Everybody should have his own world...

Březen 2008

46.kapitola-nepoučitelná strážkyně ohně

31. března 2008 v 21:44 | MaggdiNka |  *Harry Potter-naděje umírá poslední*
Tak vidíte, jak vám jdou psát komenty, když vám člověk pohrozí, že sem jinak nedá kapitolku. Tentokrát je to zase k "HP naděje….". Tu komentujete trochu míň než ty dvě další, ale i tak, dávám vám hranici 5 komentů. Takže komentujte, nebo nepřibude žádnákapča k ničemu jinému.Snad se kapča bude líbit, jako v to doufám vždycky a pište mrtě komentů.Hezký počteníčko……….Vaše Maggdinka ♥
Nepoučitelná Strážkyně ohně
"Co to je?" nechápala Ginny a vytrhla pergamen bratrovi z ruky, aby si ho mohli s děvčaty přečíst. Hermi i Beka se postavili za ní, aby mohli číst.
Rone,
Už mě štvali ty články v Denním věštci a chci Voldemortovu šikanu ukončit. Rozhodl jsem se, že půjdu hledat Viteály. Mrzí mě, že ti píšu pouze vzkaz, ale vím, že kdybych se s tebou rozloučil osobně, že bys chtěl jít se mnou a já nemůžu dovolit, aby se někomu kvůli mně něco stalo. Tohle je můj úkol, můj osud a já ponesu jeho následky. Vím, že kdybych se s vámi měl loučit, že bych nedokázal odejít, hlavně kvůli Ginny. Strašně moc je všechny, Rebeku, Hermionu a hlavně Ginny, pozdravuj a vyřiď Ginny, že jí miluju. Vrátím se, až nastane čas.
S pozdravem Harry.
Jakmile Ginny dočetla, spadla jí čelist skoro až na zem. Hermiona i s Bekou na ní koukali a Ginny viděla, že se Bece i Hermioně v očích lesknou slzy. Jí se neleskly, ona už brečela. Ještě než dopis dočetla, rozbrečela se usedavým pláčem. Plácla sebou do křesla vedle sebe a schovala obličej do dlaní. Beka si přisedla k ní a začala jí hladit po vlasech.
"Jak to, že šel hledat Viteály bez nás? Slíbil nám to." zahudroval Ron.
"On nám nic neslíbil. Víš, že on nechtěl, abychom šli s ním. To my jsme chtěli."opravila ho Hermiona.
"Ale stejně."odsekl Ron a plácl sebou na křeslo proti Ginny.
"Ty jsi tak sobecký a bezcitný!" rozkřičela se na něj Ginny. "Harry je teď bůh ví kde, sám a bez pomoci a může se mu cokoli stát a tebe zajímá akorát to, že tě nevzal s sebou."
Ještě před snídaní šli dopis ukázat Meg a s ní pak šli i za Brumbálem. Brumbál si dopis se zájmem přečetl a s každou řádkou vypadal stále ustaraněji.
"Nevíte kam mohl jít, pane profesore?" zeptala se ho Ginny po chvíli mlčení.
"Je mi líto, ale nemám vůbec ponětí." Zavrtěl ředitel hlavou a posadil se do křesla. Několik dní hloubali nad tím, kde by Harry mohl být, ale stále na nic rozumného nemohli přijít. Od jeho odchodu už uběhlo 5 dní a Ginny, ale s ní i ostatní byli jako vyměnění. Mezi studenty se šuškalo, kde asi Harry je. Proslýchalo se, že ho znovu zajal Voldemort, jako tomu už dvakrát bylo. Někdo dokonce na škole roznesl, že je opět v Azkabanu a někdo dokonce, že v Denním věštci četl, že jeho tělo našli někde u Londýna. Ginny byla vždy z novinek vyjukaná, ale všechny se ukázaly jako pouhá fraška a drb.
Jenže i přes Harryho odchod šel život v Bradavicích stále dál a studentům sedmých ročníků se nezadržitelně blížili zkoušky OVCE. Ron, Hermiona, Ginny a Rebeka nemohli pochopit, jak mohlo existovat ještě něco takového, jak jsou zkoušky OVCE, když jejich kamarád byl bůh ví kde.
Zrovna se pomalu šinuli na hodinu obrany proti černé magii. Na tu jedinou se asi těšili, ale jen proto, že si potom mohli promluvit s Meg. Usadili se a poslouchali Maggiin výklad o kletbách, které se nepromíjejí. Oni výkladu nevěnovali přílišnou pozornost, protože většina z nich už o následcích nepromíjitelných kleteb věděli své.
Najednou se před katedrou objevili obrovské plameny, které odhodili první lavice dozadu na stěnu. V ní seděli zrovna oni čtyři. Posbírali se z trosek lavic a koukali se, co se děje. Děvčata ve třídě začala vřískat a kluci se dali na útěk. Kromě těch, kteří chodili v pátém ročníku do Brumbálovi armády. To už se z plamenů vynořila krásná, ale krutá žena. Smála se při pohledu na pobíhající studenty a u dveří pouhým mávnutím ruky vyčarovala ohnivou bariéru, takže nemohl nikdo ven.
"Tak tohle ne Gryopé, tohle je jenom mezi námi dvěma, tak ty děcka nech odejít, nemají s tím nic společného. " rozkřikla se na Strážkyni ohně naštvaně Maggie.
Beka se lekla a přiskočila k Dracovi, který jí objal a Ron si k sobě přitiskl Hermionu i Ginny.
"A pročpak? Malý dětičky se mi líběj. " zacukrovala Gryopé naoko sladce a šlehla po Maggii ohnivým bičem. Několik děvčat vyděšeně zavřísklo, ale Maggie na něco takového čekala a než se kdokoli z nich nadál, vyčarovala kolem sebe ohnivý štít. Všichni na ní udiveně koukaly s otevřenými ústy. Všichni, samozřejmě kromě Rebeky, Rona, Hermiony, Ginny a Draca. Beka se chtěla rozeběhnout mámě na pomoc, ale Draco jí pohotově chytil za pás a pevně jí držel. Maggie na nic nečekala a vrhla po Gryopé několik ohnivých koulí. Studentům mohli vypadnout oči z důlků.
"Mami! " zavřískla Beka. Všichni se teď koukli na ní. Draco od ní odlétl, jako by dostal elektrický šok. Rebeka ho trochu popálila, aby jí pustil a ona se rozeběhla matce na pomoc. Proběhla plameny, které teď obklopili Maggii a Gryopé a všichni čekali, že se spálí, ale z úst jí neunikl ani výkřik a doběhla až ke své matce. Začala spolu s ní na Strážkyni ohně vysílat ohnivé koule, ale ta je s přehledem stíhala ničit. Studenti koukali jak na jejich učitelku, tak i na jejich spolužačku, které se obě až tak po dlouhé době projevili. Ale snad nejvíc koukali na to, že Rebeka zařvala na jejich učitelku obrany proti černé magii mami.
Hermiona Ron, Ginny a Draco kroužili kolem plamenů, chtěli jim nějak pomoci, ale ani jeden se do plamenů neodvážil. Hermiona zkusila hasící kouzlo, ale to na tak silné plameny nepomohlo.
"Bek, běž ke mně do kabinetu a na stole je tam malá lahvička s lektvarem, tak mi ho přines. " zakřičela Meg na svoji dceru, když se jen o kousek vyhla další ráně ohnivým bičem. Rebeka na nic ani vteřinku nečekala a zmizela v plamenech. Její spolužáci byli ještě vyjevenější a překvapenější. Ani ne za minutu byla Rebeka zpátky a v ruce držela malou lahvičku s nějakým černočerným lektvarem.
Vtom se ozvala rána jako z děla a všude v celé učebně se zvedl prach tak silný, že nebylo vidět ani na pár metrů. Když se prach usadil všichni viděli, že Maggie leží na zemi a že její tělo olizují plameny, které ovládala Gryopé pomocí ruky. Všichni začali opět křičet a Beka na to jako uhranutá zírala. Maggii se na tváři vytvořil silně bolestivý výraz, ale z hrdla se jí nevydralo ani vyjeknutí.
"Bek. " zařval na ni Draco, který se jako první vzpamatoval a Rebeka se na něj podívala skrz vysoké plameny. "Hoď na ní tu lahvičku. Hoď to na ní! "
"Jak ale víš, že to mám hodit? " nechápala Beka.
"Slyšel jsem o tom jednou mluvit otce, že takhle pošleš Strážce ohně pryč. "
Rebeka se ještě chvíli rozmýšlela, ale když se podívala na tělo své matky, které se stále zmítalo v plamenech, ani na chvíli nezaváhala a hodila na Gryopé malou lahvičku. Chvíli zatajila dech a pak se najednou Gryopé rozplynula jako dým nad ohněm. Všechny plameny zmizely, zbyla jenom zcela ohořelá učebna. Plameny, které olizovali Maggiino tělo zmizely a Maggie zůstala nehybně ležet na zemi. Rebeka se k ní okamžitě vrhla.

10. spřátelený blog

29. března 2008 v 21:52 Spřátelené blogy
Moje desáté spřátelení je s mojí kámoškou Stefinkou. To ona má na svědomí tenhle můj krásný nový vzhled a za něj jí moc děkuju. Její blog není sice s tématikou Harryho Pottera, ale i tak je dost zajímavý a pěkný. Stefince za spřátelko moc děkuju.......Vaše Maggdinka
PS:tohle je její adreska

13.kapitola-žárlivý Ital

29. března 2008 v 21:36 *Syn jako otec...nebo ne??*
Ha a je tady moje zlomová kapča k "Syn jako otec…" Konečně se dočkáte toho tolik očekávaného výletu do budoucnosti. Mám tady víc kapitolek a zahrnula jsem to do děje později než jsem původně chtěla, ale musela jsem děj uzpůsobit jejich přemístění. Snad mi to odpustíte. Zhodnoťte tuhle kapču pomocí co nejvíce komentů a dávám limit 10komentářů. Doufám že mě nezklamete a přeju hezký počtení…….Vaše Maggdinka ♥
Žárlivý Ital
Lilly s Jamesem šli na snídani a dělali že se nic nestalo. Pro Jamese to sice bylo dost těžké, ale nic neřešil ,protože nechtěl Lilly zbytečně naštvat. Když došli na snídani Mateo tady nebyl. Lilly se trochu bála, jestli se mu opravdu něco nestalo, jak ho James zmlátil a nechal ve vlnách moře. Ale její obavy se ukázaly jako mylné. Hned na první hodině se Mate objevil s velikým monoklem pod okem, který se pravděpodobně snažil nějakým kouzlem zamaskovat, ale moc se mu to asi nedařilo, protože nakonec si na oko namazal snad tunu make-upu. Lilly ho nebylo ani trochu líto, ani neměla proč.
Mateo po ní a po Jamesovi pořád házel ošklivé pohledy, protože seděli spolu, ale neměl proč. James si Lilly vůbec nevšímal, každý si tam něco zapisoval. Učivo to pochopitelně nebylo, protože Italštině nerozuměli ani slovo. Lilly psala svým kamarádkám do Bradavic dopis.
"Komu píšeš? " zeptal se jí šeptem James.
"Sarah a Jessica. Mám jim vzkázat ať od tebe pozdravují kluky? "
"Jé, to bys byla moc hodná."
Lilly naškrábala něco do konce dopisu a vložila ho do obálky, ještě nadepsala adresu a pro koho to je a založila si ho do kapsy u mikiny.
"Díky. " šeptl James. Lilly se na něj usmála, jako by říkala není zač.
"Půjdeš se mnou do sovince? " zeptala se ho Lilly, když jim skončila hodina a za čtvrt hodiny začínal oběd.
"Jasně, jdeme. " přikývl Jimmy a oba se vydali k lesu, kde byla malá věž, která vypadala jako rozhledna, akorát neměla okna. Sov zde bylo daleko méně než v Bradavicích a Lilly si vybrala jednoho výrečka a přivázala mu dopis na nohu.
"Budeme tu skoro už dva týdny co? " nadhodila Lilly téma, když vyšli směrem k velkému stanu, kde se obvykle konaly obědy i ostatní jídla.
"Jo, utíká to docela rychle, ale Bradavice jsou zlatý. Už se tam těším. " přikývl James.
"Jo, to máš pravdu, já taky. Bradavice miluju a nevyměnila bych je za žádnou jinou školu na světě. "
Po rychlém obědě se Lilly zvedla na nohy. James vstal taky a chystal se odejít, najednou se Lilly, která šla před ním u východu ze stanu zastavila. James se zastavil také, nechápal co dělá. Lilly se před očima zamotal celý svět a skácela se k zemi. James stačil zareagovat a chytil jí těsně předtím, než dopadla na zem.
"Lilly. " vyhrkl zmateně. "Pomozte mi někdo. " zakřičel na celý stan. Když si ostatní všimli, co se stalo, pár Italů se zvedlo ze svých míst a pomohli Jamesovi Lilly zvednout. Lilly nebyla úplně v bezvědomí, ale hlava jí klimbala a nebyla schopná slova, ani pohybu. Italové jí popadli za ruce a za nohy a chtěli jí odnést, ale James je zadržel. Vzal si od nich Lilly do náručí a vyšel ze stanu. Naposledy se otočil a hodil ošklivý pohled na Matea, který jako přikovaný seděl na své židli a koukal na ně. James položil opatrně Lilly na pohovku v jejich domě a sedl si k ní.
"Lilly. " promluvil na ní a něžně jí pohladil po vlasech. Lilly se jemně zachvěly víčka a pak oči otevřela a zmateně na Jamese koukala.
"Co se stalo? " Lilly se zmateně opřela o své lokty a narovnala se.
"Omdlela jsi. " odpověděl James prostě a oddychl si, že to není nic horšího.
"Bože, strašně se mi zamotala hlava a je mi ,jako bych byla po kocovině. " zalamentovala Lilly a chytila se rukou za čelo.
"To mi neříkej, že ty, ta slušná Lilly Evansová ví, jak bolí hlava po kocovině." zakřenil se James a pozdvihl tázavě obočí.
"To by ses tedy opravdu divil. " uculila se Lilly a pokusila se pomalu vstát. Hlava už se jí nemotala, ale bolela jí k prasknutí. Pomalu vstala a odkulhala do ložnice.
"Jamesi, půjdeš se mnou do knihovny? " zakřičela Lilly na Jamese, když bylo asi půl čtvrté odpoledne z pokoje.
"Co tam chceš dělat? " James se objevil na prahu jejího pokoje. "Vždyť tam bude všechno Italsky a mi Italštině nerozumíme."
"Podle mě tam budou i nějaké anglické knížky. " pokrčila Lilly rameny. "Tak pojď." pobídla ho a chytila ho za paži, aby ho vytáhla po schodech dolů. Táhli se přes celé školní pozemky, až vpadli do jednopatrového domu, který neměl sice dvě patra, ale zato byl pořádně rozlehlý. Všude, kam jen oko dohlédlo, se táhly regály plné knih, které byly doplňovány stoly, u kterých místy seděli studenti.
Lilly s Jamesem zašli až úplně dozadu a našli si volný stůl mezi regály, aby na ně nikdo nečuměl. James se rozvalil na židli a Lilly se někam na chvíli vypařila. Asi za pět minut se vrátila a v náručí nesla asi pět tlustých knih.
"No, prosím a pak, že tady nic anglického nebude. Je tomu věnovaný celý jeden velký regál. " odfrkla si Lilly, bouchla knihami o stůl, že málem Jamesovi přerazila všechny prsty. Ten je stačil ale včas uhnout a knihy dopadli přesně tam, kde měl ještě před necelou vteřinou prsty.
"Ještě že jsem chytač a mám takový postřeh. " ulevil si James. Lilly se jen na něj ušklíbla a už se pustila do čtení první knihy.
"Jak můžeš pořád jenom číst? " zeptal se James nechápavě po chvíli ticha.
"Vyvádí mě to z někdy dost kruté reality. " odpověděla Lilly prostě.
"A teď je pro tebe realita krutá? " otázal se Jimmy a v jeho hlase bylo znát, že se ho Lillyina poznámka dotkla.
"Bylo i hůř. " odpověděla nepřítomně, aniž by vzhlédla od knihy. James se naštval a založil si ruce na prsou. Odteď už nepromluvil ani slovo a skoro půl hodiny zavládlo mezi nimi úplné ticho, rušené pouze tím, jak Lilly otáčela stránky v knize. Asi po půl hodině se zvedla a chystala se jednu z knih zastrčit do regálu, když na svém krku ucítila Jamesův dech. Poznala, že je to on, i když k němu byla otočená zády, protože ucítila jeho příjemnou vůni. Něžně jí chytil kolem pasu a ona slastně zavřela oči. Zase měla ten samý pocit, jako dnes ráno a otočila se k němu čelem, takže se jejich nosy skoro dotýkali.
A pak to přišlo, toho dne se políbili již podruhé. Stáli u regálu, James si pohrával se jejími vlasy a ona měla ruce zaklíněné v zadních kapsách jeho džínsů a líbali se.
Najednou vedle sebe uslyšeli pohyb. To byl Mateo, omylem na ně narazil a koukal na ně přímo vražedným pohledem. Oni si ho ale nevšimli a stále tam stáli v obětí s ústy spojenými v polibku.
Mateo se naštval, vzal první knihu z regálu, co byla po ruce a ledabyle jí otevřel. Nahlédl do ní a první kouzlo, co uviděl, na ně vyslal.
James s Lilly se od sebe odtrhli zrovna v okamžiku, kdy už se na ně řítil paprsek stříbrného světla a už nestačili zareagovat. Stáli tam v obětí a paprsek je zasáhl oba, jak tam spolu takhle stáli. Nestihli se vzpamatovat a jako by se jim kolem krku uvázalo neviditelné lano, začali se dusit. To už po nich v knihovně nebylo ani vidu ani slechu a Mateo se zmateně rozhlížel kolem sebe.
Lilly a James dopadli vedle sebe do měkké trávy, stále se ještě drželi za ruce. Ihned, podle trávy poznali, že nejsou v Itálii, alespoň ne tam, kde až doposud byli. I přes zavřené oči je do očí uhodili paprsky zapadajícího slunce. James, a po něm i Lilly, zvedl opatrně hlavu a naskytl se mu pohled na dobře známou krajinu a prostředí.

22.kapitola-vánoční překvapení

28. března 2008 v 21:45 *Volání srdce*
No a je tady další kapča k " Volání srdce, omlouvám se, ale blog.cz mi nějako vypověděl službičku na chvíli. Ale to je jedno, protože už jsem tady s novou kapčou. Tahle kapča je dost smutná, skoro jsem u ní brečela, jen když jsem si to po sobě pročítala. Já vím, jsem s tím už strašná, ale prostě mě tohle téma jde psát a popisovat asi nejlépe, ale to musíte posoudit vy. Připomínám, aby jste psali komentáře a doufám, že se vám kapča bude líbit……..Vaše Maggdinka ♥
Vánoční překvapení
Konečně byl víkend a to pro studenty Bradavic znamenalo dva týdny volna, protože hned v pondělí byl štědrý den a oni měli vánoční volno. Dnes byla sobota 22. prosince a studenti se většinou vyvalovali ve společenských místnostech svých kolejí a ti více otužilejší chodili ven a koulovali se, protože se sněhem se teď před vánoci roztrhl pytel.Poberti a holky seděli ve společence, právě se před hodinou vrátili z jedné sněhové bitvy celí mokří. Převlékli se a teď relaxovali před teploučkým krbem v jejich oblíbených křeslech.
James a Sirius se opět o něčem hlasitě bavili a každou chvíli se něčemu smáli. Lilly naproti tomu zase každou chvíli kroutila očima, protože ji ti dva štvali. Sirius měl na hlavě santovskou červenobílou čepici, kterou měl elegantně nasazenou na svých dlouhých tmavých vlasech. Maggie na něm mohla oči nechat, protože jí přišel v té čepici děsně sexy, kdežto Lilly si myslela že je jako dítě.
"Můžete toho už nechat? " Lillyina trpělivost už dosáhla vrcholu.
"Ale no tak Li…-teda Evansová, nevaž se, odvaž se! " popíchl ji Sirius a snažil se jí svojí čepici nasadit na hlavu. Lilly se naštvala, hodila jeho čepici na zem a vyběhla po schodech do svojí ložnice.
"Co jí je? " vyvalil oči Sirius.
"Nediv se, je to prostě ta stará Lilly Evansová, jakou jsme znali. " pokrčila Maggie rameny a čepici mu narazila, až mu sklouzla přes oči.
Druhý den se Lilly večer procházela po chodbě, to byl jeden z jejích zvyků, které si pamatovala, protože to dělala už v šestém ročníku. Byla primuska a tak se bát nemusela, že jí tady někdo načapá takhle pozdě po večerce.
Byla právě ve třetím patře a pomalu se tudy šourala, zamýšlela se nad tím, co se tady dělo, než ztratila paměť. Ze zamyšlení jí vytrhly až vzlyky, které se linuly přes celý tichý hrad a ozývali se odněkud z vyšších pater.
Lilly to dost zaskočilo, nečekala, že tu někdo bude, když byla skoro půlnoc a ještě k tomu, že tady bude někdo jen tak na chodbě vzlykat a riskovat, že ho chytí Filch, nebo někdo z učitelů. Lilly teď už skoro klusala a běžela po zvuku vzlyků. Konečně doběhla do příslušného patra a zarazila se, jakmile zatočila za roh.
Ten, koho tam viděla brečet a vzlykat jí naprosto vyrazil dech. Nikdy by nevěřila, že tady uvidí zrovna jeho. Pomalu se k němu přibližovala, jako by se bála, že se něco stane. Ale nic se nestalo. On tam dál nehnutě seděl a vzlykal a její přítomnost nebral ani v nejmenším na vědomí. Teď si k němu opatrně sedla na schody, něco jí k němu táhlo, když ho takhle viděla. Teď jí něco říkalo, aby ho odejmula kolem ramen a ona to udělala. Až teď si jí všimnul a polekaně sebou škubnul.
Uslzenýma a opuchlýma očima se jí zapil do těch smaragdů a ona se úplně lekla. Ty jindy oříškově hnědé oči, byly teď jako po povodni a rozčepýřené vlasy byly rozčepýřené ještě víc než jindy. Lilly jeho rameno stiskla ještě víc. Zajímalo jí, co ho tak rozplakalo, ale ani v nejmenším se ho nechtěla ptát. Nechala ho, aby jí obejmul a ona objímala jeho. Co mohlo nejslavnějšího kapitána famfrpálového Nebelvírského družstva takhle rozplakat?
"Nemusíš tady sedět se mnou. " řekl James po chvíli ochraptělým hlasem.
"Ne, mě to nevadí. " šeptla Lilly a nechala Jamese, aby si opět na její rameno položil hlavu. Jeho slzy kanuly po Lillyiných vlasech, ale Lilly to nevadilo, což jí dost udivilo.
"Jamesi. " Lilly mu poprvé od té její ztráty paměti řekla jménem. Jamese to zaujalo a vzhlédl k ní s uplakaným výrazem.
"Nechtěl bys mi říct, proč tady brečíš. Vím, nic mi do toho není, ale uleví se ti, uvidíš. " na Jamese její slova zapůsobila. Ona se o něj zajímá jen tak, i když ztratila paměť a Pottera nenávidí! James jí podal zmuchlaný a zmáčený dopis, který držel do té doby v ruce.
"Poslal mi ho Brumbál, že mu to prý někdo z ministerstva řekl. " dodal James a Lilly si od něj ten kus pergamenu vzala a začetla se.
Drahý Jamesi!
Mám pro tebe přímo zdrcující a hroznou zprávu. Je mi líto, že Ti to musím psát, ale bohužel jsem teď mimo školu. Pracovník ministerstva ke mně dnes poslal sovu se strašným dopisem. Tvé rodiče našli dne 18. prosince u vás doma mrtvé. Nad vaším domem v Godrikově Dole viselo Znamení zla. Tímto ti vyslovuji moji nejhlubší upřímnou soustrast. Jack a Lizz byli výjimeční lidé.
S přáním pevných nervů a jen toho nejlepšího Tvůj Albus Brumbál
Lilly se na Jamese zhrozeně podívala. Nedokázala si ani ve snu představit, jak se teď asi cítí a ani se mu nedivila, proč ten potok slz. Soucitně se na něj podívala a viděla, že zase brečí.
"Jamesi, to je mi moc líto. " špitla Lilly, protože nedokázala svoji upřímnou lítost vyjádřit slovy. Otočila si ho k sobě, aby byl k ní čelem a pevně si ho k sobě přitiskla. Tohle na Jamese působilo stokrát lépe, než jakákoliv slova útěchy, konečně zase cítil její hřejivou náruč a její objetí na něj působilo, jako náplast na zlomené srdce.
"Jamesi, já si ani nedovedu představit, jak ti teď je, ale uvidíš, všechno bude časem lepší. " snažila se Lilly najít ta správná slova.
"Ano, ale už je toho na mě moc. Nejdříve ta tvoje ztráta paměti a teď tohle, co to bude příště? " vyrazil ze sebe James přerývaně.
Lilly na něj nechápavě koukala. Proč se ho tolik dotkla ztráta její paměti? Nechápala to, v poslední době nechápala skoro nic. Například to, proč jí najednou Black někdy říká jménem, když to nikdy dřív nedělal. Změnilo se snad něco, za ty tři měsíce? Stalo se něco na co si teď nemohla vzpomenout?
"Neřeš to, je to teď jedno. " řekl James, když viděl, že Lilly nad jeho slovy přemýšlí.
"Já to chci řešit. Chci řešit věci, které se stali, ale na které si nepamatuji. Víš jaké to je, když máš úplné okno a nevíš, co se celé tři měsíce dělo? " odbyla ho Lilly. James se na ní podíval pohledem plným utrpení, který měl ale jen pramálo společného se smrtí jeho rodičů. Lilly zkrátka nic nechápala, ale už se ho na nic neptala.
Seděli tam mlčky ještě dlouho, nepadlo mezi nimi ani slovo, ale ani jednomu to nevadilo.

45.kapitola-konec trpělivosti

28. března 2008 v 19:57 *Harry Potter-naděje umírá poslední*
No a jak už jsem psala, chci se téhle povídky už zbavit a tak je tady další kapča k "HP naděje umírá poslední"….snad se vám bude líbit. Navazuje na to co se stalo v předchozí kapitolce a bude tam i něco nového a pro celkový průběh dalšího děje i něco zvratného. Takže si to určitě přečtěte a chci po vás strašně moc komentů, protože tady u téhle kapitolky mám trochu rozporuplné pocity……..Vaše Maggdinka ♥
Konec trpělivosti
Rychlostí blesku se neodvratně blížil konec prosněženého a propršeného března a za týden už měl začít snad o trochu teplejší duben. Venku se stále dramaticky měnilo počasí. Jednou byla sněhová vánice, ale jakmile sníh napadl a nebyl na zemi ani pár dní, spustil se déšť, nebo zasvítilo slunce a bylo po sněhové peřině.
Harry a jeho kamarádi stále řešili to, co slyšeli od Maggie onehdy na Grimmauldově náměstí. Stále nemohli pochopit, jak Maggie mohla pomoci Voldemortovi.
Bohužel i Siriův a Maggiin vztah vypadal, jako tohle březnové počasí, až na to, že většinou v něm nebylo slunečno a přetrvávalo oblačno, někdy i bouře a hurikány. Koho tohle nejvíce trápilo byla samozřejmě Rebeka, protože trpěla hádkami svých rodičů. Na její straně byl i Harry, kterého také jejich hádky mrzely.
Jednoho bouřlivého večera seděl Harry a spol ve společence a pachtili se s nějakým blbým pojednáním pro Snapea na lektvary. Rebeka právě svoji práci po dlouhé době dokončila, začala si balit věci do brašny a chystala se k odchodu.
"Kam jdeš? " přerušila ji Hermiona.
"Jdu za mamkou, zkusím jí nějak domluvit, aby se s tátou umoudřila. " odpověděla Bek a odnesla si věci do své ložnice.
"Já půjdu s tebou. " řekl Harry a vstal, aby mohl jít z Bekou. Ta nic nenamítala, naopak, byla ráda, že nebude na mamku sama.
Mlčky kráčeli liduprázdnou chodbou, protože bylo už po večerce. Harry se ani neobtěžoval vzít si neviditelný plášť. Konečně stanuli před kabinetem Obrany proti černé magii a Beka opatrně a potichu zaklepala na dveře, aby nevzbudila pozornost, třeba u Filche, který tu jistojistě někde kroužil.
Dveře se sami otevřeli a oni vešli dovnitř. Maggie seděla za svým stolem a opravovala domácí úkoly šesťáků a když vešli, vzhlédla.
"Jakto že se touláte po chodbách po večerce? " zpražila je naštvaně.
"Taky tě ráda vidím. " zabručela ironicky Rebeka a posadila se na židli před stolem, Harry udělal to samé.
"Tohle není sranda, Rebeko Greyová, co kdyby se vám něco stalo? " zahudrovala její matka a oba si káravě prohlížela.
" Že to říkáš zrovna ty, která se tady promenádovala v sedmáku ve tři hodiny ráno, sama jsi mi to kdysi říkala. " odsekla její dcera.
"Jo, jenže to nikomu nehrozilo nebezpečí. Nehrozilo, že tu každým dnem rozrazí dveře Voldy. "
"Hele, nemusíš si vybíjet svoji zlost na nás! Vyřiď si to s tátou. On se trápí. " setřela ji Rebeka a nepříjemně jí sledovala.
"Tak když se s ním o tom tak bavíš, tak mu řekni, že já se moc neomluvím. Jako jeden z mála lidí, moc dobře ví, že jsem tvrdohlavá."
"A proč by se ti měl omlouvat on, když ti nic neudělal."
"To není pravda, to on s tím začal, že jsem smrtijeda a tak dále. " ospravedlňovala se Meg.
"Mami, copak to nevidíš? " Beka nasadila smutný tón. "Vždyť tím sebe i tátu trápíš. A taky mě. " a sklopila smutně oči k zemi. Maggie na ní překvapeně pohlédla, ještě nikdy takhle svou dceru neviděla a to jí přímo poranilo srdce.
"No nic, já jdu. " řekla Rebeka po chvíli, když její matka nic neříkala. "Jdeš taky Harry? "
"Ne, já tady ještě chvíli budu."
Beka tedy vyšla z kabinetu a nechala Harryho s tetou samotné. Maggi mlčela a Harry po chvíli ticha začal mluvit.
"Ona se tím opravdu trápí, kdybys jí viděla. " Meg složila obličej do dlaní, ale Harry pokračoval nelítostivě dál. "Ani nevíš, jak byla šťastná, že má tátu a teď jenom kvůli nějaké hádce by ho měla ztratit? "
"Já vím, že byla ze Siria nadšená. " pošeptala Maggie.
"Přece nedovolíš, aby se vaše láska celého života rozpadla jen kvůli nějaké pitomé a ještě k tomu bezvýznamné hádce? Vy k sobě se Siriem patříte. Nikdy jsem ho neviděl šťastnějšího, když jste se dali opět dohromady. " pak vstal, rozloučil se a nechal tam Maggii, se složeným obličejem v dlaních samotnou.
Dnes bylo 31. října a venku panovalo opět jedno z těch ošklivějších počasí. Harry si po cestě z večeře do Nebelvírské věže zatáhl Ginny stranou od ostatních a zapadl s ní do nějaké nepoužívané místnosti, kterých bylo na hradě desítky. Ginny nic nechápala, ale radši se ho na nic neptala a opřela se o okenní římsu a čekala co z Harryho vypadne.
Chvíli mezi nimi panovalo ticho a pak najednou Harry Ginny zničehonic vášnivě políbil. Ginny se dost divila, ale po chvíli tomu skvělému pocitu podlehla, ostatně, jako vždy, když se s Harrym líbala. Když se od sebe odtrhli, Harry si jí přivinul těsně k sobě a zašeptal. "Miluju tě Ginny. "
Ginny se na něj podívala s pozdviženým obočím, nic nechápala.
"Ať se stane cokoliv, pamatuj na to. " pokračoval Harry a znovu jí objal. Po cestě do společenky byla Ginny zamyšlená. Co to mělo znamenat? Takhle se nikdy Harry nechoval a teď jí najednou takhle vyzná lásku, zničehonic.
Ron se ráno probudil a ještě chvíli se vyvaloval, když se narovnal, viděl, že kolem Harryho postele jsou zataženy závěsy a tak se oblékl.
"Harry, vstávej, musíme na snídani. " vykřikl směrem k Harryho posteli, aby ospalce vzbudil. Když se nic neozývalo, přešel k závěsům a rozhrnul je. Čekal ho šok. Postel byla prázdná a peřina byla narovnaná tak, aby to vypadalo, že v posteli někdo je.
Pak si všiml, že jeho kufr je otevřený a přešel k němu. Neviditelný plášť, Pobertův plánek i několik kusů oblečení bylo pryč.
Rozhlédl se ještě jednou kolem postele a pak něco upoutalo jeho pozornost. Vzal to, rychle seběhl po schodech do společenky, kde už na ně jako obvykle čekali holky, aby mohli společně na snídani.
"Kde máš Harryho? " podivila se Rebeka. Ron udýchaně před nimi zastavil a nebyl schopen slova. Všechna tři děvčata na něj koukala a čekaly co z něj vypadne.
"Podívejte! " vyjekl Ron po chvíli zoufale a zamával děvčatům před nosem maličkým kusem pergamenu na kterém bylo cosi naškrábáno a který právě před chvílí vzal Harrymu z nočního stolku.

9.spřátelený blog

27. března 2008 v 15:24 Spřátelené blogy
Tak a můj další spřátelený blog je s charlot má pěkné stránečky a mooc jí děkuju že čte moje povídky.
Její blogííís najdete tady..........Vaše Maggdinka ♥

21.kapitola-Pottere, ty hovado!

26. března 2008 v 21:52 *Volání srdce*
Tadááá, je tady další kapča k " Volání srdce, protože už jsem žádnou dlouho nenapsala. Teď nečekejte nijak moc vtipné. James se velice trápí( kdo by se taky netrápil, kdyby jeho dlouho dobývaná láska ztratila paměť)
Je to prostě smutný a jakoby se vracíme zase na začátek toho všeho a postupně uvidíte, jak si James zase namlouvá Lilly.Moc se omlouvám, kapitolka je taková o ničem a je strašně krátká.Jinak přeju hezký počteníčko a snad se vám to bude líbit a vy se mi odměníte tou nejlepší odměnou pro mě-komentama………Vaše Maggdinka ♥
Pottere, ty hovado!
Lilly pustili chvíli před vánoci. Bylo 18. prosince a 22. prosince jim začínali vánoční volno. Maggie s Lucy jí ráno provázely na snídani. S Jamesem se domluvili, že bude lepší, když tam půjdou každý zvlášť, aby se Lilly nevytočila hned na začátku.
"A pamatuj. " otočil se Remus na Jimmyho, když scházeli po mramorovém schodišti dolů do Velké síně na snídani. "Nehádej se s ní. Moc si jí nevšímej, aby se s tebou zbytečně nehádala a pak si všimne, že nejsi takový jako na konci šestého ročníku."
"Ale já takový nejsem! Já jsem se změnil, už nejsem jako v šesťáku. " bránil se James, protože nic nepochopil. Nepochopil jak to Remus myslel.
"Já vím, ale ona to neví, chápej! " vysvětlil mu Remus a trochu při tom protočil panenky.
"Jo takhle! Už to chápu. " Jamesovi se nadšeně rozzářili oči. "Reme, ty jsi génius."
Vešli do Velké síně a James pohledem zabrousil ke konci stolu. Kde seděla Lilly s Maggii a Lucy. Rysy tváře mu ztvrdly. Zastesklo se mu, bylo mu smutno, jako by byla od něj Lilly na míle daleko, jenže nejhorší na tom bylo, že seděla jen pár desítek metrů od něj a stejně věděl, že jí nemůže mít. Chyběli mu její rty, její ruce, její vlasy a její doteky.
Když vešli, Lilly se také otočila, jak zahlédla Jamese, v její tváři se zračilo něco zvláštního. Nebyla to nenávist, nebo opovržení, které by od ní James teď čekal. Ale ani to nebyla jeho vytoužená něha a láska. Bylo to něco, jako by si snad útržkovitě vzpomínala, ale stejně nevěděla. Po chvíli se od něj ale odvrátila. Celou tu dobu ji pozorovala Maggie s Lucy. Které seděli naproti ní a když se Lilly začala nepřítomně ňoumat v kaši Maggie Lucy pošeptla. "Viděla jsi to? "
"Jo, vypadá to,jako by si na něco vzpomínala. " přikývla Lucy prozkoumala znovu Lilly.
"Lilly." Začala pomalu a opatrně Meg a zadívala se na svojí rudovlasou kamarádku. Lilly se na ní po chvilce podívala, jako by si právě uvědomila, že na ní někdo promluvil.
"Proč jsi koukala na Jamese?"pokračovala Maggie. Lilly si najednou se zájmem začala zkoumat zbytky ovesné kaše a za boha nechtěla pohlédnout na holky a odpovědět.
" Tak co, co tě tolik zaujalo na Potterovi?"pokračovala tentokrát po Maggii Lucy. Lilly stále neodpovídala, ale pak se na ně podívala a vysvětlila jim to.
"Zdálo se mi, jako že ho vidím ráda. Prostě že ho ráda vidím a měla jsem v jednu krátkou chvíli chuť jít za ním a políbit ho na přivítanou."
"A proč jsi nešla?"vyhrkla Lucy trochu neopatrně.
"A proč bych jako měla? Copak jsem nějaká taková, abych tady líbala přede všemi Pottera?" Lilly se na svojí kamarádku rozčílila a obě i s Maggií radši zmlkly. Když se od nich Lilly odvrátila, nenápadně se na sebe podívali, pousmály se a mrkly.
Poté se odebrali s Lilly na první hodinu. Měli zrovna přeměňování a protože profesor Brumbál informoval všechny své kolegy o tom, co se Lilly přihodilo, nekladli na ní žádné nároky a prakticky si jí nevšímali. Lilly nehnutě a tiše seděla a zapisovala si to, o em někdo z profesorů mluvil.
Lilly nic ani nepřišlo divné, jenom někdy, když chtěl nějaký profesor po někom nějaké kouzlo, které neuměla ani ona. Jinak ale vše, k úlevě ostatních, probíhalo skvěle. Dokonce i James spolupracoval a Lilly si nevšímal. Jenže všichni viděli, že mu to činí veliké potíže, jenže na druhou stranu věděl, že kdyby na ní promluvil, tak by se na něj akorát rozkřičela.
Dnes byl čtvrtek a studenti pracovali na posledním úkolu, protože zítra měli poslední předvánoční hodinu. Kluci tady výjimečně seděli s holkama a Lilly ani neprotestovala, protože neměla na co, jelikož James za celou dobu ani necekl.
"Dvanácteráku ty jsi na vánoce doma?"otočil se právě na Jamese Sirius, když už měli všichni dopsáno. Tedy, spíš opsáno, od Remuse.
"Ne,budu tady. Jsme v Bradavicích naposledy a já si tu chci užít co nejvíce chviliček."odpověděl James, ale neodtrhl oči od krbu, ve kterém až doteď zkoumal oheň.Lilly už delší dobu Jamese pozorovala. To, jak se choval poslední dobou, jí zaráželo. Už to nebyl ten otravný a ukecaný Potter. Teď už moc nemluvil a když už mluvil, tak klidně a neříkal samé blbosti, jako dřív.
"Jasně, my tady budeme taky, už jsme se s Lucy dohodli. A co ty Lilly, ještě jsi se nevyjádřila."vyhrkla Maggie a všichni se podívali na Lilly, i James jí po očku pozoroval.
"Nevím."šeptla dost potichu a zadívala se také do ohně, jako předtím James. "Ale asi ano. Rodiče to snad pochopí."přikývla potom.
"Tak to je super! To si to užijeme všichni spolu!"zaradoval se Remus. Lilly se na něj trochu zaraženě podívala, ale nic neřekla. Kdyby něco takového řekl Potter nebo Black, tak už by je sjela nějakou poznámkou, ale Rema nechala napokoji.
"No nic, lidi jdu si lehnout. Tak dobrou noc." Maggie vstala a ještě věnovala dlouhé políbení Siriovi.
"Počkej, jdu s tebou." Zarazila ji Lilly, když už Meg byla skoro v půlce společenky.Meg se zastavila a čekala na ní. Lilly vstala a prosmýkla se kolem křesel, v posledním křesle seděl James.Lilly prošla i kolem něj a najednou PRÁSK.
"Pottere, ty hovado!"zařvala Lilly a vlepila Jamesovi takovou facku, že kdyby stál, tak by snad teď ležel na zemi. Jimmy si mnul zraněnou tvář a Lilly, aniž by řekla cokoliv dalšího vyběhla rozhořčeně nahoru po schodech do své ložnice.
"Cos jí proboha udělal?"spérovala ho Maggie, jak se za Lilly zaklaply dveře.
"Já…"zakoktal James a zkoumal uhlíky v ohništi. "Sáhl jsem jí na zadek."
"Dobře!"vykřikl Sirius. "James Potter se nikdy nezapře!"
"To není moc dobře Siri, ona se teď akorát na něj víc naštvala, ale na snídani dneska ráno si na něco vzpomněla."zpražila Meg svého kluka a společně s Lucy všem vypověděly, co jim dnes ráno Lilly říkala. James se zdál být nesmírně šťastný.
Lilly si v pokoji sedla naštvaně na postel. Co si to ten Potter dovoluje?ptala se sama sebe. Na druhou stranu si ale musela přiznat, a docela jí to znepokojovalo, že se jí to ani tolik neprotivilo. Spíše naopak, že se jí to líbilo. Nevěděla, proč reagovala takhle přehnaně a hlavně nechápala, proč se James změnil jak sám tak i v jejích očích.

44.kapitola-tajemství Maggie Greyové

26. března 2008 v 20:03 *Harry Potter-naděje umírá poslední*
A je tady další kapča k " HP naděje umírá poslední"…chci se téhle povídky už co nejrychleji zbavit, abych měla víc času na ty zbylé a třeba i na nové, ale počítejte s tím, že ještě nejmíň 10 kapitolek to bude. V téhle kapče je to spíš o kecání, protože Maggie jim vysvětluje vše, na co chtějí odpověď. No nezbývá mi nic jiného než doufat, že se vám to bude líbit a pro mě za odměnu nechte nějaký ten komentářek……Vaše Maggdinka ♥
Tajemství Maggie Greyové
"Tak upovídej, myslím, že nám to dlužíš. " pobídl ji Sirius už trochu naštvaně a zahlížel na ní. Maggie se jeho pohledu trochu vyděsila, protože takhle se na ní ještě nikdy nepodíval. Ona jen nasucho polkla a zhluboka se nadechla, aby mohla začít vyprávět svůj příběh.
"Gryopé vlastně souvisí i s tím, proč mi Voldy dlužil, takže to řeknu v jednom příběhu." Začala mluvit a všichni čekali co z ní teda vyleze. Snad nikdo v celé kuchyni vzrušením a očekáváním nedýchal.
"Gryopé, tedy ta ženská, co tam do mě bušila, je Strážkyně ohně. To je něco jako démon a ohnivec v jednom. Před asi devatenácti lety sloužila Voldemortovi. Patřila v jeho gardě Smrtijedů k těm nejlepším. " chvíli se odmlčela. Už teď na ní všichni vyjeveně zírali. Jak budou čučet, až jim řeknu to hlavní?pomyslela si Maggie zoufale, ale pokračovala dál.
"Voldemort na mě Gryopé poslal, aby mě zlikvidovala. Tenkrát mi bylo asi devatenáct, bylo to ještě předtím, než jsem otěhotněla. "
"Cože?" Vyjekl Sirius s Bekou naráz.
"On na tebe poslal Strážkyni ohně? " vydechl Remus šokovaně.
"Jo, protože kohokoliv jiného na mě poslal, toho jsem hravě zvládla. Napadlo ho, že proti mně nasadí někoho mě rovnocenného, dokonce ještě silnějšího a nebezpečnějšího. Musím říct, že tenhle plán vymyslel dokonale." Přikývla Meg a usrkla si ze sklenice vody, kterou jí mezitím Harry nalil a položil vedle ní na stůl.
"Jenže nebyl zas tak dokonalý a Gryopé jsem nakonec přemohla. Utekla pryč a skrývala se přede mnou a dlouho jsme o ní neslyšeli, ale potom…." Maggie se odmlčela, z nějakého důvodu nedokázala pokračovat.
"Tak co, čekáme? " pobídl ji Sirius, ale Remus ho utišil stisknutím ramene. Maggii se totiž do očí nahrnuly slzy. Všichni stáli mlčky a pozorovali jí, ale Maggie se nerozbrečela.
"Byl to asi nejhorší den v mém životě. Tedy s výjimkou toho, jak jsem se s tebou rozešla a jak zemřeli Lilly a James. " a sjela všechny přítomné pohledem. Sirius s Remem sklonili hlavy k zemi, bylo vidět, že vzpomínka na jejich dva nejlepší kamarády je opět zapálila.
"Našli mě ti Voldemortovi poskokové a zavlekli mě k němu. Bylo to strašné, myslela jsem, že zemřu. Mučil mě a chtěl mě zabít. "opět se odmlčela, protože hlas se jí třásl tak hrozně, že pokračovat nemohla. Roztřesenou rukou uchopila sklenici s vodou a opět se napila. Hrdlo měla sevřené a v ústech měla sucho.
Rebeka si sedla vedle ní na židli a něžně jí stiskla rameno, všichni viděli, že Maggie to nemá vůbec lehké. Viděli, že vzpomínání na minulost jí velice bolí. Sirius nebyl schopen jediného pohybu, nebo gesta, které by mohlo jeho milovanou uklidnit. Koukal na ní a nemohl uvěřit ničemu, co tady z jejích úst vychází. Nejvíce ho mrzelo, že mu nikdy nic neřekla.
Maggie se konečně jakžtakž vzpamatovala a znovu se nadechla, aby mohla pokračovat ve vyprávění.
"Zrovna se mě Voldemort chystal zabít, když vtom vtrhla dovnitř Gryopé, jako velká voda a samozřejmě ho vyrušila."
"To je snad dobře ne? " nechápala Beka.
"To ano, jenže jak mě uviděla, rozzuřila se ještě víc než byla, když tam přišla. Byla naštvaná na Voldyho, že jí za mnou poslal, protože ona si myslela že mě zvládne a řekněme, že jsem jí nevyprovodila zrovna ke dveřím. " při těchto slovech se Meg ušklíbla a tím zahnala úplně všechny slzy.
"No a tak se pustila do něj. " pokračovala.
"Do koho? " nechápal Ron.
"No přeci do Voldemorta, na toho byla naštvaná. " vysvětlila Maggie. Všichni na ní zírali. Byla to divná představa, jak se Voldemort pere se Strážkyní ohně.
"Pustili se do sebe. Voldemort na ní vysílal různá kouzla a Gryopé na něj zase zkoušela ty svoje tríčky. Pro Voldyho to začínalo vypadat dost bledě." Maggie se uchechtla.
"Cože, Voldemort že prohrával? " vykulil Harry oči, div mu nevypadly z důlků.
"A to mu nikdo ze Smrtijedů nepomohl? " zeptal se po něm Remus.
"Smrtijedi? " Maggie chytila ironický záchvat smíchu. "To si děláš srandu ne? Ta banda povalečů? Ti se schovali do kouta, aby se toho nemuseli účastnit a Voldy byl pěkně nakrknutej."
"No a co se dělo dál, jak to dopadlo? " pobídla matku Rebeka.
"Voldy už začal opravdu prohrávat. Gryopé byla lepší a on se docela dobře vezl. " uchechtla se opět. "Nikdo ze Smrtijedů mu nechtěl pomoci."
"Počkej, ale co ti tedy Voldemort dlužil? " přerušil ji Sirius, který už měl dost toho, jak se Maggie pořád dokola opakovala, jen aby to něčím zamluvila.
"Vždyť teď se k tomu už dostanu, Kdybys mi do toho pořád neskákal a nekecal, už by jste to dávno věděli. " odsekla Maggie, protože se jí nelíbil tón Siriova hlasu. Sirius už neřekl ani slovo, jen odklopil zrak jinam.
"Nikdo mu nepomohl a mě ho začalo být líto. " pokračovala na Siriovo přání.Tentokrát pouze šeptala, jako by se za to, co právě řekla, styděla.
"Cože, tobě bylo líto Voldemorta? " vyjekl Harry překvapeně a zároveň popuzeně a nebyl rozhodně sám, kdo na Maggii koukal jako na blázna. Meg zahanbeně sklopila oči.
"Jen si nemysli Harry, kdybych věděla co udělá Lilly a Jamesovi o dva roky později ještě bych Gryopé pomohla ho zabít. " zašeptala Meg na Harryho adresu.
"Mluv dál." Pobídl ji Remus. Harry sklopil hlavu a trochu se zastyděl.
"Když na něj vyslala jednu obzvlášť velkou ohnivou kouli, která by ho rozervala na cucky, vrhla jsem se před něj a vyčarovala jsem ohnivý štít. Tím jsem mu zachránila život. Pak jsem Gryopé poslala zpátky do nejhoroucnějších pekel, odkud je. " ukončila Maggie svůj příběh a všichni zírali, jako by je zasáhlo matoucí kouzlo.
"Ty jsi zachránila Voldemortovi život? " zeptal se Sirius po chvíli pomalu, jako by se přesvědčoval, jestli dobře slyšel. Když Maggie přikývla, Sirius chytl přímo nepříčetný záchvat smíchu.
"Já žiju se Smrtijedkou, která zachránila Voldemortovi život. " vysekal ze sebe zajíkavě. Maggie se zamračila a samozřejmě si nic nenechala líbit. "Že ti to nevadilo, když jsem díky tomu očistila tvoje jméno a zachránila Harryho z Azkabanu."
"Jo nevadilo, protože jsem nevěděl co ti dluží. Kolik máš ještě takových tajemství, kolikrát mě ještě překvapíš? " odsekl Sirius rozhořčeně.
"Ty víš že mám, měla jsem a vždycky budu mít svá tajemství. " řekla Maggie pomalu.
"Jo, jen abych příště nezjistil, že máš na ruce vytetované znamení zla."
Maggie si naštvaně vyhrnula rukáv kabátu a ukázala mu levé předloktí. "Vidíš, nic tam není. "
Všichni v místnosti je sledovali. Beka se snažila mamku tišit tím, že jí mačkala varovně rameno a Siriuse zase krotil Remus občasnou poznámkou, ale toho si ani jeden nevšímali.
"Víš, že já bych se ke Smrtijedům ani ve snu nepřidala. Po tom co udělali Lilly a Jamesovi a i kdyby žili, nikdy bych neklesla tak hluboko, abych někomu sloužila jako dobytek." Šeptla Meg potom a bylo vidět, že nemá daleko k slzám.
"Já vím. " ozval se Sirius, protože věděl, že přestřelil a že Maggie by tohle nikdy neudělala.
"Tak se příště nad sebou trochu zamysli, než něco vypustíš z pusy. Začínáš být zase takový, jako za časů ve škole. " odsekla Maggie. Siriuse tohle evidentně naštvalo a tak se otočil a vyšel z kuchyně. Aby toho nebylo málo, ještě nezapomněl pořádně prásknout dveřmi. Maggie při té ráně sebou cukla a přivřela oči.
"No a on mě za to pustil a řekl, že až budu potřebovat nějakou službu, že pokud bude moci tak mi pomůže. " dořekla po chvíli závěr svého vyprávění, protože bylo v místnosti nepříjemné ticho. Tím si ale moc nepomohla, protože jak to dořekla, ticho nastalo opět a ještě nepříjemnější.

UPOZORNĚNÍ - ČTĚTE!!!

26. března 2008 v 14:52 Keci kolem blogu
Takže lidi, tohle je moee poslední varování, aby jste psali komenty, nebo tady s tím seknu. Chvíli jich dáváte mrtě a pak najednou žádný, nebo třeba jen dva bo tři. A koho to má bavit?
Přijdu na počítač, těším se, že si přečtu nějaký nový komenty a pak vlezu na blogííís a nikde nic. Takže se nad sebou trochu zamyslete a zlepšete to, jinak by se taky mohlo stát, že až moji adresu zadáte příště, blog už nebude existovat.
Tohle nemá být vyhrožování nebo něco podobného, to je jen upozornění pro vás. Takže jestli se vám můj blog a hlavně moje povídky líbí, tak je komentujte o sto šest........Vaše velice naštvaná Maggdinka

12.kapitola-chvíle štěstí

25. března 2008 v 21:40 *Syn jako otec...nebo ne??*
No a je tady další kapča…..jsem v takové silné euforii, že už skončili velikonoční prázdniny, který byly upa naprosto nejvíc a teď na ně vzpomínám a proto mě napadlo napsat něco smutného. Protože nejvíce se toho zbavím právě pomocí povídek. Na jednu stranu je to romantické a na druhou i trochu dojemné. Tak čtěte, ať víte víc. Doufám že se vám kapča bude líbit a nezapomeňte ji zhodnotit pomocí komentů…….Vaše Maggdinka ♥
Chvíle štěstí
Lilly se probrala v posteli. Pomalu nadzvedla hlavu, aby se podívala kde vlastně je, byla naprosto dezorientovaná. Ucítila na zátylku řezavou bolest a tak rychle hlavu zase položila. Za tu chvíli si všimla, že leží v Jamesově pokoji. Opět na chvíli zavřela oči, protože bolest na hlavě byla nesnesitelná.
Najednou jí do nosu uhodila příjemná a velmi dobře známá vůně. Otevřela pomalu ztěžklá víčka a v jejím zorném poli se objevil James, který se nad ní skláněl strašně blízko.
"Díky bohu, to je dobře, že jsi vzhůru. Bál jsem se, aby ses vůbec probrala. "James šeptal a Lilly mu za to byla vděčná. Měla pocit, že kdyby mluvil nahlas, že by se jí hlava snad rozskočila.
"Dí-…."začala Lilly šeptem.
"Ššš." Utišil jí James tím, že jí položil prst na ústa. "Teď nemluv, akorát se vysílíš."Lilly nikdy Jamese neposlouchala, ale teď to udělala, ani nevěděla proč. Snad kdyby byla nezraněná, začala by na něj křičet, ať jí neporoučí, ale teď ho poslechnout chtěla.James jí přišel úplně jiný. Ve svých očích najednou neviděla toho arogantního náfuku, ale milého a starostlivého kluka, dokonce kamaráda.
James jí něžně uchopil za krk. Lilly nevěděla co chce dělat, ale nebránila se. James jí nadzvedl jemně hlavu tak, že necítila ani bodnutí v ráně od kamene. Jako by jí jeho ruce léčily. Pak vytáhl z kapsy džínsů hůlku. Lilly se podivila, ale nic nedělala. Nadzvedl jí hlavu opatrně ještě víc a jemně jí poklepal hůlkou na ránu na hlavě. Okamžitě ucítila malou úlevu a ucítila, že jí už krev neteče.
"Jak jsi se naučil léčit rány? " podivila se Lilly šeptem na jeho adresu.
"Mamka mě to o prázdninách naučila. Sice nejsem jako madame Pomfreyová a nezahojím ránu, ale bolest bude malá a nepoteče ti krev. Počkej, ještě ti umyji vlasy."
Lilly podlehla jeho dotekům a nechala ho, aby jí špičkou hůlky odsál krev z vlasů a za chvíli už byly suché, neslepené a po krvi a špíně nebylo ani vidu. Pak jí opět položil hlavu na polštář. Lilly se do něj zachumlala a do nosu jí opět uhodila ta příjemná Jamesova vůně.
"Co se stalo s Mateem? " zeptala se pak slabě tak, že jí skoro nebylo slyšet, ale James to slyšel, jako by zakřičela.
"Tebe zajímá ten parchant? Ať ho teď klidně okusují žraloci. Vždyť on tě chtěl do postele! " Jamesův hlas zněl naštvaně. Lilly na něj překvapeně koukala. Takovou péči a starost by od Jamese nečekala.
"Aspoň jsi se poučila, jací Italové jsou. Jde jim jen o to jedno, dostat slušnou holku do postele. " pokračoval James a zastrčil si hůlku do zadní kapsy džínů.
"Black je Ital? " zeptala se Lilly po chvíli a trochu se slabě pousmála.
James se rozesmál. "Ne to opravdu není." a podivil se, že Lilly v takovéhle situaci vtipkuje. "Sirius je možná trochu sukničkář. " Lilly si trochu odfrkla. "Ale rozhodně by holce neublížil, kdyby mu nechtěla dát. Jenže problém je ten, že snad žádná ho zatím neodmítla. Ale kdyby ho nějaká nechtěla, tak by nereagoval jako ten hajz."
"Asi máš pravdu. " přitakala Lilly pomalu a zadívala se do jeho očí.
"Zase ty krásné oči. " ozval se druhý a jízlivý hlásek v Lillyině hlavě.
"Co to povídáš? " namítl hlásek první a ten rozumnější.
Lilly se divila, jak s rozbitou hlavou má v mozku ještě místo na tyhle myšlenky. Teď už tomu ale rozuměla, teď už ano. Ten první hlásek, ten co jí brzdil, byl její mozek a rozum a ten hlásek druhý, co se vždy zastával Jamese, to byl hlas srdce. Teď už to věděla stoprocentně. Ale co dělat, když srdce po něm touží, ale rozum ho má stále za hlupáka a idiota?
Lilly si protřepala hlavu a koukla se na Jimmyho. Ten seděl v křesle vedle postele na které ležela a celou tu dobu jí nemně pozoroval. Lilly jeho pohled zaujal. Byl plný čehosi, co u něj nikdy neviděla. Nebyla to povýšenost, ani namyšlenost. Spíše to byla něha a starost a taky, pokud se nepletla, láska.
Lilly se pomalu začali klížit oči. Byla opět unavená, nechtěla tady usnout, ale na druhou stranu se jí z té překrásné postýlky nechtělo. Po chvíli podlehla ospalosti a usnula.
Ráno se probudila, když teprve svítalo. Mohlo být asi sedm hodin a do snídaně zbývali minimálně dvě hodiny. Podívala se vedle sebe a na křesle tam pomalu a klidně oddechoval James. Vypadalo to, jako by usnul teprve před pár hodinami a Lilly se otočila na bok a hodnou chvíli ho pozorovala.
Asi po čtvrt hodině se James zavrtěl a strašně roztomile otevřel oči a ospale zamžoural a promnul si je. Pak se podíval na Lilly a když uviděl, že je vzhůru posadil se rovně.
"Jak dlouho jsi vzhůru? Vyspala jsi se dobře? " zamumlal ospale.
"Asi před čtvrt hodinou. Ano, vyspala jsem se krásně." Odpověděla Lilly trochu ochraptěle.
"Já jsem usnul teprve ve čtyři hodiny ráno. Nemohl jsem spát. Bál jsem se, aby se tvůj stav nezhoršil. " řekl James, jakoby mimochodem a šel odhrnout závěsy na okně. Lilly na něj nevěřícně koukala. Hlas jejího srdce začal přímo křičet a hlas rozumu zněl jenom jako nesrozumitelný šepot.
"Je ti už dobře? " otočil se na ní pak. "Půjdeš na vyučování? "
"Jo, už je to v pohodě, jasně že půjdu."
James jen krátce přikývl a sedl si k ní na postel. Lilly se rozbušilo srdce. James k ní vztáhl ruku a nadzvedl jí krk. Teď se jí srdce rozbušilo ještě rychleji. James jí zkontroloval ránu na hlavě.
"Už to skoro ani není vidět, byla malá. " informoval jí pak a v jeho hlase byla jasně znatelná úleva. Lilly se mu zahleděla do očí a když Jamesovi nic neříkala, podíval se na ní. Teď si opět koukali do očí. Lilly srdce teď už bušilo jako zvon a ona se divila, že to James neslyší.
Jamesův roztomilý a sexy obličej byl od Lilly jen kousek, jak jí kontroloval a Lilly najednou uslyšela zřetelně co hlas jejího srdce křičí. Pozvedla hlavu a Jamese políbila. James se podivil, ale když Lilly polibek opětovala dál a neskončila, slastně zavřel oči a tenhle moment si užíval. Chtěl si ho do paměti vrýt navždy. Polibek nebral konce. Lilly pomalu kroužila svým jazykem v jeho ústech a James dělal to samé. Pak jí jemně chytil za hlavu a druhou rukou jí hladil po tváři. Lilly zajela rukou do jeho rozčepýřených vlasů a druhou mu ovinula kolem ramene. Polibek trval snad sto let, alespoň tak jim to připadalo.
Po dlouhé slastné chvíli se Lilly od Jamese pomalu odtáhla a stále měla zavřené oči. James se na ní podíval a čekal.
Zničehonic jí objal a zašeptal do ucha. "Mám tě rád. "
Lilly se od něj odtáhla. "Jamesi, já…."
"Teď neříkej nic. " zakryl jí rukou ústa a naklonil se k ní k dalšímu polibku, ale Lilly se mu uhnula.
"Jamesi, já nemůžu. Nevím co chci, nevím co se mnou je, nevím nic." Lilly se začala ospravedlňovat. James na ní zíral, jako by ho uhodila těžkým předmětem do hlavy.
"Ale Lilly.Co včera v tom lese. Slyšel jsem co jsi říkala Mateovi. To také nic neznamenalo?" namítl James šokovaně.
"Ne, to znamenalo hodně. Byla to pravda, to co jsem tam říkala. Jen jde o to, že nevím co chci."Lilly se slova z pusy drala jen velice těžko.
Pak se najednou zvedla prudce z postele. Trochu se jí zamotala hlava a zavrávorala, ale ustála to a chystala se odejít. James otevřel znova ústa a chystal se něco říci, ale ona ho přerušila.
"Jamesi já nemůžu."špitla a odešla ke dveřím na odchod. Na prahu se ještě otočila a podívala se na něj, James na ní koukal a čekal co z ní vypadne.
"Ale po tom dnešku vím, že to už nebude jako dřív a že to už nezůstane jen tak."tohle řekla a odešla. Jamesovi chvíli trvalo, než mu došlo co mu řekla. Nevěděl jestli má plakat, nebo se radovat. Teď nevěděl vůbec nic, jen věděl, že na ten polibek nikdy nezapomene, i kdyby byl poslední.