově pracovně.
Funkce: Moudrý klobouk si žáci prvního ročníku nasadí na hlavu a on rozhodne, pro kterou kolej se nejvíce hodí. Brumbál jednou poznamenal, že o tom, kam budete zařazeni, nerozhodují vlastnosti, ale vaše volby a přání.

9.kapitola-kumbálek

4. března 2008 v 16:17 *Volání srdce*
Tak,už jsem se vrátila ze zápasu.Natřeli jsme jim všem zadky….vyhráli jsme,jupííí.Tak jsem dostala chuť zase něco napsat,na to vítězství.Tahle kapitolka je docela dlouhá a taková…no nevim…posuďte sami.Zase a znova:chvi komentáře,od každého kdo si to přečte.Takže hurá do čtení……Vaše Maggdinka ♥
Kumbálek
Všichni seděli po obědě ve společence,dnes byl pátek a zítra se konal výlet do Prasinek.Lilly si mimořádně sedla ke stolu s ostatními a teď tady příjemně tlachali,vždyť měl začít víkend.
"Lilly můžeme si promluvit?Pojď někam do ústraní."otočil se James na Lilly.
"Mluv klidně před nimi,teda pokud ti to nevadí,já před nima nemám tajnosti."odpověděla Lilly.
"Tak jo…šla bys se mnou zítra do Prasinek?"
"No..když,já nevím."vymlouvala se rychle Lilly.
"Hele,mě je nějakej Srabus ukradenej.Myslíš,že mě zajímá?"vyhrkl James.
"To ne,já bych šla,ale prostě…nevím."
"Tak hele,za prvý tenhle slizoun mi je u háje,ať si něco zkusí a pěkně narazí.A za druhý,jestli ti tolik záleží na tom,aby nás neviděl,můžu klidně vzít neviditelný plášť a když ho uvidíme,schováme se pod něj.Tak co?"přemlouval ji James.Ostatní je se zájmem poslouchali a koukali na Lilly co mu odpoví.
"Hmm…já…no tak dobře,ano."souhlasila.
"Super!Tak v devět ve Vstupní síni,platí?zaradoval se Jimmy.
"Platí."přitakala Lilly.
Druhý den čekal James na Lilly ve Vstupní síni o pět minut dřív před dohodnutým časem.Nervózně přešlapoval a pořád se díval na hodinky a na schodiště.S ním tu stáli Peter,Sirius a Remus.
"Nebuď nervózní,hoď se do klidu.Když si ji zvládnul i u moře,tak to zvládneš i teď."poplácal ho Sirius po zádech.
"No jo,ale tenkrát se to nějak vyvrbilo samo,ale teď je to jiný."
"Ale houby je jiný,teď se to taky nějak samo vyvrbí,podle situace."uklidňoval ho Remus.
To už k nim po schodišti scházela Lilly,moc jí to slušelo.James se k ní otočil a koukal na ní,jako u vytržení.
"Zlom vaz."šeptl mu Sirius do ucha a všichni tři se vypařili ven na školní pozemky.Lilly došla k Jamesovi a nesměle ho pozdravila.S nervozitou na tom byla asi tak stejně jako on.
"Tak půjdeme ne."řekla pak a oba s Jamesem vyšli ven vstříc říjnovému počasí.Venku bylo zataženo,ale z mraků nekápla ani kapka.Lilly se pořád nervózně otáčela na všechny strany.
"Klid,viděl jsem Srabuse,jak jde se Zmijozelskejma.Šel asi deset minut před námi."uklidnil ji James,ale moc to nepomohlo.Během cesty se oba rozpovídali a všechno šlo jako po másle.Před Prasinkama narazili na tlupu holek z Nebelvíru ze šestého ročníku.Všechny po Lilly házeli ošklivé a závistivé pohledy.Lilly byla trochu v rozpacích.
"Toho si nevšímej."pobídl ji James a chytil ji za paži,aby zrychlili.
Za pár minut se před nimi objevila malá a dobře známá vesnička.
"Kam půjdeme?"zajímal se Jimmy.
"Něco navrhni ty,já vůbec nevím a je mi to jedno."mávla rukou Lilly.
