Everybody should have his own world...

Leden 2008

2.Harry Potter a tajemná komnata

5. ledna 2008 v 21:54
Pohled na druhou knihu........Vaše Magginka ♥

Harry se opět po prázdninách prožitých u Dursleyových a rodině kamaráda Rona vrací do svého pravého domova,do Bradavic.Hned jak přijede se dějí divné věci.
Ze stěn slyší podivné hlasy,které nikdo jiný neslyší.Poté dojde k několika útokům na studenty,ducha a kočku školníka a všichni jsou proměněni v kámen.
Vyjde na povrch i to že Harry umí mluvit hadím jazykem.Jelikož si celá škola myslí,že jde o zmijozelova dědice a ten umí mluvit s hady,je Harry v hlavním podezření.Najde divný deník ve kterém mu záhadný Tom Raddle ukáže jak dopadl před 50 lety Hagrida jakožto zmijozelova dědice.A pak přijde pro Harryho šok.Další objetí se stala jeho kamarádka Hermiona.Hagrid jim poradí ať se drží pavouků a pak ho odvlečou do kouzelnického vězení do Azkabanu.
Jdou Hagridovým příkazem s pavouky a ty je zavedou až do zapovězeného lesa.Dozví se že Hagrid zmijozelův dědic není a pak jen o vlásek unikne stádu pavouků,kteří jeho a Rona chtějí sežrat.
Poté je Ronova mladší sestra unesena rovnou do Tajemné kmnaty a Harry s Ronem se pro ní vydají.Harry bojuje s nebezpečným baziliškem a zjistí že všechny ty útoky dělala Ginny,kterou k tomu donutí Tom Raddle.O něm se Harry dozví,že je ve skutečnosti jeho úhlavní nepřítel Lord Voldemort.Deník je zničen a tím i vzpomínka na Toma.Všichni jsou zachráněni a zkamenělí jsou opět v pořádku.Všechny opět zachrání Harry.

Můj pohled na knihu:kniha začíná být už trochu temnější a strašidelnější,ale i tentokrát jí můžou číst osoby se slabší povahou.


1.Harry Potter a Kámen mudrců

5. ledna 2008 v 21:44
Pro začátek vám chci připomenout,že chci komentíky,tak neváhejte a pište.....Vaše Maggdinka ♥

Už se nebudu vykecávat a přejdu k věci.Takže o čem vlastně první díl knihy je?
Harry žije u svých příbuzných a musí snášet útrpení živoat s nimi.Teta se strýcem mu řekli,že jeho rodiče zemřeli při autonehodě,ale je to pravda??
Jednoho prázdinového dne přijde Harrymu dopis,příbuzní mu ho nechtějí dovolit přečíst.
A pak pozná Hagrida a od něj se dozvídá že on je čaroděj po rodičích.V září nastupuje do vlaku,který ho veze do jeho novího domova-do Bradavic.
Brzy pozná že je v kouzelnickém světě velmi populární a že není jediný člověk který by neznal jeho jméno.Ale proč vlastně?
Ve škole se naučí používat hůlku a kouzlit s ní,potká dva nejlepší kamarády Rona a Hermionu a prožívá s nimi neobyčejná dorodružství.Nučí se létat na koštěti a v kouzelnické hře zvané famfrpál je neobyčejně dobrý.Dozvídá se,že jeho rodiče zabil nejobávánější kouzelník všech dob Lord Voldemort a že jizvu ve tvaru blesku má od něho.
Někdo chce ze školy ukrást legendární kámen mudrců a kdo jiný to může zachránit?
Se svými dvěma kamarády překoná plno kouzelných překážek a na samém konci se utká se samotným pánem zla a podruhé přežije.Taková je první kniha o chlapci,ktrý zůstal na živu.

Můj nátor na knihu:Kniha je velice dorá,ale je to ještě taková pohádka pro malé děti.Opravdové nástrahy a horory mají teprve přijít....

Knížky o kouzelnicém učni-úvod

5. ledna 2008 v 21:33
Sem do týhle rubriky budu psát můj pohled na všechny knížky i to jak se mi líbily.K tomu bude přiloženo ještěshrnutí děje,pro ty co už třeba zapomněli.....Vaše Maggdinka ♥

Věřím náhodám

5. ledna 2008 v 20:50
Jestli jste četli 7.díl Harryho Potter,víte jaké fiasko vzniklo na svatbě Billa a Fleur a že Harry,Ron a Hermiona odešli pryč.Já navazuji tím,jak se chovala Ginny,když odešli.
Mocinky prosím,každém kdo si to přečtete pište komenty…..Vaše Maggdinka ♥
PS:písnička je z prvního alba Šárky Vaňkové
Věřím náhodám…..
"Lidi, co městem jdou jen bloudí
Tu pravou tvář míjejí
Já cíl svůj už znám
A vím, že jsi sám, vím, že jsi sám."
Ginny se toulala po Grimmauldově náměstí.Byl už konec srpna a ona tudy chodila den co den,bloudila uličkami mezi ponurými domy a doufala,že tu potká Harryho.
Po tom fiasku na Billově svatbě ho už neviděla.Bláhově každý den doufala,že ho tu uvidí a nikdy nebyla úspěšná.
"Lidi mě míjejí, já bloudím
Hledám tě v šedých ulicích
Nemám zdání kudy jít
Vyhlížím znamení, svý znamení."
Mamka jí den co den říkala,že to nemá cenu.Říkali jí to všichni.
Harry je nejspíš na míle daleko a ona bloumá tady.Ví že to nemá cenu,ale neztrácí naději.Láska je totiž slepá a to vědí všichni,kdo někdy milovali.Na co tu čeká?Na zázrak?Nebo snad na šťastnou náhodu?
Je z toho zoufalá,neví co si počít.
"Já věřím náhodám
Věřím na sny a přání
Co přijdou za svítání
Já věřím náhodám
Ty mě vedou dnem i černou tmou
Dál za tebou."
Chodí sem každý den už za slunečního rozbřesku až do houstnoucí tmy.Od svítání do soumraku.Je zaslepená láskou.Láskou k Harry Potterovi,chlapci s nejhorším osudem ze všech.Tolik jiných chlapců ji chtělo,ale ona chtěla vždycky pouze jeho,Harryho.
"Já naději svou neztrácím
Najdu tě, stačí jen chtít
Doufám, že i ty hledáš
A že přijdeš mi říct, přijdeš mi říct."
Snad si myslí,že jednou přijde.Bude tu chodit,dokud ho nepotká,nebo dokud od něj nedostane alespoň kratičkou zprávu.
"Já věřím náhodám
Věřím na sny a přání
Co přijdou za svítání
Já věřím náhodám
Ty mě vedou dnem i černou tmou
Dál za tebou."
Jde už pouze po paměti.Těmito ulicemi by prošla i po slepu.Vždyť tudy bloudí i mnohdy do noci a zde v této zpustlé čtvrti na kraji Londýna na většině místech není ani osvětlení.Nohy ji vedou už automaticky,ani neví kam.Pokaždé když zaslechne něčí kroky,běží a pokaždé je zklamaná.
"Nemám strach, že tě nepotkám
Já vím, že pravdu mám
Bez lásky je prázdný život
To víš sám
Proč nevěříš?
Jsme si každým dnem blíž
Každým dnem blíž."
Slepě tomu věří,že ho přeci jen potká.Už to bez něj nevydrží.Ta nenaplňovaná láska a strach jí sžírá útroby.Ví,že on to také dlouho nemůže vydržet.
"Já věřím náhodám
Věřím na sny a přání
Co přijdou za svítání
Já věřím náhodám
Ty mě vedou dnem i černou tmou
Dál za tebou
Já věřím náhodám
Věřím na sny a přání
Co přijdou za svítání
Já věřím náhodám
Ty mě vedou dnem i černou tmou
Dál za tebou."
"Lidi, co městem jdou jen bloudí
Tu pravou tvář míjejí…"

Náš kámen...

5. ledna 2008 v 14:27 Jednorázovky
Harry a jeho přátelé chodí do Bradavic do posledního,sedmého ročníku.
Harry chodí s Ginny,ale musí si na ní dávat pozor.Má na ni totiž někdo políčeno.
Pište komentáře,ať wim jak se to líbilo………Vaše Maggdinka ♥

Náš kámen
V Bradavicích se chystal zimní ples.Od tohoto roku to ustanovili,jako novou tradici,jako počest Brumbálovi.
Byl začátek února a do plesu zbývali pouze dva týdny.Většina lidí už měla jasno s kým půjde,ale bylo tu i pár opozdilců,kteří to nechali na poslední chvíli.
Harry měl samosřejmě jasno,už ode dne,co byl ples vyhlášen.
Studenti zrovna seděli ve Velké síni u snídaně.U Zmijozelského stolu panovala nepěkná přestřelka.
"Goyle,nemůžu uvěřit,že jsi na ples pozval Pansy."čílil se Maltou.
"Ty ještě nikoho nemáš?"podivil se neurvale Crabbe.
"Neboj,už mám jednu vyhlídnutou,ale musim mít štěstí,aby už nebyla zadaná.Je o ní totiž dost velký zájem."zchladil oba svoje kumpány Draco a zakousnul se do topinky.
"Ale jestli to nevyjde,s Pansy jdu já."dořekl ještě.
Ginny šla liduprázdnou chodbou na hodinu Obrany proti černé magii.Harry a spol se od ní odpojili už ve Vstupní síni,protože měli hodinu bylinkářství.
Uslyšela za sebou něčí kroky,ale neohlédla se.
"Weasleyová,počkej."křikl na ní někdo známým ledovým hlasem.
Ginny se otočila a odsekla."Co chceš,Malfoyi?"
"Copak ten ledový ton?"otázal se úlisně.
Ginny se na něj znechuceně podívala a pak řekla."Tak dělej,k věci.Nemám na tebe celý den,pospíchám na hodinu."
"Tak se zastav ne."
Ginny se zastavila,podívala se na něj a čekala co za jízlivost z něj vypadne tentokrát.Malfoy zrozpačitěl a pak to ze sebe vyklopil."Nechtěla bys jít se mnou na ples?"
Ginny se na něj podívala."Tobě něco spadlo na hlavu?"
Maltou nic neřekl,jen na ní upřeně koukal.
"Ty si myslíš,že s tebou půjdu,když furt mojí rodině nadáváš do krvezrádců,Hermioně do mudlovský šmejdy a věčně nám a hlavně Harrymu znepříjemňuješ život?"
"To mě mrzí.Já jsem….prostě se mi líbíš a chtěl jsem jít s tebou.Už nejsem jako dřív."omlouval se Maltou,už ne svým obvyklým tonem,ale spíš smutným a prosebným.
Ale Ginny to neobměkčilo."Já už ti nevěřím ani nos mezi očima.Potom co jsi chtěl zabít Brumbála a za všechny ty ostatní buzerace v průběhu let."
"Ty to nechápeš,já to musel udělat.ON by mě jinak zabil."
"Ale prosímtě,já taky žiju a to nemusím být Smrtijed."odsekla Ginny.
"A mimochodem,jestli to nevíš,chodím s Harry,takže na ples jdu přirozeně s ním."otočila se na podpadku a ještě na něj křikla."Propříště,až někoho budeš chtít někam pozvat,neříkej mu přímením."a zmizela za rohem.
Draco Maltou tam zůstal smutně a osamoceně stát a zíral na místo,kde před chvílí zmizela.
Harry s Ronem čekali pod schody ve vstupní síni.Dneska byl ten ples a Harry tu čekal na Ginny a Ron na Hermionu,kterou pozval.
Harry se podíval nahoru na schody a uviděl Hermionu.Měla na sobě krásné stříbřité šaty prošívané stříbrnou nití,které jí splývali až ke kotníkům.Vlasy měla svázané do slušivého uzlu.Šla pomalu dolů a Ron na ni valil oči,jako by ji v životě neviděl.
"Kde je Ginny?"podivil se Harry,když došla k němu.
"Klepala jsem na ní,ale říkala ať nečekám,že přijde za chvíli."odpověděla Hermi.
Čekali tam asi 10 minut,když Ron v polovině nějaké debaty úplně oněměl a koukal na schody.Harry se otočil a byl naprosto omámen.Nahoře na patě schodiště stála Ginny,tak krásná,jak ji Harry ještě nikdy neviděl.
Na sobě měla ohnivě rudé šaty bez ramínek,rozparek až nahoru nad stehno a zlaté lemování na okrajích.Vlasy měla z vrchu sepnuté a ostatní prameny vlasů jí spadaly přez ramena.Harry v životě takovou krásu neviděl.
"To je krása."vydechla vedle něj Hermiona a Harry jí musel dát za pravdu.
Ginny sešla k Harrymu,políbila ho na tvář a ten jí nabídl své rámě.Prošli dveřmi do Velké síně,která byla nádherně vyzdobená.Kolejní stoly zmizely a uprostřed se objevil taneční parket.Podél zdí byly stovky malých stolků.
Všichni čtyři se posadili k jednomu a vyčkávali.
Ginny se podívala ke dveřím a uviděla jak dovnitř vchází Draco Maltou a na něm je zavěšená Pansy Parkinsonová.Hajzl jeden,pomyslela si Ginny,zve mě na ples a rozplývá se jak se mu líbím a pak jde s ní.
Začala hrát hudba.Harry vyzval Ginny k tanci.Nechtěl ji tam nechat sedět,zvlášť když jí to dneska tak slušelo.Došli na parket a začali tančit valčík,jelikož melodie tomu odpovídala.Chvíli tam tančili sami a stovky oší se na ně upřeně dívali.Harry si to moc užíval a Ginny taky.U zadního stolu seděli zmijozelští.Draco na ně upíral oči a potichu Harrymu záviděl.
To už po parketu kroužilo desítky párů.Harry ani nevěděl,jak dlouho tam takhle kroužili po parketu,úplně ztratil pojem o čase i o světě.
Ze snu ho vytrhlo až odbíjení hodin,právě tloukly 22 hodin.
"Pojď se posadit a dáme si něco k pití.Jsme tu už dlouho."pobídla ho Ginny,chytla ho za ruku a společně se tlačili mezi studenty ke stolku u kterého seděli Ron s Hermionou.
"Zatančili jste si dobře?"zajímalo Mionu,když se posadili.
"Jasně a co vy?"
"Jo,taky super."přitakal Ron.
"Půjdeme se projít?"zeptala se Ginny Harryho,když už měli dopito.
"Jasně,moc rád."
Vstal ze židle a uchopil Ginny za ruku.Vyšli ven ze vstupní síně a venku na nádvoří nestačili zírat.Nádvoří se proměnilo v ledový park.Všude byli lavičky,zledovatělé keře,fontána z které stříkala průzračná voda a úplně na konci byla ledová socha vytesaná do znaku Bradavic.
Ginny už se chtěla posadit na lavičku,ale Harry ji zarazil."Sem ne,pojď se mnou."
"Kam jdem?"zajímalo Ginny.
"Uvidíš."
Vzal ji za ruku a táhl ji přez školní pozemky.Zastavili se u kamene na břehu jezera.
"Není ti zima?"zajímalo Harryho.
"Ne není,jsem tu s tebou a i kdyby,ty mě zahřeješ ne?"přistoupila k němu a začali se líbat.
"Tohle je nejkrásnější den v mém životě."řekl Harry a objal ji.
"Tohle je náš kámen."promluvil po chvilce ticha Harry.
"Jak náš kámen?"divila se Ginny.
"Prostě náš kámen."
Na hradním nádvoří stál Draco Maltou a shlížel dolů k jezeru.Viděl zrovna,jak si Harry přivinul Ginny k sobě a začal jí líbat.
Draco se od nich odvrátil a dlouze si povzdechl.Ona má ráda Pottera,on u ní nemá žádnou šanci.Otočil se a odešel….
Byl večer,týden po plesu.Ginny se procházela po chotbě,vždycky jednou týdně to tak dělala.Procházela se sama,jejími společníky byli pouze zima a tma.
Zrovna šla po chotbě ve druhém patře,když uslyšela vzlyky.Moc ji to zaskočilo,vždyť už byla půl hodina po večerce a v tuto dobu na chodbách nikdo nikdy nebyl.
Vydala se po zvuku a uviděla,že na schodech někdo sedí.Poznala ho téměř okamžitě.Zaskočilo jí,že tu brečí zrovna on.
Přisedla si vedle něj.Draco se na ní pomalu otočil a zadíval se jí do očí.Ginny se skoro lekla,takového Malfoye nezná.Z jeho jindy chladných očí se teď řinula jedna slza za druhou.
"Co se stalo?"zeptala se opatrně Ginny.
"Dneska jsem odešel z lektvarů dřív,zavolal si mě ředitel.Voldemort zabil tátu."jakmile to vyslovil,rozbrečel se ještě víc.
"To je mi líto.Opravdu."sklopila Ginny oči.Pak se osmělila a objala ho kolem ramen.Draco se na ní otočil a zadíval se jí do očí.Pak se začal pomalu přibližovat a políbil ji.Ginny mu polibek opětovala.
Pak se najednou zvedla a měla se k odchodu.Draco na ni ještě křikl."Zítra tu budu ve stejnou dobu."
To samé se opakovalo i zítra,i další dny.Pokaždé se sešli ve druhém patře o půl jedenácté.Seděli zde,povídali si,drželi se za ruce,objímali se a líbali.
Ginny se Harrymu vyhýbala a Harrymu už to bylo dost podezřelé.
Dnes tu také seděli a povídali si.Takhle se scházeli už dva týdny.
"Já tě mám tak rád."vydechl Draco.
"Já tebe taky,ale Harryho víc.Nevím co mám dělat."posteskla si Ginny.
"Teď nemusíš dělat nic."řekl Draco,vzal její obličej do dlaní a políbil ji.
Ani neslyšeli,že se k nim někdo blíží.Kroky byly čím dál blíž a pod schodištěm se zastavily.Postava na ně zírala a nebyla schopna slova.Ginny se od Draca odtrhla a až teď si všimla,že zde nejsou sami.
To už šel Harry nahoru po schodech k nim a vyjeveně na ně zíral.
Pak se před nima zastavila oba čekali,že začne křičet na celý hrad.Ale stao se něco mnohem horšího,pro Ginny daleko horší,než kdyby začal křičet.V jeho očích se objevili slzy.Ano,rozbrečel se.
Neřekl ani slovo,odvrátil se od nih a vyběhl po schodech nahoru.
V následujících dnech se Harry Ginny vyhýbal.Pokaždé,když s ním Ginny chtěla mluvit,někam se vypařil.Konečně po třech dnech se jí to podařilo.
"Harry,prosím pojďme si konečně promluvit jako dospělí lidi."vyzvala ho Ginny odpoledne ve splečence.Harry neřekl ani slovo,ale vstal a vyšel za ní.
Jakmile byli na chotbě,Harry se zeptal."Proč Ginny?Proč takhle?"
"Já nevím.Bylo mi ho líto,zemřel mu táta a po prvním polibku se to rozjelo.Nechtěla jsem,aby to došlo tak daleko."odpověděla Ginny.
"Jen nechápu,proč jsi to udělala.Od samého začátku jsi do mě zamilovaná a podvedeš mě zrovna s ním."
"Jak dlouho to trvalo?"vypálil pak.
"Dva týdny."řekla Ginny a sklopila oči k zemi.
Nohy je vedly,ani nevěděli kam.Až teď si Ginny uvědomila,že jí pod nohama křupe sníh.Kráčeli po školních pozemcích.
"Ginny,já ti věřil a miloval tě a tys mě takhle zradila."povzdechl si Harry.
"Já ti nechtěla ublížit.Miluju tě."špila potichu Ginny.
Procházeli se kolem jezera.Najednou se Harry zastavil.
"Nevím jestli spolu můžem dál chodit.Nevím,jestli ti můžu věřit."řekla Harry po chvíli ticha.Ginny si najednou něčeho všimla.
"Podívej."řekla Harrymu a ukázala někam za jeho záda.Harry se otočil,ležel tam placatý kámen.
"Pamatuješ?Náš kámen."vzdychla Ginny a pak pokračovala."Byl to nádherný večer.Miluji tě a tohle se už nikdy nestane.Nechci ti ubližovat."
"Já nevím čemu mám věřit."namítl Harry.
"Věř svému srdci."odvětila Ginny,přistoupila k němu a něžně ho políbila.Zpátky k hradu už kráčeli ruku v ruce.
Jeden člověk z toho ale nebyl šťastný.Draco smutně koukal z okna na kráčející pár.Právě totiž pochopil,ýe Ginny ztratil navždy.Pochopil,že Ginny miluje Harryho a že má Harry obrovské štěstí.Sice musí zabít Voldemorta,ale má zač bojovat.Přeci za to,aby mohl navždy zůstat s Ginny…

Stín katedrál.....♥

4. ledna 2008 v 13:24
Lillyna a Jamesova svatba…..pls pište komenty……Vaše Maggdinka ♥

Stín Katedrál…♥
"Stín katedrál
půl nebes bůhví s čím,jé,jé
svůj ideál
sen co si dávám zdát."
Byl nádherný den.Den jako stvořený pro šťastnou událost.Jako by počasí odráželo Jakešovu náladu.
Stál venku na rozlehlé louce,všude plno lavic,židlí a plno lidí.Pod lavicemi se jako smaragdy leskla zelená tráva.
Už je to konečně tady.Tenhle den si představoval snad tisíckrát,ale ani ne zdaleka tak krásně.Den kdy bude stát s Lilly Švandovou u oltáře a řeknou si své ANO.
"Z úsměvů šál
dům nebo básní rým,jé,jé,jé
co ti dál mám řekni
dárkem dát?"
Vedle něj stál jeho kamarád Sírius:Šel mu za svědka.James chtěl,aby v tento šťastný den stál vedle něj,byl tu s ním.
V první řadě seděli Remus a Peter,jeho rodiče a Albus Brumbál.
Peter se nervózně vrtěl na své židli a Remus na Jamese ukazoval zdvižený palec a zářivě se usmíval.
Mezi svatebčany to potichu šumělo.
"Přej si co chceš
zlatý důl nebo věž
sladkou sůl,smutný ráj
suchý déšť.Ber tady máš
mořskou pláň,nebo pláž
hudbu sfér,jenom ber
se mnou též,jé,jé."
Najednou šum zmlkl a nikdo nevydal ani hlásku.Odněkud se začala linout překrásná,magicky kouzelná hudba.
Na druhém konci uličky se objevila žena,tak krásná,že všichni zatajili dech.
Na sobě měla dlouhé,bílé,splývavé šaty a závoj posazený v jejích ryšavých vlasech svázaných do překrásného drdolu.
Kráčela ladně,jako víla,po rudém koberci mezi hosty a zářivě se usmívala na všechny strany.
James na tu nádheru koukal s otevřenou pusou.
"Můj ideál
víš to co já mám rád,jé,jé
stín katedrál
sen,co si k ránu
dávám zdát."
Lilly došla až k němu,chytla ho za ruku a stoupla si po jeho boku čelem k oltáři.
Kněz začal oddávat a pronášel obvyklé obřadní řeči.
"Přej si co chceš
zlatý důl nebo věž
sladkou sůl,smutný ráj
suchý déšť.Ber tady máš
mořskou pláň,nebo pláž
hudbu sfér,jenom ber
se mnou též,jé,jé."
Lilly navlékla Jakešovi prsten a po ní on jí.
Zbývá poslední krok k dokončení obřadu a zpečetění jejich manželství.
"Můj ideál
víš to co já mám rád,jé,jé
stín katedrál
sen,co si k ránu
dávám zdát."
James si Lilly přitiskl k sobě a dlouze a něžně jí políbil.
Svatebčané začali tleskat.James chytil Lilly kolem pasu a vyzdvihl ji do vzduchu.
Je jeho,jeho sen se splnil……
"Den co se nám bude zdát
Den co se nám bude zdát."

Jdu za vámi....

2. ledna 2008 v 21:49 Jednorázovky
Příběh navazuje na 7.pokračování knihy od J.K.Rowlingové.Jestli jste četli,tak jako já sedmičku,uvidíte že je to konec,pozměněný podle mě…….Vaše Maggdinka ♥

Jdu za vámi….
Harry bral schody po třech,řítil se z Brumbálovi pracovny přímo dolů do Vstupní síně.
V půlce cesty ho zarazila Ginny."Harry,kam tak letíš?"
"Zjistil jsem že ten Viteál jsem já.Musím zemřít,Voldemort mě musí zabít."vyhrkl Harry.Ginny na něj zírala s otevřenou pusou a nebyla schopna slova.
"Půjdu za ním a nechám se zabít.Skončím tuhle válku."
Ginny se vzpamatovala a vrhla se Harrymu kolem krku.
"To nemůžeš Harry,prostě ne."
Vstupní síň se začala zaplňovat lidmi,Ginny se dala do pláče a mezi vzlyky mluvila.
"Ne prostě nemůžeš.Slyšíš mě?Já to bez tebe nepřežiju."
Harry se na ní zadíval a přitiskl si ji ještě blíž k sobě.
"Neboj,přežiješ to.Teď si někam zalez,ať se ti nic nestane."nabádal ji.
"Ne Harry,to nesmíš."vykřikla a svezla se podél zdi na podlahu.
Harry si sedl vedle ní a snažil se rozeznat co mezi vzlyky povídá."Nemůžeš,to prostě nejde.Harry,čekáme miminko."
Po těchto slovech se Harry zarazil a překvapeně zíral.Pak mu spadla čelist a on zakoktal."Ale já tam musím jít.Já musím zemřít."
"Já vím…A chci abys věděl,že budu pyšná na to,že to dítě je tvoje.Dám mu tvoje jméno.A až bude starší,vysvětlím mu,že jeho táta zemřel pro lepší svět.Pro lepší svět pro něj."ujistila ho Ginny a oba vstali ze země.Jejich rty se naposledy spojili v něžném a zároveň věčném polibku.
Poté Harry vyšel ven z hradu.Věděl kam má jít.Voldemort je u břehu jezera na kraji Zapovězeného lesa.
Harry šel pomalým,ale rozhodným krokem.Rozhodně nesmí dát před Voldemortem najevo strach.
Několik desítek metrů před svým cílem se zastavil a otočil se zpátky.Rozhlédl se po pozemcích i na hrad.Tady poprvé poznal co je domov.Co je štěstí,přátelství,láska….Ohlédl se k hagridově boudě.Kolikrát tam šel s Ronem a Hermionou za Hybridem.Zadíval se na famfrpálové hřiště.Famfrpál,jeho milovaná hra.Zde taky potkal Siriuse.Ano Sírius,ten mu moc chyběl.Za pár chvil se s ním uvidí.A uvidí rodiče a Remuse a Tonkovou,kteří dnes zemřeli.A Brumbála,ano toho se musí zeptat na moc věcí.Nyní se otočil k hradu.Bradavice.Nikdy na ně nezapomene.Tady prožil nejkrásnějších sedm let jaké jen prožít mohl….Ginny.Ginny,jeho životní a největší láska.Teď ji musí nechat samotnou.
Odvrátil pohled od hradu,nadechl se a vyrazil k Voldemortovi.Vyrazil vstříc smrti.
Na samém konci své cesty zabočil do prava a ihned zjistil,že Voldemort a Smrtijedi sedí před stromy.
Jakmile Voldemort Harryho zahlédl,na jeho tváři se objevil ledový a zlomyslný úšklebek.Poté promluvil svým vysokým a chladným hlasem.
"Harry Potter.Konečně.Jdeš si pro smrt?"
Harry nepromluvil,nechtěl mu poskytnout záminku,žádnou záminku.
Voldemort pozvedl svoji hůlku a zamířil jí na Harryho.
"Stejně jsi prohrál,Tome."vykřikl Harry a na obličeji se mu objevil přímo šílený úšklebek.
"Avada Kedavra."zahřměl Voldemort a v témže okamžiku,kdy zelený paprsek narazil do Harryho hrudi,rozlehl se po celých pozemcích ohlušující řev plný bolesti,ale z Harryho úst nevycházel.
V tom okamžiku kdy řev začal,propadal se Harry do temnoty a nevnímal vůbec nic.
Mezitím na břehu jezera za ohlušujícího řevu tělo Harryho Pottera padlo k zemi.Smrtijedi triumfem zařvali a sledovali jak slavný Harry Potter,chlapec který přežil,leží mrtvý na zemi.
Harry cítil,že leží na zemi.Vždyť byl ale mrtvý ne?Nebo snad ne?Ale ano,musel být.
Zkusil otevřít oči.Otevřel jedno,potom druhé a když se rozhlédl kolem,zjistil,že je v Brumbálově pracovně.
Zvedl se na nohy a když vstal,spatřil přímo před sebou Brumbála sedět za svým stolem.Doširoka se usmíval a pak promluvil."Harry,rád tě vidím."
"Pane profesore,jsem tedy mrtvý?"
Brumbál se usmál ještě víc."Ne,nejsi Harry."
Harrymu to nedávalo smysl,rozhlédl se po pracovně.Uvnitř bylo vše stejné,jako si to pamatoval.Ale přece jen tu něco nehrálo.Po podlaze se proháněli chomáče páry,nebo obláčků a zářilo tu zvláštní nadpozemské světlo.
Když Harry nic neříkal Brumbál pokračoval."Zemřela pouze ta část Voldemortovi dueš,která v tobě byla.Tvoje duše zůstává nedotknutelná.Takže se obávám,že ti opět budu muset dát své sbohem a ty se znovu probudíš u jezera."Harry ucítil vůni trávy a uslyšel zřetelně všechny hlasy.Byl zpět,zpět u jezera.Zpět na světě.
Slyšel vzrušené hlasy Smrtijedů.Malinko pozvedl hlavu a podíval se před sebe.Uviděl Voldemorta,jak si míří hůlkou na hrdlo.
"Milí kouzelníci co jste zde.Všichni mě teď poslouchejte.Harry Potter je mrtvý.Zabil jsem ho.Váš slavný Chlapec,který přežil,nebo také vyvolený je pryč.Nyní se svými Smrtijedy odcházím,ale varuji vás.Každý,kdo se mi pokusí vzdorovat skončí jako váš slavný vyvolený."Voldemort promlouval k lidem kouzlem zesíleným hlasem.
Hned jak domluvil se ze všech stran začalo ozývat hlasité prásknutí.Voldemort a jeho Smrtijedi se začali přemisťovat pryč.
Harry už chtěl vstát,ale vtom uslyšel kroky,někdo k němu šel.Jemná ruka ho převalila na záda a Harry hleděl do tváře Narcisse Malfoyové.
"Viděla jsem,jak jsi se pohnul.Neboj,neřeknu mu že jsi živý.Kde je Draco?Je v pořádku?"zeptala se dřív než stačil cokoliv udělat nebo říct.
"Ano je na hradě,nic mu není."odpověděl Harry.
Narcissa se vydala k hradu.
Harry vstal,přehodil přez sebe neviditelný plášť a vydal se po jejím vzoru,zpět do hradu.
Stál na nádvoří,včude panovalo ticho a klid.Pomyslel si,že všichni budou ve Velké síni.
A měl pravdu,když tam vešel,uviděl stovky lidí a desítky mrtvých těl.
Rozhlížel se a uviděl skupinku,kterou tvořili převážně Weasleyovi.Ron objímal Hermionu,která plakala.Harry se rozhlížel,ale nikde nezahlédl Ginny.
"Dvě moje děti jsou mrtvé…panebože…"slyšel Harry vzlykat paní Weasleyovou.
Věděl,že je Fred mrtvý,ale že nazývá jeho svým dítětem,to ho dojalo.
Chtěl si sundat neviditelný plášť,ale něco mu říkalo,že ještě není správná chvíle.
A opravdu,v témže okamžiku se přímo doprostřed místnosti přemístil Voldemort.
"Už jste si odnesli tělo vašeho hrdiny?"křikl posměšně.
"Kdo ho odnesl?"…."On tam není?...."Co se s ním stalo?"začali si všichni mezi sebou šuškat.
"Ne neodnesli."vykřikl Harry a dramaticky si strhl plášť.Kráčel k Voldemortovi.
Ten na něj zíral překvapeným i trochu ustrašeným výrazem.
"Ty jsi opravdu nesmrtelný."vykřikl.
"To zas ne.To mě trochu přeceňuješ,Tome."ušklíbl se Harry.
Pak se událo vše v jedné vteřině.Voldemort zařval."Avada Kedavra."Harry to čekal a když už byl paprsek skoro u něj křikl."Protego."
Paprsek se odrazil,na to už Voldemort nestačil reagovat a narazil do něj.Voldemort padl bezvládně k zemi.Byl mrtev.
Jako by vybuchla bomba,rozkřičeli se všude stovky hlasů.Všichni jásali a radovali se,že je pán zla mrtev.
Kolem Harryho se shluklo strašně moc lidí.Byl šťastný…..hledal mezi nimi Ginny.
Chtěl zahlédnout tu rudou kštici vlasů,ale nikde ji neviděl.
Vykroutil se z davu lidí a spěchal pryč,jen aby ji našel.Proč za ním nejde,proč ho nechává čekat?
Našel Weasleyovi,Molly se mu vrhla kolem krku.
"Ach Harry.Je po všem,dokázal jsi to."a z neznámého důvodu se rozplakala.
Harry se otočil na pana Weasleyho."Pane Weasley,kde je Ginny?"
Pan Weasley neodpověděl,jen se zahleděl někom do rohu a do očí mu vhrkly slzy.
Harry se zděsil.Bál se otočit,bál se toho,co tam uvidí.
Otočil se.Tělem mu projela prudká bolest.Jako by mu puklo srdce na tidíc malých kousíčků.
Rozeběhl se,běžel k ní.Klekl si vedle jejího bezvládného těla.Odhrnul vlasy z jejího obličeje.Byl v něm prázdný výraz.
"Nééé"zařval Harry na velou síň.

Všude bylo vedro,i když bylo teprve ráno.Na hřitově nikdo nebyl,až na jednoho mladíka.Chodí sem už deset let,už je to deset let,co svojí lásku naposledy políbil.
Vždy 27.června tu sedí celý den.Sedí tu u hrobu a hledí na fotku velmi krásné,usměvavé a mladé dívky.
Prý zemřela v ten samý okamžik kdy se nad pozemky rozlehl ten křik.Zemřela v ten samý okamžik jako on.Ale už neměla možnost se vrátit.Kdyby to věděl,kdyby věděl,že se jí bude dívat do hrobu,nikdy by se zpět na svět nevrátil.
Dnes je to deset let,ale jemu to připadá jako včera.
Nemůže bez ní žít.Říkáte si,že žije…Ne,on celých těch deset let pouze přežívá.Jako kdyby dostal mozkomorův polibek.
Přemístil se pryč,tam kde žijí zbývající Smrtijedi.Hodně jich dostal do vězení.A Bellatrix,to byl jediný člověk,kterého kdy zabil.
Letí na něj paprsek zeleného světla.Harry Potter naposledy zašeptal."Jdu za vámi…"Jeho bezvládné tělo spadlo k zemi…To je jeho vysvobození.Smrt je pro něj vysvobozením….

Náš čas skončil....

2. ledna 2008 v 19:52 Jednorázovky
Děj se odehrává na konci 6.dílu,poté co Harry Potter začal chodit s Ginny Weasleyovou.Prakticky ihned se to dozvěděla celá škola a také Cho Changová…..Vaše Maggdinka ♥

Náš čas skončil….
Harry vyšel zrovna ze snídaně z Velké síně a chystal se spolu s Ronem a Hermionou na vyučování.
Harry měl prsty pěvně propletené mezi prsty Ginny,jako by se bál,že jí někde ztratí.
"Harry."zavolal na něj někdo,když už byli v polovině schodiště.Harry se otočil a překvapeně zjistil,že k němu běží Cho Changová.
Ginny jeho ruku pustila a založila si ruce na prsou.Těkala podezřívavě očima z Harryho na Cho.
"Zlato,už běž.Za chvíli ti začíná přeměňování,abys to stihla."pobídl ji Harry,přitiskl ji k sobě a dlouze políbil.Cho se vedle něj nervózně zavrtěla.
"Vy běžte taky.Kdybych to nestihl,řekněte Kratiknotovi,že sem se někde zdržel."pobídl i Rona a Hermionu,když Ginny zahnula za roh.Oba uposlechli,ale Hermiona se na něj zkoumavě podívala,než zahnuli za roh.
Cho ho zatáhla do první opuštěné učebny,do které nakoukla.Přešla k lavici,posadila se na ní a gestem vyzvala Harryho aby se posadil také.Harry si sedl vedle ní,ale pěkně v uctivé vzdálenosti.
"Doslechla jsem se ,že chodíš s Ginny Weasleyovou."promluvila konečně Cho po minutě mlčení.Harry pouze krátce přikývl.
"Ano,koneckonců jsem viděla sama a nemůžu říct,že bych nečekala,že s někým začneš chodit.Je o tebe totiž velký zájem.Ale čekala jsem,že začneš chodit s Hermionou Grangerovou."pokračovala.
"Už jsem ti mockrát říkal,že Hermiona je jenom kámoška,ale ty jsi tomu nevěřila."zarazil ji Harry.
"Jen nechápu,proč jsi začal chodit zrovna s ní."namítla Cho.
"To ti jako vadí,že chodim s bejvalkou tvého bejvalýho kluka?"vyhrkl podrážděně Harry.Pak pokračoval."Taky s tebou nevydržel dlouho,co?Jediný kdo s tebou vydržel byl Cedrik.Cho,jsi sice krásná,ale chodit se s tebou nedá."
"To bych chtěla vidět tebe,kdyby ti umřela ta tvoje Ginny.Jak bys asi snášel vztahy."rozčilila se Cho.
"Víš Cho,kdyby nedejbože Ginny zemřela,už nikdy bych s nikým nechodil.Byl bych ji nadosmrti věrný."
Cho se zarděla a sklopila oči k zemi."Promiň."špitla.
"Harry,co se ti na ní líbí?"vykřikla zoufale Cho ,až se Harry polekal.
"Třeba to,že při každém setkání nebrečí.Že se neustále nehádáme.A vůbec,je krásná,milá,vtipná a mrzí mě,že jsem si toho nevšimnul dřív."odpověděl bez zaváhání.
Cho se podívala znovu na zem a zkoumavě prohlížela starý a moly prožraný koberec.
"Hlavně nezačni zase brečet."utrousil uštěpačně Harry.
Cho se na něj znechuceně podívala."Ani mě nenapadne."
Seskočila ze stolu a Harry čekal,že naštvaně odejde.K jeho překvapení,se ale před ním otočila a přistoupila k němu.Harry věděl,že se to nesmí stát.Ublížil by tím Ginny a to nechce.Cítil její dech na svém obličeji,dýchala pomalu a přerývaně.
Pomalu se k němu začala přibližovat a-.
"Ne."vykřikl Harry a ucukl se od její tváře.
"Mám Ginny a chci,abys věděla,že jsem s ní šťastný a že jí miluju."vyhrkl dřív než stačila něco namítnout."Doufám,že jsi to dostatečně pochopila."
"Bohužel ano…Ale proč Harry,proč to mezi náma muselo takhle dopadnout?"zeptala se Cho.
"Nevím.Ale náš čas už skončil.Já už mám Ginny a ty si taky určitě brzo někoho najdeš."odpověděl Harry.

Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr
Harry se otočil po zvuku zvonku,oznamujícího začátek hodiny.Otevřel dveře,vyšel z nich a pádil chodbou na hodinu Kouzelných formulí.
Co tam zůstala osamoceně stát.Harry ji opět,už podruhé nechl samotnou.

Lásku dávej

2. ledna 2008 v 19:50
Děj se odehrává ve vlaku na konci 6.ročníku,poté co se Harry rozešel s Ginny.
Pls pište komentíky…doufám že se bude sonfic líbit……vaše Maggdinka ♥
Lásku dávej
"Lásku mi dávej, lásku dávej baby, baby, baby...
Lásku mi dávej, lásku dávej baby, baby, baby..."
"Harry,může s tebou mluvit?"
Harry vyšel za Ginny z kupé a následoval jí až na samý konec vlaku.
"Vracíme se tmou, ty mě objímáš
Letmo políbíš a hned utíkáš
Že chci s tebou být, to moc dobře víš
Ale na to ty neslyšíš"
"Nesouhlasím s tím."promluvila Ginny.Harry se na ní nechápavě podíval a ona pokračovala."Nechci se s tebou rozejít,jen kvůli nějakýmu Voldemortovi.Nic nás nemůže rozdělit,ani on."
"Právě,že on může."namítl Harry.
"Ale prosímtě."odfrkla si Ginny."Nikdy jsem se tě nevzdala a nehodlám ani teď"
"Nechci se vzdát, ty se mi vyhýbáš
Vidím, že strach máš, to ty odmítáš
Prej jsem fajn holka, ale pochopit mám
Že to nejlepší je být sám.
Beze mě zůstaneš při zemi a nezažiješ volnej pád
Tak poddej se touze a líbej mě dlouze
A přestaň se konečně bát."
Ginny k Harrymu přistoupila a něžně ho políbila.Pak odsoupila a čekala na jeho reakci.
"Pamatuješ?Miluju tě a tohle je důkaz."řekla mu,když nereagoval.
"Toho že lásku dát je nebezpečný
S tím na mě, hochu, nechoď
Lásku dát je nekonečný
Svou poslední šanci teď máš
Já čekám co s tím uděláš
Já čekám co s tím uděláš."
"Nevzdám se tě,prostě ne.A je mi jedno,co ty si myslíš,už hodně lidí jsi se snažil zachránit."Nedala se Ginny.
"Jo?Že vždycky všichni lidi,který jsem chtěl zachránit zemřeli.Sirius,Brumbál…"
"Ale to je jedno,tak jako tak mě nezachráníš.Voldemort ví,že mě máš rád a je mu jedno jestli spolu chodíme nebo ne.Chápeš to?"
"Nehodlám trávit celej život čekáním
A nechci poslouchat, jak moc tě uháním
Tak ber nebo nech bejt, dlouho neváhej
Jestli zájem máš, zavolej
Beze mě zůstaneš při zemi a nezažiješ volnej pád
Tak poddej se touze a líbej mě dlouze
A přestaň se konečně bát."
"Ne prostě ne.Stejně se do Bradavic už nevrátím,tak je jedno jestli spolu chodíme nebo ne."pokračoval Harry.
"Máš pravdu."pronesla ironicky Ginny.Pak dodala,už vážně."Ale stejně umřu strachy."
"Toho že lásku dát je nebezpečný
S tím na mě, hochu, nechoď
Lásku dát je nekonečný
Svou poslední šanci teď máš
Já čekám co s tím uděláš."
"Ukončili jsem debatu.Rozhodnul jsem stejně jako dnes po pohřbu."ukončil Harry jejich hádku.
"Ale já se rozhodla jinak.No,co s tím uděláš,no?"rozčilila se Ginny.
"Prostě se s tebou rozejdu."
"Ale nerzešel by ses,kdyby bylo vše v normálu."špitla Ginny a vlezla zpátky do kupé.
"Ne to nerozešel."šeptl Harry,když se za ní zabouchly dveře.
"Lásku mi dávej, lásku dávej baby, baby, baby...
Lásku mi dávej, lásku dávej baby, baby, baby...
Toho že lásku dát je nebezpečný
S tím na mě hochu nechoď
Lásku dát je nekonečný
Toho že lásku dát je nebezpečný
S tím na mě hochu nechoď
Lásku dát, je nekonečný
Svou poslední šanci teď máš
Já čekám co s tím uděláš
Lásku mi dávej, lásku dávej baby, baby, baby...
Lásku mi dávej, lásku dávej baby, baby, baby..."