Everybody should have his own world...

Březen 2008

40.kapitola-dvojitá svoboda

15. března 2008 v 14:41 *Harry Potter-naděje umírá poslední*
No a je tu jubilejní 40.kapitolka.Tak a zase mám jednou příležitost jít na počítač,a tak přidám novou kapču.No,doufám,že se bude líbit,je taková o ničem a ani se tam nic moc zajímavého neděje,ale líbit se snad bude.Jinak pište hlavně komentáře,bo se na vás vyprdnu a nebudu sem dávat nic,tak se rozmyslete…….Vaše Maggdinka ♥
Dvojitá svoboda
Maggie s Červíčkem a Rebeka s Ginny se objevili v kanceláři ministra Brouska.Ten seděl,jako obvykle za stolem a vyřizoval nějakou korespondenci.Jakmile v místnosti vyšlehly plameny vyskočil na nohy tak rychle,že si na stoh papírů převrhl lahvičku s inkoustem.
"Tak jsme tady a máme Pettigrewa."ohlásila Maggie,i když naprosto zbytečně,protože to už Brousek zaregistrovat stihl.Nic neříkal,pouze žalostně koukal na svůj drahý a vzácný perský koberec,ve kterém byla po následku plamenů vypálená malá dírka a všude byl popel.
"Tak co?Propustíte Harryho a napíšete do Denního věštce,že je Sirius Black nevinný?"pokračovala Meg,když se žádné odpovědi nedočkala.
"Musíme počkat,jaký Peter Pettigrew dostane rozsudek."namítl Brousek a konečně se na Meg podíval.Maggie se na něj podívala přímo hrůzostrašným pohledem a za Brouskovými zády jedna židle skončila v plamenech.
"Tak hele,Brousku."začala Maggie a přistoupila k ministrovi kouzel blíž tak,že on musel couvat. "Pořád něco měníš a už mě tím štveš.Mě naprosto nezajímá jaký tahle krysa dostane trest."a ukázala na Červíčka. "Prostě jsi slíbil,že to uděláš,až ti ho přivedu.On stojí tady před tebou,tak jakýpak copak."
Z Maggie šla v té chvíli skutečně hrůza.Brousek se úzkostlivě podíval na spálenou židli za jeho zády,nasucho polkl a pak se posadil za svůj stůl.
"Dobrá.Můžete si Pottera vzít a uznání,že je Black nevinný bude v některém z blízkých vydání novin."přikývl pak a začal něco psát.
"Tak abychom šli ne?Přivolejte si někoho na tohohle."ukončila Meg a pohodila svými černými vlasy k Červíčkovi.
"Počkejte,musím vám dát přikázání."zarazil jí Brousek.
"Jaké přikázání?"nechápala Meg a otočila se na něj.
"Musíte ho ukázat v Azkabanu,aby Pottera propustili."vysvětlil,dopsal a podal jí srolovaný pergamen s pečetí ministerstva kouzel.
"Super.Tak naschle."Maggie si od něj pergamen vzala.
"Holky,jdeme nejdřív za Brumbálem."zavelela a podívala se na Ginny s Bekou.Pak se bez dalšího slova pomocí plamenů přemístila pryč.Rebeka uchopila Ginny a řídila se vzorem matky.
Objevili se v kruhovité pracovně s obrazy dřívějších Bradavických ředitelů a ředitelek. Na stolcích s pavoučími nožkami tu stáli všemožné přístroje,které pomalu a potichu cvakaly a některé vypouštěly drobné chomáčky páry.
"Maggie,tak co?"otázal se zdvořile Brumbál,který seděl za svým stolem a jak se objevili vstal a došel k nim.
"Jo,máme to."vyjekla Meg a zamávala mu před nosem smotaným pergamenem.
"Výtečně!Ale jak se vám podařilo přemluvit Voldemorta?"zajásal a pak svraštil čelo.
"To neřešte,ještě mi něco dlužil z dřívějška."mávla Maggie rukou a vyhýbala se jeho pohledu.
"No nic,já jdu pro Harryho."řekla pak a chystala se zase přemístit pryč,ale Brumbál jí zastavil.
"Ne,Maggie,já se o něj postarám.Vy běžte s děvčaty ke svatému Mungovi."a vzal si od ní pergamen s poručením pro Harryho propuštění.
"Proč ke svatému Mungovi?"nechápala Beka a zatvářila se i trochu vystrašeně.
"Něco mi říká,že tam s ním nezacházeli zrovna v bavlnce a naše ošetřovatelka na t stačit nebude."vysvětlil a pak dodal,než vyšel ze dveří své pracovny. "Běžte k tomu Mungovi a zajistěte mu pokoj."pak vyšel ze dveří a zabouchl je.
Na hranicích školních pozemků se přemístil a do uší ho uhodilo divoké hučení moře a narážející vlny do okolních útesů a do kamenného vězení.Přešel k velkým a dubovým vratům,vzal za klepadlo v podobě lebky a třikrát na dveře zabušil.Otevřel mu jeden z dozorců.
"Co si přejete?"vydechl chladně,když uviděl Brumbála.
"Nelsone,tohle posílá pan ministr Brousek."řekl Brumbál vlídně a podal mu pergamen.Nelson si vzkaz přečetl a pak uvolnil Brumbálovi cestu do vězení.Vedl ho spletitými chodbičkami starého a nevábně proslulého vězení.Většina cel byla prázdná,ale čas od času se někde objevil nějaký vězeň.
Došli do nejvyššího patra a do severního křídla Azkabanu.Zde bylo nejpřísněji střeženo oddělení.Dozorce nějakými nesmírně složitými kouzly otevřel dveře jedné cely a Brumbálovi se naskytl ohavný pohled na Harryho.Ležel na podlaze pokryté slámou,nejevil sebemenší známky života a skoro ani nedýchal.Brumbál okamžitě k němu přistoupil a nadzvedl mu hlavu.Harry mdle otevřel oči,jako by na víčkách měl závaží.
Jakmile zahlédl svého ředitele,skoro neznatelně se pousmál a šeptl tak,že se Brumbál musel sklonit skoro až k jeho ústům. "Já jsem věděl,že pro mě přijdete."
Jeho tělo pokrývaly rány bičem,oblečení měl už sedřené,i když tu byl dva dny.Na nohou neměl boty a Brumbál si s hrůzou všiml,že má nohy propíchlé.
"To já ne Harry,za to se nejvíc zasloužila Ginny a Maggie."opravil ho Brumbál a se sílou,jakou by od takového starce jen málokdo čekal,si ho vyzdvihl do náruče.Jedním pohybem ve vzduchu vyčaroval nosítka a Harryho na ně položil.
Mezitím Maggie,Ginny i Rebeka čekali dole v nemocniční hale.Seděli u Munga.Maggie a Rebeka čekali,seděli a dívali se k výloze,jestli už Brumbál nejde a Ginny pochodovala nervózně sem a tam.
"Mami."ozvala se po chvíli Beka,když se posadila i Ginny. "Co ti Voldemort dlužil,za co?"
Meg se vyhýbala pohledu jejích očí a pak odpověděla. "To je jedno,hlavně že máme Harryho."
Rebeka zase chtěla něco namítnout,ale vtom se ve vchodu objevil Brumbál s nosítky na kterých ležel Harry.
"Harry!"vykřikla Ginny a běžela za ním.Jak k němu doběhla leknutím uskočila o krok zpět.Pohled na něj byl ohavný a Ginny se udělalo špatně.
"Bože,co to tam s ním dělali?"vyjekla Meg,jakmile svého synovce spatřila.
"Já říkal,ať jdeme k Mungovi."řekl Brumbál. "Kde máte ten pokoj."
"Oh,jistě.Tudy."vzpamatovala se Meg a vedla Brumbála do pokoje,který jim byl přidělen.
Hned druhý den vyšla zpráva,kterou slíbil Brousek.Harry ležel v posteli,byl ještě dost slabý,ale několik lektvarů a kouzel to přeci jen trochu zpravilo.Ginny seděla u jeho postele a v ruce držela Denního věštce.Přímo na první straně bylo prohlášení.
Black je nevinný,pravý viník je Peter Pettigrew!!!
Včera v pozdních hodinách se nechal ministr kouzel Rufulus Brousek slyšet,že dostali pravého viníka oné záhadné vraždy před šestnácti lety,kdy byl odsouzen Sirius Black k pobytu ve vězení.Maggie Greyová včera Brouskovi přivedla Petera Pettigrewa,který měl být údajně mrtvý a tím padl jasný rozsudek,že je Sirius Black nevinný a že to Pettigrew nastrojil tak,aby to vypadalo jako jeho vražda.Pettigrew také sloužil Tomu-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit.Dnes v brzkých ranních hodinách byl odsouzen na třicet let do azkabanu.
"To je dobře,že je Sirius uznán nevinným."vydechl Harry když Ginny dočetla.
"Stejně si Pettigrew v tom Azkabanu moc dlouho nepobude.Maggie totiž Voldemortovi slíbila,že mu Červíčka zase přivede zpátky za to,že jí ho půjčil."povzdychla si Ginny.
"To jo,ale ona neřekla,kdy mu ho přivede."ušklíbl se Harry a chytil Ginny za ruku.
"Mám tě rád."řekl potom a zadíval se jí do očí.
"Já tebe taky,konečně jsem si to uvědomila."řekla Ginny a políbila ho na čelo.

6.kapitola-benvenuti in Italia

14. března 2008 v 23:32 *Syn jako otec...nebo ne??*
Tak abych to trochu vyrovnala,je tady kapča k povídce "Syn jako otec….",takže,doufám,že se vám bude líbit.Patlám jí teďka večer,takže už mám některý smysly trošičku otupený.No nic,doufám,že se bude líbit a jako vždy,pište komenty.Snažte se jich napsat ještě víc než doteď………Vaše Maggdinka ♥
Benvenuti in Italia
"Pottere,slez ze mě.První co v Itálii ucítím,jsou tvoje ruce na mým zadku,no to je paráda.Super začátek!"shodila ze sebe Jamese,který na ní při dopadu spadl.Svalila ho ze sebe tak,že měl za chvíli plné vlasy písku.
"To přenášedlo je tak blbý!"rozčilovala se a oprašovala si písek.
"Jo,přemisťování je lepší."přikývl James a sebral se z písku.
"To abych si nechala vydezinfikovat zadek,když jsi na mě šáhl."čílila se Lilly dál.
"Ale no tak,Evansová,klid.Jsme v Itálii sotva pár minut a ty už jsi nabroušená,jako žiletka.Tak jsem na tebe šáhl,to je toho."bránil se James a snažil se jí uklidnit.Lilly se rozhlédla po širém Středozemním moři.Ten božský pohled jí přímo uklidňoval.Zavřela oči,nechala,aby jí jemný vánek cuchal vlasy a zaposlouchala se do šumění vln.Tenhle zvuk snad i léčil.
Stála u břehu ale najednou se jí kolem pasu omotaly Jamesovi ruce.James čekal,že mu přiletí facka,nebo ho při nejmenším seřve,ale Lilly kupodivu neudělala nic.Stála,měla zavřené oči,naslouchala vlnám a jemně vnímala příjemnou Jamesovu vůni.
"Ty vado,ten pěkně voní."otravný druhý hlásek tu byl zase.Tentokrát,ale Lilly nevadil.
"Ne nevoní."napomenul ho hlásek první.
"Buď ticho a neruš."
Lilly se vrátila opět do reality a chvíli jí trvalo,než si uvědomila,že stojí na břehu moře s Jamesem.James si to náramně užíval.Do nosu načichával vůni z jejích vlajících vlasů,jako by si jí chtěl zapamatovat nadosmrti.Lilly se o něj opřela a zapomněla,kdo to je.Zapomněla na to,že jí štve,že je to ten idiot.Teď to pro ní byl prostě milý James.
Lilly se od něj pomalu odvinula a šla zpět na pláž.Nevěděla,kam mají jít,nebo co mají dělat,ale to jí bylo pro tento okamžik jedno.
Sedla si do písku,byl ještě docela teplý,takže z něj bylo poznat,že dnes tu panoval velice teplý den.Sundala si boty a šla se projít po pláži.Slastně si užívala přetékání písku mezi prsty jejích nohou.James jí byl v patách.
"Západ slunce."konstatoval. "Čas jako stvořený pro procházky po pláži ve dvou."
"To je pravda,to abych si rychle našla nějakého toho Itala."ušklíbla se provokativně Lilly a podívala se na Jamese.
"Italové jsou ale sukničkáři."opáčil James.
"Ale krásní."odvětila Lilly.Věděla,že tím Jamese vyprovokuje,V tuhle chvíli si z něj prostě chtěla dělat srandu,ne zlou a aby mu nějak ublížila,ale prostě ho nějak poškádlit,jen tak pro srandu.
"A tobě by nestačil jeden ne moc hezkej,ale zato věrnej Angličan?"James na její hru přistoupil.Když se chce kočkovat,má to mít.
"Koho myslíš?"rozesmála se Lilly a začala se provokativně rozhlížet kolem,jen na Jamese se nepodívala.
"Já teda vidím na anglické poměry dost pěkného Angličana,ale o té věrnosti dost pochybuju."dodala pak.Jamese její slova zasáhla hluboko do srdce.Ona o něm řekla,že je dost pěkný!Úplně se mu zamotala hlava a to nejen vnitřně,ale i před Lilly se trochu zamotal.
"Není ti nic?"vyhrkla rychle a starostlivě Lilly,protože si toho všimla.
"Ale ne,není."řekl James a posadil se do písku.Lilly si sedla vedle něj a nandala si boty.
"Acho jo,tady je krásně."povzdychl si James a zadíval se na široké moře.
"To ano."odpověděla Lilly zasněně a hleděla stejným směrem jako on.
"Akorát je blbý,že nevíme kam máme jít,nevíme nic."řekl pak James a podíval se Lilly do očí.
"Víš,že mi to ani teďka nevadí?Že to ani neřeším?"nadhodila Lilly rozverně a chytla záchvat smíchu.James se musel začít smát taky.Sice nevěděl,co je na situaci tak vtipného,ale smát se prostě musel.S Lilly to šlo úplně samo.
"Čemu se smějeme?"zeptal se po chvíli zajíkavě.
"Já nevím!"vychechtala ze sebe Lilly a po tvářích se jí koulely slzy smíchu.Oba se na sebe podívali a výtlem začal nanovo.
Najednou James Lilly povalil do písku tak,že ležela zády k zemi.Zajel rukou d jejích vlasů a něžně jí hladil.
"Ale Lilly Evansová,to je asi poprvé co nic neřešíte."konstatoval James,teď už klidně a vážně.
"Jo,neřeším nic."přitakala úplně omámená Lilly.
"Nic."zopakoval James a zadíval se jí uhrančivě do očí.
"Ne,tenhle pohled ne!"vykřikl uvnitř Lillyiny hlavy první hlásek.
"Za tenhle pohled bych udělala úplně všechno."pravil na to druhý.
"Ne,to nesmíš!"vykřikl první hlásek.
Lilly mávla rukou u svojí hlavy,aby ty otravné hlasy odehnala.James se na ní tázavě podíval,ale nic neřekl,jen se jí opět zahleděl do očí.Lilly se Jamesovi podívala na pusu a skousla si chtivě dolní ret.Měl jí tak šťavnatou a přímo k tomu vyzívala.James se díval do těch očí,které svítily jako dva smaragdy a nemohl se toho okamžiku nabažit.
James se k Lilly začal pomalu sklánět až od sebe byli pouze jeden centimetr.
"Benvenuti in Italia!"vykřikl kdosi za nimi.Lilly se od Jamese ucukla vteřinku před polibkem,shodila ho ze sebe a stoupla si.
Před nimi stála jakási dívka,mohla být stará asi jako oni dva.
"Vy být James a Lilly?"promluvila na ně lámanou angličtinou.Oba dva přikývli.
"Vy jít za mnou."vyzvala je a mávla směrem ven z pláže.James s Lilly popadli batohy a šli za ní.
"Super Pottere,teď vypadáme,jako dva perverzáci.Přijedeme do cizí země a hned se po sobě plazíme."spustila Lilly na Jamese a doufala,že ta dívka neumí tak dobře anglicky.
"To by jim bylo jasný i bez toho.Stačilo aby se na tebe podívali,celej ten tvůj obličej je perverzní."zasmál se James.
"Ty jsi dneska jedl vtipnou kaši,co?To vůbec není vtipný."setřela ho ledově Lilly.Kráčeli za dívkou a jak se po cestě hádali,ani si neuvědomovali průběh cesty.Cesta zde byla pořád písčitá a kolem rostli subtropické rostliny.
Málem si nevšimli,že už zastavili a James málem do Italky narazil.Lilly ho ale popadla za paži a zastavila ho.
"Vítejte!To být naše škola."řekla dívka a rozmáchla rukama po celé šíři,kam dohlédli.Jamesovi i Lilly údivem poklesla čelist.

39.kapitola-něco za něco

14. března 2008 v 22:35 *Harry Potter-naděje umírá poslední*
Tak a znovu je tady kapča k "Naděje umírá poslední.".No a doufám že se vám bude líbit,takže pěkný počtení a hlavně pište komenty.V tý minulý kapče jste mě docela potěšili,trochu se rozjely komenty,ale já bych chtěla víc,takže zkuste opravdu komentovat………….Vaše Maggdinka ♥
Něco za něco
Ginny ještě toho večera šla za Maggií do kabinetu.Zaklepala a čekala na vyzvání.Dlouho se nic neozývalo,ale pak uslyšela Maggiin hlas,který ji vyzval dál.Ginny vešla a uviděla před sebou Meg a s ní Siriuse.
"Ahoj."pozdravila a zabouchla za sebou dveře.
"Co tady děláš?Vždyť je už po večerce."podivila se Maggie jak jí uviděla.
"Jen jsem se chtěla zeptat."začala a pevně se na ně dívala. "Jak to chceš udělat s tím Petrem?"
"Co s jakým Petrem?"divil se Sirius a koukal z jedné na druhou. "Počkat,vy myslíte Červíčka?To si snad děláte srandu?"
"Jo,když přivedeme ministrovi Červíčka,pustí Harryho a mimochodem očistí tvoje jméno."vysvětlila Maggie a pak se zase otočila na Ginny. "Půjdu za Voldy."
Sirius se vedle ní zakuckal. "Slyšel jsem dobře?"
"Jo,slyšel."zacukrovala Maggie. "Půjčím si Červíčka od Voldyho a slíbím mu,že ho potom z Azkabanu přivedu k němu zpátky."
"To si myslíš,že ti jako vyjde?"vykulil na ní oči Sirius.
"Snad jo,Voldy mi ještě něco dluží z dřívějška."mávla Maggie rukou a když si všimla Siriova pohledu,vysvětlila. "To neřeš,jo?"
"A kdy tam chceš jít?"zajímala se Ginny.
"Nevím,dneska je pozdě.Asi zítra,nechci tam nechat Harryho hnít dlouho.I když tam teď už nejsou mozkomoři,není to asi nic příjemného."
"Jdu s tebou."vyhrkla Ginny.
"Cože?"vyvalila Meg oči. "Tak to teda ne,mladá dámo."
"A proč ne?"bránila se Ginny trochu naštvaně.
"To už jsi zapomněla,co se ti stalo,když jsi se s Voldym viděla naposledy?"
"Ne nezapomněla,na to nezapomenu asi celý život."řekla smutně. "Ale tady jde o Harryho,chci mu pomoci."
Sirius i Maggie na ní bezmocně koukali.Sice se jim moc nezamlouvalo,že by měla Ginny jít riskovat života,ale když si ona něco vzala do hlavy,nikdo jí to nedokázal vyvrátit.Hlavně když se to týkalo Harryho.
"No co mám s tebou dělat."dala Maggie nakonec ruce v bok. "Tak dobře."
"Jo a v kolik,kde?"
"Omluvím tě ze školy a sejdeme se o půl devátý u mě v kabinetě.Musím za sebe sehnat supla na obranu."odpověděla Maggie a Ginny vycouvala z kabinetu,aby ty dva nerušila.
Druhý den šla Ginny ze snídaně a chystala se jít k Maggii jak se domluvily.Za ní se ale ozvaly kroky a když se otočila,viděla,že za ní běží Rebeka.
"Kam jdeš?"vyhrkla,když k ní doběhla.
"Ale,dneska mi není dobře,nejdu do školy,jdu si lehnout."
"Dobře.Ale kdybych se přišla o nějaký přestávce podívat do pokoje,tak ty tam nebudeš co?"podívala se na ní Beka,protože její výmluvu nezbaštila.
"Dobrá,jdu s Maggie za Voldemortem."prozradila Ginny neochotně.
"Cože?"Rebeka na ní koukala jako na zjeva.
"Slyšela jsi dobře.Potřebujeme od něj Petera,aby ministr propustil Harryho."vysvětlila Ginny a vydala se dál po schodech.Beka se jí stále držela v patách a na jedné chodbě na ní křikla. "Jdu s vámi."
"Tak to teda ne."Ginny se na ní podívala.
"Hele,nemáš mi co rozkazovat,jsem starší a navíc,Harry je můj bratránek,záleží mi na něm."
"Dobře,ale chci vidět,co na to bude říkat tvoje mamka."pokrčila Ginny rameny a šla dál,protože už bylo za minutu půl deváté.
"Proč by mi měla co dovolovat?Já vím,kde má Voldy sídlo a můžu tam jít klidně sama."řekla Beka a poklusávala vedle Ginny.
Po chvíli Ginny vešla k Maggii do kabinetu.Ta na sobě měla kožený kabát a už na ní čekala.Když uviděla Rebeku,nestačila zírat.
"Co ty tady děláš?"vyjela naštvaně na dceru.
"Promiň Maggie,já jsem jí chtěla odbýt."ujala se slova Ginny a rychle se omlouvala.
"No co,jsem pravá dcera svých rodičů ne?Ty bys taky šla pro Jamese,kdyby byl v nebezpečí."vyjekla Rebeka na matku a Ginny se do toho radši nepletla.
"Ale to je něco jiného."bránila se matka.
"Jo,to máš pravdu.Já nehodlám udělat tu samou chybu,že někam přijdu pozdě a zabijou mi dva nejlepší kámoše,jako ty."vypálila Beka naštvaně dřív,než to stihla zastavit.
Maggie zalapala po dechu a sesunula se do křesla vedle sebe.Chvíli se držela za srdce a vypadalo to,že má co dělat,aby se na Beku nerozkřičela.Jenže místo křiku následoval šepot.
"Víš moc dobře,že si to celý život vyčítám.Vím,že kdybych tam byla,že by byli naživu,ale nemusíš mi to připomínat.Trvalo mi nejmíň deset let,než jsem se z toho dostala."
Ginny bylo mezi nimi trapně,připadalo jí,že zasahuje do intimností jejich rodiny.Nejraději by na ně vykřikla,že je Harry v nebezpečí a že musí za tím Voldemortem,ale k tomu nebyla vhodná příležitost.
"Promiň mami,já to tak nemyslela.Prostě jsem se trochu vytočila."omlouvala se provinile Beka a zkoumala špičky svých bot.
"Já vím."řekla Meg a vstala.
"Já jen nechci,aby se mi stalo to samé co tobě.Kdyby se něco Harrymu stalo,vyčítala bych si to do konce života a od tebe vím,jaké to je,když tě tíží pocit viny."pokračovala Rebeka.
"Já vím.Hmm,dobrá,můžeš jít s námi."povolila Maggie nakonec.
"Tak jdeme ne?"ozvala se Ginny konečně.
"Jasně.Chyť se Rebeky a přemístíme se odtud."přikázala Maggie.Ginny udělala,co Meg poručila a všechny tři zmizely v náhlém přívalu plamenů.
Hned nato se objevily ve velmi známé krajině.Sněhu tady bylo mnohem více,než na Bradavičkách pozemcích a poryv větru byl tak silný,že se musely hodně držet,aby je neodfoukl.Maggie vytáhla hůlku a začala s ní před sebou přejíždět směrem k zemi,takže sníh před ní roztával.Díky tomu mohly pěkně v suchu projít až k Temnému sídlu.
Když tam došli,Maggie zabušila na dveře a křikla. "Voldy,vylez!"
"Co to děláš?"podivila se Beka a seřvala matku.
"Myslím,že násilím ničeho nedosáhneme,musíme na to jít s mozkem."vysvětlila.V tu chvíli vrzly dvoukřídlé dveře a v nich stála postava v kápi.
"Čau Avery.To je překvápko.Chci mluvit s Voldym."řekla Maggie tónem,jako kdyby viděla po několika letech oblíbeného spolužáka.
"Co tady hraješ,Greyová?"podivil se a zkoumavě si jí prohlédl.
"Nic,nejdeme nikomu ublížit.Chceme od Voldemorta jistou…ehm…službičku?Jo službička,to je to správné slovo."nadhodila Meg.Avery zalezl dovnitř a po chvíli se vrátil a vpustil všechny tři dovnitř.Voldemort seděl na svém trůně a kolem krku měl omotaného svého hada Naginiho.
"Maggie,jaká to vzácná návštěva."vykřikl,když je viděl.
"Jo,taky tě ráda vidim,Voldy."přikývla Maggie na pozdrav,na nic se neptala,přešla ke stolu,přitáhla si jednu ze židlí,tu která mu byla nejblíže a sedla si na ní.Holky si sedly vedle ní.
"Tam bych si nesedal Maggie,to je Bellina židle,nebude ráda,jestli tě uvidí."řekl Voldemort jakoby mimochodem.Rebeka s Ginny jen čuměly,jak s ní Voldemort jedná,jako v bavlnce.
"Bella mě je u háje a teď tady není.Myslíš,že bych jí nezvládla?"odsekla Meg trochu drze.
"Nepochybuji o tom,že bys vyhrála."kývl Voldemort uznale.
"Super,hele Voldy,tohle oblbování na úrovni není zlý,ale přejdeme rovnou k věci."řekla Meg a narovnala se na židli.Voldemort svůj pohled zavrtal do jejích očí.
"Hele,tohle na mě nezkoušej.Já jsem ohnivec,takže mě nikdo číst myšlenky nemůže,nebo chceš,abych ti vypálila oči?Když se naštvu,tak to dovedu."řekla,když poznala,že na ní zkouší nitrozpyt.
"Jdu k věci.Prostě potřebuji abys mi půjčil Červíčka."
Voldemort si jí prohlížel zkoumavým pohledem a hledal v její tváři něco,z čeho by mohl vyčíst,jestli to je nějaký trik.
"Na co potřebuješ Červíčka?"podivil se.
"Prostě ho potřebuju.Ty mi snad nevěříš?"odbyla ho Maggie.
"Jasně že věřím.Maggie Greyová nikdy nelže a vždy jde rovnou k věci.Ne že by mi na tom pytli hnoje záleželo,ale proč bych ti ho měl jako vydat?"
"Potřebuju ho na záchranu Harryho a očištění Siriova jména."prozradila mu.Ginny i Beka na ní čuměly.Proč mu všechno říká,proč mu říká pravdu?
"A co za to?"přistoupil Voldemort na její hru a prohlížel si jí.
"Ještě mi dlužíš jednu protislužbičku,vzpomínáš?"naklonila se k němu a řekla to tak,že to skoro nebylo slyšet.
"Tu si odpykávám tak,že jsem zatím nic neudělal tobě,Blackovi,ani týhlé tvý krásný holubičce."a kývl na Beku.
"Jo?Pokud vím tak jsi mě úpěnlivě hledal,kvůli mně jsi málem zabil Harryho i Ginny."opáčila Maggie s pobaveným výrazem.
"Dobrá."přikývl Voldemort.
"Neboj,hned jak ho odsoudí,vrátím ti ho."řekla Meg a vstala.Ginny i Rebeka vstaly také a nemohly uvěřit,jak lehké to bylo.Za co asi Voldemort Maggii dluží?
"Červíčku."křikl Voldemort a za chvíli se přišoural malý,umolousaný a tlustý mužík.
"Uděláš si malý výlet,tady s tvojí starou kámošku."ukázal Voldemort na Maggii.
"Čau Péťo,tak jak se pořád máš?"pozdravila Meg s afektovaným hlasem.
"Můj pane."Červíček se složil Voldemortovi k nohám a prosil ho.
"Copak,ty se mě bojíš,víc než svého pána?"zeptala se ho naoko soucitně Meg.
"Hněv zrazených kamarádů je často větší."pronesl Voldemort chladně a v očích se mu zablýskalo.
"Už si ho vem,nechci aby mi tady bulel a zbytečně mi špinil hábit."odfrkl si pak,postoupil o krok vzad,aby se zbavil Červíčkova sevření.Maggie ho popadla tak pevně,že se ani nemohl bránit.Vytáhla ho ven před dům a za kouzelnou zábranou se přemístili pryč.

17.kapitola-oko za oko,zub za zub

13. března 2008 v 21:22 *Volání srdce*
A je tu vaše vyprošená kapitolka k " volání srdce".Snad se bude líbit.Posouvá se jakoby před to než jí šli hledat,co prožívala Lilly.Takže přeju pěkný čtení…..Vaše Maggdinka ♥
Oko za oko,zub za zub
Lilly seděla v knihovně a dopisovala svůj úkol na přeměňování.Právě když skončila,hradní hodiny odbyly osm večer.Za chvíli se k jejímu stolu přišourala knihovnice madame Pinceová a vyhnala jí ven.Lilly si sbalila všechny své věci a vydala se šouravým krokem zpátky do společenky.Vůbec se jí tam ale nechtělo a tak zabočila ve ze vstupní brány a vyšla ven.Posadila se na jednu z laviček na zasněženém nádvoří.Byla tu sice zima,ale zato přímo panenský klid.
Seděla a přemýšlela o sobě a o Jamesovi a vůbec nezaregistrovala,že se k ní někdo zezadu plíží.Přes vysokou vrstvu sněhu to ani nebylo slyšet.Najednou se Lilly zatemnilo před očima,někdo jí přes hlavu přetáhl hadrový pitel.Lilly se zalekla a začala se divoce zmítat a křičet.Přes pytel viděla pouze světlo nějakého kouzla a pak už otevírala pusu pouze na prázdno,jako kapr.Někdo na ní použil umlčovací kouzlo.Pak jí popadl a svalil do sněhu.Ona kopala a škrábala ,ale jejího útočníka to neodradilo.Lilly cítila,že jí táhne někam pryč a díky hlubokému sněhu si uvědomila,že je na školních pozemcích.Lilly se naoko zklidnila a jejího věznitele to asi zmátlo a přestal jí tolik držet.Lillyiny ruce se nenápadně prodraly až k pytli a ona povolila dlouhou tkaničkou,kterou byl pytel utažený.Tkanice povolila a ona si pytel strhla z hlavy.Chvíli jí trvalo,než zaostřila v té tmě na jejího únosce.Tmavá shrbená silueta,dlouhé a zplihlé vlasy a hákovitý zahnutý nos.
"Severusi!"vykřikla a posadila se.Kouzlo umlčení se přerušilo. "Co to má znamenat?"
"To tě nemusí zajímat."okřikl jí,popadl a táhl jí dál.Lilly se mu začala zmítat a kopala a házela rukama,ale nebylo jí to nic platné.Táhl jí ještě surověji.Prošli kolem Hagridovi boudy,ve které se svítilo.
"Pomoc!"zařvala Lilly z plna hrdla.Snape jí odtáhl do stínu stromů lesa,kam světlo nedopadalo.Dveře hájenky se otevřeli a v nich se objevila Hagridova obrovitá postava.Hagrid se rozhlížel kolem sebe a v rukou držel velkou kuš na černou zvěř.Snape rychle Lilly zacpal ústa rukou.Lilly se snažila křičet,ale on jí začínal dusit.Nemohla popadnout dech.
Hagrid zašel do boudy a Snape Lilly popadl a táhl jí hlouběji do lesa.Lilly jen vyjeveně třeštila oči.Co s ní chce udělat?Ublíží ji nějak,nebo jí nechá v lese napospas divokým zvířatům?
Táhl jí asi čtvrt hodiny.Nakonec se zastavili na malé mýtince a on jí povalil tak,že ležela na zádech.Na rozdíl od jiných konců lesa,tady sníh byl,protože tady nebyly tak husté stromy,které by návalu sněhu zabránily.Lilly ležela na studeném sněhu,měla na sobě pouze mikinu a pomalu začínala promrzat.Snape nad ní stál a koukal na ní ošklivým,skoro až nenávistným pohledem.
"Severusi,proč?"vydechla Lilly zoufale,skoro až prosebně.On na to nic neřekl.Lilly se posadila a čekala co bude dál.Snape znovu pozdvihl hůlku a namířil jí na ní.Lilly,po záblesku světla ucítila jak jí vyschlo v ústech.Opět na ní použil kouzlo mlčení.Lilly na něj zírala psíma očima.
Snape se rozpřáhl a vrazil jí facku.
"Tohle,je za to,že jsi drzá."zafuněl.
Prásk…další facka,tentokrát větší. "Tohle je za to,že jsi odmítla služby temnému pánu."
A třetí,po téhle se Lilly svalila na zem. "A tahle je za ty tři facky."Lilly se zmítala,cítila,jak jí z obličeje na sníh ukapává horká krev a snažila se ústa otřít.Snape do ní kopl,trefil se přímo do břicha.V Lilly,jako by se skroutili všechny vnitřnosti.Ležela schoulená do klubíčka a hlavou se jí začínali honit i ty nejhorší myšlenky.
Vzhlédla k němu a stačila zaregistrovat,že znovu pozvedl hůlku.
"Crucio."křikl a Lilly se začala zmítat ve strašlivých křečích a bolestech.Takovéhle peklo ještě nikdy nezažila.Myslela,že snad vypustí duši z těla.Tohle se opakovalo ještě mockrát.Ztratila pojem o čase,nevěděla kde je,co tady dělá,jak se sem dostala.Mozek a smysly jí začaly pomalu otupovat.Jenom si přála,aby tohle vše už skončilo a ona se probudila z nočního snu.
Konečně bolest ustala a Lilly pouze zbědovaně ležela na zemi.Cítila pouze ukrutnou bolest,jako by jí bolel každičký sval a každičká kůstka v těle.Snape znovu namířil hůlku a Lilly ucítila,že se jí na ruce otevřela řezná rána a její vlastní krev jí zmáčela hábit.
Už nevnímala.Najednou ucítila,že jí sundává mikinu.Nemohla se nijak bránit,byla strašně slabá a nevěděla co s ní je.Pak jí sundal tričko,takže se jí odhalila její černá podprsenka na opálené pleti.Lilly se to ani v nejmenším nezamlouvalo,nevěděla co chce dělat.Pak ucítila,že i kalhoty jdou dolů z jejích dlouhých nohou a teď ve sněhu ležela pouze ve spodním prádle.Snape do ní začal kopat a opět na ní používal tu kletbu,po které jí ze všech částí těla prýštila krev.
Najednou uslyšela nepěkný zvuk.Slyšela rozepínání zipu.Ze zbytků těch posledních sil,které jí zbývaly se podívala na temnou siluetu bývalého kamaráda a uviděla,jak mu k nohám sjíždějí kalhoty.Jen to ne!Lilly už nic nechtěla vědět,byl konec.Tohle byla určitě její smrt.Nechtěla,aby Snape byl její první.
Lilly začala křičet,ale z úst se jí nevydralo nic,kromě páry,způsobené zimou.Byla už podchlazená a po celém těle se chvěla,jak zimou,tak strachem a beznadějí.
Snape si k ní přiklekl a začal jí olizovat po celém těle.Lilly se zvedal žaludek,ale byla tak slabá,že se ani pozvracet nemohla.
Dál otevírala němě pusu a myslela,že jí snad praskne hrdlo,kdyby mohla křičet,bylo by to snad slyšet až nahoru na hrad.
Snape zajel odpornýma rukama na její záda a poslepu začal hledat rozepínání podprsenky.Lilly chtěla strašně omdlít,aby o ničem nevěděla,nic si nepamatovala.
"Ááá."konečně kouzlo umlčení povolilo a jí se z hrdla vydral výkřik plný bolesti,zoufalství a beznaděje.
Snapeovi pracky konečně zapínání nahmataly.Toho že Lilly vykřikla si ani v nejmenším nevšímal.Lilly byla tak slabá,že se ani nemohla bránit.
Vtom Snapea uchopily něčí silné ruce a strhly ho z Lilly takovou silou,že odlétl dva metry od ní.Lilly zamžourala a uviděla siluetu vysoké osoby s rozčepýřenými vlasy.
"Jamesi,já věděla,že přijdeš."vydral se jí z úst tak slabý šepot,že to neslyšela skoro ani ona.
James se zuřivě vrhl ke Snapeovi a začal do něj bušit.Mlátil do něj pěstmi hlava nehlava.Úplně se přestal ovládat a mlátil ho všude,kam jen mohl.Snape se svalil na zem a zůstal nehybně ležet,stočený do klubíčka.
James rychle přiklekl k Lilly.Ta se na něj podívala uslzenýma očima.Pohled na ní byl nepěkný.Kdyby James neviděl její rudé vlasy,tentokrát zmáčené krví,ani by nevěděl,že je to ona.Lilly měla po celém těle otoky,tržné rány a škrábance.Kůži měla namodralou od modřin i od nachlazení.
Otevřela pusu a chtěla něco pošeptat,James se k ní sklonil blíž.
"Neboj Lilly,jsem tady s tebou,už je dobře."šept a chytil jí za ruku.Byla mrtvolně studená.
Lilly jen němě otevírala ústa,nebyla schopna vůbec promluvit.Nadzvedla klimbavě hlavu a najednou omdlela.James s hrůzou nahmatal tep na jejím krku.Ke své úlevě zjistil,že tep má,sice slabý,ale byl tam.
Lilly nehnutě ležela na zemi a už se nepohnula.

5.kapitla-hola,Itálie volá

12. března 2008 v 19:35 *Syn jako otec...nebo ne??*
No a je tu další kapča k téhle povídce.Už se konečně dočkáte odjezdu do Itálie,kterého se Lilly trochu bojí.(Proč asi)Takže čtěte a nezapomeňte mě pak pomocí komentů ohodnotit.Pěkný počtení…….Vaše Maggdinka ♥
Hola,Itálie volá
Lilly si právě balila.Sarah a Jessica seděly na posteli a sledovaly jí.
"Ach jo Lilly,to je trapný že tady měsíc nebudeš.Nedokážu si bez tebe Bradavice představit ani na jeden den."řekla smutně její nejlepší kamarádka Sarah.
"Ale Sar,to tady beze mě přežijete,spíš,abych to já přežila bez vás.Bože měsíc s Potterem!"odpověděla Lilly a objala svojí kamarádku.
"Jasně že to přežiješ.Podle mě bude James úplně jiný,než když má vedle sebe Siriuse."snažila se jí ujistit Jessica,když Lilly objala i ji.
"No jo,zejtra už je prvního.To ten měsíc nějak rychle utekl co?"posteskla si Lilly a hodila do kufru boty.Ty věci,které si do Itálie nebrala házela na svojí,od zítřka prázdnou postel.Brumbál pouze řekl,že jedou někam na jih a tam v říjnu bývá ještě docela teplo,tak si moc teplých věcí nebrala.
Druhý den,po snídani šli všichni studenti na vyučování,pouze ti kteří jeli někam pryč stáli ve Vstupní síni a vedle sebe měli kufry.Lilly se naposledy odejmula s kamarádkami a ty už běžely na vyučování.Sirius,Remus a Peter se zase rozloučili s Jamesem a také odešli,takže tady spolu stáli už jenom James a Lilly.
Po pár minutách přišel Brumbál a stoupnul si před všech osm dvojic.
"Moji milý,tak se s vámi na měsíc loučím.Doufám,že až se v listopadu uvidíme,že budete zase o něco chytřejší a znalejší kultury příslušné země."začal Brumbál a mrkl na ně.
"Teď se všichni přepravíte Bradavickým Expresem do Londýna a odtud si najdete příslušná přenášedla.Tady každé dvojici předám obálku,tu si přečtěte až ve vlaku.Je v ní ulice a přesné místo vašeho přenášedla.O kufry se nestarejte.Až dorazíte,kufry už tam na vás budou čekat.Tak,doufám,že se ve dvojicích lépe poznáte a spřátelíte."při těchto slovech pohledem sjel na Lilly a Jamese. "Před školou na vás čekají kočáry,které vás dopraví k vlaku.No a mě už nezbývá nic jiného,než vám popřát šťastnou cestu."domluvil a pokynul jim ven.Všechny dvojice vyšli před hrad,kde čekalo osm kočárů bez koní,přesně takové,jaké je vždy vozí na začátku roku od nádraží do Bradavic.Pro každou dvojici tu byl jeden kočár.
James přešel k tomu poslednímu,otevřel dvířka a se vší galantností Lilly pokynul,aby vlezla dovnitř.Pak si nastoupil za ní.Jakmile nastoupili,kočáry se daly do pohybu.Po deseti minutách dorazili na nádraží do Prasinek.´Tam už na ně čekala rudá lokomotiva,ale pouze se dvěma vagóny.
Lilly s Jamesem si našli volné kupé a zavřeli se v něm.Oba si sundali malé batohy,které si na cestu vzali a Lilly si z toho svého vytáhla nějakou knížku.Sedla si k oknu a dala se do čtení.James si sedl radši ke dveřím,nechtěl jí moc rozdráždit už na začátku jejich cesty.
Jenže to by nebyl James,aby dlouho vydržel potichu a tak po pěti minutách na Lilly promluvil. "Co to čteš?"
Lilly vzhlédla překvapeně od knihy. "Odkdy tebe zajímají knihy?"ušklíbla se na něj.
"No třeba ty o obraně proti černé magii."pokrčil James rameny a odvrátil zrak ke dveřím,ale Lilly jeho odpověď překvapila.
"Ty čteš knihy?Že jsem tě nikdy neviděla."řekla a on se na ní otočil.
"Většinou v pokoji a hodně o prázdninách,když nemám co dělat.Je na tom snad něco divného?I Potter občas může číst."přikývl.
"Promiň,nechtěla jsem se tě dotknout.Jen mi prostě nepřijdeš,jako někdo,kdo se zajímá o odbornou literaturu."omlouvala se Lilly rychle.
"Já obranu proti černé magii neberu jako naučnou literaturu,prostě mě to baví.Hlavně kouzlení v praxi."
"Co jsi třeba z obrany četl?"zajímala se Lilly a zaklapla knížku,James byl rád,že našli nějaké téma.
"Obranná kouzla v praxi…Jak se vyvarovat uřknutí…Snadno a rychle bystrozorem a plno dalších."vyjmenoval James pár názvů.
"Ty jsi četl knihu o bystrozorech?"vyvalila Lilly oči.
"Jo,chtěl bych být bystrozorem.Až jednou vyjdu ze školy,chtěl bych bojovat proti Smrtijedům a proti Voldemortovi a hlavně proti takovým jako je Malfoy,Blacková a nebo Srabus."přitakal James a byl nadšený Lillyiným překvapením.
"Ty bys chtěl jít proti Voldemortovi?Ty se ho nebojíš?"Lilly spadl pusa skoro až na sedačku na které seděla.
"Ne,ale hlavně se mi hnusí to,co dělá a jak to dělá.Jak lidi mučí,nebo jen tak zabije toho,kdo mu stojí v cestě."
"Vím,co si teď asi říkáš.On má co říkat,věší nějakého Snapea do vzduchu taky jen proto,že se mu nelíbí."pokračoval a podíval se na ní.
"Ne,já si nemyslím,že jsi stejný.Ty to děláš,jen proto že tě naštval,nebo pro zábavu.Rozhodně tvoje kouzla nejsou zlá,jako těch Zmijozelskejch.To si nemysli,já tě s nima do jednoho pytle neházím.Ať jsi jakýkoliv,nejsi zlý.To vím."vyvracela rychle Lilly jeho tvrzení a bylo na ní vidět,že to myslí vážně.
"Já myslela,že budeš chtít hrát famfrpál,jsi v něm tak dobrý."navázala pak a v tu ránu se začala červenat.
"Já myslel,že ani nevíš,jak hraju!"vyvalil oči pro změnu James.
"Jasně že vím,jak hraješ,když jsi nejlepší hráč za poslední století."
"No famfrpál jsem taky chtěl hrát,jenže co bych komu přinesl?Nikomu bych nepomáhal.Když budu bystrozor,budu aspoň pomáhat hodným nevinným lidem."odpověděl James na její předchozí otázku,aby zamaskoval,jak je v rozpacích.Po tomhle rozhovoru se v Lillyiných očích podstatně změnil k lepšímu.Myslela si,že je nafoukaný,ale teď poznala,že chce pomáhat ostatním.Ještě dlouho si povídali na mnoho nejrůznějších témat.
Konečně vlak zastavil na nádraží v Londýně.Bylo asi šest hodin.
"Ta obálka."vykřikla Lilly,když vystoupili z vlaku a otevřela obálku,kterou jim dal Brumbál.
"Co tam je napsané?"zajímal se Jimmy a díval se jí přes rameno,při tom ho do nosu uhodila sladká vůně z jejích vlasů.
"Cornwall Road.V nějakém keři."oznámila Lilly,když si lísteček přečetla. "Víš,kde ta ulice je?"
"Jasně,kousek odtud."řekl Jimmy a oba prošli přepážkou na mudlovské nádraží.Odtud jí pak James vedl do postraní ulice.
"Je tam napsáno,v kolik to přenášedlo odlétá?"zajímal se James.
"Jo,v sedm."přitakala Lilly.
"Tak to máme ještě půl hodiny."
Hledali na Cornwall Road v každém keři.Kolemjdoucí mudlové se tvářili dost rozpačitě,když vylézali nebo zalézali do keře.
"Už je skoro sedm a my ho nemáme,uletí nám."začala Lilly zmatkovat.
"Mám ho."vykřikl James a vylezl z jednoho keře.Lilly byla kousek od něj a všichni mudlové se na ně podívali.James rychle botu schoval,protože přeci jen vypadalo divně,když se někdo raduje z nálezu staré a otrhané boty.
Lilly k němu přispěchala a podívala se na botu.
"To je ono?"zeptala se trochu zklamaně.
"Jasně,tys ještě nikdy přenášedlem necestovala?Musí to být nějaká obyčejná věc,aby jí nějaký mudla nevzal."přikývl a zatáhl jí do postraní ulice ve které to páchlo a bylo tu hodně popelnic.
"Za půl minuty."informoval James Lilly a chytil se boty.
"A co mám dělat?"podívala se na něj Lilly.
"Prostě se jí chyť a ona tě přepraví tam kam má."odpověděl James,i když nechápal jak taková chytrá čarodějka jako ona,nevěděla o cestování přenášedlem nic.
Lilly na botu pochybovačně vztáhla ruku.Za chvíli oba pocítili prudké škubnutí za pupíkem,jako by jim tam někdo zarazil neviditelný hák.Pak se všechno kolem začalo točit a kolem nich se objevila změť nepřehledných tvarů a barev.
Po chvíli točení ustalo a oni se natáhli jak širocí tak dlouzí do teplého písku.Oba do uší uhodilo hučení vln a slaná mořská vůně.

38.kapitola-peklo jménem Azkaban

12. března 2008 v 16:01 *Harry Potter-naděje umírá poslední*
Tak a je tady opět další kapča.Tahle je taková drastická,takže vy,co se vám dělá špatně,jen když něco hnusného čtete,tak si dejte radši zpátečku.Tím vás samozřejmě nechci odrazovat od čtení,jen s chutí do toho,ale nedoporučuji při tom jíst.Pište zase komenty,píšu to sem sice pořád,ale vy jste se moc nezlepšili……Vaše Maggdinka ♥
Peklo jménem Azkabanu
Harry seděl ve svém temném vězení.Bylo to teprve pár minut,co ho sem dovlekli.Nebo snad několik hodin,nebo několik dní?Harry nevěděl.Věděl pouze,že záchrana je v nedohlednu.Ano,vydržel už dva týdny u Voldemorta,vydrží i tady.Protože tady s ním v porovnání s Voldemortem zacházeli,jako ve vatičce.
Harry seděl přimáčknutý ke zdi,byla tu ukrutná zima,protože vězení stálo uprostřed severního moře a všechny stěny tady byly vlhké a prostydlé.Harry si dýchal na dlaně v naději,že se snad aspoň trochu zahřeje.
O nějakou tu chvíli déle,pro bližší informaci to bylo asi pět hodin,Harry uslyšel za dveřmi své cely kroky.Nedalo se říci,že by se bál,ale moc se mu nezamlouvalo,že sem někdo jde.Nesou mu snad jenom nějaké jídlo?
Kap…na Harryho hlavu skápla kapka vody,která se už dlouho klimbala na stopě a až teď se od něj odlepila.
Klap…klap…kroky se stále blížili,podle zvuku mohl Harry pouze odhadnout,že se jedná pouze o jednoho člověka.
Kap…další kapka spadla vedle něho.Harryho tyhle zvuky,uprostřed téhle nicoty a němoty přímo děsily.
Klap…kap…klap….zvuky dopadajících kapek a kroků za dveřmi se mísili a byly čím dál častější.Každou chvíli už se musely dveře jeho cely otevřít.Harry jenom vyčkával co s ním bude dál.
Konečně se dveře se skřípěním otevřely a v nich stála postava v kápi,Harry se vyděsil,pohled na Mozkomora v Azkabanu nebyl žádný med.Počkat,ale mozkomorové nemají nohy,nezanechávají žádné stopy.Tohle musí být člověk.Osoba beze slova Harryho surově zvedla z podlahy,utáhla už tak pevná pouta na jeho zápěstí,až se mu zařezávaly do rukou a vyvedla ho ven na chodbu.Harrymu poskočilo srdce.Že by opravdu Brumbál našel způsob,jak ho dostat ven a teď ho odvádějí pryč?Když před sebou ale uviděl masivní kované dveře,naděje v něm zhasla.Ať už bylo za dveřmi cokoliv,určitě to nebylo nic dobrého.
Dveře se sami otevřely,když už byli Harry a jeho věznitel u nich.Harrymu stačil jeden jediný pohled na místnost,aby si udělal jasnou představu,co se bude asi dít.
Naproti dveřím viseli ve zdi čtyři okovy,pro čtyři končetiny.Ty nižší,na nohy,byly asi půl metrů nad zemí,takže v nich vězeň visel ve vzduchu,bez jakékoliv opory.U dveří stál stůl a na něm byly různé pomůcky,jaké Harry v životě neviděl,ale pěkně nevypadaly.Leželo tu něco co vypadalo jako obří vývrtka na víno,několik bičů,masivní hřeby a plno dalších věcí,které Harry ani neuměl identifikovat.Za své vypovídala hlavně podlaha pod okovy a zeď za nimi.Všude byly krvavé cákance a hluboké rýhy,způsobeny různými zaklínadly a předměty na stole.
Věznitel Harryho surově dotáhl ke zdi.Nejdřív mu připoutal ruce a pak nohy,takže Harry visel jen tak ve vzduchu držený pouze za končetiny.S hrůzou ,ale i trochu zvědavostí,čekal,co se bude dít dál.
Osoba přešla ke stolu a vzala si jeden bič,na jehož koncích byly kovové háčky a beze slova přešel k Harrymu.Harry věděl,co teď přijde a ani trochu se mu to nelíbilo.Nemohl ovšem nic dělat,ale nechtěl křičet,nechtěl ukázat svoji slabost a tak čekal na první ránu rozhodnutý,že ať ho to bude bolet jakkoli,nebude křičet.
Věznitel,nebo chcete-li mučící,přistoupil k Harrymu a rozpřáhl se bičem.Harry přimhouřil oči a vyčkával.
Vězením se rozlehla ošklivá rána do lidského masa.Harry se podíval dolů a zjistil,že má na břiše velký krvavý šrám.Mučitel se znovu rozpřáhl a podruhé,potřetí a počtvrté ho zasáhl.Napočtvrté se dokonce háčky na konci biče zaryly Harrymu do míst kde má žebra a ulouply mu kus kůže,spolu se svaly.Harrymu se chtělo strašně křičet,ale silou vůle se přesvědčil neřvat a tak křičelo pouze všechno v jeho nitru.
Teď mučící bič odložil a vzal do rukou hřeby.Poprvé za celou dobu promluvil. "Tohle bude trošičku bolet."a na ústech,kam Harry zahlédl se mu vykouzlil široký a škodolibý škleb.Harry nevěděl,kam mu chce ty hřeby vrazit,pouze věděl,že to bude bolet ještě více než rány bičem.Harry zavřel oči a vyčkával na pekelnou bolest,která se měla každou chvíli dostavit.
"Ááá."Harry to nevydržel,i kdyby stokrát chtěl a vykřikl.Cítil jak mu studený kov prošel nártem až dolů na chodidlo.Pak ho mučitel zase bolestně vytáhl.Tohle se opakovalo asi čtyřikrát.Harry měl pocit,že si snad ukousne jazyk,jak se snažil nekřičet a myslel,že se snad jeho tělo rozerve,jakou uvnitř,ve všech vnitřnostech,kostech i svalech cítil bolest.
Pak mučitel hřeby odložil a pro změnu si vytáhl hůlku.Švihl s ní jako s bičem a Harrymu se na obličeji otevřela hluboká tržná rána,ze které se okamžitě začala valit krev.
Sectumsempra,pomyslel si Harry a rány hůlkou snášel ještě asi pět minut.
Asi po půl hodině dalšího mučení ho věznitel odpoutal,takže Harry spadl na chladnou zem a na těle pocítil,jak spadl do kaluže své vlastní krve.Mučící ho nenechal odpočnout,hrubě ho zvedl a jako kus hadru ho hodil na dřevěný stůl,kde ho opět připoutal za končetiny.Jenže tentokrát byl připoutaný břichem ke stolu.Už mu bylo jedno co s ním budou dělat,chtěl padnout do bezvědomí a už se neprobudit.
Věznitel se nad ním sklonil s hůlkou a začal mu sní přejíždět po zádech.Byla to taková bolest,jako by se mu do lopatky,kde hůlkou jezdil,zabodávalo snad tisíc malých jehliček.Vypadalo to,jako by mu tam něco kreslil,protože to nebyly nepřehledné čáry,ale Harry,který byl už částečně mimo,nevnímal co mu tam na lopatku dělá.
Po půl hodině ke své velké úlevě padl do bezvědomí.
Harry se probudil až po několika hodinách ve své původní cele.Vůbec nevěděl,jak ho sem dopravili.Podíval se na své nohy a viděl že oba nárty má asi třikrát probodnuté skrz,při tom pohledu se mu udělalo špatně od žaludku.Pak si přejel dlaní přes lopatku,jakmile se dotknul,jako by byla kůže spálená od dlouhého pobytu na slunci,Pálila ho a štípala.Harry si opět lehl na podlahu a za pár minut opět upadl do neklidného spánku,plného děsivých snů.
Na lopatce,kde se mu zapichovali maličké jehličky bylo vyobrazení zlomené hůlky ze které prýštili jiskry.Bylo to tetování a pod obrázkem bylo napsáno tlustým černým písmem Hell in Azkaban.

4.kapitola-jako dřív

12. března 2008 v 13:16 *Syn jako otec...nebo ne??*
No a jelikož jsem nemocná a nudím se,tak se to s kapitolami jen hemží.Omlouvám se,tahle kapitolka je dost krátká a je taková o ničem,ale něco jsem tam vložit musela,než odjedou do oné slunné a mé tolik oblíbené Itálie.Moc se neradujte,zítra už jdu do školy,takže to sem nebude přibývat tak často,jako doteď.Je tady další pokryčko k mé zatím poslední kapitolovce.Takže pište komentáře a přeju hezký čtení.Nezklamte mě s těma komentama…….Vaše Maggdinka ♥
Jako dřív
Lilly se pak v následujících dnech s Jamesem nebavila.Věděla,že to trochu přepískla a svým způsobem jí ho bylo i trochu líto,ale byl to přece jen pořád ten otravný Potter.Jeden večer seděla ve společence a dělala si u jednoho stolu úkoly společně s Jess a Sarah.Pobertové seděli skoro vedle nich,což nebylo Lilly moc po chuti,protože se nemohla soustředit,jelikož Potter s Blackem dělali rámus,jak bylo jejich dobrým zvykem.Lilly už byla dost vytočená,že se nemůže soustředit,ale to co uslyšela potom,to jí vytočilo nejvíc.
"Ale Evansová se nám přes prázdniny pěkně vyvinula,co říkáte?"nadhodil Sirius.Lilly zrudla vzteky,že to o ní říká ten vymaštěnec Malfoy,to jí ani nepřekvapovalo,ale,že o ní mluví i oni,ještě k tomu,když vědí,že je slyší,to už na ni bylo trochu moc.
"Jo to máš pravdu Tichošlápku,ta se rodičům povedla."přikývl James Potter.Lillyino rozhořčení se stupňovalo,vždyť oni o ní mluvili,jako o nějakém zboží,jako o nějaké věci,na které si dal její výrobce záležet.
"Tak hele,když přehlížím to vaše mletí a to,že se nemůžu soustředit na úkoly,aspoň se o mě nemusíte bavit."vytočila se Lilly a otočila se k jejich stolu.Sirius i James na ní překvapeně zírali a Remus ten si jen složil obličej bezmocně do dlaní.Věděl co přijde,věděl,že následuje zase jedna z těch ostrých hádek.
"Evansová,neříkej,že se ti nelíbí,když tě někdo chválí."prohlásil James suverénně.
"Ne Pottere,když jsi to ty,tak to neberu jako kompliment,ale jako nadávku.A když už někoho chválíte,jak ty říkáš,nedělejte to aspoň za jeho zády a pro smích celé společence."odsekla Lilly naštvaně a zuřivě na Jamese zahlížela.
"Tak promiň,nechtěli jsme se dotknout tvého ega."vložil se do toho Sirius.
"Ty drž klapačku Blacku,tebe jsem se na nic neptala."vyjela na něj Lilly a Sirius jen pokrčil rameny a radši se do toho nepletl.
"Pottere zalez do toho svýho psího pelechu."zavrčela Lilly na Jamese.
"Dobře,ale jenom když do toho pelíšku půjdeš se mnou."zazubil se James.
"Tak hele psí pelech je můj."ozval se ublíženě Sirius.Remus vedle něj jen stěží zadržoval smích.
"Potrefená husa vždycky zakejhá viď Tichošlápku.Tedy v tvém případě pes zaštěká."zasmál se Remus na Siria.
Lilly nechápala čemu se tak smějí,ale upřímně jí to štvalo.Sbalila si všechny věci ze stolu a zabouchla se ve svém pokoji.
Druhý den šla Lilly i s Jessicou a Sarah na lektvary,když uslyšela křik.Přidaly do kroku a když došly před učebnu uviděly jim moc dobře známou scénku.Ve vzduchu před nimi visel Snape a pod ním stáli James,s napřaženou hůlkou a Sirius a oba se do něj pouštěli nevybíravými slovy.
"Pottere,ihned ho pusť."zařvala Lilly a doběhla až k Jamesovi.
"Proč bych tě měl poslouchat?"opáčil James a hůlku držel dál napřaženou. "Se zase zastáváš svého slizkého přítele?"
"Není to můj přítel o moc větší než ty."odsekla naštvaně Lilly.
"Já myslel,že jo."vydechl trochu překvapeně,ale stále nad věcí James.
"Ten kdo mi nadává do Mudlovské šmejdky,ne."vyprskla.
"Takže já jsem tvůj přítel?"vyhrkl James s nadějí v očích.
"Ne."zarazila ho stroze Lilly. "A už ho pusť,překrví se mu mozek."
"Toho bych se zas tak nebál,on totiž žádnej mozek nemá."zachechtal se Sirius svým štěkavým smíchem.
"Už včera jsem ti říkala,aby ses do toho nepletl Blacku."
"Tak sorry."pokrčil Sirius rameny a radši od ní odstoupil.
"Ty ho nepustíš?"podívala se Lilly na Jamese.
"Proč?"opáčil Potter.
"Jak chceš."řekla Lilly a vytáhla si hůlku.
"Ale Evansová,přece jí proti mně nechceš použít,víš že se mimo hodiny nesmí kouzlit."řekl James,ale bylo vidět,že se trochu polekal.
"Já jsem prefektka,takže klidně můžu k tomu,abych urovnala pořádek."řekla Lilly s ledovým klidem a dál na Jamese mířila hůlkou.
"Petrificus Totalus."vykřikla pak a vyslala na překvapeného Jamese kouzlo,kterému se jen o kousek uhnul.
"Teda Evansová,to jsem nevěděl,že se umíš takhle naštvat."řekl pak uznale James.
"Pusť ho prosím."řekla Lilly pak,protože věděla,že jinak u něj neuspěje.A opravdu,to kouzelné slůvko vyslané z jejích úst,udělalo s Jamesem své.Ten spustil hůlku a Srabus se rozplácl na podlahu jako slizká ropucha.
"Máš štěstí,že za tebou Evansová furt stojí."mrkl na něj James výhružně,když se Snape sbíral ze země.
"Za tímhle já nestojí."rozčilila se Lilly a kývla hlavou k Snapeovi. "Jenom nesnáším,když tady na každého,kdo se ti znelíbí machruješ s tím,jak umíš dobře kouzlit."
"Díky za poklonu Evansová."vydechl James uznale.
"To nebyla pochvala."sykla Lilly,když se otevřeli dveře a hlas profesora Křiklana je vyzval dovnitř.
"Bože a s tímhle jedu už za týden do Itálie,ještě k tomu na měsíc!"ozval se v Lilly její první hlásek,když si sedala do první lavice a vytahovala si učebnice.
"Ale je sexy."přispěchal hned hlásek druhý.
"Co to meleš,Potter není sexy.Furt si cuchá vlasy,hraje si se zlatonkou a dělá ze sebe mistra všech kouzel."napomenul ho první hlas.
"Jo a přesně to ti přijde sexy.A má pěknej zadek."
"Ne nemá,jak můžu vědět,jestli má sexy zadek,když se na něj nedívám."
"Ale díváš a ani o tom kolikrát nevíš."ušklíbl se druhý hlas škodolibě a pak pokračoval. "A to jeho svalnaté a vypracované tělo.Mňam."
"Jak můžeš říct ve spojitosti s Jamesem Potterem slovo mňam."ozval se znechuceně první hlásek.
"Protože on je celý k nakousnutí."
Lilly rychle své vnitřní hlasy silou vůle zahnala pryč a dál už se soustředila pouze na přípravu lektvaru.Přesto své myšlenky nezahnala úplně,stále o Jamesovi přemýšlela,aniž by si to vlastně uvědomovala.

37.kapitola-rodina nade vše

12. března 2008 v 12:35 *Harry Potter-naděje umírá poslední*
Je tady zase kapča k "HP naděje…" - ani nevím,jak jí mám popsat,ale myslím,že není tak špatná,takže hlavně pište komenty,ať vím,jak jsem se svým spisovatelským uměním na tom.Travám alespoň na pěti komentech.Uznejte,to není moc……..Vaše Maggdinka ♥
Rodina nade vše
"Ginny,vstávej."Ginny ještě pořád seděla na zemi ve Velké síni a všichni na ní zírali.Maggie s Rebekou jí zvedaly na nohy.
"Neboj Ginny,já to takhle nenechám."to k ní přišel Brumbál. "Všichni víme,že je Harry nevinný a oni to vědí taky.To zase někdo dostal skvělý nápad,aby bylo vidět,že něco dělají.Tímhle si akorát pobouří lidi proti sobě."
Ginny stála se skloněnou hlavou a z očí jí stékaly slzy.Zírala na ní celá velká síň,ale jí to bylo jedno.Najednou prudce zvedla hlavu a vydala se ke dveřím vedoucím do Vstupní síně.
"Ginny,kam to jdem."křikla za ní Hermiona od stolu.Ginny se otočila.
"Když se opět částečně dostalo ministerstvo k moci,určitě tam bude nalezlej Percy."vysvětlila Ginny.
"Přece nechceš jít za tím parchantem a prosit ho na kolenou,aby Harryho pustili?"vykřikl Ron a doběhl za sestrou.
"Jo,kvůli Harrymu se klidně budu ponižovat i před tím nevděčníkem."odsekla Ginny a vytrhla se z jeho sevření kolem zápěstí.Na to už nestačil nikdo nic říct,protože Ginny vyběhla z Velké síně a pak dál po školních pozemcích až na hranice,odkud se přemístila.
Maggie jim včera řekla přesnou polohu nového ministerstva,zjistila si to,jakmile se o tom napsalo.
Ginny se s prásknutím objevila v jedné staré a smradlavé uličce na kraji Londýna.Vůbec to tu nevypadalo,že je v blízkosti nějaké ministerstvo kouzel,ale Ginny od Maggie věděla,že musí k jednomu na pohled rozbitému pouličnímu osvětlení.
"Jaký je účel vaší návštěvy."ozval se odněkud ze sloupu ženský úřední hlas.
"Jdu nakopat Percyho Weasleyoho do zadku."odsekla Ginny naštvaně.
"Děkuji."odvětil hlas.Najednou se lampa nad Ginny rozsvítila a světlo,které z ní vytrysklo pohltilo Ginny a ona se propadla do podzemí.
Ginny se objevila v jakési hale,byla docela prostorná,ale ani v nejmenším to tady nepřipomínalo ono velkolepé ministerstvo,jako bylo to předchozí.Byly tu pouze dva krby a nepobíhalo tady stovky kouzelníků,jako obvykle.Vzadu byl stůl a za ním seděl nějaký znuděně se tvářící čaroděj.Ginny došla k němu a on si jí prohlédl skeptickým pohledem od hlavy až k patě.
"Co si přejete?"vyštěkl na ní poněkud nezdvořile.
"No dovolte."Ginny zkusila naštvaný tón. "Jsem sestra Percyho Weasleyoho,jdu za ním."
"O to tedy promiňte."kouzelník najednou úplně změnil tón. "Výtahem do třetího patra a první dveře vlevo."
Ginny poděkovala,prošla výklenkem a vstoupila do jednoho ze třech výtahů.To musel Percy klofnout nějaké dobré místo,když si ho tak váží,pomyslela si Ginny pro sebe,když mačkala tlačítko 3.patro.
Hned na prvních dveřích vlevo,jak jí poradil čaroděj,uviděla štítek Percival Weasley-1.náměstek ministra kouzel .
Zařídil si to dobře,jen co je pravda,odfrkla si Ginny v duchu a zaklepala na dveře.Nevěděla,jak jí bratr přivítá,jestli ji vyhodí,nebo vyslechne,přece jen na něj taky nebyla nejhodnější.
"Dále."ozval se jí dobře známý hlas.Ginny vzala za kliku a vešla do hodně honosně zařízené kanceláře.Percy vzhlédl od pergamenu,po kterém právě jezdil brkem a něco psal a zůstal na Ginny zírat.
"Ginny."vyhrkl po chvíli ticha. "Co tě ke mě tak náhle přivádí?"
Ginny byla ráda,že ji nevyhodil a zeptala se. "můžu si sednout?"a ukázala na židli před Percyho stolem,určenou pro návštěvníky.
"Oh,jistě,promiň.Zaskočil mě tvůj příchod.Tak co tě ke mně přivádí."přikývl,pokynul aby se posadila a sám si sedl do svého pohodlného křesla.
"Harry."Ginny usoudila,že bude nejlepší,když přejde rovnou k věci a nebude chodit kolem horké kaše.
"Aha,jistě."přikývl Percy. "Co konkrétně?"
"Co konkrétně?Percy,nepraštila tě vrba mlátička?Harry hnije ve vězení a proč?Jen proto,že vy nevíte co dělat dál a zatknete jeho,protože prý pracuje pro Voldemorta.Promiň,ale větší stupiditu jsem neslyšela."rozčilila se Ginny a na bratra se rozkřikla.Ten na ní zůstal zírat a pak řekl. "Vidím,že máš ještě prořízlejší pusu,než když jsem tě viděl naposledy."
Ginny jen znechuceně zavrtěla hlavou. "Pustě ho.Hned!"
"To nemůžeme udělat.Za prvé,nejsem ministr a za druhé,proč by jsme to měli dělat?"odbyl ji Percy.
"Ale Percy,jsi ministrův náměstek,kdybys se přimluvil."začala Ginny,ale Percy ji umlčel jedním gestem."Přimluvil?A nechal se vyhodit z tohohle místa,ani náhodou."
"Pro tebe je důležitější kariéra,než pravda a spravedlnost?"vykulila Ginny nevěřícně oči.
"Percy,já tě prosím."Ginny sklouzla z křesla a klekla si Percymu k nohám a dodala."Já tě prosím na kolenou.Svého vlastního bratra!"
"Vstávej."vykřikl rychle Percy a zvedl ji na nohy.Pak se mu na obličeji objevil zlomyslný úšklebek a pokračoval. "Propustíme Harryho,ale pod jednou podmínkou."
"Cokoliv."vyhrkla Ginny a bratra pozorně poslouchala.
"Propustíme ho pouze s jeho pokrevním příbuzným a jelikož pochybuji,že jeho mudlovská teta si pro něj půjde do vězení…."vyřkl Percy podmínku.
"Ale Percy,vždyť víš,že jeho teta pro něj nepůjde a že jeho rodiče jsou mrtví a jiné příbuzné…."najednou se jí rozsvítily oči a ústa se jí roztáhla v triumfálním úsměvu.
"Platí?"vyhrkla a natáhla k Percymu ruku.
"Jasně,pokud se prokáže,že je to jeho příbuzný,tak platí."řekl Percy s tiskl její ruku na znamení zpečetění jejich domluvy.
Ginny se chtěla otočit k odchodu,ale pak se zadrhla. "Můžu použít tvůj krb?"
Percy jen dal najevo gestem,že klidně může a Ginny se pomocí letaxu přepravila rovnou k Maggii do kabinetu.Měla štěstí,Meg zrovna žádnou hodinu neměla.
Jak se v jejím krbu objevili plameny,šíleně se lekla.
"Tady jsi,kde jsi byla?"vyhrkla,když se Ginny vynořila ze smaragdových plamenů.
"Na ministerstvu,za bratrem."vydechla Ginny a sdělila Maggii podmínku,kterou jí Percy stanovil.
"No to je skvělé!"vydechla Meg. "Tak to nebudeme čekat a jdeme rovnou tam.Myslím,že zdržovat se s tvým bratrem je zbytečné,my lepší lidé,chodíme rovnou za ministrem."
Chytila Ginny a obě na místě zmizeli v plamenech.Objevili se ve velké pracovně,kde za stolem seděl Rufulus Brousek,ministr kouzel.Strašně se lekl,když se tam děvčata objevila.
"Co to děláte?"vykřikl a vyskočil ze svého křesla.
"Určitě vás můj bratr Percy Weasley informoval o naší podmínce a když jí splním,propustíte Harry Pottera."Ginny se snažila mluvit co nejzdvořileji,i když uvnitř už tak zdvořilá nebyla.
"Ano,informoval."přikývl zmateně Brousek.
"A tady je.Představuji vám Maggii Greyovou,sestru Jamese Pottera a tím pádem Harryho tetu."řekla Ginny a představila mu Maggii.
"Ale James Potter neměl sourozence,byl jedináček.To jste si mohla chytit kohokoliv a říci,že je to Potterova příbuzná."bránil se Brousek.
"Klidně zavoláme profesora Brumbála.Ten má o všem dostatečný materiál."zacukrovala slaďoučce Meg.
"Ještě si něco vyjasníme."řekla pak,než se chtěla přemístit. "Uznáte,že je Sirius Black nevinný."
"Proč bych to dělal?"vyprskl Brousek a narovnal se do vší své výše.
"Snad proto,že je nevinný."teď vyprskla Maggie.
"Předložte mi důkazy."vyštěkl ministr.Maggie chvíli přemýšlela a pak triumfálně řekla. "Dobrá tedy,když vám přivedu Petera Pettigrewa,uznáte jeho nevinnu?"
"Peter Pettigrew je mrtvý,ale když jste tolik přesvědčená.Ano pokud mi přivedete živého Pettigrewa a důkaz,že jste sestra Jamese Pottera,je váš Sirius Black i Harry Potter a oběma se veřejně omluvím."přikývl nakonec Brousek,protože přece neměl co ztratit.
"Tak fajn.Já jdu pro Brumbála a pak vám přivedu i Červíčka."přitakala spokojeně Meg a zmizela v plamenech.Ginny a ministra tam nechala chvíli o samotě,ale co nevidět,byla zpátky i s profesorem Brumbálem.
"Dobrý den Rufulusi."pozdravil Brumbál zdvořile ministra.
"Dobrý den Brumbále."odpověděl Brousek.Brumbál sebou nesl knihu.
"Tady máte důkaz,že jsou Maggie a James sourozenci."řekl Brumbál a otevřel knihu.Byla to kniha,do které se zapisují už při narození kouzelníci,kteří později nastoupí do Bradavic.
"To jste tam mohl teď dopsat,Brumbále."odfrkl si Brousek když se podíval do knihy.
"Ale Rufulusi,vy nejste hloupý,přece víte,že se tam nic připisovat nedá,je to dané hned při narození.A mimo jiné jste na svatbě Jane Greyová a Johna Pottera byl a taky víte,že se jim narodili dvojčata a že se později rozvedli.Jane si vzala zpět své rodné příjmení."zakroutil Brumbál hlavou.
"Nemáte jediný důkaz,který by to vyvracel."dodal pak.
"Dobrá,dejme tomu,že je to opravdu teta Harryho Pottera."řekl pomalu Brousek.
"Tím se ovšem situace zcela mění a Harryho musíte propustit,dal jste své slovo."řekl Brumbál s úsměvem.
"Očekávám Harryho navrácení do školy do dvou dnů."řekl pak.
"Ale ještě mi pořád nepřivedli Petera Pettigrewa,jak slíbili.Až přivedou Pettigrewa,tak ho propustím."vymlouval se Brousek jak mohl.
"Ale Rufulusi,to je úplně jiná kauza,ale budiž."řekl Brumbál na závěr a i s Ginny se chytil Maggie a všichni tři se pomocí plamenů vrátili zpět do Bradavic.
"Maggie,teď musíte ještě vymyslet,jak dostat Petera od Voldemorta."konstatoval Brumbál,když stanuli v jeho pracovně.
"Nebojte Brumbále,mám plán."mrkla na něj Maggie a obě s Ginny vyšli ven z jeho pracovny.

3.kapitola-otravné druhé já

12. března 2008 v 10:02 *Syn jako otec...nebo ne??*
Ještě vás trochu potrápím,kapču k Volání srdce sem dám až dýl,aby jste byly napjatí.Protože mi sem nepíšete moc komentů a mě to jinak nebaví to sem psát,takže se zamyslete,nebo se taky stane ,že nová kapitolka nebude.No nic,užijte si čtení,ale pište komentáře.Aspoň pět prosííím……..Vaše Maggdinka ♥
Otravné druhé já
Lilly byla v následujících dnech pěkně podrážděná,stále se ještě nesmířila,že jede do Itálie s Potterem.Itálii milovala,byla tu několikrát s rodiči a opravdu si tuto jižanskou zemi zamilovala.Za normálních okolností by jí to přišlo děsně romantické,jenomže to,že jede s Potterem situaci zcela měnilo.I když zase byla pravda,že Potter jí už dobrých šest dní neotravoval,což byl v jeho případě veliký div.
Lilly se ke své hrůze dokonce několikrát přistihla,že si v tichosti nějakou tu hádku ze srdce přeje.Musela si přiznat,že jí ty hádky víc bavily než otravovaly.Ať už byl ten otravný James jakýkoliv,v Lillyiným Bradavicím prostě patřil.Nedovedla si představit jaké to bude,až po sedmém ročníku už nikdy Pottera neuvidí.Při této představě se mírně otřásala.I Sarah s Jessicou si všímali,že se Lilly až moc často zamyšleně dívá Jamesovým směrem.
"Slečno Evansová."Lilly sebou polekaně škubla.Seděla na hodině lektvarů v první lavici a před sebou měla kotlík plný dodělaného lektvaru.
"Slečno Evansová,dáte mi ten lektvar dnes,nebo na něj mám čekat do zítřka."promluvil na ní znovu profesor Křiklan,který seděl za katedrou kousek před ní.Lilly s hrůzou zjistila,že na ní kouká celá třída,a tak rychle vstala a donesla profesorovi lahvičku se vzorkem matoucího lektvaru.
"Má milá,je vám dobře?"prohlížel si ji Křiklan starostlivě,protože Lilly byla bílá jako smrt.
"A-ano."vykoktala. "Totiž…vlastně ne."vyhrkla vzápětí.
"Tak běžte na ošetřovnu,já vás omluvím i z příští hodiny.Koho máte?"
"Profesora Kratiknota."
"Dobrá,běžte."přikývl profesor a Lilly vyšla z učebny.Než za sebou zavřela dveře,neušel jí a hlavně dost překvapil Jamesův starostlivý výraz.Jenže Lilly nebylo špatně ani trochu,potřebovala jen být sama a hlavně v klidu.Šla pomalu od učebny,ale pak se zastavila,nevěděla kam má jít.
Konečně jí napadlo bezvadné místo.O něm věděla jen ona,nikdo jiný sem nechodil.Vyšla ven z hradu,venku panovalo krásné a poměrně teplé počasí.Lilly se prosmýkla mezi skleníky a zašla až za poslední skleník číslo deset.Zašla až úplně dozadu za skleník.Před ní se otevřela krásná a příjemná květinová zahrádka.Byla zde jediná lavička na kterou se Lilly posadila.Seděla a přemýšlela,tady se jí přemýšlelo krásně,v obložení všech těch roztodivných květin.Na chvíli jí vytrhlo z přemýšlení nedaleké zazvonění zvonku z hradu,které oznamovalo konec hodiny.
"Ten jeho starostlivý pohled,když jsi odcházela z hodiny."ozval se v Lillyině hlavě opět ten otravný druhý hlas.
"Starostlivý?Spíš tupý,Potter jinak čumět neumí."napomenul ho hlásek první.
"Vždyť se ti jeho pohled líbí."
"Ne nelíbí,má ošklivé oči."
"Víš moc dobře,že nemá."
"Tak dobře,nemá,má krásný oči,ale to nic neznamená."
"Aji ty vaše hádky ti chybí."druhý hlásek nedal pokoj.
"Co to meleš?Komu by chybělo věčný dohadování s tím arogantním magorem bez mozku?"
"Třeba tobě."
"Lilly?"Lilly sebou trhla a proklepala si hlavu,aby hádka uvnitř její hlavy zmizela.Polekaně se podívala před sebe.Jakto že jí tady našel?Nikdo o tomhle místě neví.Nejvíc jí ale překvapilo,že ze všech lidí které zná,jí hledá zrovna on.
"Co tady chceš?"vyštěkla trochu přehnaně Lilly.
"Tak promiň,bál jsem se,co ti je."sklopil James ublíženě oči k zemi.
On se o mě bál?
"Promiň,já to tak nemyslela.Jen mě překvapilo,žes mě tady našel.Jak víš,že jsem tady?"omlouvala se Lilly,když si uvědomila,že přestřelila.
"Vím kam chodíš,už dlouho to vím.První místo,které mě napadlo,že budeš,bylo tohle.Jak ti je?"
"No,mě vlastně nebylo špatně,prostě jsem nechtěla být na hodině.Potřebovala jsem přemýšlet."vysvětlila Lilly.Jimmy na ní zůstal překvapeně zírat,ještě nikdy se nestalo,že by se Lilly Evansová ulila z hodiny.
"Mě se taky nechce."přidal se,aby prolomil rozpačité ticho.Lilly se na něj podívala s pozdvihnutým obočím a trochu jí cukaly koutky úst.
"Jako by se mě někdy chtělo viď,jsi chtěla říct."zasmál se Jimmy. "Ale ne,teď to není kvůli učení,ale mám hlavu tak nabitou k prasknutí,že bych prostě další informace navíc asi nevstřebal.Můžu si přisednout?"
Lilly kývla a on se posadil vedle ní na lavičku.Byla dost malá,takže byly na sobě docela namáčknutí.Lilly se najednou zrychlil dech,když se její noha dotkla Jamesovi.
"Můžeme přemýšlet spolu."dodal a odzbrojujícně se na ní usmál.
Odzbrojujícně?Evansová,ty už si dojdi na vymytí mozku.Potter se přece neusmívá hezky a už vůbec né odzbrojujícně.
"Jasně."přikývla,když se vrátila v myšlenkách zpátky na zem.Chvíli seděli jen tak mlčky,ani jeden nevěděl,o čem by si měli povídat,sami spolu ještě nikdy nebyli.
"Poslední týden jsem hodně přemýšlel o tý Itálii."nadhodil James téma,když už ticho bylo tak husté,že by se dalo krájet.
"Jo,jo to já taky."chytila se toho rychle Lilly a byla mu vděčná,že něco vymyslel.
"Ty nejsi moc nadšená,že jedeš se mnou,co?"zeptal se James,na otázku za kterou by Lilly dala třeba deset milionu galonů,kdyby ji býval nevyslovil.Pak se rozhodla,že nejlepší bude,když odpoví popravdě.
"Je pravda,že jsem moc nadšená nebyla,když jsem se to dozvěděla,ale po tom týdnu mi trochu hlava vychladla.Třeba to nebude zas tak špatný."a jemně se na Jamese pousmála.Ten úsměv nebyl nijak velký,ale pro Jamese znamenal tolik,jako kdyby mu Lilly vyznala lásku.
"Určitě nebude."vyhrkl,když se vzpamatoval. "Určitě se líp navzájem poznáme a ani jeden tam nebudeme mít kamarády,takže se budeme chovat naprosto přirozeně a budeme se muset bavit spolu."zasmál se James.
"To máš pravdu."přikývla Lilly a zabrousila pohledem k Jamesově ruce.Dostala hrozné nutkání za ní chytit.
Lilliyan klidni se,je to jen Potterova odporná pazoura."ozval se jí v hlavě první hlásek.
"Ne,je to Potterova krásná ruka,za kterou by nebylo marný vzít.A co ty oči,jaký má asi oči?"odpověděl mu na to hlásek druhý.
Lilly sjela očima z jeho ruky do jeho obličeje a vyhledala oči.Byla údivem úplně bez sebe,nikdy si nevšimla,že má James tak krásné oříškové oči,ale ještě víc se lekla,když zjistila,že tyhle oči na ní celou dobu koukají a teď se pohledy jejích smaragdů a jeho oříšků spojily a nedaly se odtrhnout.S Lilly jako by se zatočil celý svět.Najednou pocítila,že ve své ruce něco drží.Aniž by se podívala dolů zjistila,že je to Jamesova ruka.Byla tak velká a až neuvěřitelně hebká.
"Konečně ho držím za ruku."v Lilly se zase probudil onen druhý hlas.
"Bože,je to Potter."odporoval druhý,ale marně.
"No a co."
"Probuď se!Je to ten arogantní idiot!"
Lilly až překvapivě rychle vytrhla svoji ruku z Jamesovi dlaně a pohledem ucukla jinam.James se od ní nervózně odsunul raději dál.
"Potter,jakto že mě chytáš za ruku!"pustila se do něj Lilly.
"Ha,pokud sis toho laskavě nevšimla,tvoje ruka to byla první,která tady někoho chytila."ušklíbl se James,ale zatvářil se trochu ublíženě.Co se to děje?Ještě před chvílí jim bylo s Lilly tak pěkně a teď najednou na něj řve.
"To teda ne,Pottere,proč bych tě měla chytat za ruku."bránila se Lilly dotčeně.Lilly ale věděla,že to byla ona,kdo koho chytil první za ruku.Jenže to nemohla Potterovi jen tak přiznat,to nešlo.
"To nevím."pokrčil James rameny,ale už neodporoval,protože věděl,že by to ani nemělo cenu a že by se tady takhle mohli hádat do nekonečna.
To už ale Lilly rozhořčeně vstala,naposledy se na Jamese rozhořčeně podívala a pak zmizela ze zahrádky pryč.
"Co blbneš Evansová?Proč jsi na něj taková?Vždyť byl doteď v pohodě a ty na něj takhle vyjedeš."ozvalo se v ní opět to otravné druhé já.
"Nic jiného si nezaslouží."bránil se hlásek první.
"Jsi na něj hnusná."

