Everybody should have his own world...

12.kapitola-chvíle štěstí

25. března 2008 v 21:40 |  *Syn jako otec...nebo ne??*
No a je tady další kapča…..jsem v takové silné euforii, že už skončili velikonoční prázdniny, který byly upa naprosto nejvíc a teď na ně vzpomínám a proto mě napadlo napsat něco smutného. Protože nejvíce se toho zbavím právě pomocí povídek. Na jednu stranu je to romantické a na druhou i trochu dojemné. Tak čtěte, ať víte víc. Doufám že se vám kapča bude líbit a nezapomeňte ji zhodnotit pomocí komentů…….Vaše Maggdinka ♥
Chvíle štěstí
Lilly se probrala v posteli. Pomalu nadzvedla hlavu, aby se podívala kde vlastně je, byla naprosto dezorientovaná. Ucítila na zátylku řezavou bolest a tak rychle hlavu zase položila. Za tu chvíli si všimla, že leží v Jamesově pokoji. Opět na chvíli zavřela oči, protože bolest na hlavě byla nesnesitelná.
Najednou jí do nosu uhodila příjemná a velmi dobře známá vůně. Otevřela pomalu ztěžklá víčka a v jejím zorném poli se objevil James, který se nad ní skláněl strašně blízko.
"Díky bohu, to je dobře, že jsi vzhůru. Bál jsem se, aby ses vůbec probrala. "James šeptal a Lilly mu za to byla vděčná. Měla pocit, že kdyby mluvil nahlas, že by se jí hlava snad rozskočila.
"Dí-…."začala Lilly šeptem.
"Ššš." Utišil jí James tím, že jí položil prst na ústa. "Teď nemluv, akorát se vysílíš."Lilly nikdy Jamese neposlouchala, ale teď to udělala, ani nevěděla proč. Snad kdyby byla nezraněná, začala by na něj křičet, ať jí neporoučí, ale teď ho poslechnout chtěla.James jí přišel úplně jiný. Ve svých očích najednou neviděla toho arogantního náfuku, ale milého a starostlivého kluka, dokonce kamaráda.
James jí něžně uchopil za krk. Lilly nevěděla co chce dělat, ale nebránila se. James jí nadzvedl jemně hlavu tak, že necítila ani bodnutí v ráně od kamene. Jako by jí jeho ruce léčily. Pak vytáhl z kapsy džínsů hůlku. Lilly se podivila, ale nic nedělala. Nadzvedl jí hlavu opatrně ještě víc a jemně jí poklepal hůlkou na ránu na hlavě. Okamžitě ucítila malou úlevu a ucítila, že jí už krev neteče.
"Jak jsi se naučil léčit rány? " podivila se Lilly šeptem na jeho adresu.
"Mamka mě to o prázdninách naučila. Sice nejsem jako madame Pomfreyová a nezahojím ránu, ale bolest bude malá a nepoteče ti krev. Počkej, ještě ti umyji vlasy."
Lilly podlehla jeho dotekům a nechala ho, aby jí špičkou hůlky odsál krev z vlasů a za chvíli už byly suché, neslepené a po krvi a špíně nebylo ani vidu. Pak jí opět položil hlavu na polštář. Lilly se do něj zachumlala a do nosu jí opět uhodila ta příjemná Jamesova vůně.
"Co se stalo s Mateem? " zeptala se pak slabě tak, že jí skoro nebylo slyšet, ale James to slyšel, jako by zakřičela.
"Tebe zajímá ten parchant? Ať ho teď klidně okusují žraloci. Vždyť on tě chtěl do postele! " Jamesův hlas zněl naštvaně. Lilly na něj překvapeně koukala. Takovou péči a starost by od Jamese nečekala.
"Aspoň jsi se poučila, jací Italové jsou. Jde jim jen o to jedno, dostat slušnou holku do postele. " pokračoval James a zastrčil si hůlku do zadní kapsy džínů.
"Black je Ital? " zeptala se Lilly po chvíli a trochu se slabě pousmála.
James se rozesmál. "Ne to opravdu není." a podivil se, že Lilly v takovéhle situaci vtipkuje. "Sirius je možná trochu sukničkář. " Lilly si trochu odfrkla. "Ale rozhodně by holce neublížil, kdyby mu nechtěla dát. Jenže problém je ten, že snad žádná ho zatím neodmítla. Ale kdyby ho nějaká nechtěla, tak by nereagoval jako ten hajz."
"Asi máš pravdu. " přitakala Lilly pomalu a zadívala se do jeho očí.
"Zase ty krásné oči. " ozval se druhý a jízlivý hlásek v Lillyině hlavě.
"Co to povídáš? " namítl hlásek první a ten rozumnější.
Lilly se divila, jak s rozbitou hlavou má v mozku ještě místo na tyhle myšlenky. Teď už tomu ale rozuměla, teď už ano. Ten první hlásek, ten co jí brzdil, byl její mozek a rozum a ten hlásek druhý, co se vždy zastával Jamese, to byl hlas srdce. Teď už to věděla stoprocentně. Ale co dělat, když srdce po něm touží, ale rozum ho má stále za hlupáka a idiota?