"Tak co třeba do Medového ráje a pak něco vymyslíme."navrhl James a vydali se do cukrového království.Tam si oba nakoupili hromadu všelijakých sladkostí a když vyšli ven,Lilly lízala lízátko a James jedl Bertíkovi lentilky.
"Kam teď?"zajímal se James.
"Co třeba ke Chroptící chýši?"navrhla Lilly a tak se tam vydali.Nikdo tady nebyl,všude bylo ticho a klid.
"Je tady nádherně co?"rozplývala se Lilly a opřela se o plot.
"Jo,pokud není úplněk."řekl James spíš pro sebe.
"Co jsi říkal?"
"Nic,jen že máš pravdu."
Najednou se za nimi ozvaly hlasy.James ten hlas poznal už z dálky,věděl kdo sem přichází.
"Srabus."šeptl směrem k Lilly.Lilly se zatvářila zděšeně.James zašátral v kapse a vytáhl z ní svůj neviditelný plášť a přehodil ho přes sebe a Lilly.To už sem přišli Snape s bandou Zmijozelských.
"Vy jste tady neslyšeli hlasy?"řekl Snape pomalu a otočil se na kamarády.
"Jo,slyšeli."přitakal jeden z nich.
"Vždyť tady straší."řekl druhý a rozhlédl se po okolí.
"Tss,straší.To jsou jen žvásty Rockwoode."odfrkl si Snape a rozhlížel se také.
"Určitě je tady Potter pod tím svým neviditelným pláštěm a určitě má u sebe i Evansovou."řekl pak potichu neadresně.
"On má neviditelný plášť?"vyjekl jeden z nich. "Ten pravý neviditelný plášť?"
"Jo,ty idiote,ten pravý a jediný."přisvědčil naštvaně Snape.
"Pottere,ukaž se mi.Nebo se snad bojíš?Bojíš se,že ti něco uděláme?"zařval pak.James který se krčil s Lilly u plotu ze sebe chtěl plášť shodit a vrhnout se na něj,ale Lilly ho popadla za paži a zadržela ho.Pak jenom zakroutila hlavou.
"Nejsou tady."vykřikl jeden. "Jdeme."a vydali se k odchodu.Snape chvíli ještě stál na místě a koukal se přesně tam,kde Lilly s Jamesem byli.Lilly pod pláštěm zatajila dech.Pak se otočil a odešel za svými kamarády.
"To bylo o fous."zalapala Lilly po dechu a shodila z nich plášť. "Já ti to říkala,že on to nenechá jen tak plavat.
"A proč ti vyhrožoval?Jen tak určitě ne."zeptal se pak James.
"Nech to plavat Jamesi."odbyla ho Lilly a oba se vydali zpět do vesničky.
"Zajdem k Taškářovi,ne?"navrhla Lilly.James se na ní udiveně podíval a když to Lilly viděla vysvětlila."Tak co,jsou tam někdy dost zajímavý věci."
Tak se vydali v Taškářovi.Uvnitř krámku potkali Siriuse s Remem,což nebylo zas takové překvapení.
"Kde máte Petra?"podivil se James,když viděl,že jeho třetí kamarád s nimi není.
"Nás se neptej,my nevíme."pokrčil Sirius lhostejně rameny.
"Tak my zase jdem."rozloučil se s nimi James a vyšli na ulici.Zamířili ke Třem košťatům.Bylo tady jako obvykle narváno k prasknutí,ale James sehnal jeden volný stůl úplně vzadu.Pak přinesl dvě lahve s Máslovým ležákem a začali si povídat.
Ve tři hodiny odpoledne se shodli na tom,že už pomalu půjdou do hradu.Když už chtěli vyjít z vesnice,ozval se za nimi nenáviděný hlas.
"Ale,ale kohopak to tu máme?Neříkal jsem ti něco Evansová?"protáhl Snape svým jízlivým a chladným hlasem.
"A proč by tě jako měla poslouchat?Je tvůj domácí skřítek?"opáčil James.
"Ty!"vykřikl Srabus a vyslal na ně kouklo.James na to čekal a strhl Lilly stranou.
