Everybody should have his own world...

Únor 2008

4.kapitola-nejhlubší touha

28. února 2008 v 21:29 *Volání srdce*
Mno a je tu další kapitolka k "Volání srdce".Zpatlala jsem ji jen tak na rychlo,takže bude všelijaká.Je teda docela krátká ,ale slitujte se,vymýšlela jsem ji asi jenom hodinu.No ale pořád chci komentáře,takže mě nezklamte…..Vaše Maggdinka ♥
Nejhlubší touha
Lilly v následujících dnech trávila veškerý čas v knihovně a hledala různé knížky,kde by mohla být zmínka a tajemném a zvláštním Zrcadlu z Erissedu.Vždy na něco narazila,ale to bylo jen něco takového jako: "….a dále Zrcadlo z Erissedu je velikou vzácností…."prostě ať hledala jak hledala nic kloudného,co by vysvětlovalo,co to zrcadlo ukazuje,nenašla.
O týden později tu s ní seděla i Maggie a hledala něco na lektvary.Lilly sbírala všechny možné knihy a pročítala je dál,musela té záhadě se zrcadlem prostě přijít na kloub.
"Co to pořád hledáš?Já se tady pachtím s úkoláka,ty už máš dávno všechny napsané a ještě stíháš hledat něco navíc."položila Meg brk a podívala se na Lilly.
"Ale,něco hledám."plácla Lilly,protože Maggii nevnímala a dál se prolistovávala knížkami.
"Tady je to!"vykřikla Lilly,až se Maggie lekla a převrhla si na svůj svitek pergamenu inkoust.
"Jé promiň."omlouvala se rychle Lilly a strčila knížku mezi sebe a Maggii.Pak začala šeptem číst. "Mezi ne moc známé předměty,které jsou velice vzácné a cenné patří i Zrcadlo z Erissedu.Nyní již není známo,kde by mohlo být a ani kolik je na světě ještě kusů.Odhaduje se tak jeden,dva.Zrcadlo z Erissedu přináší plané naděje a člověk který do něj hledí často se pak vyhýbá reálu a žije pouze odrazem zrcadla.Zrcadlo totiž ukazuje ty nejskrytější touhy našeho srdce,o kterých mnohdy ani nevíme."
Lilly dočetla,notnou chvíli obě s Meg mlčeli a jen se na sebe dívali.
"Takže ty si chceš Siriuse vzít?"řekla najednou Lilly.
"No a?Mám ho ráda a doufat v to snad můžu ne?"odfrkla si Maggie a pak povytáhla obočí a usmála se.
"Ale ty!Já věděla,že to tam hluboko v tobě někde dřímá.Že máš Jamese ráda a že bys ho chtěla!Já to věděla."vykřikla.
"No jo,paní chytrá se projevila."procedila Lilly uštěpačně. "A vůbec,není to pravda."
"Slyšela si co se tam píše ne?Že to je tvoje nejskrytější touha a že o ní mnohdy ani nevíš.Ale je to tam,je to tam v tobě."nedala se Meg jen tak odbýt.
"Hmm,super.Teď jsi fakt udělala světový objev,tak se raduj a hlavně se nezapomeň zase všem pochlubit."vyštěkla Lilly podrážděně,popadla brašnu a odkráčela z knihovny pryč.Kamarádku tam nechala u stolu sedět samotnou.
Večer si Lilly sedla ke stolu na druhé straně místnosti,aby nemusela sedět s nimi.Krčila se nad úkolem a pero se kterým psala,jen svištělo po pergamenu sem a tam,jak rychle psala.James po ní pořád pokukoval,ale pak už to nemohl vydržet,sbalil si věci a vyběhl po schodech nahoru do ložnice.
Maggie se naklonila blíž k Lucy,Siriusovu a Remusovi.
"Víte jak jsem vám říkala o tom Zrcadle z Erissedu a co tam Lilly viděla?"
"No jasně."přitakal Sirius a naklonil se k ní ještě o kousek blíž.
"Lilly dneska našla co to znamená a co to zrcadlo ukazuje."prozradila a nenápadně se podívala na Lilly.Ta si právě balila věci a chystala se k odchodu do ložnice.Šlehla po Meg ošklivým pohledem a pak zmizela na schodech dívčím ložnicím.
"A?A co?"pobídl ji Remus,teď už hlasitěji.
"Ukazuje,ne budoucnost,jak jsem si myslela,ale nejhlubší touhy srdce o kterých člověk ani neví.Lill na mě dost ošklivě vyjela,když jsem jí řekla,že si to přeje.Protože mám pravdu,chápete?"pokračovala Meg.
"Jo jasně,ale co s tím?"nechápal Sirius.
"Ó Blacku,ty jsi fakt tak tupej,jak vypadáš."zasmála se Meg a vysvětlila kamarádům svoji úvahu.
"To je přece hodně důležitý,že to v ní někde dříme.S tím se dá pracovat ne?Aby to vylezlo na povrch a aby svoje city konečně objevila zařídíme my,lépe řečeno James."
"Na tom něco bude Maggie."přitakal obdivně Remus.
"Ale nechápu proč na mě v knihovně vyjela."zadumala Meg.
"To je jasný ne?"odfrkl si Sirius a mávl rukou.
"Tak povídej,ty dědo vševědo."popíchla ho trochu netrpělivě,trochu se smíchem Maggie.
"Ona si to nechce přiznat!"vyjekl.
"No jasně!"přisvědčil Remus a obdaroval Siria zdviženým palcem.
"Proto je podrážděná,proto si k nám nesedla.Ona si to nechce přiznat.Bojuje sama se sebou,chápeš?"vysvětloval Tichošlápek a díval se na svoji přítelkyni.
"No jasně,to je logický!Ona se tím trápí."kývla Lucy hlavou.
"Přesně."ukázal na ní triumfálně Sirius. "Ona si prostě nechce přiznat,že by mohla něco cítit k Potterovi.K tomu Potterovi,kterej jí celou dobu ve škole otravuje život.To je logický ne?Úplně jasný!"
"Jo,ale jak chcete dosáhnout toho,aby dala svým citům k němu průchod?"nechápala Lucy.
"Tak to nevím."sedl si Sirius zpátky zkroušeně do křesla.
"Klid,to se vymyslí.Ale až za pár dní."ujistil je Remus a oknem se zadíval na noční oblohu posetou hvězdami a na dorůstající měsíc.
"Tak ahoj zlatíčko,my jdeme pryč."loučil se za tři dny Sirius s Meg.Bylo sedm hodin večer,chvíli po večeři a venku už se začínalo stmívat.
"Kam zase jdete?"dorážela Meg na Blacka.
"To je jedno,sluníčko,tak zatím ahoj."odbyl ji mávnutím ruky,políbil ji na tvář a spolu s Jamesem,Petrem a Remuse,který vypadal dost zbědovaně,nemocně,vyšel ven z Nebelvírské koleje.James přes všechny přehodil neviditelný plášť.Už jim byl dost malý,přeci jen pod ním byli tři dospělí kluci.
Měli štěstí,chodby,které vedly ven z hradu,byly liduprázdné.Sem tam proplul vzduchem nějaký jasně perleťový duch.
Konečně vyšli ven před bránu,James z nich plášť shodil a všechny čtyři ovanul jemný a teplý zářijový větřík.Rychle se rozeběhly směrem k vrbě Mlátičce.James se za běhu začal měnit v nádherného jelena,Sirius v chundelatého psa a Peter v malou a špinavou krysu.Běželi po Remusově boku.
Poslední náznaky dne se ztratili.Teď už na obloze zbyly jen svítící hvězdy a šedé mraky.Právě když Remus i se zvířecí ochrankou zahnul za roh hradu,husté mraky se rozestoupily a odkryly bílý zářící měsíc,dokonale kulatý.
Za pár vteřin se nad školními pozemky ozvalo strašidelné a zlověstné zavití.
Byl den po skončení úplňku a studenti sedmých ročníků z Nebelvír a Zmijozelu čekali před učebnou přeměňování,až je profesorka McGonnagalová pustí dovnitř.
Remus vypadal zbědovaně,všude po celém těle a hlavně obličeji měl šrámy,otoky a modřiny.Siriovu tvář zdobil dlouhý a hluboký škrábanec.Když se otevřeli dveře a profesorka je vpustila dovnitř,James při chůzi drobně kulhal a nedošlapával na levou nohu.
Pobertové obsadili místa v posledních lavicí,jako obvykle a k Jamesově radosti si před ně sedly Lilly,Maggie a Lucy.
Hodina ubíhala pomalu a James se začínal nudit.Nepřítomně se rozhlížel kolem sebe a chvíli mu trvalo,než si uvědomil na koho to kouká,když se podíval do leva.
"Tak co Srabusi,už jsi dlouho nevisel za nohu,co?"sykl na Snapea útočně James.Snape se snažil nevšímat si ho,ale to se mu moc dobře nedařilo,protože James do něj rýpal už dobrých pět minut.
Vtom se na Jamese zepředu otočila Lilly. "No tak,Pottere,někdo by se tady rád učil."
"Hmm,někdo možná jo,ale já to rozhodně nejsem."namítl s úšklebkem James.
"To vím už šest let."zchladila ho Lilly.
James jen protočil oči v sloup a začal opět pokřikovat na Snapea nejrůznější urážky.
"Nemůžeš mu dát už konečně pokoj?"otočila se na něj znovu Lilly s rozhořčeným tónem i výrazem.
"Proč nekoukáš dopředu?Chceš se snad učit ne?"pobídl ji James.
"Jo,ale když tady do toho meleš,tak to nejde,víš."namítla Lily naštvaně.
To už je pozorovala profesorka McGonnagalová a dost jí vytočilo,že i taková vzorná žákyně,jako je Lilly Evansová nedbá na její výklad.To že vyrušoval Potter,nebylo nic nového.Ale po další jejich slovní přestřelce už to nevydržela.
"Evansová,Pottere,už toho mám dost.Uděluji vám školní trest.Dostavte se v pátek v osm hodin ke mně do kabinet."
Lilly Jamese sjela dalším znechuceným pohledem. "Tak díky,kvůli tobě mám poprvé v životě školní trest a ještě k tomu s tebou!"
"Všechno je někdy poprvé."pošťouchl James naposledy Lilly.Ta se otočila dopředu,až její vlasy udeřily Jamese do nosu.James se pro sebe usmál.Sirius se na něj díval a hned mu bylo jasné,co se Jamesovi rodí v hlavě za plán.

31.kapitola-konečně

28. února 2008 v 20:11 *Harry Potter-naděje umírá poslední*
Kvůli tomu,že jsem sem dlouho nic nepřidávala,se to pokusím vynahradit.Přináším opět novou kapitolku.V ní se také nic akčního neděje,ale nic víc vám povídat nebudu,všechno se dočtete sami.A nebuďte líní a pište komentáře,opravdu chci znát názory a klidně mě můžete doporučit nějakým dalším bláznům do Harryho Pottera.Protože,když vidím komentáře a vím,že se to líbí tak jsem šťastná a píše se mi daleko líp…..Vaše Maggdinka ♥
Konečně
Harry a spol seděli ve společence.Byla sobota odpoledne a oni se nudili.
"Vy dneska nejedete do Londýna na šaty?"zeptal se Ron právě holek.
"Ne,už je máme ušité,vždyť ples je už za dva týdny."odpověděla mu Hermiona.
"Hele lidi,mám nápad."řekl najednou Harry,když se díval z okna. "Pojďme navštívit Hagrida.Za celý rok jsme u něj byli jen jednou a to jenom na chvíli."
"Ano,to je vynikající nápad.Už musí být naštvaný."přitakala nadšeně Hermiona a všichni se zvedli z křesel.
Venku panovala ošklivá chumelenice,foukal štiplavý a suchý vítr a na pozemcích byl nejmíň metr sněhu.Brodili se od brány k Hybridově boudě,která stála na kraji Zapovězeného lesa,po pás zaboření ve sněhu.Harry byl u boudy jako první a zabušil na těžké dřevěné dveře.
"Momentíček."ozval se zevnitř Hybridův drsný a chraplavý hlas.Pak se otevřely dveře a v nich stál jejich poloobří přítel.Jakmile je uviděl,na obličeji se mu objevil naštvaný,ale i překvapený výraz.
"To je dost,že jste si taky vzpomněli."zahudroval.
"Promiň Hagride,ale víš,že jsme měli nabitý program,díky našemu kamarádíčkovi Voldemortovi."omlouval se mu Harry,jak nejvíc mohl.
"Jo,já vim.Slyšel sem všecko Harry.Nemusíš se vomlouvat."a pustil je dovnitř do své chatrče.
Uvařil čaj a před všech pět postavil hrnky velké,jako vědra na vodu.
"A jak se daří Drápovi,Hagride?"ozvala se po chvíli ticha Hermiona.
"Jo díky Hermiono,má se skvěle.Žije teď tam nahoře v horách.Dyk víte,tam za Prasinkama.Chodim tam za nim několikrát tejdně."odpověděl a znovu mezi nimi zavládlo ticho.
"Tebe ještě moc neznám,když tady byl Harry naposled,ty ani Ginny ste tady s nima nebyly."podíval se Hagrid na Rebeku.
"Vždyť jsem ti říkal,že je to moje sestřenka.Vždyť víš Maggiina dcera.Maggii snad znáš ne?"odpověděl místo ní Harry.
"Esi znám Maggie?"vykřikl podrážděně Hagrid.
"Kolikrát tady za mnou s Jamesem,Siriuse a Remusem byli.Ha!Jak sme si tady napovídali a nasmáli se.Tady,tady jak sedíš ty,Harry,seděl i před ňákejma 20 rokama James.Pozdějš přived i Lilly."vyprávěl Hagrid,díval se na Harryho a při těchto vzpomínkách se usmíval.
"Jak se mi tady James natrápil,že miluje Lilly a bác!Pár měsíců před koncem jejich sedmého ročníku si ji sem přived,šli ruku v ruce a cukrovali tady,jako dvě hrdličky.A Meg se Siriuse taky."a podíval se na Beku.
"Oni sem chodili?"vyhrkla Beka.
"No jasně.Všech šest tady sedávalo."přisvědčil Hagrid.
"Všech šest?On sem chodil i Pettigrew?"vypálil rozčileně Harry.
"Cože,Pettigrew?Toho bych přes můj práh nepustil.Dřív jo,ale od šesťáku se začal přátelíčkovat se Zmijozelskejma.Parchant jeden,kdybych tenkrát tušil,co se z něj vyklube,z krysy špinavý."vyštěkl Hagrid naštvaně a odplivl si na podlahu.
"Tak to jich bylo jen pět ne?Lilly,James,Sirius,Meg a Remus."počítala Ginny.
"Kdepak!Ještě Lucy."vysvětlil Hagrid.
"Kdo je Lucy?Nikdy jsem neslyšel,že by o ní někdo z nich tří vyprávěl."nechápal Harry.
"Ne?To je divný…I když,já se ani nedivim,že o ní moc nemluvěj."povzdechl si Hagrid.
"Proč?Kdo to byl,co udělala?"Beka byla zvědavostí celá pryč.
"Byla to Lillyina a Maggiina nejlepší kámoška.Od sedmáku začala chodit s Remusem."
"Cože?"všichni na něj vyjeveně koukali a kulili oči.
"No jo,chodila s Remem."přitakal Hagrid.
"A co se s ní stalo?Jaktože ji neznám?"zajímal se Harry dál.
"Tys jí nemoh poznat,už když jsi vykřikl na svět."řekl Hagrid smutně.
"Byla to milá,chytrá a energická holka.Taková drobná,pravý opak Lilly a Maggie,ty byly obě vyskový,ale Lucy byla maličká a hubeňoučká.Pěkná a usměvavá blondýnka."pokračoval Hagrid ve vzpomínání.
"Pořád jsi nám neřekl,co se jí stalo?"zarazil ho Ron.
"Vaši."kývl hlavou k Harrymu. "se vzali rok před tvým narozením,v červenci.Byla to tragédie.Lucy zemřela v září,dva měsíce po jejich svatbě.Rema to moc vzalo,na jaře se měli brát."vypověděl Hagrid a oči se mu zalily slzami.Hermiona,Ginny a Beka si vyděšeně zakryly rukama ústa a tvářili se zděšeně.
"Jak?Co se stalo?Jaktože umřela?"vysoukal ze sebe přidušeně Harry.
"No kdo?Hádej.Smrtijedi,kdo jinej."vykřikl Hagrid,až se všichni lekly.
"Byla to velká rána,pro všechny.Nikdo se nikdy nedozvěděl,proč zabili zrovna ji.Esi někoho z nich urazila,nevim.Ale řeknu vám,že Remus se z toho nikdy nevzpamatoval a asi už nadosmrti nevzpamatuje.Nikdy pak už nikoho neměl,až teď Tonksovou.Hlavní důvod,proč s Tonksovou dřív nechtěl chodit,byl podle mě ten,ne že je vlkodlak,ale proto,že se bál,aby se tohle s Lucy zase neopakovalo."vykládal jim svůj názor.
"Tak to už chápu.Už vím,proč Tonksovou pořád tak dlouho odmítal."povzdechla si Hermiona.
"Ale proč o ní nikdo nemluví?Naši taky zemřeli a vzpomínají na ně pořád."namítl Harry,kterému to bylo divné.
"Kdo ví,Harry."pokrčil Hagrid velkými rameny.Hermiona se podívala na hodinky a vyhrkla. "A hrome,už bude večeře.Musíme jít."
"Jo,jasně.Tak běžte."přitakal Hagrid a šel je vyprovodit ke dveřím.
"Sem rád,že ste se stavili."křikl za nimi,když se začali brodit sněhem zpátky k hradu.
"Ty jo,já se tak těším na ten ples."radovala se Ginny.Bylo jedenáct večer a holky se převlékaly ve svém pokoji do pyžam.
"Jo,to máš pravdu,já taky."přisvědčila vzrušeně Hermiona.
"Co vy holky?"otočila se Ginny na Parvati a Levanduli.
"Jo,my taky."přitakala Parvati a Levandule horlivě přikyvovala.
"S kým vlastně jdete?"zajímala se Ginny a zalezla si do postele.
"Já jdu se Seamusem."řekla Parvati.
"A já jdu s Michalem Cornerem."pokračovala Levandule a provinile se podívala na Ginny.
"Hmm,já se moc netěším.Zatím nikoho nemám."promluvila smutně Rebeka.
"Vždyť zatím jenom z Nebelvír tě zvalo nejmíň pět kluků.Jsi krásná,oblíbená a žádaná holka."otočila se na ni překvapeně Hermiona.
"Já vím,ale…"
"Na co čekáš?Už si nemůžeš moc vybírat.Nakonec na tebe zbyde někdo ze Zmijozelu."divila se nechápavě Parvati.Ginny ani Hermioně neušel Bečin letmý pohled na ně.Ginny s Hermionou se na sebe podívali,konečně jim svitlo.
Rebeka zašla do koupelny,aby se umyla a zamkla za sebou.Hermiona si sedla k Ginny na postel.
"Draco jde s Pansy?"zeptala se jí šeptem Ginny.
"Ne.Slyšela jsem,když jsem byla na záchodě,jak si stěžuje kamarádkám.Říkala,že prý s tím počítala a když jednou před ním řekla,že se s ním na ten ples těší,on jí prý řekl,že nechápe,proč si to myslí,že ji nezval.Pansy to brala asi jako samozřejmost.Tak nevím jestli už pozval někoho jiného."zavrtěla Hermiona hlavou a řekla Ginny,co slyšela.
"Myslím,že ne."zakroutila rychle hlavou Ginny a když Hermiona tázavě pozvedla obočí,vysvětlila to. "Když jsem mluvila s Dracem,měl o ní velký zájem.Myslím,že takový ples je pro seznámení výjimečná příležitost."
"To jo,ale to nevysvětluje,proč ji teda pořád nepozval."zapochybovala Mia.
"To nevím,nevím na co čeká.Možná sbírá odvahu."pokrčila Ginny rameny,položila hlavu na polštář a Hermiona si šla také lehnout.
Rebeka se procházela po namrzlém nádvoří a sledovala zasněžené vrcholky hor.Byla tu sama,ostatní šli po obědě do společenky.Další hodina jim měla začít až za půl hodiny.Sněhu tady na zemi nebylo tolik,jako na školních pozemcích,ale jen pár centimetrů.Díky sněhu neslyšela kroky,které se k ní přibližovaly.Vedle ní se postavil chlapec a zahleděl se stejným směrem jako ona.
"U Merinových fuseklí!Já se tě lekla."vyjekla Beka a chytla se za srdce.
"Promiň,to jsem rozhodně nechtěl."omlouval se rozpačitě Draco.
"Ne,to je v pohodě."mávla rukou Rebeka.
"Co tady vlastně děláš?"podivila se pak,když si uvědomila kdo vedle ní stojí.
"Hledal jsem tě.Potkal jsem na chodbě Hermionu a ona říkala,že tě viděla,jak jdeš sem."vysvětlil Draco.
"A proč jsi mě hledal?"zeptala se roztržitě Beka.
"Chtěl…no…tebe už asi někdo pozval na ples,co?"zakoktal se.
"Ano,pozval."řekla Beka.Draco se zatvářil zkroušeně. "ale já jsem všechny odmítla.Nebylo to lehké,odmítnout tolik kluků."dořekla.
"A proč jsi je odmítla?"podivil se Draco,ale zároveň se zatvářil spokojeněji.
"No…protože jsem doufala,že mě pozve ten,s kým bych na ples chtěla jít já."řekla pomalu Beka,která pečlivě zvažovala každé slovo.
"Jo a s kým?"zkoušel Draco,když vycítil odkud vítr fouká.
"To se neříká.Kluk musí poznat,jestli ho holka chce a jestli ji má pozvat."odbyla ho Rebeka.
"Tak když to říkáš,budu ti věřit.Půjdeš se mnou na ples?"řekl Draco a usmál se na ní.
"Vidím,že odhadování holek máš v malíčku."usmála se Beka a otočila se zpátky na cestu k hradu.Draco Malfoy na ní vyjeveně a nechápavě koukal.Nechápal její odpověď.
V půlce cesty přes nádvoří se Rebeka zastavila,otočila se na něj a křikla. "Tak 14.února ve třičtvtě na osm ve Vstupní síni."
Pak se otočila na podpatku a odkráčela pryč.Draco se celý rozzářil a po celém těle se mu rozlila vlna náhlého tepla a radosti.
Beka vešla do hradu a zplna hrdla zařvala. "Jo!Konečně!"až se to rozlehlo celým hradem.

30.kapitola-nová tradice

28. února 2008 v 17:49 *Harry Potter-naděje umírá poslední*
Moc se omlouvám,že se další kapitolka dostavuje tak pozdě,ale neměla jsem čas ani příležitost se dostat na počítač.Na přání je tu další kapitolka mé první povídky.Konečně se v ní žádné drama neodehrává,takže si trochu oddychneme.Není ani moc dlouhá,ani moc zajímavá,ale snad se bude líbit.Pište prosím komentáře…..Vaše Maggdinka ♥
Nová tradice
"Á pan Potter,z toho úkolu máte za N."pravila zrovna profesorka McGonnagalová.
"A pan Weasley,vy máte P."oslovila Rona.
"Slečna Grangerová má opět vynikající práci."chválila profesorka Hermionu a podala jí její domácí úkol.
"Slečno Brownová vy máte N a slečna Weasleyová taktéž."ukončila svoje rozdávání McGonnagalová a zrovna zazvonilo.Všichni studenti se vyhrnuli ze třídy a poslední vyšla naše pětka.
Byla půlka ledna a Ginny madame Pomfreoyová propustila před týdnem..Stále a pořád dumali nad tím,kdo jí mohl tak neobvyklý dárek poslat,ale na nic nového nemohli přijít.
Byl večer a Ginny i Bekou a Miou nahoře ve své ložnici.Levandule a Parvati byly ještě ve společence a tak Beka nakousla to staré téma.
"Kdo myslíš,že ti to poslal?Pořád tě nikdo nenapadá?"a otočila se na Ginny.
"No."zaváhala Ginny,ale pak nejspíš usoudila,že bude lepší,když jim to řekne. "Vlastně mě už hodně dlouho v hlavě vrtá Harry."
Beka třískla s víkem kufru,až si málem přirazila prsty a vyjeveně se na ní podívala. "Harry?Prosím tě,jak tě napadl Harry?"
"Myslela jsem,že jak jsem ho odmítla….ale,máš pravdu,je to blbost."mávla rukou Ginny a sundala si svetr.
"Ale ne,něco na tom je.Mě už to taky napadlo."přitakala pomalu Hermiona.
"To si děláš srandu ne?"vydechla Beka a nevěřila vlastním uším.Ginny se také na ní podívala,s jednou nohavicí kalhot svlečenou.
"Ptala jsem se ho na to."dodala opatrně Hermiona.
"A?"vyjekla Ginny a sedla si k ní na postel.
"Říkal,že by ti tohle v životě neudělal.A tím,že jsi ho odmítla se na vašem vztahu nic nemění."odpověděla.Ginny se na ní podívala a v očích se jí zaleskly slzy.
"Myslím,že bys ho o tom měla přesvědčit.On si není jistý,jestli je vše v pohodě.Říkal,že už to mezi vámi není,jako dřív."špitla opatrně Hermiona a Ginny ukápla z tváře slza na Hermionino prostěradlo.
"Slečno Weasleyová,já chápu,že jste asi týden chyběla,ale ty zmenšovací kouzla vám pořád nejdou.Musíte se je doučit."káral Ginny druhý den na hodině Kouzelných formulí profesor Kratiknot.
"Ano pane profesore."přitakala Ginny.
O dvě hodiny později se společně ubírali na večeři.Po večeři se zničehonic zvedl Brumbál.Všichni na to koukali vyjeveně a možná i trochu se strachem.Vždyť Brumbál k nim promlouval vždy jen na konci a na začátku školního roku.A v tom horším případě,když se něco dělo.Něco špatného a nežádoucího.
"Prosím vás všechny o pozornost."křikl Brumbál a ihned všichni studenti zmlkli.Brumbál se po všech rozhlédl a když uviděl vystrašené obličeje,pokračoval. "Nechtěl jsem vás vystrašit.Nenesu žádné špatné zprávy.Jenom jsem chtěl oznámit,že naše škola zahajuje novou tradici.V polovině února chystáme ples,bude tomu tak každý rok.Ples je povinný pro všechny od pátých ročníků výše,ostatní to mají dobrovolné."odmlčel se a rozhlédl se po všech přítomných.Všichni si mezi sebou vzrušeně šuškali.
"A s plesem je tu jistá novinka.Na ples můžete pozvat rodinu,přátelé,i ty,kteří už z Bradavic odešli.Konkrétní datum plesu je 14.února od 20 hodin a předpokládaný konec někdy kolem půlnoci,samozřejmě možno prodloužit."začal mluvit znovu.
"Tak doufám,že jsem vás touto novinkou potěšil."skončil a posadil se.Ode všech stolů se začalo ozývat brebentění.Najednou se Brumbál zvedl znovu a dodal. "Málem bych zapomněl-na ples musíte jít v páru.Takže hoši,začněte zvát dívky,protože,aby vás zvaly ony,to by bylo netaktní."
Jakmile se posadil,začaly všechny lavice vrzat a studenti se zvedali k odchodu a brebentili o téhle novince.
"To je paráda,ještě nikdy jsem na žádném plese nebyla."rozplývala se Beka,když se ubírali po hradních chodbách do společenky. "Vy jo?"
"Jo,ve čtvrťáku,když se tady konal turnaj tří kouzelníků."přitakal Ron.
"Ale já nemám nic na sebe."vyjekla najednou Beka.
"Buď v klidu,já taky ne.Půjdeme o víkendu do Londýna na Příčnou ulici k madame Malkinové a necháme si něco ušít."uklidnila ji Ginny.
"No jo,ale s kým na ples půjdu?"poklesla Bece čelist a posmutněla.
"Myslím,že o nápadníky nebudeš mít nouzi.Jsi krásná a mimo jiné mezi kluky i dost oblíbená.Ještě uvidíš,kolik jich nakonec budeš muset odmítnout."utěšoval ji Harry a mrkl na ni.
"No jo,ale s kým půjdu já?"strachovala se naoko Ginny a následně na to se všichni rozesmáli.
"Tak to fakt nevím.To na tebe nakonec zbude jen ten Potter."pravil Harry se smíchem.
"Ježiš,nějakej Potter.Taková nula!"odfrkla si Ginny a rozesmála se ještě víc.
Všech pět si sedlo ve společence do nejlepších křesel u krbu a vyndali si učení.Začali s třiceti palcový pojednáním na astronomii..
"Hermiono,mohla bys mi to prosím překontrolovat?"přemlouval ji Ron,když už měl dopsáno a pomalu jí podstrkával svoji práci.Hermiona si ji beze slova vzala a při pročítaní klepala hůlkou na pergamen tam,kde bylo něco špatně a co se dožadovalo opravení.Po čtvrt hodině mu Hermiona úkol vrátila.Ron se zaradoval. "Díky Mio."a
Políbil ji na tvář.
Hermiona a všichni ostatní na něj zůstali zírat,jako by spadl z višně.Ron si uvědomil co udělal a začal se červenat.Za chvíli už vypadal jako rajské jablíčko.
"Už…už půjdu spát."zamektal rozpačitě a zmizel v ložnici.Když ale Harry po půl hodině přišel do pokoje,Ron se nezdál být ospalý ani trochu.Seděl na posteli a zkoumal prsty svých rukou.
"Docela jsem to zvoral,ne?"promluvil Ron konečně.
"Ne,proč?Sice jsme všichni čuměli,ale proč bys to měl zvorat?"
"Když já…já už si nemůžu pomoct."vyhrkl Ron a schoval obličej do dlaní.Harry věděl o čem mluví,tušil to už dlouhou dobu.
"No tak ji pozvi na ten ples."pobídl ho Harry a začal se převlékat do pyžama.
"Myslíš?"
"Jasně,kdo jiný než ty by s ní měl jít?Neodmítne tě."ujišťoval Harry svého kamaráda a svlékl si tričko.
"Když já nevím."namítl Ron.
"Hele,musíš jí pozvat.Vím,že tě neodmítne a dokonce vím,že bude šťastná."
"Jak to víš?vyjekl překvapeně ,ale i trochu potěšeně Ron.
"To na ní poznám ne.Fakt,dej na mě."ukončil Harry mrknutím své přesvědčování.
Ron si následujícího dne odtáhl při cestě ke skleníkům na nádvoří Hermionu k sobě.Chvíli před ní rozpačitě přešlapoval a pak to rychle vyklopil,že mu Miona nerozuměla. "Hermiono-půjdeš-se-mnou-na-ples?"
"Cože?"vykoktala zmateně Hermiona,protože mu nerozuměla jediné slovo.
"Půjdeš se mnou na ten ples?"řekl,teď už pomalu a klidněji Ron.
Hermiona na něj vyjeveně zírala s pootevřenou pusou a po chvíli pomalu vykoktala. "No…"
"Jasně,chápu tě,to nevadí."vyhrkl Ron rychle a nenechal ji domluvit.Otočil se a chtěl odejít,ale Hermi ho chytila za paži a zadržela ho. "Počkej!Ale já jsem neřekla,že ne.Totiž…chtěla jsem říct,že půjdu.Moc ráda."usmála se na něj a odešla ke skleníkům na hodinu bylinkářství.Ron na ní zůstal zírat s otevřenou pusou a když mu konečně došlo,co odpověděla,vybuchl v něm přímo obrovský příval radosti.
Jakmile děvčata přišla po večeři do pokoje,Hermiona za nimi zabouchla dveře a vykřikla. "Jdu na ples s Ronem.Dnes mě pozval."už dlouho jim tu novinku chtěla říct,ale nechtěla před klukama.
"Fakt?To jsi tedy dost poklesla.Ve čtvrťáku jsi byla s Viktorem Krumem."zasmála se Ginny a svalila se na postel.Hermiona se nepatrně začervenala.
"Cože?Ty jsi byla na plese s Krumem?S tím chytačem"vyjekla vzrušeně a zároveň i překvapeně Beka.
"Jo,byla."přisvědčila Hermiona.
"A tys s ním jako chodila?"valila Beka oči dál.
"No dá se to tak říct."
"S kým byl vlastně minule Harry a s kým Ron?"zajímala se Beka dál.
"No Harry byl s Parvati a Ron s Padmou,její sestrou."odpověděla Mia.
"On Harry chtěl pozvat Cho Changovou,víš přece,jak s ní později chodil.Jenže byl moc pomalý.Předběhl ho Cedrik Diggory.Ten jak jsme ti říkali,jak umřel Harrymu před očima."doplival ji Ginny.
"A s kým jsi šla ty?"otočila se Beka na Ginny.
"S Nevillem."když uviděla Beky vyvalené oči,dodala. "Třeťáci a níž tam směli pouze,když je pozval někdo od čtvrťáku nahoru.A Neville mě pozval.Chtěla jsem tam jít,tak jsem neodmítla."
V následujících dnech jezdily holky skoro pořád do Londýna s Maggie a paní Weasleyovou,aby jim madame Malkinová ušila šaty na míru.
Ron si neustále Harrymu stěžovat,co si tam tolik dní mohou zkoušet a Harry ho vždycky odbyl se slovy. "Tak musí jim ty šaty padnout přesně ne?Chtějí se líbit,každá holka chce být nejkrásnější."
"Ale prosím tě,ony jsou všechny tři krásný i bez toho v čem tam jdou."nechápal Ron ženské myšlení.
"Já vím,ale povídej to jim."pokrčil Harry rameny a víc se tím nezabýval.

3.kapitola-zrcadlo

28. února 2008 v 14:14 *Volání srdce*
No a na přáni Makiny je tu další kapitolka.Snažila jsem se aby se co nejvíc líbila.Je o trochu delší,než ty dvě předchozí,tak aspoň nějaký čtení navíc.Opět chci komentáře……….Vaše Maggdinka ♥
Zrcadlo
Krok číslo jedna jim vycházel skvěle,podle plánu.Už ten druhý den pracovali večer ve společence na úkolu z Kouzelných formulí,který jim zadal profesor Kratiknot.James si nevěděl rady s jednou pasáží a Lucy,Meg,Sirius a Remus okázale dělali,že mají svých starostí s úkolem dost.Lilly se už čtvrt hodiny dívala na to,jak se s tím James trápí a vytváří tam nějaké blbosti a nevydržela to.
"Prosím tě,dej to sem."vyhrkla a přitáhla si Jamesův pergamen k sobě.
"Jé Lilly,děkuju.Ty jsi zlatíčko."poděkoval James a přisedl si k ní,aby viděl,jak to dělá.Lilly se na něj tázavě podívala s pozvednutým obočím,ale pak se usmála.
"Vidíš?Takhle to musíš dělat.Vznášecí kouzlo nepatří mezi létací,ale mezi levitační.Vidíš to?"poučovala ho zrovna Lilly.
"Jasně!"pochopil James a naklonil se k ní blíž,aby viděl na pergamen.Do nosu ho uhodila vůně z jejích vlasů.Voněly sladkou ovocnou vůní,kterou James miloval,protože mu jí připomínala.
Když Lilly jeho úkol dokončila,ještě jí asi desetkrát poděkoval a pak se rozvalil v křesle.Ostatní se bavili mezi sebou a jich dvou si vůbec nevšímali.Jamese to docela štvalo.
"Co bys chtěla dělat,až vyjdeš ze školy?"navázal James s Lilly téma.
"No…ty se mi budeš smát."zadrhla se Lilly.
"Ne,nebudu,povídej.Já ti taky řeknu,co bych chtěl dělat.Taky se mi budeš smát."pobídl ji James a pozorně naslouchal.
"No,chtěla bych být bystrozorkou."špitla rozpačitě.
"Fakt?Tak to se tam možná potkáme,já taky.Anebo mě ještě napadlo,že bych hrál famfrpál,jako víš,že bych to zkusil do nějakého týmu."reagoval James nadšeně.
"Proč bych se měl smát,že chceš být bystrozorkou?Víš co si myslím?Ty jsi výborná a statečná čarodějka.Bude z tebe dobrá lovkyně černokněžníků."dodal potom.
Lilly se začala červenat a usmála se na něj.Pak špitla. "Díky."
"Já si myslím,že ty bys byl dobrý bystrozor.Ale jako chytač bys byl taky vynikající.Už teď jsi."pokračovala Lilly.
"Díky.Já myslel,že ani nevíš,jak hraju,že tě famfrpál nebere."zrozpačitěl James.
"Samozřejmě že vím jak hraješ.Hraješ nejlépe,ze všech,co jsem zatím viděla.To si jen myslíš,že jsem tě nikdy nesledovala,ale to není pravda.Vždycky mám oči navrch hlavy z těch tvých výkonů."přisvědčila Lilly a James se začal červenat ještě víc.
"Díky."řekl potom.
"Já už jdu nahoru spát.Tak ahoj zítra."rozloučila se s Jamesem Lilly.James odešel zase chvíli po ní.
"Tak myslím,že nám zatím náš plán vychází víc než skvěle,co?"vyhrkl Remus,jakmile James zmizel v ložnici.
"No jo,Lucy je prostě génius."přisvědčila Meg a políbila Siriuse.
James se probudil a když se podíval na hodinky,zjistil,že jsou jen tři hodiny ráno.Vůbec nemohl usnout,ať se nutil jakkoli.Nakonec vstal z postele a šel dolů do společenky s nadějí,že ho tady snad přepadne ospalost.
Sešel schody a zamířil do křesla,ve kterém obvykle sedíval.Jaké překvapení pro něj bylo,když zjistil,že na jeho místě už někdo sedí.Dívka seděla v jeho křesle,nohy měla přitažené k tělu a dívala se do dohasínajících uhlíků.James se posadil vedle ní,do křesla,ve kterém vždycky sedává Sirius.Až teď si rusovláska všimla jeho přítomnosti a lekla se.
"Tys mě polekal."vyhrkla ze sebe a držela se za srdce.
"Promiň,to jsem nechtěl."omlouval se James rychle.
"Co tady děláš?"podivila se Lilly,když si uvědomila,že jsou tři hodiny ráno.
"Na to samý jsem se chtěl zeptat tebe.No nemohl jsem nějak spát.Poslední dobou s tím mám docela potíže,což je divný,protože já jsem velkej spáč."odpověděl.
"Tak to jsem na to stejně.Už včera jsem tady byla.Výborně se tady přemýšlí."šeptla Lilly,ale v prázdné místnosti se to rozlehlo,jako by to zakřičela.
"Kdy máte první zápas?"zajímalo jí potom a se zájmem na Jamese hleděla.
"Nevím.Jsem kapitán a ještě musím vyhlásit konkurz na brankáře,protože Tommy minulý rok skončil školu."pokrčil James rameny.
"Tak to aby ten zápas byl co nejdřív.Chci zase vidět,nějaký skvělý výkon,jako vždycky."řekla Lilly a zadívala se na podlahu.Takhle si tam ještě dlouho povídali.Pak se James kouknul na hodinky a vyhrkl. "A hrome,jsme tady už dvě hodiny."
"No nic asi už půjdu a s tebou na mě přišla zase ospalost."řekla pomalu Lilly a dlouze zívla.
"To je se mnou taková nuda?"zasmál se James hlasitě.
"Ne,takhle jsem to nemyslela.Naopak,moc dobře jsem si s tebou popovídala."a vstala z křesla.
"Víš Jamesi."otočila se ještě na něj,když byla u schodů. "Tenhle rok jsi nějaký…jiný.Moc pěkně se mi s tebou povídá.Už nejsi takový,jako dřív."
"A to je špatně?"zeptal se James.
"Ne,právě naopak."řekla,usmála se na něj a zmizela na schodech k dívčím ložnicím.
Druhý den si Maggie odchytla Siria,Lucy a Remuse.
"Hej lidi,neuvěříte,co jsem včera viděla!"vyhrkla,jakmile byli všichni u ní.
"Co se stalo?"zajímal se ustrachovaně Remus.
"V noci,asi ve čtyři ráno jsem se vzbudila a zjistila jsem,že Lilly není v posteli.Šla jsem se podívat do společenky a co tam nevidím.Lilly tam sedí s Jamesem a povídali si.Úplně v pohodě a usmívali se na sebe.Prostě hustý."vypověděla jim Meg co viděla.
"Tak to je super."vyjekla radostně Lucy.
"Pak se Lilly vrátila do ložnice.Vzbudila mě a když jsem se podívala na hodinky,bylo pět ráno.Seděli tam spolu nejmíň dvě hodiny."pokračovala Maggie.
"Dobré zprávy po ránu,to potěší."radoval se Remus.
"Myslím,že by jsme jim ani nemuseli pomáhat.Vždyť oni si pomáhají sami,tohle nikdo z nás netušil."uvažoval Sirius.
"Miláčku,tohle je nejmoudřejší věta,jakou jsem od tebe za těch šest let slyšela."popíchla ho Meg a začala se smát.
"Ty mrško."chytil ji Sirius a vtisk ji polibek do vlasů.
Lilly šla sama na hodinu lektvarů,kterou měli se zmijozelem.Šla sklepením a zrovna přemýšlela nad dnešní nocí a nad tím,že se James doopravdy změnil.Najednou její pozornost vyrušil nějaký hluk.Dala se do běhu a doběhla ke dveřím učebny lektvarů.To co tam viděla ji ani trochu nepotěšilo.
James stál s napřaženou hůlkou a ve vzduchu držel někoho pověšeného za nohu.Zaostřila a zjistila,že je to Snape.
"Co to děláš?Pusť ho."rozkřičela se Lilly na Jamese.
"On tě uráží.Řekl ti,že jsi mudlovská šmejdka."ospravedlňoval se naštvaný James.
"Tak si ho nevšímej."křičela Lilly dál.
"Nepotřebuju aby se mě zastával někdo jako ty.Taková špinavá mudlovská šmejdka."zakřičel Snape,který byl v obličeji celý rudý,jak se mu do hlavy hrnula krev.
"Vidíš?"zakřičel James a škubl se Snapem.
"Já vím,jaký on je.Že je to ubožák,ale přece se nesnížíš k tomu,abys byl takový jako on!"odpověděla mu s křikem Lilly.
"Jak můžeš tvrdit,že jsem jako on?Já bych ti takhle nikdy neřekl."bránil se James dotčeně.
"Jste oba stejní."zařvala Lilly naposledy a rozeběhla se ze sklepení pryč.James spustil hůlku a Snape žuchnul na zem.
"Teď sis to docela podělal,kámo."řekl Sirius když k němu přišel a poplácal ho po zádech.
"Ale,já jsem jí jen bránil.Nebudu poslouchat,jak jí tenhleten nadává."bránil se pohodil hlavou ke Snapeova.
Lilly kráčela rozhořčeně chodbou.Jak si jen proboha mohla myslet,že by se James Potter mohl změnit?Proboha,je to Potter!Tak včera to byl jen klam?Dnes v noci si asi jen nalhávala,že by mohl být jiný.
Lilly byla tak naštvaná,že úplně zapomněla na lektvary.Doběhla do chodeb ve sklepení,kde nikdy dříve nebyla.Nahánělo to tu hrůzu.Zkusila otevřít jedny dveře a ty povolily.Vešla do sklepní místnosti.Vypadala,jako stará učebna.Úplně vzadu uviděla kamenné točité schody,které vedly ještě hlouběji do země.Zvědavost jí nedala,a tak sešla po schodech dolů.Ocitla se v malé kamenné místnůstce,kterou zabíral jeden jediný předmět.Před Lilly stálo velikánské zrcadlo.Na rámu byly vyryty různé runy a úpně nahoře stál název Zrcadlo z Erissedu.
Lilly omámeně přistoupila k zrcadlu a zadívala se do něj.Neviděla v něm ale svůj odraz.Nebo alespoň ne jenom.
V zrcadle uviděla sebe a Jamese.Drželi se za ruku a teď ji začal dokonce líbat.Lilly se rychle od zrcadla odvrátila.Bože,co se to děje?
Podívala se tam ještě jednou,ale líbající dvojice tam byla pořád.Vyběhla po schodech nahoru,prošla místností a vyběhla na chodbu.
"Ááá."zavřískla Lilly,když vyběhla ze dveří.Narazila do osoby,která jí byla hledat.
"Lilly."vykřikla Maggie a chytla ji. "Kde jsi byla?"
"Pojď se podívat.To něco uvidíš."vyzvala Lilly kamarádku a táhla ji do dveří.
Zavedla ji až k zrcadlu. "Podívej.Vidíš to?"pobídla Lilly Meg a strčila ji před zrcadlo.Maggie do zrcadla zírala,jako uhranutá.
"Bože!"vydechla potom.
"Vidíš to taky?Mě a Jamese?"vyptávala se Lilly.
"Ne!Jsem tam já a Sirius ve svatebním."odpověděla Maggie omámeně.Pak se otočila na Lill a když uviděla její výraz,zeptala se. "Co tam vidíš ty?"
"Já…viděla jsem tam mě,jak se líbám s Jamesem."řekla po chvíli váhání.Maggie se na ní podívala se zdvihnutým obočím.
"Myslíš,že to zrcadlo ukazuje budoucnost?"napadlo Meg.
"Cože?Tohle?Po tom dnešku?Niky!"vyjekla Lilly pobouřeně.
"Ale no tak Lilly.On tě bránil.Urazilo ho,že ti Srabus řekl takhle."bránila Maggie svého bratra.
"To přece nemusí někoho věšet do vzduchu."vyjekla Lilly.
"Teď mě poslouchej."Meg to už nevydržela a na Lilly se rozkřičela.Chytla ji za ramena. "Jemu na tobě záleží.Nechce aby tě někdo urážel,dotýká se ho to."
Lilly se zadívala do země a Maggie na ní koukala nepříjemným pohledem.
"Trochu se zamysli nad tím co chceš,Lilly."řekla Maggie své kamarádce a odešla.Nechala tam Lilly stát samotou se zrcadlem.

2.kapitola-akce J + L

23. února 2008 v 22:13 *Volání srdce*
Rozhodla jsem se,že zpatlám další kapitolku na téma James a Lilly atd…Pořád se to tak jako jen rozjíždí,ale postupně tomu dodám nějaké grády,aby tam bylo trochu akce.Pořád je ještě dost krátká,asi jako ta první,ale slibuji,že to bude časem lepší.No a zase:chci komentáře,abych věděla,kolik lidiček mi sem chodí co říkáte?Takže mi udělejte radost…..Vaše Maggdinka ♥
Akce J + L
"No tak Tichošlápku vstávej."křičel na kamaráda James pět minut před začátkem vyučování.
"Fakt,dělej,nebo přijdeme pozdě hned na první hodinu."křičel dál,strhl ze Siriuse peřinu a namířil na něj hůlkou.Křikl. "Aguamenti."a ze špičky hůlky vystříkla voda a skropila Siriovi obličej.
"Co to děláš?"vyjekl popuzeně jeho kamarád a vylétl z postele.
"Spíš co děláš ty?Za pět minut začíná hodina.Remus byl na snídani a říkal,že první hodinu máme přeměňování.Jestli přijdeme na první hodinu s McGonnagalovou pozdě,asi nás roztrhne.Takže pohni."pobídl ho James.
"Sme tu oslavu návratu do Bradavic trochu protáhli co?V kolik jsme šli spát?"zajímal se Sirius a oblékal si hábit.
"No asi ve tři ráno."odpověděl Dvanácterák.
"Remus už je tam?"
"Jo,ten nemůže přijít pozdě,je to přece primus."uchechtl se James.Když se Sirius oblékl oba popadli brašny a vyběhly ven a uháněly chodbami na hodinu.
"Proč musí bejt učebna přeměňování tak daleko?"funěl naštvaně Sirius.Konečně tam doběhli,měli štěstí,dveře ještě nebyly zavřené a to bylo znamení,že hodina ještě nezačala.Jakmile vběhli profesorka se na ně nevraživě podívala od stolu,ale neřekla ani slovo.
Hodina proběhla docela v pohodě.Až na to,že jim Mcgonnagalová dala opakovací test a to by nebyli James a Sirius,kdyby si něco zopakovali.
Celý den proběhl dobře,stihli už pár urážek na Snapeova adresu na lektvarech.
Teď seděli ve společence a užívali si sladkého nicnedělání,protože to byla výjimečná chvíle,že nedostali žádné úkoly.
"Tak co,oslavili jste nějak příjezd do Bradavic?"zajímal se Sirius a otočil se na holky.
"No,vy asi jo,když jste dneska málem ani nestihli školu,co?"podívala se Maggie podezřívavě na Siria a ten radši stočil zrak jinam.
"No jo,my nejsme tak trénovaný.Ale Remus šel spát taky ve tři,jako my a vstát dokázal."zasmál se James a sledoval Remuse jak se začíná červenat.
"Jdu si lehnout."řekla zničehonic Lilly a zvedla se z křesla.
"Dobrou,zlato."křikla na ní Maggie.
"Dobrou noc….Lilly."křikl za ní James.Lilly se na něj otočila a něžně se usmála.Pak vyběhla po schodech a zmizela v ložnici. Po čtvrt hodině se zvedl i James se slovy. "Jdu spát.Musím dohnat,co jsem dnes zameškal."
"Brácho,vždyť jindy nespíš třeba tři dny v kuse."křikl na něj Sirius.
"Nech ho."umlčela ho rázně Meg a soucitně se na Jamese podívala.On jí pohledem poděkoval a odeběhl do ložnice.Než se otočil,Maggie se zdálo,že v jeho očích zahlédla náznak slz.
"Zas je to tady."posteskl si sklesle Remus.
"Co?"nechápala Lucy a otočila se na něj se zájmem.
"Zase se kvůli ní začíná trápit.Takhle to je každý rok,když přijedeme do Bradavic."vysvětlil místo něj Sirius.
"Chudák,ale jak Lilly obměkčit?Vymyslíme nějaký plán."vyhrkla rychle Lucy.
"Jasně!Já vím,že Lilly má Jamese v hloubi srdce ráda,ale nechce si to přiznat.My jen musíme dokázat,aby to poznala."přidala se rozvášněně Maggie.
"Ale chtělo by to zařídit tak,aby nebylo vidět,že jsme k tomu dopomohli.Aby to vypadalo,že je k sobě přitáhla jejich přitažlivost.Jako aby si mysleli,že za to můžou sami.Chápete jak to myslíš?"navrhl Remus.
"Reme,ty jsi génius!Ale teď jak to udělat?"řekla Lucy.
"Já bych to udělal krok po kroku.Jako že třeba po měsíci,nebo až uvidíme,že je příslušný krok hotový až do konce,chápete."připojil se k plánování také Sirius.
"Tak jo,brouku.Ale co bude krok první?"pochválila ho Meg,políbila ho na tvář a svraštila čelo.
"No jo,to budeme muset vymyslet.Až někdo na něco přijde,uděláme válečnou poradu a budeme to moci uskutečnit."ukončil Remus debatu.
Po pár dnech zakřičela Lucy na Maggie v pokoji,když byla Lilly v koupelně. "Už to mám."Meg sebou trhla a poplašeně se na ní podívala.
"Co máš?"nechápala.
"No už mě napadl krok jedna.Dej vědět Siriovi,ať to řekne i Removi a sejdeme se někde bez nich."vysvětlila Lucy.
"Ty jsi génius."pochválila ji Maggie a běžela pryč,aby to řekla Siriovi.
Ještě ten den se konala porada se jménem akce J + L.Lilly šla brzy spát,jako vždycky a James vyšel do ložnice těsně po jejím odchodu,jako poslední dobou vždycky.
"Tak povídej Lucy.Jsme jedno velký ucho."pobídl ji Sirius a pečlivě jí poslouchal.
"Je to jednoduché.Prostě si jich dvou nebudeme všímat."řekla Lucy a všichni na ní zůstali zírat úplně vyjeveně.Pak začalo Removi svítat.
"No ty jsi génius,Lucy.Fakt génius."vykřikl Remus a obdivně na ní koukal.
"Hmm a my jsme asi natvrdlí,protože,já to vůbec nechápu."řekl naštvaně Sirius.
"No když si jich nebudeme všímat,budou si všímat jeden druhého.Třeba když James bude potřebovat helpnout s úkolem,tak všichni budeme zaneprázdnění a Lilly mu s ním nakonec pomůže,protože ho ve štychu nenechá.A bavit se budeme taky hlavně mezi sebou.Je to naprosto jednoduchý a stoprocentně účinný.Začnou se bavit spolu.Sice budeme tak trochu svině,ale co by jsme pro ně neudělali,že jo."vysvětlila Lucy kamarádům svůj plán a ušklíbla se.
"Dělání svině to mi půjde."rozesmál se Sirius.
"Ano,to všichni víme.To nám nemusíš připomínat."rozesmála se Meg ještě víc než on.
"Zároveň to bude dokonale nenápadný a oni si budou myslet,že se vlastně začali bavit,protože chtěli a ne proto že neměli na vybranou.Chápete?"pokračovala Lucy,když se přestala smát.
"No jasně.Ty jsi opravdu génius."vyhrkl obdivně Remus.
"No jasně,vy dva chytrý jste se hledali,až jste se našli."zasmála se Meg.
"Jo a my blbí taky."rýpl si do Maggie Sirius a rozesmál se.Maggie se na něj podívala ošklivým pohledem,ale následně se začala smát.
"Máš pravdu.U nás neplatí,že se protiklady přitahují."souhlasila se zajíkavým smíchem Meg.
"Takže to rozjedeme zítra jo?Jakmile bude nás šest pohromadě,nebudeme si jich dvou všímat,jasný?"ujišťovala se Lucy.
"Jasný šéfe."přitakal Sirius a zasalutoval jako voják.
"Porada k akci J + L je pro dnešek ukončena."pronesl důležitě Remus a všichni se rozešli do svých ložnic,protože bylo už půl jedenácté,ve společence skoro nikdo nebyl a zítra opět vstávali do školy.

1.kapitola-příjemná změna

23. února 2008 v 19:51 *Volání srdce*
Tak a je tu moje historicky první kapitolka k mé nové kapitolovce.Je to spíš takový okecávání,taková normálka.Nemám z toho žádný pocit,prostě normální rozjížděcí kapitola.Je poměrně dost krátká,ale počítám s tím,že ty další by měli být daleko delší,přeci jen je to taký úvod.A fakt jako chci abyste psali komenty,abych měla pocit,že to aspoň někdo čte.Takže věnujte aspoň minutku času na krátký komentář……Vaše Maggdinka ♥
Příjemná změna
Rusovlasá dívka uháněla přes hlučné a zakouřené nádraží a před sebou tlačila vozík s velkým kufrem.V patách těsně za ní uháněli její rodiče.Když došli ke kamenné přepážce mezi nástupišti devět a deset,dívka se zastavila.Úzkostlivě se podívala na hodinky a s úlevou zjistila,že je třičtvtě na jedenáct.Otočila se na rodiče.
"Dál se mnou nemusíte."zarazila je dcera.
"Už poslední ročník,holčičko.Je to neuvěřitelné,jak ten čas letí.Přesně před šesti lety jsme sem vedli malou holčičku a teď se loučíme s dospělou ženskou."usmál se pan Švand a pohladil svojí dceru po dlouhých rudých vlasech.
"Pozdravujte Petunii.Nevím,proč nechtěla jít s námi.Je na mě naštvaná,ale já nevím proč.Co jsem ji udělala?"otočila se Lilly smutně na matku.
"Nevšímej si jí.Závidí ti.Závidí ti tvůj výjimečný dar."utěšovala ji matka.
"Tak…se tady mějte.Budu vám zase psát,pořád."objala otce i matku a vyfasovala od nich políbení.
"Mám vás ráda."řekla a rozeběhla se s vozíkem proti přepážce a zmizela rodičům z dohledu.Když přešla přepážkou na nástupiště devět a třičtvrtě uviděla zde plno spolužáků s rodiči a nádhernou rudou lokomotivu,která do vzduchu vyfukovala oblaka dýmu.Hledala v tom zástupu lidí nějaké povědomé tváře.
"Lilly."to k ní běžela drobná a štíhlá blondýnka,zvesela se na ni usmívala a mávala jí.
"Lucy."zaradovala se Lilly,když se na ní kamarádka vrhla a objala ji.
"Kde je Maggie."zajímala se Lucy šťastně.
"Nevím,taky jí hledám.Ta zase přijde minutu před odjezdem,uvidíš."pokrčila zrzka rameny.Děvčata uslyšela,jak u přepážky někdo jde s vozíkem a otočila se s nadějí že to bude jejich kamarádka Meg.Zmýlily se.Z přepážky před nimi se vynořili dva chlapci,spíše už muži.Jeden měl hnědé rozcuchané vlasy,brýle a pod nimi oříškové oči.Druhý měl vlasy dlouhé pod ramena a trochu povýšený výraz.
"Potter."odfrkal si Lilly. "Doufala jsem,že se letos nedostaví."
"To by nikdy neudělal.Kvůli tobě ne?"zasmála se její kamarádka a Lilly ji sežehla ošklivým pohledem.
"Čau holky."pozdravil James Potter Lilly a Lucy.
"Nazdar."opáčila Lilly chladně a Lucy ji šlápla na nohu.
"Neviděli jste tady mojí kočičku?"opáčil sladce Sirius.
"Ne,ale taky jí hledáme."namítla Lucy a rozhlédla se po nádraží.To už se ke skupince hnal další mladý muž.Měl starý hábit a obličej trochu ošuntělý a strhaný.
"Ahoj."pozdravil všechny přítomné Remus Lupin.
"Ahoj Reme."usmála se na něj něžně Lucy a Remus ji její úsměv opětoval.
"Čááuu lidičky."zakřičel kdosi od přepážky a hnal se k nim.
"No konečně."zahudrovala Lilly.Maggie skočila Siriovi do náruče a dlouze ho políbila.Pak objala Jamese a dala mu pusu na tvář.Nakonec se přivítala i se svýma oběma kamarádkami.
"Tak si jdem najít nějakej flek ne?"vyhrkla rozjařeně Meg a ubírala se k vlaku,následována ostatními.
"Oni nepůjdou s námi,že ne?"přišla k ní Lilly a pošeptala ji do ucha.
"Proč ne?Jasněže půjdou!"přisvědčila Maggie a Lilly si jen povzdechla.Zase s Potterem a ještě k tomu celou cestu vlakem.To nepřežije.Někdo ji bude muset držet,nebo ho zabije.
Během pár minut si našli volné kupé a usadili se v něm.
"Kde je vlastně Peter?"podivil se James a podíval se po svém posledním kamarádovi.
"Ajo!"vyhrkl Sirius.
"Však on se někde vynoří,uvidíte.Beztak zase sedí někde se Zmijozelákama."odfrkla si Maggie.
"To se mi vůbec nelíbí.Od května se s nimi nějako moc přátelí."zahudroval Remus,ale všichni se usadili a o Červíčka se nestarali.Po chvíli se dal vlak konečně do pohybu.
Lilly se usadila k oknu a opřela se hlavou o sklo.K jejímu nepříliš velkému nadšení si naproti ní sedl James.Vedle ní si sice sedla Meg,ale ta se o svoji kamarádku vůbec nezajímala.Ta teď byla pracně zabraná zkoumáním Siriových mandlí zevnitř.Mlčky jen tak seděla a cesta jim pomalu ubíhala.Co jí překvapilo nejvíc,že ani James toho moc nenamluvil.Jindy všem líčil svoje zážitky z prázdnin,nebo nějaký nový super vtip,ale teď seděl,mlčel a díval se upřeně na Lilly.
Už uběhlo pár hodin cesty a Lilly se už vážně nudila.James byl na tom asi podobně.Maggie se pořád mazlila se Siriem a Lucy se bavila s Remusem.
"Tak jaké jsi měla léto?"řekl zničehonic James,protože i on se dost nudil a chtěl nějak prolomit ticho.
"Ale jo,docela pěkné."odpověděla Lilly a nedokázala skrýt překvapení,z toho,jaký James teď je.
"Byla jsi někde,nebo jsi byla jenom doma?"zajímal se Potter dál.
"No,byla jsem s rodiči v Itálii,tam do bylo skvělé a teď v srpnu u mě byla dva týdny Lucy."
"Aha,tak to sis docela užila co?"
"Ale jo,bylo to pěkné.Ale už se těším do školy."přitakala Lilly.
"A co ty?Jak sis užil léto ty?"zeptala se pak ona Jamese.
"Jo super.Celé prázdniny byl u mě Sirius,však víš,že utekl z domova.Chodili jsme hrát famfrpál a tak různě.Docela sranda no."
Pak už se bavili celou cestu až do Bradavic.Lilly se stále nemohla vzpamatovat z toho,že se normálně baví s Jamesem Potterem.Kdyby jí to řekl někdo před prázdninami,asi by se mu vysmála.
Když jeli v kočárech do hradu,přemýšlela nad tím.James se hodně změnil.Ještě před dvěma měsíci,ho tak nenáviděla.Byl tak arogantní a povýšený nade všechny.A teď?Teď se s Lilly normálně bavil o prázdninách,o škole a o všem možném dalším.Lilly tahle proměna zaskočila,ale i mile potěšila.Byla to příjemná změna oproti těm jeho narážkám a kecům.Tenhle James Potter se jí zamlouval o hodně více.Když projížděli bránou po stranách s okřídlenými kanci,Lilly si říkala,že tenhle rok,by nemusel být zas až tak špatný…

29.kapitola-vzdát se lásky

23. února 2008 v 14:52 *Harry Potter-naděje umírá poslední*
Napsané kapitolky k téhle kapitolovce pomalu ubývají.Mám je předepsané předem na papíře a přepisuji je na počítač.Poslední dobou,ale nemám čas a hlavně ani inspiraci něco psát.Proto tady přibyde nová kapitolovku.Ale slibuji že tuhle sem taky budu přidávat,ale už ne tolik jako doposud.Zase chci komentáře,takže mě nezklamte…..Vaše Maggdinka ♥
Vzdát se lásky
"Už jsem myslela,že je po ní."vydechla Hermiona.Všichni stále zírali z okna a koukali tam,kde se jim z očí před chvílí ztratila Ginny.
"Taky že je…-zaběhla do lesa."začal Ron hystericky vyšilovat.
"Ale ne.Nic jí neublíží,ona není člověk,je nymfa."snažila se ho uklidnit Mia.
"A to mě má jako uklidnit fakt,že moje sestřička není člověk?"
"vsadím se,že stačí sundat jí ten náhrdelník."řekl Harry,který až doposud mlčel.
"Jasně."přitakala Rebeka. "Jdem za mamkou,ví toho víc,než by jsme si mohli myslet."
Všichni se šli obléct a ještě před snídaní šli za Meg do jejího kabinetu.Beka zaklepala a dveře.
"Okamžik."ozval se zevnitř Maggiin hlas.Čekali asi minutu,až Meg otevřela asi tak na pět centimetrů dveře.Černé vlasy měla rozcuchané a rtěnku měla rozpatlanou kolem pusy.Beka se opřela do dveří a otevřela je dokořán.Naskytl se jim pohled na Maggiin kabinet.Všude po podlaze i po stole bylo poházené oblečení.Meg měla na sobě pouze župan.
Beka přešla přes kabinet a zastavila se u stolu.Vzala do ruky Maggiinu rudou podprsenku,která na něm ležela a odfrkla si.V tu chvíli vyšel z vedlejšího pokoje,kde měla Meg ložnici,Sirius,pouze v trenkách a opřel se o futra.
"No vidím,že vás rušíme od něčeho důležitého.Důležitějšího,než je to naše."řekla Beka a odhodila máminu podprsenku na zem.
"Co se děje tak důležitého,že to nepočká ani do snídaně."čertila se Meg.
"Hmm,vlastně skoro nic…..Ne počkej,jenom se Ginny proměnila v lesní nymfu,vyskočila oknem a zmizela v Zapovězeném lese.Ale jinak se nic podstatnýho nestalo."řekla,jakoby otráveně Beka.
"Cože?"vyhrkli naráz Meg a Sirius.Harry jim vypověděl všechno s náhrdelníkem,i to,jak se proměnila a utekla.
"Hmm,máme tu menší problémek."řekla Meg a odeběhla do ložnice,aby se oblékla.Sirius si posbíral oblečení a oblékl se také.
"Co budeme dělat?"zeptal se Ron Meg.
"Prostě jí jenom najdeme a náhrdelník sundáme."odpověděla.
"Jenom,hmm….tak lehký to nebude."posteskl si Harry a také,že měl pravdu.
Hledali jí po lese celý den,ale nebyli úspěšní.
"Vždyť někde zmrzne."zaklel Ron,vždyť venku byl nejmíň metr sněhu a mrzlo až praštilo.
Ron se ráno probudil,když teprve svítalo.Podíval se na Harryho postel,ale jeho kamarád nikde.Podíval se do jeho kufru a neviditelný plášť i pobertův plánek také zmizely.
V lese byla tma,jako o půlnoci.Tu a tam proběhlo křovinami nějaké zvíře a ve větvích stromů štěbetali ptáci.Najednou se přes mýtinu něco mihlo.Běželo to velkou rychlostí a za křovím to padlo k zemi.Z křoví za ním se vynořila osoba,dříve člověk.Doběhla ke křoví a klekla si vedle běloskvoucího jednorožce.Jednorožec měl v boku zabodnuto asi pět šípů a tekla z něj stříbřitá krev.
"Už je dobře."šeptla Ginny,utrhla si kousek látky z rukávu a zavázala jednorožci rány.Pak se rychlostí blesku rozeběhla k sídlu kentaurů a narazila tam na celé stádo.
"Co si myslíte?Zabít jednorožce!"rozkřičela se na ně.
"Můžeme si zabít,koho chceme."ohradil se kentaur jménem Bane.
"Nechcete,aby vás lidé přirovnávali k sobě a vraždíte,stejně jako oni,nevinná stvoření."nedala se Ginny zastrašit.
"Jak se opovažuješ,nazývat nás vrahy?"zařval Bane.
"Protože jimi jste!Copak to nevidíte?Vzpamatujte se,ve světě,za hranicemi lesa,vraždí lord Voldemort všechno,co mu stojí v cestě.A vy se mu začínáte podoba."křičela Ginny z plna hrdla.
"No počkej!"křikl další kentaur jménem Ronan a vytáhl luk se šípy.
"Ne!"vykřikl Bane a zadržel svého druha.
"Ronane,možná na tom něco pravdy je.Vždy jsme odsuzovali lidi,ze jejich chování a teď se tak chováme taky."
"Proč posloucháš,co říká to lidské mládě?"vykřikl někdo ze stáda.
"To není lidské mládě,podívejte,je to nymfa."opravil ho Bane.
Ginny už s nimi vše vyřešila a rozeběhla se zpátky lesem a nechala tam kentaury stát.
Harry stál na břehu jezera na výběžku skály a díval se k lesu.Najednou zaostřil zrak,protože v dáli uviděl osobu.Byla to určitě ona.Stál a díval se na ni.Ginny se zahleděla k hradu.Vtom postřehla,že u vodní hladiny někdo stojí.
Zahleděla se na něj a chvíli na sebe oba koukali.Najednou jí po tváři přeběhl vyděšený výraz a uprchla do nitra temného lesa.
Harry ještě chvíli koukal na místo,kde Ginny před chvílí viděl a dlouze a smutně si povzdechl.Pak se otočil zpět a vydal se do hradu na snídani.
Ani v následujících dnech nebyli s hledáním Ginny úspěšní.
"Takhle to dál nejde.Ginny je tam už přes tři dny."naštvala se po snídani 28.12. Beka,když šla s Hermionou do pokoje.
"Půjdeme ji hledat."řekla pevně Hermiona.
"Hledali jsme ji pořád,každý den."posteskla si Rebeka smutně.
"Zkusíme to bez Harryho,jen my dvě."navrhla Mia.
"Dobře,půjdeme hned,jak se oblékneme."přitakala Beka a otevřela dveře jejich ložnice.
Celé odpoledne Ginny hledaly po lese,ale nebyly úspěšnější než v předchozích dnech.
"Jdeme zpátky,už bude oběd."vybídla Hermiona Beku.
"Dobře,ale odpoledne to zkusíme znovu."přisvědčila Bek,popadla Mionu a obě zmizely v plamenech.
Odpoledne se vše opakovalo,dívky bloumaly po lese,bez jakékoli stopy po té co hledaly.Najednou se Hermiona zastavila,až do ní Bek narazila.
"Podívej."vydechla poplašeně Hermiona a ukázala na sníh před sebe.Byly v něm krvavé stopy,lidské stopy.
"Krev je ještě čerstvá,pojď jdeme."vykřikla Beka,po prozkoumání stop a rozeběhla se po nich.Hermiona se držela těsně za ní.Vtom kolem nich jako vítr proběhla osoba.
"Ginny!"vykřikla Beka a zmizela v plamenech a Hermiona se za ní rozeběhla.Ginny utíkala prč,ale najednou se před ní objevily plameny a z nich se vynořila Beka.Ginny se lekla,zastavila se a než se nadála,Bek i Hermiona ji chytily za ruce a pevně ji držely.
"Pojď s námi,Ginny.Vrať se."snažila se jí přesvědčit Beka.
"Ne!Nechci už nadále žít s láskou!Harryho jsem zklamala,nebude mě chtít už nikdy vidět."bránila se Ginny.
"To není pravda.Ráno vstával ještě za tmy a třeba celé hodiny tě hledal sám po lese.On tě má rád a je jedno,jestli s prstýnkem,nebo bez."přemlouvala ji Hermiona.
Ginny se přestala bránit,Bek si sundala kabát na přehodila ho přes ní.Pomalu ji s Hermionou vedly lesem směrem k hradu.Rebeka se s ní nechtěla přemístit,aby ji nepolekala.
Pomalu se šinuly k hradu a Ginny za sebou stále zanechávala ve sněhu krvavé stopy.Došly až do chodby,kde byla ošetřovna,když se zničehonic zpoza rohu vynořil Harry a mířil k nim.
"Tos mu řekla ty?"šeptla Hermiona Bece do ucha,tak,aby je Ginny neslyšela.Beka přikývla a Hermiona dodala. "Taky bych chtěla být ohnivec."
Jakmile Ginny Harryho uviděla,poplašeně sebou škubla,ale děvčata jí pevně držely.Harry k ní zezadu přistoupil a odepnul ji náhrdelník z krku.
Ginny se opět vznesla do vzduchu a všechny šaty z ní zmizely,Beky plášť sklouzl na zem a když Ginny spočinula na zemi,stála tam úplně nahá.Hermiona přes ní rychle přehodila Beky kabát.Jakmile to udělala,Ginny se zatočila hlava a padla na zem.Omdlela.Harry si k ní klekl a hladil ji po tváři.
"Doneseme ji na ošetřovnu.Je prochladlá,určitě nejedla a nohy má krvavé od běhání ve sněhu."řekla Hermiona.
Harry Ginny popadl do náruče a odnesl ji na ošetřovnu.Jakmile je madame Pomfreyová viděla,zhrozila se.Dala Ginny čisté pyžamo a za jejich pomoci ji uložila do postele.
Nakonec Harry pomocí děvčat ošetřovatelce vypověděl,co se stalo a vše co bylo když si Ginny zapla náhrdelník.Madame Pomfreyová si ho od Harryho vzala se slovy. "Ukážu ho profesoru Brumbálovi a profesorce Greyová a pak prokonzultujeme,co to je za předmět.Doufejme,že nesouvisí s černou magií."a vyhnala Harryho s děvčaty z ošetřovny ,protože pacientka musí mít klid a musí si odpočinout.

Prolog

23. února 2008 v 13:37 *Volání srdce*
Prolog
Postavy: James Potter,Lilly Evansová,Sirius Black,Magie Greyová,Remus Lupin,Peter Pettigrew,Lucy Thomsonová,Severu Snape.
Doba: doba Pobertů(generace před Harrym)
Žánr: romantika/akce/depresivní/komedie
Děj se odehrává v 7.ročníku.Maggii Greyovou už znáte,kdo četl mojí první kapitolovku Harry Potter-Naděje umírá poslední.Je to Jamesova znovunalezená sestra.
Lucy Thomsonová je úplně nová postava,kterou jsem si vymyslela já.Je to nejlepší kamarádka a spolubydlící Lilly a Maggie.
Jelikož tohle téma (James a spol.)mám ráda,rozhodla jsem se o nich napsat kapitolovku.Protože James a Lilly,to je nekonečné téma.Tahle kapitolovku by měla snad být kratší,než ta první.
Užijete si v ní dost legrace,ale nebude chybět ani romantika,smutek,akce a deprese.Myslím,že každý si užije kousek toho,co má rád.Uvidíte jak si James namlouvá Lilly.Poznáte další lumpárny Pobertů,ale i počátky utrpení a smutku,spojených s nástupem moci Voldemorta a Smrtijedů.
No už se nebudu vykecávat,nebo vám tady ještě všechno prozradím.
Musím opět připomenout,že vyžaduju komentíky,od každého,kdo si to přečte.
Takže přeji příjemnou zábavu a pěkné počteníčko……..Vaše Maggdinka ♥

Kopretina

22. února 2008 v 23:10 Obrázkové jednorázovky
Zase jsem se po dlouhé době rozhoupala a napsala jsem novou obrázkovou jednorázovku.Musím upozornit,že je mocinky smutná,nevím proč mě poslední dobou napadají takovéhle depresivní věci.Snad proto,že mám sama depku a vybíjím si to pomocí povídek.Díkybohu za to.No už se nebudu vykecávat.Prosím pište komentáře,speciálně u téhle povídky bych byla moc vděčná za komentáře.protože mě to přijde dost smutné a chci vědět jaký na to máte názor……..Vaše Maggdinka ♥
Kopretina
"Harry,nechoď nikam,prosím."žadonila Ginny.Seděli právě s Harrym v kuchyni Doupěte.Harrymu bylo devatenáct let a oba i s Ginny už dostudovali Bradavice.Harrymu se ještě nepodařilo zabít Voldemorta.
"Tohle mi říkáš pokaždé,když jdu plnit něco pro řád a moc dobře víš,že já stejně nakonec vždycky odejdu,i přes tvoje prosby."a pohladil ji po smutné tváři.
"Jenže tohle není práce pro řád.Jdeš proti Voldemortovi.Všechny viteály jsou zničeny a ty se na něj chystáš.Proč vlastně nemůžu jít taky?"nedala se jen tak odbýt.
"Nejde ani Hermiona.Žádná dívka nejde.Jdou jen chlapi."
"To mě jako omlouvá?Já chci jít taky,chci tam být s tebou."rozčilovala se Ginny.
"Ne prostě nepůjdeš."okřikl ji.
"To tady mám sedět a čekat i několik hodin,jestli se vůbec vrátíš?"rozkřičela se vztekle Ginny.Neměla ráda,když jí někdo rozkazoval,co má a nemá dělat.
"Už jsem řekl a neodmlouvej."ukončil tuhle nesmyslnou a zbytečnou debatu Harry.
"Fajn."odsekla dotčeně Ginny a naštvaně vyběhla po schodech nahoru do svého pokoje.Zabouchla za sebou dveře,až tou ranou spadl jeden rámeček ze stěny.Hodila sebou na postel a stále ještě byla na Harryho naštvaná.Po chvíli z ní začal vztek vyprchávat,nikdy se na něj nedokázala dlouho zlobit.
Přešla k oknu a zadívala se ven.Venku krásně svítilo slunce,a tak otevřela okno.Její tvář ofoukl lehký letní vánek a rozcuchal její jemně vlnité vlasy v barvě umírajícího slunce.
Zadívala se dolů pod své okno a ihned viděla,že na jejich zahradě zalité sluncem,se shromažďuje mužská část řádu.Pod jabloní zahlédla ty hnědé rozcuchané vlasy,které tolik milovala a tak ráda si s nimi hrála.
Pomalu odhlédla jinam.Pak si vzpomněla na spadlý rámeček.Došla až ke své šatní skříni a z podlahy sebrala rámeček s fotkou.Jak to tak u kouzelnických fotografií bývá,i tato se pohybovala.Byla na ní vyfocená ona s Harrym.Svítilo slunce a oni se oba oslnivě a šťastně usmívali a mávali na fotografa.Harry si svoji dívku držel kolem pasu.
Ginny zírala na fotku,jako by ji viděla poprvé.Na chladné sklo,za kterým byla fotka uložená,ukápla slza.
Položila fotografii na stůl a vyběhla z pokoje,jako smyslů zbavená se řítila domem a přitom plakala.Při běhu narážela do okolního nábytku,ale toho si nevšímala.Vyběhla na zahradu kuchyňskými,zadními dveřmi.
Na zahradě už byli všichni a chystali se přemístit.Jak tam vběhla,všichni se otočili na ní.
"Harry."vykřikla a skočila mu do náruče.Harry si ji zvedl k sobě tak,že se nohama nedotýkala země a obtočila je kolem jeho trupu.
Objímali se tam a pak jí Harry dlouze a něžně políbil.Líbali se snad celou věčnost,přede všemi co tam stáli,ale jim to bylo jedno.
Ginny stále z očí tekly slzy.Když se od sebe odtrhli,ještě pořád si hleděli do očí.Z těch Ginniných,modrých jako studánky,se proudem řinuly slzy.Ty Harryho,v barvách letní trávy,se do těch jejích koukaly jistým utěšujícím pohledem.
Pak jí položil na trávu,sehnul se k zemi a utrhnul kopretinu.
"Na,tady máš.Dokud nepřijdu."a dal jí kopretinu do třesoucích se rukou.
Naposledy si ji přitiskl k sobě,políbil ji na tvář a pohladil po vlasech.Do plic nasál závan vůně z jejích vlasů.Voněly sladkou květinovou vůní.Na tu vůni by nezapomněl,ani na konci světa.Vždy by ji rozpoznal a věděl,kdo takhle voní.
Položil jí na zam a uhnul se jí.Ginny po něm chňapla,ale ve svých dlaních nesevřela nic než vzduch,bylo pozdě.Harry se otočil na místě a s hlasitým prásknutím se přemístil pryč.Práskání se ozývalo po celé zahradě,jak se všichni muži přemisťovali pryč.
Hermiona se polibkem rozloučila s Ronem a i ten poté zmizel.
Ginny se složila na hebký trávník.Seděla tam,v ruce možná poslední kopretinu od Harryho a plakala.Plakala usedavým a srdceryvným pláčem.
Po pěti minutách jí na nohy vytáhly něčí ruce.Podívala se a zjistila,že to je její matka a Hermiona.
"Pojď dovnitř,zlatíčko."přemlouvala jí Molly.
"Ne,nejdu."odsekla uslzeně Ginny a snažila se jejich sevření vzepřít.
"Čeho tím dosáhneš,když tady budeš sedět a plakat?"namítla Hermiona.
"Budu tady čekat,dokud se Harry nevrátí."
"Já vím,že se o něj bojíš,ale to já o Rona taky."řekla Hermiona.
"Jo jenže Harry je poněkud v jiné situaci než Ron.To Harry jde na smrt ne Ron,Hermiono."šeptla smutně Ginny.
Přesvědčil jí až pláč,který se ozýval z kuchyně.To malý Tedy Lupin na sebe upozornil a plakal.Harry se o něj,společně s Weasleyovými,staral od smrti jeho rodičů Remuse Lupina a Nymfadory Tonksové.Koneckonců,svým způsobem za jejich smrt mohl on,vždyť kvůli němu tenkrát bojovali a navíc,byl to jeho kmotr.Remus si to tak přál,hned jak se Tedy narodil.Tedymu nyní bylo 15 měsíců.
Ginny vešla do kuchyně,vyndala ho z jeho postýlky a začala ho utěšovat.Harryho a Ginny měl Tedy nejradši,radši než kohokoliv jiného.Oba ho brali jako svého syna.Staraly se o něj téměř sami od té doby co byl tady s nimi.
"No tak Tedy neplakej,stačí,že brečím já."utěšovala ho Ginny.Po chvíli Tedy opravdu přestal plakat a uklidnil se.Celou dobu pak u něj Ginny seděla a hrála si s ním.Tedy se teď bavil tím,že svoje vlasy změnil na růžovo a Ginny v něm teď dokonale viděla jeho matku.
Když se po dlouhé době podívala na hodiny,že už uběhly tři hodiny od jejich odchodu.Dolehl na ni tísnivý pocit,bála se o Harryho.
Položila Tedyho zpátky do postýlky a sama si sedla ke stolu.Vzala do rukou album a zjistila,že je plné jejích a Harryho fotografií.Napadlo jí,že tohle album nejspíš patří Harrymu.Pravděpodobně si ho tu Harry prohlížel a zapomněl si ho uklidit.
Pomalu si ho prohlížela a s každou fotkou byla smutnější.Z očí jí znovu začaly kanout slzy.Vzala ze stolu do ruky kopretinu a něžně ji políbila.
Když už se začalo stmívat,padly na Ginny opravdu velké obavy o Harryho.Vždyť odešli už před sedmi hodinami a dosud se nikdo nevrátil.Nikdo se jim neobtěžoval dát sebemenší zprávu.
Teď už byla opravdová tma a Ginny se pomalu začaly klížit oči.Hlava jí pomalu padala na rameno a smysly jí začaly otupovat.
Prásk….na zahradě se ozvala rána,jako z děla.Tento náhlý zvuk v tak tíživém tichu vytrhl Ginny z ospalosti.Vyskočila ze židle,na které seděla a hnala se na zahradu,ze které zvuk přišel.
Srdce,jako by se jí rozpadlo na kusy.V trávě uviděla ležet zkrvaveného,ale zjevně živého Rona a vedle něj Harryho.Ron se pomaličku zvedal,ale Harry ne.Nevstával.
Ginny se s hrůzou v očích podívala na bratra a zjistila že se mu z očí řítí jedna slza za druhou.Za jejími zády zatím z domu vyběhly Hermiona a paní Weasleyová.
Ginny zírala před sebe na trávu a v hlavě jako by měla vygumováno,úplně jí otupěly všechny smysly.Jen pomalu a uhranutě kráčela k místu kde ležel Harry a již teď stál Ron.Kolem ní proběhla Hermiona a skočila Ronovi do náruče.
Když Ginny došla k Harryho tělu,prudce klekla na nohy a pocítila,jako by jí v těle vybuchla sopka.Mozek se jí úplně zatemnil a nebyla schopna ničeho.Nemohla tomu uvěřit.
Pak mu zničehonic padla na hruď a rozplakala se přímo hysterickým pláčem,tohle ještě nikdy necítila a doufala,že ani cítit nebude.
Hermiona pustila Rona a přisedla si k Ginny,také se rozplakala.
"Jak…jak se to stalo?"vykoktala šeptem Hermiona po chvíli vzlykání.
"Prostě ho zabil…Harry se mu dlouho bránil,bojoval výborně,ale pak….."nedořekl,zlomil se mu hlas.
"Chtěli ho vzít s sebou a dovléci ho,nějak ho zesměšnit.Tak jsem ho rychle popadl a přemístil se s ním.Poslední co jsem pro něj chtěl udělat,alespoň důstojné rozloučení.Hodné jeho osobnosti,jeho činů a jeho srdce."vykoktal poté Ron.
Ginny tam takhle na něm ležela ještě dvě hodiny.Prostě nemohla uvěřit tomu,že jí navždy opustil.Slíbil přece,že se vrátí a že bude navždy s ní.
Druhý den našla Ginny na kuchyňském stole kopretinu.Vzala jí a políbila.Poté jí začarovala věčným kouzlem tak,aby nikdy neuvadla.Tak jako její láska k Harrymu.

Jak naštvat Luciuse Malfoye

22. února 2008 v 21:45 Blbosti :-P
Zase jsem šátrala na netu a tentokrát jsem našla tenhleten článeček.Jsou to sice takové blbosti,ale člověka to potěší a zatlemí se u toho.Alespoň nějaká sranda.Je jich ještě málo,ale časem se sem pokusím toho dát víc……Vaše Maggdinka ♥
Jak naštvat Luciuse Malfoye
Zeptat se ho,kolik barvy na vlasy spotřebuje.
Poukazovat na přísloví "Dlouhé vlasy,krátký rozum."
Vyprávět vtipy o blondýnech!
Zeptat se ho, proč má jeho syn tak pitomé jméno.
Chodit za ním a snažit se mu přišlápnout hábit!
Podrobně líčit, jak jeho manželka provozuje sex se Snapem...
Srovnávat ho s prasetem a nechat prase vyjít lépe!
Všude rozhlašovat,že se rozbrečel u Titaniku
Zařídit mu rande s Arturem...
Zeptat se ho co má znamenat ta ošklivá "skvrna" na jeho předloktí.
Rozdávat jeho jménem růže (nejvíc jich narvat bystrozorům)
Pořídit mu vši..
Naučit jeho skřítky, aby ho budili ve tři ráno zpíváním koled.
Vyprávět Dracovi příhody, v kterých se projevil jako úplný idiot...
Snažit se mu prodat zázračný šampon (po němž mu vypadají vlasy).
Zeptat se ho kolik lidí zabil a pak tvrdil,že on to rozhodně nemohl zvládnout.
Pořád mu předhazovat,jak si ho mohla vzít Narcisa Blacková,když ona by měla na někoho mnohem lepšího a hezčího.Nenápadně naznačte,že tím myslíte Snapea.
Pochybovat o jeho čistokrevném původu (smrt zajištěná =))
Mít výbuch smíchu,když cokoli řekne!
Říci mu,že kdyby byl mudla(už teď jste mrtví) určitě by byl jeho profesí policista.(znáte snad vtipy o nich ne?)
Pořídit mu kostým Batmana
Pořídit mu 8 metrovou anakondu.Když se bude zlobit,namítněte,že má přece hady rád.