Mno a je tu další kapitolka k "Volání srdce".Zpatlala jsem ji jen tak na rychlo,takže bude všelijaká.Je teda docela krátká ,ale slitujte se,vymýšlela jsem ji asi jenom hodinu.No ale pořád chci komentáře,takže mě nezklamte…..Vaše Maggdinka ♥
Nejhlubší touha
Lilly v následujících dnech trávila veškerý čas v knihovně a hledala různé knížky,kde by mohla být zmínka a tajemném a zvláštním Zrcadlu z Erissedu.Vždy na něco narazila,ale to bylo jen něco takového jako: "….a dále Zrcadlo z Erissedu je velikou vzácností…."prostě ať hledala jak hledala nic kloudného,co by vysvětlovalo,co to zrcadlo ukazuje,nenašla.
O týden později tu s ní seděla i Maggie a hledala něco na lektvary.Lilly sbírala všechny možné knihy a pročítala je dál,musela té záhadě se zrcadlem prostě přijít na kloub.
"Co to pořád hledáš?Já se tady pachtím s úkoláka,ty už máš dávno všechny napsané a ještě stíháš hledat něco navíc."položila Meg brk a podívala se na Lilly.
"Ale,něco hledám."plácla Lilly,protože Maggii nevnímala a dál se prolistovávala knížkami.
"Tady je to!"vykřikla Lilly,až se Maggie lekla a převrhla si na svůj svitek pergamenu inkoust.
"Jé promiň."omlouvala se rychle Lilly a strčila knížku mezi sebe a Maggii.Pak začala šeptem číst. "Mezi ne moc známé předměty,které jsou velice vzácné a cenné patří i Zrcadlo z Erissedu.Nyní již není známo,kde by mohlo být a ani kolik je na světě ještě kusů.Odhaduje se tak jeden,dva.Zrcadlo z Erissedu přináší plané naděje a člověk který do něj hledí často se pak vyhýbá reálu a žije pouze odrazem zrcadla.Zrcadlo totiž ukazuje ty nejskrytější touhy našeho srdce,o kterých mnohdy ani nevíme."
Lilly dočetla,notnou chvíli obě s Meg mlčeli a jen se na sebe dívali.
"Takže ty si chceš Siriuse vzít?"řekla najednou Lilly.
"No a?Mám ho ráda a doufat v to snad můžu ne?"odfrkla si Maggie a pak povytáhla obočí a usmála se.
"Ale ty!Já věděla,že to tam hluboko v tobě někde dřímá.Že máš Jamese ráda a že bys ho chtěla!Já to věděla."vykřikla.
"No jo,paní chytrá se projevila."procedila Lilly uštěpačně. "A vůbec,není to pravda."
"Slyšela si co se tam píše ne?Že to je tvoje nejskrytější touha a že o ní mnohdy ani nevíš.Ale je to tam,je to tam v tobě."nedala se Meg jen tak odbýt.
"Hmm,super.Teď jsi fakt udělala světový objev,tak se raduj a hlavně se nezapomeň zase všem pochlubit."vyštěkla Lilly podrážděně,popadla brašnu a odkráčela z knihovny pryč.Kamarádku tam nechala u stolu sedět samotnou.
Večer si Lilly sedla ke stolu na druhé straně místnosti,aby nemusela sedět s nimi.Krčila se nad úkolem a pero se kterým psala,jen svištělo po pergamenu sem a tam,jak rychle psala.James po ní pořád pokukoval,ale pak už to nemohl vydržet,sbalil si věci a vyběhl po schodech nahoru do ložnice.
Maggie se naklonila blíž k Lucy,Siriusovu a Remusovi.
"Víte jak jsem vám říkala o tom Zrcadle z Erissedu a co tam Lilly viděla?"
"No jasně."přitakal Sirius a naklonil se k ní ještě o kousek blíž.
"Lilly dneska našla co to znamená a co to zrcadlo ukazuje."prozradila a nenápadně se podívala na Lilly.Ta si právě balila věci a chystala se k odchodu do ložnice.Šlehla po Meg ošklivým pohledem a pak zmizela na schodech dívčím ložnicím.
"A?A co?"pobídl ji Remus,teď už hlasitěji.
"Ukazuje,ne budoucnost,jak jsem si myslela,ale nejhlubší touhy srdce o kterých člověk ani neví.Lill na mě dost ošklivě vyjela,když jsem jí řekla,že si to přeje.Protože mám pravdu,chápete?"pokračovala Meg.
"Jo jasně,ale co s tím?"nechápal Sirius.
"Ó Blacku,ty jsi fakt tak tupej,jak vypadáš."zasmála se Meg a vysvětlila kamarádům svoji úvahu.
"To je přece hodně důležitý,že to v ní někde dříme.S tím se dá pracovat ne?Aby to vylezlo na povrch a aby svoje city konečně objevila zařídíme my,lépe řečeno James."
"Na tom něco bude Maggie."přitakal obdivně Remus.
"Ale nechápu proč na mě v knihovně vyjela."zadumala Meg.
"To je jasný ne?"odfrkl si Sirius a mávl rukou.
"Tak povídej,ty dědo vševědo."popíchla ho trochu netrpělivě,trochu se smíchem Maggie.
"Ona si to nechce přiznat!"vyjekl.
"No jasně!"přisvědčil Remus a obdaroval Siria zdviženým palcem.
"Proto je podrážděná,proto si k nám nesedla.Ona si to nechce přiznat.Bojuje sama se sebou,chápeš?"vysvětloval Tichošlápek a díval se na svoji přítelkyni.
"No jasně,to je logický!Ona se tím trápí."kývla Lucy hlavou.
"Přesně."ukázal na ní triumfálně Sirius. "Ona si prostě nechce přiznat,že by mohla něco cítit k Potterovi.K tomu Potterovi,kterej jí celou dobu ve škole otravuje život.To je logický ne?Úplně jasný!"
"Jo,ale jak chcete dosáhnout toho,aby dala svým citům k němu průchod?"nechápala Lucy.
"Tak to nevím."sedl si Sirius zpátky zkroušeně do křesla.
"Klid,to se vymyslí.Ale až za pár dní."ujistil je Remus a oknem se zadíval na noční oblohu posetou hvězdami a na dorůstající měsíc.
"Tak ahoj zlatíčko,my jdeme pryč."loučil se za tři dny Sirius s Meg.Bylo sedm hodin večer,chvíli po večeři a venku už se začínalo stmívat.
"Kam zase jdete?"dorážela Meg na Blacka.
"To je jedno,sluníčko,tak zatím ahoj."odbyl ji mávnutím ruky,políbil ji na tvář a spolu s Jamesem,Petrem a Remuse,který vypadal dost zbědovaně,nemocně,vyšel ven z Nebelvírské koleje.James přes všechny přehodil neviditelný plášť.Už jim byl dost malý,přeci jen pod ním byli tři dospělí kluci.
Měli štěstí,chodby,které vedly ven z hradu,byly liduprázdné.Sem tam proplul vzduchem nějaký jasně perleťový duch.
Konečně vyšli ven před bránu,James z nich plášť shodil a všechny čtyři ovanul jemný a teplý zářijový větřík.Rychle se rozeběhly směrem k vrbě Mlátičce.James se za běhu začal měnit v nádherného jelena,Sirius v chundelatého psa a Peter v malou a špinavou krysu.Běželi po Remusově boku.
Poslední náznaky dne se ztratili.Teď už na obloze zbyly jen svítící hvězdy a šedé mraky.Právě když Remus i se zvířecí ochrankou zahnul za roh hradu,husté mraky se rozestoupily a odkryly bílý zářící měsíc,dokonale kulatý.
Za pár vteřin se nad školními pozemky ozvalo strašidelné a zlověstné zavití.
Byl den po skončení úplňku a studenti sedmých ročníků z Nebelvír a Zmijozelu čekali před učebnou přeměňování,až je profesorka McGonnagalová pustí dovnitř.
Remus vypadal zbědovaně,všude po celém těle a hlavně obličeji měl šrámy,otoky a modřiny.Siriovu tvář zdobil dlouhý a hluboký škrábanec.Když se otevřeli dveře a profesorka je vpustila dovnitř,James při chůzi drobně kulhal a nedošlapával na levou nohu.
Pobertové obsadili místa v posledních lavicí,jako obvykle a k Jamesově radosti si před ně sedly Lilly,Maggie a Lucy.
Hodina ubíhala pomalu a James se začínal nudit.Nepřítomně se rozhlížel kolem sebe a chvíli mu trvalo,než si uvědomil na koho to kouká,když se podíval do leva.
"Tak co Srabusi,už jsi dlouho nevisel za nohu,co?"sykl na Snapea útočně James.Snape se snažil nevšímat si ho,ale to se mu moc dobře nedařilo,protože James do něj rýpal už dobrých pět minut.
Vtom se na Jamese zepředu otočila Lilly. "No tak,Pottere,někdo by se tady rád učil."
"Hmm,někdo možná jo,ale já to rozhodně nejsem."namítl s úšklebkem James.
"To vím už šest let."zchladila ho Lilly.
James jen protočil oči v sloup a začal opět pokřikovat na Snapea nejrůznější urážky.
"Nemůžeš mu dát už konečně pokoj?"otočila se na něj znovu Lilly s rozhořčeným tónem i výrazem.
"Proč nekoukáš dopředu?Chceš se snad učit ne?"pobídl ji James.
"Jo,ale když tady do toho meleš,tak to nejde,víš."namítla Lily naštvaně.
To už je pozorovala profesorka McGonnagalová a dost jí vytočilo,že i taková vzorná žákyně,jako je Lilly Evansová nedbá na její výklad.To že vyrušoval Potter,nebylo nic nového.Ale po další jejich slovní přestřelce už to nevydržela.
"Evansová,Pottere,už toho mám dost.Uděluji vám školní trest.Dostavte se v pátek v osm hodin ke mně do kabinet."
Lilly Jamese sjela dalším znechuceným pohledem. "Tak díky,kvůli tobě mám poprvé v životě školní trest a ještě k tomu s tebou!"
"Všechno je někdy poprvé."pošťouchl James naposledy Lilly.Ta se otočila dopředu,až její vlasy udeřily Jamese do nosu.James se pro sebe usmál.Sirius se na něj díval a hned mu bylo jasné,co se Jamesovi rodí v hlavě za plán.