"Pojď."pobídl jí,popadl za ruku a už uháněli pryč od nich.Slyšeli dusot jejich nohou za nimi,ale naštěstí byli oba docela rychlí.
"Sem!"vyhrkl James a strhl Lilly do postraní ulice.Pak ale zjistili,že ulička je slepá.
"Do háje!"křikl James a zastavil se před pevnou zdí.Pak po své pravé ruce uviděl něco jako kůlnu,nebo kumbálek.Sice se mu to moc nezamlouvalo,ale neměli na vybranou.Vytáhl hůlku a řekl "alohomora."dveře se s cvaknutím otevřeli,on popadl Lilly a oba se vmáčkli dovnitř.Nebylo to tu větší než v nějakém přístěnku na košťata,ale aspoň se zde mohli schovat.V kumbálku byly naskládaná prkna,košťata a kbelíky.Panovala tu naprostá tma a James vrazil do něčeho,z čeho se potom vyklubala malá polička.Oba s Lilly se přikrčili ke dveřím a poslouchali.Venku z ulice slyšeli hlasy Zmijozelských a kroky,které pobíhali sem a tam,jak je hledali.
James pošeptal "lumos" a špička jeho hůlky se rozsvítila a ukázala jim celý vnitřek přístěnku.
Lilly si vedle něj sedla na podlahu,kde byly naskládané různé hadry a vyčkávala.James si sedl těsně vedle ní.
"Nejsou tady!Ztratili se!"slyšeli Snapeův hlas venku na ulici.
"Jestli na sobě maj zas ten plášť tak nemáme šanci je najít.Zkus přivolávací kouzlo Severuse."křikl na něj někdo.Lilly zatajila dech. "Teď nás najdou."
James vedle ní se zdál být naprosto klidný a nad věcí.
"Accio neviditelný plášť!"zařval Snape,ale nic se nestalo.
"Nejsou tady!"křikl na něj někdo a pak už jen slyšeli,jak jejich kroky mizí v dáli.
"To jsou blbci!Fakt tupí!"začal se chechtat James.
"Jakto že,ho nepřivolali?"divila se Lilly a zároveň se ho snažila utišit.
"Na ten plášť žádná kouzla neplatí,je proti nim zabezpečený."vysvětlil James a dál se smál.
"Ale dobře byli naštvaný co?"vydechla vedle něj Lilly a musela se smát taky.
"Víš,že tvůj smích je strašně nakažlivý?"vykoktala ze sebe zajíkavě se slzami smíchu v očích.James se na ní otočil a zadíval se jí do očí.Najednou se oba naráz přestali chechtat a koukali na sebe.
James vztáhl ruku a pohladil Lilly po tváři.Pak jeho ruka zajela do jejích hustých a nepoddajných vlasů.Lilly se nijak nebránila,ani nic nedělala,pouze se na něj omámeně dívala.Dívala se mu do očí.Jeho oči byly stále blíž,jak se k ní přibližoval a v momentě kdy už Lilly málem šilhala se políbili.
Byl to jejich druhý polibek,ale i přesto byl krásný a vášnivý.Lilly se tomu poddala a omotala jednu ruku kolem jeho ramen a druhou se mu zabořila do kaštanových vlasů.James si něžně pohrával s pramínky jejích hebkých vlasů a ani jeden nemohl přestat.Když se konečně od sebe odtrhli,James řekl. "Hlavně mi zase neuteč."a objal ji.
"Neboj,už neuteču."šeptla mu Lilly do ucha a přitiskla si jeho tělo blíž k tomu svému.

Letní den

4. března 2008 v 11:29 Jednorázovky
Svatba-to je moje oblíbené téma.Je to prostě romantická a šťastná událost.Možná proto,že mi v poslední době štěstí v lásce moc nepřeje,snažím si to vynahradit alespoň formou povídek.No tak,snad se vám bude líbit,koukala jsem při tom na Moderní popelku :o)
Je teda dost krátká,ale není špatná.Zase připomínám,aby jste psali komentíky,je to pro mě důležitý…..Vaše Maggdinka ♥
Letní den
Emmy stála před velkým zrcadlem a zkoumala v něm svůj odraz.Na sobě měla bílé obyčejné splývavé šaty.
"Opravdová nevěsta!"usmála se za ní Lilly,která právě vešla do místnosti.
"Prosím tě,dnešní den je tvůj."odbyla ji Emmy a objala svojí kamarádku.
"Já to tak závidím!Vpadáš naprosto úchvatně."dodala Emmy a podívala se na ní.Lilly vypadala,jako princezna.Měla na sobě velkolepé sněhobílé šaty.Měly korzetový střih a dlouhé byly až pod kotníky.Vrchní část šatů byla vyšívaná stříbrnou nití a perlami.Vlasy měla sepnuté do drdolu,pouze pár pramenů jí spadalo na ramena.V ohnivě rudých vlasech měla rozházené drobné bílé kvítky.
"Já jsem tak ráda,že mi jdeš za svědka."odejmula Lilly svoji kamarádku.
"Ne,to já jsem ráda,že sis mě vybrala."šeptla jí Emmy do ucha.
"Za chvíli už to vypukne."vydechla Lilly.
"Ty to zvládneš."ujistila ji kamarádka.
Venku za domem Jakešových rodičů,na velikánské zahradě,stál altán,kolem kterého byly omotány květiny.Před altánem bylo naskládaných snad 50 židlí.Na většině z nich už seděli svatební hosté.Během chvíle si posedal i zbytek opozdilých hostů.
Jakmile se všichni usadili,odněkud z dálky se ozvala líbezná a srdce beroucí hudba.
Uličkou k altánku kráčel James,v těsném závěsu za ním Sirius,který mu šel za svědka.James,oblečený ve smokingu,se postavil před altán,ve kterém čekal oddávající.I nyní měl vlasy neupravené a rozcuchané,snažil se je sice zkrotit,ale neuspěl o moc lépe než kdykoli předtím.
"Ty to zvládneš."poplácal Sirius Dvanácteráka po zádech,když si všiml,jak nervózně přešlapuje.James se na něj vděčně podíval.
Teď hudba ještě zesílila.Za pár vteřin se v uličce vedoucí k altánu objevila nevěsta.Před ní kráčela dvě děvčátka,družičky a rozhazovaly před nevěstou na rudý koberec okvětní lístky,rudých,růžových a bílých růží.
James na ní zíral,jako na sen.Těsně za Lilly kráčela Emmy a nesla její vlečku.Všichni svatebčané,jak by na ráz zatajili dech.Otáčeli se za nevěstou a oči jim mohly vypadnout z důlků.Lilly se při chůzi zářivě usmívala na všechny strany,bylo vidět,že si to moc užívá.
Lilly došla až k Jamesovi.James jí věnoval letmé políbení na tvář,pak se postavili oba čelem k oddávajícímu a chytili se za ruce.Obřad začal.Všichni na ně koukali a usmívali se.
Po Jamesově straně seděli v první řadě Remus,který se zářivě usmíval,Peter,ten nervózně těkal očima sem a tam.Dále tu seděli Jamesovi rodiče a vedle nich Brumbál,který na to koukal s posvátnou úctou.
Po Lillyině straně seděli její rodiče,její matka plakal a smrkala do kapesníčku.Vedle nich seděla její sestra Petunie se svým manželem Vernonem.Oba se tvářili,že by tady nejraději nebyli a že přišli jenom ze slušnosti.
"Jamesi Pottere,berete si zde přítomnou Lilly Evansovou za svou manželku?Budete s ní v bohatství i chudobě,v nemoci i ve zdraví,dokud vás smrt nerozdělí?"otočil se oddávající na Jamese.
"Ano."řekl hlasitě James a usmál se na Lilly.
"A vy Lilly Evansová,berete si zde přítomného Jamese Pottera za svého manžela?Budete s ním v bohatství i chudobě,v nemoci i ve zdraví,dokud vás smrt nerozdělí?"
"Ano."odpověděla Lilly šťastně.
"Vyměňte si prosím prstýnky."pokynul oddávající.James se otočil k děvčeti,které drželo na stříbrném tácku dva prstýnky.Popadl ten menší,stříbrný,s malým drahokamem,uchopil Lillyinu levou ruku a na štíhlé prsty ho navlékl.
Lilly vzala druhý prstýnek,který na tácku zbyl.Byl větší než ten její,stříbrný a neměl žádnou ozdobu.Její jemná ručka si vzala Jamesovu levou a vsunula mu prstýnek na prsteníček.
"Prohlašuji vás za muže a ženu.Dejte si první manželské políbení."obřad byl ukončen.
James si Lilly přitiskl k sobě přímo urputně a vášnivě jí políbil.Všichni hosté vstali ze židlí a začali tleskat.James si Lilly vyzvedl do vzduch,tak,že se nedotýkala země a stále jí líbal.Pak ji položil a objal.
Sirius všechny vyzval,aby se zvedli ze židlí a pak je jedním mávnutím hůlky odsunul na stranu tak,že na trávě vznikl taneční parket.Do altánu napochodovalo pár lidí s hudebními nástroji.
"Ty jsi objednal Sudičky?"vyjekla Lilly ohromeně a nadšeně na Jamese,když si uvědomila,kdo do altánu vešel.
"Překvápko pro tebe.Vím,jak je máš ráda."šeptl jí James do ucha.
"První tanec pro novomanžele."prohlásil frontman skupiny kouzlem zesíleným hlasem.
"Smím prosit,paní Potterová?"zacukroval James a vztáhl k ní tuku.Lilly mu do ní se smíchem vložila svoji dlaň a James si jí odvedl až do středu parketu.Kapela spustila pomalou písničku a oni začali kroužit po parketě.
"Pojď si odpočinut,už mě bolí nohy."vyzvala Lilly Jamese po pěti písničkách.Společně se protlačili davem tančících a hledali nějakého jejich kamaráda,s kým by si mohli popovídat.Kolem nich vzduchem pluly láhve šampaňského a Ohnivé whisky.Pak James zahlédl své dva kamarády,popadl Lilly za ruku a začal se k nim skrz lidi brodit.
"Tady jste!"křikl Sirius,když si jich všiml.
"Kde je Peter?"podivil se James a podíval se na Rema a na Siria.
"Jo,tak to nevíme,ale myslím,že musel vypadnout už po konci obřadu,protože jsem ho tady nikde neviděl."pokrčil rameny Sirius a popadl jednu láhev šampáňa které právě proletělo kolem nich.Ze vzduchu vyčaroval čtyři skleničky a pití do nich rozlil.
"Jedna sklenička pro paní P."zazubil se Sirius a podal skleničku Lilly.
"Tak,na vás dva!"prohlásil Sirius a všichni čtyři si přiťukli.Vedle Lilly se najednou objevila Emmy.Pak se všech pět zapovídalo.
"Bože,ještě před dvěma lety,když jsme jeli naposledy do Bradavic bych si vůbec nepřipustila,že vy dva tady o dva roky déle budete spolu ve svatebním."řekla Emmy.
"Jo to já taky ne!Kdyby mi někdo tenkrát řekl že půjdu s Potterem k oltáři,asi bych ho vlastnoručně zabila."smála se Lilly.
"Tak vidíš a já si tuhle chvíli s tebou přestavoval snad stokrát."řekl James a objal ji kolem pasu.
"Hlavně ať vám to vydrží."ozval se Remus a dal si další lok ze své sklínky.
"Jo,Potter a Evansová v jednom domě."nadhodil Sirius a začal se chechtat.
"Jak Potter a Evansová,snad Potter a Potterová a ti to spolu zvládnou skvěle."opravila ho Lilly a políbila Jamese na tvář.
"Jsem zvědavej na vašeho caparta.Jestli bude po Jamesovi,tak to poteš pán bůh."zakořenil se Remus.
"Jestli naše dítě bude po Jamesovi,tak já ho napravím,aby bylo po mě."zasmála se Lilly.
"Správná volba Lilly."přitakal Sirius.
To byl Jamesův a Lillyin svatební den.Nejšťastnější den v jejich životě.Tímto svazkem zpečetili svoji lásku a o rok později se jim narodil syn Harry.