Everybody should have his own world...

Březen 2008

36.kapitola-nečekaný zvrat

11. března 2008 v 14:27 *Harry Potter-naděje umírá poslední*
No a je tu další kapitolka-už v tom máte asi guláš ale je k "HP-neděje…".Dlouho jsem nad tím přemýšlela a nápad se konečně dostavil.Takže tady jí máte,nebudu nic víc prozrazovat,ale je taková dost dramatická.Takže pište hlavně komentáře,nic jiného po vás nechci.Pěkný počtení…..Vaše Maggdinka ♥
Nečekaný zvrat
Studenti ráno vstávali jako obvykle,aniž by věděli,co se všechno přes noc stalo.Hned jak Harry s ostatními vkročili do Velké síně,poznali,že se něco děje.V celé síni se šuškalo,což by samo o sobě nebylo nic zvláštního,kdyby to oproti jiným dnům nebylo daleko intenzivnější.Posadili se k nebelvírskému stolu a pustili se do snídaně.Harry pohled zabloudil k učitelskému stolu,kde si Brumbál něco horlivě šeptal s profesorkou McGonnagalovou a Maggií.
"Něco se děje."prohlásil Harry,když se otočil na své kamarády.Ti na něj jen nechápavě zírali.
"Prosím tě,co by se mělo dít?"odsekla nepříjemně Ginny.Její zášť ani po měsíci neochabla.Stále se na Harryho zlobila a Harry už ani nedoufal,že by to bylo jako dřív.
"Nevidíte?Všichni učitelé si šeptají."pošeptal jim Harry,takže to skoro neslyšeli.
Najednou se od střechy ozvalo štěbetání,plácání křídel a cvakání zobáků,to přilétaly sovy s ranní poštou.Před Hermionou přistál velký výr s Denním věštcem a málem převrhl její dýňovou šťávu.Hermiona si od něj noviny vzala a vhodila mu do váčku na noze pár mincí a ten pak spokojeně odletěl.Hermiona před sebou noviny rozložila,ale jakmile si přečetla titulní stránku,zalapala po dechu a málem spadla z lavice.Jako jediný si toho všiml Harry a málem se udusil kusem topinky,jak se polekal.
"Co se děje?"vyjekl po chvíli,když se mu podařilo topinku spolknout.Hermiona na to nic neřekla a jen noviny Harrymu podala.Teď je pozorovali všichni,protože až teď si všimli jejich výrazů a dali se do čtení společně s Harry.
Částečná vláda!
Částečnou vládu včera přebralo někdejší ministerstvo kouzel nad kouzelnickým světem.Po zářijovém svrhnutí z postu se do funkce opět vrací Rufulus Brousek.Mluvčí ministerstva se vyjádřila našemu tisku: "Nemáme to samé sídlo,jako dříve,to pořád obývají Smrtijedi a ani nás není tolik,jako před zářím,ale máme v moci Azkabanskou věznici,bohužel bez jejich strážných."
Otázkou zůstává,jestli ministerstvo tentokrát podnikne něco,aby zabránili rostoucímu znepokojení a útoků na kouzelnické rodiny,ale i na mudly.
Harry dočetl a zalapal po dechu.Nemohl tomu uvěřit,takový převrat.
"No,co na to říkáte,mládeži?"ozval se za nimi Maggiin hlas.
"Otázkou je,jestli nějak zabráněj Voldemortovi.Myslím,že ne."řekl Harry pesimisticky a podíval se na svou tetu. "Co myslíš?"
"Myslím,že máš pravdu,Harry."přitakala neochotně,ale pravdivě Meg. "No nic,já jdu,ještě se musím připravit na vaší první hodinu.Dneska do pude spešl."
Odešla a nechala je s jejich úvahami samotné.
Po snídani se Nebelvírský a Zmijozelský sedmý ročník odebral na hodinu obrany proti černé magii .Když i poslední opozdilci vešli do třídy,Maggie seděla za katedrou,ale nevstala a jak se zdálo o něčem přemýšlela.Konečně vstala a uvítala se se třídou.
"Takže,jestli jste četli dnešní noviny ,víte,že v Azkabanu už nejsou mozkomoři a to delší dobu.V sedmém ročníku je správný čas,aby jste se naučili patronovo zaklínadlo na jejich odhánění."začala svoje vyprávění.Část Nebelvíru,bývalí členové Brumbálovi armády,si zklamaně povzdechli a vyměnili si mezi sebou zklamané výrazy.
"Ale paní profesorko,patrona umí skoro každej."přihlásil se Seamus.
"Ano,pane Finnigane?A odkud se to všichni naučili?To mi neříkejte ani ze srandy,protože to bych jinak musela za Brumbálem a říct mu,že se tu našel nějaký učitel načerno."při těchto slovech zabrousila pohledem na Harry.Její výraz ale nebyl naštvaný,byl spíše pobavený.Sirius s Remusem jí vylíčili,co Harry provedl v pátém ročníku.Uvěřila tomu snadno,protože být sestra Jamese Pottera,to obnášelo uvěřit i neuvěřitelnému a jelikož Harry byl pravý syn svého otce,nedivila se ani v nejmenším.
"Přihlaste se,kdo umíte vyčarovat patrona."řekla pak.Ruce zvedlo asi deset lidí,zbytek třídy zůstalo nečinně sedět.
"Aha..to je ta vaše celá třída Seamus?"otočila se Maggie pobaveně na Seamuse.
"Vidím,že je to převážně Nebelvír,to je zvláštní."Meg se dál bavila na Harryho účet.
"No nic,jdeme na to.Tak vy co jste se přihlásili mi to ukažte a vy ostatní se to naučíte."pokynula a udělala ve předu místo.Před katedru se postavilo deset lidí,ale nikdo se neměl k tomu,aby začali.
"Tak Harry,třeba ty,začni."pobídla Meg netrpělivě Harry.Ten odstoupil od ostatních.Soustředil se na nějakou šťastnou vzpomínku a křikl. "Expecto patronum."ze špičky jeho hůlky vyrazil krásný stříbřitý jelen a oběhl celou třídu.Některá děvčata obdivně vzdychla.
Po chvíli už po třídě běhali Hermionino vydra,Ronův rotvajler,Seamusova liška,Dracův páv a mnoho dalších.Po chvíli začali všechny zvířata postupně vyhasínat,až tu zářil jen Harryho jelen.
"Vidím,že Harryho patron je nejsilnější,nejlépe by ho ochránil."řekla Meg,když se kolem ní prohnal stříbrný paroháč.
"No jo,Dvanácterák."zamumlala spíš sama pro sebe,ale Harry ji slyšel dost zřetelně.Do konce hodiny si cvičili i ostatní patronovo zaklínadlo,ale nikomu se to nepovedlo napoprvé,což nebyl žádný údiv,protože patrona vyčarovat bylo nesmírně obtížné.
"Paní profesorko."přihlásila se skoro na konci hodiny Parvati,Meg se na ní otočila. "V co se mění váš patron?"
Harryho její otázka zaujala,tohle ho nikdy nenapadlo.
"No,jednu chvíli se měnil ve psa,protože…"zadrhla se,ale nedořekla to.Harry a spol věděli,proč se měnil ve psa.Kvůli Siriusovu. "Ale teď."dodala a mávla hůlkou.Aniž by vyslovila zaklínadlo vylétl z její hůlky nějaký velký pták.Harry si nejdříve myslel,že je to páv,ale při delším prozkoumání zjistil,že je to fénix."
"To je fénix?"vykřikl Dean.
"Ano Deane,to je fénix."přikývla Maggie.
"Ale fénix je jeden ze zvířat,četl jsem to v nějaké knize,které se v podobě patrona nikdy nezjevují."namítl překvapeně.Všichni na Maggii zírali,jako uhranutí.Harrymu málem vypadly oči z důlků.
"Ano,máš pravdu Seamusi."přitakala Maggie znovu.Harrymu to docvaklo.Jasně,to je jasný,proč nikdo nemůže mít za patrona fénixe,alespoň nikdo normální.Ale fénix je ohnivé stvoření a Meg je…ohnivec.Najednou to dávalo smysl,ale asi jenom pro něj.Ostatní zírali,jako by jim na hlavu spadla bomba hnojůvka.
Druhý den,když všichni studenti právě seděli na obědě,rozrazili se dveře do Velké síně.V nich se objevila postava v kápi a všichni začali vřískat,protože vypadala jako Smrtijed.Tato osoba se vydala k učitelskému stolu a když byla v půlce cesty,Brumbál vstal a šel neznámému naproti.Kyslík,jako by se z Velké síně vytratil a všichni pouze zírali na nově příchozího a na Brumbála,který šel neohroženě k němu.Když k němu Brumbál došel,neznámý si konečně sundal kápi z hlavy.Na studenty vykoukla úplně holá hlava,přísně se tvářícího chlapíka ve středních letech.
"Co si přejete,Lewingtone?"otázal se zdvořile Brumbál.Muž jménem Lewington na to nic neřekl,pouze sáhl do kapsy,Harry si myslel že vytáhne hůlku,ale vytáhl nějaké psaní zarolované do ruličky a podal ho řediteli.Brumbál pergamen rozbalil a přečetl si ho,čím déle četl,tím více se zdál být vyvalenější.
"Toto je zatykač vydaný ministerstvem kouzel na Harryho Pottera."řekl nakonec muž a protože bylo ticho rozlehlo se to po celé síni.Jestli doteď bylo ve Velké síni dusno,po této novince se zde vzduch dal snad krájet.
"To je nějaký omyl."vyhrkla Maggie,která k nim od učitelského stolu běžela.
"Žádný omyl slečinko,dostali jsem informace,že Harry Potter spolupracuje s lordem Voldemortem."zavrtěl Lewington hlavou.
"To si děláte asi srandu ne?"to vyjekla Ginny,která až doteď na to koukala s hrůzou v očích a už se neudržela. "Harrymu Voldemort zabil rodiče a už sedm let se ho pokouší soustavně zabít a vy teď říkáte,že s ním Harry spolupracuje?"
Všichni jí napjatě pozorovali,nejvíce ze všech však Harry.Naprosto ho to překvapilo,vždyť se s ním celý měsíc nebavila a teď se ho zastává před celou školou.
"Místo,aby jste zatýkali Smrtijedy,o kterých víte,zatýkáte tady Harryho."křičela Ginny dál. "To je stejně absurdní,jako kdybyste zatknuly tady pana profesora Brumbála.Promiňte pane profesore."otočila se rychle na ředitele,který stál vedle ní.
"To je v pořádku Ginny,myslím,že máš absolutní pravdu."zavrtěl hlavou Brumbál.
"Mám svoje příkazy Brumbále.Jestli mi ho nevydáte,budete mít problémy."nedal se odbýt Lewington.Harry na nic nečekal a vstal z lavice a přešel k Lewingtonovi.Brumbál chtěl něco namítnout,ale Harry jen zakroutil hlavou a tím ho umlčel.
"Ne Harry,odvedou tě do Azkabanu!"křičela Ginny a vstala k němu.
Mezitím ho ministerský zaměstnanec spoutal a chytil ho za záda a chystal se ho odvést pryč.Harry se ještě otočil za Maggií a Brumbálem,kteří na něj jen zírali a křikl. "Já vím,že mě z toho dostanete."
Ginny se vzpamatovala a vyběhla za ním. "Harry!"začala přímo nepříčetně řvát.
"Ne,Ginny."křikla Maggie a vyběhla za ní,s ní ještě Rebeka,která k ní byla nejblíže.
"Harry,ne!On je nevinný,nemohou ho zatknout!"křičela Ginny stále zoufaleji a hystericky.Maggie s Rebekou jí chytili za pas a drželi ji.Ginny se zhroutila na zem a z očí se jí linuly potoky slz.
"Já na něj byla tak hnusná…a on..on jde…do Azkabanu."vzlykala Ginny nesouvisle a seděla na podlaze.Za Harrym a Lewingtonem se s hlasitým třísknutím zabouchly dveře.

1.kapitola-frajer Potter?

11. března 2008 v 12:04 *Syn jako otec...nebo ne??*
No a je tady moje první kapitolka k mé opět nové povídce,tak doufám že se povídka i kapitolka budou líbit.A komentujte o sto šest,prosííím.Uděláte mi tím velikánskou radost.Nebudu nic prozrazovat,prostě si to přečtěte…Vaše Maggdinka ♥
Frajer Potter?
"Nazdárek Jess."zapištěla šťastně Lilly a vrhla se do náruče své kamarádce,kterou viděla po dlouhých dvou měsících.
"Čauky Lill."pozdravila jí taky a Lilly jí dala uvítací pusu na ústa.
"No é Evansová,nechceš mi dát taky sladkou pusinku na uvítaní?"ozval se za ní protáhlý hlas.
"Jasněže Pottere,to jsi uhodl."usmála se Lilly sladce,když se otočila.James se zatvářil vítězoslavně,potěšeně,ale zároveň překvapeně. "Nechci."doplnila Lilly svou odpověď a odvrátila se od něj.Jessica propukla v hlasitý smích,že se to zřetelně rozlehlo přes celé nástupiště a kdekdo se po nich ohlížel.
"Tady jste!"to už k nim běžela Lillyina nejlepší kámoška Sarah.
"Slyšela jsem ten váš smích,bylo to slyšet až na druhou stranu nástupiště."přispěchala a objala je.James se mezitím,k Lillyině velké úlevě,někam vypařil.
"Tak si jdeme najít nějaké kupé,ne?"navrhla pak Jessica a holky se vydaly obtěžkány svými kufry a v případě Sarah i klecí se sovou k zářivě červené lokomotivě,která je měla dopravit do jejich milované školy.
Jelikož bylo ale pár minut před odjezdem,žádné volné kupé nebylo v dohlednu.Drkotaly se se svým nákladem až na konec vlaku a nezbývalo jim nic jiného ,než se postavit na chodbičku a ke vší smůle si uvědomily,že si stouply přímo před dveře za kterými seděli Pobertové.
Lilly nechutně a otráveně protočila oči,když jí James poslal vzdušný polibek sfouknutý z dlaně.
Po čtvrt hodině se nad nimi slitovali a poslali za nimi Remuse,se kterým vycházely dobře.Ten se jich zeptal,jestli nechtějí k nim do kupé.
Sarah a Jessica musely Lilly hodně dlouho přemlouvat,aby si tam šla sednout.Nakonec povolila a všechny tři,v čele s Remusem,se nahrnuly dovnitř.
"Páni,Evansová přišla do našeho kupé na návštěvu,jakáto čest."vykřikl James obdivně.
"Jo,ale ne za tebou."odbyla ho Lilly lhostejně.
"Tady je jedna jízdenka první třídy pro Evansovou na mém klíně."nedal se James jen tak odbýt a dál musel Lilly otravovat.
"Lituji Pottere,ale jak vidím,místa je tu ještě dost a než jet tobě na klíně první třídou,to radši pojedu na sedadle třídou třetí."
"Proč jsi na mě taková,Evansová?"
"Protože si nic jiného nezasloužíš."a třískla sebou,ke své smůle,na sedačku přímo proti němu,protože jiná už volná nebyla.
Po celou cestu se ho snažila ignorovat,ale to dost dobře nešlo.Za celou cestu se do sebe pustili jen třikrát a k úlevě všech jejich kamarádů,konečně vlak zastavil na nádraží v Prasinkách.Všichni si s úlevou oddychli,že mohou od hádajícího páru odejít.
"Dvanácteráku,pojď do jiného kočáru než oni.Jinak by jste se tam s Lilly snad sežrali."pobídl ho Remus a táhl ho od děvčat k jednomu ze stovek kočárů.
"Já bych jí sežral rád."řekl zasněně James a Sirius se v tu ránu rozesmál.Peter vedle něj se rozesmál také a všichni čtyři se usadili do kočáru bez koní a ten se s nimi rozjel k hradu.Holky si sedly do kočáru za nimi.
"Tak hoši,jaký myslíte,že bude náš šestý ročník v Bradavicích?"nadhodil Remus nějaké téma,aby neseděli jen tak mlčky.
"Nevím."pokrčil rameny Sirius,ale pak se naklonil ke klukům blíž a pošeptal. "Četl jsem v Denním věštci,že prý Brumbál letos něco připravuje,ale nechtěl nic víc prozradit.Prý to řekne na dnešní zahajovací hostině."
"Jo,to jsem taky četl."přikývl Jimmy a začali spekulovat o tom,co to asi bude.
Holky v kočáře,který jel za nimi si vesele o něčem povídali.Jen Lilly mlčela a o něčem přemýšlela.Z přemýšlení jí ale vytrhl hovor z vedlejšího kočáru.Zrovna mluvil Potter a slyšela ho jen Lilly,protože její kamarádky jejich hovoru nevěnovali pozornost,bavili se o něčem sami.Ale Lilly zaujalo své jméno.
"…jsem to vyvedl,já vím.Já ale nevím,jak mám Evansovou upoutat a jak si jí získat."
Lilly se zvědavě a nenápadně přiklonila blíž k jejich kočáru,aby lépe slyšela.
"No jo brácho,jdeš na to blbě."pokrčil Sirius světácky rameny.
"Ty cassanovo,jak bys to udělal ty?"
"Prostě bych za ní přišel a políbil bych jí."zasmál se Sirius.Lilly naštvaně otevřela ústa a naštvaně se na svém sedadle zavrtěla.
"To by se Evansový nelíbilo.Já bych na jí chtěl jít jemně,nenásilně tak,aby chtěla i ona."řekl James překvapivě s takovou něžností,že Lilly měla co dělat aby se na něj překvapeně neotočila.
On uvažuje nad tím,co by se mi líbilo?A říká to tak něžně!Ale Lilliyan Evansová,na co to myslíš,vždyť je to Potter,tak si ty myšlenky strč někam.
Z přemýšlení jí vytrhlo až náhlé škubnutí a následné zastavení kočáru,protože už stáli na kamenném nádvoří.Jess i Sarah už vystoupily a Lilly vystoupila nepřítomně za nima.O kufry se nezajímali,nechaly je v kočáře.
Její dvě kamarádky se už vydaly po kamenných schodech ke vstupní bráně hradu a Lilly se za nimi táhla jako smrad.Děvčata zabočila do Velké síně a když už Lilly byla na prahu vstupní brány a chystala se vejít do hradu,cestu jí zastoupili gorily ze Zmijozelu.
"Ale,kohopak to tu máme,naší maličkou Mudlovskou šmejdku."ozval se před ní ocelově chladný hlas Luciuse Malfoye.Lilly ovšem tak maličká nebyla,přes prázdniny se vytáhla o pěkných pár čísel,takže nebyla zas o tolik menší,než Malfoy.
"Co chceš?"odsekla na jeho adresu.S ním tu byl snad ještě půltucet jeho kumpánů a všichni se roztáhli přes celou šířku vstupní brány,takže Lilly nemohl projít.
"Co ten nezdvořilý tón.To nevíš že lepším lidem se máš chovat líp?"
Lilly se začala naoko rozhlížet na všechny strany,pak se s ledovým klidem podívala na Malfoye a vmetla mu do obličeje studená slova. "Koho tím myslíš,já nikoho dalšího nevidím."
"Ty!"zavřeštěla černovlasá dívka s přimhouřenýma očima,přistoupila blíž k Lilly a vytasila hůlku.
"Ale no tak,Blacková,přece nechceš bojovat."odfrkla si Lilly při pohledu na Bellatrix.Malfoy ale Bellu odstrčil stranou.
"Vidím,že přes prázdniny se stala z popelky krásná princezna."protáhl pak a prohlížel si Lilly od hlavy až k patě.Malfoy měl pravdu,Lilly opravdu přes prázdniny ještě zkrásněla.Její vlasy teď sahaly až do půlky zad,pleť měla opálenou do bronzova,štíhlý pas a křivky jí narostly v těch pravých místech,takže teď byla ještě krásnější,než dřív.
" Dávej si bacha na pusu Malfoy,přece bys nechtěl,aby tě slyšela tvoje Narcisska."odfrkla si Lilly a snažila se projít tou Zmijozelskou zdí.
"Po tom ti nic není."odsekl Malfoy a tvrdě chytil Lilly za předloktí.Měl opravdu pevný stisk a Lilly začala ruka brnět.
Najednou se odkudsi vynořila něčí pěst a trefila Malfoye přímo do tváře.Tvář mu zkřivil bolestný úšklebek,pustil Lilly a tou ránou spadl na zem.Vedle Lilly stál James Potter s přímo nepříčetným výrazem plným zloby.
"Ještě jednou na ní šáhneš a budeš mít co dělat se mnou."James se postavil do celé své výše a zhlížel seshora na ležícího Malfoye,který si teď utíral zkrvavená ústa.Lilly si nikdy nevšimla,jak je James vysoký,mohl měřit tak sto osmdesát centimetrů.Přes prázdniny se určitě zase kus vytáhl.K Malfoyovi se vrhli všichni jeho kumpáni a pomáhali mu na nohy.James popadl Lilly za loket a táhl jí do Vstupní síně.Měl ještě pevnější stisk než Malfoy a Lilly to nepříjemně bolelo.Když byly daleko od Zmijozelských,Lilly se mu vyškubla z jeho sevření,mnula si loket a spustil. "Au to bolí,Pottere."
"Cos tam u všech čertů dělala s těma hyenama?"čertil se James a její předchozí poznámky si nevšímal.
"Co myslíš?Nepřátelila jsem se s nima."odsekla a vydala se do Velké síně,kde už seděli skoro všichni a čel´kalo se pouze na pár opozdilců.
"Ty jsi teda na mě milá."řekl naštvaně James,ale Lilly v jeho hlase slyšela i náznak zklamání a smutku.
"Tak promiň."špitla omluvně. "A děkuju."vyhrkla.Nikdy by nevěřila,že tohle slovo Potterovi někdy bude říkat a bylo zvláštní kolik stálo námahy,než ho z úst vypustila.James se ani nevzpamatoval a Lilly se vytratila ke stolu za svými kamarádkami.James našel pohledem své kamarády a přisedl si k nim.
"Vítám vás opět v novém školním roce.Vítám prvňáky,ale i staré a dobře známé tváře."to vstal Brumbál po zařazování prvňáků do kolejí ke svému obvyklému proslovu."Připomínám,že vstup do lesa je přísně zakázán a toulání po večerce také a to platí pro všechny,bez výjimky."při těchto slovech zabloudil pohledem k nebelvírskému stolu přesně do míst,kde seděli Pobertové a v očích mu zaplály pobavené jiskřičky. "Nyní k naší novince.Možná jste četli,že se tento rok chystá nějaké překvapení,psali o tom v Denním věštci.Z každé koleje vybereme čtyři studenty,dva ze šestého a dva ze sedmého ročníku.Každá dvojce pojede na poznávací zájezd někam do ciziny.Výběr dvojic vám oznámíme zítra při večeři."
Brumbál domluvil a mezi studenty se strhlo šuškání,takže to ve Velké síni za chvíli vypadalo,jako v bručícím úlu.
"Páni,to by bylo super někam jet."rozplývala se Lilly.
"Jestli se to bude brát podle znalostí a kouzel,tak pojedeš určitě ty,Lilly."přikývla Sarah.
"Jo a ty se mnou."přesvědčovala Lilly svoji kamarádku.
"Ani nápad,nejsem nejlepší z našeho ročníku a podle mě to bude holka-kluk.Myslím,že vyberou Potter."ušklíbla se Sarah škodolibě.
"Jo,pokud budou posuzovat podle tuposti a podle provedení lumpáren,tak Potter vyhraje."řekla ironicky Lilly a podívala se na Jamese,který zrovna střílel maso na lžičce na Petra.
"Musíš ale uznat,že je dobrej v kouzlení.Vy dva jste nejlepší z ročníku."přidala se Jess.
"To není pravda,Remus,je mnohem chytřejší."namítla rychle Lilly.
"V teorii ano.Remus je chytrý,ale jestli tady půjde o kouzla v praxi,Potter je daleko lepší,rychlejší a pohotovější."nedala se Sarah.
"Říkejte si co chcete,ale jestli vyberou Pottera,asi jim o prázdninách spadla na hlavu bomba hnojůvka."ušklíbla se Lilly a tím byla jejich debata uzavřená.
Po večeři si uvědomila,že už delší dobu zírá na Pottera.Když na něj takhle koukala byl docela milý,přátelský a sexy.
Sexy?Evansová prober se,je to Potter.Možná takhle milý je,ale když otevře pusu,je to jako by tě polili studenou sprchou,napomínala se Lilly v duch.
"Ale tobě se ty hádky líbí."napomenul jí hlas někde uvnitř hlavy.
"Blbost."napomenula Lilly svůj vnitřní hlas a zahnala ho do toho nejzazšího koutečku všeho mozku.
Třeba Potter není zas tak špatnej."myslela si pro sebe ve své posteli v ložnici,když už usínala.