Lilly si protřepala hlavu a koukla se na Jimmyho. Ten seděl v křesle vedle postele na které ležela a celou tu dobu jí nemně pozoroval. Lilly jeho pohled zaujal. Byl plný čehosi, co u něj nikdy neviděla. Nebyla to povýšenost, ani namyšlenost. Spíše to byla něha a starost a taky, pokud se nepletla, láska.
Lilly se pomalu začali klížit oči. Byla opět unavená, nechtěla tady usnout, ale na druhou stranu se jí z té překrásné postýlky nechtělo. Po chvíli podlehla ospalosti a usnula.
Ráno se probudila, když teprve svítalo. Mohlo být asi sedm hodin a do snídaně zbývali minimálně dvě hodiny. Podívala se vedle sebe a na křesle tam pomalu a klidně oddechoval James. Vypadalo to, jako by usnul teprve před pár hodinami a Lilly se otočila na bok a hodnou chvíli ho pozorovala.
Asi po čtvrt hodině se James zavrtěl a strašně roztomile otevřel oči a ospale zamžoural a promnul si je. Pak se podíval na Lilly a když uviděl, že je vzhůru posadil se rovně.
"Jak dlouho jsi vzhůru? Vyspala jsi se dobře? " zamumlal ospale.
"Asi před čtvrt hodinou. Ano, vyspala jsem se krásně." Odpověděla Lilly trochu ochraptěle.
"Já jsem usnul teprve ve čtyři hodiny ráno. Nemohl jsem spát. Bál jsem se, aby se tvůj stav nezhoršil. " řekl James, jakoby mimochodem a šel odhrnout závěsy na okně. Lilly na něj nevěřícně koukala. Hlas jejího srdce začal přímo křičet a hlas rozumu zněl jenom jako nesrozumitelný šepot.
"Je ti už dobře? " otočil se na ní pak. "Půjdeš na vyučování? "
"Jo, už je to v pohodě, jasně že půjdu."
James jen krátce přikývl a sedl si k ní na postel. Lilly se rozbušilo srdce. James k ní vztáhl ruku a nadzvedl jí krk. Teď se jí srdce rozbušilo ještě rychleji. James jí zkontroloval ránu na hlavě.
"Už to skoro ani není vidět, byla malá. " informoval jí pak a v jeho hlase byla jasně znatelná úleva. Lilly se mu zahleděla do očí a když Jamesovi nic neříkala, podíval se na ní. Teď si opět koukali do očí. Lilly srdce teď už bušilo jako zvon a ona se divila, že to James neslyší.
Jamesův roztomilý a sexy obličej byl od Lilly jen kousek, jak jí kontroloval a Lilly najednou uslyšela zřetelně co hlas jejího srdce křičí. Pozvedla hlavu a Jamese políbila. James se podivil, ale když Lilly polibek opětovala dál a neskončila, slastně zavřel oči a tenhle moment si užíval. Chtěl si ho do paměti vrýt navždy. Polibek nebral konce. Lilly pomalu kroužila svým jazykem v jeho ústech a James dělal to samé. Pak jí jemně chytil za hlavu a druhou rukou jí hladil po tváři. Lilly zajela rukou do jeho rozčepýřených vlasů a druhou mu ovinula kolem ramene. Polibek trval snad sto let, alespoň tak jim to připadalo.
Po dlouhé slastné chvíli se Lilly od Jamese pomalu odtáhla a stále měla zavřené oči. James se na ní podíval a čekal.
Zničehonic jí objal a zašeptal do ucha. "Mám tě rád. "
Lilly se od něj odtáhla. "Jamesi, já…."
"Teď neříkej nic. " zakryl jí rukou ústa a naklonil se k ní k dalšímu polibku, ale Lilly se mu uhnula.
"Jamesi, já nemůžu. Nevím co chci, nevím co se mnou je, nevím nic." Lilly se začala ospravedlňovat. James na ní zíral, jako by ho uhodila těžkým předmětem do hlavy.
"Ale Lilly.Co včera v tom lese. Slyšel jsem co jsi říkala Mateovi. To také nic neznamenalo?" namítl James šokovaně.
"Ne, to znamenalo hodně. Byla to pravda, to co jsem tam říkala. Jen jde o to, že nevím co chci."Lilly se slova z pusy drala jen velice těžko.
Pak se najednou zvedla prudce z postele. Trochu se jí zamotala hlava a zavrávorala, ale ustála to a chystala se odejít. James otevřel znova ústa a chystal se něco říci, ale ona ho přerušila.
"Jamesi já nemůžu."špitla a odešla ke dveřím na odchod. Na prahu se ještě otočila a podívala se na něj, James na ní koukal a čekal co z ní vypadne.
"Ale po tom dnešku vím, že to už nebude jako dřív a že to už nezůstane jen tak."tohle řekla a odešla. Jamesovi chvíli trvalo, než mu došlo co mu řekla. Nevěděl jestli má plakat, nebo se radovat. Teď nevěděl vůbec nic, jen věděl, že na ten polibek nikdy nezapomene, i kdyby byl poslední.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lili Lili | Web | 26. března 2008 v 15:49 | Reagovat

suuuper:) Lily by sa uz konecne mala rozhodnut:)ale kapca bola skvela!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!hrozne moc sa tesim na pokracko:)

som zavisla...:)

2 Veverka Veverka | 26. března 2008 v 16:27 | Reagovat

Moc pěkná kapitolka(ostatně jako všechny)! Píšeš fakt mocinky moc krásně. Ale přidej prosím už taky nějakou kapitolu i k Volaní srdce a k Naděje umírá poslední. Ať je co číst!

3 romuska romuska | 26. března 2008 v 18:11 | Reagovat

kraaaaasne............nech uz sa Lily konecne rozhodne a pocuvne hlas srdca:)

4 Illandris Illandris | Web | 26. března 2008 v 19:34 | Reagovat

Nádherná kapitolka. Nejvíc jsem nemohla z toho, jak se James o Lily tak hezky staral, to snad ani není on:)

Doufám, že tu další kapča bude brzy:))

5 manik manik | Web | 26. března 2008 v 21:43 | Reagovat

pěkná povídka, i když se mi zdá, že je trochu o něčem úplně jiným než jsi slibovala =oD

6 Ivi Ivi | 28. března 2008 v 11:07 | Reagovat

hezky:DD i kdyz, kdy bude konecne ten "cas" ???

docela by me zajimalo jak se tam vubec dostanou...a dej zacina byt jiny nez jsi psala

7 Emma Emma | E-mail | Web | 1. června 2008 v 12:24 | Reagovat

To snad nevadí ne???Mě teda ne a jestli je to váš názor,no prosím ten vám nikdo nebere,ale zkuste si něco napsat sami a uvidíme....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama