Everybody should have his own world...

Nemohu...

13. února 2008 v 20:15 |  Jednorázovky
Po dlouhé době sem přidám taky jednorázovku.Pořád jsem se dávala jenom kapitolky v mojí kapitolovce.Tahle povídka je doplněná ještě několika malými veršy(který jsem mimochodem vymyslela já :P) a je postavená vlastně na nich.Vždycky vymyslím nějakou básničku a k ní pak následně i povídku.Ty verše jsou myšleny tak,jak to vidí ta dívčina.Myslim,že je docela krátká,ale docela povedená,hlavně ten konec se mi líbí.Tak piště názory do komentářů ať vim jak se to líbilo…..Vaše Maggdinka ♥
Nemohu….
Nemohu tě pro sebe mít,nemohu tě za ruku vzít.
Nemohu se ti dívat do očí,protože mi slzy naskočí.
"Remusi,zase se po tobě dívá Lucy Brainová."informoval James kamaráda.Remus zaklapl knihu a podíval se na hlouček dívek ze sedmého ročníku.Pohledná blondýnka,sedící vedle Lilly Evansové,odvrátila právě svůj zrak jinam.
"Ta tě chce Reme,pořád."řekl nadšeně Sirius.
"Jo i přes to,že jsi jí už několikrát odmítl."připojil se Dvanácterák.
"Jo,je stejná jako ty."zasmál se Náměsíčník.
"Myslíš tím,že jsme oba úžasně vytrvalí a věrní své lásce,krásní,vtipní a milí?Jo,to máš pravdu."zasmál se James na kamaráda a pak pokračoval. "Ty jsi zase jako Lilly.Narozdíl od tebe,Evansovou nechápu,proč mě odmítá."zakabonil se James a prohrábl si rukou,už tak dost rozcuchané vlasy.
"A to já zase jo.Kdo by chtěl takovýho jelena jako ty."rozesmál se Sirius a Remus se k němu přidal.
"Stejnak tě nechápu Reme,vždyť je pěkná."namítl Sirius,když se uklidnil.
"Ano,je krásná,máš pravdu."řekl zasněně Remus a zahleděl se na ní.Pak se probral a pokračoval. "Ale já bych jí mohl nějako ublížit.Přece mám ten svůj "malý chlupatý problém."
Nemohu bez tebe existovat,nemohu před tebou své city schovat.
Nemohu líbat tvá ústa,nemohu po tvém boku zůstat.
Nemohu na tebe zapomenout,dny bez tebe nemohou dál plynou.
"Remusi!"kluci šli po chodbě na večeři a uslyšeli za sebou kroky a křik.Všichni čtyři se otočili a spatřili,jak k nim jde drobná blondýnka.
"Tak mi půjdeme napřed."vyhrkl James,on Sirius a Peter se otočili a vydali se do Velké síně.Lucy přišla k Remusovi a zhluboka se nadechla.
"Reme,já tě moc prosím.Naposledy…"poslední slovo znělo tak zoufale a poté se rozplakala.
"Ale ne,ne,en Lucy,neplač."utěšoval ji Remus a přivinul si jí do svého náručí.Při jeho velké výšce u něj vypadala Lucy,jako malá panenka.
"Už jsem ti to řekl mockrát.Nemůžu s tebou být.Ne že bych nechtěl,jsi krásná a milá,ale nejde to."vymlouval se opatrně Remus.
"Proč ne?"křikla Lucy,odtrhla se od něj a otřela si poslední slzu z tváře.
"To nikdy nepochopíš.Kdybych ti to řekl,nepochopila bys to." Remus sklopil oči k zemi.
"Tak to zkus."pobídla ho Lucy.
"Já...-"Remus už chtěl něco říct,ale pak se zadrhl a šeptl. "Nejde to.Promiň."a otočil se,odešel a nechal tam Lucy stát samotnou.
Nemohu tě nechat být,lásku před tebou skrýt.
Nemohu po tobě chtít nic,nemohu políbit ti líc.
Nemohu se ti vnucovat,nemohu pro tebe pořád trucovat.
Od jejich rozhovoru uběhl už týden.Lucy Brainová stála v nějaké opuštěné učebně a dívala se ven z okna.Obloha nad školními pozemky už byla zbarvena do inkoustové modře.
Dívka koukala z okna a byla očarována tím,co venku viděla.Na celé školní pozemky i na hrad se pomalu snášela houstnoucí tma.Jen vrcholky hor vzadu za jezerem byly lemovány zlatavým světlem tak,že se dalo poznat,kam slunce ukládá hlavu ke spánku.Poslední ptáci se uhnizďovali v korunách stromů Zapovězeného lesa.Hladina jezera se leskla,jako průzračné zrcadlo,neporušená a klidná.
Vtom její pozornost upoutal nějaký pohyb dole u kmenů stromů lesa.Když zaostřila zrak,s údivem zjistila,že podél lesa běží obtloustlá šedivá krysa.To samo o sobě nebylo nic neobvyklého,ale co uviděla potom,to jí vyrazil dech.Za běžící krysou nejprve viděla pouze stíny o hodně větší než krysa.Pak na temné noční siluety dopadlo světlo z hradu a Lucy valila udiveně oči.Za hlodavcem pomalu,bok po boku,běžel pes a pokud Lucy nešálil zrak,vedle něho i veliký jelen.Chvíli na tento zvláštní výjev zírala s otevřenými ústy.
Potom však její pozornost upoutal nový pohyb na kraji jezera.Lucy zaostřila,v té chvíli již podruhé.Tu osobu,která tam kráčela poznala okamžitě,jeho by poznala kdykoliv.Remus šel směrem k té podivné skupince zvířat.Lucy na něj chtěla zakřičet,protože on zjevně vůbec nevěděl,že tam něco je,ale on by jí stejně neslyšel.Neslyšel ji ani když na něj mluvila z pár centimetrů,natož z tolika metrů….
Zvířata běžela rovnou k němu.Zastavili se u něj a Remus hladil psa i jelena po hlavě.Lucy nevěřila svým vlastním očím.
Najednou zvířata od Remuse odstoupila.Lucy si v tom okamžiku všimla,že zpoza mraků vyšel měsíc kulatý,jako zvětšená zlatonka bez křídel.
Najednou Lucy vykřikla a vyjeveně se dívala k jezeru.Remusovi rysy se začali měnit,postava se začala zvětšovat a Lucy nebyla schopna sebemenšího pohybu.Pouze na to koukala s hrůzou a strachem v očích.
Zvenku bylo slyšet jen dlouhé a hrůzostrašné zavití.
Lucy zírala ven a koukala,jak vlkodlak i se zvířaty zabíhají za roh hradu a tam už nedohlédla
Po obličeji jí ukápla slza,tím se spustil celý vodopád slz a nešel zastavit.Pochopila…
Mohu jen plakat a smutně naříkat a tvojí lásku
si potají přát…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pepenka5 pepenka5 | E-mail | Web | 26. února 2008 v 14:55 | Reagovat

Krasne ale smutne.

2 Terka Terka | Web | 21. dubna 2008 v 15:05 | Reagovat

Hezu:D

3 luckily luckily | Web | 27. dubna 2008 v 16:19 | Reagovat

páááni, to bylo hezký!!!:)) povedlo se ti to!!

4 bláňa bláňa | 23. června 2008 v 22:00 | Reagovat

je to skvělí!!!

ikdyž docela smutný, tak je to krásný, vážně se ti to povedlo!!

5 tajnostka22 tajnostka22 | E-mail | Web | 30. dubna 2009 v 13:16 | Reagovat

ahojky moc pekná !!! dalaby som pokračovanie...pls pls pls

6 Miška Miška | 3. února 2011 v 22:17 | Reagovat

ukápla mi slza. Krásně napsané :-) ale zato smutné :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama