Everybody should have his own world...

45.kapitola-konec trpělivosti

28. března 2008 v 19:57 |  *Harry Potter-naděje umírá poslední*
No a jak už jsem psala, chci se téhle povídky už zbavit a tak je tady další kapča k "HP naděje umírá poslední"….snad se vám bude líbit. Navazuje na to co se stalo v předchozí kapitolce a bude tam i něco nového a pro celkový průběh dalšího děje i něco zvratného. Takže si to určitě přečtěte a chci po vás strašně moc komentů, protože tady u téhle kapitolky mám trochu rozporuplné pocity……..Vaše Maggdinka ♥
Konec trpělivosti
Rychlostí blesku se neodvratně blížil konec prosněženého a propršeného března a za týden už měl začít snad o trochu teplejší duben. Venku se stále dramaticky měnilo počasí. Jednou byla sněhová vánice, ale jakmile sníh napadl a nebyl na zemi ani pár dní, spustil se déšť, nebo zasvítilo slunce a bylo po sněhové peřině.
Harry a jeho kamarádi stále řešili to, co slyšeli od Maggie onehdy na Grimmauldově náměstí. Stále nemohli pochopit, jak Maggie mohla pomoci Voldemortovi.
Bohužel i Siriův a Maggiin vztah vypadal, jako tohle březnové počasí, až na to, že většinou v něm nebylo slunečno a přetrvávalo oblačno, někdy i bouře a hurikány. Koho tohle nejvíce trápilo byla samozřejmě Rebeka, protože trpěla hádkami svých rodičů. Na její straně byl i Harry, kterého také jejich hádky mrzely.
Jednoho bouřlivého večera seděl Harry a spol ve společence a pachtili se s nějakým blbým pojednáním pro Snapea na lektvary. Rebeka právě svoji práci po dlouhé době dokončila, začala si balit věci do brašny a chystala se k odchodu.
"Kam jdeš? " přerušila ji Hermiona.
"Jdu za mamkou, zkusím jí nějak domluvit, aby se s tátou umoudřila. " odpověděla Bek a odnesla si věci do své ložnice.
"Já půjdu s tebou. " řekl Harry a vstal, aby mohl jít z Bekou. Ta nic nenamítala, naopak, byla ráda, že nebude na mamku sama.
Mlčky kráčeli liduprázdnou chodbou, protože bylo už po večerce. Harry se ani neobtěžoval vzít si neviditelný plášť. Konečně stanuli před kabinetem Obrany proti černé magii a Beka opatrně a potichu zaklepala na dveře, aby nevzbudila pozornost, třeba u Filche, který tu jistojistě někde kroužil.
Dveře se sami otevřeli a oni vešli dovnitř. Maggie seděla za svým stolem a opravovala domácí úkoly šesťáků a když vešli, vzhlédla.
"Jakto že se touláte po chodbách po večerce? " zpražila je naštvaně.
"Taky tě ráda vidím. " zabručela ironicky Rebeka a posadila se na židli před stolem, Harry udělal to samé.
"Tohle není sranda, Rebeko Greyová, co kdyby se vám něco stalo? " zahudrovala její matka a oba si káravě prohlížela.
" Že to říkáš zrovna ty, která se tady promenádovala v sedmáku ve tři hodiny ráno, sama jsi mi to kdysi říkala. " odsekla její dcera.
"Jo, jenže to nikomu nehrozilo nebezpečí. Nehrozilo, že tu každým dnem rozrazí dveře Voldy. "
"Hele, nemusíš si vybíjet svoji zlost na nás! Vyřiď si to s tátou. On se trápí. " setřela ji Rebeka a nepříjemně jí sledovala.
"Tak když se s ním o tom tak bavíš, tak mu řekni, že já se moc neomluvím. Jako jeden z mála lidí, moc dobře ví, že jsem tvrdohlavá."
"A proč by se ti měl omlouvat on, když ti nic neudělal."
"To není pravda, to on s tím začal, že jsem smrtijeda a tak dále. " ospravedlňovala se Meg.
"Mami, copak to nevidíš? " Beka nasadila smutný tón. "Vždyť tím sebe i tátu trápíš. A taky mě. " a sklopila smutně oči k zemi. Maggie na ní překvapeně pohlédla, ještě nikdy takhle svou dceru neviděla a to jí přímo poranilo srdce.
"No nic, já jdu. " řekla Rebeka po chvíli, když její matka nic neříkala. "Jdeš taky Harry? "
"Ne, já tady ještě chvíli budu."
Beka tedy vyšla z kabinetu a nechala Harryho s tetou samotné. Maggi mlčela a Harry po chvíli ticha začal mluvit.
"Ona se tím opravdu trápí, kdybys jí viděla. " Meg složila obličej do dlaní, ale Harry pokračoval nelítostivě dál. "Ani nevíš, jak byla šťastná, že má tátu a teď jenom kvůli nějaké hádce by ho měla ztratit? "
"Já vím, že byla ze Siria nadšená. " pošeptala Maggie.
"Přece nedovolíš, aby se vaše láska celého života rozpadla jen kvůli nějaké pitomé a ještě k tomu bezvýznamné hádce? Vy k sobě se Siriem patříte. Nikdy jsem ho neviděl šťastnějšího, když jste se dali opět dohromady. " pak vstal, rozloučil se a nechal tam Maggii, se složeným obličejem v dlaních samotnou.
Dnes bylo 31. října a venku panovalo opět jedno z těch ošklivějších počasí. Harry si po cestě z večeře do Nebelvírské věže zatáhl Ginny stranou od ostatních a zapadl s ní do nějaké nepoužívané místnosti, kterých bylo na hradě desítky. Ginny nic nechápala, ale radši se ho na nic neptala a opřela se o okenní římsu a čekala co z Harryho vypadne.
Chvíli mezi nimi panovalo ticho a pak najednou Harry Ginny zničehonic vášnivě políbil. Ginny se dost divila, ale po chvíli tomu skvělému pocitu podlehla, ostatně, jako vždy, když se s Harrym líbala. Když se od sebe odtrhli, Harry si jí přivinul těsně k sobě a zašeptal. "Miluju tě Ginny. "
Ginny se na něj podívala s pozdviženým obočím, nic nechápala.
"Ať se stane cokoliv, pamatuj na to. " pokračoval Harry a znovu jí objal. Po cestě do společenky byla Ginny zamyšlená. Co to mělo znamenat? Takhle se nikdy Harry nechoval a teď jí najednou takhle vyzná lásku, zničehonic.
Ron se ráno probudil a ještě chvíli se vyvaloval, když se narovnal, viděl, že kolem Harryho postele jsou zataženy závěsy a tak se oblékl.
"Harry, vstávej, musíme na snídani. " vykřikl směrem k Harryho posteli, aby ospalce vzbudil. Když se nic neozývalo, přešel k závěsům a rozhrnul je. Čekal ho šok. Postel byla prázdná a peřina byla narovnaná tak, aby to vypadalo, že v posteli někdo je.
Pak si všiml, že jeho kufr je otevřený a přešel k němu. Neviditelný plášť, Pobertův plánek i několik kusů oblečení bylo pryč.
Rozhlédl se ještě jednou kolem postele a pak něco upoutalo jeho pozornost. Vzal to, rychle seběhl po schodech do společenky, kde už na ně jako obvykle čekali holky, aby mohli společně na snídani.
"Kde máš Harryho? " podivila se Rebeka. Ron udýchaně před nimi zastavil a nebyl schopen slova. Všechna tři děvčata na něj koukala a čekaly co z něj vypadne.
"Podívejte! " vyjekl Ron po chvíli zoufale a zamával děvčatům před nosem maličkým kusem pergamenu na kterém bylo cosi naškrábáno a který právě před chvílí vzal Harrymu z nočního stolku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ivi Ivi | 28. března 2008 v 20:26 | Reagovat

Omg!!!Sakra!!!Kam zase ulítnul?!?!?!Mno,niic, nastvana muzu bejt jindy...jinak hezka kapca!!!

2 Makina Makina | Web | 28. března 2008 v 21:03 | Reagovat

Pěkná kapitolka jen se tak trocu neorientuju v tom čase......to jako byl březen, duben a rup najednou říjen?......něco mi uniklo? To víš je pátek možná nechápu, ale kdyby to byla pravda....všivchni by už chodili do 8. ročníku což je blbost, ale jinak zajímavá kapitolka :-D

3 janka24 janka24 | 9. srpna 2008 v 16:32 | Reagovat

no ale aj tak ok

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama