Everybody should have his own world...

Březen 2008

11.kapitola-ochránce

24. března 2008 v 22:14 *Syn jako otec...nebo ne??*
Jsem tady opět s novou kapitolkou. Prostě si nemůžu pomoct a musím psát, prostě mě to baví. Ale nebaví mě, že mám tak málo komentů, takže se koukejte zlepšit, protože jinak mě nebaví psát a to by jste snad nechtěli, abych s tím přestala ne? V téhle kapče je hodně napětí a je akčnější než ty předešlé.Takže hurá do čtení a snad se vám kapča bude líbit. Přeju pěkný počtení a pište komenty……..Vaše Maggdinka ♥
Ochránce
James s Lilly šli zrovna na hodinu. Čekala je obdoba jejich Obrany proti černé magii, ale tady v Itálii kde nehrozil Voldemort ani žádní Smrtijedi se na to nekladli takový důraz. Neprobírali tolik kouzel a měli jenom dvě hodiny týdně. James s Lilly šli na hodinu společně, vyučování probíhalo v jedné z vil a oni kráčeli mlčky, chvíli před devátou hodinou, kdy měla hodina začít.
Když došli do vili vyšli po schodech nahoru a celé horní patro zabírala učebna. Zde už seděli všichni studenti šestého Italského ročníku a čekalo se pouze na ně. Posadili se vedle sebe, nic jiného jim ani nezbývalo, protože nikde jinde nebylo místo.
Celou hodinu tam profesorka vykládala něco rychlou Italštinou a na hosty nebral nikdo ohled, bylo jim jedno, že jí nerozumí. Lilly znuděně seděla a podepírala si rukou bradu a James ležel na lavici a zíral do prázdna a usilovně nad něčím přemýšlel.
"Myslela jsem, že učit se v cizí zemi bude alespoň zábava. " ozvala se vedle Jamese Lilly a tím ho vytrhla ze zamyšlení. Bylo to snad poprvé po týdnu, co na něj promluvila. Ona se tedy o to pokoušela pořád, ale James byl nakrknutý a byl moc tvrdohlavý na to, aby zapomněl na její románek s Italem.
"Cože? Tebe Lilly Evansovou nebaví učení? " podivil se James jízlivě, ale zároveň udiveně.
"No, když z toho nerozumím ani slovu, tak opravdu ne. " odpověděla Lilly klidně, i když jí jeho poznámka vytočila.
"No jo, taky jsem si myslel, že to tady s tebou bude lepší. " řekl James, aniž by se na ní podíval.
"Tím narážíš jako na co? " odsekla Lilly teď už trochu dotčeně.
"Hádej, můžeš třikrát. " odpověděl James a už se na ní neotočil a mlčky pozoroval pochodující profesorku, která neustále něco mlela Italsky. Lilly se urazila a rozhovor se podruhé navázat nepokusila a do konce hodiny seděli potichu.
Ostatní vyučovací hodiny proběhli stejně, jako ta první. Oba se strašně nudili, protože nerozuměli ani slovu a nebavili se spolu, protože James byl na Lilly stále naštvaný a Lilly na tom byla úplně stejně.
Odpoledne opět uslyš James zaklepání na dveře a už věděl kdo to je, za ten týden si na to zvykl a moc dobře věděl, že není rozumné být dole v obýváku v sedm hodin večer, jestli se nechtěl vytočit. Za chvíli se za Lilly, tak jako každý večer, zabouchly dveře a ona odešla s Mateem neznámo kam.
James ještě hodnou chvíli zíral do praskajícího ohně v krbu, který vykouzlil, ale samotného ho to v tom prázdném a velkém domě nebavilo a rozhodl se, že se půjde projít. Bylo asi půl osmé a venku už byla docela tma, slunce zrovna zapadalo. Chvíli nevěděl, kam má jít, ale pak se rozhodl pro jednu z variant. Vydal se k moři, odkud šli první den, když se sem přemístili. Měl dobrý orientační smysl a tak dlouho nebloudil a šel přímo na pláž. Tady se mu naskytl krásný pohled. Slunce se právě sklánělo za obzor moře a tak vypadalo jako ohnivá půlkoule a on se na tu nádheru díval, jako omámený. Nikdy dřív ho západy slunce nijak neuchvacovali, ale teď, když přemýšlel a stýskalo se mu po kamarádech, jako by ho ta ohnivá věcička léčila a aspoň trochu mírnila jeho zármutek a stres. Po chvíli se setmělo úplně, James ani nevěděl kolik je hodin a jak dlouho tu už stojí. Vtom v dáli uslyšel hlasy. Linuly se někde od nedalekého lesa a James se zaposlouchal. Podle tónu zněly oba hlasy dost rozhořčeně a naštvaně. Přiblížil se blíž k řídkým stromům a v dáli uviděl dvě siluety, jednu velkou a druhou o trochu menší.
"Já nechci, pusť mě."James moc dobře poznal Lillyin hlas a přiblížil se ještě víc.
"Proč nechtít? Já tě chtít celou. Ty být krásná!"Mateo se hodně snažil.
"Ty se mi taky líbíš, ale známe se pouze týden a já nechci nic uspěchat."
"Nic neuspěchat. To být akorát."
"Ne není to akorát."bránila se horlivě Lilly a v jejím hlase zazněl záchvěv strachu.James už se krčil kousek od nich v nedalekém křoví. Mateo najednou Lilly začal vášnivě líbat na krku, ale ona se mu ucukla.
"Já nechci. Chci si to nechat pro někoho jiného."odsekla.
"Ty chtít toho kdo být tady s tebou?"otázal se Ital zmateně, ale hlavně naštvaně a dotčeně, že mu dala košem. Lilly mlčela, James čekal co odpoví, ale ona neříkala nic.
"Já nemůžu, nemohla bych se pak na Jamese ani podívat."odpověděla po chvíli váhání a James myslel že buď omdlí, nebo že vyskočí z keře a začne tady před nimi radostí skákat až ke korunám stromů.
"Ale on mě být jedno."namítl Mateo a prudce Lilly políbil. Ta se mu opět vytrhla a tentokrát se dala do běhu. Snažila se mu utéct a běžela až na pláž, ale marně, Mateo se držel stále za ní. James vyběhl za nimi, ale ani jeden si jeho přítomnosti nevšiml.
Lilly neměla kam běžet, před ní bylo pouze rozbouřené moře a za ní nadržený Ital. Vběhla tedy do mocně bijících vln.Mateo se držel za ní a pak po ní chňapl a přitáhl si jí k sobě.Lilly strhávali vlny stranou a on jí opět začal líbat. Najednou, vinnou prudké vlny a také tlaku Matesovi paže se svalila do vln a uhodila se do zátylku o kámen. Zůstala ležet v moři a vlny omývali její tělo. Nemohla se bránit, pomalu ztrácela vědomí.
James už na nic nečekal a vyslal na chtivého Itala překážecí kouzlo a on se svalil tuhý jako prkno do vln.
James pak doběhl k Lilly a podepřel jí hlavu. Na svých rukou ucítil lepkavou tekutinu, která nepatřila k vlnám omývajících její hlavu. Byla to rudá krev, kterou teď měla slepené vlasy.Chabě otevřela oči a poslední co ucítila bylo jak přes ní James přehodil svojí mikinu a jak si jí zvedá do náručí. Naposledy se na něj podívala a pokusila se chabý úsměv a pak už podlehla klížení víček a následkem zranění usnula.

8.spřátelený blog

24. března 2008 v 21:16 Spřátelené blogy
Další spřátelení je s Illandris.Od ní vřele doporučuji povídku "Velice hluboký omyl" která je opravdu prímová.Illandris je velice nadějná spisovatelka a má krásnej blogíís,určitě stojí za shlédnutí. Moc jí za spřátelení děkuju.........Vaše Maggdinka ♥
PS:Toto je její kráásnej blogíísek.

10.kapitola-omluva Potterovi

24. března 2008 v 13:23 *Syn jako otec...nebo ne??*
Dneska jsou velikonoce. Proti nim samotným nic nemám, prázdniny mám rády, ale velikonoční pondělí nenávidím. Podle mě je to úplná fraška, a tak sedím u počítače a radši pro vás napíšu novou kapču. Doufám, že se bude líbit, je sice hodně o ničem, spíš jen o tom, jak se James trápí…..takže doufám, že se vám kapča bude líbit a pište komentáře, klidně i ty záporný, ale abych viděla, že ty moje povídky aspoň někdo čte……….Vaše Maggdinka ♥
Omluva Potterovi
James se ráno probudil a hned měl špatnou náladu. Vzpomněl si totiž na včerejšek a byl nevrlý a nechtělo se mu z postele. Nechtěl Lilly vidět. Když si šel o půl dvanácté lehnou, ještě se nevrátila. Bůh ví co tam s tím taliánem dělala.
Pomalu se vyhrabal z postele, bylo teprve půl osmé a rozcvička mu začínala až za půl hodiny. Za normálních okolností by měl ještě ospalostí zavřené oči, ale teď nebyl ospalý ani trochu.
Rychlostí přizabitého šneka se začal oblékat a pak vyšel na odpočívadlo. Na chvíli dostal nutkání kouknout se, jestli je Lilly ve své posteli, ale pak to nutkání přemohl a sešel po schodech dolů. Jemu po tom vlastně nic není, jestli je tady nebo ne.
Uvelebil se v pohodlném křesle a zadíval se z okna. Na malém plácku, kde probíhali rozcvičky už procházelo sem a tam občas několik studentů, ale jinak zde bylo ticho a mrtvo.James tu seděl sám v tom naprostém tichu jenom se svými myšlenkami a pocity. Myslel stále na Lilly, i když se tomu snažil všemožně zabránit, z hlavy jí prostě vyhnat nemohl.V osm hodin se opět po celém prostranství včetně všech domů začala rozléhat ona líbezná a exotická hudba a vyzívala studenty mužského pohlaví k rozcvičce. James se po chvíli zvedl a mezi prvními nastoupil na plácek venku před domy.
Lilly sebou trhla a probudila se. Hlava jí bolela od nevyspání, protože přišla asi ve tři hodiny ráno a nemohla spát. Včerejšek byl prostě úžasný. Chvíli se ještě v posteli vyvalovala, ale pak z ní vytančila a začala si prozpěvovat. Přeběhla jen tak v noční košilce k oknu kuchyně a zahleděla se ven a očima našla toho, koho hledala. Téměř vedle Jamese se tam protahoval mladý pohledný vysoký a velice opálený Ital. James na něj nerudně zahlížel a otočil se k oknu jejich prozatímního bydliště a jak očekával spatřil tam Lilly. Ta si jeho pohledu všimla a rychle se skrčila pod okno. Ale James moc dobře věděl, že tam je.
V Lilly začalo hryzat svědomí. Přeci jen neměla být na Jamese tak hnusná. Asi se o ní bál, vždyť to tady vůbec neznala byla tady teprve dva dny a hned si jde na rande s Italem. Ale to rande bylo tak skvělý, Italové jsou úžasní romantici a hlavně, úžasně líbou. Ale ona měla stále výčitky svědomí, ale proč by je měla mít? Vždyť na Potterovi jí přeci vůbec nemusí záležet, tak proč jí tolik vadí jeho pohledy a má před ním výčitky?
Po půl hodině se James vrátil zpátky do domu, jakmile Lilly uviděla, že se James vrací, rychle vyběhla do pokoje a zamkla za sebou. Nevěděla proč nechce aby jí viděl.
Když už bylo devět hodin tak se přemohla a z pokoje vylezla, aby mohla jít na snídani. S úlevou zjistila že James už asi šel, protože ani v pokoji ani nikde jinde po domě nebyl.
Vešla do jídelního stanu a uviděla Jamese u stolu u kterého seděli vždycky. Nezbývalo jí nic jiného, než si sednout k němu.
"Ahoj. " pozdravila nejistě na Jamese, ale když odpověděl jen chabým zabručením, posadila se vedle něj a přitáhla si k sobě misku s ovesnou kaší. Hlad a chuť vůbec neměla, ládovala jí do sebe spíš jen proto, aby se nějak zabavila. Dnes se ještě s Jamesem neučili, měli začít až od zítřka a Lilly se nezamlouvala představa, že bude sedět s Jamesem sama v prázdném domě, opět úplně potichu.
Ke stolu teď přisedl Mateo a svůdně na Lilly zamrkal. James si toho moc dobře všiml, hodil na něj vraždící pohled a naklonil se ke své snídani tak, aby na ní Ital neviděl. James se bleskově nasnídal a vyhnal se ze stanu, ani nikomu neřekl ahoj. Lilly se za ním podívala a opět jí hryzlo svědomí. Tohle by mu dělat neměla.
James se zabouchl u sebe v pokoji a lehl si naštvaně, ale zároveň smutně na postel. Za chvíli slyšel, jak Lilly kráčí po schodech a zavírá se ve své ložnici. James byl zalezlý celé dopoledne, vylezl až když šel na oběd a to opět odešel, když už tam Lilly nebyla. Po obědě se celá situace opakovala, ale tentokrát když přišla Lilly, tak se už naštvala. Zabušila na Jamesovi dveře a zařvala. "Potter, no tak, otevři! "
Ale úspěšná byla asi tak stejně jako by mluvila do suchého dubu.
"Pottere, má tohle cenu? " vřískla Lilly, teď ještě hlasitěji. Stále nic. Lilly věděla že tím, když na něj bude řvát, ničeho nedocílí a jí to bylo upřímně líto.
"Jamesi. " hlesla Lilly, teď již klidně a tiše a v jejím hlase byla slyšet lítost a James věděl, že to bylo upřímné. Tohle na něj zapůsobilo a tak odemkl a vylezl na chodbu tak rychle a prudce, že se málem s Lilly srazil. Čekal co z ní vyleze a koukal se na ní. Pokud Lilly nebyla pouze dobrá herečka, tak její lítost byla opravdová a upřímná.
"Jamesi, já jsem se ti chtěla omluvit za ten včerejšek, neměla jsem na tebe takhle vyjet."začala Lilly a každou chvíli se dívala na podlahu, protože dívat se mu do očí nemohla. Pane bože, kdy by jí napadlo, že se bude omlouvat Jamesi Potterovi.
" Já jen…" začal James, protože v tom Lilly nechtěl nechat samotnou. "…jen jsem se bál, aby se ti něco nestalo. Neznáme to tady a toho Itala znáš teprve dva dny, nevíš jaký je a co ti mohl udělat. "
"Já vím, že jsi to myslel takhle a děkuju ti za to, že se o mě bojíš, ale já se o sebe umím postarat sama a Mateo je super kluk. " přikývla Lilly a chystala se odejít. James už se otočil do ložnice a chtěl za sebou zavřít dveře, když na něj Lilly ještě křikla. "Jamesi."
On se otočil a podíval se na ní. Čekal co z ní vyleze, ale nic jízlivého to být nemohlo, protože mu řekla jménem.
"Děkuju že o mě máš starost. " hlesla Lilly a obdarovala ho jedním z nejkrásnějších úsměvů a zmizela ve své ložnici. James na ní omámeně zíral a pak sešel dolů po schodech. Uvelebil se v pohovce a zapnul staré rádio, ve kterém hrála jistě nějaká slavná a oblíbená Italská kapela.
James hodnou chvíli seděl na pohovce a přemýšlel. Měl v sobě rozporuplné pocity. Byl sice rád, že se mu Lilly omluvila a že mu poděkovala, protože věděl, že je to upřímné, ale na druhou stranu věděl, že tím ničeho nedocílil.
Z přemýšlení ho vytrhlo zaklepání na domovní dveře. James sebou škubl a podivil se, vždyť za tu dobu co tu jsou sem za nimi nikdo nepřišel. Vstal z pohovky a šel otevřít dveře. Jakmile to udělal myslel, že je zase rychle zabouchne. Stál v nich Mateo a usmíval se od ucha k uchu. Jak uviděl Jamese úsměv mu trochu povadl.
"Být tady Lilly? " zeptal se mladík.
"Nauč se mluvit anglicky, jestli s ní chceš randit. Říká se Je tady Lilly? " spéroval ho James a to pěkně zostra. Mateo na něj jen ublíženě zíral, ale pak se zeptal znovu. "Být tady Lilly? "
"Ne Lilly je v koupelně, viděl jsem ji, jak tam před chvílí šla. "zakroutil James hlavou. V tom ale nelhal, Lilly opravdu před chvílí šla do koupelny a on se chystal přibouchnout tomu otrapovi dveře před nosem, ale za jeho zády se ozvalo. "Já už jsem vykoupaná! "
To se k nim řítila Lilly a za pochodu si oblékala mikinu. Došla k té vražedně se tvářící dvojici a postavila se mezi ně. Mateo jí věnoval polibek na tvář a v Jamesovi, jako by všechno vybuchlo. Naštvaně se otočil, naposledy Lilly provrtal ošklivým pohledem a odešel do své ložnice. Lilly si jeho pohledu všimla a když jí Mateo chytil za ruku a vytáhl jí ze dveří, koukala se nahoru na schody kde před chvílí zmizel James.
Tohle se opakovalo ještě celý týden. Mezitím Lilly i James začali chodit na vyučování a učili se poměry, jakými se učí v Itálii. James se s Lilly stále odmítal bavit a Lilly to dost trápilo. Jamese zase trápilo něco jiného. Každý den se k nim stavil Mateo a pokaždé mu musel otevřít on, protože Lilly nemohla. Lilly se dál scházela s Mateem před Jamesem a James teď byl neobvykle zakřiknutý. Chyběli mu jeho přátelé, kteří byli v Bradavicích a každou chvíli se na ně koukal pobertovým plánkem. Takhle si tedy pobyt v Itálii nepředstavoval.

43.kapitola-stará známá

23. března 2008 v 21:40 *Harry Potter-naděje umírá poslední*
Je tady vámi očekávaná kapitolka. Dozvíte se v ní, co Voldy dluží Maggii, kdo je drak z konce minulé kapči a některé další věci.Takže s nadějí doufám, že mě nezklamete a že bude ještě víc komentů, než u tý předchozí kapitolky.Takže hurá do čtení a okomentujte všechno, klidně i podrobnosti………Vaše Maggdinka ♥
Stará známá
Maggie nepohnula ani brvou a dál znuděně, ale i trochu ironicky na draka zírala. Byl jasně červený a veliký.
"Tak už se můžeš přeměnit. " řekla Meg jakoby mimochodem, provokativně se podívala na zápěstí jako, že kontroluje čas, když žádné hodinky neměla a protáhla. "Tak co chceš, nemám na tebe celý den. Drak opět mocně zařval. Najednou kolem něj vytryskly několikametrové plameny a celého ho obalily. Maggie si zívla a na tváři ani v očích neměla ani náznak strachu. Plameny se začaly zmenšovat, až byly docela malé a po drakovi ani památky. Maggie ale věděla, že se jen tak nepoděla, to nebyl její styl.A také že měla pravdu. Z posledních, asi dvoumetrových plamenů se najednou vynořila krásná žena. Měla na sobě dlouhé splývavé černo-červené šaty a vlasy,které jí sahaly až do pasu, měla černé protkané červenými ohnivými prameny. Byl to pravý oheň. Žena byla velice krásná, ale oči měla chladné a tvář pyšnou a krutou. Maggie moc dobře věděla s kým má tu čest, také že jí neviděla poprvé.V minulosti se s ní už několikrát setkala.
"Tak co Gryopé, čemu vděčíme za tu čest vidět tě tady, na zemi."odfrkla si Meg pohrdavě a tím ženu vyprovokovala. Gryopé byla strážkyně ohně. Strážci ohně existují již odpradávna, jsou to bytosti úzce spojené s ohněm a jeho magii. Strážci ohně mohou velmi dobře sloužit tomu , kdo je obratný v černé magii. Oheň nemá jen podobu plamenů, kouře ale může být zobrazen i jako drak. Strážci ohně jsou něco mezi démony a ohnivci a žijí v tom nejtemnějším koutečku podsvětí.
"Za tebou jsem nepřišla, ty hloupá. Jdu za Voldemortem. Nevěděla jsem, že jsi tady, že mu ještě pomáháš. " ušklíbla se Gryopé.
"Co to meleš? Já jsem mu nikdy nepomáhala. " odsekla Maggie.
"Pamatujeme před 18 lety, ne? " nedala se Strážkyně ohně odbýt a bylo vidět, že si Maggii vychutnává.
"No nic, jdu za ním. " řekla po chvíli Gryopé. "Už s tebou není taková sranda, jako bývala."
"Možná je to tím, že mám i jiné starosti, než se zaneprazdňovat takovou chátrou, jako jsi ty. " sykla Maggie útočně a Gryopé po ní mrskla ohnivým bičem, který se jí v té chvíli objevil v ruce.
"Nemáš tam nějaký nový tríčky? Tohle už mám okoukaný. " popíchla ji Maggie, protože přesně věděla co udělá. Měla jí přečtenou, jako knihu.
"Hele, já se prát nechci, víš moc dobře, že bych tě přeprala, ale nemám čas, jdu za svým někdejším pánem. " ukončila Gryopé jejich hádku a plavým krokem šla ke dveřím do Temného sídla. Když prošla kolem,Maggie cítila veliké horko, které z ní sálalo.
"Ty bys mě přeprala? " uchechtla se Meg ironicky. "Nevím, kdo koho tady poslal do těch vašich nejhoroucnějších pekel. "
Strážkyně si jí nevšímala a to byla chyba, jelikož se k Meg otočila zády. Bylo sice zbabělé na někoho útočit zezadu, ale s takovými individui se Maggie párat nehodlala a vyslala na ní dvě ohnivé koule velikosti camrálu. Když se koule do Gryopé trefily zařvala a odletěla asi dva metry od dveří.
Vtom se dveře otevřely a v nich stál sám Voldemort.Rozhlédl se a uviděl před sebou Maggii která v ruce třímala už další ohnivou kouli a Gryopé, která se právě sbírala ze země.
"Ale kohopak to tu máme? " řekl Voldemort a snažil se, aby to znělo nad věcí, ale překvapení bylo v jeho hlase poznat.
"Řekla jsem si, že zaskočím na návštěvu ke svému někdejšímu pánovi. " odpověděla Strážkyně ohně chladně, když se posbírala ze země, došla k němu a střepala si ze sebe sníh, protože ten, jako ohnivé stvoření nesnášela.
"To je od tebe milé. " nadhodil Pán zla, ale Maggii neunikla ta přemíra ironie v jeho hlase.
"Mimochodem, víš že jsi mě urazila? " otočila se Gryopé pak na Meg.
"Jaká to škoda. " odfrkla si Maggie a ironie v jejím hlase byla tak zřetelná, že to víc ani snad nešlo.
"Ty! " vřískla Strážkyně a odhodila Maggii mocnou tlakovou silou, že odlétla tři metry daleko a narazila do velikého dubu.Maggie si to nenechala jen tak líbit a vrhla po ní ohnivou kouli, té se ale Gryopé šikovně vyhnula. Místo toho se rozpřáhla ohnivým bičem a smetla Meg znovu k zemi.Takhle to pokračovalo ještě dobrých deset minut. Voldemort tam na to koukal, jako by byl v divadle.
"Vidím, že už nemáš takovou kondici, jako dřív. " popíchla Gryopé Maggii, která ležela na zemi ve sněhu a byla po těch deseti minutách pěkně zubožená.Teď ležela na zádech, chladila si spáleniny a měla zavřené oči a soustředěný výraz.
Gryopé se k ní blížila zrovna když Maggie otevřela oči.
"Už máš dost? " ušklíbla se Strážkyně ohně na Maggii a chtěla na ní opět něco použít, ale najednou vedle Maggie vyšlehly dvakrát plameny a ještě několikero prásknutí a kolem Maggie se objevili nejprve z plamenů Beka a Harry a pak Sirius, Remus, Hermiona a Ron.
Harry i Beka naráz hodily na Gryopé připravené ohnivé koule a Remus se Siriem na ní vyslali nějaká kouzla. Gryopé odletěla daleko a Beka se do ní pustila. Tu letěla koule vyslaná jí a tady zase Harrym. Gryopé už ani nestíhala.
"Jdeme. " zakřičel zničehonic Sirius a až teď si všiml, že ve dveřích stojí Voldemort a ani se nehne. Čučel na to s otevřenými ústy. Tady se bojuje a Voldemort se nezapojil?
Dál si toho ale nevšímal.Popadl Maggii do náruče, protože byla tak slabá, že by se ani sama nepřemístila a s hlasitým prásk se přemístil pryč. Tohle se opakovalo víckrát, jen Harry a Beka zmizeli v plamenech.
Všichni se objevili v Londýně na Grimmauldově náměstí a v čele se Siriusem, který nesl Maggii, se přesunuli do hlavního štábu Fénixova řádu.Když přišli do kuchyně, Sirius položil Maggii na stůl a ta se napřímila. Byla sice slabá, ale ne zas tolik.
"Díky Bek. " hlesla Maggie, přitáhla si svojí dceru k sobě a políbila ji na tvář. "Kdybys nepochopila ten vzkaz, tak nevím co by se se mnou stalo. Děkuju i všem."
Sirius na ní nevěřícně a zároveň popuzeně zíral. Nic nechápal, ale na druhou stranu to ani nechtěl pochopit.Pak to ale nevydržel a vyhrkl.
"Co to mělo proboha znamenat?"
Maggie se na něj podívala s výrazem plným provinění, chvíli na něj jen tak se zájmem koukala a snažila se z jeho obličeje vyčíst cokoli.
"Dobrá, já vám to vysvětlím. " řekla po chvíli a všichni se na ní zaujatě a zvědavě podívali.

20.kapitola-ironie osudu

23. března 2008 v 17:44 *Volání srdce*
Protože většinou píšu kapitolky na střídačku ke všem třem povídkám, teď je na řadě "Volání srdce". Jak se James vyrovná s Lillyiným neštěstím? Co se mu bude honit hlavou? To všechno zjistíte v téhle kapitolce. Jenom zase a opět prosím, aby jste psali komentáře, abych věděla, jak se vám mé povídky líbí… No nic, už se nebudu vykecávat a tak se pusťte do čtení,doufám že se vám to bude líbit………Vaše Maggdinka ♥
Ironie osudu
Sirius stanul před portrétem Buclaté dámy a stále ještě mu v uších zněl hlas Brumbála a madame Pomfreyové. Mrzelo ho to vlastně kvůli Jimmymu a kvůli tomu, že s Lilly i on sám začal vycházet dobře a nyní je vše ztraceno.
"Zlatonka."zamumlal směrem k portrétu heslo, aniž by se vynořil ze svých myšlenek.Buclatá dáma se odklonila a Siriovi se naskytl pohled na stále ještě přeplněnou společenky.Hned jak otevřel portrét James se zvedl z křesla a rychlým krokem šel k němu. Maggie se zvedla ale rychleji a byla u Siria první ona.
Sirius se snažil před Jamesem svůj kyselý a smutný výraz schovat, ale podle toho, jak se na něj James koukal, se mu to moc nepodařilo.
Maggie svého přítele rychle popadla za předloktí a tlačila ho zpátky na chodbu před vstup do jejich Nebelvírské věže. Jamesovi zabouchla obraz přímo před nosem, nechtěla, aby šel s nimi, chtěla to slyšet. Věděla, že to nebude nic dobrého, ale nechtěla, aby to James slyšel nějak natvrdo a třeba to od své vlastní sestry vezme líp.
"Co děláš?"nechápal Sirius a zakolísal, až se málem natáhl na podlahu, protože zakopl o Maggiiny nohy.
"Nechci, aby to James slyšel hned.Ať už jí je cokoliv, určitě to není nic dobrýho."vysvětila Meg. "Já myslela, že jsi tam šel ty, aby to James neslyšel natvrdo?"
"No, taky že jo."přitakal Sirius.
Najednou Maggie zvážněla a zadívala se mu do očí.Sirius užuž otevíral ústa, aby jí vše řekl, ale vtom se otevřel portrét. Sirius rychle sklapl ústa, protože myslel, že je to James, ale ven na chodbu vylezla Lucy.
"Kde je James?" vyhrkla Maggie, když se znovu nadechla.
"Sedí tam s Remusem a čeká, až mu někdo přijdete něco říct."
"Tak povídej."otočila se Meg na Siria. "Ještě jsi mi to neřekl."
Sirius se vzpamatoval,podíval se na obě holky a dal se do vysvětlování. "Prostě ztratila paměť."
"Myslela jsem si to."hlesla Maggie a Lucy vedle ní si zakryla rukou ústa.
"A…a to si jako nepamatuje nic?"vykoktala Lucy, která se zdála být úplně mimo a jako by každou chvíli měla omdlít.
"Pamatuje si všechno. Tedy, ne tak přesně, všechno do konce srpna tohohle roku."vysvětlil a upřesnil Sirius.
"To si děláš srandu?"vyjekla Maggie.
"Ne, když jsem tam byl, koukala se z okna a divila se že je v září sníh.Ale nejhorší je to kvůli Jimmymu.Vy vlastně nic neztratíte, vás má ráda pořád, jenomže jeho nenávidí a nejhorší je, že si na to musí rozpomenout sama a nikdo jí nesmí pomáhat."
"Ale jak to řekneme Jamesovi?"podívala se po nich Lucy.
"On už něco takového tuší, přece jen ho odstrčila že jo.Přitom to byl on kdo zastavil Snapea a kdo jí v závějích nesl do hradu."řekla smutně Maggie.
Sirius už se chtěl rozejít k obrazu a jít za Jamesem.
"Zlato."křikla na něj Maggie a Sirius se otočil. "Nechtěl by jsi to nechat spíš na mě?"
Sirius se na ní nechápavě koukal, ale pak řekl. "Pro mě za mě. Aspoň mu to nebudu muset říkat."
"Tak mi ho zavolejte se.Aby jsme nebyli ve společence, tam je moc lidí a to by na něj mělo ještě horší následky."dodala Maggie k Lucy a Siriovi.Ti je jen přikývli a za chvíli zmizeli za obrazem ve společence.Po asi dvaceti sekundách sem přišel James a přidal se k Meg.Oba se pomalu rozešli, ani nevěděli kam, ale to teď bylo jedno.
"Tak povídej sestřičko, co se jí stalo?"vydechl James a bylo hodně vidět, že má co dělat se sebeovládáním, aby se nerozbrečel.
Maggie našla jednu prázdnou učebnu, kde bylo všehovšudy jen pár lavic a byl tu neuvěřitelný nepořádek a oni se tam usadili.Tedy jenom James se posadil a Maggie stála.Teď když James seděl na lavici, která byla dost malá, byl skoro stejně velký, jako Maggie a bylo tak snazší se koukat tomu druhému do očí.
"Jimmy, Lilly ztratila paměť. Ne celou, ale jen vše co prožila v tomhle školním roce."řekla pomalu Maggie a koukala jak James zareaguje.
"Já si to myslel. Takže já pro ni budu zase ten hajz Potter, jako dřív?"
"Když na ní budeš milý už od začátku, tak si jí brzy získáš zpátky."snažila se ho sestra nějak povzbudit.
James se zoufale rozhlížel kolem sebe, jako by doufal, že ta vymytá část Lillyina mozku tady někde poletí.
"Jamesi, ale nesmíš jí to říct. Musí se to dozvědět sama, musí si vzpomenou, jinak by jsi jí mohl ohrozit život."řekla Maggie pak, když si vzpomněla co jí Sirius říkal.
James stále nic neříkal, jen na ní zoufale a úpěnlivě koukal.Maggie by dala cokoli na světě za to, aby se tam Jamesovi ten výraz neobjevil. Byl to hrozný pohled.Najednou mu z oka ukápla slza a spadla na lavici, na které seděl.Po ní následovala další a pak zase, až se rozplakal úplně. Maggie ho odejmula a vtiskla mu polibek na čelo.
"Jimmy, to bude dobrý, ona si časem vzpomene."utěšovala ho, ale marně.Seděli tam jen tak v obětí. Maggie si ani nedovedla představit, jak by jí asi bylo, kdyby se tohle stalo Siriusovi a všechny jejich společné zážitky by byly najednou pryč. Do Jamesovi kůže se vžít nedokázala.

9.kapitola-láska bolí

23. března 2008 v 15:47 *Syn jako otec...nebo ne??*
Ha lidičky ,tak jsem doma a hned jsem musela jít napsat kapitolku. Nedivte se, jestli bude nějaká divná, protože jsem se tak trochu v těch předchozích třech dnech dennodenně rušila asi víte jak to myslim. No už dost o mě, jdu psát, ale hlavně pište komenty, jinak se naštvu. Hezký počteníčko……..Vaše Maggdinka ♥
PS: Na časté připomínky Polgary se budu snažit nedělat ty chyby, které mi vyčítala, ale stoprocentně to zaručit nemůžu. Nikdo není dokonalý a já s tím teprve začínám.
Láska bolí
Lilly vzbudila líbezná hudba, jakou ještě nikdy v životě neslyšela. Hudba se rozléhala celým domem a jak se zdálo i celými pozemky na kterých byla škola. Lilly chvíli trvalo, než si uvědomila, že není ve své posteli v Bradavické ložnici a hned si vzpomněla, že jsou v Itálii. Chvíli ještě ležela, pak se protáhla, vypadala při tom moc roztomile a sladce se usmívala.Vzpomínala totiž na včerejší večer. Nebo to snad byla dnešní noc? Už ani nevěděla, věděla pouze to, že se s Jamesem včera výborně bavila. Hudba hrála dál a ona si užívala tu nádheru. Sice toho moc nenaspala, spala asi jenom čtyři hodiny, ale ospalá se necítila ani trochu.
V tu samou chvíli se ve vedlejší ložnici probudil i James. Byl naštvaný sám na sebe, protože se vzbudil, i na ty taliány ,protože pustili tu muziku. Zdál se mu totiž krásný sen. Sen o tom, jak si s Lilly v pohodě povídal a oba se strašně nasmáli. Počkat, to nebyl sen? James se napřímil na posteli a opřel se o lokty a zadíval se na podlahu. Pod jeho postelí se povalovaly dvě prázdné lahve s Máslovým ležákem. Takže se mu to přece jen nezdálo!
"Pottere, vylez! " Lilly zabušila na dveře Jamesovi ložnice.
Jakto, že mi zase říká příjmením,pomyslel si Potter zmateně a křikl na Lilly. "Co chceš Evansová? "
"Máš rozcvičku, pamatuješ? " připomněla mu Lilly nerudně.James si vzpomněl na slova Kiky, té Italky, která mu to říkala. Rychle se vyřítil v pokoje jen v pyžamu a málem při tom porazil Lilly ze schodů, když běžel vedle ní. No v pyžamu, to se ani říci nedalo, ale pokud se jako pyžamo berou i obyčejné trenky, tak byl jenom v pyžamu.
James vyběhl rychle z domovních dveří na rozlehlý plácek, kde už byli shromážděni skoro všichni chlapci ze školy. Lilly se jen sama pro sebe zašklebila a hodila sebou na gauč. Tělo měla nevyspáním rozlámané, ale spát se jí nechtělo. Jen tak tam ležela a dívala se do stropu.
"Včera to bylo super. " v její hlavě se opět ozval ten otravný hlas, který patřil jejímu druhému já.
"S Potterem? Nikdy! " odsekl jeho protivník a u Lilly v mozku se opět strhla veliká bitva, která se konala pouze, když Lilly přemýšlela o Jamesovi.
"Miluješ ho, tak si to přiznej. "
"To není pravda, vždyť je to Potter. "
"Ano, ale už ne takový Potter jako dřív, není otravný, arogantní a drzý ."
"Jo a jaký tedy podle tebe je? "
"Milý, pozorný, vtipný a krásně se s ním povídá. Ty to sama moc dobře víš, tak si to už přiznej. Nemůžeš to dusit v sobě, nevydržíš to. "
Lilly rychle zatřepala hlavou a podívala se směrem k oknu. Tohle se jí nelíbilo, o Potterovi přemýšlela teď nějako moc často a vždy když o něm začala přemýšlet, strhly se jí v hlavě tyhle otravné a ukřičené hlasy.
Přešla k malé kuchyňce a vzala si z ledničky ledovou vodu a lokla si. Při tom pohledem zabloudila k oknu, odkud bylo dobře vidět i na cvičební plácek. Skoro nevědomky, ale zároveň úmyslně vyhledala jednu osobu. Nebylo to zas tak těžké, protože James byl jediný kdo měl na sobě jenom trenky. Všichni Italové měli něco jako cvičební stejnokroj.Lilly Jamese se zájmem sledovala.
Udivilo jí, že si až teď, po tolika letech, všimla, jaké má James svaly a všeobecně i postavu měl pěkně tvarovanou a také si všimla, že oproti většině Italů je o dost větší. Nikdy nekoumala o kolik je oproti ní větší.
Právě teď se protahovali tak, že se rukama chytali dole za špičky nohou. Lilly úplně zatajila dech tím údivem. Jako omámená koukala na Jamesův zadek. Má ho tak krásný a pevný, pomyslela si a sledovala ho. Svaly na rukou měl James také vypracované a o břiše ani nemluvě. Lilly z něj prostě byla úplně na větvi.
James se zničehonic podíval přesně do okna, kde stála Lilly. Ta jen rychle zahrnula záclonku, kterou předtím odhrnula a schovala se za kredenc.
"Lillyian Evansová, nech toho už být. Ano, možná má pěknou postavu, ale to je asi tak všechno. " napomenul Lilly ten rozumnější hlas v její hlavě.
"Ne, to není. James má něco do sebe…On není jako dřív, je prostě jiný. " odporoval hlásek který vždy bojoval za Jamese.
"Nebo jsi spíš jiná ty ."
"Tak ať. Možná je to tak lepší. "
Lilly opět pomalu poodhrnula záclonku a zadívala se na Jamesův profil, který lemovalo světlo téměř už vystouplého slunce. Rudovláska se pro sebe pousmála a koukala se na jeho, dříve buranské a neupravené, nyní již roztomile rozcuchané vlasy.
Možná jsem se opravdu změnila já, pomyslela si Lilly sama pro sebe a vyběhla do své ložnice, aby se mohla převléknout k snídani.
James přišel nedlouho po ní a protože asi usoudil, že jít na snídani jenom v trenkách by bylo krajně neslušné, šel se obléci také.
O půl deváté se společně odebrali do onoho velikého stanu na snídani. Kika na ně už z dáli mávala, na znamení, aby si šli přisednout k nim.Jamesovi se to moc nezamlouvalo, protože tam seděl opět ten hezounek, kterého Kika představila včera jako Matea.Lilly se ale ke stolu rozešla a Jamesovi nezbývalo nic jiného, než jí následovat.
To čeho se Jimmy obával se stalo, Lilly si sedla vedle Itala. Během snídaně jí stále po očku pozoroval a ani trochu se mu nezamlouvalo to, co viděl. Mateo s Lilly flirtoval tak okatě, že to až bilo do očí a co bylo ještě horší, že Lilly to ani v nejmenším nevadilo.
James si ukousl kousek sladké topinky a usrkl pomerančového džusu, když Ital i Lilly vedle něj propukli v hlasitý smích a když se na ně James podíval, Mateo se Lilly v křečích smíchu zavěsil kolem ramen, ale James věděl, že to byla pouze záminka, aby si na ní mohl šáhnout.
Po snídani si Lilly i Jamese zavolala ředitelka školy Instituto in Bari.
"Vy být určitě unavení a tak vy se dnes ani zítra s náma neučit.Do školy jít vy až třetí den."řekla jim, když přišli ke stolu za ní.
"Super, další dva dny bez školy! " zaradoval se James, když vyšel spolu s Lilly ven z jídelního stanu.
"Co je na tom super? Budu se tady akorát nudit. " zalamentovala Lilly celá nešťastná.
"Nebo, nebudeš se nudit, jsi tu přeci se mnou. " ušklíbl se James na ní.
"No právě. " zahudrovala Lilly trochu nabroušeně a zabouchla dveře od jejich společného domu Jamesovi rovnou před nosem. James zůstal zaraženě stát na prahu a vešel dovnitř až po dlouhé době, kdy si byl stoprocentně jistý, že je Lilly v pokoji.
Celý den se spolu nebavili, ale teď oba seděli spolu v jedné místnosti. Lilly si četla a ležela rozvalená v křesle.James ležel na pohovce a v ruce držel starý pergamen, Pobertův plánek. Očima na něm sledoval tečky svých třech kamarádů, ale i tečky ostatních, které znal.
Najednou dovnitř něco vlétlo otevřeným oknem. Lilly se lekla a poplašeně upustila knížku na zem. Pak si ale všimla, že je to pouze kousek pergamenu, očarovaný tak, aby za ní doletěl. Takhle si v Bradavicích posílali psaníčka při hodinách. Na papírku bylo její jméno a tak ho rozbalila.
Jamesovi, který jí po očku sledoval, neunikl její blažený úsměv, který se jí rozlil na rtech, když papírek zmačkala a pomocí kouzla spálila na popel. Hned nato vyběhla po schodech nahoru a díky klapnutí zámku James poznal, že se zamkla ve svém pokoji.
Po večeři seděl James ve svém pokoji a opět zkoumal Pobertův plánek, když uslyšel prásknutí dveří u vedlejší ložnice a následné kroky po odpočívadle. Vystartoval z pokoje a vyběhl na chodbu.
Stála tam Lilly a ohromě jí to slušelo! Vlasy měla jemně navlněné a na sobě měla krátkou džínovou sukni a zelené tílko, které jí úžasně dokonale ladilo k očím. James na ní koukal s otevřenou pusou, div že mu sliny neukáply.
"Kam jdeš? " vypálil najednou na Lilly tak rychle, že se skoro lekla.
"Co je ti do toho? A vůbec, jsi můj rodič? " vyprskla Lilly rozhořčeně a zrudla vzteky.
"Co když se ti něco stane? " namítl James naštvaným tónem.
"Nebuď směšný. " odfrkla si Lilly a seběhla po schodech. James běžel za ní, ale ona za sebou naštvaně práskla dveřmi a Jamese nechala za sebou.
James přešel k oknu a tu samou záclonku, jako dnes ráno Lilly, odhrnul i on a zadíval se na plácek. Venku bylo ještě poměrně světlo a tak dobře viděl. Lilly tam kráčela vedle toho taliána, vedle Matea.
Z Jamese pomalu začala zlost vyprchat, místo ní se brzy dostavilo jakési zklamání a on seděl u okna a koukal ven s otevřenou pusou a se ztrápeným výrazem v obličeji. Mlčky zíral na pár, který se pomalu blížil k nedalekému lesu a čím dál více se vzdaloval od něj.

7.spřátelený blog

23. března 2008 v 13:49 Spřátelené blogy
Další moje spřátelení je s jednou z mých nejoblíbenějších spisovatelek Adrianne.U ní na blogu jsou dvě fantastické kapitolovky "I hate Marauders...or not?" a "Když ty jsi mnou".Obě dvě vřele doporučuju,mám je moc ráda a mají zajímavý a hlavně poutavý děj.Co dodat Adrianne je prostě nadějná spisovatelka a její styl psaní je super...........Vaše Maggdinka ♥
PS:Ještě jednou,radši přidám adresu jejího blogu:Adrianne blogíís.

42.kapitola-sliby se mají plnit

19. března 2008 v 22:24 *Harry Potter-naděje umírá poslední*
No s těma kapčama se nějako roztrhl pytel,tak doufám,že s komentářema to bude podobný.Tahle kapitolka je dost splácaná ze všeho možného,dělala jsem jí narychlo.Je hodně krátká,ale i tak snad bude fajnová.Teď nebudu na počítači dlouho,protože celý velikonoční prázdniny nejsem doma a v pátek jdu na 1.ligu,takže tohle je moje poslední kapča a další bude až nejdřív v pondělí.No nic,hezký počtení a pište komentáře……….Vaše Maggdinka ♥
Sliby se mají plnit
Všichni byli v následujících dnech ze zprávy o narození malého Tedyho Lupina nadšení a nemluvili o ničem jiném.Remus štěstím jenom zářil a svojí náladu přenášel na všechny,kdo s ním přišli do styku.
Harry už se opravdu uzdravil,dokonce ani nekulhal,ale každý krok ho stejně pořád bolel.Další dva týdny jim utekly jako voda.Harryho i jeho přátele až děsilo,jak rychle jejich poslední ročník v Bradavicích utíká.Navzdory tomu,byl jejich školní rok od začátku září nabit tolika událostmi,pro Harryho ale i pro Ginny,většinou pěkně nemilých.
Byla zrovna sobota a Harry neměl co dělat.Napadlo ho,že se staví za Maggií a popovídá si s ní o něčem a tak se vydal do jejího kabinetu.
"Dále."ozval se hlas jeho tety po zaklepání a on vstoupil.Když vešel spatřil svoji tetu,jak stojí uprostřed místnosti a na sobě měla cestovní plášť,zapnutý až ke krku.
"Ty se někam chystáš?"podivil se Harry a zabouchl za sebou dveře.
"No."zaváhala Maggie,ale pak se přiznala. "Vlastně jo."
"A kam,jestli to teda není tajemství?"
"Tajemství to sice není,ale nechci aby o tom někdo věděl.Jdu pro Červíčka."prozradila Meg,ač nerada svému synovci.
"Cože?Ale Maggie,je to kriminálník,zabil mi rodiče a kvůli němu byl Sirius ve vězení.Zaslouží si tam shnít."namítl Harry rozčileně.
"Já vím a věř že on je jeden z mál lidí,kterým bych Azkaban přála,za to co udělal Jamesovi a Lilly,ale nejde to."
"Proč ne?"nechápal Harry a nevěřícně na ní koukal.
"Protože jsem to Voldym slíbila."odpověděla Maggie a sklopila oči k zemi.
"A odkdy ty plníš sliby dané Voldemortovi?"vykulil Harry své smaragdové oči.
"Ne,Harry,takhle se na mě nedívej.Připomínáš mi Lilly."vyhrkla Maggie a vyhýbala se Harryho pohledu.
"Prostě,Voldy mi Červíčka půjčil,protože mi to dlužil a já mu teď dlužím,abych mu tu krysu přivedla."dodala pak,ale stále se na Harryho nedívala.
"Ale co mu dlužíš?"nechápal Harry a zkoumavě na tetu hleděl.
"To ti neřeknu."
"Jak chceš.Mě to je jedno,ale počítej s tím,že Voldemort ti něco slíbí a ty mu věříš,jenže jemu je jedno,jestli dal slib,pro něj to nic neznamená.Já nechci aby se ti něco stalo."pokrčil Harry rameny.Konečně teď se na něj Maggie podívala.
"Neboj."řekla po chvíli ticha uklidňujícím tónem,ale Harryho moc neuklidnil. "Nic se mi nestane,na to mi toho Voldy moc dluží."
Harry se na ní naposledy podíval,ona se na něj usmála a pak už uviděl záblesk jejích oříškových očí,podobných jeho otci,naposledy,protože v tu chvíli zmizela v plamenech a Harryho ve své pracovně nechala samotného.
Harry si pouze povzdychl a vydal se zpátky do společenské místnosti Nebelvírské věže.
Maggie se objevila na útesu u černého rozbouřeného moře.V dáli v mlze uviděla siluetu zlověstně se tvářící stavby.Povzdechla si a znovu zmizela v plamenech.Objevila se uprostřed nějaké cely,ve které byl pouze jediný člověk,který právě ležel na zemi smotaný do klubíčka.Cela neměla žádné otvory,protože asi moc dobře věděli,že Pettigrew je zvěromág.Jak vedle něj vyšlehly plameny vyskočil na nohy a když spatřil Maggii ucouvl s očima plnýma strachu ke zdi.Pettigrew tu byl už skoro měsíc a zhubl snad o deset kilogramů.
"Přišla jsi mě zabít?"zapištěl svým vysokých hláskem,ve kterém se znatelně rýsoval tón paniky a strachu.
"Ne,kdybych si měla vybrat mezi tím,jestli tě mám zabít,nebo tě tady nechat bídně chcípnou,vybrala bych tu druhou možnost."odpověděla Maggie chladně.Peterovi se na tváři objevil úsměv způsobený úlevou.Maggiina tvář byla ale naprosto kamenná a po úsměvu ani stopy.
"Musím tě vrátit tvému pánovi,slíbila jsem to."pokračovala a natáhla k němu ruku.
"Co to děláš?"vypískl Červíček a uskočil o krok zpět.
"Chyť se mě ty idiote,abychom se mohli přemístit."zaklela Meg nad tím,jak je jejich bývalý přítel tupý. "Ty jsi snad ještě tupější než jsi býval Petře.No jo,to spolčování s těma exotama ti úplně vymylo mozek."
Peter na to nic neřekl,ale přikročil k ní a chystal se jí chytit,ale Maggie ho zarazila.
"Počkej."křikla a shrnula si rukáv ještě níž a znechuceně nechala Pettigrewa,aby se jí chytil a společně s ním se přemístila pryč z temné cely.
Objevili se na zasněženém prostranství a Meg v dáli uviděla Temné sídlo.Peter při přistání zavrávoral a srazil Meg na zem a svalil se rovnou na ní.
"Bože,fuj!"zaječela Maggie a odhodila Petera ze sebe.Ten bolestivě vyjekl,protože ho Maggie mírně popálila na předloktí.
"Bože,teď abych se vydrhla savem!"lamentovala Maggie,sebrala se ze země a oprašovala si sníh z kabátu i z jejích dlouhých havraních vlasů.Pak se svižným krokem vydala k domu a vůbec si nevšímala,že Pettigrew ještě leží ve sněhu a ani náznakem nezpomalila.Ten se rychle vyhrabal na nohy a doběhl jí.
Už byli téměř u sídla,když vtom se za Maggiinými zády ozval ohlušující řev.Peter vyděšeně zařval a hnal se do domu,otevřel dveře a zapadl dovnitř.Maggie se naproti tomu zastavila,zády k řevu,zavřela oči a vypadalo to,jako by počítala do deseti.Pak oči pomalu otevřela a otočila se.
Přímo před sebou uviděla,jak k ní od lesa míří veliký a zuřivý drak.Maggie ale stála v klidu,jako by čekala na zastávce na autobus.Drak za letu chrlil plameny a přibližoval se stále víc.Meg byla úplně klidná a s kamennou tváří koukala jak to ďábelské zvíře letí přímo k ní.
Vtom se drak snesl k zemi a přistál kousek od Meg,která nehnula ani brvou.Drak opět mocně zařval,zamával křídly a z velikánské tlamy vychrlil oheň.Pak se pomalu na obrovských tlapách rozešel směrem k Maggii,ale ta ani tentokrát necouvla ani o krok.Namísto toho se šibalsky usmívala.
Drak došel až k ní a Maggie si jen pohrdlivě odfrkla a řekla. "Vítám tě Gryopé.Dlouho jsme se neviděly."

19.kapitola-od začátku

19. března 2008 v 21:24 *Volání srdce*
Joo a stavte slavobránu,konečně je tu new kapča k "Volání srdce".Doufám,že jí budete komentovat a to dost,jinak mě moooc naštvete.Tahle kapča vysvětluje všechno z té předchozí a je dost nemilá,když to nazvu takhle blbě xD….no nic,snad se vám bude líbit a mě se tím odměníte formou komentářů……..Vaše Maggdinka ♥
Od začátku
"Ven!Pacientka si musí odpočinout."to hlas madame Pomfreyová,bradavické ošetřovatelky,vytrhl Jamese z transu.Stále zíral na Lilly,které se na obličeji rýsoval skoro až nechutný výraz.Pomalu vstal,tedy až po třech vyzváních Remuse a pomalu se z ošetřovny všichni vzdálili a nechali tam Lilly samotnou.
Až když se James posadil o několik minut déle ve společence do křesla,podíval se na ostatní,kteří stáli nad ním a čekali,že se každou chvíli rozkřičí.
"Co to mělo znamenat?"snažil se,aby jeho hlas zněl v klidu,ale do hlasu se mu vedral lehký podtón paniky.
"To by mě taky zajímalo."řekla Maggie a znepokojeně se ošívala.
"Mám nápad,jdeme za Brumbálem,aby se Pomfreyový zeptal a já pod neviditelným pláštěm proklouznu za ním na ošetřovnu."vyhrkl James a začal se zvedat z křesla s tím,že si půjde do kufru pro svůj plášť.
"Ne."zarazil ho Sirius. "Půjdu tam já a pak vám to všem povím."při těchto slovech zavadil pohledem o Remuse a ten pochopil.Sirius nechtěl,aby James slyšel pravdu,ať už byla jakákoliv,sám.Bude mnohem lepší,když se to dozví od někoho.
Jamesovi se to sice moc nezamlouvalo,ale neprotestoval a vytratil se ve svém pokoji.Za chvíli byl zpátky i s malým stříbřitým uzlíčkem a podal ho Siriusovi.
Než mu ho dal,ucukl. "Řekneš mi úplně všechno,co tam uslyšíš,jasný?My jdeme zatím za Brumbálem."
Sirius přikývl a společně s Jamesem a Maggii vyšel ze společenky.Za chvíli se jejich cesty rozdělili,James s Maggií šli za ředitelem,kdežto Sirius si to namířil k ošetřovně.
"Sestřičko."vyhrkl James zoufale,až se Maggie lekla a vyděšeně se na něj otočila. "Co se jí stalo?"
"No to já nevím,Jimmy,právě proto jdeme za Brumbálem,abychom to zjistili."odpověděla jeho sestra a když se James zastavil,zastavila se taky.Koukal se někam za ní,do zdi a ona se na něj ztrápeně koukala.Pak k němu přikročila blíž a objala ho.Přitiskla si ho blízko k sobě.
"Bráško."šeptla mu do ucha a když se od něj odtrhla,prohrábla mu rukou vlasy.
"Když ona se na mě dívala tak…tak nenávistně."vykoktal James protože nemohl najít ta správná slova.
"Ale to ne."zarazila ho Maggie.
"Ale ano,vždyť jsi viděla,jak ucukla ruku,když zjistila,že ji držím a jak pak na mě začala křičet a jak se na mě koukala."
To už došli ke kamennému chrliči který střežil vstup do ředitelovi pracovny.
"A hrome,neznáme heslo."povzdechla si Meg,když stanuli před chrličem.
"Tak to je pěkný."zaklel James a posadil se na kamenný výklenek,který šel ze zdi.
Štěstí na sebe ale nenechalo dlouho čekat.Asi po pěti minutách se schodiště za chrličem dalo do pohybu a na chodbě před nimi se vynořil profesor Brumbál.
"Ale,čemu vděčím za tuto milou sourozeneckou návštěvu?"otázal se zdvořile a mrkl na ně.Oba byli ještě vykulení z Brumbálova náhlého objevení až se odpovědi iniciativně ujala Maggie. "Pane profesore,chtěli jsme se zeptat,jestli by jste se nemohl jít zeptat na Lillyin stav?Před chvílí se probudila a nám dělá starosti."
"Ano,už jsem slyšel,že se pacientka probrala a také že jsem se vydal za ní jít a zjistit,co se stalo."přikývl Brumbál a dal se do pochodu.James se prudce zvedl a společně s Meg poklusávali za ním.
"Pane,myslíte,že se jí něco mohlo stát?"zeptal se James a stanul vedle urostlé ředitelovi postavy.Nebyl o mnoho menší než on.
"Byla dlouho v bezvědomí,ale musíme doufat,že se nic hrozného nestalo."odpověděl Brumbál a rázoval si to chodbami hradu dál,jako by byl na zdravotní procházce.
Konečně došli do chodby ošetřovny a když došli ke dveřím,Brumbál se zastavil.Sirius už tu dávno čekal,schovaný pod neviditelným pláštěm,kousek od ředitele.Chvíli se mu ale zdálo,že Brumbál kouká přesně do míst,kde stál on a trochu se lekl.
"Vraťte se do své koleje."promluvil na Jamese a Maggii. "Určitě se pak dozvíte,co slečně Evansové opravdu je."a mrkl na ně.James s Maggií si vyměnili udivené pohledy,jako by Brumbál věděl,že tu nechali zvěda,ale nic neřekli a otočili se na zpáteční cestu.
Brumbál pomalu otevřel dveře od ošetřovny a nechal je otevřené poněkud déle,než by bylo za normálních okolností potřeba,přesně tak dlouho,aby mohl Sirius proklouznout dovnitř.Brumbál se ještě k tomu uhnul ze dveří.
Ten o mě tutově ví,pomyslel si Sirius,ale nic nedělal,pouze sledoval madame Pomfreyovou,jak jde rázně k Brumbálovi.Přikročil blíže,aby ošetřovatelku slyšel,jelikož mluvila dost potichu.
"Albusi,ta dívka se mi nelíbí."řekla ošetřovatelka a starostlivě se zahleděla na Lilly,která si se zájmem prohlížela sníh na okenním parapetu.
"Ono není září?"zeptala se nepřítomně neadresně na celou místnost a dál udiveně zírala na sníh.
"Promluvím s ní."přikývl Brumbál a pomalu přešel k posteli,na které Lilly seděla.Sirius se za ním pomalu připlížil taky.
"Dobrý den pane profesore."vyhrkla Lilly hlasitěji než bylo potřeba.
"Dobrý den,Lilly.Jak se máš?"optal se Brumbál.Lilly ale neodpověděla.
"Lilly."promluvil Brumbál znovu a Lilly se na svého starého ředitele otočila. "Co je teď za měsíc?"
"Září."řekla Lilly bez rozmyšlení. "Ale ten sníh je nějaký divný.Copak tady sněží v září?"
Sirius pod pláštěm valil oči a byl rád,že je neviditelný,protože by jinak bylo vidět,že má ústa skoro až na zemi.
"Lilly,co jste naposledy brali v přeměňování."ptal se Brumbál dál.
"Myslím,že jsme trénovali přeměnu krysy v jezevce."zamyslela se Lilly a pak přikývla s jistotou v obličeji.Sirius dál na ní nechápavě koukal.Vždyť naposledy v přeměňování brali přeměnu vody ve víno.
"Dobře.Děkuji."odpověděl Brumbál a Sirius mohl v jeho starém obličeji vyčíst pouze to,že už má ve všem jasno.Pak najednou ředitel vstal a Sirius měl co dělat,aby před ním couvl,aby se nesrazili a Brumbál si to namířil zpět k madame Pomfreyové.
"Obávám se Poppy,že se jedná o značně rozsáhlou ztrátu paměti."zašeptal potichu,že to Sirius skoro neslyšel a přikročil k nim blíže.
"Jak velká je to ztráta,Albusi?"zeptala se ještě tišeji ošetřovatelka a přes Brumbálovo rameno se dívala na Lilly,která stále zírala z okna a divila se,že v září padá sníh.
"Obávám se,že se jí z mysli vymazal celý prozatímní letošní školní rok.Myslí si,že je teprve září."odpověděl Brumbál a Sirius zůstal stát a místě jako solný sloup.
Pak se Brumbál sebral a chystal se z ošetřovny odejít,Sirius se vzpamatoval a vyběhl za ním.
"Albusi."křikla za ním ještě ošetřovatelka a ředitel se naráz i se Siriem otočili. "Myslím,že by nebylo rozumné něco jí připomínat násilím,musí si vzpomenout sama,nebo prostě musí ty staré věci,které zapomněla zase najít.Když by jí někdo něco připomněl nějak surově,mohlo by to vést k nervovému zhroucení té dívčinky."
Brumbál pouze kývl,poděkoval a vyšel z ošetřovny.Sirius se prosmýkl kolem něho a zaraženě zůstal stát opřený o zeď naproti dveřím,ze kterých vyšli.Brumbál se ještě jednou podíval přesně do místa,kde stál Sirius,sjel ho zkoumavým a vážným pohledem a pak se vydal pryč z chodby a Siria tam nechal stát samotného.

6.spřátelený blog

19. března 2008 v 20:04 Spřátelené blogy
Tak a moje další spřátelení je s Marťou.Sice jsem ještě neměla tu čest přečíst si něco z její tvorby,ale má krásňoučkou stránečku a já žeru vše co se týká Harryho PotteraMartě za spřátelení moc děkuju.
PS:tohle je adresa jejího blogu...klikni sem............Vaše Maggdinka ♥