2.kapitola-splněná noční můra

11. března 2008 v 15:23 *Syn jako otec...nebo ne??*
No a je tu druhá kapitolka.Není nic moc,ale pochopte mě-teprve se to rozjíždí.Takže mě hnedka neodsuzujte.Omlouvám se za to,že je tak krátká,ale ta předchozí byla zase delší,takže je to vyrovnané.No jinak,jak už jsem řekla tahle kapitolka je všelijaký,takže mi prosím pište do komentů,jak se líbila,moc bych za to byla vděčná.Doufám,že se v komentářích budete stále a jenom zlepšovat,abych z vás měla radost…….Vaše Maggdinka ♥
Splněná noční můra
Lilly se ráno probudila a jen matně si vzpomněla,co se včera stalo.Po chvíli si vzpomněla na to klubko odporných zmijí i na Brumbálův proslov.Dnes už začínala škola,ne že by se jí do ní nechtěla,učení měla vždy ráda a bavilo ji poznávat nové věci,ale dnes se jí opravdu z toho krásně vyhřátého pelíšku nechtělo.Když se vzbudily i její dvě kamarádky,nakonec se přemohla a vylezla.O půl hodiny později,když se chystala projít skrz otvor ve zdi ven ze společenky a jít na snídani,vyrušil ji něčí hlas.
"Ahojky sluníčko moje,to dnes máme ale krásný den,co?"
Lilliyan pouze protočila oči a s přemáháním sebe sama se otočila na Jamese,který stál za ní i se svým obvyklým doprovodem.
"Hmm,ten den byl krásný,až do doby,kdy jsi mě pozdravil."odpověděla kousavě Lilly a vylezla ven na chodbu následovaná svými dvěma kamarádkami.James,jakby dostal hned po ránu studenou sprchu.Chvíli mu úsměv na obličeji povadl,ale za pár vteřin ho vystřídal nový.James Potter se nikdy nevzdává.
"Proč jsi na něj takhle hnusná?"sjela Sarah svojí rudovlasou kamarádku,když byly o dvě patra blíž k Velké síni.
"Já na něj?On je na mě takový.Kazí mi den hned po ránu."ospravedlňovala se Lilly.
"Jak prosím tě?Jenom tě pozdravil a ke všemu dost mile."nechápala Jessica.
"Co by jiné holky za Pottera daly.Je to jeden z nejžádanějších kluků na škole."pokračovala Sarah v kárání jejich kamarádky.
"Hmm,tak ty husičky,ať si za něj dají třeba milion galonů,ale já bych za něj nedala ani pytlík dračího trusu.Ani tak malou cenu pro mě Potter nemá."
Jess a Sarah si vyměnily bezradné pohledy a pokrčily rameny.Dál se tímhle tématem radši nezabývaly,věděly,že jakmile se začnou bavit o Jamesovi,Lilly vytočí každá maličkost.
První školní den proběhl v klidu,akorát Lilly měla zase kvůli Potterovi o trochu nervů víc,protože jí na hodině přeměňování rozlil na školní brašnu inkoust.I když jak on říkal,bylo to omylem.Jenže co se týče Jamese Pottera,u něj žádná špatnost není omylem,tedy aspoň to si myslela Lilly.
Na večeři si sedla na druhý konec stolu než Poberti,protože doteď jenom zázrakem nevypěnila.Celá Velká síň si šuškala,protože dnes se mělo oznámit,kdo pojede na onen tajemný zájezd do ciziny.Lilly v duchu doufala,že vyberou ji,jenže si musela taky připustit,že vyberou určitě i Jamese,protože co se týkalo kouzlení,byl dobrý,možná lepší než ona.Jenže pokud pojede někam s Potterem,tak buď ona skončí po návratu u Munga jako blázen,nebo jeho přivezou rodičům v rakvičce od krabičky sirek.
Konečně všichni dojedli,včetně Brumbála a ten vstal. "Nyní,jak jsem slíbil,vyhlásíme kdo pojede na zájezd.Upozorňuji,že každá dvojice pojede jinam a odjíždí se odtud prvního října.Až přečtu vaše jména,po večeři se přesunete se svojí dvojicí do mé pracovny."
Pak odněkud z kapsy ve svém hábitu vytáhl srolovaný pergamen a začal číst. "Za šestý ročník z Havraspáru pojedou Violet Sawyerová a Miranda Hustingsová."celý Havraspárský stůl propukl v jásot.
"Za Mrzimoru jedou Hugo Gollin a Eric Brian."teď i Mrzimorský stůl propukl v potlesk.
Dobrý,uklidňovala se Lilly.Zatím jsou to vždycky dvojce stejného pohlaví.Buď pojedu já a jedna z mých kamarádek,nebo Potter a někdo z nich.
"Za Zmijozel."pokračoval Brumbál hlasitěji,protože lomoz zesílil. "pojedou Severus Snape a Antonin Dolohov."tentokrát zajásal celý Zmijozel.
"A konečně za Nebelvír."všichni ztichli a Lilly pozorně poslouchala. "Lilly Evansová a James Potter."celá Velká síň zmlkla.Lilly jako by dostala matoucím kouzlem.Jakto že jsou jediná smíšená dvojice.Podívala se po svých kamarádkách,jestli se nepřeslechla,ale ty se na ní jen dívali stejně neuvěřitelným pohledem,jako ona.Podívala se na Pottera,ten se samolibě usmíval.Kdo jede ze sedmých ročníků,to už neposlouchala,celý svět se s ní zatočil.To se proti ní všichni spikli?Co komu udělala,že ze všech šesťáků musí jet zrovna ona s Potterem?
"Tak pojď Evansová,musíme do tý pracovny."křikl na ní James,když se všichni začali zvedat k odchodu.
"Pottere,řeknu ti to na rovinu,jsem naprosto znechucená,že musím jet s tebou."James se ale dál nepřestal usmívat a jí nezbylo nic než s ním jít do Brumbálovi pracovny.
"Teď si vylosujete kam pojedete."řekl všem párům Brumbál,když byli všichni v jeho pracovně.James poslal Lilly,aby vylosovala.
Došla k Brumbálovi a z moudrého klobouku vytáhla lísteček na kterém bylo napsáno: Itálie.
"Máš dobrou ruku Evansová,slunná Itálie je pro nás jako stvořená."řekl James,když si lístek přečetl.Lilly se na něj jen ironicky ušklíbla.
"Můžete jít."pokynul jim Brumbál,když měli všichni vylosováno.Lilly na nic nečekala a jako první vyběhla z jeho pracovny.James běžel za ní,ale ona se mu skryla.Teď byla ta poslední chvíle,kdy si přála slyšet ty jeho nejapné a nemístné poznámky.Pomalu se šourala do Nebelvírské věže a když přišla,zamířila rovnou do své ložnice.
"Bože,už za měsíc,s Potterem!A ještě k tomu celý měsíc."ozval se v její hlavě jeden hlásek.
"Jako by ti to vadilo."ozval se druhý o něco poťouchlejší hlas.
"Samozřejmě,že mi to vadí.Vždyť je to ten idiot Potter."napomenul ho hlas první.
"Jo,chtěla jsi říct ten sexy idiot Potter."ozval se druhý hlásek a Lilly myslela,že si snad hlavu otluče o postel.
"Sklapni!"vykřikla do ticha svého pokoje a své myšlenky uklidila do toho nejmenšího koutečku svého mozku.
"Třeba to s ním nebude zas tak hrozný.Líp ho poznáš a zjistíš,že je v pohodě."ozvala se za jejími zády Jessica,o které Lilly nevěděla,že v ložnici je.Jess měla Poberty docela ráda a docela se s nimi i bavila,na rozdíl od Lilly a Sarah.
"Ne,to nebude,Jess.Je to Potter."odsekla prostě Lilly a švihla sebou na svoji postel a otočila se ke své ublížené kamarádce zády.