Prolog

11. března 2008 v 10:56 *Syn jako otec...nebo ne??*
Prolog
Asi si říkáte že jsem se zbláznila,ž píšu další kapitolovku,ale je to tak.Prostě mi to nedalo a napadl mě další námět a tak jsem s tím tady.
Postavy:Lilly,James,Sirius ml.,Remus ml. a st,Harry,Hermiona,Ron,Ginny,členové fénixova řádu atd…
Žánr:komedie/romantika/napětí/láska/akce
Z doby?Harryho i Pobertů
Všude v kouzelnickém světě platí,že se nevyplácí používat kouzla,o kterých nevíte,co udělají.A to by nebyly Bradavice,kdyby se něco nesemlelo.Bradavické studenty čeká výlet do ciziny.Jenže co když se kouzlo zvrtne a nepošle studenty do ciziny,ale do budoucnosti téměř o dvacet let později.
Upozornění:děj se odehrává střídavě v letech,kdy chodili do Bradavic Harryho rodiče a pak Harry.
Takže doufám,že se vám povídka bude líbit a že jí budete komentovat daleko víc než předchozí povídky.Takže přeju pěkné počtení a příjemnou zábavu.

16.kapitola-zoufalství

10. března 2008 v 18:05 *Volání srdce*
No a je tu zase pokryčko,je to sice dost rychlost,dneska jsem přidala už hodně kapitolek,jenže když je člověk nemocnej a celej den sedí doma,tak se nudí.Nebudu se k povídce vyjadřovat,nechci totiž nic prozradit.Jen vás opět prosím o komentáře,chci jich strašně moooc,prosím….Vaše Maggdinka ♥
Zoufalství
"Meg!"vykřikl Jimmy,vrhl se z postele za Maggie,která teď seděla u zdi na podlaze v polobezvědomí.Sice úplně neomdlela,ale bylo pěkně mimo.Vypadalo to,že omdlela z vyčerpání,nejspíš Lilly hledala celý večer a taky strachem.
"Lásko,prober se."zacukroval vystrašeně Sirius a hladil jí po jemné tváři.Maggie se po jeho slovech trochu vzpamatovala a potichounku zasípala. "vodu."
Remus na nic nečekal,přeběhl kle svému nočnímu stolku,na kterém stála sklenice s průzračnou vodou a podal ji Maggii k ústům.Ta se mdle napila a udělalo se jí trochu lépe.
"Povídej,co se stalo,jakože zmizela?"vyzvídal vyděšeně James,který byl úplně panikou bez sebe.
"Po večeři říkala,že jde do knihovny,ale po osmý nepřišla.Myslela jsem si,že se zase prochází,jako vždycky a tak jsem si šla s Lucy lehnout.Jenže o půl desáté stále nebyla v pokoji,ani ve společence.Tak jsme ji s Lucy hledaly snad po celém hradě,ale nikde nebyla."vypověděla s námahou Meg a začala opět lapat po dechu.
"Jdu jí najít!"vyjekl James a zvedal se z podlahy na nohy a už měl ruku na klice,když ho zadržel Sirius,položením ruky na rameno. "Jamesi počkej,půjdeme s tebou."
"Ne,nemůžu čekat,ona potřebuje pomoc.Už dlouho nebyla ve své kůži ta zmije srabácká jí určitě zase vyhrožovala a teď jí ještě něco udělá."mlel James nesouvisle.
"Jdu na školní pozemky,vy se po ní podívejte v hradě,musíme jí najít.Vezměte si Pobertův plánek a zkuste i komnatu nejvyšší potřeby."dodal pak.
"Ale Jamesi,školní pozemky mají několik kilometrů,sám jí nenajdeš."křikl za ním Remus,ale on ho neslyšel.James vyběhl na chodbu,nevzal si ani neviditelný plášť,ale teď mu bylo jedno,jestli ho načapá Filch,Norissová nebo někdo jiný z učitelů.On měl jedinou myšlenku a jediný cíl:najít a pomoci Lilly.Téměř na sto procent věděl,že je se Snapem a že jí teď pravděpodobně něco provádí.
Řítil se po schodech dolů,ve třetím patře se rozeběhl přímo proti zdi a následoval náraz,jenomže žádný nepřišel.Toto byla jedna z jejich tajných zkratek a on proběhl skrytým schodištěm dolů až do prvního patra a ušetřil si tím nejmíň minutu obíhání.
Když doběhl do Vstupní síně,zjistil,že je brána zavřená.Skoro nikdy nebyla po setmění otevřená,takže tohle zvěstovalo jediné,že na školní pozemky někdo šel.Vyběhl na nádvoří a šťastně si uvědomil,že je prosinec a tudíž všude na celých školních pozemcích leží sníh.K jeho štěstí to znamenalo,že pokud tudy někdo šel,zjistí to podle stop.A hned se o tom přesvědčil.Jakmile vyběhl z nádvoří na louku školních pozemků uviděl stopy ve sněhu.Bylo vidět,že jsou čerstvé,protože ještě nebyly zaváty sněhem,který se z oblohy řítil,jako lavina.Byly zde občas,po pár metrech,zřetelné místa zápasu a od půlky pozemků ve sněhu byly dokonce hluboké brázdy,jak tady někdo někoho táhl.To už James poznal,že stopy vedou přímo do Zapovězeného lesa.V Zapovězeném lese už byl tolikrát,že se tam nebál.Kolikrát tady byl i za té nejhustší tmy.
Mezitím,v tu samou dobu,vyběhly z ložnic dva páry lidí.V čele běžel Sirius v ruce se starým pergamenem a těsně za ním uháněli i Remus,Maggie a Lucy.
Vyběhly z Nebelvírské věže a až na konec chodby je pronásledovaly nadávky,vysílané Buclatou dámou,protože za tu noc byla vyrušena už hodněkrát.
"Počkat."zavelel Sirius a všichni ho uposlechli,ale Lucy byla z jeho zastavení tak překvapená,že nestihla zabrzdit a napálila to rovnou do Siria,který zavrávoral a oba se málem rozplácli na zem.
"Tak hele,vrážej si do jiného.To jsi musela nalítnout zrovna do něj?"napomenula Meg pobaveně zmatenou Lucy a odhodila ji na Rema,který ji jen taktak chytil.
"Hele,nic proti,klidně tady řvi,kdo do koho narazil,zlato,ale Lilly potřebuje pomoct,takže jestli proti tomu nic nemáš,mohli by jsme pokračovat."zadržel ji Sirius.
"My dva půjdeme spolu a zkontrolujeme patra od čtvrtého výš a vy zase od čtvrtého níž."dodal pak a ukázal na sebe a na Maggie a pak na Rema a na Lucy.Ti jen rychle přikývli a vydali se po schodišti dolů.Remus nakukoval do všech dveří po pravé straně a Lucy zase do všech po levé straně,jestli tam není náhodou Lilly.
Sirius s Maggie dělali to samé a prohledali i komnatu nejvyšší potřeby,ale po Lilly nebo Snapeovi ani vidu ani slechu.
Remus s Lucy byli zrovna ve druhém patře,když zaslechli šouravé kroky,které se přibližovali k nim.
"Filch."vyjekla šeptem Lucy a rozhlížela se po nějaké skrýši.Remus ji duchapřítomně popadl za ruku a oba uháněli na opačnou stranu,než odkud Filch šel.Najednou Remus rozrazil jedny dveře a vklouzli dovnitř.Neřešili co je to za místnost,ale jakmile tam vběhly,Remus to téměř okamžitě zjistil.Narazil hned jak tam vběhl a zabouchl za nimi dveře,do zdi.Byl to nějaký hodně miniaturní přístěnek na košťata a byl tu pěkný svinčík,takže museli být s Lucy přitisknutí k sobě skoro tělo na tělo.
"Hmm,tohle by za normálních okolností byla docela vyzývající situace k něčemu,ale vzhledem k tomu,že hledáme Lilly se to nehodí."nadhodila pobaveně Lucy.
"Ale než se Filch odšourá,tak je dost času."odpověděl Remus.
"Ne Reme,je to fakt blbá situace.Lilly je v nebezpečí."zasmála se Lucy.
"Jo jasně."zakoktal Remus a vrátilo se mu opět rozumné myšlení a přilepil ucho na dveře přístěnku.
"Myslím,že už je pryč."dodal po chvíli a opatrně otevřel dveře.Opravdu,na chodbách už nebylo po Filchovi ani památky.
Maggie se Siriem mezitím prohledali všechna patra a teď jim pouze zbývaly astronomická věž a sovinec.Ale ani tam nebyli úspěšní a když vyšli ze sovince,Sirius si dlouze povzdechl. "Tak teď zbývají jedině ty pozemky,kam šel Jimmy úplně sám,nebo je někde ve sklepení."
"Tak jdeme do sklepení."pobídla ho Maggie s novou energií a vyběhla jako první dolů ze schodů,následovaná Siriusem.
James se brodil stále hlubšími závějemi k lesu,stále sledoval stopy ve sněhu.Už měl na dohled v té strašné tmě Hagridovu boudu a od té les není daleko.Konečně došel na kraj lesa.Vběhl pod stromy,zde sníh nepadal a nebyl tady.Pouze tam,kde byly nahoře stromy řidší než jinde.Oklepal si sněhovou čepici z vlasů i z ramen na plášti a vydal se mezi křovinami a divokými kořeny hlouběji do lesa.
Nevěděl kde je,ani kde najde Lilly s tím hnusákem,pouze věděl že jí musí najít.Teď už se na stopy spoléhat nemohl,když tu nebyl sníh,nebyly tu ani žádné stopy.Šel potmě,protože nechtěla Srabuse zbytečně polekat,kdyby byl někde tady.Najednou před sebou uviděl něco,co viselo na větvi a lesklo se to.James se tam rozeběhl,přičemž se málem přizabil o jeden obzvláště velký kořen a zjistil,že je to Lillyin přívěsek,který se jí vždy houpal na krku.
"Lilly už jdu."šeptl do okolního ticha a řetízek jemně políbil.
Vtom se strašně lekl.Někde zprostředka lesa uslyšel výkřik.Bolestný,zoufalý a plný bolesti.James na nic nečekal a okamžitě se za původcem zvuku rozeběhl.

15.kapitola-výhružka

10. března 2008 v 15:04 *Volání srdce*
Jsem nemocná,takže se s povídkami nejmíň do středy roztrhne pytel.Tahle je taková dramatičtější.No nic prozrazovat nebudu,přečtěte si to sami.Připomínám,aby jste psali komentáře a nezklamali mě v tom.Tahle kapitolka je o majinko delší,než ty předešlé,ale zas takový rozdíl tam není………Vaše Maggdinka ♥
Výhružka
Ještě toho dne večer se Lilly procházela po opuštěných chodbách Bradavického hradu.Táhlo sice skoro na jedenáct večer,tudíž bylo po večerce,ale jelikož Lilly byla primuska,mohla se toulat po chodbách jakkoli chtěla.S výjimkou Pobertů,ti mohli všechno.Tedy aspoň oni si to až doposud mysleli,protože je v tom nikdo nedokázal přesvědčit.
Když Lilly zahýbala za roh ve čtvrtém patře,srazila se s nějakou osobou,až jí to porazilo na zem.Na chodbách byla absolutní tma,protože všechny pochodně se s večerkou zhášely,a tak Lilly neviděla,kdo je původcem jejich srážky.Věděla jen,že ten člověk do kterého vrazila spadl taky.Pomalu se posbírala ze země a mnula si velikou bouli,která jí vyrostla na čele.
"Co tady ksakru děláš?"vyštěkla potom,protože byla naštvaná,že její obličej zdobí tahle přímo ukázková boule.
"Co tak chladně,Evansová?"protáhl klidně chladný hlas.Lilly šáhla neuvěřitelnou rychlostí do svého hábitu pro hůlku a rozsvítila jí,takže se špička hůlky rozsvítila.Světlo osvítilo celou chodbu i ten nenáviděný a slizký ksicht.
"Co tady děláš,Snape?Nevíš,že je po večerce?"odpověděla chladně a s naprostým klidem Lilly.
"Jo a proč ty se touláš v jedenáct večer po chodbách?"
"Mám pro tebe novinku,ale já jsem primuska,takže se můžu toulat kde chci a kdy chci.Co pohledáváš tady ve čtvrtém patře.Pokud vím tak vy,zmije,máte ložnice dole pod zemí ne?"chlad v jejím hlase čím dál víc sílil.
"Po tom ti nic není."odsekl Snape drze.
"Hmm,to se ale mýlíš.Je mi po tom hodně.Srážím Zmijozelu 20 bodů za nedodržování večerky."ušklíbla se Lilly sladce na Srabuse.
"To je zajímavý,že když se tady toulají Potter a spol,body nestrháváš…"pokrčil lhostejně Snape rameny. "Jak vidíš…"vyhrnul si levý rukáv až k lokti. "…mě to žíly netrhá,žes mi ubrala body."dořekl ironicky.Lilly však upoutalo něco jiného na jeho levém předloktí.Něco z vnější strany.Snad nějaké tetování,nebo nějaký obrázek.
"Tak ty už ses k němu přidal?"vyjekla Lilly podrážděně a nenávistně propalovala očima Znamení zla i jeho nositele.
"Proč bych ti jinak nabízel spolupráci s Temným pánem?"ušklíbl se Snape a vůbec mu nevadilo,že Lilly to znamení viděla. "Ještě sis to nerozmyslela?"
"Ne nerozmyslela a nikdy nerozmyslím."vyjekla Lilly pobouřeně. "Nejsem,jako ty.Neschovávám se za nějakého kazisvěta,jen proto,aby mě nechal naživu."
"Jak myslíš,ale abys jednou nedopadla špatně Evansová.Viděla jsi snad co se stalo Potterovi,nechtěla bys snad,abych to zopakoval ne?Nebo snad provedl ještě něco daleko horšího a to by Potter neskončil jenom u Munga ale rovnou v márnici."pokrčil Srabus zlověstně rameny a chystal se k odchodu.
Lilly na něj ale křikla a on se otočil.
"Mimochodem,tohle je za to vyhrožování."švihla hůlkou a podrazila mu nohy. "tohle za tvoje dolejzání."mávla hůlkou podruhé a Srabus nalétl hlavou na protější zeď.
"A tohle."počkala,než se postaví vrávoravě na nohy. "tohle je za Jamese."křikla,rozpřáhla se a napálila mu facku,až se svalil znovu na chladnou dlážděnou zem.
Podíval se na ní pohledem plným nenávisti a z nosu i ze rtu se mu řinula krev.Lilly se naštvaně otočila a zamířila do své koleje.Zfackovaného Snapea tam nechala ležet na zemi.
O tom,kde byla a co dělala večer,nikomu neřekla.Nechtěla aby zase všichni rozebírali Snapeovi nadávky a aby s Lilly cokoliv o tom řešili.
Druhý den měli hned první dvě hodiny dvouhodinovku lektvarů se Zmijozelskejma.Poberti i s děvčaty se posadili,jako obvykle do posledních lavic.Dokonce i Lilly si tam sedla a to bylo co říct,protože na hodinách profesora Křiklana sedávala vždy v první lavici.Měla ho docela ráda a on jí měl také v oblibě,samozřejmě jako učitel studentku,to se rozumí.Až doposud se nic zajímavého nedělo,všichni míchali lektvary.Lilly do té doby pomáhala Jamesovi,protože lektvary nebyli zrovna jeho silnou stránkou.Mnohem radši měl obranu proti černé magii,v té byl ze třídy nejlepší.Pokud tedy nepočítáme zbylou pětku,ti byli také dobří v boji proti této magii.
Najednou před Lilly něco přilétlo.Bylo to očarované psaníčko,které samo létalo a které si mezi sebou o hodinách posílali studenti,aby si nemuseli nic šeptat,nebo na sebe řvát přes půlku třídy.Lilly krátký vzkaz rozbalila a přečetla.
Za ten včerejšek zaplatíš,těš se…
Podpis tam nebyl,ale v tomhle případě nebyl ani zapotřebí.Lilly moc dobře věděla od koho je.Zahleděla se úplně do první lavice zrovna v okamžiku,kdy se na ní zlověstně zazubil kluk s ušpiněnými a mastnými vlasy.Ne že by se Lilly bála,měla pro strach uděláno,ale jakmile šlo o Snapea…moc dobře věděla,že on je až po uši zahrabaný v černé magii a po tom včerejšku,co viděla jeho Znamení zla,jí to na odvaze nepřidalo.
James,sedící vedle ní,si všiml,že Lilly není zcela ve své kůži a zkoumavě si jí prohlížel.Lilly si jeho pohledu všimla a trochu veseleji,než měla v plánu vypískla. "Co je?"
"Jsi nějaká zaražená."řekl James a dál na ní podezřele koukal.
"Neboj Jamesi,to se ti jen zdá.Všechno je v nejlepším pořádku."snažila se ho Lilly přesvědčit,teď již klidnějším hlasem a Jamese,jak bylo vidět,to oklamalo a dál se zabývali přípravou lektvarů.Lilly ale byla myšlenkami někde jinde.
Celý následující týden se nic nestalo,cokoliv ze strany Snapea ji neohrožovalo.Přesto stále Lilly na každé chodbě koukala pozorněji než kdykoliv jindy a nerada chodila někde sama.Bála se i o ostatní.Nevěděla co Snape tím psaníčkem myslel,jestli,že udělá něco jí,nebo někomu z těch,které miluje.
O všechny se strašně bála a jakmile viděla Snapea zpozorněla a nespouštěla z něj oči,aby něco nemohl vyvést.Snape si byl jejího strachu dobře vědom a náramně si to užíval.Líbilo se mu,že je z něj vystrašená a bojí se vyjít někam sama.
O dva týdny později,už byl konec listopadu a prosinec pomalu hlásil svůj nástup pořádnými závějemi sněhu.Maggie o půlnoci vběhla do klučičích ložnic,tam kde spali sedmáci,s takovým rámusem,že probudila všechny její obyvatelé a ani je nemusela vlastnoručně budit.
Sirius zamžoural ve tmě ke dveřím a když poznal svojí holku,rozespale zabručel. "Zlato,od tebe bych čekal příjemnější probuzení."
Maggie si ale jeho poznámky nevšímala a chytila se za hrudník,protože nemohla popadnout dech.
"Klid,Maggie,uklidni se.Zhluboka dýchej."uklidňoval ji Remus "a teď nám pověz,co se stalo."řekl klidně,když se Meg uklidnila.
"Lilly zmizela!"vykřikla poté namáhavě a vyčerpáním se pomalu sesunula podél dveří na zem.

35.kapitola-na ostří nože

10. března 2008 v 12:53 *Harry Potter-naděje umírá poslední*
Zase jsem to trochu prostřídala a napíšu novou kapitolku k mé první povídce.Tahle kapitolka navazuje na předchozí,takže pokud jste je nečetli,tak to nemá ani smysl.Musím upozornit,že je v ní docela dusno.Takže pište komentáře,jak se vám to líbilo.A předem se omlouvám za případné chyby způsobené wordem……Vaše Maggdinka ♥
Na ostří nože
Ginny se ráno probudila.Nenaspala toho moc,pouze pár hodin,ale jí přišlo,jako by usnula před minutou.Její kamarádky ještě spaly a ona vylezla z postele a zamkla se v koupelně.Hned jak vešla podívala se na sebe kriticky do zrcadla a málem se sama sebe lekla.Oči měla stále opuchlé a zarudlé a všude kolem nich měla rozmazané stíny a řasenku,kterou se před plesem namalovala.Měla hluboké a nahnědlé kruhy pod očima.Rychle se ošplouchla vodou a když se pak podívala na výsledek do zrcadla,už vypadala docela i k světu.Dala si ranní sprchu,která jí po včerejším stresu udělala dobře.Když si čistila zuby nad umyvadlem,její pohled opět zabloudil ke svému odrazu v zrcadle.Do očí se jí opět nahnuly slzy,když se opět v myšlenkách vrátila k včerejšímu večeru. Když po půl hodině vylezla z koupelny.Parvati a Levandule už tu nebyly.Pouze Hermiona,která se právě oblékala a Beka,která se očividně před chvílí probudila a teď se na posteli s hlasitým zívnutím protahovala.
Ginny přešla mlčky ke kufru,shodila ze sebe župan a začala se převlékat.Zabránit tomu nemohla,do očí se jí zase draly slzy a tak se ke svým kamarádkám otočila zády,protože o tom nechtěla mluvit.Přehrabovala se v kufru a hledala nějaké oblečení.Hermiona ji zezadu zkoumavě prohlížela a sledovala,jestli je na tom kamarádka ještě tak špatně,jako včera.Pak svůj pohled od ní odtrhla a podívala se na Rebeku,která v ruce držela kvítek z keře a hladila ho.
"A co ty a Draco?"zeptala se jí,aby to nepříjemné ticho nějak prolomila.
"No to by jste nevěřili,jakej on je romantik!"rozplývala se Bek a očividně byla ráda,že to někomu může povědět.
"A líbali jste se?"vyzvídala dál Hermiona se zájmem.
"Joo!Byla to nádhera,pak mi věnoval tohle."a ukázala na kvítek,který si teď něžně přitiskla ke rtům. "To bylo někdy kolem půlnoci a pak jsme se až do půl třetí procházeli kolem jezera.Prostě nádhera a on mi řekl,jak moc mě miluje už od prvního okamžiku."
Ginny je mlčky poslouchala a tiše Rebece záviděla.Jaký ona měla ples a jaký měla Beka?!Pak si sedla na postel,tričkem si utřela poslední slzu a začala se převlékat.Beka se podívala tázavě na Hermionu,když si Ginny všimla,ale Hermi pouze zakroutila hlavou na znamení,že teď na vysvětlování není vhodná doba.
"A jdete spolu ještě někam?"navázala Hermiona.
"Jo,řekl,že to bylo krásný a že to musíme zopakovat.Dá mi ještě vědět,kdy a kde se sejdeme,ale říkal,že to bude hodně brzy,protože to beze mě dlouho nevydrží."vyličovala Beka a jak se zdálo,byla z toho v sedmém nebi.
"Co na to říkáš,Ginn?"otočila se na Ginny,která seděla na posteli a už asi dvě minuty si neúspěšně zavazovala tkaničku na botě.
"Cože?...Jo to je super Bek,moc ti to přeju."vyhrkla rychle,když se vzpamatovala,že na ní někdo mluví.
"Ginny,vyklop to,co se stalo."zeptala se Beka,přidřepla si k jejím nohám a chytila ji za ruce.
"Ale nic."zašeptala Ginny a pomněnkové oči se jí opět zaplnily kapkami slz.
"Nepovídej,vždyť vím,že se něco děje.Povídej."pobídla ji Beka a víc jí stiskla ruce.Hermiona jí sledovala.Ginny se k vysvětlování moc neměla a podívala se na Hermionu.
"Řekni jí to ty,já už to podruhý nedokážu."vzlykla uslzeně a utírala si slzy kapesníkem.Beka se zaujatě podívala na Hermionu a ta jí vypověděla všechno co jí Ginny dnes v noci řekla.
"To si ze mě jako děláš srandu ne?To je takovej idiot!"rozčílila se Beka na Harryho,když ji to Hermiona řekla.
Ještě toho dne šla Rebeka za Harrym a vyptávala se ho,co to má znamenat a pořádně ho sprdla za Ginny.Harry se omlouval jí i Ginny,ale nevěděl,jak to má odčinit.
Večer na ní čekal ve společence.Holky říkali,že je v knihovně,ale knihovna je otevřená jenom do osmi,takže před půl devátou už Ginny prolézala otvorem v portrétu do společenky.Jakmile ji Harry zahlédl,ihned vyskočil z křesla a běžel za ní.
"Ginny,poslouchej.Musíš mě vyslechnout."křikl na ní a popadl ji hrubě za ruku.Ginny se mu ale naštvaně vyškubla a odpověděla. "Tady není o čem diskutovat Harry."
"Mýlíš se!"křikl na ní zoufale Harry.Ginny zavřela oči a otočila se na něj.
"Tak já se mýlím?"vysoukala ze sebe pomalu a zlověstně. "Pověz,taky jsem se mýlila tam venku,když jsem tě viděla?"teď se rozkřičela na celou společenskou místnost.
"Pššt,Ginny.Nekřič tolik,nemusí to každý slyšet."snažil se jí Harry zmírnit.
"A proč?Ať to každý slyší,ať každý ví,že ses na plese líbal s Cho Changovou."vykřikla ještě hlasitěji.Nato v celé místnosti zavládlo hrobové ticho a všichni zírali střídavě na Harryho,pak zase na Ginny.
"Ginny,ale já mám rád jenom tebe.Tohle byl omyl,jen zkrat."omlouval se Harry čím dál zoufaleji.
"Zkrat?A můžeš mi říct,kolik těch zkratů ještě v tvém životě bude,abych se na to připravila."řekla ironicky Ginny.
"Ginny,já vím,udělal jsem pitomost a moc toho lituju,ale já miluju jenom tebe,pochop to."omlouval se Harry dál a do očí se mu nahrnuly slzy.Ginny se mu dívala do těch smaragdových očí a z jeho slz byla dokonale zmatená.Věděla,že jsou upřímné.
Pak se ale vzpamatovala a vyhrkla. "Nevím Harry,jestli ti budu ještě někdy moci věřit."řekla dramaticky a otočila se k odchodu,když byla u schodů,pozastavila se,ale neotočila se zpátky.
"Promluvíme si o tom někdy jindy,až po odstupu času a rozhodně ne před čtvrtinou školy."a odešla do ložnice.Harry na ní stále zíral a když si uvědomil,že ho všichni sledují,vyběhl po schodech do své ložnice.
V následujících dnech se dokonale ignorovali.Bavili se se všemi,jen ne spolu.Ostatní se je snažili zase navést,aby se znovu bavili,ale oba byli tvrdohlaví.Přesněji řečeno Ginny byla spíš naštvaná a Harry zase smutný.Když už na sebe promluvili,byli na sebe nepříjemní,hlavně Ginny na Harryho.Harry se snažil být milý,ale ona ho odbyla vždy nějakou ošklivou poznámkou.Jakoby mezi nimi panovala taková tichá válka.I když,někdy byla hlasitá až moc.Jak se hádali teď za poslední týden,ještě se za celý svůj život nepohádali.
"Tak lidi,myslím,že jejich vztah vzal nadobro za své."prohlásil jednoho dne Ron,po další velké hádce,když už si šli oba lehnout.
"Ne nevzal."ozvala se zamyšleně Rebeka.
"Jak to myslíš,vždyť se na ně podívej,jsou na sebe jako pes a kočka."nechápal Ron.
"Já ale vím,že se k sobě vrátí.Oni to bez sebe nevydrží,ať chtějí nebo ne.Vsaďte se,že do měsíce jsou zase spolu."stála si Beka tajuplně za svým a Ron s Hermionou na ní jen nechápavě zírali.

14.kapitola-konečně vysvětlení

10. března 2008 v 10:57 *Volání srdce*
No a je tu další kapitolka,je zpatlaná dost narychlo,ani jsem ji nijak nepřipravovala.Prostě jsem psala a přitom mě to prostě napadalo.Takže doufám,že bude k něčemu,že bude aspoň vypadat jakž takž.Takže zase chci komentáře,aby se mi lépe psali další kapitolky,nesmíte mě zklamat.Hezký počteníčko…….Vaše Maggdinka ♥
Konečně vysvětlení
Lilly byla v následujících dnech dost zamlklá.Všichni si toho už všimli.Pořád se jí všichni ptali,co se jí stalo,ale ona nic neprozradila.Pořád přemýšlela nad tím,co slyšela,ale přišlo jí to stejně neuvěřitelné,jako kdyby si Snape umyl vlasy.Když seděli ve společence,nebo na jídle ve Velké síni,pořád ty dva pozorovala a až teď si začala všímat jejich podobnosti,nejen ve vzhledu,ale i v gestech a chování.Jak je možné,že si toho nevšimla dřív?Maggie byla její nejlepší kamarádka.A jakože jí to neřekla?I když,jak říkal James Siriovi,když je poslouchala,bylo to jejich tajemství,protože by z toho mohly být problémy.Snad proto jí nic neřekl,ani jeden.Bylo zvláštní,že když teď věděla jejich velké tajemství,uvědomovala si více jejich podobnost.Ve všem co dělali viděla jejich příbuzenství.Musí si o tom s nimi promluvit.
"Jamesi,můžu si půjčit tvojí sovu?"přišla Lilly jednoho večera za Jamesem,který seděl s klukama ve společence.Bylo asi tak sedm hodin a v listopadu je touhle dobou už tma.
"Jasně,půjč si jí."přikývl James a Lilly vyšla na chodbu s psaníčkem v ruce.Toulala se po chodbách směrem k sovinci,ale nijak nespěchala.Do pokoje se jí ještě nechtělo.Vyšla schody nahoru a ocitla se v jedné z nejvyšších věží hradu.Byly zde okna,hodně oken,ale v žádném z nich nebylo sklo.Směrem ke střeše bylo stovky bidýlek a trámů a na nich seděla nejméně stovka sov.Některé patřili škole,jiné studentům.
"Lilly,poleť ke mně."křikla na sovu pálenou,která patřila Jamesovi.On jí pojmenoval po ní,jak roztomilé.Pojmenoval ji po ní hned v prvním ročníku,jak přijeli do Bradavic a James se do ní na první pohled zamiloval.Sova slétla poslušně Lilly na nastavenou ruku.Lilly ji pohladila po hlavě a k nastavené nožce přivázala obálku,ve které bylo psaní pro rodiče.
Pak s ní přešla k oknu a pobídla,aby vyletěla.Lilly,tedy sova,vyletěla z okna ven a dívka se za ní dívala,dokud jí nezmizela v husté tmě z dohledu.
Lilly ale hned neodešla,zůstala stát u okna a s hlavou plnou myšlenek se dívala do prázdna,dolů na školní pozemky.Jak tak přemýšlela,ani si neuvědomila,že se pod hradem něco,nebo spíš někdo hýbe.Až když uslyšela nějaký tlumený výkřik jednoho z chlapců,pohlédla dolů.Hned ji docvaklo kdo to je.Automaticky se podívala na oblohu,na které zářil stříbřitý měsíc.Dnes byl úplněk.
Jasně,dnes je úplněk.Chudák Remus,řekla si pro sebe v duchu Lilly.Když se to o Removi dozvěděla,byli asi ve třetím ročníku.Dlouho si všímala,že je vždy před úplňku bledý a po úplňku někdy i zraněný.Bylo ji Rema líto.Ona se tady trápí takovýma maličkostmi,skoro až blbostmi a Remus,jeden z nejlepších lidí jaké zná,prožívá takovéhle hrůzy,které si nikdo nedovede ani představit.
Pak už uslyšela pouze dlouhé zavití a viděla,jak se několik siluet rozeběhlo k Zapovězenému lesu a zaběhly za stromy.
Lilly si povzdechla a otočila se k odchodu.Ani se zpáteční cestou nespěchala,toulala se chodbami a často to brala oklikou,aniž by použila zkratky,jako jindy.Do společenky došla,když hodiny v hradě odbíjeli osmou hodinu večerní.
U stolu úplně vzadu seděly akorát Lucy a Maggie a dodělávali pojednání na lektvary pro profesora Křiklana.Lilly si k nim mlčky přisedla a zadívala se do plápolajících plamenů v krbu.
"Co ti je Lill,poslední dobou jsi nějaká zamlklá."poznamenala Meg,když dopsala svoje pojednání a už delší chvíli si Lilly zkoumavě prohlížela.
"Ale nic,jen…prostě tak nějak víc přemýšlím."
"Jako bys nikdy dřív nepřemýšlela."zavtipkovala Lucy a Lilly se na ní podrážděně otočila.Jakmile se na ní podívala,Lucy se přestala smát,tenhle Lillyin výraz byl nepříjemný a nezvěstoval nic dobrého.Tenhle výraz Lilly nikdy moc nepoužívala.
"No nic,jdu spát."řekla Lilly pak a zvedla se z křesla.
"Vždyť je teprve osm hodin."zakroutila Maggie nechápavě hlavou.
"Já vím,ale co je na tom.Jsem prostě ospalá."odsekla Lilly a vyběhla po schodech do ložnice.
"Co jí je?"otočila se Meg s nechápavým výrazem na Lucy.Ta jenom pokrčila rameny a sklonila se nad svou prací.
Byly dvě hodiny po poledni a pro většinu studentů to znamenalo další vyučování.Ale pro sedmý ročník Nebelvíru to znamenalo volno před dvouhodinovkou lektvarů.Všichni sedmáci seděli ve společence a užívali si aspoň tu hodinku sladkého nicnedělání.Někteří opozdilci ještě psali pojednání na následující hodinu.
Naše známá šestka,seděla jako obvykle v těch nejlepších křeslech u krbu.Na obloze za okny se pohupovaly bílé mraky,které zvěstovaly brzkou sněhovou nadílku.Peter tu s nimi opět nebyl,ale na to si už všichni zvykli a nijak jim nescházel.
"Maggie,Jamesi,můžu s vámi mluvit?"ozvala se Lilly zničehonic,protože až do té doby mlčela.
"Jasněže jo."přitakala Maggie.
"Mluv."přidal se James.
"Jdeme někam do soukromí,chci mluvit jen s váma dvěma."poprosila Lilly a všichni tři se zvedli z křesel a v čele s Lilly vyšli na chodbu.V toto roční období byla už na chodbách hradu velká zima a tak studenti chodili nabalení,jak jen mohli.Lilly šla první a vedla je neznámo kam.Až po pár minutách zkusila jedny dveře a když do nich nakoukla,zjistila,že je to stará a nepoužívaná učebna a tak si zalezli tam.
"Co se děje?"zeptal se trochu nervózně James.
"Vím o vašem tajemství."Oba na ni koukali nechápavě,nevěděli o čem mluví a Lilly jim to vysvětlila. "Vím proč jsi chodila pořád za Jamesem do nemocnice."a otočila se na Maggie.Oba napjatě sledovali co jim řekne a na co přišla.
"Vím,že jste sourozenci."vypustila Lilly z úst svoji dlouhodobou úvahu.Maggie si vyměnila s Jamesem trochu nervózní a zároveň překvapený výraz.
"Jak jsi na to přišla?"vyhrkla po chvíli Meg.
"Slyšela jsem tebe."kývla směrem k Jamesovi. "Jak jste se hádali se Siriusem v pokoji.Šla jsem tam za tebou a vyslechla jsem celou vaši hádku.Jak jsi na konci řekl,že by z toho měly problémy vaši rodiče,docvaklo mi to."
Maggie a James na ní jen zírali,jak na to přišla.
"Pak jsem vás dlouho pozorovala a až teď jsem si všimla podobnosti mezi vámi."dokončila Lilly svoje odhalení.Maggie s Jamesem na to stále nic neříkali,jen se na ní rozpačitě dívali.
"Jak se to stalo,jakože jste sourozenci?"vyzvídala,když se ani jeden z nich neměl k žádné odpovědi. "Vždyť vždycky když jsem tě viděla na nádraží,byl jsi s oběma rodiči a Maggie má svojí mamku."
"To bylo tak."začal vyprávět James,to co slyšel od svého otce o prázdninách těsně před nástupem do čtvrtého ročníku. "Jane a John se vzali a narodili se jim dvojčata.Chlapec a holčička.Jenže po půl roce se rozvedli a táta si vzal kluka a máma holku.Ti dva sourozenci se už nikdy neviděli.Jane si dala zpět svoje rodné přímení Greyová a o svého bývalého muže se nezajímala.Můj táta se potom znovu oženil,když mi byli dva roky.Byl jsem ještě malý a nepamatuju si,že by jsme kdy žili bez matky.Pak jsme nastoupili oba do Bradavic,naši rodiče se tam na nádraží potkali.Domluvili se,že bude lepší,když o existenci svého sourozence nebudeme vědět.Jenomže,znáš mojí povahu,všechno prozkoumat.O prázdninách,před čtvrtým ročníkem jsem se hrabal na půdě ve staré bedně a našel jsem fotografii táty s malým chlapečkem a ještě nějakou ženou a malou holčičkou.Táta mi to potom všechno vysvětlil a já to Meg v říjnu řekl.Domluvili jsme se,že to nikomu neřekneme,táta mě o to požádal.Ví to jedině Brumbál a pár jejich přátel,ale nikdo nám nic neřekl."vypověděl James jejich příběh.Lilly na ně zůstala zírat jako uhranutá.Vůbec se jí tomu nechtělo uvěřit.I když byla o své domněnce přesvědčená,slyšet to takhle doopravdy od Jamese,byl šok.
"Takže my tři,ještě se Siriem jsme vlastně taková velká rodina."zasmála se po dlouhé chvíli ticha Maggie a Lilly s Jamesem si přivinula k sobě.

34.kapitola-nechtěný konec

9. března 2008 v 22:21 *Harry Potter-naděje umírá poslední*
Tak a je tu opět nová kapitolečka.Leží mi v hlavě už dlouho,takže to půjde samo.Předem se vám všem omlouvám za překlepy,ale to víte ten word.Je dost krátká,ale zato emotivní a výstižná…..zase a opět:chci komentáře,chci jich co nejvíc.Udělejte mi aspoň radost a pro začátek vyžaduji aspoň těch pět komentů.Takže přeju hezký počtení a doufám,že se vám to bude líbit…..Vaše Maggdinka ♥
Nechtěný konec
Ginny vběhla do hradu,minula líbající se páreček a s brekem se vydala nahoru po schodišti.Nechtěla jít do pokoje a tak ve třetím patře vběhla do dívčí umývárny.Zamkla se v kabince a plakala.Asi po pěti minutách do umývárny vtrhla skupinka štěbetajících dívek.
"…a pak mi šáhnul na zadek."vyjekla jedna z dívek.
"To si děláš srandu,on ti jako fakt šáhnul na zadek."zalapala po dechu její kamarádka.
"Ne,fakt."zavřískla její kamarádka a všechny začaly nadšeně vřískat.
Ginny si sklopila záchodové prkýnko a sedla si na něj.Sundala si boty a hodila je na zem.Pak si rozpustila drdol a naštvaně si rozcuchala vlasy.Dívky pořád štěbetaly a ani si nevšimly,že tam někdo je.
Najednou se otevřely dveře a dívky překvapeně a zároveň polekaně vyjekly.
"Co tady děláš?"vyjekla jedna z nich.On si jich nevšímal a prošel všechny kabinky,nakukoval i dolů pod dveře.V poslední kabince zaslechl vzlyky a když se podíval pode dveřmi,spatřil bosé nohy.
"Můžete odejít?"otočil se na holky.
"Proč?Tohle jsou dívčí záchody,tady nemáš co dělat."odsekla jedna dívka zvýšeným hlasem.
"Odejděte!"vyštěkl Harry trochu naštvaně.Děvčata se lekla a rychle se sebrala a odešla ven.Když za sebou zabouchly dveře,Harry zabral za kliku,ale dveře byly zamčené.
"Ginny,otevři."
Žádná odpověď se mu nedostala a odemčení taky ne.
"Ginny,já vím,že jsem to podělal,ale hrozně se ti omlouvám."přemlouval ji dál.Stále žádná odpověď.
"Jsem vůl,ale nevím jak bych se ti omluvil."
Dveře se s cvaknutím otevřeli a na Harryho vykouknul Ginnin rozmazaný obličej.Vlasy měla rozcuchané a vypadala ztrhaně.
"Jako,myslíš,že když řekneš o sobě,že jsi vůl,že se to všechno vyřeší?A jestli nevíš,jak by ses měl omluvit,tak to je těžký,to se nemáme o čem bavit."řekla a chtěla odejít,ale Harry před ní dal na kabinku ruku a zadržel ji.
"Ginny,jsem pitomej,nechal jsem se svést.Pochop to."
"Ne Harry,ty pochop mě!"odsekla Ginny a snažila se utéct,ale Harry ji chytil pevněji.
"Ginny,já miluju tebe,pochop to."
"Harry,ty moc dobře víš,že od toho mýho potratu už to není takový,jako dřív.Začalo to mezi námi skřípat,kvůli téhle špatné události."
"A já jsem ti tenkrát řekl,že to překonáme spolu.My dva,pamatuješ."odpověděl Harry a zadíval se jí do očí.
"Ano,na to si pamatuju moc dobře.Jenže jsem nepočítala s tím,že to budeme překonávat s pomocí Cho."pronesla Ginny ironicky.
"Nepočítal jsem s tím,že jí tady dnes uvidím."
"Já zase nepočítala s tím,že se s ní budeš líbat."šeptla Ginny a Harry se zadíval na špičky svých bot. "Kdybych tě neviděla,ani bys mi to neřekl."
"Co oči nevidí,srdce nebolí."odpověděl.
"A ty bys to vydržel?Se svým svědomím,přede mnou?Ty by ses na sebe mohl podívat do zrcadla?"
"Asi ne."sklopil Harry oči podruhé k zemi.
"Harry,tahle debata nemá cenu."mávla Ginny rukou a tentokrát se z jeho sevření vyklouzla.Když už byla skoro u dveří a chystala se odejít,Harry za ní ještě křikl. "Ale jak to bude s námi?Ginny…"došel k ní a chytil jí za ruku,ve které nenesla boty. "Tohle nemůže být konec."
Ginny se v očích objevily opět slzy a vyškubla svoji ruku z Harryho sevření. "Já nevím Harry,musím si to nechat projít hlavou a oba nad tím musíme pořádně zapřemýšlet."
Teď už opravdu otevřela dveře a vkročila na práh,naposledy se na Harryho otočila. "Zklamal jsi mě Harry.Tohle jsem od tebe ani v nejmenším nečekala."
Odešla a Harryho tam nechala stát.Nejdříve šla pomalu,ale pak se rozeběhla a běžela do Nebelvírské věže.Z očí jí opět stékaly slzy.Doběhla před portrét Buclaté dámy,vyštěkla na ni heslo a ta jí podrážděně pustila dovnitř.Ve společence nikdo nebyl,byla jedna hodina ráno a někdo buď spal,nebo byl ještě mimo Nebelvírskou věž.
Ginny vběhla do pokoje a vpadla na postel.Zabořila obličej do polštáře a plakala.Jak rychle tam vběhla,ani si nevšimla,že je uvnitř Hermiona.Ta se narovnala na posteli a když uslyšela Ginniny vzlyky,přešla k její posteli a posadila se vedle ní.
"Co se stalo zlato?"zeptala se opatrně a hladila jí po vlasech.
"Ale nic."Ginny zvedla hlavu,nenápadně si utřela slzy a pousmála se na ní.
"Nekecej,vždyť vidím,jak máš rozmazanej monitor."nedala se Hermiona odbýt. "Tak povídej."
"Když.."zaváhala Ginny,ale pak najednou vykřikla,že se Hermiona lekla. "On se s ní líbal!"
"Panebože,kdo a s kým?"
"Harry s Cho!Viděla jsem je."
"To si děláš prdel…teda chci říct srandu…jako fakt?"
"Jo fakt.Pak mě našel a začal se mi omlouvat."přikývla Ginny a znovu se rozplakala.
"To je takovej vůl.Nezlob se na něj Ginny."
"To nejde.A nech mě být."
Hermiona si šla tedy lehnout zpátky do postele.O půl třetí ráno se dveře ložnice otevřeli a dovnitř vpadla šťastná a zářící Rebeka.V ruce si nesla kvítek z keře.Holky už jí neslyšely.Pouze jedna.Ginny už hodinu a půl ležela na posteli a koukala se nahoru do nebes.Nemohla spát.
V tu samou chvíli,na opačné straně Nebelvírské věže,ležel na své posteli černovlasý chlapec a díval se na podlahu.Také nemohl spát.Z očí se mu v dlouhých intervalech řítily slzy.Takhle si ples opravdu nepředstavoval.

Apokalipsa

8. března 2008 v 17:05 Obrázkové jednorázovky
Tak jsem si projížděla v mojí galerii kreslené obrázky a při pohledu na tenhle mě napadla povídka,od začátku až do konci.Nad ničím jsem nemusela přemýšlet,prostě se nápad dostavil ihned.Povídka je hodně smutná a taky tak smutně začíná.Na Bradavičkách pozemcích bojuje dobro proti zlu.Voldemort zabil Harryho a teď jeho tělo ukazuje ostatním….musím akorát připomenou,aby jste psali komentáře…..Vaše Maggdinka ♥
Apokalipsa
"Harry,ne!"vřískla Ginny a chtěla se rozeběhnout k jeho tělu.Hermiona a Remus jí ale chytili a zadrželi.
"Ne,Ginny."napomenul ji Remus a pevněji stiskl její paži.
Všichni bojující stáli před hradem a před nimi stálo v řadě snad padesát Smrtijedů v čele s Voldemortem.U jeho nohou leželo Harryho bezvládné a mrtvé tělo.Ginny na něj uhranutě zírala a z očí se jí řinula jedna slza za druhou.Nechápalo to,on přece nemohl být mrtvý.
"Vidíte?Váš slavný Harry Potter je mrtvý!Mysleli jste si,že je nesmrtelný a neporazitelný."křikl lord Voldemort na přihlížející dav,odkud všechny oči hleděli na Harryho.
"Teď jeho tělo odnesu a zostudím.Nebudete mít možnost pohřbít svého vyvoleného."pokračoval.
"Ne!"zařval Ron na protest.
"Ty hnusnej hajzle!"zavřískla Ginny.Hermiona se jí snažila utišit,ale Ginniny nervy a trpělivost,spolu s žalem a naštvaností,byly u konce.Řvala na Voldemorta a z očí jí stále kanuly slzy,jako hrachy.
"Tobě nestačí,že ničíš stovky životů.Nestačí ti,že jsi Harryho zabil.Proč tady prostě jeho tělo nenecháš,abychom ho mohli důstojně pohřbít?Proč prostě už neskončíš s tou komedií,že jsi pánem všeho zla?"
"A proč bych vám ho tady měl nechávat?"začal se chechtat Voldemort svým vysokým a chladným hlasem.Popadl Harryho tělo jako kus hadru,jako by to byla jen hadrová panenka.
"Co se na něj opovažuješ šahat těma svýma odpornýma prackami?"zařval Ron.
"Harryho jsi možná zabil,ale pravým vítězem je on."přidal se Lupin,který stále držel Ginny,aby se na Voldemorta nevrhla.
Voldemort si jich nevšímal,chytil Harryho tělo pevněji a přemístil se s ním pryč,protože bezpečnostní kouzla kolem hradu byla prolomena.Na to se začali přemisťovat i všichni Smrtijedi.
"Né Harry!"zařvala Ginny a vytrhla se z Remova sevření.Vyběhla tam,kde ještě před chvílí byl Voldemort s Harrym.Zoufale zakřičela,chytila se za vlasy,div si je všechny nevyrvala a složila se na kolena na tvrdý a suchý trávník.
"Ginny pojď."vyzvala ji po chvíli Hermiona,která přišla vedle ní.Ginny se na ní podívala obličejem opuchlým od slz a viděla,že i Hermioně po tvářích kanou slzy zoufalství a smutku,nad ztrátou nejlepšího kamaráda.
"Já vím,jak ti je.Pojď půjdeme dovnitř,tady nejsi nic platná."hlesla Hermiona znovu,když se Ginny ani nepohnula.
"A tam jsem?"ozvala se Ginny přidušeným hlasem.Mia si přisedla k ní na trávu,odhrnula mokré vlasy z obličeje a zadívala se jí do pomněnkových očí.Pak si její hlavu položila na rameno.Jen tam tak obě seděly se svým smutkem.Hermiona by Ginny ráda nějak pomohla,ale věděla,že s tímhle ji nijak pomoci nemůže,z toho se musí Ginny dostat sama.Mohla jí pomoci pouze tím,že tu byla s ní.
O dva dny později,když Ginny seděla ve svém pokoji doma v Doupěti na posteli,někdo zaklepal na dveře.Do pokoje vešla její matka.Jak vstoupila,spatřila svoji dceru,která měla opět vybrečený obličej a prohlížela si album s fotkami.To dělala poslední dva dny pořád.Brečela a koukala na Harryho a svoje fotky a nostalgicky vzpomínala,jaké to bylo,když byl ještě na živu a jaké by to bylo asi teď,kdyby tady byl s ní.
"Zlatíčko,ty jsi zase brečela?"zeptala se opatrně Molly svojí dcery a sedla si k ní na postel.
"Ale ne."vyhrkla rychle Ginny,odvrátila se od mamky a otřela si další slzu,která se užuž chystala ukápnout z jejího oka.
"Drahoušku,to přebolí."špitla Molly a položila si Ginninu hlavu na svoje ňadra.
"Maminko,to nepřebolí nikdy."vzlykla Ginny a pustila se do dalšího nového pláče.
"Jen jsem ti přišla říct."začala Molly a podívala se na Ginny. "že v sobotu se koná v Bradavicích ples na Harryho počest.Když už neměl pohřeb,alespoň se s ním rozloučíme takhle."
"Myslíš že já stojím o to jít na ples,když Harryho tělo je bůhví kde?Na druhou stranu je to kvůli Harrymu a kdo jiný než já by tam právě měl jít,že jo?"podívala se Ginny na matku.
Ginny se v sobotu vypravila spolu s ostatními rodinnými příslušníky na ples.Pro tuto příležitost si koupila nové šaty,věděla,že Harry by to tak chtěl.Dorazili do Bradavic a ve Velké síni bylo přichystáno občerstvení a všechno ostatní potřebné.Na zdích visely rudé závěsy v barvách Nebelvíru a různé květiny a dekorace.Stálo tu dokonce jakési staré rádio,ze kterého se linula hudba.
Po půl hodině od začátku vystoupil na vyvýšené podium Remus,namířil si na hrdlo hůlkou a promluvil ke všem kouzlem zesíleným hlasem.
"Jsem moc rád,že jste všichni přišli,věřím,že Harry by byl šťastný."po této větě všichni ztichli a dívali se pouze na něj.
"Pár přátel mě pověřilo,abych pronesl pár slov na Harryho památku,protože jsem ho,jak říkají oni,znal dobře.Je tu samozřejmě i hodně jiných lidí,kteří ho znali minimálně jako já a někteří dokonce ještě desetkrát lépe."při těchto slovech zabrousil pohledem k Ronovi,Hermioně a Ginny,kteří stáli skoro pod ním.
"Harryho jsem neznal ani tak dobře,ani tak dlouho,jak bych si přál,ale i za těch pár let,tuším,že to je skoro pět let,od našeho prvního setkání,jsem ho poznal téměř dokonale.Znal jsem oba jeho rodiče.James a Lilly byli skvělí a vzácní lidi,s jejich úmrtím svět přišel o dva z nejlepších kouzelníků a lidí,jací po této planetě chodili.Myslím,že v Harryho případě jsme na tom se ztrátou stejně."povídal a rozhlížel se po všech přítomných.Nikdo z nich nevydal ani jedinou hlásku a zdálo se,že skoro ani nedýchají.
"Harry se podobal Jamesovi v mnoha pozitivních směrech.Byl obětavý,přátelský a vtipný,ale co si budeme nalhávat i v těch špatných směrech byl spíše po Jamesovi než po Lilly.Byl tvrdohlavý,drzý,někdy trochu arogantní a měl jistou neúctu ke školním řádům."Ginny se při této poslední větě usmála.
"I po Lilly zdědil hodně vlastností,řekl bych,že daleko víc než po Jamesovi.Stejně jako Lilly,i Harry byl laskavý,přátelský,milý,bystrý,chytrý a pro kamarády by udělal první poslední.Připíjím na jeho památku a věřím,že se má teď mnohem lépe,než doposud.Je přece se svými rodiči,které nikdy nepoznal a tolik si to přál.Se Siriuse,kterého měl rád a s Brumbálem,který mu moc chyběl.A´t jeho duše odpočívá v pokoji."Remus pozvedl pohár s vínem.Nato pozvedli svoje poháry všichni a sborem zahučeli. "Na Harryho."
"Měl jsi úžasný proslov."přišla Ginny za Remusem o pět minut déle. "Harrymu by se to určitě moc líbilo.Měl vždycky rád,když se o něm mluvilo v souvislosti s rodiči."
"Díky."hlesl Remus. "Ale aspoň mu je teď dobře,co říkáš?"podíval se na Ginny.
"Určitě mu je dobře,je s rodiči,se Siriem,s Brumbálem.Všechno jsi to řekl v tom proslovu."přikývla Ginny.
"No nic,já půjdu.Tak se měj."Remus se chystal k odchodu,pak se ještě na Ginny otočil. "Jo a Ginny,upřímnou soustrast."
Postupně se celá Velká síň vyprázdnila,všichni odcházeli pryč.Zůstala tu jen rodina Weasleyova Hermiona,která zrovna tančila s Ronem.Ginny seděla v rohu na židli a zírala na Rona a Hermionu,jak tam krouží.Kdyby tady byl Harry,určitě by tančili taky.
Najednou se velké dubové dveře rozrazily a ve dveřích uviděli obrys nějaké postavy.Měla kápi a plášť,takže jí neviděli do obličeje.Ginny se v tu chvíli zhrozila,že je to Smrtijed.Pak se ale postava dala do pohybu a Ginny spadla udiveně čelist.Tu chůzi znala.Vyskočila ze židle a jako o život běžela přes celou velkou síň a skočila postavě do náruče.Všichni ostatní na to zírali,jako by spadli z višně.
Pak postavě z hlavy sklouzla kapuce a Hermiona zavýskla radostí.Ginny Harryho políbila a odmítala se ho pustit.Pak došli spolu až dopředu kde stál zbytek.Hermiona se vrhla Harrymu kolem krku a Ron ho objal také.
"Povídej,jakože jsi naživu.Vždyť my tě viděli,Voldemort tě ukazoval,byl jsi mrtvý."vyzvídal Ron a posadil se proti Harrymu.Harry si nejprve v klidu a pomalu sundal plášť,pod kterým měl společenský hábit a pak se dal do vypravování.
"Nic s nepamatuji,jen to,jak jsem šel do lesa a Voldemort mě zabil.Pak jsem měl velikánské okno a vzbudil jsem se až na nějaké posteli v temném domě.Hůlku jsem měl u sebe a vyplížil jsem se ven.Téměř okamžitě jsem věděl,že to je Voldemortovi sídlo."vyprávěl Harry a všichni ho vzrušeně poslouchali.
"Jo mimochodem Voldemort je mrtvý,zabil jsem Naginiho a tím i jeho poslední viteály,pak jsem zabil už i jeho."řekl jakoby mimochodem.
"Ty to říkáš jen tak?Žes zabil Voldemorta?"vyjekl překvapeně Bill.
"Jo Voldemort je mrtvý!a většina Smrtijedů se zdechla někam pryč,myslím,že utekli ze země."řekl teď už nadšeněji Harry.
Ještě dlouho jim vysvětloval jak a co se dělo,když se probral.Pak se Harry podíval na Ginny a podivil se. "Co že celou domu mlčíš?"
Všichni odešli od stolu,Harry a Ginny chtěli být zřejmě sami.
"Na co si povídat.Pro mě je vzácné už to,že se na tebe můžu jen dívat.Stačilo by mi to,celý život se na tebe jen dívat,nic víc."řekla Ginny na vysvětlenou.
"Hmm,takže by ses třeba nechtěla líbat."řekla jakoby mimochodem Harry.
"To by bylo ještě lepší."šeptla Ginny.Najednou začala ze starého rádia hrát hudba.Bill vyzval svoji matku k tanci.Harry nabídl Ginny svoji ruku a ta mu do ní vložila tu svou.Odvedl si jí na malé místečko,kde mohli tancovat a kroutili se v pomalém rytmu písničky.Ginny si opřela hlavu o Harryho hruď a nevnímala nic,než tlukot jeho srdce.Artur se přichomítl ke své tančící manželce a synovi a pošeptal tak,že to slyšeli jen oni. "Naše holčička je zase šťastná."
"Ano,Harryho nám seslalo samo nebe."odpověděla paní Weasleyová a všichni tři se podívali na spokojenou Ginny,která ležela na Harrym a užívala si každý jeho nádech a výdech.

Další tapetky-moje tvorba

8. března 2008 v 15:49 Vše kolem HP
Tady přidávám ještě pár tapetek,tentokrát ty které jsem sama nějak upravila.Není to nic moc,ale to víte,nemám na upravování fotek pořádné programy,ale snad se vám aspoň něco bude líbit.....Vaše Maggdinka ♥
-ta první se mi moc nelíbí,ale ty tři docela jo.Nejvíc se mi líbí asi ta poslední a ta Bellatrix,škoda,že je tak malá